El tordillo o tordilio[1] (Tordylium maximum) ye una planta herbal de la familia de les umbelíferes.
Yerba añal, de 1 m d'altor, ramificada y con munchos tarmos dende la base, derecha, pero con tarmos rastreros, arispia o aspra en toes los sos partes, talmente que pégase a la ropa al raspiala. Flores n'umbeles de 5-8 radios, quiciabes más, y otres umbelas pequeñes con 5-8 o más flores. Na base de los radios primarios hai unes bráctees o hojitas lliniales y apuntiaes, en delles umbelas ausentes, y nes umbelas secundaries tamién hai bracteolas apuntaes. Radios, bráctees y bracteoles con pelos aspros. Flor blanca, dacuando con puntitos roses nel envés, de 2,5-3 mm de diámetru, con 5 pétalos, les esteriores con 2 pétalos bastante más grandes que'l restu, 5 estames con antera mariella. Pétalos con 2 lóbulos arrondaos y un rebaxe fondu ente dambos, enllargáu nuna pequeña llingüeta escontra l'interior del frutu. Frutu como una medaya, arrondáu y estrapáu, de 8 mm de diámetru, con una corona amarellentada engrosada y con bultitos, bien aspru pelos sos pelos ríxidos, caltién los sépalos. Fueyes pinnaes, foliolu terminal llargu y llanceoláu, cantos dentaos o lobulaos, ovales o llanceolaos, delles basales lleguen a los 15 cm de llargor, la base del peciolu enanchada y semiabrazadora, aspres y golioses. Tarmos ríxidos, prismáticos o asurcaos, dacuando se retuercen, aspros, con pelos ríxidos, inclinaos escontra baxo. Raigañu dura y fonda.[2]
Nel sur y nel sur del centru d'Europa. Introducida en Bélxica, Alemaña y Suiza.[3]Crez al pie de otres umbelíferes, en terrenes secos y soleyeros, en parceles y viñes cultivaes, en cantos de caminos y carreteres, inclusive en llugares incultos. Floria a finales de primavera y pel branu.
Tien delles aplicaciones melecinales, los frutos son bonos pa esaniciar gases, los raigaños pa catarros y les fueyes son arumoses.
El tordillo o tordilio (Tordylium maximum) ye una planta herbal de la familia de les umbelíferes.
Zapalička největší (Tordylium maximum) je dvouletá, téměř tří čtvrtě metru vysoká bylina kvetoucí v průběhu léta drobnými, bílými květy sestavenými do okolíků. Tato bylina typicky "mrkvovitého" vzhledu je jediným druhem z nevelkého rodu zapalička, který v české krajině roste. Je bez valného ekonomického významu a navíc je poměrně vzácná. V ČR se vyskytuje jen ojediněle a je v považována za rostlinu ohroženou vyhynutím.[1][2]
Druh je rozšířený zejména v Evropě, nejvíce v oblasti Mediteránu a jeho severní hranice areálu vede mj. jižní Moravou a Slovenskem. Směrem na východ areál dále sahá přes Rusko a Turecko až do oblastí Kavkazu a do Střední Asie.
V České republice je původním druhem pouze na jihu Moravy, kde se roztroušeně vyskytuje v oblastech okolo dolního toku Dyje a Pavlovských vrchů. Ojedinělé nálezy zapaličky největší ve středních a východních Čechách jsou následek druhotného zavlečení.[1][3][4]
Je považována za rostlinu dvouletou a hemikryptofyt, ojediněle však vyklíčí brzy na jaře a za příznivých klimatických i půdních podmínek dokáže tentýž rok vyrůst,vytvořit semena a jako monokarpická rostlina i zahynout.
Vyskytuje se nejčastěji na plochách s nezapojenou vegetací a v místech, kde je půda mělká, suchá, vápnitá a přitom na živiny bohatá. Objevuje se na dobře osvětlených kamenitých a křovinatých stráních, mezích mezi polí, ve vinicích i podél lučních a lesních cest. Ploidie druhu je 2n = 20.[1][2]
Dvouletá, jasně zelená bylina s přímou, štětinatě chlupatou lodyhou vysokou 50 až 100 cm vyrůstající z vřetenovitého, do široka větveného kořene. Dutá, hranaté, hluboce rýhovaná, v horní polovině bohatě větvená lodyha je porostlá řapíkatými, vejčitými, jednoduše zpeřenými listy mívající dvě až čtyři jařma vejčitých, hrubě pilovitých lístků.
Na koncích lodyh vyrůstají drobné, bílé květy sestavené do květenství složených okolíků tvořených pěti až patnácti okolíčky, četné listeny jejich obalů i obalíčků jsou úzké a kopinaté. Pětičetné květy jsou převážně oboupohlavné a jen vtroušeně mezi nimi rostou květy samčí. Kališní lístky jsou kopinaté a korunní obsrdčité, hluboce dvoudílné, uvnitř bílé a vně slabě narůžovělé. Jeden až dva okrajové květy v okolíčku mívají okvětní lístky nápadně asymetricky zvětšené. Květy rozkvétají nejčastěji v červnu nebo červenci a bývají opylovány hmyzem přilétajícím za nektarem.
Plody jsou dvounažky složené ze dvou, asi 6 mm dlouhých, elipsovitých, hnědozelených, jednosemenných plůdků s křídlatým lemem usnadňující anemochorii.[1][2][3]
Zapalička největší roste v České republice na severní hranici rozšíření druhu a nebyla zde příliš hojná ani v minulosti. Na ochranu před jejím úplným vyhynutím je ve "Vyhlášce MŽP ČR č. 395/1992 Sb. ve znění vyhl. č. 175/2006 Sb." a také v "Červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky" z roku 2012 zařazena mezi kriticky ohrožené druhy (§1, C1t).[5][6]
Zapalička největší (Tordylium maximum) je dvouletá, téměř tří čtvrtě metru vysoká bylina kvetoucí v průběhu léta drobnými, bílými květy sestavenými do okolíků. Tato bylina typicky "mrkvovitého" vzhledu je jediným druhem z nevelkého rodu zapalička, který v české krajině roste. Je bez valného ekonomického významu a navíc je poměrně vzácná. V ČR se vyskytuje jen ojediněle a je v považována za rostlinu ohroženou vyhynutím.
Tordylium maximum, known as hartwort, is an annual or biennial flowering plant in the carrot family (Apiaceae).[2]
Tordylium maximum is a hairy or bristly biennial or annual, growing to about 30–130 cm (1.0–4.3 ft) tall, with a hollow ridged stem that is usually branched. The lower leaves are pinnate, with two to five pairs of coarsely toothed leaflets. The upper leaves may be reduced to a single leaflet. The flowers are arranged in flat umbels, with 5–15 rays. Like other members of the genus Tordylium, the flowers are white, with the outer flowers having some much longer petals on the outer side of the umbel. The fruits are 5–8 mm (0.20–0.31 in) long.[3][2]
Tordylium maximum was first described by Carl Linnaeus in 1753 in Species Plantarum.[4][5]
Tordylium maximum is a species of south and south central Europe, probably not native in the northern parts of its range.[3] It has been found in south-east England, but only in one location in south Essex since 1875.[2]
Tordylium maximum, known as hartwort, is an annual or biennial flowering plant in the carrot family (Apiaceae).
El tordillo o tordilio[1] (Tordylium maximum) es una planta herbácea de la familia de las umbelíferas.
Hierba anual, de 1 m de altura, ramificada y con muchos tallos desde la base, derecha, pero con tallos rastreros, hirsuta o áspera en todas sus partes, de tal modo que se pega a la ropa al rozarla. Flores en umbelas de 5-8 radios, quizá más, y otras umbelas pequeñas con 5-8 o más flores. En la base de los radios primarios hay unas brácteas u hojitas lineares y puntiagudas, en algunas umbelas ausentes, y en las umbelas secundarias también hay bracteolas apuntadas. Radios, brácteas y bracteolas con pelos ásperos. Flor blanca, a veces con puntitos rosas en el dorso, de 2,5-3 mm de diámetro, con 5 pétalos, las exteriores con 2 pétalos bastante más grandes que el resto, 5 estambres con antera amarilla. Pétalos con 2 lóbulos redondeados y un rebaje profundo entre ambos, prolongado en una pequeña lengüeta hacia el interior del fruto. Fruto como una medalla, redondeado y aplastado, de 8 mm de diámetro, con una corona amarillenta engrosada y con bultitos, muy áspero por sus pelos rígidos, conserva los sépalos. Hojas pinnadas, foliolo terminal largo y lanceolado, bordes dentados o lobulados, ovales o lanceolados, algunas basales llegan a los 15 cm de longitud, la base del peciolo ensanchada y semiabrazadora, ásperas y olorosas. Tallos rígidos, prismáticos o asurcados, a veces se retuercen, ásperos, con pelos rígidos, inclinados hacia abajo. Raíz dura y profunda.[2]
En el sur y en el sur del centro de Europa. Introducida en Bélgica, Alemania y Suiza.[3]Crece junto a otras umbelíferas, en terrenos secos y soleados, en parcelas y viñas cultivadas, en bordes de caminos y carreteras, incluso en lugares incultos. Florece a finales de primavera y en verano.
Tiene algunas aplicaciones medicinales, los frutos son buenos para eliminar gases, las raíces para catarros y las hojas son aromáticas.
El tordillo o tordilio (Tordylium maximum) es una planta herbácea de la familia de las umbelíferas.
Tordyle élevé
Tordylium maximum est une espèce de plantes herbacées de la famille des Apiaceae (Ombellifères).
L'espèce Tordylium maximum a été décrite par le naturaliste suédois Carl von Linné en 1753[1].
Tordyle élevé
Frutis et graines - Muséum de ToulouseTordylium maximum est une espèce de plantes herbacées de la famille des Apiaceae (Ombellifères).
Tordylium maximum é uma espécie de planta com flor pertencente à família Apiaceae.
A autoridade científica da espécie é L., tendo sido publicada em Species Plantarum 1: 239. 1753.
Trata-se de uma espécie presente no território português, nomeadamente em Portugal Continental.
Em termos de naturalidade é nativa da região atrás indicada.
Não se encontra protegida por legislação portuguesa ou da Comunidade Europeia.
Tordylium maximum é uma espécie de planta com flor pertencente à família Apiaceae.
A autoridade científica da espécie é L., tendo sido publicada em Species Plantarum 1: 239. 1753.
Tordylium maximum là một loài thực vật có hoa trong họ Hoa tán. Loài này được L. miêu tả khoa học đầu tiên năm 1753.[1]
Tordylium maximum là một loài thực vật có hoa trong họ Hoa tán. Loài này được L. miêu tả khoa học đầu tiên năm 1753.