nomes no trilho de navegação
Krabilice mámivá (Chaerophyllum temulum) je statná, miříkovitá rostlina, druh rodu krabilice, která vyrůstá na stinných, mírně vlhkých místech. V závislosti na přírodních podmínkách roste do výše 30 až 100 cm a bývá jednoletá nebo dvouletá monokarpická rostlina.[1][2]
Roste téměř v celé Evropě, vyjma Islandu, nejsevernější Skandinávie a severního a středního Ruska. Dále se ostrůvkovitě objevuje v Malé Asii, na Kavkazu i v Severní Africe okolo Středozemního moře. Druhotně byla rozšířena na Americký kontinent, do východních oblastí Spojených států amerických a Kanady.
V přírodě České republiky je považována za rostlinu poměrně hojnou, nejčastěji roste v teplých nížinách a do horských poloh se dostává jen ojediněle a krátkodobě.[1][2][3]
Druh preferuje teplá, polostinná stanoviště na vlhkých, dusíkem dobře zásobených půdách. Nejčastěji se vyskytuje na mírně mokrých okrajích listnatých lesů, v křovinách, na březích vodních toků a nádrží, v zanedbaných parcích, zahradách, úhorech i okolo cest. Rychle obsazuje stanoviště změněná lidskou činností, na kterých dochází k narušování přirozeného rostlinného krytu za současného obohacování o dusíkaté látky, např. smetiště a různé skládky bylinného odpadu.[1][2][4]
Jednoletá až dvouletá bylina s přímou, v horní části větvenou lodyhou vyrůstající z tenkého, vřetenovitého kořene. Je dutá, slabě rýhovaná, pod uzlinami ztlustlá, často fialově nebo červeně skvrnitá a od spodu se šedobílými, nazpět uhnutými chlupy. Je střídavě porostlá našedlými listy až 25 cm dlouhými a 20 cm širokými, z nichž spodní (dva až šest) jsou dlouze řapíkaté a horní (tři až šest) přisedlé. Vejčité čepele jsou několikanásobně zpeřené, jejich níže položené vejčité lístky jsou zpeřené, horní peřenodílné a nejhořejší lístky bývají celistvé a zubaté.
Květy vytvářejí dlouze stopkaté, bezobalné, mírně vypouklé složené okolíky tvořené čtyřmi až třinácti okolíčky s více než pěti kopinatými obalíčky. Okolíčky s drsnými stopkami se skládají z až 25 květů, obvodové jsou oboupohlavné, protandrické a střední, brzy usychající, jsou samičí. V centru okolíčku je jeden květ oboupohlavný, jež rozkvétá jako poslední. Pětičetné květy mají téměř nezřetelný kalich a bílé, hluboce vykrojené korunní lístky. Tyčinek je v květu pět, semeník ze dvou plodolistů má dva oddíly s jedním vajíčkem a dvě krátké čnělky. Kvetou od května do července, opylovány jsou drobným létajícím hmyzem.
Plody jsou úzce eliptické, asi 7 mm dlouhé dvounažky, kterými se rostliny výhradně rozmnožují.[1][2][5][6][7]
Rostlina obsahuje toxický glykosid chaerofylin, který je velmi stabilní a nerozkládá se ani sušením rostlin. Krátce po požití způsobuje u zvířat podráždění žaludku a střev, po vstřebání způsobují obsahové látky ospalost, závratě, svalový třes, rozšíření zorniček a srdeční slabost. Zvířata při chůzi vrávorají, snaží se opřít, aby nepadla, nakonec uléhají a netečně leží. Krabilice mámivá také obsahuje větší množství přírodního pesticidu falcarinolu, chránící rostlinu před plísněmi. U citlivých jedinců způsobuje při styku s pokožkou kontaktní dermatitidu a po požití většího množství také zapříčiňuje poškození trávicí soustavy až srdeční selhání.[4][8]
Porost krabilice mámivé
Listy
Ztlustlá lodyha
Okolíčky
Obrázky, zvuky či videa k tématu krabilice mámivá ve Wikimedia Commons
Krabilice mámivá (Chaerophyllum temulum) je statná, miříkovitá rostlina, druh rodu krabilice, která vyrůstá na stinných, mírně vlhkých místech. V závislosti na přírodních podmínkách roste do výše 30 až 100 cm a bývá jednoletá nebo dvouletá monokarpická rostlina.
Almindelig hulsvøb (Chaerophyllum temulum), også kaldt giftig hulsvøb, er en én- eller toårig plante i skærmplante-familien. Det er en 50-80 centimeter høj urt med marvfyldte, rødplettede stængler, der har lange nedadrettede eller udstående hår og foroven er ru. Bladene er matgrønne, ofte med rødligt skær og 2-3 gange fjersnitdelte med ægformede, afrundede afsnit. De hvide blomster sidder i dobbeltskærme, der før udspringningen er nikkende. Storskærmen mangler svøbblade (eller har højst 2), mens småsvøbet består af 6-8, fint randhårede blade. Skærmstrålerne er ru. Frugten er mørkebrun og 4,5-7 millimeter lang med lyse ribber. Almindelig hulsvøb er udbredt i Europa, Nord- og Vestasien og Nordafrika (mod syd kun i bjergegne). Den findes indslæbt i Nordamerika. Planten kan være stærkt giftig.
I Danmark er almindelig hulsvøb almindelig i skov og krat, langs veje og ved bebyggelse. Den blomstrer i maj til juli.[1]
Almindelig hulsvøb (Chaerophyllum temulum), også kaldt giftig hulsvøb, er en én- eller toårig plante i skærmplante-familien. Det er en 50-80 centimeter høj urt med marvfyldte, rødplettede stængler, der har lange nedadrettede eller udstående hår og foroven er ru. Bladene er matgrønne, ofte med rødligt skær og 2-3 gange fjersnitdelte med ægformede, afrundede afsnit. De hvide blomster sidder i dobbeltskærme, der før udspringningen er nikkende. Storskærmen mangler svøbblade (eller har højst 2), mens småsvøbet består af 6-8, fint randhårede blade. Skærmstrålerne er ru. Frugten er mørkebrun og 4,5-7 millimeter lang med lyse ribber. Almindelig hulsvøb er udbredt i Europa, Nord- og Vestasien og Nordafrika (mod syd kun i bjergegne). Den findes indslæbt i Nordamerika. Planten kan være stærkt giftig.
I Danmark er almindelig hulsvøb almindelig i skov og krat, langs veje og ved bebyggelse. Den blomstrer i maj til juli.
Der Hecken-Kälberkropf (Chaerophyllum temulum), auch Taumel-Kälberkropf, Taumel-Kerbel oder Betäubender Kälberkropf[1] genannt, ist eine Pflanzenart aus der Gattung Kälberkröpfe (Chaerophyllum) innerhalb der Familie der Doldengewächse (Apiaceae).
Der Hecken-Kälberkropf wächst als zweijährige krautige Pflanze und erreicht Wuchshöhen von bis zu 1,40 Metern. Als Speicherorgan dient eine Rübe.[2] Pro Pflanze werden mehrere verzweigte Stängel gebildet. Sie sind rund, aber leicht kantig und mit Borsten bedeckt, die bei Berührung für schmerzhaften Hautkontakt sorgen. Zur Basis hin fallen die Stängel durch dunkelrote Flecken auf sowie durch keulenartige Verdickungen an den Verzweigungen, die dieser Pflanzengattung den Trivialnamen Kälberkropf eingebracht haben. Die Blätter des Taumel-Kälberkropfes sind rauhaarig und doppelt gefiedert. Der Geruch des Hecken-Kälberkropf ist schwach würzig, an Möhren und Kümmel erinnernd.
Die Blüten gruppieren sich in einem fünf- bis elfstrahligen, leicht gewölbten doppeldoldigen Blütenstand. Eine Hülle fehlt meist. Wenn vorhanden, setzt sie sich aus ein bis zwei Hüllblättern zusammen.[3] Die fünf bis neun Hüllchenblätter sind am Rand bewimpert. Sie weisen eine breit-lanzettliche Form auf. Nach oben sind sie zugespitzt, zur Basis hin leicht verwachsen. Die Döldchen enthalten etwa sieben bis 14 Blüten.[4][3] Die reinweißen Blüten sind ungefähr 2 bis 4 Millimeter breit. Sie weisen fünf Kronblätter auf, von denen die am Rand stehenden eine leichte Verlängerung zeigen. Sie können ausgerandet oder auch bis zur Hälfte eingeschnitten sein. Sie sind nicht bewimpert.[4] Die Griffeläste der zwei Griffel sind spreizend. Ihre Länge entspricht derjenigen des Griffelpolsters.[5] Der zweifächrige Fruchtknoten ist unterständig. Als Frucht wird eine 4 bis 6 Millimeter lange, dunkelbraune Doppelachäne gebildet, die 10 flache, schwach ausgeprägte, hellbraune Rillen aufweist.[4]
Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 14 oder 24.[6]
Die Blütezeit ist Mai bis Juli. Blütenökologisch handelt es sich um vormännliche „Nektar führende Scheibenblumen“ mit männlichen und zwittrigen Blüten (andromonözisch). Sie werden von Insekten bestäubt.
Die Früchte verbleiben im Winter an der Pflanze (Wintersteher). Die Teilfrüchte werden beim Anstoßen der reifen, trockenen Stängel weit fortgeschleudert (Tierstreuer); vermutlich werden sie auch durch den Wind verbreitet. Die Früchte reifen von Juli bis September.
Die Verbreitungsgebiete des Hecken-Kälberkropf liegen im Großteil Europas außer in den nördlichsten und südlichsten Regionen, weiters in den nordwestafrikanischen Staaten Marokko, Algerien und Tunesien, in der nördlichen Türkei und der nördlichen Kaukasusregion.[7]
Die österreichischen Vorkommen sind häufig bis selten; in Osttirol ist der Hecken-Kälberkropf ausgestorben; die Kärntner Vorkommen sind unbeständig. Im Alpenbereich Österreichs sowie dem nördlichen und südöstlichen Alpenvorland gilt er als gefährdet.[8]
In der Schweiz besiedelt er die kollin-montane Höhenstufe, insbesondere im Jura. Keine Vorkommen sind aus dem Engadin bestätigt.[9]
In Deutschland ist er in allen Bundesländern verbreitet, gemein in Nord- und West-Nordrhein-Westfalen und selten im Schwarzwald und Erzgebirge. Mit unbeständigen Vorkommen tritt er selten in Süd-Bayern auf.[5]
Der Hecken-Kälberkropf wächst an Waldrändern und auf Wiesen. Er wächst bevorzugt auf stickstoffreichen, feuchten Fluren, breitet sich aber durchaus auch in trockenerem Gelände aus. Die Pflanze samt sich reichlich aus, ist aber trotzdem in manchen Gegenden stark zurückgegangen. Im pflanzensoziologischen System ist der Hecken-Kälberkropf eine Kennart der Knoblauchhederich-Saumgesellschaft (Alliario petiolati-Chaerophylletum temuli).
Chaerophyllum temulum wurde 1753 von Carl Linné in Species Plantarum, Band 1, Seite 258 erstbeschrieben[10]. Ein Synonym für Chaerophyllum temulum ist Chaerophyllum temulentum L..[7]
Tiere, die den Kälberkropf fressen, erleiden Lähmungen – sie taumeln. Die Giftwirkung ist wahrscheinlich auf den Gehalt am Polyin Falcarinol zurückzuführen. Vermutungen in der älteren Literatur über ein noch nicht isoliertes Alkaloid (Chaerophyllin) ließen sich nicht bestätigen. Für Menschen ist der Taumel-Kälberkropf aufgrund des geringen Toxingehalts nur schwach giftig. Frühere Berichte über starke bis tödliche Vergiftungen sind vermutlich auf Verwechslungen mit dem Gefleckten Schierling (Conium maculatum) zurückzuführen.
Es gibt noch weitere Kälberkropfarten, wie den Behaarten Kälberkropf, den Knolligen Kälberkropf oder den Gold-Kälberkropf. Diese sind jedoch nicht giftig.
Für den Hecken-Kälberkropf bestehen bzw. bestanden auch die weiteren deutschsprachigen Trivialnamen: Alfbunkel, Taumelkerbel (Schlesien), Todtenkerbel (Thüringen), Tollkörbel und Tollkürbel.[11]
Der Hecken-Kälberkropf (Chaerophyllum temulum), auch Taumel-Kälberkropf, Taumel-Kerbel oder Betäubender Kälberkropf genannt, ist eine Pflanzenart aus der Gattung Kälberkröpfe (Chaerophyllum) innerhalb der Familie der Doldengewächse (Apiaceae).
Bibeu[1] (Chaerophyllum temulum )
Bibeu (Chaerophyllum temulum )
De dolle kaarvel (Latien: Chaerophyllum temulum) is een tweejaorige plant uut de schaarmbloemefemilie (Apiaceae) die in bleui staot van mei tot en mit juli. De dolle kaarvel kan ongeveer 30 tot 140 centimeter hoog worren.
De dolle kaarvel het zien naam te danken an 't feit dat as koen der veul van eten dat ze zich as dronkeluui gaon gedragen. De dolle kaarvel is dan oek (licht)giftig.
De dolle kaarvel komt van oorsprong veur in Europa, mar komt haost niet veur in 't noordelijke en oostelijke deel van Europa. In Nederlaand komt de dolle kaarvel veural oender de revieren veur (zoas Limburg, Zeelaand en zoksoort gebieden). In België is de dolle kaarvel plaotselijk zelfs een veulveurkommende soort.
De dolle kaarvel greuit op half beschaoduwde plekken op dreuge tot vochtige, voedselrieke en vaak kalkhouwende groend. Ze bin licht te vienen in zanderige beekdalbossen, baarmen, ruug gresland, hegen, bosranden, struukgewas, houtwallen, braakliggende groend, bie havens, spoorwegterreinen, industrieterreinen, plantsoenen en akkerranden.
De stengels van de dolle kaarvel bin rechtopstaond, paorsrood evlekt en hen vrie lange rechtopstaonde haoren, die veur een deel ofstaon. De blaojen bin donkergreun, en worren laoter soms paorsverkleurend. De blaojen bin twee- tot drievoudig eveerd en de deelblaodjes bin eiroend tot langwaarpig, stomp en etand.
De witte bloemen bin oengeveer 2mm groot en vormen samen-estelde schaarmen mit vuuf tot twaolf straolen. As de bloemen nog in de knop zitten hangen ze. De kroonblaojen bin niet behaord.
Mkaɛkaɛ (Isem usnan: Chaerophyllum temulum) d talmest n yemɣi seg twacult n wapiaceae 
. Carl Von Linné d amdan amezwaru i yuran fell-as deg useggas n 1753.
Mkaɛkaɛ (Isem usnan: Chaerophyllum temulum) d talmest n yemɣi seg twacult n wapiaceae . Carl Von Linné d amdan amezwaru i yuran fell-as deg useggas n 1753.
Chaerophyllum temulum, the rough chervil,[2] is a species of flowering plant in the family Apiaceae.
Unlike several other species in the genus, Chaerophyllum temulum is poisonous.[3]
The generic name Chaerophyllum is a compound of the Greek elements chairo 'to please' and phyllon a leaf, giving the meaning 'having pleasant foliage'. The specific name temulum or temulentum means 'drunken' - from the similarity of the symptoms elicited by poisoning by the plant to those of alcoholic intoxication.[4][5]
Somewhat hispid, biennial herb. Stems to 100 centimetres (39 in), solid, swollen below nodes, purple-spotted or wholly purple. Leaves bi- to tri-pinnate, dark green, appressed-hairy on both surfaces, longipetiolate: lobes mostly 10–20 millimetres (0.39–0.79 in), ovate in outline, deeply toothed, the teeth contracted abruptly at the apex. Umbels compound, bearing usually 6-12 (occasionally as few as 4 or as many as 15) hairy rays usually 1.5–5 centimetres (0.59–1.97 in) long; peduncle longer than rays, hairy; terminal umbel with mostly hermaphrodite flowers, overtopped by lateral umbels, which have mostly male flowers. Bracts absent, or rarely 1–2; bracteoles 5–8, shorter than pedicels, ciliate, eventually deflexed. Flowers white; sepals absent; outer petals not radiating; styles with enlarged base, forming stylopodium. Fruit usually 5–6 millimetres (0.20–0.24 in), slightly laterally compressed, oblong but narrowing toward apex, constricted at commissure; mericarps having broad, rounded ridges; carpophore present; vittae solitary, conspicuous; pedicels without a ring of hairs at apex; styles roughly as long as stylopodium, recurved; stigma capitate. Cotyledons tapered gradually at base without distinct petiole. Flowering time (in U.K.) : late May to early July.
Chromosome number of Chaerophyllum temulum and infraspecific taxa 2n = 14, 22.
Chaerophyllum temulum is found throughout most of Europe, although it is rare in the Mediterranean region. Its range also extends into the Maghreb and Western Asia, including Turkey and the Caucasus.[6] Within the United Kingdom the plant is common in most of England and Wales, but local and mainly Eastern in distribution in Scotland. In Ireland the plant is local and confined mainly to the Eastern half of the country. In much of England the plant is distinguishable from other umbelliferae by being the first of the common roadside species to flower after Anthriscus sylvestris, with other distinguishing features including hairy, purple-spotted stems and swollen tops to the internodes.[7]
Chaerophyllum temulum is a ruderal or pioneer species which will grow in a variety of situations, from damp places, such as waterside thickets, to open woodland, woodland edges, waste places, by walls and fences, in both lowland and hilly country.[3]
Pollen is collected by solitary bees.[8]
Chaerophyllum temulum contains (mainly in the upper parts and fruits) a volatile alkaloid chaerophylline, as well as other (probably glycosidally bound) toxins, the chemistry and pharmacology of which has, as yet, been but little studied. Externally, the sap of the plant can cause inflammation of the skin and persistent rashes. If consumed, the plant causes gastro-intestinal inflammation, drowsiness, vertigo and cardiac weakness. Human poisonings have seldom been observed, because the plant lacks aromatic essential oils that could lead to its being confused with edible umbellifers used to flavour food. It is, however, used occasionally in folk medicine. Animal poisonings by the plant are commoner than those of humans, pigs and cattle thus intoxicated exhibiting a staggering gait, unsteady stance, apathy and severe, exhausting colic, ending sometimes in death. Such symptoms recall those caused by the toxic grass Lolium temulentum, the common darnel. Chaerophyllum bulbosum and Chaerophyllum hirsutum have also been reported to be toxic.[3] Chaerophyllum temulum has been reported to contain the polyyne falcarinol and the compound falcarinone.[9]
Chaerophyllum temulum has been used in folk medicine, in small doses, to treat arthritis, dropsy, and chronic skin complaints, and as a spring tonic. The early modern physician Boerhaave (1668–1738) once successfully used a decoction of the herb combined with Sarsaparilla to treat a woman suffering from leprosy – in the course of which treatment temporary blindness was a severe side effect following each dose.
Wikimedia Commons has media related to Chaerophyllum temulum. Chaerophyllum temulum, the rough chervil, is a species of flowering plant in the family Apiaceae.
Unlike several other species in the genus, Chaerophyllum temulum is poisonous.
Chaerophyllum temulum es una planta herbácea perteneciente a la familia de las apiáceas.
Es una planta herbácea bienal que alcanza de 30 cm a 1 metro, con raíces peludas hirsutas, las hojas de color verde oscuro, bipinnadas, lóbulos ovado- obtuso, con inflorescencias en forma de umbelas, las flores con 6-12 rayos pubescentes desiguales, pétalos glabros; estilos con el extremo curvo exterior, con frutos cónicos y lisos, de 6-7 mm de largo.
Se distribuye por el sudoeste de Asia, Norte de África y por casi toda Europa; N y W de la península ibérica; en Aragón en la mitad oriental del Pirineo y repartida a lo largo del Sistema Ibérico.
Número de cromosomas de Chaerophyllum temulum (Fam. Umbelliferae) y táxones infraespecíficos = Chaerophyllum temulentum L.
Chaerophyllum temulentum L.
Chaerophyllum temulum es una planta herbácea perteneciente a la familia de las apiáceas.
Uimastav varesputk (Chaerophyllum temulum) on sarikaliste sugukonda varesputke perekonda kuuluv ühe- või kaheaastane rohttaim.
Taim on 35–90 cm kõrge. Lehtede sulgjalt paiknevad lehekesed on kuni 0,5 cm laiad, terava tipuga, hõredate pikkade karvadega. Õied valged. Liitsarikas 15–20 sileda kiirega. Osakatis 5–6 enam-vähem paljast lehekesest.
Ta on Eestis arvatud II kaitsekategooriasse (seisuga 2012).
Uimastav varesputk (Chaerophyllum temulum) on sarikaliste sugukonda varesputke perekonda kuuluv ühe- või kaheaastane rohttaim.
Myrkkykirveli (Chaerophyllum temulum) on myrkyllinen kirveleihin kuuluva sarjakukkaiskasvi. Sitä esiintyy Euroopassa. Laji on kaksivuotinen, ohutjuurinen. Karheakarvainen varsi kasvaa 50:stä 80:een senttimetriä korkeaksi. Lehdet ovat karvaisia, kolme kertaa parilehdykkäsiä. Kolmiomaisen lavan kärkiliuska on tylpähkön muotoinen. Kukat ovat valkoteriöisiä. Sukkulamainen hedelmä on pituudeltaan neljästä seitsemään millimetriä.
Myrkkykirveli (Chaerophyllum temulum) on myrkyllinen kirveleihin kuuluva sarjakukkaiskasvi. Sitä esiintyy Euroopassa. Laji on kaksivuotinen, ohutjuurinen. Karheakarvainen varsi kasvaa 50:stä 80:een senttimetriä korkeaksi. Lehdet ovat karvaisia, kolme kertaa parilehdykkäsiä. Kolmiomaisen lavan kärkiliuska on tylpähkön muotoinen. Kukat ovat valkoteriöisiä. Sukkulamainen hedelmä on pituudeltaan neljästä seitsemään millimetriä.
Chaerophyllum temulum • Cerfeuil enivrant, Cerfeuil des fous
Le Cerfeuil penché (ou Chaerophyllum temulum) est une plante à fleur de la famille des Apiaceae. Il est aussi connu sous le nom de Cerfeuil enivrant ou Cerfeuil des fous.
Toutes les parties de cette plante sont toxiques tant pour l'homme que pour le bétail. Leur ingestion provoque des paralysies[1].
On trouve généralement cette plante dans des zones herbeuses, des lisières forestières, des haies.
Chaerophyllum temulum • Cerfeuil enivrant, Cerfeuil des fous
Le Cerfeuil penché (ou Chaerophyllum temulum) est une plante à fleur de la famille des Apiaceae. Il est aussi connu sous le nom de Cerfeuil enivrant ou Cerfeuil des fous.
De dolle kervel (Chaerophyllum temulum) is een tweejarige plant uit de schermbloemenfamilie (Apiaceae). De dolle kervel komt voor in Europa (maar vrijwel niet in de meest noordelijke en oostelijke delen), de Kaukasus en Noordwest-Afrika. In Nederland vindt men dolle kervel vooral in Zuid-Limburg, het zuiden van Zeeland, in het rivierengebied en in het oosten en midden van het land. De soort staat op de Nederlandse Rode lijst van planten als algemeen voorkomend en stabiel of toegenomen. Het aantal chromosomen is 2n = 14.[1]
De plant kan ongeveer 30-140 cm hoog worden. De stengel van de dolle kervel is rechtopstaand, gevuld, paarsrood gevlekt en heeft vrij lange, rechtopstaande, witte haren, die voor een deel afstaan. De bladeren zijn donkergroen en worden later soms paarsverkleurend. De bladeren zijn twee- tot drievoudig geveerd en de deelblaadjes zijn eirond tot langwerpig, stomp en getand. De bladscheden zijn gewimperd.
Dolle kervel bloeit van mei tot en met juli. De witte bloemen zijn ongeveer 2 mm groot en vormen samengestelde schermen met vijf tot twaalf stralen. Meestal is er geen omwindsel. Wel zijn er gewimperde omwindseltjes. Als de bloemen nog in de knop zitten hangen ze. De kroonbladeren zijn niet behaard.
De giftige, vaak paarsachtige vrucht is een 4 - 7 mm lange en 1 mm brede splitvrucht met brede platte ribben en ronde deelvruchten.
De dolle kervel heeft het eerste deel van zijn naam te danken aan het feit dat koeien die er veel van eten zich gaan gedragen alsof ze dronken zijn. De dolle kervel is dan ook (licht)giftig. Het tweede deel verwijst naar de uiterlijke gelijkenis die de plant door zijn geveerde bladeren vertoont met echte kervel. De beide plantensoorten zijn niet direct verwant.
Plant
Stengel
Blad
Blad
Bloeiwijze
Omwindseltjes
Vruchten
De dolle kervel groeit op half beschaduwde plekken op droge tot vochtige, voedselrijke en vaak kalkhoudende grond. Ze is veel te vinden in zanderige beekdalbossen, bermen, ruig grasland, heggen, bosranden, struikgewas, houtwallen, braakliggende grond, bij havens, spoorwegterreinen, industrieterreinen, plantsoenen en akkerranden.
Soms wordt beweerd dat Socrates zou zijn vergiftigd door toediening van dolle kervel. Dit berust echter op een misverstand: Socrates is om het leven gekomen ten gevolge van de Griekse gifbeker. Het gif in deze beker zou gemaakt kunnen zijn van de zaden van de gevlekte scheerling, een plant die op het ontbreken van beharing en de meervoudige geveerdheid van het blad na, sprekend op de dolle kervel lijkt.
(Nederlandstalige) Wikisource (van Uildriks en Bruinsma spreken van Conium maculatum).
Zie de categorie Chaerophyllum temulum van Wikimedia Commons voor mediabestanden over dit onderwerp. De dolle kervel (Chaerophyllum temulum) is een tweejarige plant uit de schermbloemenfamilie (Apiaceae). De dolle kervel komt voor in Europa (maar vrijwel niet in de meest noordelijke en oostelijke delen), de Kaukasus en Noordwest-Afrika. In Nederland vindt men dolle kervel vooral in Zuid-Limburg, het zuiden van Zeeland, in het rivierengebied en in het oosten en midden van het land. De soort staat op de Nederlandse Rode lijst van planten als algemeen voorkomend en stabiel of toegenomen. Het aantal chromosomen is 2n = 14.
De plant kan ongeveer 30-140 cm hoog worden. De stengel van de dolle kervel is rechtopstaand, gevuld, paarsrood gevlekt en heeft vrij lange, rechtopstaande, witte haren, die voor een deel afstaan. De bladeren zijn donkergroen en worden later soms paarsverkleurend. De bladeren zijn twee- tot drievoudig geveerd en de deelblaadjes zijn eirond tot langwerpig, stomp en getand. De bladscheden zijn gewimperd.
Dolle kervel bloeit van mei tot en met juli. De witte bloemen zijn ongeveer 2 mm groot en vormen samengestelde schermen met vijf tot twaalf stralen. Meestal is er geen omwindsel. Wel zijn er gewimperde omwindseltjes. Als de bloemen nog in de knop zitten hangen ze. De kroonbladeren zijn niet behaard.
De giftige, vaak paarsachtige vrucht is een 4 - 7 mm lange en 1 mm brede splitvrucht met brede platte ribben en ronde deelvruchten.
De dolle kervel heeft het eerste deel van zijn naam te danken aan het feit dat koeien die er veel van eten zich gaan gedragen alsof ze dronken zijn. De dolle kervel is dan ook (licht)giftig. Het tweede deel verwijst naar de uiterlijke gelijkenis die de plant door zijn geveerde bladeren vertoont met echte kervel. De beide plantensoorten zijn niet direct verwant.
Plant
Stengel
Blad
Blad
Bloeiwijze
Omwindseltjes
Vruchten
Multimedia w Wikimedia Commons Świerząbek gajowy, świerząbek zwisły[3] (Chaerophyllum temulum L.) – gatunek rośliny dwuletniej z rodziny selerowatych. Występuje w Europie, Północnej Afryce, Zachodniej Azji[2]. W Polsce rośnie w lasach, zaroślach oraz na siedliskach ruderalnych, na całym niżu i w górach[4].
Rośnie w żyznych lasach liściastych i nitrofilnych okrajkach – jest gatunkiem charakterystycznym dla grądu środkowoeuropejskiego Galio-Carpinetum i zespołu Alliario-Chaerophylletum temuli[7]. Częsty jest w zaroślach i zbiorowiskach chwastów przy płotach i na rumowiskach. Zawiera różne substancje trujące. Sok świerząbka gajowego oddziałuje drażniąco na skórę. po spożyciu zaś wywołuje stany zapalne żołądka i jelit. W ciężkich przypadkach dochodzi do zaburzeń w poruszaniu się i do paraliżu[5].
Świerząbek gajowy, świerząbek zwisły (Chaerophyllum temulum L.) – gatunek rośliny dwuletniej z rodziny selerowatych. Występuje w Europie, Północnej Afryce, Zachodniej Azji. W Polsce rośnie w lasach, zaroślach oraz na siedliskach ruderalnych, na całym niżu i w górach.
Chaerophyllum temulum é uma espécie de planta com flor pertencente à família Apiaceae.
A autoridade científica da espécie é L., tendo sido publicada em Species Plantarum 1: 258. 1753.
Os seus nomes comuns são cerefolho, cerefolho-bravo, cerefólio-bravo ou salsa-de-burro.[1]
Trata-se de uma espécie presente no território português, nomeadamente em Portugal Continental.
Em termos de naturalidade é nativa da região atrás indicada.
Não se encontra protegida por legislação portuguesa ou da Comunidade Europeia.
Chaerophyllum temulum é uma espécie de planta com flor pertencente à família Apiaceae.
A autoridade científica da espécie é L., tendo sido publicada em Species Plantarum 1: 258. 1753.
Os seus nomes comuns são cerefolho, cerefolho-bravo, cerefólio-bravo ou salsa-de-burro.
Hårkörvel (Chaerophyllum temulum) är en art av växter i familjen Flockblommiga växter.
Den växer på något skuggig mark vid häckar osv.
Hårkörvel (Chaerophyllum temulum) är en art av växter i familjen Flockblommiga växter.
Den växer på något skuggig mark vid häckar osv.
Дворічна рослина висотою до 80 см. Зустрічаються відомості про зріст рослини від 50 см до 1,5 м.[2] Стебло одиночне, округле, прямостояче, пустотіле, покрите червоними плямами, вкрите відхиленими вниз білими щетинистими волосками, у верхній частині гіллясте. Листки довгочерешкові, сіро-зелені, дво-, три-трійчастоскладні, шорстко опушені. Кінцеві частки листка ланцетні.
Квітки зібрані у верхівкові багатопроменеві зонтики. Пелюстки білі. Цвіте влітку.
Росте у листяних лісах, часто зустрічається у заростях бур'янів біля парканів та на пустирях. Має неприємний запах. Містить багато токсичних речовин. Сік бутеня п'янкого викликає подразнення шкіри. Після прийому усередину викликає запалення шлунка та кишечника. У важких випадках виникають розлади руху та параліч[3].
Chaerophyllum temulum là một loài thực vật có hoa trong họ Hoa tán. Loài này được L. mô tả khoa học đầu tiên năm 1753.[1]
Bài viết chủ đề phân họ Cần này vẫn còn sơ khai. Bạn có thể giúp Wikipedia bằng cách mở rộng nội dung để bài được hoàn chỉnh hơn. Chaerophyllum temulum là một loài thực vật có hoa trong họ Hoa tán. Loài này được L. mô tả khoa học đầu tiên năm 1753.
Chaerophyllum temulum L. 1753
Бу́тень одуря́ющий, или опьяня́ющий (лат. Chaerophýllum témulum) — травянистое растение, вид рода Бутень семейства Зонтичные (Umbelliferae). Лектотип рода.
Обычно двулетнее растение, произрастающее по лесным опушкам, по обочинам дорог, железнодорожным насыпям, пустырям и другим нарушенным местообитаниям. Ядовито.
Двулетнее, реже однолетнее или монокарпическое многолетнее травянистое растение 40—80(100—120) см высотой, с тонким веретеновидным корнем. От бутеня клубненосного отличается отсутствием клубневидного утолщения в основании стебля.
Стебель прямостоячий, округлый в сечении, полый, продольно бороздчатый, в нижней части с фиолетовыми или тёмно-красными пятнами, покрытый жёстким опушением, слабо вздутый под листьями.
Листья дважды — трижды перистонадрезанные, с коротким жестковатым опушением, нижние — на черешках, верхние — менее рассечённые, с тупыми широкояйцевидными дольками.
Цветки в сложных зонтиках, состоящих из 6—12 зонтичков, обёртка обычно отсутствует либо из одного листочка, обёрточки имеются, с пятью—восемью заострёнными ланцетными листочками, нередко срастающимися, с плёнчатым реснитчатым краем. Имеются однополые и обоеполые цветки. Лепестки обычно белые, реже красноватые или желтоватые, наружные — более крупные.
Вислоплодники удлинённояйцевидные, 5—7 мм длиной и 1—1,5 мм шириной, блестящие, голые. Внешняя сторона семянок с пятью рубцами и четырьмя бороздками, рубцы к зрелости жёлто-коричневые, бороздки тёмно-коричневые; внутренняя сторона вогнутая.
Растение, распространённое в Европе и на Кавказе. В России — чаще в чернозёмной полосе, повсюду довольно редко. Встречается в лиственных и смешанных лесах, а также как сорное, в нарушенных местообитаниях.
Ядовитое растение, во всех частях содержит херофиллин — бескислородный летучий алкалоид, раздражающий оболочку кишечника и при всасывании оказывающий наркотическое действие. Отравления наблюдались у лошадей, свиней, крупного рогатого скота, ягнят. Для лечения отравления используется танин, танинсодержащие и адсорбирующие вещества.
Бу́тень одуря́ющий, или опьяня́ющий (лат. Chaerophýllum témulum) — травянистое растение, вид рода Бутень семейства Зонтичные (Umbelliferae). Лектотип рода.
Обычно двулетнее растение, произрастающее по лесным опушкам, по обочинам дорог, железнодорожным насыпям, пустырям и другим нарушенным местообитаниям. Ядовито.
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
