nomes no trilho de navegação
Çoxyarpaq yatıqqanqal (lat. Bidens frondosa)[1] - üçbarmaq cinsinə aid bitki növü.[2]
İkiləpəlilər ilə əlaqədar bu məqalə qaralama halındadır. Məqaləni redaktə edərək Vikipediyanı zənginləşdirin. Planhigyn blodeuol o deulu llygad y dydd a blodyn haul ydy Graban deiliog sy'n enw gwrywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Asteraceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Bidens frondosa a'r enw Saesneg yw Beggarticks. Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Llau'r Crwydryn.
Daw'r gair "Asteraceae", sef yr enw ar y teulu hwn, o'r gair 'Aster', y genws mwyaf lluosog o'r teulu - ac sy'n tarddu o'r gair Groeg ἀστήρ, sef 'seren'.
Planhigyn blodeuol o deulu llygad y dydd a blodyn haul ydy Graban deiliog sy'n enw gwrywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Asteraceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Bidens frondosa a'r enw Saesneg yw Beggarticks. Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Llau'r Crwydryn.
Daw'r gair "Asteraceae", sef yr enw ar y teulu hwn, o'r gair 'Aster', y genws mwyaf lluosog o'r teulu - ac sy'n tarddu o'r gair Groeg ἀστήρ, sef 'seren'.
Dvouzubec černoplodý (Bidens frondosa) je nepůvodní druh plevelné rostliny, která je běžně známa svými ozubenými nažkami zachycující se za oblečení při podzimní procházce neobhospodařovanou krajinou.
Rostlina je původem ze Severní Ameriky, hlavně ze Spojených států Severoamerických a Kanady. Zavlečena byla postupně do Evropy, východní Asie i na Nový Zéland. Je to invazivní druh, počítá se mezi neofyty. V Evropě byla prvně zjištěna v roce 1777 v Polsku a v roku 1894 na území dnešní České republiky. Roste zpravidla do nadmořské výšky 1600 m.
Přednostně vyrůstá v sladkovodních pobřežních biotopech, na obnažených březích řek, jezer, rybníků, umělých vodních nádrží a v podmáčených sníženinách. Druhotně roste v ruderálních společenstvech na vlhkých místech, v příkopech i jako plevel na zavlažovaných polích. Podmínkou zdárného vyklíčení je dostatek vlhkosti v době klíčení a vytváření kořenového systému. Nejvyššího vzrůstu dosahuje v půdách bohatých na dusík. V České republice se vyskytuje hojně, obzvláště v teplých nivách větších řek. Místy vytlačuje i původní druh dvouzubec trojdílný vůči kterému má konkurenční výhodu, klíči o týden dřív a rychleji vyrůstá.[2][3][4]
Jednoletá rostlina s přímou nebo vystoupavou lodyhou vyrůstající z mělkých, rozvětvených vláknitých kořenů. Dosahuje výšky 120 až 180 cm a v horní části se bohatě rozvětvuje, je lysá, pouze na uzlinách je mírně chlupatá. Je nevýrazně čtyřhranná, hojně olistěná, často mívá fialový nádech. Listy s řapíky dlouhými 1 až 5 cm bývají trojčetné nebo pérovitě složené ze 2 až 5 podlouhle kopinatých lístků. Bývají obvykle dlouhé od 3 do 8 cm a široké od 2 do 6 cm a mají řapíčky okolo 5 mm, koncový lístek bývá vždy větší. Čepele listů jsou tmavozelené až nafialovělé barvy, vejčitého tvaru, na bázi klínovité a na konci zašpičatělé, okraj mívají zubatý až ostře pilovitý, zespodu mohou být lysé nebo chlupaté.
Vzpřímené květní úbory, měřící v průměru 1 až 2 cm, vyrůstají na stopkách dlouhých 1 až 4 cm jednotlivě, po dvou nebo po třech, jindy bývají seřazeny do volného chocholíku. V květním lůžku vyrůstá okolo 20 až 60 terčovitých trubkovitých květů se žlutou pětičetnou korunu. V květu je na bělavých nitkách pět tyčinek s prašníky okolo čnělky s dvojitou bliznou.Vnějších jazykových okrajových květů s oranžově žlutými plátky velkými 2,5 až 3 cm bývá 3 až 5, velmi často však zcela chybí. Rozkvétají v červenci až září. Mělký polokulovitý zákrov je dvouřadý, jeho 5 až 7 vztyčených vnitřních listenů je podlouhle vejčitých, načernalých, blanitě olemovaných, bývají dlouhé 0,5 cm a široké 0,3 cm. Vnějších zelených listenů je 5 až 8, u báze jsou vlnité a mají nejčastěji podlouhle kopinatý až obkopinatý či lopatkovitý tvar a délku od 1 do 5 cm, jsou znatelně delší než květy.
Plody jsou šedé až černohnědé, zploštělé, štíhle, vejčitě klínovité nažky dlouhé 6 až 8 mm. Mají čtyřhranný tvar a naspodu jsou ostře seříznuté, po stranách mají výstupky a řídké chloupky, dole dva ostré zuby dlouhé 2,5 až 4,5 mm. Chromozómové číslo: 2n = 48.[2][3][5][6][7]
Ve volné přírodě jsou rostliny z blízkosti vodních toků potravou pro ondatry a semena plovoucí po vodě požírají kachny. Na suché půdě se semeny krmí drobní hlodavci, bažanti a další ptáci, mladými rostlinami pak zajíci. Většinou je tento druh z náhledu pěstitelů klasifikován jako nepříliš obtížný plevel, který lze na obdělávaných plochách vymýtit. Z pohledu vlivu dvouzubce černoplodého na jiné plevelné volně rostoucí rostliny je hodnocen jako nepříliš nebezpečný a jeho velkoplošné omezování se nepředpokládá.[4][6]
Úbor s listeny
Plodenství se zralými zubatými nažkami
Obrázky, zvuky či videa k tématu dvouzubec černoplodý ve Wikimedia Commons
Dvouzubec černoplodý (Bidens frondosa) je nepůvodní druh plevelné rostliny, která je běžně známa svými ozubenými nažkami zachycující se za oblečení při podzimní procházce neobhospodařovanou krajinou.
Der Schwarzfrüchtige Zweizahn[1] (Bidens frondosa, Syn.: Bidens melanocarpus) ist eine Pflanzenart aus der Gattung Zweizähne (Bidens) innerhalb der Familie der Korbblütler (Asteraceae).
Beim Schwarzfrüchtigen Zweizahn handelt sich um eine einjährige krautige Pflanze, die Wuchshöhen von 30 bis 120 Zentimetern erreicht, in Ausnahmefällen kann sie aber im Schilf auch Wuchshöhen von bis zu 300 Zentimetern erreichen. Diese Art wächst meist vom Grund an stark verzweigt mit schräg aufwärts gerichteten Verzweigungen. Der Stängel ist häufig purpurfarben verfärbt.
Die gegenständig angeordneten Laubblätter sind in Blattstiel und -spreite gegliedert. Der Blattstiel ist relativ lang. Die Blattspreite ist meist dreiteilig, selten bis fünfteilig gefiedert. Die lanzettlichen Blättchen sind deutlich gesägt und mit verschmälertem, oft unsymmetrischem Grund an der Blattspindel sitzend. Die Laubblätter sind im Gegensatz zum Dreiteiligen Zweizahn und zum Strahligen Zweizahn ganz in Teilblättchen getrennt.
Die Blütezeit reicht von August bis September. Die Körbchen sind von fünf bis acht ungleich großen Hochblättern umgeben, die meist schmal lanzettlich geformt sind. Die Hüllblätter der Körbchen sind dagegen breit-oval und an der Spitze manchmal etwas rötlich eingefärbt. Auf dem Blütenkorbboden zwischen den Röhrenblüten befinden sich schwärzliche, trockene Spreublätter. Die Blütenkörbchen, die einen Durchmesser von 5 bis 10 Millimetetern aufweisen, enthalten nur gelbe Röhrenblüten. Zungenblüten fehlen.
Die flachen, schwärzlichen bis schwärzlich-braunen Achänen sind auch auf der Fläche höckrig. Oben auf den Achänen sitzen zwei grannenförmige Zähne, die mit in der Regel rückwärts gerichteten Stacheln besetzt sind.
Die Chromosomengrundzahl beträgt x = 12; es liegt Tetraploidie mit einer Chromosomenzahl von 2n = 48 vor.[1][2]
Die Erstveröffentlichung von Bidens frondosa erfolgte 1753 durch Carl von Linné in Species Plantarum, Tomus II, S. 832.
Je nach Autor gibt es wenige Varietäten, meist sind es aber Synonyme für Bidens frondosa. Bei Bidens frondosa var. anomala sind die Grannen der Früchte im Gegensatz zur Varietät Bidens frondosa var. frondosa mit aufwärts gerichteten Stacheln versehen.:
Bidens frondosa var. frondosa (Habitus)
Bidens frondosa var. frondosa (Herbarbeleg)
Bidens frondosa var. frondosa (Blütenstand mit Früchten)
Früchte
Bidens frondosa var. anomala (Herbarbeleg)
Bidens frondosa var. anomala (Habitus)
Bidens frondosa var. anomala (Blütenstand)
Bidens frondosa var. anomala (Früchte)
Die Heimat von Bidens frondosa ist Kanada und die Vereinigten Staaten. Bidens frondosa hat sich in Euroasien, in Marokko und Neuseeland als Neophyt ausgebreitet.[3] Als Neophyt kommt Bidens frondosa in Europa von Portugal und Spanien über Frankreich, den Niederlanden, Österreich, Deutschland bis Italien, Bosnien, Tschechien, Ungarn bis Polen vor. Er zeigt eine submediterran-subatlantische Verbreitungstendenz. In Österreich findet man der Schwarzfrüchtige Zweizahn zerstreut bis mäßig häufig entlang der großen Flüsse. In der Schweiz ist er im südlichen Tessin eingebürgert.
Der Schwarzfrüchtige Zweizahn kommt zerstreut im nördlichen Gebiet entlang der großen Flüsse vor. Teilweise ist er dort auch schon recht verbreitet zu finden. Er dringt zunehmend ins mittlere und südliche Gebiet vor, besonders entlang der schiffbaren Flüsse. Nur an der Donau ist er erst selten zu finden.
Der Schwarzfrüchtige Zweizahn wächst an Ufersäumen, Flüssen, Gräben, Teichen, Seen, Straßenrändern usw. Er bevorzugt feuchte bis nasse, zeitweise überschwemmte, nährstoff- und stickstoffreiche, schlammige Böden. Selten findet er sich auch an trockenen Ruderalstellen. Bidens frondosa ist in Mitteleuropa eine Charakterart der Ordnung Bidentetalia tripartitae.[2]
Die ökologischen Zeigerwerte nach Landolt et al. 2010 sind in der Schweiz: Feuchtezahl F = 4+w+ (nass aber stark wechselnd), Lichtzahl L = 3 (halbschattig), Reaktionszahl R = 3 (schwach sauer bis neutral), Temperaturzahl T = 4+ (warm-kollin), Nährstoffzahl N = 4 (nährstoffreich), Kontinentalitätszahl K = 2 (subozeanisch).[4]
Der aus Nordamerika stammende Schwarzfrüchtige Zweizahn wurde in Frankreich bei Montpellier schon 1762 beobachtet. Er gilt aber erst seit 1920 dort als eingebürgert. In Italien wurde er 1834 bei Palermo und 1849 bei Florenz beobachtet. In Portugal wurde er zuerst 1877 aufgefunden. In Deutschland wurde er zuerst 1891 auf Schutt bei Hamburg und 1894 bei Rathenow gesammelt. Die Art wurde von Paul Friedrich August Ascherson 1896 erkannt, war aber um diese Zeit schon weit verbreitet an der unteren Elbe, im Havel- und Spreegebiet und an der Oder. In der Schweiz wurde er zuerst von Thommen 1946 bei Melide am Luganersee beobachtet.[5]
Der Schwarzfrüchtige Zweizahn (Bidens frondosa, Syn.: Bidens melanocarpus) ist eine Pflanzenart aus der Gattung Zweizähne (Bidens) innerhalb der Familie der Korbblütler (Asteraceae).
Bidens frondosa is a North American species of flowering plant in the aster family, Asteraceae. It is widespread across much of Canada, the United States, and Mexico[2][3][4] It is known in many other parts of the world as an introduced species, including Europe, Asia, Morocco, and New Zealand.[2][5][6] Its many common names include devil's beggarticks, devil's-pitchfork, devil's bootjack, sticktights, bur marigold, pitchfork weed, tickseed sunflower,[7] leafy beggarticks,[8] and common beggar-ticks.[9]
Bidens frondosa grows best where there is ample soil moisture and sun, especially in areas where something has disrupted the existing plant community leaving bare ground. It can survive in water saturated soils, frequently found growing at the water's edge, in drainage ditches or on flood plains.[10][11]
The defoliating caterpillar of Hadjina chinensis, which is limited to Bidens species, has been observed on this plant.[12]
Bidens frondosa is an annual herb, usually growing to 20–60 cm (8–24 in) tall, but it may reach 1.8 m (6 ft). The stems are square in cross-section and may branch near the top. The leaves are pinnate, divided into a few toothed triangular or lance-shaped leaflets usually 6–8 cm (2+1⁄2–3 in) long, exceptionally up to 12 cm (4+1⁄2 in). The inflorescence is often a solitary flower head, but there may be pairs or arrays of several heads. The head contains many orange disc florets. Most flower heads lack ray florets but some may have a few small yellow rays. The fruit is a flat black or brown barbed cypsela up to a centimeter long which has two obvious hornlike pappi at one end.[3][8][13][14]
The barbed pappi on the fruit help it stick to animals, facilitating seed dispersal.[13]
This plant is invasive in some parts of the world. In New Zealand it is classed as an environmental weed by the Department of Conservation.[15] It is also weedy in its native range, occurring in pastures and fields and along roadsides.[13]
Bidens frondosa is a North American species of flowering plant in the aster family, Asteraceae. It is widespread across much of Canada, the United States, and Mexico It is known in many other parts of the world as an introduced species, including Europe, Asia, Morocco, and New Zealand. Its many common names include devil's beggarticks, devil's-pitchfork, devil's bootjack, sticktights, bur marigold, pitchfork weed, tickseed sunflower, leafy beggarticks, and common beggar-ticks.
Bidens frondosa es una especie de planta de la familia Asteraceae.
Hojas pinnadas con 1-2 pares de folíolos lanceolados, dentados, peciolados, los superiores trilobulados. Capítulos amarillo anaranjados, solitarios, de largo cabillo, erectos, de 1,5-2 cm de diámetro. Flores liguladas normalmente ausentes. Fruto negruzco, con 2 cerdas barabadas. Florece desde la primavera y hasta el otoño.
Originaria de América, naturalizada en el oeste, sur y centro de Europa. Habita en lugares muy húmedos y terrenos baldíos.[1]
Eugenia frondosa fue descrita por Carlos Linneo y publicado en Species Plantarum 2: 832. 1753.[2]
Número de cromosomas de Bidens frondosus (Fam. Compositae) y táxones infraespecíficos: 2n=48[3]
Ver: Bidens
frondosa: epíteto latino que significa "con follaje", frondosa".[4]
Datos: Q1560642
Multimedia:
Especies: Bidens frondosa
Bidens frondosa es una especie de planta de la familia Asteraceae.
Ameerika ruse (Bidens frondosa) on korvõieliste sugukonda kuuluv taimeliik.
Taime looduslik levila on Põhja-Ameerika. Eestis on ta looduslikku tasakaalu ohustav invasiivne liik, mida ei tohi müüa ega kasvatada.[1]
Ameerika ruse (Bidens frondosa) on korvõieliste sugukonda kuuluv taimeliik.
Taime looduslik levila on Põhja-Ameerika. Eestis on ta looduslikku tasakaalu ohustav invasiivne liik, mida ei tohi müüa ega kasvatada.
Le Bident feuillu, Bidens frondosa est une plante herbacée de la famille des Asteraceae. C'est une espèce originaire d'Amérique du Nord, invasive en Europe. Elle est aussi appelée bident feuillé, bident à fruits noirs ou chanvre d'eau [1]. Elle est également comestible et est reconnue pour son arrière goût de bonbon. Son prix peut varier de 1 à 200€ selon la qualité
L'espèce Bidens frondosa a été décrite par Carl von Linné en 1753[2].
Le nom générique, bident, du latin "bidens", correspond à la description des fruits de ce genre de plantes, ceux-ci portant en général deux pointes à leur extrémité. Le nom spécifique, frondosa, vient du latin "frondosa" qui signifie touffu, désigne le feuillage dense de l'espèce[3].
Le bident feuillu est une plante herbacée annuelle pouvant atteindre 120 cm de hauteur. Le port général est de type dressé et buissonnant[4].
L'appareil végétatif est presque glabre et présente des feuilles opposées. Celles-ci sont composées de 3 à 5 folioles lancéolées et pointues, à base cunéiformes et à nervures pennées. Le bord de chaque foliole est dentelé. Le système racinaire du bident feuillu est de type pivotant. La plantule de Bidens frondosa porte des cotylédons oblongs et glabres, avec une nervure centrale très peu marquée. Le pétiole et l'hypocotyle sont rougeâtres. Les deux premières feuilles à apparaitre sont lancéolées et dentées. Le limbe est glabre et la nervation pennée. On peut distinguer une touffe de poils à l'insertion du pétiole sur la tige[5].
L'appareil reproducteur est constitué de fleurs tubulées jaunes-orangées, réunies en cymes de capitules mais séparées par des écailles membraneuses courtes. Le pédoncule mesure de 10 à 40 mm de long, et le disque floral, mesurant de 2 à 4 cm de large est dépassé par les bractées, d'environ 5 à 8 cm, vertes et feuillues. Les fleurs sont hermaphrodites et présentes pendant la période de floraison s'étendant de juin à octobre. Les akènes sont aplatis et noirâtres pubescent avec des poils courts et raides dirigés vers le haut. Les faces des akènes sont plus ou moins verruqueuses. Ils sont prolongés par 2 pointes barbelées de 2,5 mm qui facilitent la dispersion des graines. On distingue deux types d'akènes. Les premiers, centraux, sont bruns et allongés. Ils servent principalement à la dispersion des graines à plus grande échelle Étant plus grands, ils s'accrochent en effet plus facilement aux poils des animaux. Ceux en périphérie sont noirs, plus courts et avec des dents plus courtes, et vont assurer la production de jeunes plants à proximité de la plante mère[6],[7].
Une espèce voisine du bident feuillu est le bident tripartite (Bidens tripartita), espèce indigène en Europe vivant dans les mêmes milieux. On peut les différencier par leurs pétioles : celui du bident feuillu est long et fin, tandis que celui du bident tripartite est ailé (c'est-à-dire pourvu "d'une expansion de même nature que les feuilles ou les folioles")[8].
Bidens frondosa peut être confondue avec Bidens pilosa, dont les akènes sont plus longs et minces, et avec Bidens cernua dont les akènes portent 4 arêtes et dont les capitules sont penchés à maturité[5],[9].
Un synonyme de Bidens frondosa est Bidens melanocarpa Wiegand.
Il existe plusieurs variétés de bident feuillu :
Le bident feuillu est originaire d'Amérique du Nord. Il a été introduit en Europe à la fin du XIXème siècle mais n'a colonisé les milieux naturels qu'à partir de 1920. Il est à présent naturalisé en Europe méridionale et médiane.[11] L'espèce est également présente en Chine, en Guinée française, au Japon, au Liban, au Maroc, en Nouvelle Zélande, en Corée du Sud et au Tadjikistan[4].
La plupart des introductions sont intentionnelles, pour ses propriétés médicinales et décoratives. Mais la dispersion rapide de ses graines en ont fait rapidement une plante invasive[6].
Cette plante annuelle s'installe préférentiellement sur les sols sableux et sur le gravier. On la trouve habituellement en bordure des cours d’eau, dans des milieux humides et ensoleillés. Des sols présentant un pH compris entre 5,2 et 7,2 lui sont favorables[12].
Le bident feuillu disperse ses graines majoritairement par voie épizoochore : celles-ci sont transportées sur le plumage ou le pelage des animaux. Les akènes centraux des capitules sont morphologiquement mieux adaptés à cette voie de dispersion, car ils possèdent des pointes plus longues et sont plus exposés. Leur dormance plus profonde est probablement une stratégie pour être amenés le plus loin possible avant de germer. Au contraire, les akènes périphériques possèdent des pointes plus courtes et sont donc moins susceptibles d’être transportés par des animaux. Ils possèdent d’ailleurs une dormance moins profonde et germent plus vite et en plus grand nombre que les akènes centraux à une température de 25 °C[7].
Les graines du bident feuillu peuvent également être transportées par anémochorie, qui est la dispersion par le vent, et certaines études démontreraient même qu'elle peut se disperser grâce à l'eau[1],[6].
Les principaux ennemis naturels du bident feuillu sont :
Les infusions et teintures de bident feuillu sont considérées comme des remèdes exceptionnels contre les irritations, inflammations, douleurs et saignements de la muqueuse urinaire. Elles sont également utilisées contre l'hypertrophie bénigne de la prostate et l'excrétion de l'acide urique[9],[13],[14].
Une étude a démontré que l'huile essentielle des parties aériennes de B. frondosa présente une forte toxicité par contact et par fumigation contre les psocoptères. Celle-ci suggère que l'huile essentielle des parties aériennes de la plante ont un potentiel de développement en insecticides naturels ou fumigènes pour le contrôle des insectes dans les grains stockés[15].
Le bident feuillu est utilisé dans la médecine traditionnelle, en simple infusion pour son appareil végétatif ou infusée en sirop avec du miel pour ses graines. Ses feuilles et ses tiges sont utilisées comme nourriture humaine. Les infusions de la plante sont considérées comme des plantes médicinales exceptionnelles pour l'irritation, l'inflammation, les saignements des organes respiratoires et pour les hémorragies utérines.[16] L’huile essentielle de Bidens frondosa peut être aussi utilisée comme insecticide[15].
Bidens frondosa étant une plante introduite, sa prolifération a une influence sur les espèces endémiques. Elle peut conduire à la disparition des espèces les plus fragiles, et donc appauvrir la diversité florale dans certaines régions[4].
En Belgique, cette espèce est considérée comme invasive et sa plantation est interdite en Région wallonne depuis le 1er janvier 2013.
Pour éviter une trop grande dispersion, plusieurs mesures peuvent être mises en œuvre.
Des inspections et régulations phytosanitaires peuvent réduire son expansion, même s'il est parfois compliqué d'empêcher le transport accidentel de la plante d'un pays à l'autre, par déplacement d'animaux ou de végétaux[6].
On peut espérer réduire la dispersion de Bidens frondosa en introduisant des espèces d’animaux s'en nourrissant, comme par exemple Aix sponsa, Epiblema otiosana, ou Meloidogyne hapla. Il faut cependant garder à l’esprit que ces espèces sont susceptibles d’attaquer d’autres espèces végétales que celle ciblée, et même devenir elles-mêmes invasives[6].
L'ajout d'adjuvants non ioniques et ioniques ou d'huile de graines méthylées au glyphosate lui confère une efficacité plus élevée en tant qu'herbicide contre Bidens frondosa[6],[17].
Le Bident feuillu, Bidens frondosa est une plante herbacée de la famille des Asteraceae. C'est une espèce originaire d'Amérique du Nord, invasive en Europe. Elle est aussi appelée bident feuillé, bident à fruits noirs ou chanvre d'eau . Elle est également comestible et est reconnue pour son arrière goût de bonbon. Son prix peut varier de 1 à 200€ selon la qualité
La Forbicina peduncolata (nome scientifico Bidens frondosa L., 1753) è una pianta erbacea, annua a fiori gialli, appartenente alla famiglia delle Asteraceae.
L'etimologia del nome generico (Bidens) deriva da due parole latine ”bis” (= due volte) e “dens” (= dente)[1] e si riferisce alle setole degli acheni di alcune specie di questo genere formate appunto da due denti appuntiti; mentre L'epiteto specifico (frondosa) fa riferimento all'habitus della pianta.
Il binomio scientifico attualmente accettato (Bidens frondosa) è stato proposto da Carl von Linné (1707 – 1778) biologo e scrittore svedese, considerato il padre della moderna classificazione scientifica degli organismi viventi, nella pubblicazione Species Plantarum del 1753[2].
L'altezza di queste piante può variare normalmente da 3 a 15 dm (massimo 200 cm). La forma biologica della specie è terofita scaposa (T scap), ossia sono piante erbacee che differiscono dalle altre forme biologiche poiché, essendo annuali, superano la stagione avversa sotto forma di seme.
Le radici sono secondarie da fittone (di tipo fibroso).
Le foglie sono lungamente picciolate, opposte, a lamina tripartita (raramente a 5 segmenti). I segmenti (completamente divisi) hanno una forma lanceolata (da 3 a 6 volte più lunghi che larghi) con carenatura centrale e con margini vistosamente seghettati con dentelli acuti e distanziati. Il segmento centrale ha un peduncolo (o picciolo interno alla foglia) che può essere lungo fino a ½ lunghezza del segmento stesso. Lunghezza del picciolo: 10 – 40 mm. Dimensione della foglia completa: larghezza 20 – 60 mm; lunghezza 30 – 80 mm. Dimensione del segmento: larghezza 10 – 20 mm; lunghezza 35 – 60 mm.
L'infiorescenza è formata da diversi capolini discoidali, eretti e peduncolati. La struttura dei capolini è quella tipica delle Asteraceae: un peduncolo sorregge un involucro emisferico o campanulato composto da due serie di squame (involucro doppio)[3] che fanno da protezione al ricettacolo con pagliette[4] sul quale s'inseriscono due tipi di fiori: quelli esterni ligulati, in questa specie assenti (o raramente presenti da 1 a 3 fiori) e quelli interni tubulosi (da 20 a 60, massimo 120). Le due serie di squame sono differenti nella forma: la serie esterna è composta circa da 8 brattee fogliacee verdi, sub-raggianti a forma da oblunga a lineare con margini cigliati; la serie interna si compone di altrettante brattee (o squame) più sottili (lanceolate), scariose e striate. Lunghezza dei peduncoli: 10 – 40 mm. Diametro dei capolini: 10 – 20 mm. Dimensione dell'involucro: larghezza 6 mm; lunghezza 7 – 12 mm.
I fiori sono attinomorfi; sono tetra-ciclici (formati cioè da 4 verticilli: calice – corolla – androceo – gineceo) e pentameri (calice e corolla formati da 5 elementi); e sono inoltre ermafroditi ossia bisessuali[4].
I frutti sono degli acheni allungati (lineari), compressi, secchi, con parete sottile strettamente appressata attorno ad un unico seme e con un pappo munito di due reste e alcune setole spinate riflesse verso le due reste. Il colore è nerastro; mentre la superficie è ruvida. Dimensione degli acheni: 6 – 10 mm.
Dal punto di vista fitosociologico la specie di questa voce appartiene alla seguente comunità vegetale[7]:
La famiglia di appartenenza della Bidens frondosa (Asteraceae o Compositae, nomen conservandum) è la più numerosa del mondo vegetale, comprende oltre 23000 specie distribuite su 1535 generi[8] (22750 specie e 1530 generi secondo altre fonti[9]). Il genere di appartenenza (Bidens) è composto da circa 200 specie, delle quali 10 sono spontanee dei territori italiani.
Il numero cromosomico di B. frondosa è: 2n = 24, 48, 72[2][10].
Nella tabella seguente sono indicate alcune sottospecie, varietà e forme non presenti in Italia[2][10][11]. L'elenco può non essere completo e alcuni nominativi sono considerati da altri autori dei sinonimi della specie principale o anche di altre specie.
Con la specie Bidens tripartita la pianta di questa voce forma il seguente ibrido interspecifico:
Questa entità ha avuto nel tempo diverse nomenclature. L'elenco seguente indica alcuni tra i sinonimi più frequenti:
Questa pianta può facilmente essere confusa con la specie Bidens tripartita L. con la quale in molte zone si sta sostituendo. Le due specie si distinguono soprattutto nelle foglie: la Bidens frondosa ha le foglie con picciolo molto più allungato (specialmente il segmento centrale) e il rachide non è alato (la foglia non è decorrente lungo il picciolo come nella specie Bidens tripartita); l'achenio si presenta con una superficie bitorzoluta (e non liscia) mentre le setole non sono patenti. Un altro elemento di distinzione, la serie esterna delle squame (descritte come brevi e non raggianti nella “Flora d'Italia” di Sandro Pignatti), non sembra essere significativo (vedere le foto allegate).
Secondo la medicina popolare un infuso di questa pianta può essere utile per irritazioni, infiammazioni e sanguinamento delle mucose delle vie urinarie. Può essere usato anche per ipertrofia prostatica benigna; può inoltre prevenire il rischio di attacchi di gotta[10].
La Forbicina peduncolata (nome scientifico Bidens frondosa L., 1753) è una pianta erbacea, annua a fiori gialli, appartenente alla famiglia delle Asteraceae.
Zwart tandzaad (Bidens frondosa) is een eenjarige plant in de composietenfamilie (Asteraceae) en behoort tot het geslacht tandzaad (Bidens). De plant komt van nature voor in Noord-Amerika en is van daaruit als invasieve soort verspreid naar Europa. Het aantal chromosomen is 2n = 48.
De plant wordt 30 - 100 cm hoog en heeft vaak bossig vertakte, paars tot dieprood glanzende stengels. De onevengeveerde bladeren hebben 3 - 5 deelblaadjes.
De plant bloeit in augustus en september met gele buisbloemen die staan in 10 - 20 mm grote, rechtopstaande bloemhoofdjes. De buitenste omwindselbladen zijn korter dan de donkergekleurde binnenste.
De vrucht is een 5 - 10 mm lang, knobbelig, sterk afgeplat, zwartbruin nootje met 2 pappusnaalden en omhooggerichte stekelhaartjes.
Zwart tandzaad komt voor op natte, stikstofrijke grond aan waterkanten en op grachtmuren.
Zwart tandzaad (Bidens frondosa) is een eenjarige plant in de composietenfamilie (Asteraceae) en behoort tot het geslacht tandzaad (Bidens). De plant komt van nature voor in Noord-Amerika en is van daaruit als invasieve soort verspreid naar Europa. Het aantal chromosomen is 2n = 48.
De plant wordt 30 - 100 cm hoog en heeft vaak bossig vertakte, paars tot dieprood glanzende stengels. De onevengeveerde bladeren hebben 3 - 5 deelblaadjes.
De plant bloeit in augustus en september met gele buisbloemen die staan in 10 - 20 mm grote, rechtopstaande bloemhoofdjes. De buitenste omwindselbladen zijn korter dan de donkergekleurde binnenste.
De vrucht is een 5 - 10 mm lang, knobbelig, sterk afgeplat, zwartbruin nootje met 2 pappusnaalden en omhooggerichte stekelhaartjes.
Zwart tandzaad komt voor op natte, stikstofrijke grond aan waterkanten en op grachtmuren.
Multimedia w Wikimedia Commons Uczep amerykański (Bidens frondosa L.) – gatunek rośliny należący do rodziny astrowatych. Jako gatunek rodzimy występuje w Ameryce Północnej. Ponadto zawleczony do Europy, Azji, północnej Afryki i Nowej Zelandii[2]. W Polsce rośnie na terenie całego kraju[3].
Roślina jednoroczna. Rośnie nad rzekami. Kwitnie od sierpnia do października. Gatunek charakterystyczny związku Chenopodion fluviatile[5]. Owoce przyczepiają się do sierści zwierząt, piór ptaków lub ubrań ludzi i w ten sposób rozsiewają się (zoochoria, antropochoria). Liczba chromosomów 2n = 24, 48, 72[6].
Uczep amerykański (Bidens frondosa L.) – gatunek rośliny należący do rodziny astrowatych. Jako gatunek rodzimy występuje w Ameryce Północnej. Ponadto zawleczony do Europy, Azji, północnej Afryki i Nowej Zelandii. W Polsce rośnie na terenie całego kraju.
Bidens frondosa é uma espécie de planta com flor pertencente à família Asteraceae.
A autoridade científica da espécie é L., tendo sido publicada em Species Plantarum 2: 832. 1753.[1]
O seu nome comum é erva-rapa.[2]
Trata-se de uma espécie presente no território português, nomeadamente em Portugal Continental.
Em termos de naturalidade é introduzida na região atrás indicada.
Não se encontra protegida por legislação portuguesa ou da Comunidade Europeia.
Bidens frondosa é uma espécie de planta com flor pertencente à família Asteraceae.
A autoridade científica da espécie é L., tendo sido publicada em Species Plantarum 2: 832. 1753.
O seu nome comum é erva-rapa.
Bidens frondosa là một loài thực vật có hoa trong họ Cúc. Loài này được L. mô tả khoa học đầu tiên năm 1753.[1]
Bidens frondosa là một loài thực vật có hoa trong họ Cúc. Loài này được L. mô tả khoa học đầu tiên năm 1753.
Bidens frondosa L., 1753
Череда́ обли́ственная, также оли́ственная (лат. Bídens frondósa), — травянистое растение, вид рода Череда (Bidens) семейства Сложноцветные (Asteraceae).
Однолетнее растение, происходящее из Северной Америки. В начале XVIII века занесено в Европу, где очень широко распространилось, став инвазивным видом.
Однолетнее травянистое растение с прямостоячим стеблем 20—60(90—180) см высотой. Листья черешчатые, в очертании лопатчатые или ланцетно-яйцевидные, тройчатые или перистые, 3—8 см и более длиной, 2—6 см и более шириной. Сегменты листьев правильные, симметричные, с клиновидным основанием, по краю пильчато-зубчатые, иногда реснитчатые, на верхушке заострённые до оттянутых; конечный сегмент всегда на длинном черешочке, черешки боковых сегментов менее выражены. В основании черешка листа имеются реснички не менее 4—5 мм длиной.
Соцветия-корзинки непоникающие, обычно одиночные, реже в парах, тройках или щитковидных метёлках, на ножках 1—4(8) см длиной. Обёртка двухрядная: внешний ряд представлен примерно восемью лопатчатыми или обратноланцетными до линейных травянистыми листочками 0,5—2(6) см длиной, обыкновенно реснитчатыми по краю; внутренний ряд из 6—12 почти плёнчатых листочков продолговато-яйцевидной формы, 5—9 мм длиной. Ложноязычковые цветки обыкновенно отсутствуют, реже в числе 1—3 или более, с золотисто-жёлтым язычком. Трубчатые цветки в числе 20—60 и более, венчик их 2—3,5 мм длиной, оранжеватый.
Семянки от черноватых до соломенно-коричневых, сплюснутые, обратнояйцевидные до клиновидных, наружные до 7 мм длиной, внутренние — до 10 мм, по краям с направленными кверху зубцевидными волосками. Хохолок представлен 2 остевидными отростками, покрытыми книзу направленными зубцами.
Широко распространено в Северной Америке, встречаясь почти во всех штатах США и во многих регионах Канады. В начале XVIII века завезено в Европу, где выращивалось в ботанических садах. Около 1813 года впервые стало выращиваться в Российской империи в Кременце.
Активно сбегать из культуры в Европе растение начало на рубеже XIX—XX веков, впервые отмечено одичавшим в 1896 году в Потсдаме (Германия). Быстрому распространению череды по Европе способствовали мировые войны. В 1950-х годах впервые появилась адвентивная череда облиственная в Европейской России. В Москве впервые найдена в 1975 году. В 1980-х годах ареал череды в России резко расширился, во многих регионах этот вид почти полностью вытесняет аборигенные череду трёхраздельную и череду поникшую.
К началу XX века растение было завезено в Новую Зеландию, где также стало инвазивным видом.
В Южной Америке и Африке череда облиственная, по-видимому, отсутствует.
Лекарственное растение, потенциальный источник эфирных масел.
Вид Bidens anomala (Porter ex Fernald) G.H.Loos et al., 2004, ранее нередко включавшийся в состав Bidens frondosa L. в качестве подвида, в настоящее время обычно принимается самостоятельным. Отличается вверх направленными зубцами по краям семянки и на ости.
Череда́ обли́ственная, также оли́ственная (лат. Bídens frondósa), — травянистое растение, вид рода Череда (Bidens) семейства Сложноцветные (Asteraceae).
Однолетнее растение, происходящее из Северной Америки. В начале XVIII века занесено в Европу, где очень широко распространилось, став инвазивным видом.
大狼杷草（学名：Bidens frondosa）为菊科鬼针草属的植物。生长于海拔50米至1,000米的地区，多生长在田野湿润处。
接力草、外国脱力草（上海）
这是一篇與植物相關的小作品。你可以通过编辑或修订扩充其内容。 
アメリカセンダングサ（学名: Bidens frondosa、亜米利加栴檀草）は、キク科センダングサ属の1年草。道端や空き地、湿り気のある荒れ地などに生える雑草[2]。セイタカタウコギ（背高田五加木）ともいう。
草丈は、50-150cmになる。茎の切り口は四角形になり、表面の色は暗紫色で、ほとんど毛がない。葉は対生するが、茎の上方では互生することもある。葉は無毛で、3-5個の小葉に分かれる。小葉は大きさの揃った鋸歯をもち、先端が尖る。
花期は秋で、黄色の頭花をつける。6-12個の頭花の経より長い総苞片をもつ。筒状花が目立ち、舌状花は小さくて外からは目立たないことが多い。
果実は扁平であり、先に向かって幅が広くなる。先には2本の刺があり、下向きのかぎ状の剛毛が表面にある[3]。
オナモミ属などと同様、実は人間の衣服や哺乳動物の毛にくっつく（→ひっつき虫）。秋田弁では、その特徴から「のさばりこ」（甘えん坊の意）とも呼ばれる。
葉
頭花
果実
北アメリカ原産。日本では大正時代に確認された帰化植物。北海道を除く日本各地に分布する[2]。 （現在は北海道にも分布する[4]）
アメリカセンダングサの命名は中井猛之進によるもので、セイタカタウコギの命名は牧野富太郎によるものである[3]。
この項目は、植物に関連した書きかけの項目です。この項目を加筆・訂正などしてくださる協力者を求めています（プロジェクト:植物／Portal:植物）。 アメリカセンダングサ（学名: Bidens frondosa、亜米利加栴檀草）は、キク科センダングサ属の1年草。道端や空き地、湿り気のある荒れ地などに生える雑草。セイタカタウコギ（背高田五加木）ともいう。
