Weigelie růžová (Weigela florida) je rostlina, listnatá opadavá dřevina z čeledi zimolezovité (Caprifoliaceae). Je původní v Asii.
Podle biolib.cz je pro rostlinu s označením Weigela florida používáno více rozdílných názvů, například Diervilla florida, Diervilla rosea, Weigela rosea a mnoho dalších.[1]
Podle biolib.cz je pro rostlinu s označením weigelie růžová používáno více rozdílných názvů, například weigelie zahradní nebo vajgélie květnatá.[1]
Weigelie růžová roste zpočátku pomalu, později tvoří bujně rostoucí keře vysoké přes 2 m. Některé kultivary mohou mít odlišné znaky, především zbarvení listů a květů.
Pěstuje se jako okrasná rostlina i v ČR. Je používána do skupin a volných živých plotů. Kvete od dubna do srpna. Preferuje slunečné polohy, propustné vlhké půdy.
Dorůstá výšky 2 m. Listy jsou kopinaté celokrajné.
Weigelie je široce pěstovaná dřevina, používaná do skupin, nebo i do rozvolněných živých plotů. Weigela florida v ČR kvete v druhé dekádě 21. století běžně dvakrát ročně, na jaře bohatě. Je to dlouhověká dřevina a až na několik kultivarů roste poměrně silně a po řezu dobře obráží. Silný řez lze provést nejlépe na jaře, nebo po odkvětu podle potřeby. Má ráda živné propustné půdy, ale je nenáročná.
Při pěstování v mírném pásmu (ČR) weigelie rostou nejlépe na slunci, v polostínu rostou slabě a špatně kvetou. Vhodná je propustná, humózní až hlinitá půda, vlhká nebo dobře zásobená vodou a živinami. Snáší půdy kyselé až mírně zásadité.[2] Weigelie snáší exhalace, dobře snáší řez a obvykle netrpí škůdci.
Rozmnožuje se řízkováním bylinnými řízky, dřevité rostou špatně. [3]
Weigelie růžová (Weigela florida) je rostlina, listnatá opadavá dřevina z čeledi zimolezovité (Caprifoliaceae). Je původní v Asii.
Die Liebliche Weigelie[1] (Weigela florida) ist ein Strauch mit rosa- bis dunkelrosafarbenen Blüten aus der Familie der Geißblattgewächse (Caprifoliaceae). Das natürliche Verbreitungsgebiet liegt in China, Korea und Japan. Die Art wird sehr häufig als Zierstrauch verwendet.
Die Liebliche Weigelie ist ein 2 bis 3 selten auch 4 Meter hoher, aufrechter Strauch mit grauer Rinde. Junge Zweigen haben zwei Streifen mit kurzen, feinen Haaren entlang der Internodien. Die Winterknospen sind spitz mit drei bis vier Schuppen bedeckt und häufig glatt. Die Laubblätter sind sitzend (stiellos) oder haben einen bis zu 3 Millimeter langen Stiel. Die Blattspreite ist einfach, 5 bis 10 Zentimeter lang, länglich, elliptisch oder verkehrt-eiförmig-elliptisch, lang zugespitzt, mit gesägtem Rand und breit keilförmiger bis gerundeter Basis. Die Blattoberseite ist spärlich und entlang der Blattadern dichter behaart. Die Unterseite ist dicht flaumig bis filzig behaart.[2][3]
Die Blüten wachsen achselständig, einzeln oder zu dritt bis viert in zymösen Blütenständen. Die Blütenstandsachse und die Blütenstiele sind kahl bis rauhaarig. Der Blütenkelch ist etwa 2 Zentimeter breit. Die Kelchröhre ist schmal zylindrisch, etwa 1 Zentimeter lang und spärlich flaumig behaart. Die Kelchzipfel sind etwa 1 Zentimeter lang und lanzettlich. Die Blütenkrone ist trichterförmig-glockig, 3 bis 4 Zentimeter lang, 2 Zentimeter breit, rosafarben bis dunkelrosafarben und außen spärlich flaumig behaart. Die Kronzipfel stehen ausgebreitet und sind ungleichmäßig verteilt und haben eine rötliche Innenseite. Die Staubfäden sind kürzer als die Blütenkrone, die Staubbeutel sind gelb. Der Fruchtknoten ist behaart und hat eine gelbgrüne Drüse am oberen Ende. Die Narbe ist zweilappig. Als Früchte werden 1,5 bis 2,5 Zentimeter lange, spärlich behaarte Kapseln mit einem kurzen Schnabel gebildet. Die Samen haben keinen Flügel. Die Liebliche Weigelie blüht von April bis August, die Früchte reifen im Oktober.[2][3]
Die Chromosomenzahl beträgt 2n=36.[3]
Das natürliche Verbreitungsgebiet liegt in den chinesischen Provinzen Heilongjiang und Henan, im Norden von Jiangsu, in Jilin, Liaoning, Shaanxi, im Norden von Shandong, in Shanxi und in der Inneren Mongolei; in Japan auf Kyushu und in Korea.[4] Die Liebliche Weigelie wächst in Mischwäldern und Dickichten in Höhen von 100 bis 1500 Metern auf frischen bis feuchten, schwach sauren bis alkalischen, nährstoffreichen Böden an sonnigen bis lichtschattigen Standorten. Die Art ist frosthart. Sie wird der Winterhärtezone 5b zugeordnet mit mittleren jährlichen Minimaltemperaturen von −26,0 bis −23,4 °C (−15 bis −10 °F).[2][3]
Die Liebliche Weigelie (Weigela florida) ist eine Art aus der Gattung der Weigelien (Weigela) in der Familie der Geißblattgewächse (Caprifoliaceae). Dort wird die Gattung der Unterfamilie Diervilloideae zugeordnet.[4] Die Art wurde von Alexander von Bunge 1835 als Calysphyrum floridum (Basionym) erstmals wissenschaftlich beschrieben.[5] Alphonse Pyrame de Candolle stellte die Art 1839 in die Gattung Weigela.[4] Calysphyrum wird heute synonym für Weigela verwendet.[6] Weitere Synonyme der Art sind Weigela rosea Lindl.[2] und Diervilla florida (Bunge) Siebold & Zucc.[4] Der Gattungsname Weigela erinnert an Christian Ehrenfried Weigel (1746–1831), einem aus dem damals noch schwedischen Stralsund stammenden deutschen Arzt, Chemiker und Pharmazeuten, der zeitweilig auch Königlicher Schwedischer Leibarzt war.[7] Das Artepitheton florida stammt aus dem Lateinischen und bedeutet „reichblühend“.[8]
Die Liebliche Weigelie wird sehr häufig wegen der dekorativen Blüten als Zierstrauch verwendet.[2]
Es werden mehrere Kultivare unterschieden – darunter:
Die Liebliche Weigelie (Weigela florida) ist ein Strauch mit rosa- bis dunkelrosafarbenen Blüten aus der Familie der Geißblattgewächse (Caprifoliaceae). Das natürliche Verbreitungsgebiet liegt in China, Korea und Japan. Die Art wird sehr häufig als Zierstrauch verwendet.
Zwónčkaty kerk (Weigela florida) je rostlina ze swójby Diervillaceae.
Po někotrych žórłach je swójbje kozylistowych rostlinow (Caprifoliaceae) přirjadowana.
Zwónčkaty kerk (Weigela florida) je rostlina ze swójby Diervillaceae.
Po někotrych žórłach je swójbje kozylistowych rostlinow (Caprifoliaceae) přirjadowana.
Gražiažiedė veigelė (lot. Weigela florida) – sausmedinių (Caprifoliaceae) šeimos, veigelių (Weigela) genties krūminis augalas. Aukštis 1-3 m. Lapų apatinė pusė su smulkiais plaukeliais, viršutinė – lygi. Gausiai žydi birželio pradžioje. Žiedyną sudaro 3-6 žiedai, 4 cm ilgio. Spalva nuo blyškiai rausvos iki ryškiai rausvos. Natūraliai auga Kinijoje ir Korėjoje, tačiau kaip dekoratyvinis augalas plačiai paplitęs Europoje.
Weigela florida là một loài thực vật có hoa trong họ Kim ngân. Loài này được (Bunge) A. DC. miêu tả khoa học đầu tiên năm 1839.[1]
Weigela florida là một loài thực vật có hoa trong họ Kim ngân. Loài này được (Bunge) A. DC. miêu tả khoa học đầu tiên năm 1839.
붉은병꽃나무(학명: Weigela florida)는 인동과 애기병꽃아과에 속하는 낙엽 관목이다. 한국, 중국, 일본에 자생한다. 관상용으로 많이 심는다.
높이 1~3m, 새 가지는 녹색 또는 붉은색이 도는 세로줄이 있으며, 2년 된 가지는 갈색 또는 붉은 갈색으로 반들거리고 껍질은 어두운 회색이다. 잎은 마주나며, 잎자루는 길이 1~2 mm, 잎몸은 넓은 타원형으로 길이 2.4~6.2cm, 폭 11~30mm, 밑은 넓은 쐐기 모양이고 끝은 뾰족하며 가장자리에 잔 톱니가 있다. 잎 윗면에 털이 있으며 뒷면 잎맥에 거친 털이 있다. 꽃은 잎겨드랑이에 달린다. 꽃받침은 5개로 가운데까지 갈라지며, 털이 있다. 꽃부리는 붉은색, 깔때기 모양으로 길이 4~5cm, 얕게 5갈래로 갈라진다. 수술은 5개, 씨방은 털이 약간 있다. 열매는 삭과, 원기둥 모양으로 길이 1.5cm쯤이다.
화려한 붉은색의 좁은 통 모양의 꽃과 마주보기로 달리는 잎으로 쉽게 인식할 수 있는 분류군이다. 이와 비슷한 분류군으로서 한국 전역에 분포하는 병꽃나무가 있는데 이에 비해서 붉은병꽃나무는 꽃받침이 가운데까지만 갈라지므로 구분된다. 또 강원도와 북한 지역에서 볼 수 있는 소영도리나무(학명: Weigela praecox)와 비교할 때, 붉은병꽃나무에는 잎이 아랫면 맥을 제외하면 털이 없고 꽃잎에도 털이 없는 특징으로 서로 구별할 수 있다.
중국 헤이룽장성, 허난성, 장수성 북부, 지린성, 랴오닝성, 산시성 (섬서성), 산둥성 북부, 산시성 (산서성), 내몽골 자치구, 일본 규슈, 한국에 자생한다.[2] 고도 100 ~ 1500 m의 혼합림이나 덤불의 양지바른 곳에서 자란다. 한국 전역의 산지나 계곡 주변의 양지바른 곳에서 흔히 볼 수 있다.
꽃이 화려하고 대기오염에 강해서 관상용으로 흔히 재배하고, 많은 종류의 원예 품종이 개발되었다. 특히, 추위에도 저항성이 높은 것으로 알려져 있어 유럽과 북아메리카 지역에서는 관상용으로 널리 심는다. 핑크 포펫(Pink Poppet), 다크 호스(Dark Horse), 루비 퀸(Ruby Queen)의 품종은 영하 ~35C에서도 자랄 수 있을 정도로 추위에 강하다(McNamara and Hokanson 2010).