nomes no trilho de navegação
Çətiri qırğıotu (lat. Hieracium umbellatum)[1] — qırğıotu cinsinə aid bitki növü.[2]
İkiləpəlilər ilə əlaqədar bu məqalə qaralama halındadır. Məqaləni redaktə edərək Vikipediyanı zənginləşdirin. Planhigyn blodeuol o deulu llygad y dydd a blodyn haul ydy Heboglys ymylon garw sy'n enw gwrywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Asteraceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Hieracium prenanthoides a'r enw Saesneg yw '.[1]
Daw'r gair "Asteraceae", sef yr enw ar y teulu hwn, o'r gair 'Aster', y genws mwyaf lluosog o'r teulu - ac sy'n tarddu o'r gair Groeg ἀστήρ, sef 'seren'.
Planhigyn blodeuol o deulu llygad y dydd a blodyn haul ydy Heboglys ymylon garw sy'n enw gwrywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Asteraceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Hieracium prenanthoides a'r enw Saesneg yw '.
Daw'r gair "Asteraceae", sef yr enw ar y teulu hwn, o'r gair 'Aster', y genws mwyaf lluosog o'r teulu - ac sy'n tarddu o'r gair Groeg ἀστήρ, sef 'seren'.
Jestřábník okoličnatý (Hieracium umbellatum) je jedním z mnoha druhů jestřábníků rostoucích v České republice. Jestřábník okoličnatý patří k nejmohutnějším i nejvíce rozšířeným. Během letního období vykvétá drobnými květními úbory žluté barvy.
Druh vyrůstá téměř v celé Evropě, neroste sice okolo Středozemního moře, ale zato zasahuje až za polární kruh. Směrem na východ se vyskytuje v mírném pásu celé Asie až do Japonsko, rozšířen je také v Severní Americe.
V ČR roste roztroušeně až hojně hlavně v nižších a středních polohách, ve výšce nad 1000 m jen vzácně. Nachází se obvykle na dobře odvodněných, neutrálních až kyselejších podkladech, vápencovým se vyhýbá. Nejčastěji je ke spatření na slunečných travnatých stráních, ve světlých listnatých lesích, na jejich okrajích a pasekách, v prosvětlených křovinách, na vřesovištích, písčinách i podél cest, obvykle v místech chudých na živiny. Snese i mírný polostín.[2][3]
Vytrvalá bylina vyrůstající z oddenku, má přímou, nahnědlou jednoduchou lodyhu, která dosahuje do výšky 20 až 100 cm. Ve spodní části je holá nebo má jednoduché štětinovité chlupy a v horní bývá řídce porostlá hvězdovými chlupy. Bazální listy chybí a na lodyze vyrůstá střídavě 10 až 40 tuhých, eliptických až kopinatých listů s klínovitou či zaoblenou bázi. Po obvodě jsou listové čepele s tupou špičkou celistvé nebo nepravidelně zubaté, někdy slabě podvinuté a drsně chlupaté, spodní strana má vyniklou žilnatinu a je světlejší než horní. Dolní listy mají kratičké řapíky a jejich čepele jsou dlouhé 5 až 10 cm a široké 1,5 až 2,5 cm. Listy se směrem vzhůru o něco zmenšují a řapíky se jim zkracují, horní listy jsou přisedlé.
Květní úbor se skládá z 30 až 80 žlutých kvítků, které v počtu 5 až 30 úborů vytvářejí květenství okolík. Tenké chlupaté stopky úborů jsou porostlé drobnými listeny, nejdelší střední stopka je dlouhá 10 až 30 mm. Sytě žluté až zlatožluté jazykovité kvítky s korunami dlouhými asi 10 mm a plochou ligulou s pěti zoubky o délce až 20 mm jsou oboupohlavné, žluté jsou i čnělky, rozvětvená blizna i pět tyčinek. Zvonkovitý zákrov vysoký okolo 10 mm má 12 až 20 tmavě zelených, střechovitě uspořádaných, lysých listenů; ty ve vnější řadě jsou v horní části nazpět prohnuté. Kvetou v červnu až září a semena dozrávají od srpna do října. Ploidie je 2n = 18.
Plodem jsou cylindrické nažky průměrně 3 mm dlouhé s 10 podélnými žebry, jsou zaoblené a mají fialovou nebo hnědou barvu. Dvouřadý chmýr o délce 6 mm je světle žlutý.
Rostliny se rozšiřují semeny šířenými větrem; k tvorbě semen dochází apomikticky. Jestřábník okoličnatý je značně proměnlivý a pravděpodobně na úrovni variety vytváří několik vnitrodruhových taxonů.[2][3][4][5]
Mladé lodyhy
Zákrov a liguly
Úbor s jazykovitými květy
Nažky s chmýrem
Hieracium umbellatum
Obrázky, zvuky či videa k tématu jestřábník okoličnatý ve Wikimedia Commons
Jestřábník okoličnatý (Hieracium umbellatum) je jedním z mnoha druhů jestřábníků rostoucích v České republice. Jestřábník okoličnatý patří k nejmohutnějším i nejvíce rozšířeným. Během letního období vykvétá drobnými květními úbory žluté barvy.
Smalbladet høgeurt (Hieracium umbellatum) er en 40-100 centimeter høj plante i kurvblomst-familien. Planten har ingen bladroset, men derimod 20-50 stængelblade, der er mindre end 1,5 centimeter i bredden.
Smalbladet høgeurt er en flerårig urt med mælkesaft. Den har 20-50 linje-lancetformede stængelblade, der er svagt tandede eller helrandede med tilbagerullet rand. De gule, tungeformede blomster sidder i kurve i halvskærmagtige stande, dog har spæde planter ofte kun en enkelt endestillet kurv. Kurvenes svøbblade er taglagte og næsten glatte. De ydre svøbblade er oftest udadbøjede. Fnokken er hårformet.
Smalbladet høgeurt er udbredt i den nordlige halvkugles tempererede område.
I Danmark er arten almindelig i klit, hede, skrænter, krat vejkanter og skove. Den blomstrer i juli til september.[1]
Smalbladet høgeurt (Hieracium umbellatum) er en 40-100 centimeter høj plante i kurvblomst-familien. Planten har ingen bladroset, men derimod 20-50 stængelblade, der er mindre end 1,5 centimeter i bredden.
Das Doldige Habichtskraut (Hieracium umbellatum) ist eine Pflanzenart aus der Familie der Korbblütler (Asteraceae).
Das Doldige Habichtskraut erreicht eine Wuchshöhe von (10) 50 bis 120 (150) Zentimetern. Die ganze Pflanze ist drüsenlos oder arm an Drüsen. Sie ist mehr oder weniger reich behaart. Die Stängel sind schlank. Die Grundblätter sind zur Blütezeit fehlend. Die bis über 50 Stängelblätter sind meist behaart. Ihre Form ist lineal-lanzettlich.
Die Blütenköpfchen stehen zahlreich in doldenartigen Korbständen von 2 – 3 cm. Seltener stehen wenige Äste von der Dolde ab. Die Hüllblätter der Köpfchen sind regelmäßig dachig angeordnet. Sie sind alle stumpf, drüsenlos und an der Spitze abstehend und stark zurückgebogen. Die Köpfchen bestehen nur aus Zungenblüten. Diese sind an der Spitze nicht bewimpert. Der Griffel ist meist gelb. Die Art vermehrt sich sexuell.
Die Früchte sind 3 bis 5 Millimeter lang, mit zehn zahnlosen Rippen. Das heißt, die Rippen verschmelzen an der Spitze zu einem ringartigen Wulst. Der Pappus ist zweireihig mit kürzeren und längeren Haaren.
Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 18, 27 oder 36.[1]
Das Doldige Habichtskraut ist eine reich beblätterte Schaftpflanze.[2]
Die Bestäubung erfolgt durch Insekten. Bei ausbleibendem Besuch erfolgt Selbstbestäubung. Blütezeit ist von Juli bis Oktober.[2]
Die Art überdauert mit grundständigen Knospen.[2]
Die Art ist zirkumpolar verbreitet und kommt von der meridionalen bis zur borealen Zone vor, findet sich also in Europa, Nordasien und Nord-Amerika.
Das Doldige Habichtskraut wächst in bodensauren, mageren Eichenwäldern, an Säumen, in Trockengebüschen, Wiesen, Heiden, Dünen, und an offenen Pionierstandorten. Es bevorzugt mäßig frische bis mäßig trockene Böden, die kalkarm und nicht zu feinkörnig sind. Es kommt vor allem in Gesellschaften der Ordnung Quercetalia roboris-petraeae, seltener in denen der Klassen Sedo-Sclerathetea oder Trifolio-Geranietea oder der Verbände Erico-Pinion oder Mesobromion vor.[1] Es kommt bis in die montane Höhenstufe von etwa 1200 m Meereshöhe vor.
Das Doldige Habichtskraut ist eine Art der Untergattung Echtes Habichtskraut (Hieracium subg. Hieracium). Es ist als Hauptart charakterisiert.
Zwischenarten, die von Hieracium umbellatum zu anderen Hauptarten vermitteln, sind:
Man kann die folgenden Unterarten unterscheiden[3]:
Das Doldige Habichtskraut (Hieracium umbellatum) ist eine Pflanzenart aus der Familie der Korbblütler (Asteraceae).
Даттей сифæдыг. дзырд[1] (лат. Hieracium umbellatum, уырыс. Ястребинка зонтичная) у бирæазон зайæгой, хъæрццыгъагæрдæджы хуыз.
Даттей сифæдыг. дзырд (лат. Hieracium umbellatum, уырыс. Ястребинка зонтичная) у бирæазон зайæгой, хъæрццыгъагæрдæджы хуыз.
Hieracium umbellatum (commonly called Hieracium canadense), the Canadian hawkweed, Canada hawkweed, narrowleaf hawkweed, or northern hawkweed, is a flowering plant in the family Asteraceae.
It is native to most of the temperate parts of the northern hemisphere.[5]
Range of Hieracium canadense throughout Asia
Range of Hieracium canadense throughout Europe
Range of Hieracium canadense throughout North America
Its pointed leaves have toothed margins, where the teeth can appear almost hooked. The flowers of the plant are yellow.
Mature plant
Budding, flowering, and fruiting
.JPG)
Zygaena moth visiting the flower
There are many named infraspecific taxa of Hieracium umbellatum:
Hieracium umbellatum (commonly called Hieracium canadense), the Canadian hawkweed, Canada hawkweed, narrowleaf hawkweed, or northern hawkweed, is a flowering plant in the family Asteraceae.
Sarjakeltano (Hieracium umbellatum) on ukonkeltanoiden (Hieracium) sukuun kuuluva kasvilaji tai yleisnimitys sarjakeltanoiden (Hieracium Umbellata-Ryhmä) lajiryhmän edustajalle.
Tulkittaessa sarjakeltano yhdeksi muuntelevaksi lajiksi, se kasvaa 5–100 cm korkeaksi kasvupaikan viljavuudesta riippuen. Varsi on kalju tai lähes kalju ja siinä on 10–30 kappaletta suikeita lehtiä, jotka pienenevät ylöspäin mentäessä. Kukinto on keltaisista mykeröistä koostuva sarjamainen mykeröstö, jossa on vaihteleva määrä mykeröitä. Karuimmilla kasvupaikoilla mykeröitä saattaa olla vain yksi. Sarjakeltano kukkii heinä–elokuussa. Sarjakeltano on Suomessa yleinen etelässä suunnilleen napapiirin korkeudelle asti, joskin sitä esiintyy paikoitellen pohjoisempanakin[1].
Sarjakeltano (Hieracium umbellatum) on ukonkeltanoiden (Hieracium) sukuun kuuluva kasvilaji tai yleisnimitys sarjakeltanoiden (Hieracium Umbellata-Ryhmä) lajiryhmän edustajalle.
Tulkittaessa sarjakeltano yhdeksi muuntelevaksi lajiksi, se kasvaa 5–100 cm korkeaksi kasvupaikan viljavuudesta riippuen. Varsi on kalju tai lähes kalju ja siinä on 10–30 kappaletta suikeita lehtiä, jotka pienenevät ylöspäin mentäessä. Kukinto on keltaisista mykeröistä koostuva sarjamainen mykeröstö, jossa on vaihteleva määrä mykeröitä. Karuimmilla kasvupaikoilla mykeröitä saattaa olla vain yksi. Sarjakeltano kukkii heinä–elokuussa. Sarjakeltano on Suomessa yleinen etelässä suunnilleen napapiirin korkeudelle asti, joskin sitä esiintyy paikoitellen pohjoisempanakin.
Hieracium umbellatum, l'Épervière en ombelle, est une plante herbacée de la famille des Astéracées.
Selon Catalogue of Life (25 avril 2015)[2] :
Selon NCBI (25 avril 2015)[3] :
Selon The Plant List (25 avril 2015)[1] :
Selon Tropicos (25 avril 2015)[4] (Attention liste brute contenant possiblement des synonymes) :
Hieracium umbellatum, l'Épervière en ombelle, est une plante herbacée de la famille des Astéracées.
Lo sparviere ad ombrella (nome scientifico Hieracium umbellatum L., 1753) è una pianta erbacea spermatofita dicotiledone della famiglia delle Asteraceae.
Il nome generico (Hieracium) deriva dalla parola greca hierax o hierakion (= sparviere, falco). Il nome del genere è stato dato dal botanico francese Joseph Pitton de Tournefort (1656 - 1708) rifacendosi probabilmente ad alcuni scritti del naturalista romano Gaio Plinio Secondo (23 - 79) nei quali, secondo la tradizione, i rapaci si servivano di questa pianta per irrobustire la loro vista.[1][2] L'epiteto specifico (umbellatum = ombrella) si riferisce alla particolare disposizione dei petali (in questo caso delle ligule) dei fiori.[3]
Il binomio scientifico della pianta di questa voce è stato proposto da Carl von Linné (1707 – 1778) biologo e scrittore svedese, considerato il padre della moderna classificazione scientifica degli organismi viventi, nella pubblicazione "Species Plantarum - 2: 804. 1753"[4] del 1753.[5]
La pianta di questa specie può raggiungere un'altezza compresa tra 3 - 8 dm (massimo 1,7 metro). La forma biologica è emicriptofita scaposa (H scap), ossia in generale è una pianta erbacea (e aromatica), a ciclo biologico perenne, con gemme svernanti al livello del suolo e protetta dalla lettiera o dalla neve, inoltre spesso ha l'asse fiorale eretto e privo di foglie. Questa pianta è provvista di lattice (i vasi latticiferi sono anastomizzati) e viene definita di tipo "afillopode" in quanto le foglie basali non formano mai una rosetta e sono assenti alla fioritura, mentre sono molto numerose lungo il caule. Inoltre i peli di questa pianta non sono piumosi.[6][7][8][9][10]
Le radici sono secondarie da rizoma.
La parte aerea del fusto è eretta, fogliosa e poco ramificata. Sul fusto sono presenti, ma raramente, dei peli di tipo stellato (mai con ghiandole). La base può avere un colore violaceo. L'acladio è di 10 – 25 mm.
Le foglie si dividono in basali (da 0 a 2) e cauline da (8 a 15, massimo 50). Quelle basali sono quasi sempre assenti (o secche) alla fioritura. Le foglie cauline inferiori sono sessili, erette o eretto-patenti con lamine a forma lanceolata o lineare, apice acuto e base arrotondata o cuneata; i bordi sono dentellati (anche fortemente) o interi, a volte sono revoluti; quelle superiori sono progressivamente ridotte e più lineari. La superficie delle foglie è ricoperta (ma raramente) sia da peli stellati che peli semplici e appare opaca e di colore da verde-chiaro a verde-scuro; la consistenza della pagina fogliare è erbacea con nervature di tipo pennato. Dimensione delle foglie lanceolate: larghezza 1 – 2 cm; lunghezza 4 – 10 cm. Dimensione delle foglie lineari: larghezza 0,5 – 1 cm; lunghezza 6 – 12 cm.
Le infiorescenze sono composte da numerosi capolini (da 5 a 30, massimo 50) peduncolati e formanti una pseudoombrella. I peduncoli sono ricoperti di peli stellati. Alcuni capolini sono posizionati sui rami inferiori e risultano del tutto indipendenti dall'infiorescenza principale. I capolini sono formati da un involucro più o meno da cilindrico a campanulata o emisferico, composto da 12 - 21 brattee (o squame) disposte su 2 - 4 serie in modo embricato, all'interno delle quali un ricettacolo fa da base ai fiori tutti ligulati. Alcune brattee (da 1 a 3 fino a 15) possono essere presenti sotto i capolini centrali. Le squame dell'involucro (quelle esterne sono larghe e ottuse, quelle interne sono strette e acute) sono colorate di verde scuro e sono più o meno glabre (o con rari peli ghiandolari) e con l'apice arrotondato e ripiegato verso l'esterno. Gli alveoli del ricettacolo (nudo, ossia senza pagliette) sono dentati e sfrangiati. Diametro dei capolini centrali: 2 – 3 cm (lunghezza dell'involucro: 9 – 11 mm). Dimensioni delle squame esterne lanceolate: larghezza 0,8 - 1,2 mm; lunghezza 3,5 - 4,5 mm. Dimensioni delle squame interne lineari-lanceolate: larghezza 1 mm; lunghezza 8 – 10 mm.
I fiori, da 30 a 80, sono tutti del tipo ligulato[11] (il tipo tubuloso, i fiori del disco, presente nella maggioranza delle Asteraceae, qui è assente), sono tetra-ciclici (ossia sono presenti 4 verticilli: calice – corolla – androceo – gineceo) e pentameri (ogni verticillo ha 5 elementi). I fiori sono ermafroditi e zigomorfi.
I frutti sono degli acheni con pappo. Gli acheni sono colorati da bruno (o viola) scuro a nero, sono lunghi circa 3 mm a forma colonnare-obconica (o più o meno cilindrica) e sono ristretti alla base (e ingrossati all'apice), mentre la superficie (liscia o appena rugosa) è provvista di 10 coste che nella parte apicale confluiscono in un orlo anulare. Il pappo è formato da 50 - 60 setole semplici, color giallo pallido, disposte su due serie (quelle interne sono più lunghe [6 – 7 mm] e più rigide, quelle esterne sono fragili).
Dal punto di vista fitosociologico la specie di questa voce appartiene alla seguente comunità vegetale:[15]
La famiglia di appartenenza del Hieracium umbellatum (Asteraceae o Compositae, nomen conservandum) è la più numerosa del mondo vegetale e comprende oltre 23000 specie distribuite su 1535 generi[16] (22750 specie e 1530 generi secondo altre fonti[17]). All'interno della famiglia il genere Hieracium fa parte della sottofamiglia Cichorioideae (una delle 12 sottofamiglie nella quale è stata suddivisa la famiglia Asteraceae); mentre Cichorieae è una delle 7 tribù della sottofamiglia, e la sottotribù Hieraciinae è una dell 11 sottotribù di Cichorieae.[18] H. umbellatum appartiene a un genere estremamente polimorfo con maggioranza di specie apomittiche. Di questo genere sono descritte circa 770 specie sessuali e oltre 5200 specie apomittiche[19], delle quali circa 250 e più sono presenti nella flora spontanea italiana.
Hieracium umbellatum è descritto all'interno del sottogenere Hieracium (sinonimo: Euhieracium). È il sottogenere più numeroso distribuito in Eurasia e nel Nord America.[6]
Il numero cromosomico di H. umbellatum è: 2n = 18/27.[8][20]
La specie di questa voce fa parte di un gruppo polimorfo, comprendente parecchie decine di agamospecie (oltre 200 tra agamospecie, specie sessuali e ibridi) con scarsa riproduzione sessuata tra le quali, in relazione alla flora spontanea italiana, Hieracium laevigatum Willd., Hieracium sabaudum L. e Hieracium racemosum W. & K.. Alcuni taxon collegati a questa specie sono sottospecie, altri sono considerati aggregati (o inclusi), e altri ancora sono considerati "intermediari" (o impropriamente ibridi in quanto queste specie essendo apomittiche non si incrociano e quindi non danno prole feconda) con altre specie. A causa di ciò si pongono dei problemi di sistematica quasi insolubili e per avere uno sguardo d'insieme su questa grande variabilità può essere necessario assumere un diverso concetto di specie. Nella "Flora d'Italia" sono proposte due nuove unità tassonomiche: (1) gruppo-cardinale (insieme di forme elementari di singole serie evolutive come le specie o le agamospecie con proprie combinazioni di caratteri morfologici); (2) gruppo-intermediario (insieme di specie o agamospecie che riuniscono i caratteri morfologici di due o più gruppi-cardinali).[6]
Per questa specie sono riconosciute 11 sottospecie, alcune delle quali sono presenti nella flora spontanea italiana. Queste sottospecie si differenziano in base alla forma delle foglie (ssp. umbellatum: foglie più lunghe che larghe con forme anche strettamente lineari; ssp. brevifolioides: foglie più larghe che brevi con forme anche ellittiche), allo sviluppo dell'ombrella del capolino, alla pelosità e altro. Il seguente elenco indica per ogni sottospecie l'Autore con l'anno di pubblicazione e la distribuzione euro-mediterranea:[8][21]
Sono riconosciute come valide anche alcune varietà:[22]
Il seguente elenco indica le specie "incluse" nel gruppo H. umbellatum.[21]
Alcune checklist[8] comprendono in questa lista anche la specie Hieracium filifolum Üksip, 1959, considerata da altre[23] un sinonimo di Hieracium umbellatum subsp. filifolium (Üksip) Tzvelev
Questa entità ha avuto nel tempo diverse nomenclature. L'elenco seguente indica alcuni tra i sinonimi più frequenti:[21][22]
Lo sparviere ad ombrella (nome scientifico Hieracium umbellatum L., 1753) è una pianta erbacea spermatofita dicotiledone della famiglia delle Asteraceae.
Schermhavikskruid (Hieracium umbellatum) is een in België en Nederland vrij algemeen voorkomende plant uit de composietenfamilie (Asteraceae). De soortsaanduiding van de botanische naam, umbellatum, betekent scherm.
Regionale Nederlandstalige namen zijn konijnblad en paard-bloem.[1]
De stengels worden 10–120 cm hoog[2] en zijn vrijwel alleen bovenin vertakt. Ze zijn slechts spaarzaam behaard[2][3].
De grondstandige bladeren zijn tijdens de bloei meestal niet aanwezig[3]. Meestal zijn er meer dan vijftien stengelbladeren aanwezig[3], die smal en weinig getand[4] zijn.
Doordat de stengels bovenin vertakt zijn, staan de bloemhoofdjes in een op een scherm gelijkende bloeiwijze[5], waaraan de plant zijn naam dankt. De bloemhoofdjes kunnen ook in twee kransen staan[4]. De onderste en middelste omwindselblaadjes van de bloemhoofdjes zijn aan de top afstaand en iets teruggebogen[4]. De bloemhoofdjes zijn 2–3 cm breed[2]. Ze bloeien van juli tot in de herfst[4]. Kieming vindt plaats in het voorjaar[6].
De plant komt op grote delen van het noordelijk halfrond voor. Hij groeit op zandige (heide) gronden, in duinen en op rotsige plaatsen in matig vochtige tot droge, voedselarme, zure, humeuze grond.[6] In Nederland en België komt hij vrij algemeen voor op zandgronden. Het is een plant van de klasse van de heischrale graslanden.
De plant wordt onder meer bestoven door de bleekvlekwespbij (Nomada alboguttata)[7]. Ze is voedselplant voor onder meer de Lepidoptera-soorten Autographa gamma, Cochylis dubitana, Cucullia lucifuga, Cucullia umbratica, Diacrisia sannio, Eupithecia centaureata, Hecatera bicolorata, Hellinsia didactylites, Lemonia dumi, Melanchra persicariae, Noctua pronuba, Oxyptilus chrysodactyla, Polia bombycina en Rhyparia purpurata[8][9].
Volgens Westhoff en Den Held komt de plant voor in de plantengemeenschap Quercion robori-petreae.
Mediabestanden die bij dit onderwerp horen, zijn te vinden op de pagina Hieracium_umbellatum op Wikimedia Commons. Schermhavikskruid (Hieracium umbellatum) is een in België en Nederland vrij algemeen voorkomende plant uit de composietenfamilie (Asteraceae). De soortsaanduiding van de botanische naam, umbellatum, betekent scherm.
Regionale Nederlandstalige namen zijn konijnblad en paard-bloem.
Multimedia w Wikimedia Commons Jastrzębiec baldaszkowy (Hieracium umbellatum L.) – gatunek rośliny należącej do rodziny astrowatych. Występuje na półkuli północnej, w strefie klimatu umiarkowanego, w Indiach i Pakistanie występuje także na obszarach o klimacie tropikalnym. Spotykany jest w całej Europie, Ameryce Północnej i Azji[3]. W Polsce jest pospolity na całym obszarze[4].
Jastrzębiec baldaszkowy (Hieracium umbellatum L.) – gatunek rośliny należącej do rodziny astrowatych. Występuje na półkuli północnej, w strefie klimatu umiarkowanego, w Indiach i Pakistanie występuje także na obszarach o klimacie tropikalnym. Spotykany jest w całej Europie, Ameryce Północnej i Azji. W Polsce jest pospolity na całym obszarze.
Hieracium umbellatum é uma espécie de planta com flor pertencente à família Asteraceae.
A autoridade científica da espécie é L., tendo sido publicada em Species Plantarum 2: 804–805. 1753.[1]
Trata-se de uma espécie presente no território português, nomeadamente em Portugal Continental.
Em termos de naturalidade é nativa da região atrás indicada.
Não se encontra protegida por legislação portuguesa ou da Comunidade Europeia.
Hieracium umbellatum é uma espécie de planta com flor pertencente à família Asteraceae.
A autoridade científica da espécie é L., tendo sido publicada em Species Plantarum 2: 804–805. 1753.
Flockfibbla (Hieracium umbellatum) är en gul korgblommig växt.
Dess klocklika holk har mångrandiga, olika långa ("tegellagda") fjäll och den mörkbruna eller svartbruna frukten har oskaftad hårpensel av gulaktiga spröda, fint knottriga hår. Korgarna sitter på ungefär jämn höjd i kvasten, i en så kallad flock. Detta anges av såväl det svenska namnet som det latinska artepitetet. Flockfibblan har inte en bladrosett utan i stället (i likhet med de andra arterna i släktet hökfibblor) en mångbladig stjälk.
Arten är i Norden vanlig på torra ängar, åkerrenar, steniga backar och liknande platser. Den finns också i hela Europa samt norra Asien och Nordamerika. Stjälken varierar i höjd från 1 decimeter till 1 meter, beroende på växtplatsens egenskaper och småväxta exemplar får ibland endast en blomkorg.
Wikimedia Commons har media som rör Flockfibbla.
Flockfibbla (Hieracium umbellatum) är en gul korgblommig växt.
Dess klocklika holk har mångrandiga, olika långa ("tegellagda") fjäll och den mörkbruna eller svartbruna frukten har oskaftad hårpensel av gulaktiga spröda, fint knottriga hår. Korgarna sitter på ungefär jämn höjd i kvasten, i en så kallad flock. Detta anges av såväl det svenska namnet som det latinska artepitetet. Flockfibblan har inte en bladrosett utan i stället (i likhet med de andra arterna i släktet hökfibblor) en mångbladig stjälk.
Arten är i Norden vanlig på torra ängar, åkerrenar, steniga backar och liknande platser. Den finns också i hela Europa samt norra Asien och Nordamerika. Stjälken varierar i höjd från 1 decimeter till 1 meter, beroende på växtplatsens egenskaper och småväxta exemplar får ibland endast en blomkorg.
Рослина висотою 30-170 см. Основа стебла опушено жорсткими волосками, нижній бік листків і гілочки суцвіть вкриті зірчастим пушком. Стебла поодинокі або нечисленні, прямі, шорсткі, розташування вздовж них листків рівномірне й густе. Прикоренева розетка листя і сланкі пагони відсутні. Листя ланцетні або лінійні, цілокраї або, частіше, нерівномірно зубчасті, зверху темно-зелені, знизу бліді, нерідко з завороченним краєм. Кошики численні в кінцевому зонтикоподібне суцвітті. Плоди — чорні сім'янки, близько 3 мм у довжину. Цвіте наприкінці літа і восени.
Поширений в Північній Америці, Європі та Азії. Зростає в усіх областях України.
Hieracium umbellatum là một loài thực vật có hoa trong họ Cúc. Loài này được Carl von Linné mô tả khoa học đầu tiên năm 1753.[1]
Hieracium umbellatum là một loài thực vật có hoa trong họ Cúc. Loài này được Carl von Linné mô tả khoa học đầu tiên năm 1753.
Hieracium umbellatum L., 1753
Ястреби́нка зо́нтичная (лат. Hierácium umbellátum) — многолетнее травянистое растение, вид рода Ястребинка семейства Сложноцветные (Compositae).
Широко распространённое растение с многочисленными корзинками жёлтого цвета, с сидячими зубчатыми листьями.
Многолетнее короткокорневищное травянистое растение с немногочисленными стеблями, часто с единственным стеблем, в нижней части нередко фиолетово-красноватым, одревесневающим, достигающее 100—170 см в высоту. Стебель опушён звёздчатыми волосками.
Листья многочисленные, равномерно расположенные по всему стеблю, в очертании от узколинейных до ланцетовидных, обычно с рассеяннозубчатым краем, редко цельнокрайные, обычно с клиновидным основанием, сидячие, тёмно-зелёные сверху и более светлые снизу. Нижняя поверхность покрыта звёздчатыми волосками, по жилкам с шипиковидными волосками, верхняя — нередко с рассеянным паутинистым опушением, без волосков.
Корзинки собраны в зонтиковидное до метёльчатого общее соцветие, часто многочисленные — до 140 и более на стебле, часть из них нередко недоразвиты. Цветоносы со звёздчатым опушением. Обёртки до 11—12 мм длиной, с тёмно-зелёными, реже светло-зелёными листочками, верхушки которых отогнуты. На обёртках может присутствовать различное редкое опушение — звёздчатое, железистое и простое. Все цветки язычковые, жёлтые. Рыльца жёлтые, затем темнеющие.
Семянки чёрного цвета.
Широко распространённое по всей Евразии и Северной Америке растение, полиморфное на протяжении ареала. Встречается в лесах и на лугах, на залежах.
Вид был впервые действительно описан Карлом Линнеем во 2-м томе Species plantarum, вышедшем 1 мая 1753 года: Hieracium foliis linearibus subdentatis sparsis, floribus subumbellatis — «ястребинка с линейными мелкозубчатыми немногочисленными листьями, с цветками в зонтиковидных соцветиях».
и другие.
Ястреби́нка зо́нтичная (лат. Hierácium umbellátum) — многолетнее травянистое растение, вид рода Ястребинка семейства Сложноцветные (Compositae).
Широко распространённое растение с многочисленными корзинками жёлтого цвета, с сидячими зубчатыми листьями.
山柳菊（学名：Hieracium umbellatum）为菊科山柳菊属的植物。分布于欧洲、蒙古、巴基斯坦、俄罗斯、哈萨克斯坦、日本、伊朗、乌兹别克斯坦、印度以及中国大陆的山西、内蒙古、湖北、湖南、甘肃、山东、陕西、黑龙江、北京、河北、云南、江西、四川、新疆、辽宁、贵州、河南、西藏等地，生长于海拔350米至2,400米的地区，常生于林下、山坡林缘、迹地、松林代木这、草丛中和河滩渐渐地，目前尚未由人工引种栽培。
伞花山柳菊（云南种子植物名录）
这是一篇與植物相關的小作品。你可以通过编辑或修订扩充其内容。 山柳菊（学名：Hieracium umbellatum）为菊科山柳菊属的植物。分布于欧洲、蒙古、巴基斯坦、俄罗斯、哈萨克斯坦、日本、伊朗、乌兹别克斯坦、印度以及中国大陆的山西、内蒙古、湖北、湖南、甘肃、山东、陕西、黑龙江、北京、河北、云南、江西、四川、新疆、辽宁、贵州、河南、西藏等地，生长于海拔350米至2,400米的地区，常生于林下、山坡林缘、迹地、松林代木这、草丛中和河滩渐渐地，目前尚未由人工引种栽培。
ヤナギタンポポ（柳蒲公英、Hieracium umbellatum ）は、キク科タンポポ亜科ヤナギタンポポ属の多年草。
茎の高さは30-120cmになり、茎につく葉は多数互生し、葉身は長楕円状披針形、披針状または線形となる。葉の先端はとがり基部はくさび形か円く、縁にはまばらに鋸歯があるか全縁になる。開花時には根出葉や下部の茎葉は枯れる。
花期は8-9月。鮮やかな黄色で直径が2.5-3.5cmの花を咲かせる。頭花は舌状花のみで構成されており、3-80個が円錐状または散房状につく。総苞は長さ9-11mm、総苞片は3-4列になり、外片のほうが短く、ときに反り返る。痩果は黒褐色で長さ2.5-3mmになる円柱形で、長さ7mmになる冠毛がつく。
日本の北海道、本州、四国のほか、ヨーロッパ、アメリカ、アフリカと北半球に広く分布し、山地のやや湿った場所に生育する。ときに、コスモスのように密集して群生するため、最盛期の群生地は、正に「黄色い絨毯」とでも例えられそうな壮観な景色となる。
この項目は、植物に関連した書きかけの項目です。この項目を加筆・訂正などしてくださる協力者を求めています（プロジェクト:植物／Portal:植物）。
조밥나물은 국화과에 속하는 여러해살이풀이다. 한국·중국 동북부·시베리아·유럽·일본·북아메리카·북아프리카 등지에 분포한다.
산지의 습기가 있는 곳에서 자란다. 자르면 흰 즙액이 나오고 위에서 가지가 약간 갈라지며 높이 30-100cm이다. 줄기잎은 어긋나고 꽃이 필 때 밑부분의 잎이 마르며, 중앙에 달린 잎은 피침형이고 가장자리에 뾰족한 톱니가 다소 있다. 꽃은 7-10월에 피고 황색이며 두화는 산방상으로 달린다. 총포는 길이 9-11mm이고, 포편은 3-4줄로 배열하며 겉으로 점점 짧아진다. 수과는 흑색으로 길이 2.5-3mm이고 10개의 능선이 있다. 관모는 갈색이고 깊이 7mm 정도이다.
관리법 : 어느 곳에서나 잘 지라며 토양 유기질 함량이 많은 화단에 심는다. 물은 여름에는 1~2일, 다른 계절에는 2~3일 간격으로 준다.
번식법 : 11월에 받은 종자를 이듬해 2월 중순경 화분에 뿌리고 뿌리가 많이 나면 화단에 옮겨 심는다. 이른 봄 새싹이 올라오면 포기나누기를 한다.[1]
꽃
줄기와 잎
Hieracium umbellatum
_-_Keila.jpg)
_-_Keila.jpg)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
