nomes no trilho de navegação
Nile region and oases.
Temperate regions of the World.
Weed of cultivation.
Annual.
Southwestern plants differing from typical Amaranthus albus in having viscid pubescence and usually distinctly crisped leaf margins may be recognized as var. pubescens; they were occasionally treated as a separate species, A. pubescens.
Amaranthus albus and A. blitoides are rather often confused in herbaria. The species are easily distinguished by their seed size and luster.
Amaranthus albus, o blet blanc, és una espècie de planta dins la família amarantàcia. És originària d'Amèrica, però s'ha convertit en una mala herba en diverses parts del món.[1]
És una planta herbàcia anual de port erecte o postrat, que arriba a fer de 10 a 70 cm d'alt. Les seves fulles són alternes, en forma el·líptica a arcada o espatulada, peciolades, de 5 a 50 mm de longitud. És monoica. Les inflorescències són axilars i cimoses, envoltades de bràctees de 2 a 3,5 mm de color verd. El fruit és un pixidi. Les llavors fan 1 mm d'amplada.[2][3]
Amaranthus albus va ser descrit per Rodschied ex F. Dietr. i publicat en Vollständiges Lexicon der Gärtnerei und Botanik ed. 2, 1: 196. 1824.[4]
Amaranthus: és el nom del gènere i prové del grec amaranthos, que significa 'flor que no es marceix'.[5]
Albus: és l'epítet específic llatí que significa 'blanc'.[6]
Amaranthus albus, o blet blanc, és una espècie de planta dins la família amarantàcia. És originària d'Amèrica, però s'ha convertit en una mala herba en diverses parts del món.
Planhigion blodeuol yw Blodyn amor gwyn sy'n enw gwrywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Amaranthaceae yn y genws Amaranthus. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Amaranthus albus a'r enw Saesneg yw White pigweed. Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Chwyn Moch Gwyn.
Mae'n blanhigyn lluosflwydd. Nid oes ganddo stipwl (neu ddeilen fach). Fel arfer mae'r dail yn ddanheddog.
Planhigion blodeuol yw Blodyn amor gwyn sy'n enw gwrywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Amaranthaceae yn y genws Amaranthus. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Amaranthus albus a'r enw Saesneg yw White pigweed. Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Chwyn Moch Gwyn.
Mae'n blanhigyn lluosflwydd. Nid oes ganddo stipwl (neu ddeilen fach). Fel arfer mae'r dail yn ddanheddog.
Laskavec bílý (Amaranthus albus) je světle šedá, jednoletá, jednodomá bylina z čeledi laskavcovitých, která je považovaných za plevel. Pochází ze Severní Ameriky a v České republice je hodnocen jako zdomácnělý neofyt. Je jedním z přibližně dvaceti příležitostně nebo pravidelně se v české přírodě vyskytujících druhů rodu laskavec.[1][2]
Rostlina původně pochází z polopouští a ruderálních stanovišť na jihu Spojených států amerických a severu Mexika. V období před příchodem Evropanů a krátce nato se rozšířila na velkém území zabírajícím jižní oblasti Kanady a téměř celé Spojené státy i Mexiko.
Do Evropy byl laskavec bílý postupně zavlékán s dováženými plodinami, např. s obilninami, kukuřicí a bavlnou, následně byl dále šířen také přepravou vlny a transportem hromadných surovin. Nejstarší údaj o jeho evropském výskytu pochází z roku 1723 z Itálie. V Evropě, s výjimkou nejsevernějších území, se postupně zcela rozšířil a v současnosti je zavlečen do zemí mírného podnebného pásma ve všech světadílech.
V Česku byla tato rostlina se silným potencionálem invazního šíření zaznamenána již roku 1893 v okrese Ústí nad Orlicí. V teplejších a průmyslových oblastech se vyskytuje častěji, na chladnějším území je vzácný či zcela chybí. Ve vyšší nadmořské výšce roste jen ojediněle, nejvýše vystupuje do 600 m n. m. v podhůří v okolí [Mariánské Lázně|Mariánských Lázních]] a Žďáru nad Sázavou. Jeho lokality v Polabí mají pravděpodobně úzký vztah k labské migrační vodní cestě, zatímco lokality na jižní Moravě jsou nejčastěji spojovány s jeho souvislým rozšířením v Panonské pánvi. Laskavec bílý roste hlavně v rostlinných společenstvech pozměňovaných lidskou činnosti.[2][3][4]
Teplomilná, světlomilná a suchomilná rostlina vyskytující se hlavně na suchých hlinitých, písčitých i kamenitých půdách. Je silně nitrofilní a snáší i zasolené okolí silnic a dálnic i blízkost septiků. Roste na městských i vesnických vysychajících ruderálních stanovištích, v dlažbě ulic, podél komunikací, na návsích vesnic, zanedbaných dvorech průmyslových objektů, na nádražích i podél železničních tratí, na rumištích, skládkách a kompostech. Je také rostlinou úhorů i obdělávaných polí, kde je častou především v okopaninách a zeleninových zahradách, tam na dusíkem obohacené půdě vyrůstá do velkých rozměrů.
Laskavec bílý je pozdně jarní plevel a jeho hlavní rozvoj spadá do druhé poloviny léta. Je rostlinou snášející sucho a právě v suchých létech, kdy zůstávají plodiny řídké, se silně rozmáhá. Kořenem dlouhým i přes 1 m snadno dosáhne k hluboko uložené spodní vodě. Kvete v červenci a srpnu a semena dozrávají v září a říjnu. Ploidie druhu je 2n = 32.[1][2][3][5]
Jednoletá rostlina s lodyhu 10 až 50 cm dlouhou, přímou, vystoupavou nebo poléhavou a od spodu bohatě větvenou; boční větve často od centrální lodyhy vystupují téměř v pravém úhlu. Kořen rostliny může sahat až do hloubky 1 m. Lodyha bývá lysá, bělavá či načervenalá, na průřezu je okrouhlá a celá hustě porostlá střídavými, dlouze řapíkatými listy. Jejich lysé čepele jsou široce obkopinaté, bývají dlouhé 1 až 5 cm, jsou na bázi klínovité a na vrcholu tupě zakončené, po obvodě celistvé a někdy vlnité a střední žilku mají protaženou v osinu. Listy na postranních větvích jsou menší, stejně jako jejích řapíky.
Květy jsou jednopohlavné a vyrůstají v nevýrazných květenstvích v klubíčkách v úžlabí listů. Jsou kryty šídlovitými, na koncích krátce ostnitými listenci dvakrát delšími než trojčetná, asi 1 mm dlouhá, nazelenalá, membránovitá okvětí. Samčí květy mají okvětní lístky kopinaté, ostře špičaté a jejich tři volné tyčinky ční z okvětí. Samičí květy mají lístky podlouhlé, na koncích tupé a nestejně dlouhé, svrchní semeník má tři blizny. Květy se opylují větrem, v květu se vytvoří jediné semeno. Samčí i samičí květy jsou v květenství promíšeny.
Plod je vřetenovitá, vrásčitá, 1,2 mm velká tobolka otvírající se víčkem. Tobolka je delší než vytrvalé okvětí a obsahuje jediné, lesklá, pod 1 mm velké, černé či hnědé kulovité semeno. Rostlina vyprodukuje několik tisíců semen, hmotnost tisíce semen je 3 gramy.[1][2][3][5][6][7]
Laskavec bílý se rozmnožuje výhradně semeny, která na konci podzimu z již zcela suchých rostlin obvykle vypadají na okolní půdu. Silné větry někdy rostlinu ulomí a ta je větrem po polích odnášena a nárazy se semena vytřásají.
Semena mají osemení velmi tvrdé a proto klíčí nepravidelně, narušením osemení se klíčivost zlepšuje. Dokážou vzklíčit z hloubky až 5 cm, v půdě si podržují klíčivost po desetiletí. Na jaře se začínají prvé semenáče objevovat při minimální teplotě 12 °C, optimální růst nastává až za teploty 28 °C.[3][5][7]
Laskavec bílý je znám jako plevel vyskytující se hlavně v širokořádkových plodinách. Na polích a v zahradách České republiky však činí větší potíže jen v nejteplejších oblastech. V některých zemích, například v Německu a Kanadě, se jeho mladé listy používají do zeleninových salátů.
Je rostlinou rostoucí nejčastěji v soužití s člověkem, na místech pozměněných lidskou činností. Jeho pronikáni do jiných než synantropních společenstev se jeví jako málo pravděpodobné a proto není považován za příliš nebezpečný plevel. Případná ohniska jeho výskytu lze spolehlivě omezovat herbicidy nebo podmítkou strnišť.[2][3][8][9]
Obrázky, zvuky či videa k tématu laskavec bílý ve Wikimedia Commons
Laskavec bílý (Amaranthus albus) je světle šedá, jednoletá, jednodomá bylina z čeledi laskavcovitých, která je považovaných za plevel. Pochází ze Severní Ameriky a v České republice je hodnocen jako zdomácnělý neofyt. Je jedním z přibližně dvaceti příležitostně nebo pravidelně se v české přírodě vyskytujících druhů rodu laskavec.
Der Weiße Fuchsschwanz (Amaranthus albus),[1] oder Weißer Amarant[2] genannt, ist eine Pflanzenart aus der Gattung Amarant (Amaranthus) innerhalb der Familie der Fuchsschwanzgewächse (Amaranthaceae). Er stammt ursprünglich aus den zentralen USA und weite Gebiete Nordamerikas sowie Mexiko gelten als seine Heimat, in Südamerika, Eurasien, Afrika sowie Australien ist er ein Neophyt.[3]
Der Weiße Fuchsschwanz ist eine sommergrüne, einjährige[4] krautige Pflanze und erreicht Wuchshöhen von meist 10 bis 70[2], manchmal bis zu 100 Zentimeter. Es wird eine Pfahlwurzel gebildet[5]. Die oberirdischen Pflanzenteile können kahl oder verkahlend bis klebrig-flaumig behaart sein. Sein meist aufrechter, manchmal aufsteigender bis selten niederliegender, stark verzweigter[2] Stängel ist weitgehend kahl sowie im oberen Bereich mehr oder weniger dicht wollig behaart, mehr oder weniger grün und im getrockneten Zustand weiß.[6] Große Exemplare bilden Steppenläufer.[3]
Die wechselständig am Stängel angeordneten Laubblätter sind in Blattstiel und Blattspreite gegliedert. Der Blattstiel der Stängelblätter ist mit einer Länge von 5 bis 40 mm etwa halb so lang wie die Blattspreite oder etwa so lang wie die jungen seitenständigen Laubblätter.[6] Ihre einfache Blattspreite ist bei einer Länge von 4 bis 8 Zentimeter sowie einer Breite von 1,5 bis 3 Zentimeter elliptisch bis verkehrt-eiförmig[6] oder länglich-spatelig[2] mit stängelumfassender, schmal-keilförmiger Spreitenbasis und spitzem bis stumpfem oder abgerundetem und weißlich bis gelblich[3] begranntem[2] oberen Ende. Der Blattrand ist flach bis mehr oder weniger wellig, glatt und manchmal ist er knorpelig sowie weiß[7]. Die Stängelblätter sind hinfällig und in ihren Blattachseln entwickeln sich neue Laubblätter. Diese seitenständigen Laubblätter besitzen eine 7 bis 20 mm lange sowie 3 bis 10 mm breite Blattspreite.[6][3] Manchmal sind die überwiegend hellgrünen Laubblätter gelblich oder rötlich getönt.[5]
Die Blütezeit reicht in Mitteleuropa von Juli bis Oktober[8] und in Kalifornien von Juni bis Oktober[6]. Der Weiße Fuchsschwanz ist einhäusig getrenntgeschlechtig (monözisch). Die grünen, wießlich-grünen oder gelblichen Blütenknäuel stehen blattachselständig[2]. Weibliche und männliche Blüten stehen durcheinander im Blütenknäuel.[6] Die unterhalb jeder Blüte jeweils drei Vorblätter sind bei einer Länge von 1,5 bis 4 mm eineinhalb- bis doppelt so lang wie die Blütenhülle und lanzettlich-linealisch bis ahlenförmig mit mehr oder weniger stachelspitzigen, stechenden oberen Ende[2].[6][3][5]
Die unauffälligen,[5] eingeschlechtigen Blüten sind dreizählig und grün.[6] Jede Blüte enthält nur drei grüne bis braune, freie[9] Blütenhüllblätter, die deutlich kürzer als die Vorblätter sind[2]. Männliche Blüten enthalten drei freie, fertile Staubblätter. Weibliche Blüten enthalten drei mehr oder weniger gleiche, bei einer Länge von meist 1 bis 1,5[3] (0,7 bis 2[6]) mm lanzettlich-längliche bis linealische,[6] oder schmal-eiförmige[3] freie, dünne Blütenhüllblätter mit spitzem oberen Ende und drei haltbare, sitzende, aufrechte, schlanke, papillöse Narben. Der eiförmige, einkammerige, oberständige Fruchtknoten enthält nur eine aufrechte Samenanlage.[6][3]
Die haltbare, ellipsoid-eiförmige Blütenhülle umhüllt die Frucht und ist während der Fruchtreife grün-weiß bis braun und im unteren Bereich glatt, weiter oben besonders in der Nähe des oberen Endes runzelig-höckerig[8]. Die Frucht ist bei einer Länge von 1,5 bis 2 mm ellipsoid-eiförmig. Die Fruchthülle reißt auf etwa halber Höhe[5] quer mit glatten Rand auf (circumscissil[6]).[2] Jede Frucht enthält nur einen Samen.[5] Die Samen sind bei einer Länge von 0,8 bis 1,1 mm linsenförmig. Die Samenschale ist glänzend rötlich-braun bis schwarz sowie glatt.[6]
Die Chromosomengrundzahl beträgt x = 16; es liegt Diploidie vor, also 2n = 32.[6][2][4]
Besonders bei Herbarmaterial kommt es zu Verwechslungen von Amaranthus albus und Amaranthus blitoides. Beide Arten sind leicht durch die Größe und den Glanz ihrer Samen zu unterscheiden.[3][5]
Der Weiße Fuchsschwanz ist ein Therophyt.[2][4] Ein Exemplar entwickelt bis zu etwa 100.000 Samen.
Die Blüten protogyn, das bedeutet zuerst sind die weiblichen Blütenorgane bestäubungsfähig und später sind streuen die männlichen Blütenorgane ihren Pollen aus, es kommt jedoch zu Überlappungen. Dies fördert grundsätzlich Fremdbestäubung, doch kommt es bei dieser Art meist zu Selbstbestäubung. Es liegt Selbstkompatibilität vor. Selten erfolgt die Bestäubung durch den Wind.[4]
Meist sind die Samen die Diasporen.[4] Große Exemplare bilden Steppenläufer, auch Steppenroller genannt[3][10]; im Winter reißt die ganze Pflanze über dem Boden ab und wird vom Wind weiter transportiert, die Samen werden freigegeben und so über weite Gebiete ausgebreitet.[5][10]
Die windbestäubten Blüten werden nicht von vielen Insekten besucht. Verschiedene Insektenarten fressen die Blätter von Amaranthus-Arten, beispielsweise der Käfer Disonycha triangularis, die Raupen von Pholisora catullus und einiger Nachtfalter-Arten. Die Samen von Amaranthus-Arten werden von einigen Vogel-Arten, hauptsächlich solche, die auf offenen Flächen am Grund nach Futter suchen, besonders im Herbst sowie Winter gefressen.[5]
Das natürliche Verbreitungsgebiet des Weißen Fuchsschwanzes sind die zentralen USA. Er ist schon seit langer Zeit in weiten Gebieten Nordamerikas[9] sowie in Mexikos eingebürgert. In Südamerika, Eurasien, Afrika sowie Australien (New South Wales, Victoria sowie South Australia[11]) ist er ein Neophyt.[3]
Der Weiße Fuchsschwanz gehört meist zur Ruderalvegetation. Er besiedelt in den klimabegünstigten Gegenden Mitteleuropas offene Sandflächen in der Nähe von Ortschaften, er wächst an Wegen, auf Müllplätzen oder auf alten Kompostablagerungen, aber auch auf Bahnschotter. Er soll mit Getreide aus seiner nordamerikanischen Heimat nach Mitteleuropa eingeschleppt worden sein; dafür spricht sein Vorkommen im Umkreis von Verladeeinrichtungen, in Häfen und auf Güterbahnhöfen.[10] 1723 ist er erstmals in der Toskana aufgetreten. In Deutschland ist der Weiße Fuchsschwanz seit 1880 eingebürgert[4]. In Österreich in dieser Neubürger im pannonischen Gebiet mäßig häufig, sonst zerstreut und fehlt in Salzburg[8]. In Nordamerika gedeiht der Weiße Fuchsschwanz auf gestörten Standorten, Brachflächen, Bahndämmen, an Flussufern, sandigen Standorten, Straßenrändern und auf Äckern in Höhenlagen zwischen 0 und 2200 Metern.[3]
In Mitteleuropa gedeiht der Weiße Fuchsschwanz in „einjährigen Ruderalgesellschaften“, Klasse Sisymbrietea officinalis, beispielsweise Kulturpflanzenbestände (ohne Wiesen, Weiden, Forsten), Acker-Beikrautfluren (durch Fruchtfolge oft kurzlebig, sich durchdringend) Verband Violenea arvensis, oder Krautfluren, Säume, Staudenhalden außerhalb der Auen, kurzlebige Ruderalfluren, Salzkrautfluren auf urban-industriellen Sonderstandorten Verband Salsolion, oder Fluss- und Bachauen tieferer Lagen, einjähriger Bewuchs trockenfallender Flussufer Verband Bidentetea tripartiti[4], er kommt auch im Verband Eragrostion vor. Der Weiße Fuchsschwanz ist Kennart der Klasse Chenopodietea Br.-Bl. 1951.[2]
Der Weiße Fuchsschwanz braucht lockeren, etwas lehmigen oder sandigen, nährstoff- und vor allem nitratreichen Böden, die ziemlich trocken sein sollen und die sich im Sommer stark erwärmen müssen. Zeigerwerte nach Ellenberg sind: Lichtzahl: 8 = Halblicht- bis Volllichtpflanze, Temperaturzahl: 8 = Wärme- bis Extremwärmezeiger, Kontinentalitätszahl: 6 = gemäßigtes Steppenklima zeigend, Feuchtezahl: 2 = Starktrockenheits- bis Trockenheitszeiger, Feuchtewechsel: keinen Wechsel der Feuchte zeigend, Reaktionszahl: indifferent, Stickstoffzahl: 7 = Stickstoffreichtum zeigend, Salzzahl: 1 = salzertragend, aber meist keinen oder geringen Salzgehalt zeigend, Schwermetallresistenz: nicht schwermetallresistent. Zeigerwerte für den Zivilisationseinfluss sind nach Kunick 1974 sowie Frank & Klotz 1988: menschlicher Einfluss (Hemerobie): 6 = polyhemerob = sehr starker menschlichen Einfluss, Bindung an Städte (Urbanität): urbanophil = an Städte gebunden.[2]
Die Erstveröffentlichung von Amaranthus albus erfolgte 1759 durch Carl von Linné in Systema Naturae, Editio Decima, 2, S. 1268[12]. Homonyme für Amaranthus albus L. sind Amaranthus albus Thunb. (veröffentlicht in Flora Capensis, 2. Auflage, 1823, S. 215) und Amaranthus albus Rodschied ex F. Dietr. (veröffentlicht in Vollständiges Lexicon der Gärtnerei und Botanik, 2. Auflage, 1, 1824, S. 196). Synonyme für Amaranthus albus L. sind: Amaranthus albus var. pubescens (Uline & W.L.Bray) Fernald, Amaranthus gracilentus H.W.Kung, Amaranthus pubescens (Uline & W.L.Bray) Rydb.[13] Das Artepitheton albus bedeutet weiß.
Amaranthus albus gehört zur Untergattung Albersia aus der Gattung Amaranthus innerhalb der Familie Amaranthaceae.[1]
Die Blätter und jungen oberirdischen Pflanzenteile von Amaranthus albus schmecken gegart mild. Sie sind reich an Vitaminen und Mineralstoffen und werden wie Spinat gegessen. Die Samen werden roh oder gegart gegessen. Die Samen werden zu Mehl gemahlen und daraus Brot gebacken. Diese bei einem Durchmesser von etwa 1 mm fummelig kleinen Samen sind sehr nährstoffreich. Wenn man die Samen als ganzes kocht, werden sie gelatineartig, aber es ist schwierig alle kleinen Samen im Mund zu zerkauen und so passieren sie das Verdauungssystem unverdaut (Ballaststoffe).[14]
Man kann mit den Pflanzenteilen von Amaranthus albus gelb und grün färben.[14]
Trivialnamen sind anderen Sprachen: in französisch Amarante blanche und italienisch Amaranto bianco.[7]
Der Abkömmling Tumbleweed von der openSUSE Distribution wurde nach dem Weißen Fuchsschwanz benannt.
Der Weiße Fuchsschwanz (Amaranthus albus), oder Weißer Amarant genannt, ist eine Pflanzenart aus der Gattung Amarant (Amaranthus) innerhalb der Familie der Fuchsschwanzgewächse (Amaranthaceae). Er stammt ursprünglich aus den zentralen USA und weite Gebiete Nordamerikas sowie Mexiko gelten als seine Heimat, in Südamerika, Eurasien, Afrika sowie Australien ist er ein Neophyt.
Amaranthus albus is an annual species of flowering plant. It is native to the tropical Americas but a widespread introduced species in other places, including Europe, Africa and Australia.[2][3][4]
Common names include common tumbleweed,[5] tumble pigweed,[5] tumbleweed,[5] prostrate pigweed,[6] pigweed amaranth, white amaranth[5] and white pigweed.[5]
Amaranthus albus is an annual herb up to 50 cm (20 inches) tall, forming many branches. Larger specimens turn into tumbleweeds when they die and dry out. The plant creates small, greenish flowers in clumps in the axils of the leaves. Male and female flowers are mixed together in the same clump.[2][7]
In Cambodia, the leaves of the plant (which is known as phti sâ, Khmer language) is used as pig-feed, and are sometimes cooked and eaten by people.[8]
Amaranthus albus is an annual species of flowering plant. It is native to the tropical Americas but a widespread introduced species in other places, including Europe, Africa and Australia.
Common names include common tumbleweed, tumble pigweed, tumbleweed, prostrate pigweed, pigweed amaranth, white amaranth and white pigweed.
Amaranthus albus is an annual herb up to 50 cm (20 inches) tall, forming many branches. Larger specimens turn into tumbleweeds when they die and dry out. The plant creates small, greenish flowers in clumps in the axils of the leaves. Male and female flowers are mixed together in the same clump.
In Cambodia, the leaves of the plant (which is known as phti sâ, Khmer language) is used as pig-feed, and are sometimes cooked and eaten by people.
Amaranthus albus, comúnmente llamada amaranto blanco o bledo blanco, es una especie de la familia Amaranthaceae originaria de América, pero que se ha convertido en maleza en varias partes del mundo.[1]
Es una planta herbácea, anual de porte erecto o postrado que alcanza de 10 a 70 cm de altura. Las hojas son alternas, con forma elíptica a obovada o espatulada, pecioladas, de 5 a 50 mm de longitud. Es una especie monoica, las flores masculinas presentan tres sépalos y 3 estambres. Las femeninas, también trímeras, con los tépalos desiguales y agudos. Las inflorescencias son axilares (o sea, nacen en las axilas de las hojas) y cimosas, rodeadas de brácteas de 2 a 3,5 mm de color verde. El fruto es un pixidio. Las semillas tienen aproximadamente 1 mm de ancho y son de color rojo-marrón a negro. El número cromosómico somático es 2n=32.[2][3]
Cuando los frutos maduran, el tallo se quiebra cerca de su base y la planta entera es transportada por acción del viento, distribuyendo de ese modo las pequeñas semillas hasta sitios muy alejados.[1]
Es originaria de América tropical pero se ha distribuido a lo largo de todo el mundo, incluyendo Europa, África y Australia donde se ha transformado en maleza en lugares ruderales, caminos y campos cultivados, en alturas de más de 2200 msnm.
Amaranthus albus fue descrito por Rodschied ex F.Dietr. y publicado en Vollständiges Lexicon der Gärtnerei und Botanik ed. 2, 1: 196. 1824.[4]
Amaranthus: nombre genérico que procede del griego amaranthos, que significa "flor que no se marchita".[5]
Bledo, bledo blanco, capollos, jaramago, picapollos, tamargo, taramago, zaramago.[7]
Amaranthus albus, comúnmente llamada amaranto blanco o bledo blanco, es una especie de la familia Amaranthaceae originaria de América, pero que se ha convertido en maleza en varias partes del mundo.
Valkorevonhäntä (Amaranthus albus) on Pohjois-Amerikasta kotoisin oleva revonhäntälaji.
Yksivuotinen valkorevonhäntä kasvaa 5–50 senttimetriä korkeaksi. Kasvin kalju varsi on koheneva tai pysty, pitkä- ja kaarevahaarainen, vaalea ja kiiltävä. Kierteisesti olevat pitkäruotiset lehdet ovat 1–4 cm pitkiä, ehyitä, ehytlaitaisia ja kaljuja. Muodoltaan ne ovat vastapuikeita, pitkänsoikeita tai vinoneliömäisen puikeita, suipputyvisiä ja otakärkisiä. Väriltään ne ovat harmaan- tai tummanvihreitä, laidoilta vaaleita ja usein myös poimulaitaisia. Valkorevonhännän kukinnot ovat pieniä ja sijaitsevat varren ja haarojen lehtihangoissa. Kukintojen esilehdet ovat äimämäisiä, pitkäotaisia ja kaksi kertaa kehän pituisia. Pienet kukat ovat yksineuvoisia ja säteittäisiä. Emikukkien kehälehtiä on kolme, joskus myös vain kaksi kappaletta. Kehälehdet ovat suikeita. Suomessa valkorevonhäntä kukkii heinä-syyskuussa. Hedelmä on pallomainen, kurttupintainen ja kaksiluomainen kota.[1][2]
Valkorevonhäntä on lähtöisin Pohjois-Amerikasta, mutta on levinnyt tulokkaana muun muassa Eurooppaan. Suomessa valkorevonhäntä on satunnainen uustulokas, jota on tavattu eri puolilta maata Oulun korkeudelle saakka.[3]
Suomessa valkorevonhäntää voi tavata joutomailla, lastaus- ja kaatopaikoilla sekä ratapihoilla.[3]
Useiden muiden revonhäntäkasvien tavoin myös valkorevonhäntä sopii ihmisravinnoksi.[3]
Valkorevonhäntä (Amaranthus albus) on Pohjois-Amerikasta kotoisin oleva revonhäntälaji.
Amaranthus albus
L'amarante blanche (Amaranthus albus) est une espèce de plante herbacée annuelle de la famille des Amaranthaceae ou des Chenopodiaceae selon la classification classique de Cronquist (1981).
L'amarante blanche est l'une des espèces susceptibles de produire des virevoltants, ces fameuses boules de buisson sec roulées par les vents du désert, qu'ont popularisées les westerns.
Amaranthus albus
L'amarante blanche (Amaranthus albus) est une espèce de plante herbacée annuelle de la famille des Amaranthaceae ou des Chenopodiaceae selon la classification classique de Cronquist (1981).
Běły šćěrjenc (Amaranthus albus) je rostlina ze swójby šćěrjencowych rostlinow (Amaranthaceae).
Běły šćěrjenc (Amaranthus albus) je rostlina ze swójby šćěrjencowych rostlinow (Amaranthaceae).
De witte amarant (Amaranthus albus) is een eenjarige plant uit de amarantenfamilie (Amaranthaceae). De soort staat op de Nederlandse Rode Lijst van planten als zeldzaam en stabiel of toegenomen. Deze van oorsprong Noord-Amerikaanse plant werd ingevoerd in Europa, Afrika en Australië. Droog is het een tumbleweed. De plant komt in Nederland vooral voor in het stedelijk gebied. Het aantal chromosomen is 2n=32.
De plant wordt 20 – 80 cm hoog met rechtopstaande of uitgespreide, sterk vertakte, witachtige of soms rode stengels. De stengels hebben tot bovenaan langwerpige tot lepelvormige bladeren met een gegolfde rand en met de grootste breedte boven het midden. De bladtop is stomp en heeft een tot 1 mm lang stekelpuntje. Het blad is 0,5 - 1,5 cm lang en ongeveer 0,5 cm breed.
De plant bloeit van juli tot in oktober. De groenige, eenslachtige bloemen zitten in okselstandige bloemkluwens. De bloemen hebben drie bloemdekbladen met een breed vliezige rand. De mannelijke en vrouwelijke bloemen zitten gemengd. De mannelijke bloem heeft ongeveer 1 mm grote bloemdekbladen en drie meeldraden. De vrouwelijke bloem heeft 0,7 - 2,2 mm grote, langwerpig-lancetvormige bloemdekbladen en een stamper met drie stempels. De doornig gepunte, borstelige schudblaadjes zijn ongeveer twee keer zo lang als de bloemdekbladen.
De vrucht is een bijna rond, 1,5 – 2 mm groot, ruw nootje met een kort toegespitste top, dat regelmatig overdwars openspringt. Het roodbruine, glimmende zaad is 0,8 - 1,0 mm breed.
Witte amarant komt voor op droge, voedselrijke, omgewerkte grond.
De witte amarant (Amaranthus albus) is een eenjarige plant uit de amarantenfamilie (Amaranthaceae). De soort staat op de Nederlandse Rode Lijst van planten als zeldzaam en stabiel of toegenomen. Deze van oorsprong Noord-Amerikaanse plant werd ingevoerd in Europa, Afrika en Australië. Droog is het een tumbleweed. De plant komt in Nederland vooral voor in het stedelijk gebied. Het aantal chromosomen is 2n=32.
De plant wordt 20 – 80 cm hoog met rechtopstaande of uitgespreide, sterk vertakte, witachtige of soms rode stengels. De stengels hebben tot bovenaan langwerpige tot lepelvormige bladeren met een gegolfde rand en met de grootste breedte boven het midden. De bladtop is stomp en heeft een tot 1 mm lang stekelpuntje. Het blad is 0,5 - 1,5 cm lang en ongeveer 0,5 cm breed.
De plant bloeit van juli tot in oktober. De groenige, eenslachtige bloemen zitten in okselstandige bloemkluwens. De bloemen hebben drie bloemdekbladen met een breed vliezige rand. De mannelijke en vrouwelijke bloemen zitten gemengd. De mannelijke bloem heeft ongeveer 1 mm grote bloemdekbladen en drie meeldraden. De vrouwelijke bloem heeft 0,7 - 2,2 mm grote, langwerpig-lancetvormige bloemdekbladen en een stamper met drie stempels. De doornig gepunte, borstelige schudblaadjes zijn ongeveer twee keer zo lang als de bloemdekbladen.
De vrucht is een bijna rond, 1,5 – 2 mm groot, ruw nootje met een kort toegespitste top, dat regelmatig overdwars openspringt. Het roodbruine, glimmende zaad is 0,8 - 1,0 mm breed.
Witte amarant komt voor op droge, voedselrijke, omgewerkte grond.
Multimedia w Wikimedia Commons Szarłat biały (Amaranthus albus L.) – gatunek rośliny należący do rodziny szarłatowatych. Jako gatunek rodzimy występuje w Ameryce Północnej. Ponadto szeroko rozprzestrzeniony na innych kontynentach[2]. W Polsce występuje na obszarze całego kraju[3].
Roślina jednoroczna, ruderalna. Kwitnie od lipca do października. Gatunek charakterystyczny związku Eragrostion[5]. Liczba chromosomów 2n = 32[6].
Szarłat biały (Amaranthus albus L.) – gatunek rośliny należący do rodziny szarłatowatych. Jako gatunek rodzimy występuje w Ameryce Północnej. Ponadto szeroko rozprzestrzeniony na innych kontynentach. W Polsce występuje na obszarze całego kraju.
Amaranthus albus é uma espécie de planta com flor pertencente à família Amaranthaceae.
A autoridade científica da espécie é L., tendo sido publicada em Systema Naturae, Editio Decima 2: 1268, no ano de 1759.[2]
Os seus nomes comuns são baldro-branco, baldros-brancos, bredo-branco, bredos-brancos ou tristes.[3]
É uma planta herbácea, anual, de porte erecto o prostrado, que alcança 10 a 70 cm de altura. As folhas são alternas, com forma elíptica a obovada ou espatulada, pecioladas, de 5 a 50 mm de comprimento. é uma espécie monoica, as flores masculinas apresentam três sépalas e 3 estames. As femininas, também trímeras, com as tépalas desiguais. As inflorescências são axilares (ou seja, nascem nas axilas das folhas) e cimosas, rodeadas de brácteas de 2 a 3,5 mm, de cor verde. O fruto é um pixídio. As sementes têm aproximadamente 1 mm de largura e são de cor vermelha-castanha a negra. O número cromossómico somático é 2n=32.[4][5]
Quando os frutos amadurecem, o caule quebra-se próximo da base e a planta inteira é transportada por ação do vento, distribuindo desse modo as pequenas sementes até sítios muito distantes.[6]
Trata-se de uma espécie presente no território português, nomeadamente em Portugal Continental.
Em termos de naturalidade é introduzida na região atrás indicada.
Não se encontra protegida por legislação portuguesa ou da Comunidade Europeia.
Amaranthus albus é uma espécie de planta com flor pertencente à família Amaranthaceae.
A autoridade científica da espécie é L., tendo sido publicada em Systema Naturae, Editio Decima 2: 1268, no ano de 1759.
Os seus nomes comuns são baldro-branco, baldros-brancos, bredo-branco, bredos-brancos ou tristes.
Vit amarant (Amaranthus albus) är en växt tillhörande amarantsläktet.
Wikimedia Commons har media som rör Vit amarant.
Vit amarant (Amaranthus albus) är en växt tillhörande amarantsläktet.
Пізній ярий однорічник. Стебло растопирено-гіллясте від основи, пряме або лежаче, гілки білуваті, голі, рідше з розсіяними короткими лускатими волосками, 20-30 (70) см заввишки, листя дрібне, 6-17 мм завдовжки і 3-8 мм завширшки, довгасто-обернено-яйцевидне або лопатоподібне, на верхівці округле або злегка виїмчасте, з вістрям 0,5-1 мм завдовжки, по краю злегка хвилясте, до основи звужене в короткий черешок, що в 2-3 рази коротше пластинки. Корінь стрижневий, проникаючий на глибину 135—200 см. Квітки тричленні, в пучках або невеликих колосовидних суцвіттях, розташовані в пазухах листків; приквітки лінійно-ланцетні, шиловидно загострені, внизу по краю плівчасті, в 1,5-2 рази перевищують квітки. Тичинок — три. Плід — обернено-яйцеподібна коробочка 1,5 мм завдовжки, насіння чорне, гладке, глянцевито блискуче, по краю з гострою облямівкою, діаметром 0,75-1 мм, 0,5-0,6 мм завтовшки. Маса 1000 насінин 0,3 г. Цвіте в липні-вересні, плодоносить у вересні-жовтні. Період біологічного спокою 6-8 місяців. Максимальна плодючість однієї рослини близько 6 млн насіння. Максимальна глибина, з якою з'являються сходи, 6-8 см. Насіння зберігає схожість у ґрунті до 40 років. Сходи з'являються при мінімальній температурі 10-12 °С і оптимальній 28-36 °С (з квітня по серпень).
Число хромосом: 2n = 32, 34.
Майже космополітичний вид.
Широко інтродукована в інших регіонах світу.
В Україні росте на полях, пасовищах, особливо багато її на чорноземних та темно-каштанових ґрунтах південних посушливих областей.
Ксерофіт, мешкає на недостатньо вологих, легких, багатих поживними речовинами ґрунтах. Віддає перевагу дуже теплому місцеперебуванню. Відрізняється надзвичайною швидкістю розповсюдження.
Засмічує посіви просапних та зернових культур, бавовнику, кукурудзи, сої, цукрових буряків. Рідше зустрічається на городах, у виноградниках, садах, уздовж доріг, залізничних колій, біля житла.
Захисні заходи: пожнивне лущення, міжрядна обробка, хімічна прополка.
Amaranthus albus là loài thực vật có hoa thuộc họ Dền. Loài này được L. mô tả khoa học đầu tiên năm 1759.[1]
Bài viết về phân họ Dền này vẫn còn sơ khai. Bạn có thể giúp Wikipedia bằng cách mở rộng nội dung để bài được hoàn chỉnh hơn. Amaranthus albus là loài thực vật có hoa thuộc họ Dền. Loài này được L. mô tả khoa học đầu tiên năm 1759.
Amaranthus albus L., 1759
Амара́нт бе́лый, или щири́ца белая (лат. Amaránthus álbus), — однолетнее растение, вид рода Амарант (Amaranthus) семейства Амарантовые (Amaranthaceae).
Однолетнее травянистое растение с сильно ветвистыми, прямостоячими, восходящими или приподнимающимися, голыми или щетинистыми, зеленовато-белыми, облиственными стеблями 10—50 см высотой.
Листья на черешках 3—5 мм длиной, обратнояйцевидные до лопатчатых в очертании, 0,5—2 см длиной, голые, в основании клиновидно суженные, на верхушке тупые или с выемкой, с коротким остриём. Край листа немного волнистый.
Цветки собраны в пазухах листьев или на верхушке в короткие колосовидные соцветия. Прицветники и прицветнички шиловидные, 2—2,5 мм длиной, жестковатые, острые. Листочки околоцветника около 1 мм длиной, плёнчатые. Тычиночные цветки продолговатые, тычинки длиннее околоцветника; пестичные — продолговатые или шиловидные, рыльца три.
Плод — односемянная коробочка обратнояйцевидной формы, 1,2—1,5 мм длиной, морщинистая. Семена округлые, двояковыпуклые, с острым краем, 0,7—1×0,6—0,8 мм. Поверхность семян блестящая, голая, гладкая, чёрно-коричневая до чёрной.
Число хромосом — 2n = 32, 34.
Происходит из восточной части Северной Америки, занесён во многие умеренные и субтропические регионы мира, где натурализовался. В Европе впервые появился в 1750 году. Обычное растение в городах, по обочинам дорог, на пустырях, по железнодорожным полотнам.
Амара́нт бе́лый, или щири́ца белая (лат. Amaránthus álbus), — однолетнее растение, вид рода Амарант (Amaranthus) семейства Амарантовые (Amaranthaceae).
白苋（学名：Amaranthus albus）为苋科苋属的植物。分布于日本、欧洲、中亚、远东地区、高加索、北美以及中国大陆的河北、黑龙江、新疆等地，生长于海拔200米至1,800米的地区，多生在路旁、人家附近和杂草地上，目前已由人工引种栽培。
这是一篇莧科小作品。你可以通过编辑或修订扩充其内容。 
.jpg)
.jpg)
