Philadelphus coronarius L.

Əklil çubuqlucası (lat. Philadelphus coronarius) — hortenziyakimilər fəsiləsinin çubuqluca cinsinə aid bitki növü.

Təbii yayılması

Qərbi Avropanın cənubunda yabanı halda yayılmışdır.

Botaniki təsviri

Hündürlüyü 3 m, çətirinin diametri 1,5-2 m olan koldur. Çətiri şaxələnmiş, orta sıxlıqdadır. Zoğları çılpaq və ya cavan vaxtı tüklə örtülmüş olur. Qabığı qəhvəyi-qonur rəngli olub, çatlayandır. Yarpaqları yumurtavari və ya uzunsov - yumurtavari, uzunluğu 4-8 sm, eni isə 1,5-5 sm-dir. Uc tərəfdən sivri, bünövrəsi enli, pazvari və ya dairəvi, kənarları seyrək dişli, üst tərəfdən çılpaq, alt tərəfdən isə tüklüdür. May ayında çiçəkləyir. Çiçəkləmə müddəti 20 gündür. Çiçəkləri ağ, çox ətirli, 2,5-3,5 sm diametrindədir. Ləçəkləri yumurtavari, 5-9 ədəd çiçəkləri salxımvari çiçək qrupunda toplanmışdır. Çiçək saplağı və yarpaqları çılpaq və ya tüklüdür. Sütuncuqlarının 2/3 hissəsi bitişik olur. Meyvəsi iyul ayının axırında yetişir. Meyvəsinin 1-7 ədədi birlikdə yarımçətirlərdə toplanmış, dördkünc qutucuqdur. Çox vaxt yaza qədər budaqların üzərində qalır. Toxumları çox xırda, narıncı-qırmızı rəngdədir. Həyat müddəti 30-50 ildir.

Ekologiyası

Torpağa tələbkar deyil, çox rütubəti sevmir. Tez zoğ əmələgətirmə qabiliyyətinə malik olduğundan sıx kollanır, ona görə vaxtaşırı kolları seyrəldilməli, meyvə verən gövdələr və 5-6 yaşlı budaqları kəsilməlidir. Sərt keçən qış zamanı zoğları şaxtadan donur, meyvə vermir. Kölgəyə və soyuğa davamlıdır.

Azərbaycanda yayılması

Azərbaycanın bəzi rayonlarında mədəni şəraitdə becərilir.

İstifadəsi

Gözəlliyinə, çiçəklərinin ətrinə görə bağ və parklarda, tək-tək və ya qrup əkinlərində, canlı hasarların salınmasında istifadə edilir. Uzun illər boyu (XVI əsrin ortalarından) becərilmə prosesində çoxlu miqdarda müxtəlif bağ formaları alınmışdır.

Ədəbiyyat

• Tofiq Məmmədov, Elman İsgəndər, Tariyel Talıbov. Azərbaycanın nadir ağac və kol bitkiləri. Bakı: Elm, 2014, 380 səh.

La Xeringuilla (Philadelphus coronarius) és una planta de la família de les Hidrangeàcies.

Descripció

Arbust que com a màxim arriba a 3-4 metres d'altura, amb branques anguloses, fulles caduques de color verd intens, ovals, acuminades, dentades, glauques per la cara superior, i vellutades per sota de la nervació, envellutades en la porció axil·lar, amb les vores pilosos; flors grans reunides en penjolls subterminals, blanques, prou perfumades i amb la corol·la proveïda de quatre pètals. Es tracta d'un macrofaneròfit caducifoli que floreix d'abril fins a juny.

Es conreen nombrosos híbrids d'aquesta espècie, que es diferencien entre si pel jaspiat de les fulles i per les tonalitats porpra de les flors.

Hàbitat i distribució

La seua distribució geogràfica general es troba pel sud-est eurosiberià i Àsia menor. És originària del Caucas i Armènia, encara que actualment és possible trobar-la com espontània en la flora dels països mediterranis.

Usos

S'usa per a la decoració, moltes vegades per a usos urbanístics. Poden agrupar-se formant petits boscos, tanques i menuts grups enmig dels parterres. La seua reproducció sol ser asexual, per esqueix, a la primavera o agost o per sarment a principis d'estiu. Li agrada estar a ple sol o semiombra, amb un reg no excessivament abundant, ni tampoc massa escàs, regar de mitjana cada 6-7 dies.

Enllaços externs

• [1]
• [2]

Planhigyn blodeuol sy'n frodorol o Ogledd America, Asia a de-ddwyrain Ewrop ydy Ffug-oren sy'n enw benywaidd neu'n enw gwrywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Hydrangeaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Philadelphus coronarius a'r enw Saesneg yw Mock-orange.^[1]

Mae'r dail gyferbyn a'i gilydd ac mae'r blodau'n ddeuryw.

Gweler hefyd

• Geiriadur rhywogaethau Gwefan Llên Natur

Cyfeiriadau

Mae gan Gomin Wikimedia
gyfryngau sy'n berthnasol i:

Ffug-oren

Kresba pustorylu věncového ze začátku 19. století

Pustoryl věncový (Philadelphus coronarius) je opadavý keř z čeledi hortenziovité (Hydrangeaceae), pocházející pravděpodobně z jižní a jihovýchodní Evropy a Kavkazu. Vyznačuje se bílými, silně vonnými květy v hroznovitých květenstvích. Pěstuje se v celé řadě různých zahradních kultivarů jako okrasný keř. Vžité české lidové označení (botanicky zcela zavádějící) je jasmín.

Popis

Pustoryl věncový je opadavý keř dorůstající výšky 2 až 4 metry. Větve jsou vzpřímené, široce vystoupavé. Letorosty jsou žlutavě hnědé, lysé nebo roztroušeně chlupaté, starší větve jsou tmavě hnědé s papírovitě se odlupující borkou. Listy jsou vejčité až široce vejčité, 4 až 10 cm dlouhé, 2 až 4,5 cm široké, na bázi široce klínovité, na vrcholu dlouze zašpičatělé. Na okraji jsou zubaté se 6 až 11 zuby na každé straně, v dolní třetině čepele téměř celokrajné. Žilnatina je od báze trojžilná. Na líci jsou lysé, na rubu chlupaté pouze na hlavních žilkách a s chomáčky chlupů v paždí žilek.

Květy jsou nažloutle bílé, silně vonné, 2,5 až 3,5 cm široké, uspořádané po 5 až 9 v hroznech. Stopky květů jsou lysé nebo pýřité. Kalich je lysý. Korunní lístky jsou na vrcholu zaokrouhlené. Češule je lysá, pouze s nemnohými chlupy na bázi. Tyčinek je asi 25. Kvete v červnu až červenci. Tobolky jsou kuželovité, 6 až 8 mm dlouhé, s vytrvalým kalichem.^[1][2]

Výskyt

Druh je původní pravděpodobně v jižní Evropě a na Kavkaze. Vymezení oblasti původu není vzhledem k dlouhé historii pěstování známo. Jako pravděpodobná oblast původu je obvykle uváděna oblast od Itálie přes Balkánský poloostrov po Kavkaz. Již v 16. století jej Carolus Clusius uvádí v oblasti Španělska, Maďarska a Rakouska s dovětkem, že divoké populace nejsou známy.^[2][3][1] Vlivem hojného pěstování se rozšířil i do jiných oblastí. Vyskytuje se zplaněle i v České republice, kde roste zejména v křovinách na narušených místech, v lesících a lesních lemech.^[1]

Názvy a synonyma

V České republice je pustoryl věncový nejčastěji označován triviálním názvem český či nepravý jasmín nebo prostě jasmín. Druhové jméno coronarius (věncový) znamená používaný ve věncích.^[4]

Česká synonyma a používané názvy:

• jasmín
• pustoryl vonný
• český jasmín
• nepravý jasmín
• planý jasmín
• bez
• kvítko sedmero bratří^[5][6]

Kultivary

Kultivary pustorylu věncového jsou velmi různorodé. Nalezneme mezi nimi formy nízkého vzrůstu ('Duplex', 'Duplex Aurea', 'Dianthiflorus'), s bíle lemovanými listy ('Variegatus'), zlatolisté ('Aureus', 'Duplex Aurea', 'Lunex Aurea'), s jednoduchými květy ('Natchez', 'Zeyheri' aj.), plnokvěté ('Duplex', 'Deutziiflorus', 'Primuliflorus'), poloplnokvěté ('Dianthiflorus') nebo dokonce zcela nekvetoucí ('Cochleatus').^[2][7]

Z českých botanických zahrad a arboret jsou uváděny tyto kultivary:

• Philadelphus coronarius 'Aureus' (před r. 1901, často uváděn jako P. caucasicus 'Aureus')
• Philadelphus coronarius 'Dianthiflorus' (1893)
• Philadelphus coronarius 'Duplex' (před 1770)
• Philadelphus coronarius 'Lunex Aurea' (?)
• Philadelphus coronarius 'Justinka' (?)
• Philadelphus coronarius 'Natchez' (?)
• Philadelphus coronarius 'Variegatus' (před 1770)
• Philadelphus coronarius 'Zeyheri' (1820)^[8][7]

Taxonomie

Pustoryl věncový je typový druh rodu pustoryl a Carl Linné jej popsal již v roce 1753. Druh je po morfologické stránce velmi různorodý a některé pěstované formy jsou od základní formy již velmi vzdálené. Kavkazská populace je někdy uváděna jako samostatný druh, Philadelphus caucasicus.^[2]

Význam

Pustoryl věncový je pěstován již několik staletí jako okrasný keř. Je běžně vysazován i v České republice. Keře lze použít jako efektní solitéry, ale nejvíce jsou používány ve skupinách a nebo ve volně tvarovaných živých plotech. Pro intenzivní vůni květů se nedoporučuje je vysazovat v blízkosti často otevíraných oken.^[9]

Pěstování

V ČR je pěstován od 18. století.^[6] Preferuje slunné polohy, v polostínu málo kvete a má řídké olistění. Vyžaduje hluboké, humózní, přiměřeně vlhké, vápenité půdy, ale snese i lehké, kamenité, chudé a mírně kyselé půdy. Zmlazování hlubokým řezem je vhodné,^[10] slabší řez je vhodný spíše po odkvětu. V ČR je druh plně mrazuvzdorný.

• Řezaný keř

• Druh je oblíbený pro bohaté kvetení

• Plody

Odkazy

Reference

1. ↑ ^{a b c} SLAVÍK, Bohumil (editor). Květena České republiky 3. Praha: Academia, 1992. ISBN 80-200-1090-4. (česky)
2. ↑ ^{a b c d} HU, Shiu-ying. A Monograph of the Genus Philadelphus. Journal of the Arnold Arboretum. Jan. 1955, čís. 36.
3. ↑ The Plant List [online]. Dostupné online. (anglicky)
4. ↑ HARRISON, Lorraine. RHS Latin for gardeners. United Kingdom: Mitchell Beazley, 2012. ISBN 9781845337315. S. 224. (anglicky)
5. ↑ pustoryl věncový [online]. [cit. 2015-04-13]. Dostupné online.
6. ↑ ^{a b} PHILADELPHUS CORONARIUS L . – pustoryl věncový / pajazmín vencový [online]. [cit. 2015-04-13]. Dostupné online.
7. ↑ ^{a b} HIEKE, Karel. Lexikon okrasných dřevin. Praha: Helma, 1994. (česky)
8. ↑ Florius - katalog botanických zahrad [online]. Dostupné online. (česky)
9. ↑ HIEKE, Karel; PINC, Miroslav. Praktická dendrologie, díl 2.,. 1.. vyd. [s.l.]: nakladatelství SZN, 1978. 000128363.
10. ↑ Philadelphus coronarius [online]. [cit. 2015-04-13]. Dostupné online.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu pustoryl věncový ve Wikimedia Commons
• Taxon Philadelphus coronarius ve Wikidruzích

Vellugtende pibeved (Philadelphus coronarius), eller som den også hedder: uægte jasmin, er en stor, løvfældende busk med en vækstform, der er stivgrenet og opret. Vellugtende pibeved er en gammel, velkendt prydbusk med snehvide, duftende blomster. Grenene har hvid marv.

Beskrivelse

Barken er først strågul og glat. Senere bliver den lysebrun og lidt furet. Gamle grene får en bark, som skaller af i strimler. Knopperne er modsatte, men i øvrigt så små, at de sidder skjult i bladarret indtil sidst på foråret. Bladene er ægformede med få, grove tænder langs randen. Over- og underside er omtrent ensartet friskt grønne.

Blomsterne ses i juni-juli, og de sidder i korte klaser fra bladhjørnerne. De er hvide med gule støvdragere. Duften er sød og kraftig. Frugterne er krukkeformede, tørre kapsler. Kun i enkelte år dannes der modent frø her i landet.

Rodnettet er kraftigt, og hovedrødderne er fordelt både langt ned og vidt ud. De fine siderødder ligger lige under jordoverfladen.

Højde x bredde og årlig tilvækst: 4 x 3 m (30 x 30 cm/år).

Hjemsted

Denne art hører hjemme sammen med humlebøg og duneg. De danner varme og tørre skove i Sydøsteuropa og Lilleasien, hvor busken danner underskov og skovbryn. Naturlige naboer er bl.a. alpeviol, buksbom, bøg, jordbærtræ, mannaask, påskeklokke, rød kornel og stilkeg.

Portal:Botanik

Kilde

• Sten Porse: Plantebeskrivelser, DCJ 2003 (CD-Rom).

Pfeifenstrauch Anfang Juni in Sachsen

Pfeifenstrauch in voller Blüte mit vergrößerten Blüten (rechts oben)

Der Europäische Pfeifenstrauch (Philadelphus coronarius), auch Blasser Pfeifenstrauch, Falscher Jasmin, Sommerjasmin oder Bauernjasmin genannt, ist eine Pflanzenart aus der Familie Hortensiengewächse (Hydrangeaceae).

Beheimatet ist die Art in Südosteuropa und Italien. Sie ist ein häufiger Zierstrauch in Gärten und Parks.

Beschreibung

Der Europäische Pfeifenstrauch ist ein sommergrüner Strauch, der Wuchshöhen von bis zu 4 m erreicht. Die Zweige haben eine hellbraune, raue Rinde. Die gegenständig angeordneten, gestielten Laubblätter sind hellgrün, elliptisch, schwach gezähnt, 6 bis 12 Zentimeter lang und bis 5 cm breit.

An Kurztrieben in endständigen traubigen Blütenständen sitzen je fünf bis zehn Blüten zusammen. Die stark duftenden, radiärsymmetrischen, zwittrigen Blüten sind vierzählig und haben einen Durchmesser von 3 Zentimetern. Die vier Kelchblätter sind grün. Die vier weißen, freien Kronblätter sind 12 bis 18 Millimeter lang; sie sind in der Knospenlage rechtsdeckend. Die zahlreichen Staubblätter sind gelb. Blütezeit ist der Frühsommer. Es werden sich längs öffnende Kapselfrüchte gebildet, die viergeteilt, etwa 1,5 Zentimeter lang sind und viele 3 Millimeter lange Samen enthalten.

Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 26.^[1]

Ökologie

Die Blüten duften stark und angenehm, aber oft erst abends und dann besonders intensiv. Es sind vorweibliche „Nektar führende Scheibenblumen“. Auf dem Fruchtknoten, der mit dem Blütenboden verwachsen ist, befindet sich der Nektarbehälter. Bestäuber sind vielerlei Insekten. Blütezeit ist der Frühsommer.

Früchte sind aus dem unterständigen Fruchtknoten entstandene wandspaltige Trockenkapseln mit zahlreichen Samen, die als Windstreuer verbreitet werden. Dazu erfolgt Menschenausbreitung, so dass die Art zum Kulturrelikt wurde. Fruchtreife ist von September bis Oktober.

An den Schösslingen kommt es oft zu einem Massenbefall durch die Schwarze Bohnenlaus, Aphis fabae, Es können ganze Zweige schwarz werden. Diese Laus benötigt einen Wirtswechsel und ist auch auf der Saubohne, Klatsch-Mohn und Rüben anzutreffen.

Sorten

Es gibt Sorten mit einfachen oder gefüllten Blüten. Hier eine Auswahl von Sorten:

• 'Aureus': Ist ein kleiner Strauch von nur etwa 1,1 m Wuchshöhe mit gelblichen Laubblättern. Die weißen Blüten haben einen intensiven süßlichen Duft.
• 'Nanus' = 'Pumilus'
• 'Variegatus'
• 'Zeyheri': Wird bis 4 m hoch; mit ungefüllten, strahlend schneeweißen, duftenden Blüten.

• 'Bouquet Blanc', Hybride
• 'Dame Blanche', Hybride
• 'Erectus', Hybride
• 'Girandole', Hybride
• 'Manteau d'Hermine', Hybride
• 'Mont-Blanc', Hybride
• 'Natchez', Hybride
• 'Schneesturm', Hybride

Die Lemoine (Philadelphus × lemoinei) ist eine vom französischen Pflanzenzüchter Victor Lemoine erzielte Kreuzung zwischen dem Europäischen Pfeifenstrauch (Philadelphus coronarius) und dem Kleinblättrigen Pfeifenstrauch (Philadelphus microphyllus), die ein Vorfahre vieler Sorten geworden ist; hier eine Auswahl:

• 'Avalanche'
• 'Belle Etoile'
• 'Innocence'

Philadelphus × virginalis ist eine weitere Hybride innerhalb der Gattung; auch hier eine Sortenauswahl:

• 'Minnesota Snowflake', Hybride
• 'Virginal', Hybride

Literatur

• Ruprecht Düll, Herfried Kutzelnigg: Taschenlexikon der Pflanzen Deutschlands und angrenzender Länder. Die häufigsten mitteleuropäischen Arten im Portrait. 7., korrigierte und erweiterte Auflage, Quelle & Meyer, Wiebelsheim 2011, ISBN 978-3-494-01424-1.
• Peter A. Schmidt, Ulrich Hecker: Taschenlexikon der Gehölze. Quelle & Meyer, 2009, ISBN 978-3-494-01448-7.

Einzelnachweise

1. ↑ Erich Oberdorfer: Pflanzensoziologische Exkursionsflora für Deutschland und angrenzende Gebiete. 8. Auflage, Verlag Eugen Ulmer, Stuttgart 2001, ISBN 3-8001-3131-5. S. 493.

Philadelphus coronarius (sweet mock orange, English dogwood) is a species of flowering plant in the family Hydrangeaceae, native to Southern Europe.

Description

It is a deciduous shrub growing to 3 m (10 ft) tall by 2.5 m (8 ft) wide, with toothed leaves and bowl-shaped white flowers with prominent stamens. In the species the blooms are abundant and very fragrant, but less so in the cultivars.^[1] It may resemble, but is not closely related to, varieties of the similarly named dogwood, which is the common name for Cornus in the family Cornaceae.

The specific epithet coronarius means "used for garlands".^[2]

Cultivation

It is a popular ornamental plant for gardens in temperate regions, valued for its profuse sweetly scented white blossom in early summer. There are a large number of named cultivars. The following cultivars have gained the Royal Horticultural Society's Award of Garden Merit:-

• P. coronarius 'Aureus'^[3]
• P. coronarius 'Variegatus'^[4]

Gallery

• 

  Shrub

• 

  Shrub

• 

  Leaf

• 

  Leaf

• 

  Flowers

• 

  Botanical illustration

See also

• Philadelphus × lemoinei (an hybrid obtained crossing P. coronarius and P. microphyllus)

References

La celinda^[1]​ (Philadelphus coronarius L.), llamada también jeringuilla,^[1]​ celindo o filadelfo,^[2]​ es una popular planta ornamental muy cultivada en jardines de las regiones templadas perteneciente a la familia Hydrangeaceae. A veces también recibe el nombre de jeringuilla, etimológicamente derivado de una sinonimia en la denominación en latín de su género Syringa.

Descripción

La celinda es un arbusto caducifolio de 1 a 3 metros de altura, muy decorativo. Sus hojas son de forma ovada o elíptica, muy finas y apuntadas con 6-11 dientes a cada lado, con una débil pilosidad. Las ramas viejas son colgantes en su extremo. Las flores son de un color blanco lechoso, de unos 3 cm de diámetro y se agrupan en racimos de hasta diez. Desprenden un olor dulce que recuerda al del azahar. Florece en mayo.

Cultivo

No tiene exigencias especiales aunque gusta de lugares sombreados o de semisombra.

Origen y distribución

Flores y hojas de una celinda vistas en detalle.

Por lo general se acepta que es original del sur de Europa o de la región oriental del Mediterráneo. Puede que en algunas regiones donde hoy se encuentra asilvestrada fuera introducida en tiempos remotos, como, por ejemplo, en el norte de Italia. En todo caso es difícil determinar su área original con precisión.^[3]​ En la península ibérica no se encuentra en estado salvaje. En la actualidad se halla ampliamente distribuida en toda Europa.

Referencias

Bibliografía

1. Bolliger, M., Erben, M., Grau, J., Günter, H. 1989. Arbustos. Blume.
2. López González, G. 2002. Guía de los árboles y arbustos de la península ibérica y Baleares. Mundi-Prensa.

See artikkel on liigist. Perekonna kohta vaata artiklit Ebajasmiin (perekond).

Harilik ebajasmiin (Philadelphus coronarius) on hortensialiste sugukonda arvatud taimeliik.

Eestis kasvatatakse taime ilupõõsana.^[1]

Viited

Välislingid

• Harilik ebajasmiin andmebaasis eElurikkus

Pihajasmike (Philadelphus coronarius) on jasmikkeisiin kuuluva pensaslaji. Sitä esiintyy eteläisessä Euroopassa, Pohjois-Italiassa, Keski-Italiassa, Itävallassa ja Romaniassa. Sen lajituntomerkkejä on verhiöiden kaljuus (vrt. hovijasmikkeella karvaiset) ja heteiden lukumäärä, enintään 26 (vrt. hovijasmikkeella ja puistojasmikkeella enemmän).

Lähteet

• Hämet-Ahti, Leena, Kurtto, Arto, Lampinen, Raino, Piirainen, Mikko, Suominen, Juha, Ulvinen, Tauno, Uotila, Pertti & Väre, Henry. 2005. Lisäyksiä ja korjauksia Retkeilykasvion neljänteen painokseen. Lutukka 21. p. 84.

Philadelphus coronarius, le Seringa commun ou Jasmin des poètes, est une espèce d'arbuste ornemental de la famille des Hydrangéacées.

Jasmin des poètes en fleurs.

Il supporte des températures descendant jusqu'à −40 °C.
Il pousse sous la forme d'une multitude de tiges indépendantes, sans tronc commun. Il apprécie les sols riches en humus, en plein Soleil ou dans un lieu semi-ombragé.
Sa floraison spectaculaire, en fin de printemps ou début d'été, produit une profusion de fleurs de 3 à 4 centimètres de diamètre, très parfumées, blanches, aux étamines et pistil jaunes.

Wulki dźiwi jasmik (Philadelphus coronarius) je kerk ze swójby hortensijowych rostlinow (Hydrangeaceae).

Wopisanje

Stejnišćo

Rozšěrjenje

Wužiwanje

Žórła

• Brankačk, Jurij: Wobrazowy słownik hornjoserbskich rostlinskich mjenow na CD ROM. Rěčny centrum WITAJ, wudaće za serbske šule. Budyšin 2005.
• Kubát, K. (Hlavní editor): Klíč ke květeně České republiky. Academia, Praha (2002)
• Lajnert, Jan: Rostlinske mjena. Serbske. Němske. Łaćanske. Rjadowane po přirodnym systemje. Volk und Wissen Volkseigener Verlag Berlin (1954)
• Rězak, Filip: Němsko-serbski wšowědny słownik hornjołužiskeje rěče. Donnerhak, Budyšin (1920)

• Philadelphus caucasicus Koehne
• Philadelphus deyrolleanus Lavallée
• Philadelphus kochianus Koehne
• Philadelphus pallidus Hayek ex C.K.Schneid.
• Philadelphus zeyheri Schrad.
• Syringa alba Garsault
• Syringa suaveolens Moench

Darželinis jazminas (lot. Philadelphus coronarius, angl. Sweet Mock-orange, vok. blasser Pfeifenstrauch) – hortenzijinių (Hydrangeaceae) šeimos, jazminų (Philadelphus) genties dekoratyvinis krūmas.

Žydintis darželinis jazminas ir lapai

Paplitimas ir augavietės

Paplites beveik visoje Europoje. Nuo seno įvežtas į Lietuvą ir tapęs populiarus dekoratyvinis dėl gražių ir kvapnių žiedų augalas. Šviesamėgis krūmas, mėgsta derlingus, nesunkius purius dirvožemius, nors neblogai pakenčia unksmę. Taip pat atsparus užterštam miestų orui. Labai plačiai auginamas kaimuose, sodybose, gyvenvietėse, miestuose ir jų parkuose.

Požymiai

Krūmas 0,5-2, kartais iki 3 m aukščio su plačia, rutuliška laja. Senų šakelių žievė gelsvai rusva, kuri lupasi plonais lakšteliais. Jauni ūgliai plaukuoti, vėliau pliki auga po 2 glaudžiai vienas priešais kitą. Šakos gausios, stačios, jų žievė rausvai ruda, lupasi plonais lakšteliais. Lapai 4-8, kartais iki 10 cm ilgio ir 2-5 cm pločio, kiaušininški, viršutinės pusės paviršius plikas, ryškiai žalios spalvos, apatinės – su plaukelių kuokštais gyslų kampuose ir šviesesnės žalios palvos. Lapų galas smailėjantis, pakraščiai retai dantyti. Žiedai labai kvapnūs, gelsvai balti 2,5-3,5 cm skersmens, susitelkę kekėse po 5-7, kartais 9-11.

Žydėjimas

Žydi apie birželio mėn. 9 dieną, su ± 4 dienų paklaida, pagal stebėjimus Dotnuvoje. Dėžutės subręsta rugpjūtį – rugsėjį.

Veislės

Yra išvesta kitokių jo veislių, dažnesnės tai:

• Aureus – apie 1,1 m aukščio krūmas. Jauni lapai aukso geltonumo, vėliau gelsvai žali.
• Cochleatus – pusrutuliškas, tankus, apie 0,5 – 1 m aukščio nežydintis krūmas.
• Duplex – žiedai su dvigubu vainikėliu.
• Variegatus – lapai žali, plačiais baltais kraštais, baltomis juostelėmis išilgai gyslų arba beveik ištisai balti.
• Zeyheri – iki 4 m aukščio krūmas, su ryškiai baltais žiedais.

Kilmė ir pavadinimas

Manoma kad yra kilęs iš pietryčių Europos. Pavadinimas kildinamas iš graikų k. žodžio phileo – myliu, ir adelphos – brolis. Mokslinio, lotynų kalba pavadinimo autorius Karlas Linėjus, gyvenęs 1707–1778 metais.

Nuorodos

• Darželinio jazmino mokslinis lotynų kalba pavadinimas ir sinonimai per (theplantlist.org), (ipni.org), (tropicos.org) svetaines Anglų k.

Vikiteka

Iliustruotas Lietuvos augalų genčių vardynas · Lietuvos vietinės medžių ir krūmų rūšys · Lietuvos išskirtiniai medžiai · Lietuvos svetimžemė dendroflora · Pasaulio išskirtiniai medžiai

Miškas · Miško skliautas · Lietuvos miškai · Pasaulio miškai (šalys pagal miškų plotą) · Miškų nykimas (neteisėtas miško kirtimas)

Miškininkystė (ekologinė miškininkystė) · Miško atkūrimas · Įveisimas · Miškų ūkis · Miškų urėdija · Girininkija · Eiguva · Lietuvos miškų institutas

Duftskjærsmin eller luktskjærsmin (Philadelphus coronarius) er ein lauvfellandebusk i skjærsminslekta i hortensiafamilien. Planten er naturleg å finne i Sør-Europa. Han går òg under namnet uekte sjasmin.

Philadelphus coronarius må ikkje forvekslast med Philadelphus lewisii som er meir hardfør og luktar mindre. Denne går ofte under namnet «nordlandsskjærsmin».

Duftskjærsmin er ein stor opprett busk med stive greiner. Borken]er først strågul og glatt. Seinare blir han lysebrun og litt fura. Gamle greiner får bork som skallar av i strimlar. Knoppane er motsette, men elles så små at dei sit skjult i bladarret til slutten av våren. Blada er eggforma med få, grove tenner langs randa. Over- og undersida er omtrent einsarta friskt grøne. Blomstrane kjem i juni-juli, og dei sit i korte klasar frå bladhjørna. Dei er kvite med gule støvberarar. Dufta er søt og kraftig. Fruktene er krukkeforma, tørre kapslar. Berre i einskilde år blir det danna modne frø i hagar så langt nord som Danmark og Noreg.

Rotnettet er kraftig, og hovudrøtene er fordelt både langt ned og vidt ut. Dei fine siderøtene ligg like under jordoverflata. Greinene har kvit marg. Busken kan bli 4 x 3 m (30 x 30 cm/år).

Kultivarar

Philadelphus coronarius er ein populær prydplante for hagar i tempererte regionar. Han er verdsett for sine kvite, søte, luktaktande blomstrar tidleg om sommaren som opptrer i store mengder. Det finst ei rekkje namngjevne kultivarar. Dei følgande kultivarane har fått Royal Horticultural Society sin Award of Garden Merit:-

• P. coronarius «Aureus»^[1]
• P. coronarius «Variegatus»^[2]

Hydridar

• Philadelphus × lemoinei (P. coronarius x P. microphyllus)
• Philadelphus x virginalis - Jomfruskjærsmin/Møyskjærsmin (Philadelphus coronarius x P. microphyllus x P. pubescens)

Kjelder

Fotnotar

Bakgrunnsstoff

Commons har multimedia som gjeld: Philadelphus coronarius

Wikispecies har taksonomisk informasjon om Philadelphus coronarius

Vos an lenga piemontèisa Për amprende a dovré 'l sistema dle parlà locaj ch'a varda sì.

A l'é ciamà fior d'àngel o gelsomin ëd la Madòna. Busson con portament sarà, rùstich e a feuje stagionaj; a peul rivé a 3 méter d'autëssa. Le fior, vistose e përfumà, a son a rape e a son bianche con stam giaun. Le feuje a son vërde, ëd forma bëslonga con ël bòrd dentà e a ponta.

Ambient

A l'é mej coltivelo an zòne parsialment ombregià.

Distribussion

A l'é originari dël sud-est d'Europa.

Curiosità

An quaich varietà, për esempi l'Aureus, le feuje a son giaune da giovo e a ven-o giaun-vërde d'istà.

Arferiment bibliogràfich për chi a veul fé dj'arserche pì ancreuse

Philadelphus coronarius L., 1753

Aiuto per
la lettura Ayuda para
la lectura Help for
Reading Rintré ant
la Piòla Contaté
j'Aministrator Lìber për
Amprende Coression
ortogràfica Tastadura
piemontèisa Portaj
e Proget Agiut pr'ij
Contributor Travajòt
sempi

Kwiat

Jaśminowiec wonny (Philadelphus coronarius L.^[2]) – gatunek krzewu z rodziny hortensjowatych. Nieprawidłowo nazywany bywa jaśminem (jaśmin to zupełnie inny rodzaj roślin). Występuje w naturze w Turcji, na Wyspach Egejskich, w centralnych i północnych Włoszech i Austrii, poza tym jest uprawiany i dziczejący w wielu krajach świata^[3].

Morfologia

Pokrój

krzew wysokości do 3 m, dość silnie rosnący, o sztywnych, wyprostowanych pędach i łukowato przewieszających się starszych gałęziach.

Liście

Eliptyczne, zaostrzone, drobno ząbkowane, nagie (tylko na spodniej stronie występują kępki włosków na nerwach). Liście mają długość 4–8 cm i 6–11 par ząbków.

Kwiaty

Kwitnie na przełomie maja i czerwca, zwykle bardzo obficie. Ma dość duże, białokremowe kwiaty złożone z 4 nagich działek kielicha, 4 płatków korony, 1 słupka i licznych pręcików. Kwiaty, o średnicy 2,5–3,5 cm, mają silny przyjemny zapach.

Zastosowanie

Roślina ozdobna. Polecany przede wszystkim do parków i zieleni osiedlowej. Bardzo ceniony ze względu na silny zapach kwiatów^{[potrzebny przypis]} (nie wszystkie odmiany mają pachnące kwiaty). Jest mało wymagający w stosunku do gleby i bardzo wytrzymały na mrozy. Może rosnąć zarówno w słońcu, jak i w półcieniu. Najładniej prezentuje się sadzony pojedynczo lub w niewielkich grupach.

Przypisy

Bibliografia

1. Zbigniew Podbielkowski: Słownik roślin użytkowych. Warszawa: PWRiL, 1989. ISBN 83-09-00256-4.
2. Maciej Mynett, Magdalena Tomżyńska: Krzewy i drzewa ozdobne. Warszawa: Multico Oficyna Wyd., 1999. ISBN 83-7073-188-0.

Philadelphus coronarius é uma espécie de planta com flor pertencente à família Hydrangeaceae.

A autoridade científica da espécie é L., tendo sido publicada em Species Plantarum 1: 470. 1753.

Portugal

Trata-se de uma espécie presente no território português, nomeadamente em Portugal Continental.

Em termos de naturalidade é introduzida na região atrás indicada.

Protecção

Não se encontra protegida por legislação portuguesa ou da Comunidade Europeia.

Referências

• Philadelphus coronarius - Checklist da Flora de Portugal (Continental, Açores e Madeira) - Sociedade Lusitana de Fitossociologia
• Checklist da Flora do Arquipélago da Madeira (Madeira, Porto Santo, Desertas e Selvagens) - Grupo de Botânica da Madeira
• Philadelphus coronarius - Portal da Biodiversidade dos Açores
• Tropicos.org. Missouri Botanical Garden. 27 de dezembro de 2013 http://www.tropicos.org/Name/29100146>
• Philadelphus coronarius - The Plant List (2010). Version 1. Published on the Internet; http://www.theplantlist.org/ (consultado em 27 de dezembro de 2013).
• Philadelphus coronarius - International Plant Names Index
• Castroviejo, S. (coord. gen.). 1986-2012. Flora iberica 1-8, 10-15, 17-18, 21. Real Jardín Botánico, CSIC, Madrid.

Doftschersmin (Philadelphus coronarius) är en art inom familjen hortensiaväxter.

Bladen och blommorna innehåller giftiga ämnen^[1].

Synonymer

• Philadelphus acuminatus Lange
• Philadelphus nanus Mill.
• Philadelphus pallidus C.K.Schneid.
• Philadelphus pekinensis Rupr.
• Philadelphus primuliflorus hort.
• Philadelphus schrenkii Rupr.
• Philadelphus tenuifolius Rupr.
• Syringa suaveolens Moench

Referenser

1. ^ Wigander, Millan (1976). Farliga växter. Stockholm: Almqvist & Wiksell Förlag. sid. 60. ISBN 91-20-04445-3

Externa länkar

• Wikimedia Commons har media som rör Doftschersmin.
  Bilder & media

Philadelphus coronarius là một loài thực vật có hoa trong họ Tú cầu. Loài này được L. miêu tả khoa học đầu tiên năm 1753.^[1]

Hình ảnh

Chú thích

Liên kết ngoài

• Phương tiện liên quan tới Philadelphus coronarius tại Wikimedia Commons
• Dữ liệu liên quan tới Philadelphus coronarius tại Wikispecies
• Vườn thực vật hoàng gia Kew; Đại học Harvard; Australian Plant Name Index (biên tập). “Philadelphus coronarius”. International Plant Names Index. Truy cập ngày 26 tháng 8 năm 2013.

• Philadelphus caucasicus Koehne
• Philadelphus deyrolleanus Lavallée
• Philadelphus kochianus Koehne
• Philadelphus pallidus Hayek ex C.K.Schneid.
• Philadelphus zeyheri Schrad.
• Syringa alba Garsault
• Syringa suaveolens Moench

• 1 Распространение и экология
• 2 Ботаническое описание
• 3 В культуре
• 4 Сорта
• 5 Примечания
• 6 Литература

P. coronarius var. satsumi
P. coronarius

バイカウツギ (Philadelphus satsumi) とはアジサイ科の植物の一種（シノニムP. coronarius、P. coronarius var. satsumi）。別名サツマウツギ。

落葉低木の一種で、現在では南東ヨーロッパや小アジアが原産とされる。名前の由来はウメに似た花を咲かせることから。ライラックと混同されていた時期があり、共に牧神パンの笛という意味の言葉Syrinxに由来するシリンガという名前で呼ばれ、一つの属にくくられていた。

特徴[編集]

6-7月頃に白い花を咲かせる。

分布[編集]

16世紀、神聖ローマ帝国の使者オジェール・ギスラン・ド・フズベックによってヨーロッパに紹介された。1597年にはジョン・ジェラードの庭で大量に栽培されていたことが確認されている。ヨーロッパには早くから帰化したようで、日本では本州、四国、九州に分布する。

用途[編集]

鑑賞用に植栽され花は香水の材料として採用される。園芸植物としては匂いが特色とされ、品種の改良はあまり進展しなかった^[1]。葉をもむとキュウリの匂いがする。匂いをかぐことによって酩酊したような気分になる人もいる。ジェラードはバイカウツギの匂いの為に眠れなかったことがあると述懐している。またE・A・ボウルズによって花粉症の原因となることが指摘されている。

脚注[編集]

参考文献[編集]

• アリス・M・コーツ「花の西洋史事典」（八坂書房）