nomes no trilho de navegação
Tenkohlavec prasečí (Trichuris suis) je kosmopolitně rozšířená hlístice parazitující v tlustém a slepém střevě prasatovitých. Druh je odděleného pohlaví s přímým vývojem bez mezihostitele. Přední (anteriorní) část dospělého jedince T. suis je tenká, nitkovitá, zatímco zadní (posteriorní) je silnější. Klinicky se projevuje od asymptomatického průběhu až po hemoragickou kolitidu prasat při masivní infekci.[1][2] Tenkohlavec je jedním z hlavních adeptů na helmintickou terapii u lidí.[3]
Dospělí jedinci měří 3–5 cm a jsou bílé barvy. Přední konec je tenký, nitkovitý s kapilárním jícnem, zadní část těla je silnější. Tvarem těla připomínají bič (odtud anglické označení whipworm).[1][2] Samci mají na kaudálním konci jednu spikulu chráněnou vysunovatelnou pochvou s trny. Vulva u samic ústí na přechodu tenké a silné části těla.[2] Vajíčka T. suis jsou tenkostěnná, hnědé nebo žluto-hnědé barvy, typického citrónovitého tvaru s dvěma prominujícími pólovými zátkami. Velikost vajíček je 60 × 25 µm.[1][2]
T. suis se vyskytuje primárně u prasat domácích (případně i divokých), sekundárně se může nakazit i člověk. Vývojový cyklus je přímý, bez mezihostitele. Dospělí jedinci jsou uchyceni nejčastěji v tlustém, případně ve slepém střevě, kde produkují vajíčka. Vajíčka, jež odcházejí z hostitele trusem, obsahují pouze jednu zárodečnou buňku a nejsou ihned infekční. Ve vnějším prostředí (louka, travnatá plocha, podestýlka v chovu) se během 3 týdnů až 2 měsíců uvnitř vajíčka vyvine larva L1. V tuto dobu se vajíčka stávají infekční. Hostitel se nakazí pozřením vyvinutých vajíček. V žaludku a tenkém střevě hostitele dojde pomocí trávicích enzymů k narušení pólových zátek vajíček a následně k líhnutí larev. Uvolněné larvy se ihned zavrtají do sliznice, kde rostou, několikrát se svlékají (L2, L3, L4) a migrují distálním směrem do tlustého střeva. Poslední larvální stádium (L5) poté putuje zpět do lumen tlusté střeva, kde dospívá. Samice po kopulaci se samci produkují vajíčka.[4] Dospělí červi se živí krví.
Výzkumy posledních let dokázaly, že helminté jsou schopni modulovat imunitní odpověď v hostitelském organismu.[5] Rovněž byla zjištěna negativní korelace mezi výskytem autoimunitních nemocí a přítomností helmintů u lidí ve světě. Zjednodušeně řečeno, v zemích s nízkým hygienickým standardem je vyšší prevalence helmintů (Ascaris lumbricoides, Ancylostoma duodenale, Trichuris trichiura, Schistosoma spp., atd.) ale na druhou stranu nižší výskyt autoimunitních nemocí.[6][7] To vše vedlo k objevu tzv. helmintické terapie - tedy využití řízené infekce lidí pomocí některých helmintů, či jejich proteinů, k modulaci imunitní odpovědi u pacientů. A právě T. suis je považován za jednoho z ideálních adeptů pro tuto formu terapie. Člověk je k infekci tenkohlavcem prasečím vnímavý, ale parazit nedospívá, nemigruje tkáněmi, infekce se neprojevuje žádnými klinickými příznaky. Vajíčka parazita se dají snadno a dlouhodobě skladovat a nedochází k přenosu z člověka na člověka. Tyto vlastnosti vedly vědce k výběru T. suis pro první klinické studie.[6] Významných klinických úspěchů s T. suis bylo dosaženo v léčbě Crohnovy nemoci a ulcerózní kolitidy, tedy střevních autoimuntiních chorob.[6][8][9] V prvotní studii byli sledováni 4 pacienti s Crohnovou chorobou a 3 pacienti s ulcerózní kolitidou, kterým byla aplikována jednorázová dávka 2500 vajíček T. suis. U všech došlo k výraznému zlepšení stavu nemoci bez žádných vedlejších příznaků.[10] V další studii byla 29 pacientům s Crohnovou chorobou podávána vajíčka T. suis opakovaně a po 12 týdnech došlo k remisi u 66% pacientů.[9] Obdobně ve studii zaměřené na ulcerativní kolitidu byla skupině pacientů podávána co dva týdny vajíčka T. suis (v dávce 2500) nebo placebo s opět pozitivním výsledkem.[8] V současné době probíhají jak v Evropě tak v USA již další fáze klinických testování na bázi randomizované, placebem kontrolované, dvojitě slepé studie s T. suis a oběma zmíněnými nemocemi.[6] Autoimunitních nemocí, kde by se dal využít terapeutický potenciál T. suis, je však více. Například experimentální léčba laboratorních myší s diabetes mellitus (typu 1) slibuje možnost použití T. suis i v boji s vrozenou cukrovkou.[11] Další testy s helmintickou terapií se zaměřují na roztroušenou sklerózu.[12]
{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“. {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“. {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“. {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“. {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“. Tenkohlavec prasečí (Trichuris suis) je kosmopolitně rozšířená hlístice parazitující v tlustém a slepém střevě prasatovitých. Druh je odděleného pohlaví s přímým vývojem bez mezihostitele. Přední (anteriorní) část dospělého jedince T. suis je tenká, nitkovitá, zatímco zadní (posteriorní) je silnější. Klinicky se projevuje od asymptomatického průběhu až po hemoragickou kolitidu prasat při masivní infekci. Tenkohlavec je jedním z hlavních adeptů na helmintickou terapii u lidí.
分類 界 : 動物界 Animalia 門 : 線形動物門 Nematoda 綱 : 双器綱 Adenophorea 目 : エノプルス目 Enoplida 上科 : 旋毛虫上科 Trichinelloidea 科 : 鞭虫科 Trichuridae 亜科 : 鞭虫亜科 Trichurinae 属 : Trichuris 種 : 豚鞭虫 T. suis 学名 Trichuris suis (Schrank 1788) Smith, 1908[1] 和名 豚鞭虫 豚鞭虫（ぶたべんちゅう、学名：Trichuris suis）は、ブタ、イノシシの結腸、盲腸、直腸に寄生する線虫の1種。♂30-45mm、♀35-50mm、プレパテント・ピリオドは37-49日。豚鞭虫は宿主に暗赤色の血便、水様性下痢、犬座姿勢など豚赤痢に類似した症状を引き起こす。
ヒトに対する症状は一般に軽く症状がないことも多い。症状がある場合もドラメクチンやイベルメクチンなどで治療できる。 近年、自己免疫疾患および免疫システムに関連していると考えられる疾病に豚鞭虫の卵を服用することによって効果があるという報告がある。クローン病、多発性硬化症、乾癬、I型糖尿病,潰瘍性大腸炎などに効果が期待されている。疫学的な研究から現代の先進国における高度に衛生的な状況で駆除された寄生虫が免疫系のバランスを取るのに役立っているというアイディアに基づく仮説である[2]。 アメリカ食品医薬品局では豚鞭虫卵剤をinvestigational new drug(IND)と認め、豚鞭虫卵のヒトに対する安全性の検討が始まっている[3]。欧州医薬品庁でも豚鞭虫の卵の服用が治療法として検討されている[4]。メカニズムとしては第一に制御性T細胞を活性化させてインターロイキン-10やトランスフォーミング増殖因子-βの産生を促す。第二に寄生虫が制御性樹状細胞やマクロファージなどの細胞に何らかの働きかけをして、Th2細胞のスイッチが入るのを防ぐ。第三に寄生虫が腸内細菌叢の状態を変化させることなどが考えられている。
この項目は、動物に関連した書きかけの項目です。この項目を加筆・訂正などしてくださる協力者を求めています（Portal:生き物と自然／プロジェクト:生物）。 
この項目は、獣医学に関連した書きかけの項目です。この項目を加筆・訂正などしてくださる協力者を求めています（P:生物学/PJ:獣医学）。 豚鞭虫（ぶたべんちゅう、学名：Trichuris suis）は、ブタ、イノシシの結腸、盲腸、直腸に寄生する線虫の1種。♂30-45mm、♀35-50mm、プレパテント・ピリオドは37-49日。豚鞭虫は宿主に暗赤色の血便、水様性下痢、犬座姿勢など豚赤痢に類似した症状を引き起こす。
ヒトに対する症状は一般に軽く症状がないことも多い。症状がある場合もドラメクチンやイベルメクチンなどで治療できる。 近年、自己免疫疾患および免疫システムに関連していると考えられる疾病に豚鞭虫の卵を服用することによって効果があるという報告がある。クローン病、多発性硬化症、乾癬、I型糖尿病,潰瘍性大腸炎などに効果が期待されている。疫学的な研究から現代の先進国における高度に衛生的な状況で駆除された寄生虫が免疫系のバランスを取るのに役立っているというアイディアに基づく仮説である。 アメリカ食品医薬品局では豚鞭虫卵剤をinvestigational new drug(IND)と認め、豚鞭虫卵のヒトに対する安全性の検討が始まっている。欧州医薬品庁でも豚鞭虫の卵の服用が治療法として検討されている。メカニズムとしては第一に制御性T細胞を活性化させてインターロイキン-10やトランスフォーミング増殖因子-βの産生を促す。第二に寄生虫が制御性樹状細胞やマクロファージなどの細胞に何らかの働きかけをして、Th2細胞のスイッチが入るのを防ぐ。第三に寄生虫が腸内細菌叢の状態を変化させることなどが考えられている。
