nomes no trilho de navegação
Dazıkimilər (lat. Hypericaceae) — dazıçiçəklilər sırasına aid bitki fəsiləsi.[1]
Tropik növlərinin çox hisəsini kol və ağaclar təşkil edir. Digər növləri əsasən çoxillik otlardır.
İkiləpəlilər ilə əlaqədar bu məqalə qaralama halındadır. Məqaləni redaktə edərək Vikipediyanı zənginləşdirin. Dazıkimilər (lat. Hypericaceae) — dazıçiçəklilər sırasına aid bitki fəsiləsi.
Hypericaceae és una família de plantes amb flors dins l'ordre Malpighiales. És monofilètica.[2] Segons alguns taxonomistes s'hauria d'incloure com una subfamília dins la família Clusiaceae. Com a família separada conté els següents gèneres:
Hypericaceae és una família de plantes amb flors dins l'ordre Malpighiales. És monofilètica. Segons alguns taxonomistes s'hauria d'incloure com una subfamília dins la família Clusiaceae. Com a família separada conté els següents gèneres:
Cratoxylum Blume Eliea Cambess. Harungana Lamarck Hypericum L. Lianthus N. Robson Santomasia N. Robson Thornea Breedlove & McClintock Triadenum Rafinesque Vismia Vand.
Třezalkovité (Hypericaceae) je čeleď vyšších dvouděložných rostlin z řádu malpígiotvaré (Malpighiales). Jsou to byliny i dřeviny se vstřícnými či přeslenitými jednoduchými listy a pravidelnými květy často s nápadnými tyčinkami. Čeleď zahrnuje 9 rodů a asi 560 druhů. Je rozšířena po celém světě. V České republice je zastoupena rodem třezalka.
Zástupci třezalkovitých jsou jednoleté či vytrvalé byliny, keře i stromy se vstřícnými nebo přeslenitými listy bez palistů. Odění je z jednoduchých, hvězdovitých nebo stromečkovitých chlupů. V pletivech jsou přítomny schizogenní siličné a pryskyřičné nádržky a kanálky různého tvaru, viditelné např. na listech v podobě průsvitných teček. Silice obsahují flavonoidy, naftodiantrony (hypericin) a acylfloroglucinoly (hyperforin) a další látky. U některých rodů (Vismia, Harungana) je v kmenech přítomen žlutý až červený latex. Čepel listů je celokrajná, se zpeřenou žilnatinou. Listy jsou přisedlé nebo krátce řapíkaté. Květy jsou oboupohlavné, pravidelné, čtyř až pětičetné, jednotlivé nebo ve vrcholičnatých květenstvích. Korunní plátky jsou často asymetrické. Tyčinky jsou ve větším počtu, nejčastěji ve 3 nebo 5 svazečcích. Semeník je svrchní, srostlý ze 3 až 5 plodolistů s mnoha vajíčky. Čnělky jsou volné nebo částečně srostlé. Plodem je tobolka, bobule nebo peckovice. Semena jsou drobná a četná, bez endospermu.[1][2][3]
Triadenum virginicum
Třezalka chlupatá (Hypericum hirsutum)
Plody třezalky bobulovité (Hypericum androsaemum)
Čeleď třezalkovité zahrnuje asi 560 druhů v 9 rodech.[4] Je rozšířena po celém světě, chybí v arktických oblastech a ve většině Polynésie. Největším rodem je třezalka (Hypericum, asi 370 druhů). Vyskytuje se především v mírném pásu, a to na všech kontinentech. Ostatní rody jsou s výjimkou Triadenum tropické. Rod Vismia má 55 druhů v tropické Americe, rod Harungana 50 druhů v tropické Africe a na Madagaskaru.
V květeně České republiky je čeleď zastoupena (podobně jako v rámci celé Evropy) pouze rodem třezalka. Vyskytuje se zde celkem 8 druhů. Další cizokrajné druhy jsou pěstovány v zahradách a parcích jako okrasné trvalky či keře.[1][5]
Květy třezalkovitých, vyznačující se vesměs dlouhými a nápadnými tyčinkami, jsou opylovány zejména včelami a vosami. Drobná semena třezalek jsou šířena větrem či vodou.[6]
Čeleď, známá též jako Guttiferae, byla v minulosti spojována s čeledí klusiovité (Clusiaceae). Na základě molekulárních studií této skupiny byly rody rozřazeny celkem do 3 čeledí: třezalkovité (Hypericaceae), klusiovité (Clusiaceae) a kalabovité (Calophyllaceae). Aby tato skupina byla jako celek monofyletická, musela by zahrnovat ještě čeledi nohonitcovité (Podostemaceae) a Bonnetiaceae.[4]
Podle kladogramů APG je sesterskou skupinou čeledi třezalkovité tropická čeleď vodních bylin Podostemaceae.
Mnohé bylinné i keřovité druhy rodu třezalka (Hypericum) jsou v mírném pásu pěstovány jako okrasné rostliny.
Třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum) je léčivá rostlina s antidepresivními účinky. Druh Harungana madagascariensis je v Libérii používán k léčbě plísňového onemocnění kůže (dermatofytózy).
Cratoxylum, Eliea, Harungana, Hypericum (včetně Lianthus a Thornea), Psorospermum, Santomasia, Triadenum, Vismia[8]
Obrázky, zvuky či videa k tématu třezalkovité ve Wikimedia Commons
Třezalkovité (Hypericaceae) je čeleď vyšších dvouděložných rostlin z řádu malpígiotvaré (Malpighiales). Jsou to byliny i dřeviny se vstřícnými či přeslenitými jednoduchými listy a pravidelnými květy často s nápadnými tyčinkami. Čeleď zahrnuje 9 rodů a asi 560 druhů. Je rozšířena po celém světě. V České republice je zastoupena rodem třezalka.
Perikon-familien (Hypericaceae) rummer 9 slægter med omkring 560 arter. Den er udbredt over hele verden, men man har endnu ikke optalt alle arter i Sydamerika. Det er urter eller buske med modsatte blade, der bærer hårklædte eller mørkfarvede kirtler. Blomsterne har talrige, ofte bundtede støvdragere. Frøene er meget små.
Slægter
Die Johanniskrautgewächse oder Hartheugewächse (Hypericaceae) sind eine Pflanzenfamilie in der Ordnung der Malpighienartigen (Malpighiales).
Unter den Johanniskrautgewächsen existieren Bäume, Sträucher, ausdauernde oder einjährige krautige Pflanzen und selten auch Lianen. Die Pflanzen sind nicht bewehrt, unbehaart oder mit einfachen, stern- oder baumförmigen Trichomen besetzt, die verschiedenartige Sekrete durch schizogene (durch Spaltung entstandene) Kanäle und Kammern absondern. Die Laubblätter stehen gegenständig, kreuzgegenständig, oder selten in den oberen Teilen der Pflanze wechselständig. Sie sind einfach, ganzrandig oder drüsenrandig und stehen aufsitzend oder an Blattstielen. Oftmals weisen sie durchscheinende drüsige Punkte oder Linien, oder schwarze oder rote drüsige Punkte auf. Nebenblätter werden nicht ausgebildet, jedoch ist oftmals eine zwischen den Blättern stehende Rippe ausgebildet.[1]
Die Blütenstände stehen endständig, gelegentlich zusätzlich auch achselständig, nur selten ausschließlich achselständig oder stammblütig. Sie sind zymos bis Thyrsusartig oder traubig und enthalten ein bis viele Blüten. Hoch- und Vorblätter sind zumindest anfänglich vorhanden, oftmals sind sie zu einem Absatz reduziert.
Die zwittrigen, radiärsymmetrischen Blüten sind rad- bis becherförmig oder pseudoröhrenförmig. Es werden entweder fünf Kelchblätter gebildet, die eine dachige Knospendeckung aufweisen oder vier Kelchblätter mit kreuzender Knospendeckung. Sie stehen frei oder sind verwachsen; sind ganzrandig oder mit unterschiedlich geteiltem Rand versehen. Oftmals sind sie drüsig, die Drüsen gleichen denen der Laubblätter und sind meist eher linear als in punktförmigen Gruppen angeordnet. Der Kelch bleibt nahezu immer an der Frucht bestehen. Die Krone besteht aus fünf (nur selten vier) Kronblättern, die frei stehen und sich überlappen und mit den Kelchblättern alternieren. Sie sind ganzrandig oder mit unterschiedlich geteiltem Rand versehen. Auch sie sind oftmals mit Drüsen besetzt, die denen der Laubblätter ähneln. An der Basis wird manchmal ein Nektar produzierender Anhang ausgebildet, der unbehaart oder an der Basis zottig behaart und ausdauernd oder abfallend ist. Die Staubblätter stehen in fünf (gelegentlich vier) Staubblattbündeln vor den Kronblättern. Jedes Bündel steht frei oder ist in unterschiedlichen Formen mit den anderen verwachsen und besteht aus einem bis vielen Staubblättern. Die Staubfäden der einzelnen Staubblätter sind ebenfalls unterschiedlich miteinander verwachsen oder scheinen frei zu stehen. Der freistehende Teil der Staubfäden ist schlank. Die Staubbeutel sind klein, dorsal fixiert, eine Drüse steht für gewöhnlich am Abschluss des Konnektivgewebes. Die beiden Theka stehen parallel, sie öffnen sich longitudinal. Es können drei oder fünf Bündel aus sterilen Staubblättern existieren, wenn sie vorhanden sind, stehen sie alternierend mit den sterilen Staubblattbündeln. Ein einzelner Fruchtknoten steht oberständig, ist drei- bis fünflappig oder einlappig mit zwei bis fünf Teil-Plazenten, in jeder Plazenta befinden sich eine bis viele Samenanlagen, die anatrop (gegenläufig) horizontal oder aufsteigend angeordnet sind. Die drei bis fünf (seltener zwei) Griffel können gleichgriffelig oder mit zwei verschiedenen Griffelformen ausgebildet sein. Sie sind freistehend oder verwachsen, länglich und schlank, die Narben sind punktförmig oder breit köpfchenförmig, nur selten zweigespalten.[1]
Es werden entweder scheidewandspaltig oder fachspaltig aufspringende Kapselfrüchte oder Beeren, seltener Steinfrüchte mit fünf Kernen gebildet. Die Samen stehen einzeln bis zu vielen an den Plazenten, die Samenschale ist oftmals genarbt oder drüsig gepunktet, manchmal geflügelt oder gekielt. Sie besitzen kein Endosperm, der Embryo ist zylindrisch, gerade oder gebogen, die Kotyledonen sind länger bis kürzer als das Hypocotyl, sie sind gerade oder selten zusammengerollt.[1]
Die Familie Hypericaceae wurde 1789 von Antoine Laurent de Jussieu in Genera Plantarum, Seite 254[2] aufgestellt. Ein Synonym für Hypericaceae Juss. ist Ascyraceae Plenck. Die zeitweise Eingliederung der Gattungen dieser Familie in die Familie der Clusiaceae wird unter anderem bei Wurdack at al. 2009 und APG III nicht bestätigt.
Die Familie Hypericaceae wird gliedert in die Tribus:
Die Stellung der Arten der Gattung Thornea wird kontrovers diskutiert.[3]
Zur Familie der Johanniskrautgewächse (Hypericaceae) gehören je nach Autor sechs[3] bis zehn Gattungen[4] mit 500 bis 700 Arten:
Die Johanniskrautgewächse oder Hartheugewächse (Hypericaceae) sind eine Pflanzenfamilie in der Ordnung der Malpighienartigen (Malpighiales).
Famîleya botavan, famîleya talikan, famîleya kazilan (Hypericaceae) famîleyeke riwekan e. Navê vê famîleyê ji botavê tê. Navên din ên botavê, talik, darzil, dezîzer in lê di rastiyê her yek, cureyek e. Kulîlka botavê bo derkirina bêhna eyarê bikardianîn. Lê îro li Kurdistanê eyar (çermê ajalan ê bêpirç), post, meşk ûêd kêm in, nivşên nû nizanin.
Famîleya Hypericaceae sala 1789'ê ji aliyê Antoine Laurent de Jussieu ve, di Genera Plantarum, r. 254'ê de hatiye binavkirin. Navê din ên vê famîleyê Ascyraceae Plenck e. Demekê celebên vê malbatê dikirin endamê Clusiaceaeyê, bi taybetî Wurdack at al. Lê ev ji aliyê navendên riweknasiyê ve nehat pejirandin.
Neh heya deh cins, bi qasî 560 cureyên vê malbatê hene:
Famîleya botavan, famîleya talikan, famîleya kazilan (Hypericaceae) famîleyeke riwekan e. Navê vê famîleyê ji botavê tê. Navên din ên botavê, talik, darzil, dezîzer in lê di rastiyê her yek, cureyek e. Kulîlka botavê bo derkirina bêhna eyarê bikardianîn. Lê îro li Kurdistanê eyar (çermê ajalan ê bêpirç), post, meşk ûêd kêm in, nivşên nû nizanin.
Кантарионите (науч. Hypericaceae) is a plant family in the order Малпигиовидни (Malpighiales). Молекуларните наоди укажуваат на монофилија.[1] Некои систематичари ги сметааат за потфамилија на Клузиите (Clusiaceae). Како посебна фамилија, Кантарионите ги опфаќаат следниве родови:
Кантарионите (науч. Hypericaceae) is a plant family in the order Малпигиовидни (Malpighiales). Молекуларните наоди укажуваат на монофилија. Некои систематичари ги сметааат за потфамилија на Клузиите (Clusiaceae). Како посебна фамилија, Кантарионите ги опфаќаат следниве родови:
Cratoxylum Blume Eliea Cambess. Harungana Lamarck Hypericum L. (кантарион) Lianthus N. Robson Santomasia N. Robson Thornea Breedlove & McClintock Triadenum Rafinesque Vismia Vand.Сьвятаяньнікавыя (Hypericaceae) — сямейства кветкавых расьлін. Hypericaceae складаецца з 6 родаў і каля 700 відаў.
Аднагадовыя або шматгадовыя травы, паўхмызьнякі або хмызьнякі [дрэвы], голыя або валасістыя. Лісьце простыя, краі цэлыя, паверхні з чорнымі, чырванаватымі або бурштынавымі залозамі. Чашалісьцікаў (3)4–5, паверхні з залозамі. Пялёсткаў 3–5[6], аранжавага, ружовага або жоўтага, [белага, чырвонага] колеру, часам зялёнага ці чырвонага адценьня. Плод — каробачка[1].
Распаўсюджаныя па ўсім сьвеце, за выключэньнем вельмі халодных і вельмі сухіх рэгіёнаў[1].
Сьвятаяньнікавыя (Hypericaceae) — сямейства кветкавых расьлін. Hypericaceae складаецца з 6 родаў і каля 700 відаў.
Hypericaceae is a plant family in the order Malpighiales, comprising six to nine genera and up to 700 species, and commonly known as the St. John's wort family. Members are found throughout the world apart from extremely cold or dry habitats. Hypericum and Triadenum occur in temperate regions but other genera are mostly tropical.
Members of this family are annual or perennial herbs, subshrubs or shrubs. The leaves are simple and entire, in opposite pairs; they are sometimes dotted with black or translucent glandular spots. The inflorescence consists of a branched, flat-topped cluster, each flower being radially symmetrical, with a superior ovary. Flowers have the following components: sepals, four or five, which tend to persist; petals four or five, usually yellow, sometimes dotted with black specks; stamens many, on long filaments; styles, three to five, often fused at the base. The fruit has a dehiscent capsule which splits open when ripe to release the fine black seed.[2]
At one time, this family was accepted as a subfamily of the family Clusiaceae. Now it has been elevated to full family status. In Phytotaxa, six genera and around 590 species are listed,[3] whereas The Plant List recognises nine genera and around 700 species. Members of the family are found worldwide except in excessively cold or dry areas. Most of the genera are mainly tropical, but Hypericum and Triadenum are found in temperate regions.[4] Molecular data supports the monophyly of Hypericaceae.[5]
When accepted as a complete family, the cladogram of Hypericaceae would appear as such:
Hypericaceae Cratoxyleae Hypericeae VismieaeMany members of this family contain the naphthodianthrone derivatives hypericin and pseudohypericin; these are contained in glandular tissues that appear as black, orange or translucent spots or lines on petals, leaves and other parts of the plant. These compounds are photosensitive and can cause reactions in grazing animals, such as blistering of the muzzle, as well as in people who come into contact with the plants over prolonged periods.[4] The highest concentration of these substances occurs in common St. John's wort (Hypericum perforatum), which is used in herbalism and as a folk remedy.[6]
Hypericaceae is a plant family in the order Malpighiales, comprising six to nine genera and up to 700 species, and commonly known as the St. John's wort family. Members are found throughout the world apart from extremely cold or dry habitats. Hypericum and Triadenum occur in temperate regions but other genera are mostly tropical.
Hypericaceae es una familia cosmopolita del orden Malpighiales, aceptada por la APG II (2003), con alrededor de 560 especies repartidas en 9 géneros. Se extiende desde las regiones templadas hasta los trópicos.
Plantas leñosas o herbáceas (árboles y lianas en los trópicos), glandulíferas (glándulas pedunculadas o sentadas aspecto en las hojas translúcido). Rica en aceites y resinas de color amarillo intenso, usadas como colorantes (gutagamba). Hojas opuestas o verticiladas, simples y enteras. Flores reunidas en inflorescencias terminales, en panículos, umbelas y cimas, generalmente hermafroditas, regulares, dispuestas en cimas dicasiales o solitarias (raramente); corola y cáliz con 4 - 5 piezas libres, pétalos amarillos; androceo con numerosos estambres unidos y agrupados solo por la base en 4 - 5 haces; gineceo súpero, sincárpico, con 3 - 5 carpelos, estilos libres. Frutos en cápsulas septicidas, bacciformes o drupáceos.
Lista de géneros y sinónimos relacionados alfabéticamente según APWeb:[2]
Hypericaceae es una familia cosmopolita del orden Malpighiales, aceptada por la APG II (2003), con alrededor de 560 especies repartidas en 9 géneros. Se extiende desde las regiones templadas hasta los trópicos.
Naistepunalised (Hypericaceae) on kaheiduleheliste taimede sugukond malpiigialaadsete seltsis.
Naistepunaliste sugukonda klassifitseeritakse järgmised taime perekonnad:
Naistepunalised (Hypericaceae) on kaheiduleheliste taimede sugukond malpiigialaadsete seltsis.
Hypericaceae Malpighiales ordenako landare loredunen familia bat da, 6 genero eta 590 espezie inguruz osaturik. Aditu batzuen ustetan, Clusiaceae familiaren azpifamilia bat osatzen dute baina data molekularrek bere monofiliaren alde egiten dute.[1]
Hypericaceae Malpighiales ordenako landare loredunen familia bat da, 6 genero eta 590 espezie inguruz osaturik. Aditu batzuen ustetan, Clusiaceae familiaren azpifamilia bat osatzen dute baina data molekularrek bere monofiliaren alde egiten dute.
Kuismakasvit (Hypericaceae) on kasviheimo, johon kuuluu 560 lajia, jotka jaetaan yhdeksään sukuun. Kuismakasvit ovat ruohovartisia kasveja tai pensaita. Niitä esiintyy kaikilla mantereilla. [1]
Clusiaceae- eli Guttiferae-heimo on usein synonomisoitu kuismakasvien kanssa. Angiosperm Phylogeny Groupin APG III -luokittelussa kuitenkin Clusiaceae-heimo erotetaan Hypericaceae-heimosta omakseen.[1] Siitä on käytetty suomenkielistä nimeä klusiakasvit. [2]
Kuismakasvien tuntomerkkeihin kuuluvat vastakkainen lehtiasento, rauhaspilkkuiset lehdet, usein keltaiset kukat, usein kimpuissa sijaitsevat heteet tai heteitä on muuten paljon sekä pienet siemenet. Kukat ovat 4–5-lukuisia, yksi- tai kaksineuvoisia. Sikiäin on yhdislehtinen ja kehänpäällinen, ja siinä on paljon siemenaiheita. Hedelmä on tavallisesti kota, harvemmin marja tai luumarja.[3]
Cratoxylum hornschuchii.
Hehkumehupuu Harungana madagascariensis.
Triadenum virginicum.
Vismia baccifera.
Kuismakasvit (Hypericaceae) on kasviheimo, johon kuuluu 560 lajia, jotka jaetaan yhdeksään sukuun. Kuismakasvit ovat ruohovartisia kasveja tai pensaita. Niitä esiintyy kaikilla mantereilla.
Clusiaceae- eli Guttiferae-heimo on usein synonomisoitu kuismakasvien kanssa. Angiosperm Phylogeny Groupin APG III -luokittelussa kuitenkin Clusiaceae-heimo erotetaan Hypericaceae-heimosta omakseen. Siitä on käytetty suomenkielistä nimeä klusiakasvit.
Kuismakasvien tuntomerkkeihin kuuluvat vastakkainen lehtiasento, rauhaspilkkuiset lehdet, usein keltaiset kukat, usein kimpuissa sijaitsevat heteet tai heteitä on muuten paljon sekä pienet siemenet. Kukat ovat 4–5-lukuisia, yksi- tai kaksineuvoisia. Sikiäin on yhdislehtinen ja kehänpäällinen, ja siinä on paljon siemenaiheita. Hedelmä on tavallisesti kota, harvemmin marja tai luumarja.
Suvut:
Cratoxylum Blume Eliea Cambess. Harungana Lamarck (50 lajia) Hypericum L. – kuismat (370 lajia) Lianthus N. Robson Santomasia N. Robson Thornea Breedlove & McClintock Triadenum Rafinesque Vismia Vand. (55 lajia)Cratoxylum hornschuchii.
Hehkumehupuu Harungana madagascariensis.
Triadenum virginicum.
Vismia baccifera.
La famille des Hypericaceae (Hypéricacées) est constituée de plantes dicotylédones. Elles étaient auparavant incluses dans les Clusiacées mais la classification phylogénétique APG II (2003), la classification phylogénétique APG III (2009) et la classification phylogénétique APG IV (2016) acceptent cette famille qui comprend environ 560 espèces réparties en 6 à 9 genres.
Ce sont des arbustes ou des plantes herbacées, à feuilles opposées simples et sans stipules, à marge entière, qui se retrouvent sur tous les continents.
Le nom vient du genre type Hypericum qui, selon Fournier, est le nom grec de la plante composé de hypo, presque, et éreïke, Bruyère[2]. Selon Christenhusz et ses collaborateurs, Hypericum, dérivé du grec υπέρ / hyper, au-dessus, et εικών / ikon, image ou icône, fait référence au fait que l'on accrochait cette plante au-dessus d'une image dans le but d'en éloigner les mauvais esprits[3].
La flore de Fournier de 1947 reconnaissait cette famille[2].
La classification classique de Cronquist (1981) inclut ces plantes dans les Clusiacées, dans l'ordre des Theales.
La classification phylogénétique APG III (2009) et la classification phylogénétique APG IV (2016) situent cette famille dans l'ordre des Malpighiales.
Selon Angiosperm Phylogeny Website (8 mai 2021)[4] :
Selon NCBI (11 décembre 2016)[5] :
La famille des Hypericaceae (Hypéricacées) est constituée de plantes dicotylédones. Elles étaient auparavant incluses dans les Clusiacées mais la classification phylogénétique APG II (2003), la classification phylogénétique APG III (2009) et la classification phylogénétique APG IV (2016) acceptent cette famille qui comprend environ 560 espèces réparties en 6 à 9 genres.
Ce sont des arbustes ou des plantes herbacées, à feuilles opposées simples et sans stipules, à marge entière, qui se retrouvent sur tous les continents.
Goračevke (pljuskavičevke, kantarionovke; lat. Hypericaceae nom. cons.), biljna porodica koja se sastoji od devet priznatih rodova.
Porodica obuhvaća ukupno 574 priznate vrste[1], od kojih čak 458 najvažnijem rodu pljuskavica (Hypericum) po kojem je dobila ime. Pet vrsta zabilježeno je kao ugroženo, a jedna je invazivna. Ove ugrožene vrste su Vismia jefensis, Vismia pauciflora, Hypericum asplundii, Hypericum hartwegii (kritično ugrožena) i Hypericum prietoi.[2]
Ljekovita vrsta, kantarion raste po livadama i poljima, zlatnožutih je cvjetova, karakterističnog mirisa i gorkog okusa, a cvate od lipnja do rujna. Crveno ulje kantariona koristi se i u fitoaromaterapiji, a boju mu daje hipericin, koji kao i pseudohipericin pokazuju antivirusno aktivnost. Važan sastojak je i Hiperforin koji je aktivan protiv zlatnog stafilokoka (Staphylococcus aureu), a ima ga također u gospinoj travi.
Soinonimi
Goračevke (pljuskavičevke, kantarionovke; lat. Hypericaceae nom. cons.), biljna porodica koja se sastoji od devet priznatih rodova.
Porodica obuhvaća ukupno 574 priznate vrste, od kojih čak 458 najvažnijem rodu pljuskavica (Hypericum) po kojem je dobila ime. Pet vrsta zabilježeno je kao ugroženo, a jedna je invazivna. Ove ugrožene vrste su Vismia jefensis, Vismia pauciflora, Hypericum asplundii, Hypericum hartwegii (kritično ugrožena) i Hypericum prietoi.
Ljekovita vrsta, kantarion raste po livadama i poljima, zlatnožutih je cvjetova, karakterističnog mirisa i gorkog okusa, a cvate od lipnja do rujna. Crveno ulje kantariona koristi se i u fitoaromaterapiji, a boju mu daje hipericin, koji kao i pseudohipericin pokazuju antivirusno aktivnost. Važan sastojak je i Hiperforin koji je aktivan protiv zlatnog stafilokoka (Staphylococcus aureu), a ima ga također u gospinoj travi.
Křižomnikowe rostliny (Hypericaceae) su swójba symjencowych rostlinow (Spermatophyta).
Wobsahuje sćěhowace rody:
Hypericaceae adalah salah satu suku anggota tumbuhan berbunga. Menurut Sistem klasifikasi APG II suku ini dimasukkan ke dalam bangsa Malpighiales, klad euRosidae I.
Hypericaceae adalah salah satu suku anggota tumbuhan berbunga. Menurut Sistem klasifikasi APG II suku ini dimasukkan ke dalam bangsa Malpighiales, klad euRosidae I.
Jonažoliniai (lot. Hypericaceae, vok. Johanniskrautgewächse) – magnolijainių (Magnoliopsida) klasės dilenijažiedžių (Dilleniidae) poklasio augalų šeima.
Priklauso daugiametės žolės su priešiniais lapais ir taisyklingais žiedais. Vaisius – dėžutė.
Pasaulyje yra 9 gentys ir apie 560 rūšių. Lietuvoje auga viena gentis – jonažolė su 6 rūšimis.
Jonažoliniai (lot. Hypericaceae, vok. Johanniskrautgewächse) – magnolijainių (Magnoliopsida) klasės dilenijažiedžių (Dilleniidae) poklasio augalų šeima.
Priklauso daugiametės žolės su priešiniais lapais ir taisyklingais žiedais. Vaisius – dėžutė.
Pasaulyje yra 9 gentys ir apie 560 rūšių. Lietuvoje auga viena gentis – jonažolė su 6 rūšimis.
De hertshooifamilie (Hypericaceae) is een familie van tweezaadlobbige kruidachtige planten, struiken en bomen. De familie komt wereldwijd voor.
De familie heeft een bewogen geschiedenis en wordt door verschillende taxonomen verschillend omschreven. Vaak wordt deze familie niet erkend: de planten worden dan bijgevoegd in de familie Guttiferae oftewel Clusiaceae: dit gebeurt onder meer in het Cronquist systeem (1981) en het APG-systeem (1998). Het APG II-systeem (2003) erkent de familie weer wel. Op de Angiosperm Phylogeny Website wordt uitgegaan van 560 soorten in negen geslachten. In Nederland komt het geslacht hertshooi (Hypericum) voor met meer dan tien soorten.
De hertshooifamilie omvat de volgende geslachten:
De hertshooifamilie (Hypericaceae) is een familie van tweezaadlobbige kruidachtige planten, struiken en bomen. De familie komt wereldwijd voor.
De familie heeft een bewogen geschiedenis en wordt door verschillende taxonomen verschillend omschreven. Vaak wordt deze familie niet erkend: de planten worden dan bijgevoegd in de familie Guttiferae oftewel Clusiaceae: dit gebeurt onder meer in het Cronquist systeem (1981) en het APG-systeem (1998). Het APG II-systeem (2003) erkent de familie weer wel. Op de Angiosperm Phylogeny Website wordt uitgegaan van 560 soorten in negen geslachten. In Nederland komt het geslacht hertshooi (Hypericum) voor met meer dan tien soorten.
De hertshooifamilie omvat de volgende geslachten:
Cratoxylum Eliea Hypericum Harungana Lianthus Santomasia Thornea Triadenum VismiaDziurawcowate (Hypericaceae Juss.) – rodzina roślin zielnych i drzewiastych z rzędu malpigiowców. Obejmuje 7[2] rodzajów z ok. 590 gatunkami[1]. Rośliny te występują na wszystkich kontynentach z wyjątkiem obszarów polarnych, pustynnych i pokrytych wilgotnymi lasami równikowymi[3], przy czym poza strefą międzyzwrotnikową rosną tylko przedstawiciele rodzaju dziurawiec (Hypericum)[4], jedynego reprezentującego rodzinę we florze Polski[5]. Rodzaj ten jest przy tym zdecydowanie najbardziej liczny w rodzinie – skupia ok. 470 gatunków[3]. Niektóre gatunki wykorzystywane są w ziołolecznictwie (zwłaszcza dziurawiec zwyczajny). Poza tym szereg gatunków uprawianych jest jako rośliny ozdobne. Drewno drzew z rodzaju Cratoxylum jest cenionym surowcem w południowo-wschodniej Azji[3]. Dziurawce ze względu na zawartość hyperycyny mogą powodować wrażliwość na światło słoneczne, co jest problematyczne zwłaszcza w przypadku wypasanych zwierząt roślinożernych[4].
Przedstawiciele rodziny dawniej włączani byli do rodziny kluzjowatych Clusiaceae, w jej szerokim ujęciu (sensu lato). Ze względu na ich odrębną pozycję filogenetyczną, siostrzaną względem zasennikowatych – zostały wyodrębnione w osobną rodzinę[3].
Rodzina siostrzana dla zasennikowatych, blisko spokrewniona z gumiakowatymi, zaliczana do obszernego rzędu malpigiowców (Malpighiales), należącego do kladu różowych w obrębie okrytonasiennych[1].
←Erythroxylaceae – krasnodrzewowate
Rhizophoraceae – korzeniarowate
Irvingiaceae – irwingiowate
Ochnaceae – ochnowate
Clusiaceae – kluzjowate
Calophyllaceae – gumiakowate
Hypericaceae – dziurawcowate
Podostemaceae – zasennikowate
Plemię Vismieae Choisy
Plemię Cratoxyleae Bentham & J. D. Hooker
Plemię Hypericeae
Dziurawcowate (Hypericaceae Juss.) – rodzina roślin zielnych i drzewiastych z rzędu malpigiowców. Obejmuje 7 rodzajów z ok. 590 gatunkami. Rośliny te występują na wszystkich kontynentach z wyjątkiem obszarów polarnych, pustynnych i pokrytych wilgotnymi lasami równikowymi, przy czym poza strefą międzyzwrotnikową rosną tylko przedstawiciele rodzaju dziurawiec (Hypericum), jedynego reprezentującego rodzinę we florze Polski. Rodzaj ten jest przy tym zdecydowanie najbardziej liczny w rodzinie – skupia ok. 470 gatunków. Niektóre gatunki wykorzystywane są w ziołolecznictwie (zwłaszcza dziurawiec zwyczajny). Poza tym szereg gatunków uprawianych jest jako rośliny ozdobne. Drewno drzew z rodzaju Cratoxylum jest cenionym surowcem w południowo-wschodniej Azji. Dziurawce ze względu na zawartość hyperycyny mogą powodować wrażliwość na światło słoneczne, co jest problematyczne zwłaszcza w przypadku wypasanych zwierząt roślinożernych.
Hypericaceae é uma família de plantas da ordem Malpighiales presente a partir do Sistema APG II. Os dados moleculares suportam a sua monofilia.[1] Alguns sistematas tratam-na como uma subfamília de Clusiaceae. Quando aceito como uma família distinta, contém os seguintes gêneros:
Hypericaceae é uma família de plantas da ordem Malpighiales presente a partir do Sistema APG II. Os dados moleculares suportam a sua monofilia. Alguns sistematas tratam-na como uma subfamília de Clusiaceae. Quando aceito como uma família distinta, contém os seguintes gêneros:
Cratoxylum Blume Eliea Cambess. Harungana Lamarck Hypericum L. Lianthus N. Robson Santomasia N. Robson Thornea Breedlove & McClintock Triadenum Rafinesque Vismia Vand.Hipericaceele (Hypericaceae), sin. gutifere (Guttiferae), este o familie de plante superioare angiosperme dicotiledonate din ordinul Malpighiales, care cuprinde circa 900 de specii răspândite în zonele calde și temperate (cele ierbacee) ale globului. Flora României posedă 12 specii ce aparțin genului Hypericum.
Cele mai multe sunt plante lemnoase - tufe sau arbori (în regiunile tropicale), rar erbacee (cele din România). Au frunzele opuse, rar alterne, simple, nestipelate.
Florile sunt actinomorfe, hermafrodite (bisexuate), cu structură variată. Sepale 5 sau 4, imbricate. Petale în același număr, inferioare (hipoginice), deseori în grupe de 3 sau 5, dispuse în dihazii terminale la care se adaugă de obicei dihazii laterale, constituind astfel inflorescențe de diferite forme. Androceul cu stamine numeroase reunite în 3-5 fascicule (androceu triadelf sau pentadelf). Gineceul este 3-5 carpelar cu 1 ovar superior, 1-5 locular, cu tot atâtea stile. Ovule multe, pe două rânduri în fiecare lojă, anatrope. Formulă florală: ⚥ ✴ K5-4 C5-4 Aα G(5-3) sau (15-1).
Fructul este de regulă o capsulă septicidă. Semințele sunt de obicei drepte, cilindrice, fără endosperm. Sunt plante bogate în materii rășinoase și uleioase (uleiuri eterice).
Dintre speciile mai importante amintim: Hypericum perforatum (pojarniță, sunătoare) și Hypericum tetrapterum (sovârvariță).
Flora României conține 12 specii ce aparțin ce aparțin genului Hypericum: [1][2][3][4]
Flora Republicii Moldova conține 5 specii ce aparțin ce aparțin genului Hypericum: [5] [6] [7] [8]
Hipericaceele (Hypericaceae), sin. gutifere (Guttiferae), este o familie de plante superioare angiosperme dicotiledonate din ordinul Malpighiales, care cuprinde circa 900 de specii răspândite în zonele calde și temperate (cele ierbacee) ale globului. Flora României posedă 12 specii ce aparțin genului Hypericum.
Johannesörtsväxter (Hypericaceae) är en växtfamilj med 9 släkten och omkring 560 arter. Johannesörtsväxterna finns över hela världen och i nästan alla klimat.
Wikimedia Commons har media som rör Johannesörtsväxter.
Johannesörtsväxter (Hypericaceae) är en växtfamilj med 9 släkten och omkring 560 arter. Johannesörtsväxterna finns över hela världen och i nästan alla klimat.
Họ Ban (danh pháp khoa học: Hypericaceae, đồng nghĩa: Ascyraceae), được Antoine Laurent de Jussieu đưa ra năm 1789, là một họ thực vật có hoa bao gồm khoảng 9 chi và 560 loài các cây thân thảo sống một năm hoặc lâu năm hay cây bụi. Lá của chúng mọc đối và với các đốm trong suốt hay sẫm màu, mép lá nhẵn; bộ nhị thường tụ lại thành chùm; núm nhụy đôi khi có nhũ rõ ràng; và hạt nhỏ (thường dài không quá 4 mm). Họ này phân bổ rộng khắp thế giới, trước đây được gộp chung như là phân họ Hypericoideae trong họ Bứa (Clusiaceae). Theo hệ thống AGP II, họ này thuộc về bộ Sơ ri (Malpighiales). Giới hạn định nghĩa của họ này trong hệ thống APG III không có thay đổi gì so với hệ thống APG II.
Phương tiện liên quan tới Hypericaceae tại Wikimedia Commons
Họ Ban (danh pháp khoa học: Hypericaceae, đồng nghĩa: Ascyraceae), được Antoine Laurent de Jussieu đưa ra năm 1789, là một họ thực vật có hoa bao gồm khoảng 9 chi và 560 loài các cây thân thảo sống một năm hoặc lâu năm hay cây bụi. Lá của chúng mọc đối và với các đốm trong suốt hay sẫm màu, mép lá nhẵn; bộ nhị thường tụ lại thành chùm; núm nhụy đôi khi có nhũ rõ ràng; và hạt nhỏ (thường dài không quá 4 mm). Họ này phân bổ rộng khắp thế giới, trước đây được gộp chung như là phân họ Hypericoideae trong họ Bứa (Clusiaceae). Theo hệ thống AGP II, họ này thuộc về bộ Sơ ri (Malpighiales). Giới hạn định nghĩa của họ này trong hệ thống APG III không có thay đổi gì so với hệ thống APG II.
Hypericaceae Juss. (1789), nom. cons.
Роды
Зверобойные, или Зверобоевые[2] (лат. Hypericaceae) — семейство двудольных растений. Согласно системе классификации APG II (2003) семейство Зверобойные включено в порядок Мальпигиецветные (Malpighiales) в составе группы эврозиды I.
Тропические виды — большей частью кустарники и деревья; большинство же других видов — многолетние травы.
Листья супротивные или кольчато-расположенные, простые, обыкновенно цельнокрайние, перисто-нервные и у многих представителей семейства испещрённые просвечивающими маслянистыми желёзками.
Цветки правильные, обоеполые, с верхней завязью, 5 свободных чашелистиков, 5 свободных лепестков, тычинки собраны в 3 или 5 пучков, соответствующих каждый одной тычинке, распавшейся на несколько; гинецей состоит из 3 или 5 частей, сросшихся завязями; столбики остаются по большей части свободными; завязь 1—3—5-гнёздная, с 3—5 стенными семяносцами. Цветки собраны в цимозные соцветия (дихазии или завитки).
Плод — коробочка, вскрывающаяся по перегородкам, или ягода; семя без белка.
В России распространены два рода:
Практическое применение семейства незначительное: зверобой употребляется в народной медицине для настоек, а высохший сок видов Vismia (из Америки) известен в торговле под именем американского гуммигута.
В некоторых системах классификации Зверобойные рассматриваются как подсемейство семейства Клузиевые.
Полный список родов семейства по данным сайта Germplasm Resources Information Network (GRIN)[3]:
Зверобойные, или Зверобоевые (лат. Hypericaceae) — семейство двудольных растений. Согласно системе классификации APG II (2003) семейство Зверобойные включено в порядок Мальпигиецветные (Malpighiales) в составе группы эврозиды I.
金丝桃科（学名：Hypericaceae）是真双子叶植物金虎尾目的一科，约有11屬[1]。
本科过去在1982年的克朗奎斯特分类法中被归类为藤黄科（Clusiaceae）[2]。
1998年依分子学研究而建立的被子植物APG分类法将本科列为独立的科，并在随后的2003年APG II、2009年APG III与2016年APG IV中获得确认[3]。
现在已知川苔草科（Podostemaceae）是现存植物中与本科关系最密切的旁系群，其次为胡桐科（Calophyllaceae），然后才是泽茶科（Bonnetiaceae）与藤黄科 [4]。
这是一篇金虎尾目小作品。你可以通过编辑或修订扩充其内容。 
分類（APG III） 界 : 植物界 Plantae 階級なし : 被子植物 angiosperms 階級なし : 真正双子葉類 eudicots 階級なし : バラ類 rosids 階級なし : マメ類 fabiids 目 : キントラノオ目 Malpighiales 科 : オトギリソウ科 Hypericaceae 学名 Hypericaceaeオトギリソウ科（Hypericaceae）はキントラノオ目に属する科で、約9属560種からなる[1]。
低木から草本まであり、つる性のものもある。温帯から熱帯まで広く分布する。薬草として用いられてきた草本のオトギリソウ、セイヨウオトギリなどを含む。また観賞用に栽培されるものとして、黄色い花が美しいビヨウヤナギ、キンシバイなどがある。
オトギリソウ科（Clusiaceae（クロンキスト体系）またはGuttiferae（新エングラー体系））は双子葉植物に属する科で、約40属1000種から構成されていた。クロンキスト体系ではツバキ目とし、一方新エングラー体系ではツバキ科・マタタビ科などとともにオトギリソウ目としてまとめていた。
テリハボク亜科 Clusioideae ・オトギリソウ亜科 Hypericoideae の2亜科に分けられ、前者はAPGにおいてはフクギ科・テリハボク科、後者はオトギリソウ科となっている。
また、APGでは "Clusiaceae" という学名はフクギ科に対応している。
テリハボク科・フクギ科・カワゴケソウ科・ヤチモクコク科の4科とともに "clusioid" と名付けられた単系統群を構成する。このクレードはキントラノオ目に属することが分かっているが、他の科との関連は未確定である[2]。
clusioid cladeオトギリソウ科 Hypericaceae
3連に分けられる[3]。
この項目は、植物に関連した書きかけの項目です。この項目を加筆・訂正などしてくださる協力者を求めています（プロジェクト:植物／Portal:植物）。 オトギリソウ科（Hypericaceae）はキントラノオ目に属する科で、約9属560種からなる。
低木から草本まであり、つる性のものもある。温帯から熱帯まで広く分布する。薬草として用いられてきた草本のオトギリソウ、セイヨウオトギリなどを含む。また観賞用に栽培されるものとして、黄色い花が美しいビヨウヤナギ、キンシバイなどがある。
물레나물과(----科, 학명: Hypericaceae 히페리카케아이[*])는 말피기아목의 과이다.[1] 학자에 따라서는 클루시아과의 아과로 보기도 한다.
주로 열대 지방에 분포하며 45속 650종 가량이 알려져 있는데, 온대에는 몇 속만이 있으며, 한국에는 물레나물(Hypericum ascyron)과 고추나물(Hypericum erectum)등 2속 8종 정도가 분포하고 있다.
잎은 보통 마주나거나 돌려나며, 단순한 모양이고 가장자리는 매끈하며 턱잎은 없다. 향기가 있는 휘발성 기름(정유)이 함유되어 있는 유점(油點)이나 유선(油線)이 발달되어 있으며, 특히 잎에는 투명한 유점이 흩어져 있는 경우가 많다. 꽃은 대부분 취산꽃차례를 이루지만, 종에 따라서는 산형꽃차례를 이루기도 한다. 꽃의 구조는 종마다 매우 다양한데, 일반적으로 4-5개씩의 꽃받침조각과 꽃잎, 많은 수의 수술을 가지고 있으며, 수술대의 아랫부분은 서로 합쳐져 있어 몇 개의 다발로 나뉜다. 씨방은 상위로 보통 3-5개의 방으로 나뉘어 있으며, 각 방의 안쪽 벽에는 여러 개의 밑씨가 달린다. 열매는 삭과·액과·핵과 등 여러 가지가 있다. 이 과에 속하는 종류 중에서, 특히 장과가 달리는 망고스틴은 매우 중요한 열대 과일나무이다.
물레나물과(----科, 학명: Hypericaceae 히페리카케아이[*])는 말피기아목의 과이다. 학자에 따라서는 클루시아과의 아과로 보기도 한다.
주로 열대 지방에 분포하며 45속 650종 가량이 알려져 있는데, 온대에는 몇 속만이 있으며, 한국에는 물레나물(Hypericum ascyron)과 고추나물(Hypericum erectum)등 2속 8종 정도가 분포하고 있다.
잎은 보통 마주나거나 돌려나며, 단순한 모양이고 가장자리는 매끈하며 턱잎은 없다. 향기가 있는 휘발성 기름(정유)이 함유되어 있는 유점(油點)이나 유선(油線)이 발달되어 있으며, 특히 잎에는 투명한 유점이 흩어져 있는 경우가 많다. 꽃은 대부분 취산꽃차례를 이루지만, 종에 따라서는 산형꽃차례를 이루기도 한다. 꽃의 구조는 종마다 매우 다양한데, 일반적으로 4-5개씩의 꽃받침조각과 꽃잎, 많은 수의 수술을 가지고 있으며, 수술대의 아랫부분은 서로 합쳐져 있어 몇 개의 다발로 나뉜다. 씨방은 상위로 보통 3-5개의 방으로 나뉘어 있으며, 각 방의 안쪽 벽에는 여러 개의 밑씨가 달린다. 열매는 삭과·액과·핵과 등 여러 가지가 있다. 이 과에 속하는 종류 중에서, 특히 장과가 달리는 망고스틴은 매우 중요한 열대 과일나무이다.
.jpg)
Karte mit allen verlinkten Seiten: 
