nomes no trilho de navegação
El narteci (Narthecium ossifragum) és una herba pertanyent a la família de les liliàcies.
És un geòfit rizomatós d'uns 10-20 cm d'altura, amb roseta de fulles basals dístiques, linears, planes i agudes, de color verd blanquinós. Les tiges presenten fulles més reduïdes i acaben en una inflorescència racemosa més o menys densa. Les flors són hermafrodites i trímeres, amb un periant de color verd per sota i groc per sobre. Els filaments estaminals estan recoberts per uns pèls llanosos molt conspicus. El fruit és una càpsula ataronjada d'uns 12 mm. La seua època de floració va des de juliol fins a agost, podent estendre's fins a setembre. Presenta una pol·linització entomògama i una dispersió baròcora de les seues llavors.
Creix sobre sòls molt àcids (pH 4,5-3) i entollats com els aiguamolls i torberes a Europa central. També es pot trobar a molleres, praderies molles, aiguamolls de muntanya i a les vores de rierols. No suporta les gelades primerenques ni les temperatures extremes. Aquests hàbitats estan molt localitzades a la zona Eurosiberiana i són relíquies a la zona mediterrània.
Se sol trobar formant part d'una associació vegetal acidòfila i higròfiles; Parnassia palustris, Drosera rotundifolia, Erica tetralix, Carex nigra, Carex echinata, Tofieldia calyculata, Swertia perennis, Veratrum album, Bartsia alpina i Saxifraga stellaris.
L'assecament de molts dels seus biòtops va convertir-la en una espècie rara, amenaçada i protegida a diversos països d'Europa central.[2]
Espècie de distribució atlàntica, present a la part septentrional i oriental d'Europa, arribant al seu límit sud al nord de Portugal. Als Països Catalans es poden trobar-hi sempre per damunt de 1500-2200 metres d'altitud, aquestes condicions es donen principalment als Pirineus (Girona i Lleida).
Detall de la flor.
Detall de les tiges fructificades(càpsules).
Detall de les càpsules obertes
Grup natural de nartecis (Parc Natural de Südheide).
Il·lustració extreta del Deutschlands Flora in Abbildungen (1796).
Planhigyn blodeuol bychan sy'n hoff o wlyptiroedd yw Llafn y bladur sy'n enw gwrywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Nartheciaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Narthecium ossifragum a'r enw Saesneg yw Bog asphodel.[1] Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Llafn y Bladur, Bladurwellt y Fawnog, Brenhines y Gors, Gwayw'r Brain, Gwayw'r Brenin, Serllys y Gors.
Mae ganddo flodau melyn llachar yn yr haf a cheir ffrwythau oren yn yr hydref a ddefnyddiwyd ers talwm i liwio dillad.
Planhigyn blodeuol bychan sy'n hoff o wlyptiroedd yw Llafn y bladur sy'n enw gwrywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Nartheciaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Narthecium ossifragum a'r enw Saesneg yw Bog asphodel. Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Llafn y Bladur, Bladurwellt y Fawnog, Brenhines y Gors, Gwayw'r Brain, Gwayw'r Brenin, Serllys y Gors.
Mae ganddo flodau melyn llachar yn yr haf a cheir ffrwythau oren yn yr hydref a ddefnyddiwyd ers talwm i liwio dillad.
Liliovec kostilomka (Narthecium ossifragum) je nevysoká bylina se zářivě žlutými květy která je v České republice považována za vymizelou. Je to druh z malého rodu liliovec který se ve Střední Evropě, vyjma západu Německa, nevyskytuje. V roce 2011 se stal německou Rostlinou roku.
Druh je rozšířen v Západní Evropě kde roste od severu Pyrenejského poloostrova přes Francii a část Německa až po Britské ostrovy a Skandinávský poloostrov. Roste na kyselých půdách, dlouhodobě vlhkých loukách, rašeliništích, vřesovištích i v bažinách, škodí mu ale dlouhodobé zaplavení vodou. Protože nesnáší zastínění je vázán hlavně na bezlesé areály. Vyskytuje se od nížin do nadmořské výšky 1000 m.
Na území dnešního Česka byl tento druh pozorován na přelomu 19. a 20. století na dvou lokalitách u Slatiňan v okr. Chrudim. Pak se na mnoho let z české přírody vytratil a teprve před 30 léty se krátkodobě objevil v témže okrese na zcela novém stanovišti u Skutče, pravděpodobně se jednalo o krátkodobý výskyt rostliny ze semene zaneseného migrujícími ptáky. Od té doby liliovec kostilomku v ČR nikdo nespatřil.[1][2][3]
Vytrvalá bylina, dosahující do průměrné výše 30 až 40 cm, která vyrůstá z až 20 cm hluboko rostoucího tlustého, silně rozvětveného, plazivého oddenku. Má poměrně velkou přízemní růžici tuhých, vzpřímených, čárkovitých listů které mohou být dlouhé 10 až 30 cm a mnohdy sahají až ke květenství. Jsou mečovitě zakřivené, mají ostrý vrchol a bývají lehce oranžově zabarvené. Z oddenku často vyrůstají i plané růžice bez květných lodyh.
Mírně zploštělá lodyha je porostlá jen malým počtem menších, ve dvou řadách rostoucích přisedlých listů které směrem vzhůru postupně přecházejí v drobné listeny.Všechny listy i listeny mají souběžnou žilnatinu, nejčastěji se šesti žilkami.
Vrcholové květenství, 6 až 7 cm dlouhé, je hustý hrozen tvořený šesti až dvaceti krátce stopkatými, oboupohlavnými květy o průměru 10 až 15 mm. Vytrvalé okvětí je tvořeno šesti lístky zespod zelenými a shora zářivě žlutými které jsou rovnovážně odstálé, dorůstají do délky 10 až 18 mm a po odkvětu neopadávají. V květu je šest vzpřímených tyčinek se žlutými chlupatými nitkami a oranžově červenými prašníky. Svrchní semeník má krátkou čnělku zakončenou trojlaločnou bliznou. Kvete v červnu až srpnu. Vonné květy nemají nektar a opylujícím včelám a čmelákům poskytují pouze pyl.
Plodem je sytě oranžová, trojpouzdrá, pukavá tobolka doutníkovitého tvaru která bývá asi 12 mm dlouhá. Obsahuje několik desítek vřetenovitých, světle žlutých semínek asi 5 mm dlouhých s krátkou štětičkou na konci. S příchodem zimy rostlina usychá a zůstává stát hnědě zbarvená téměř po celou zimu.
Na stanovišti, jako výsledek rozrůstání větveného oddenku, roste většinou více rostlin hustě vedle sebe a vytváří široké kolonie ve kterých mají jiné byliny jen malou šanci vyrůst. V přírodě se mohou rostliny množit i semeny s krátkou dobu klíčivosti, uvádí se menší než rok.[1][2][3][4]
Rostlina obsahuje ve všech částech toxické saponiny které by při případné konzumaci byly pro člověka škodlivé. Zhoubnost se projevuje při spásání ovcemi, u nich následkem poškození jaterních funkcí dochází k zadržovaní vody v těle a také ke zvyšování citlivosti na světlo. Hovězí dobytek, koně a divoká zvířata však rostlinu nespásají.
České druhové jméno kostilomka (stejně jako latinské ossifragum) vychází z domněnky, že při spásání liliovce křehnou ovcím jejich kosti a snadno se lámou. Pravdou je, že kostilomka roste na kyselých místech kde je v trávě všeobecně nedostatek vápníku, pasoucí se zvířata mají proto v kostech vápníku málo a ty jsou křehčí a snáze se lámou.[2][4][5]
Jsou určité pochyby, zda byl liliovec kostilomka součásti české flory nebo se v Česku v minulosti objevil jen přechodně, jako krátkodobě zavlečená rostlina. Proto byl z kategorie A1 - vyhynulý taxon nově převeden do kategorie A2 - nezvěstný taxon.[2][6]
Obrázky, zvuky či videa k tématu liliovec kostilomka ve Wikimedia Commons
Liliovec kostilomka (Narthecium ossifragum) je nevysoká bylina se zářivě žlutými květy která je v České republice považována za vymizelou. Je to druh z malého rodu liliovec který se ve Střední Evropě, vyjma západu Německa, nevyskytuje. V roce 2011 se stal německou Rostlinou roku.
Benbræk (Narthecium ossifragum) er en 20-40 cm høj urt, der vokser i hedemoser på kalkfattig bund. Blomsterne dufter af nelliker. Arten er bestanddannende.
Benbræk er en flerårig urt med en grundstillet tue af linjeformede, grågrønne blade. De små, gule blomster sidder samlet i et aks for enden af en særlig stængel, der også bærer små, smalle blade. Frøene modner godt i Danmark, men de spirer kun på meget mager og sur bund.
Benbræks rodnet består af en krybende jordstængel, som bærer fine trævlerødder. Planten er afhængig af en symbiose med forskellige svampearter.
Højde x bredde og årlig tilvækst: 0,30 x 0,20 (30 x 2 cm/år), heri ikke medregnet aflæggerplanter.
Benbræk er udbredt i det nordlige og vestlige Europa, hvor den er knyttet til voksesteder i fuld sol på mager og våd bund i højmoser, heder og langs søbredder med et pH mellem 4,6 og 6,5.
I Danmark er Benbræk kun kendt fra Jylland og Vestfyn.
Ved Butterburn Flow i det nordlige Yorkshire, England, findes arten i sure højmoser sammen med bl.a. blåtop, revling, rosmarinlyng, tranebær, bølget bunke, hedelyng, klokkelyng, rundbladet soldug, smalbladet kæruld, tuekogleaks og tuekæruld[1]
Benbræk (Narthecium ossifragum) er en 20-40 cm høj urt, der vokser i hedemoser på kalkfattig bund. Blomsterne dufter af nelliker. Arten er bestanddannende.
Die Moorlilie (Narthecium ossifragum), auch Beinbrech, Ährenlilie oder Gelbe Moorlilie, ist eine Pflanzenart aus der Gattung Narthecium. Diese Pflanzenart hat ein nur sehr kleines Verbreitungsgebiet[1] und ist in Deutschland nach der Bundesartenschutzverordnung (BArtSchV) besonders geschützt. Die Moorlilie wurde von der Stiftung Naturschutz zur Blume des Jahres 2011 gewählt.[2]
Die Moorlilie ist eine ausdauernde krautige Pflanze, die Wuchshöhen von 10 bis 30 cm erreicht. Die Pflanze besitzt als Überdauerungsorgan ein dünnes Rhizom, aus dem sich die klebrigen, aufrechten Blütenstängel entwickeln. Die unteren, kräftig grünen, schwertförmigen und ungestielten Laubblätter verfügen über deutliche Längsnerven und sind bis zu 4 mm breit. Im unteren Bereich sind sie schmal V-förmig mit aneinander liegenden Blatthälften.
Von Juli bis August bilden sich endständige, lockere, traubige Blütenstände, die eine Länge von 5 bis 8 cm lang erreichen und bis zu 25 Blüten entwickeln. Die dreizähligen Blüten weisen einen Durchmesser von 1 bis 1,5 cm auf. Die sechs Blütenhüllblätter sind innen gelb und an der Außenseite grünlich. Die sechs Staubblätter besitzen wollig behaarte Staubfäden und orange bis leuchtend rote Staubbeutel.
Es werden dünnwandige eiförmige bis lanzettlich-eiförmige Kapselfrüchte ausgebildet, die schwach in drei Segmente geteilt sind. Die hellgelben Samen sind schmal-ellipsoid und an beiden Enden beborstet.
Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 26.[3]
Die Blüten sind Pollenblumen und unterliegen der Windbestäubung. Die dicht behaarten Staubfäden sammeln zunächst den Pollen, bis er vom Wind erfasst wird. Insektenbesuch ist selten und geschieht z. B. durch Bienen; wegen des Blütenduftes ist mindestens auch mit dem Besuch von Pollenfressern zu rechnen.[4] In diesem Zusammenhang wird die starke Behaarung der Staubfäden auch als Pollenattrappe gedeutet, die dem Bestäuber mehr Pollen vortäuscht, als wirklich angeboten wird.[5]
Die Früchte sind fachspaltige Kapseln mit lang geflügelten Samen, die sich als Segelflieger und Wasserhafter ausbreiten.[4]
Das Verbreitungsgebiet umfasst die Länder Portugal, Spanien, Frankreich, Großbritannien, Irland, Norwegen, Färöer-Inseln, Südschweden, Belgien, die Niederlande, Deutschland und früher Tschechien.[6] Das Hauptverbreitungsgebiet der Moorlilie liegt in atlantischen Klimaregionen der küstenbegleitenden Tiefländer Mitteleuropas; unter günstigen Bedingungen auch an den Nordwesträndern der Mittelgebirge. Sie wächst auf sauren, torfigen Moorböden. Diese Art braucht hohe Luftfeuchtigkeit. Der Beinbrech ist sehr selten und findet sich oft nur in kleinen Populationen. Er ist eine Charakterart des Verbands Ericion tetralicis.[7]
Im Volksmund wird die Moorlilie auch als „Beinbrech“ bezeichnet. Dieser Name rührt daher, dass die Pflanze für Knochenbrüche beim Weidevieh verantwortlich gemacht wurde. Der Beinbrech war früher auch im Magergrünland häufig. Der fehlende Kalkgehalt im Boden führte zu einer unzureichenden Knochenbildung und damit häufig zu Knochenbrüchen.[8]
Der wissenschaftliche Name leitet sich von altgriechisch νάρθηξ nárthēx „Stab“ ab und bezieht sich auf den stabförmigen Blütenstand. Das Art-Epitheton ossifragum leitet sich ab vom lateinischen ōs (Genitiv óssis) für „Knochen“ und frángere für „brechen“ und bezieht sich ebenfalls auf die oben genannte Knochenbrüchigkeit.[9]
Bei Schafen verursacht der Konsum der Moorlilie eine Krankheit, die in Norwegen als „Alvelden“ bekannt ist. Ein Saponin, das in der Pflanze enthalten ist, stört die Leberfunktion der Schafe. So können Abbauprodukte des Blattgrüns in das Blut gelangen und verursachen dort eine Lichtempfindlichkeit, die dann zu Schwellungen und Hautwunden führt. Offenbar sind nur weiße Schafe für diese Krankheit empfindlich.[10]
Die Moorlilie (Narthecium ossifragum), auch Beinbrech, Ährenlilie oder Gelbe Moorlilie, ist eine Pflanzenart aus der Gattung Narthecium. Diese Pflanzenart hat ein nur sehr kleines Verbreitungsgebiet und ist in Deutschland nach der Bundesartenschutzverordnung (BArtSchV) besonders geschützt. Die Moorlilie wurde von der Stiftung Naturschutz zur Blume des Jahres 2011 gewählt.
Narthecium ossifragum, commonly known as bog asphodel,[1] Lancashire asphodel or bastard asphodel,[2] is a species of flowering plant in the family Nartheciaceae. It is native to Western Europe, found on wet, boggy moorlands up to about 1,000 m (3,300 ft) in elevation. It produces spikes of bright yellow flowers in summer. The bright orange fruits have been used as a colourant to replace saffron by Shetland Islanders.[3] Despite the plant's English name "bog asphodel", it is not particularly closely related to the true asphodels. In addition to other forms of pollination, this plant is adapted to rain-pollination.[4] The Latin specific name ossifragum means "bone-breaker", and refers to a traditional belief that eating the plant caused sheep to develop brittle bones. The probable origin of this story is that sheep eating a calcium-poor diet are likely to develop bone weakness, and N. ossifragum favours acidic low-calcium soils.[3]
Bog asphodel is a tufted, hairless herbaceous perennial with a creeping rhizome. The leaves are up to 6 in (15 cm) long, narrow, flattened and sword-shaped, and often tinged with orange. The inflorescence is a spike with bright yellow, star-like flowers about 0.7 in (18 mm) across, which have short white hairs on the orange stamens. The fruits are deep orange.[5][6]
The plant can cause photosensitisation, a serious skin condition of sheep called alveld, "elf fire", in Norway. It can be relieved by moving stock into the shade. Not all stands of the plant are toxic, and the toxicity may be the side effect of the plant's response to a fungal infection.[7][8][9]
The Bog asphodel has a temperate oceanic distribution in northern and western Europe. In the British Isles it occurs in Scotland, Northwest England, Wales, Southwest England and most of Ireland. It grows in wet soils and peats, in bogs, wet heaths and flushes.[10] It can be found in purple moor grass and rush pastures.[2]
.jpg)
Fruiting
In fruit
In situ near El Serrat, Andorra
.JPG)
High Fens, Belgium
Illustration in Jakob Sturm: "Deutschlands Flora in Abbildungen", Stuttgart (1796)
Drawing by Elly Waterman
Narthecium ossifragum, commonly known as bog asphodel, Lancashire asphodel or bastard asphodel, is a species of flowering plant in the family Nartheciaceae. It is native to Western Europe, found on wet, boggy moorlands up to about 1,000 m (3,300 ft) in elevation. It produces spikes of bright yellow flowers in summer. The bright orange fruits have been used as a colourant to replace saffron by Shetland Islanders. Despite the plant's English name "bog asphodel", it is not particularly closely related to the true asphodels. In addition to other forms of pollination, this plant is adapted to rain-pollination. The Latin specific name ossifragum means "bone-breaker", and refers to a traditional belief that eating the plant caused sheep to develop brittle bones. The probable origin of this story is that sheep eating a calcium-poor diet are likely to develop bone weakness, and N. ossifragum favours acidic low-calcium soils.
Narthecium ossifragum (abama [1] Archivado el 30 de septiembre de 2007 en Wayback Machine., nartecia [2]) es una especie de Europa Occidental, encontrada en turbales esfagnales húmedos, a por lo menos 1000 msnm.
Es una planta herbácea erecta que alcanza los 10-20 cm de altura. Tiene hojas lineares de color verde glauco. Las flores son hermafroditas de color amarillo y florecen de julio a septiembre. El fruto es una cápsula que se disemina por la gravedad.
Narthecium ossifragum (abama [1] Archivado el 30 de septiembre de 2007 en Wayback Machine., nartecia [2]) es una especie de Europa Occidental, encontrada en turbales esfagnales húmedos, a por lo menos 1000 msnm.
Suolilja (Narthecium ossifragum) on monivuotinen Euroopassa kasvava suokasvi. Aikaisemmin ennen Nartheciaceae-heimoon luokittelua se on sijoitettu karhunruohokasvien (Melanthiaceae) heimoon.
Suolilja muodostaa kasvustoja maavarsin ja kasvaa 10–40 senttimetriä korkeaksi. Lehdet pieniä varsilehtiä lukuun ottamatta kasvavat kimppuna tyvellä. Kukintona on 6–20 kukasta muodostuva terttu. Kukat ovat neilikantuoksuiset ja keltaiset, paitsi kehälehtien ulkopinta on vihreä ja heteen kärjet oranssit.[1]
Suolilja esiintyy Länsi- ja Lounais-Euroopassa Norjasta Espanjaan. Pohjoismaissa se kasvaa yleisenä, Norjassa, Tanskassa, Färsaarilla ja Lounais-Ruotsissa.[2][1]
Suolilja (Narthecium ossifragum) on monivuotinen Euroopassa kasvava suokasvi. Aikaisemmin ennen Nartheciaceae-heimoon luokittelua se on sijoitettu karhunruohokasvien (Melanthiaceae) heimoon.
Suolilja muodostaa kasvustoja maavarsin ja kasvaa 10–40 senttimetriä korkeaksi. Lehdet pieniä varsilehtiä lukuun ottamatta kasvavat kimppuna tyvellä. Kukintona on 6–20 kukasta muodostuva terttu. Kukat ovat neilikantuoksuiset ja keltaiset, paitsi kehälehtien ulkopinta on vihreä ja heteen kärjet oranssit.
Suolilja esiintyy Länsi- ja Lounais-Euroopassa Norjasta Espanjaan. Pohjoismaissa se kasvaa yleisenä, Norjassa, Tanskassa, Färsaarilla ja Lounais-Ruotsissa.
Narthecium ossifragum
La Narthécie des marais (Narthecium ossifragum) est une plante herbacée de la famille des Narthéciacées qui pousse dans les tourbières européennes.
Elle est parfois classée dans les Mélanthiacées.
Autres noms : Narthécie brise-os, Narthécie ossifrage.
Le nom de "brise-os" provient d'une croyance selon laquelle, cette plante provoquait la fracture des os des troupeaux qui la mangeaient.
En réalité, il est fort probable que ces fractures étaient causées par les difficultés d'accès aux endroits où elle croît.
C'est une plante moyenne (10 à 40 cm), érigée, à fleurs jaunes en épi, de forme étoilée. Les filets des étamines sont couverts de poils jaunes.
Les feuilles sont linéaires, vert glauque.
Description d'Hippolyte Coste (1858 - 1924)[1],[2] : « Plante vivace de 15-40 cm., glabre, à souche horizontale rampante ; tige un peu courbée à la base, puis dressée, raide, cylindracée, striée, à la fin rougeâtre, munie dès la base de bractées écartées, incurvées au sommet ; feuilles toutes radicales, égalant au moins le milieu de la tige, larges de 3-5 mm., fortement nervées, brièvement engaînantes, non ou à peine membraneuses aux bords ; grappe étroite ; capsule dressée ainsi que le pédicelle, conique-lancéolée, terminée en pointe fine 4-5 fois plus courte qu'elle. »
Répartition : marais et landes tourbeux, dans l'Ouest, le Centre, les Pyrénées. Europe occidentale et boréale ; Lazistan ; Amérique boréale[1],[2].
Courante et non protégée sur le plateau des Hautes Fagnes en Wallonie (Belgique).
Données d'après : Julve, Ph., 1998 ff. - Baseflor. Index botanique, écologique et chorologique de la flore de France. Version : 23 avril 2004.
Narthecium ossifragum
La Narthécie des marais (Narthecium ossifragum) est une plante herbacée de la famille des Narthéciacées qui pousse dans les tourbières européennes.
Elle est parfois classée dans les Mélanthiacées.
Autres noms : Narthécie brise-os, Narthécie ossifrage.
Le nom de "brise-os" provient d'une croyance selon laquelle, cette plante provoquait la fracture des os des troupeaux qui la mangeaient.
En réalité, il est fort probable que ces fractures étaient causées par les difficultés d'accès aux endroits où elle croît.
Planda ríosómach ilbhliantúil a fhásann 40 cm ar airde i réigiúin bhogacha in iarthuaisceart na hEorpa. Na duilleoga docht cuartha, V-chruthach i dtrasghearradh. Na bláthanna le 6 theascán iombhlátha, buí, ag éirí flannbhuí dorcha tar éis a thoirchithe. Na staimíní ar nós olla.
Wšědna kłósknička (Narthecium ossifragum) je rostlina ze swójby kłóskničkowych rostlinow (Nartheciaceae).
Wšědna kłósknička docpěwa wysokosć wot 10 hač 30 cm.
Łopjena du dwudźělne a mječikojte.
Kćěje wot julija hač awgusta. Kćenja su znutřka žołte, zwonka zelenojte, dołho stołpikate a steja w 6-7 dołhich, čumpatych kićach. Próšniki su oranžočerwjene. Próškowe nitki su husto žołtokosmate. Pěstka je třilapata. Nošne łopješka su lancetojte.
Rosće w holanskich tymjenjach.
Rostlina je w sewjernej Němskej a zapadnej Europje rozšěrjena.
Wšědna kłósknička (Narthecium ossifragum) je rostlina ze swójby kłóskničkowych rostlinow (Nartheciaceae).
Beenbreek (Narthecium ossifragum) is een lelieachtige plant uit de beenbreekfamilie. Het is een zeldzame soort van venige heidevelden, met name aan de rand van beekdalen en ook wel op blauwgraslanden. De soort staat op de rode lijst in Vlaanderen en Nederland als sinds de massale ontginning van woeste gronden zeer sterk afgenomen. In Nederland is de plant vanaf 1 januari 2017 niet meer wettelijk beschermd.
De 10 - 30 cm grote overblijvende plant met kruipende wortelstok heeft heldergele bloemen die in een tros staan. De bladeren zijn smal zwaardvormig. Het doorgaans massale optreden maakt haar in de bloeitijd (juni-augustus) onmiskenbaar. Ook in het najaar geldt dat vanwege de opvallende oranjerode doosvruchten.
Lange tijd dacht men dat beenbreek botbreuken bij met name schapen veroorzaakte. Een mogelijke verklaring daarvoor is dat de plant uitsluitend groeit op zure bodems waar niet of nauwelijks kalk in zit, terwijl kalk nodig is voor een stevig skelet. Ook groeit beenbreek op vochtige bodems waarin vee gemakkelijk wegzakt.
Vruchten
Geopende doosvruchten
Bloei
Mediabestanden die bij dit onderwerp horen, zijn te vinden op de pagina Beenbreek (Narthecium ossifragum) op Wikimedia Commons. Beenbreek (Narthecium ossifragum) is een lelieachtige plant uit de beenbreekfamilie. Het is een zeldzame soort van venige heidevelden, met name aan de rand van beekdalen en ook wel op blauwgraslanden. De soort staat op de rode lijst in Vlaanderen en Nederland als sinds de massale ontginning van woeste gronden zeer sterk afgenomen. In Nederland is de plant vanaf 1 januari 2017 niet meer wettelijk beschermd.
De 10 - 30 cm grote overblijvende plant met kruipende wortelstok heeft heldergele bloemen die in een tros staan. De bladeren zijn smal zwaardvormig. Het doorgaans massale optreden maakt haar in de bloeitijd (juni-augustus) onmiskenbaar. Ook in het najaar geldt dat vanwege de opvallende oranjerode doosvruchten.
Lange tijd dacht men dat beenbreek botbreuken bij met name schapen veroorzaakte. Een mogelijke verklaring daarvoor is dat de plant uitsluitend groeit op zure bodems waar niet of nauwelijks kalk in zit, terwijl kalk nodig is voor een stevig skelet. Ook groeit beenbreek op vochtige bodems waarin vee gemakkelijk wegzakt.
Vruchten
Geopende doosvruchten
Bloei
Rome (Narthecium ossifragum) er ei plante i liljefamilien. I Noreg veks planta opp til 1 000 meter over havet, i myrlende område nord til Troms fylke.
Rome er giftig for sauer. Planta inneheld saponin, som kan gje lam leverskader og føra til sjukdomen alveld. I storfe og elg kan rome meir sjelden gje akutt nyresvikt.[1]
Wikimedia Commons har multimedia som gjeld: Rome Rome (Narthecium ossifragum) er ei plante i liljefamilien. I Noreg veks planta opp til 1 000 meter over havet, i myrlende område nord til Troms fylke.
Rome er giftig for sauer. Planta inneheld saponin, som kan gje lam leverskader og føra til sjukdomen alveld. I storfe og elg kan rome meir sjelden gje akutt nyresvikt.
Rome (Narthecium ossifragum) er en plante i romefamilien (Nartheciaceae). I Norge vokser planten opp til 1 000 m over havet, i myrlendte områder langs kysten nord til Troms.
Planten er giftig for sauer. Planten inneholder saponin, som kan gi lammene leverskader og føre til sykdommen alveld. Hos storfe og elg kan romeplanten mer sjelden gi akutt nyresvikt.[1]
Denne botanikkrelaterte artikkelen er foreløpig kort eller mangelfull, og du kan hjelpe Wikipedia ved å utvide den. Rome (Narthecium ossifragum) er en plante i romefamilien (Nartheciaceae). I Norge vokser planten opp til 1 000 m over havet, i myrlendte områder langs kysten nord til Troms.
Planten er giftig for sauer. Planten inneholder saponin, som kan gi lammene leverskader og føre til sykdommen alveld. Hos storfe og elg kan romeplanten mer sjelden gi akutt nyresvikt.
Łomka zachodnia (Narthecium ossifragum Huds.) – gatunek rośliny wieloletniej z rodziny łomkowatych.
Zasięg obejmuje zachodnią i północno-zachodnią Europę. W Polsce nie występuje.
Rośnie na mokrych wrzosowiskach i torfowiskach, głównie na terenach nizinnych.
Łomka zachodnia (Narthecium ossifragum Huds.) – gatunek rośliny wieloletniej z rodziny łomkowatych.
Narthecium ossifragum é uma espécie botânica pertencente ao gênero Narthecium.[1]
Narthecium ossifragum em flor
N. ossifragum
N. ossifragum
N. ossifragum
N. ossifragum, in situ perto de El Serrat, Andorra
Narthecium ossifragum High Fens, Bélgica
Narthecium ossifragum é uma espécie botânica pertencente ao gênero Narthecium.
Myrlilja (Narthecium ossifragum) är en art i familjen myrliljeväxter och förekommer i västra Europa. Den växer på kärr- och myrmark i hela västra och norra Norge, sällsyntare i sydöstra delen av landet. Den är tämligen vanlig i västra Götaland, sällsyntare i östra Götaland och de västra landskapen från Värmland till Jämtland.
Myrliljan är en kärrväxt, lysande till sin blomning genom de höggula blommorna i tät klase. Bladen är av samma typ som hos svärdslilja (Iris pseudacorus): skivan är dubbelvikt, varjämte dess hälfter är sammanvuxna utom basen, som bildar en öppen slida, så att den blir hoptryckt från sidorna och vänder en kant, inte en bredsida mot stjälken. Eftersom bladen sitter i två rader, blir hela bladrosetten starkt tillplattad. Stjälkbladen är reducerade till slidformiga fjäll. Frukten är ett fröhus och fröna är spolformiga och trådlikt förlängda i båda ändarna.
Myrliljan är giftig för betande djur, till exempel får, i synnerhet för lammen.
I "Den virtuella floran" finns ingen uppgift om giftighet. Att speciellt får kan få levermaskar beror inte på själva växten utan på underlaget den växer på.
Wikimedia Commons har media som rör Myrlilja.
Myrlilja (Narthecium ossifragum) är en art i familjen myrliljeväxter och förekommer i västra Europa. Den växer på kärr- och myrmark i hela västra och norra Norge, sällsyntare i sydöstra delen av landet. Den är tämligen vanlig i västra Götaland, sällsyntare i östra Götaland och de västra landskapen från Värmland till Jämtland.
Myrliljan är en kärrväxt, lysande till sin blomning genom de höggula blommorna i tät klase. Bladen är av samma typ som hos svärdslilja (Iris pseudacorus): skivan är dubbelvikt, varjämte dess hälfter är sammanvuxna utom basen, som bildar en öppen slida, så att den blir hoptryckt från sidorna och vänder en kant, inte en bredsida mot stjälken. Eftersom bladen sitter i två rader, blir hela bladrosetten starkt tillplattad. Stjälkbladen är reducerade till slidformiga fjäll. Frukten är ett fröhus och fröna är spolformiga och trådlikt förlängda i båda ändarna.
Myrliljan är giftig för betande djur, till exempel får, i synnerhet för lammen.
I "Den virtuella floran" finns ingen uppgift om giftighet. Att speciellt får kan få levermaskar beror inte på själva växten utan på underlaget den växer på.
Багаторічна трав'яниста рослина, яка досягає висоти 10–30(40) см. Має тонке кореневище. Стебло злегка вигнуте при основі, потім пряме, жорстке, циліндричне, голе. Лінійне листя сизувато-зеленого кольору. Суцвіття виноградоподібні, прикінцеві, довжиною від 5 до 8 см й містять до 25 квіток. Квіти жовті, діаметром від 1 до 1.5 см. Шість пелюсток жовтого кольору всередині та зеленуваті зовні. Шість тичинок волохаті й мають від помаранчевих до яскраво-червоних пилкових мішків. Плоди — від яйцеподібних до ланцетно-чйцеподібних капсули з довгим крилатим блідо-жовтим насінням, яке розповсюджуються як вітром, так і водою. Квіти запилюються вітром; візити комах є рідкісними.
Європа: Бельгія, Німеччина, Нідерланди, Данія, Фінляндія, Норвегія, Швеція, Велика Британія, Франція, Португалія, Іспанія. Також культивується.
Зростає на болотах.
рослина в Андорі
з фруктами
ілюстрація
Narthecium ossifragum là một loài thực vật có hoa trong họ Nartheciaceae. Loài này được (L.) Huds. mô tả khoa học đầu tiên năm 1762.[1]
.jpg){kind=small}
Bài viết về bộ Củ nâu này vẫn còn sơ khai. Bạn có thể giúp Wikipedia bằng cách mở rộng nội dung để bài được hoàn chỉnh hơn.
Narthecium ossifragum là một loài thực vật có hoa trong họ Nartheciaceae. Loài này được (L.) Huds. mô tả khoa học đầu tiên năm 1762.
_-_geograph.org.uk_-_876004.jpg)
.jpg)
.JPG)
