nomes no trilho de navegação
La Aphantopus hyperantus, ye una especie de lepidopteros perteneciente a la familia de les Nymphalidae, sub-familia Satyrinae, tribu de les Satyrini y al xéneru Aphantopus del que ye únicu representante n'Europa. (Linnaeus, 1758).[1][2]
Ocelos con aniellos mariellos en s5 y s6, movíos basalmente, s4 ensin ocelu. Los pequeños ocelos negros son dacuando ausentes nel machu, pero los ocelos negros roeados de mariellu y pupilaos de blancu en númberu variable resalten bien nel so envés. Estos celos son probablemente una evolución escontra la predación.[3]
Esta caparina ye de pequeña a mediana, con un valumbu de 40 a 45 mm.
La gata ye de color crema con rayes más o menos escures. Ella envierna dempués de que termina la so crecedera en primavera.
El periodu de vuelu de los adultos empieza de xunu a final agostu.
Poa pratensis, Poa nemoralis, Milium (Milium effusum); Agrostis común (Agrostis capillaris), Chiendent officinal (Agropyron repens), Houlque molle (Holcus mollis) y Houlque laineuse (Holcus lanatus), Canche cespiteuse (Deschampsia cespitosa), Molinie azul (Molinia caerulea), Avoine elevada (Arrhenatherum elatius), Brachypodium sylvaticum y Brachypodium pinnatum, Phleum pratense, Dactyle pelotonné (Dactylis glomerata), Festuca rubra, Bromus erectus, Brome mou (Bromus hordeaceus), Cynosurus cristatus, Calamagrostis común o Rosa de los montes (Calamagrostis epigejos); Carex hirta, Carex strigosa, Carex brizoides, Carex panicea, Carex sylvatica ;
La Apanthopus ye una caparina de los montes templaos húmedos onde vuela nes escamplaes de monte onde enfusa'l sol o al aséu. Aprecia les flores de los artos onde se-y ve de cutiu libar. Ye una de les poques caparines que vuela en díes borrinosos ya inclusive con agua llixero.
Vuela de cutiu con la Maniola jurtina que les sos ales son de un color paecíes a les suyes. Puede llegar a volar hasta los 1600 metros d'altitú.[4]
Tien una amplia área de distribución: del oeste d'Europa hasta Xapón, (sacante l'estremu norte del continente), y nes rexones de clima mediterraneu alcuéntrase sicasí al norte d'España y al norte de Grecia). Ta ausente del sur d'Asia.
Col retrocesu de los montes, arbolees, pandoriales y escamplaes o vacíos nel monte baxu, los sos hábitats tán menguando. Sicasí, inda puen atopase a nivel llocal y sigue siendo bastante xeneralizada n'Europa Central.
La Aphantopus hyperantus, ye una especie de lepidopteros perteneciente a la familia de les Nymphalidae, sub-familia Satyrinae, tribu de les Satyrini y al xéneru Aphantopus del que ye únicu representante n'Europa. (Linnaeus, 1758).
Glöyn byw sy'n perthyn i urdd y Lepidoptera yw gweirlöyn y glaw, sy'n enw gwrywaidd; yr enw lluosog ydy gweirloynnod y glaw; yr enw Saesneg yw Ringlet, a'r enw gwyddonol yw Aphantopus hyperantus.[1]
Gellir dosbarthu'r pryfaid (neu'r Insecta) sy'n perthyn i'r Urdd a elwir yn Lepidoptera yn ddwy ran: y gloÿnnod byw a'r gwyfynod. Mae'r dosbarthiad hwn yn cynnwys mwy na 180,000 o rywogaethau mewn tua 128 o deuluoedd.
Wedi deor o'i ŵy mae gweirlöyn y glaw yn lindysyn sy'n bwyta llawer o ddail, ac wedyn mae'n troi i fod yn chwiler. Daw allan o'r chwiler ar ôl rhai wythnosau. Mae pedwar cyfnod yng nghylchred bywyd gloÿnnod byw a gwyfynod: ŵy, lindysyn, chwiler ac oedolyn.
Glöyn byw sy'n perthyn i urdd y Lepidoptera yw gweirlöyn y glaw, sy'n enw gwrywaidd; yr enw lluosog ydy gweirloynnod y glaw; yr enw Saesneg yw Ringlet, a'r enw gwyddonol yw Aphantopus hyperantus.
Okáč prosíčkový (Aphantopus hyperantus) je zástupcem jednoho z nejpočetnějších druhů čeledi babočkovitých (podčeledi okáčů) na našem území a zároveň jedním z nejrozšířenějších denních motýlů České republiky. Jedná se o středně velkého motýla, který je charakteristický pěti výraznými oky na rubové straně spodních křídel, a to u samců i u samic.
Okáč prosíčkový je hojně rozšířen v palearktickém areálu, od Britských ostrovů přes Evropu až po východní Asii. Jeho přirozeným biotopem jsou louky všech možných typů – zarůstající, křovinaté i podmáčené, zároveň ho najdeme na okrajích lesů či na lesních pasekách.[1]
Živnou rostlinou okáče prosíčkového jsou různé druhy trav, například sveřep vzpřímený, kostřava červená, válečka prapořitá, lipnice luční, bezkolenec modrý, metlice trsnatá, medyněk měkký, ovsík vyvýšený a bojínek luční. Motýl je jednogenerační, samice se páří jen jednou, přičemž se samice vystavují samcům na stéblech trávy a tito je aktivně vyhledávají tzv. "patrolovacím" letem. Vajíčka jsou kladena jednotlivě do trsů trav. Larvy žijí samostatně, krmí se převážně v noci a rostou poměrně pomalu. Kuklí se na stejném místě do kokonu z hedvábných vláken. [1]
V České republice je velmi rozšířený a hojný, s výjimkou nejvyšších hor. Nepatří mezi ohrožené druhy.
Samec, severní Německo
Kopulace
Okáč prosíčkový, Nizozemsko
Obrázky, zvuky či videa k tématu okáč prosíčkový ve Wikimedia Commons
Okáč prosíčkový (Aphantopus hyperantus) je zástupcem jednoho z nejpočetnějších druhů čeledi babočkovitých (podčeledi okáčů) na našem území a zároveň jedním z nejrozšířenějších denních motýlů České republiky. Jedná se o středně velkého motýla, který je charakteristický pěti výraznými oky na rubové straně spodních křídel, a to u samců i u samic.
Engrandøjen (Aphantopus hyperanthus) er en sommerfugl i takvingefamilien. Arten er udbredt i Norden, Storbritannien og Mellemeuropa og videre østover i den tempererede del af Asien. Den er i Danmark en almindeligt forekommende dagsommerfugl. Engrandøje findes på fugtige græsklædte områder, og flyver fra slutningen af juli til midt i august.
De fleste engrandøjer er mørke på oversiden med temmelig utydelige øjepletter. Hunner har normalt tydeligst, flest og størst øjepletter på oversiden, mens hannerne har en tydelig sort plet af duftskæl på oversiden af forvingen. På den ensfarvet brune underside findes derimod hos begge køn tydelige øjepletter med gul ring omkring og uden orange forvinger, hvilket adskiller arten fra græsrandøje.
Variationen i farve og pletter er så stor, at det er svært at finde to ens eksemplarer. En speciel form lanceolata har forstørrede ovale øjepletter med dråbeformet pupil. Den er almindelig i Europa.
Æggene klækkes efter 2-3 uger og larven lever af forskellige græsser, inden den sætter sig til overvintring. Først i juni næste år er larven udvokset og forpupper sig. Efter ca. 14 dage kommer den færdige sommerfugl frem.
De foretrukne foderplanter er sandsynligvis forskellige afhængig af hvilken del af Europa, sommerfuglen opholder sig i. Foderplanterne er forskellige græsarter i England (f.eks. almindelig hundegræs og skovstilkaks), mens der i Tyskland er observeret flere græsser og halvgræsser som foderplanter, især opret hejre, rød svingel, engrapgræs, blåtop, bjerg-rørhvene og hirsestar.[2]
Engrandøjen (Aphantopus hyperanthus) er en sommerfugl i takvingefamilien. Arten er udbredt i Norden, Storbritannien og Mellemeuropa og videre østover i den tempererede del af Asien. Den er i Danmark en almindeligt forekommende dagsommerfugl. Engrandøje findes på fugtige græsklædte områder, og flyver fra slutningen af juli til midt i august.
Der Braune Waldvogel (Aphantopus hyperantus) ist ein Schmetterling (Tagfalter) aus der Familie der Edelfalter (Nymphalidae) und wird auch als Schornsteinfeger bezeichnet. Das Artepitheton leitet sich von Hyperantus, dem Sohn des Ägyptus aus der griechischen Mythologie ab.[1]
Der Braune Waldvogel ist ein häufiger, mittelgroßer Falter mit einer Flügelspannweite von 35 bis 42 Millimetern. Die Flügelober- und -unterseiten sind einfarbig braun mit kleinen, gelblich umrandeten Augenflecken. Die Anzahl und Größe der Augenflecke ist variabel, sie können auf der Flügeloberseite fehlen, während auf der Unterseite nur noch die weißen Kerne sichtbar sind. Es handelt sich dann um die in Mitteleuropa und Südengland vorkommende seltene Form arete. In der Regel sind die Augenflecken aber auf der Unterseite der Flügel, besonders an den Hinterflügeln gut sichtbar. Aphantopus hyperantus fliegt zusammen mit dem Großen Ochsenauge (Maniola jurtina).[2]
Die Raupen werden ca. 25 Millimeter lang. Sie sind graubraun oder hellrötlich gefärbt und haben eine dunkle, gleichfarbige und sehr feine Punktierung. Am Rücken verläuft eine dunkle Längslinie, die an den Segmentgrenzen kräftiger, punktförmig verbreitert ist. Nach hinten hin ist diese Linie intensiver gefärbt. Der Kopf ist dunkler gefärbt und hat mehrere schwach sichtbare Längsstreifen.[3]
Die Tiere sind von Nordspanien (Kantabrisches Gebirge und östliche Pyrenäen) über fast ganz Europa, im Norden bis nach Irland, Großbritannien und Fennoskandinavien, im Süden bis Nord-Griechenland (Mazedonien, Thessalien) verbreitet. Sie kommen jedoch nicht auf den Mittelmeerinseln und der Apenninhalbinsel vor. Östlich erstreckt sich ihre Verbreitung über die gemäßigten Breiten Asiens bis in den Nordosten der Volksrepublik China und nach Korea, wobei man sie bis in eine Höhe von 1.600 Metern findet.[2] Sie bewohnen grasige, feuchte oder trockene Waldlichtungen mit Gebüschen. Es besteht eine stark ausgeprägte Bindung an Wald- und Gebüschränder mit Brombeerhecken sowie an hochstaudenreiche Säume.[4]
Die Falter sieht man meist mit zusammengeklappten Flügeln, so dass man die charakteristische Unterseite gut sehen kann. An kühlen Tagen versuchen sie aber mit ausgebreiteten Flügeln Sonnenwärme zu tanken. Die Falter kann man sehr häufig an Acker-Kratzdistel (Cirsium arvense) oder Sumpf-Kratzdistel (Cirsium palustre), Dost (Origanum vulgare), Wald-Witwenblume (Knautia sylvatica), Brombeerblüten oder Bärenklau (Heracleum sphondylium) beobachten. Die Männchen fliegen auf der Suche nach frisch geschlüpften Weibchen in langsamem, ununterbrochenem Flatterflug über und zwischen Grasstängeln umher.
Die Falter fliegen in einer Generation von Mitte Juni bis Ende August.[2]
Die Raupen fressen an zahlreichen, besonders von Brombeeren gut beschatteten Süß- und Sauergräsern. Zu den Futterpflanzen gehören unter anderem:[2]
Das Weibchen wirft die nicht haftenden Eier im langsamen niedrigem Flug über Grasland ab. Die Raupen überwintern und verpuppen sich zwischen miteinander versponnenen Gräsern. Die Puppe steht dabei in der Regel aufrecht in der Puppenkammer.[3]
Der Braune Waldvogel (Aphantopus hyperantus) ist ein Schmetterling (Tagfalter) aus der Familie der Edelfalter (Nymphalidae) und wird auch als Schornsteinfeger bezeichnet. Das Artepitheton leitet sich von Hyperantus, dem Sohn des Ägyptus aus der griechischen Mythologie ab.
It donker sâneachje (Aphantopus hyperantus) is in soarte yn it skaai fan de Aphantopus.
It Donkere Sâneachje is in algemiene stânflinter. De flinter hâldt fan boskrânen en greiden. Siket faak beskutting by houtwâlen. De flinter komt somtiden in grutte oantallen foar, mar soms binne se ek wol seldsum. Se komme foaral foar yn Súd- en East-Nederlân. It is in honkfêste soarte.
Op de reade list stiet de flinter as net-bedrige.
De flinter fljocht fan heal juny ôf oant ein augustus. Fljocht altyd yn 1 generaasje.
De wjuklingte is likernôch 18 oant 24 mm lang. De boppekant fan de wjukken is swart mei brún. De ûnderkant fan de wjukken is donkerbrún. Op de ûnderkant fan de foarwjuk sitte fiif grutte gielringe eagen. By it wyfke sitte dizze eagen ek wol op de boppekant.
De flinter lit de aaikes ien foar ien yn it gers falle. De rûp kin likernôch 20 mm lang wurde. It is in grouwe rûp dy't nei de efterein ta hieltiten tinner wurdt. It liif is okerkleurich en is bedutsen mei koarte boarstelhierkes. De kop is readeftich brún. De rûp oerwinteret as healwaaks rûp yn in gerspôle. De rûp groeit yn de simmer en yn de hjerst. Yn it foarjier groeit de rûp it hurdst.
De rûp fret ferskillende soarten gers.
It donker sâneachje (Aphantopus hyperantus) is in soarte yn it skaai fan de Aphantopus.
The ringlet (Aphantopus hyperantus) is a butterfly in the family Nymphalidae. It is only one of the numerous "ringlet" butterflies in the tribe Satyrini.
The ringlet is a widely distributed species found throughout much of the Palearctic realm. In Europe it is common in most countries but absent from northern Scandinavia, peninsular Italy (found in northern Italy), Portugal, southern and central Spain (found in Cantabrian Mountains and the eastern Pyrenees), the Mediterranean islands and North Africa. In Greece it is found in northern regions (Macedonia, Thessaly). Beyond Europe it is found across much of temperate Asia including Russia, Siberia, Mongolia, China and Korea.
Aphantopus hyperantus is a medium-sized butterfly with a wingspan of up to 35 to 42 millimeters. The wing upper and lower sides are solid brown with small, yellowish-rimmed eyespots. The newly emerged ringlet has a velvety appearance and is almost black with a white fringe to the wings. The number and size of the eyespots is variable, they may be missing on the upper wing surface. In central Europe and southern England the rare form arete occurs. The eggs are pale yellow when first laid, but become pale brown.
The caterpillars are about 25 millimeters long. They are gray or light reddish brown and have dark, reddish brown and very fine dots. Dorsally there is a dark longitudinal line, which is widened at the segment boundaries. Toward the rear, this line is more intensely colored. The head is darker and has several faint longitudinal stripes.
_Aphantopus_hyperantus_-_Foret_de_Bouconne,_France_-_male_dorsal.jpg)
♂
_Aphantopus_hyperantus_-_Foret_de_Bouconne,_France_-_male_ventral.jpg)
♂ △
_1_spot_newly_emerged.jpg)
Newly emerged, with one spot
_1_spot.jpg)
Fresh, with one spot
_2_spots_worn.jpg)
Worn specimen with two spots
_3_spots.jpg)
Faded specimen with three spots
They live in grassy, moist or dry forest clearings with bushes but not in open places. There is a strong degree of attachment to woodland edges and blackberry bushes. The insect can also be very common where there are creeping thistles (Cirsium arvense) or swamp thistles (Cirsium palustre), oregano (Origanum vulgare), forest scabious (Knautia sylvatica), or hogweed (Heracleum sphondylium) which are favorite food plants of the imagos. The males fly in search of newly hatched females in slow, uninterrupted flight and flutter round, about and between grass stems.
A single brood butterfly, the imagines fly from mid-June to late August.
The caterpillars feed on many grasses. Among the food plants are:
The female scatters non-adhesive eggs in a slow low flight over grasslands. The larva is nocturnal. There are four moults. The larva hibernates while in the third instar, breaking diapause to feed on warm winter evenings. Feeding resumes in the spring. The pupa stands generally upright in a flimsy silk cocoon, at the base of a grass tussock. This stage lasts for two weeks. A. hyperantus is generally considered to have a closed population structure since it occurs in small, well-defined populations.
Hyperantus, of Greek mythology, was one of the 50 sons of Aegyptus, killed by one of the 50 daughters of Danaus.[3]
The ringlet (Aphantopus hyperantus) is a butterfly in the family Nymphalidae. It is only one of the numerous "ringlet" butterflies in the tribe Satyrini.
Aphantopus hyperantus, conocida como sortijitas, es una especie de lépidoptero perteneciente a la familia de las Nymphalidae, subfamilia Satyrinae, tribu de las Satyrini y género Aphantopus del que es único representante en Europa.[1] (Linnaeus, 1758).[2]
Ocelos con anillos amarillos en s5 y s6, desplazados basalmente, s4 sin ocelo. Los pequeños ocelos negros a veces están ausentes en el macho, pero los ocelos negros rodeados de amarillo y pupilados de blanco en número variable resaltan bien en su dorso. Estos ocelos son probablemente una evolución contra la predación.[3]
Esta mariposa es de pequeña a mediana, con una envergadura de 40 a 45 mm.
La oruga es de color crema con rayas más o menos oscuras. Ella hiberna después de que termina su crecimiento en primavera.
El período de vuelo de los adultos comienza de junio a final agosto.
Poa pratensis, Poa nemoralis, Milium effusum; yerba fina (Agrostis capillaris),Agropyron repens, Holcus mollis y Holcus lanatus, Deschampsia cespitosa, Molinia caerulea, Arrhenatherum elatius, Brachypodium sylvaticum y Brachypodium pinnatum, Phleum pratense, Dactylis glomerata, Festuca rubra, Bromus erectus, Bromus hordeaceus, Cynosurus cristatus, Calamagrostis epigejos o rosa de los bosques (Calamagrostis epigejos); Carex hirta, Carex strigosa, Carex brizoides, Carex panicea, Carex sylvatica.
Es una mariposa de los bosques templados húmedos donde vuela en los claros de bosque donde penetra el sol o al atardecer. Aprecia las flores de las zarzas donde se la ve a menudo libar. Es una de las pocas mariposas que vuela en días nublados e incluso con lluvia ligera.
Vuela a menudo con Maniola jurtina cuyas alas son de un color parecido a las suyas. Puede llegar a volar hasta los 1600 m de altitud.[4]
Tiene una amplia área de distribución: del oeste de Europa hasta Japón, excepto el extremo norte del continente, y en las regiones de clima mediterráneo (se lo encuentra sin embargo al norte de España y al norte de Grecia). Está ausente en el sur de Asia.
Con el retroceso de los bosques, arboledas, páramos y claros o vacíos en el monte bajo, sus hábitats están disminuyendo. No obstante, todavía se las encuentra a nivel local y sigue siendo bastante generalizada en Europa Central.
Aphantopus hyperantus, conocida como sortijitas, es una especie de lépidoptero perteneciente a la familia de las Nymphalidae, subfamilia Satyrinae, tribu de las Satyrini y género Aphantopus del que es único representante en Europa. (Linnaeus, 1758).
Tesmaperhonen (Aphantopus hyperantus) on täpläperhosiin kuuluva, tavattoman yleinen perhoslaji. Sen siivet ovat tummat ja tasaväriset, kesän lopulla siivet vaalenevat. Tesmaperhonen on yksi harvoista päiväperhosista, joka lentelee myös pilvisillä säillä. Se koteloituu kesäkuun puolenvälin tienoilla ja kuoriutuu heinäkuun alussa.[1]
Tesmaperhonen on kauttaaltaan tumman suklaanruskea ja yksivärinen. Siipien yläpinnalla saattaa erottua muutama musta, vaaleareunainen ja valkoteräinen silmätäplä. Siipien alapinnalla on rivi hyvin selkeitä, keltareunaisia mustia silmätäpliä. Siipiä reunustavat vaaleat siipiripset. Siipien kärkiväli on 28–42 mm ja naaraat ovat hieman koiraita suurempia.[2][3][4][5]
Tesmaperhosta tavataan lähes koko Euroopassa pois lukien Välimeren saaret, osa Välimeren ympäristöstä sekä Skandinavian pohjoisosat. Idässä levinneisyysalue ulottuu Pohjois-Aasiaan. Etelä- ja Keski-Suomessa laji on hyvin yleinen ja varsinkin eteläisessä Suomessa sitä tavataan heinikkoisilla alueilla lähes poikkeuksetta.[5][4] Suomessa esiintymisen pohjoisraja on suunnilleen Oulu-Kajaani-linjalla ja se on heinäperhosille tyypilliseen tapaan jyrkkä. Perhoset lentävät yhtenä sukupolvena kesäkuun lopulta elokuun alkupuolelle.[6]
Tesmaperhosta tavataan avoimilla niityillä, valoisissa metsiköissä sekä metsänreunuksilla ja hakkuuaukeilla. Se kuitenkin välttelee usein kuuminta auringonpaistetta ja perhoset lentävät usein hieman kasvillisuuden suojaamina. Lajin yleisyyttä kuvaa se, että kesällä 2012 maatalousympäristön päiväperhosseurantaan ilmoitettujen tesmaperhosten määrä oli yli 15 000 ollen yli kaksinkertainen seuraaviin lajeihin, sitruuna- tai lanttuperhosiin, verrattuna[7] ja valtakunnallisessa päiväperhosseurannassa 2013 se oli yli 37 800 ilmoitetun yksilön määrällä ylivoimaisesti runsain päiväperhonen[8].
Päiväperhosille melko poikkeuksellisesti tesmaperhonen liikkuu usein myös pilvisellä säällä, kunhan ilma on riittävän lämmin, ja laji on ensimmäisenä lennossa sateen jälkeen. Koiraat lentävät aamusta saakka partioiden ja karkottaen toiset koirasyksilöt reviiriltään. Ainoastaan naaraat käyvät ahkerasti kukilla imemässä mettä, ja ne ilmeisesti elävätkin koiraita pitempään. Aikuiset perhoset kuoriutuvat koteloista pitkällä aikavälillä, minkä vuoksi lennossa olevien perhosten kunto vaihtelee paljon. Tesmaperhosella on myös selvä protandria: koiraat ovat olleet lennossa jo pitkään ennen kuin ensimmäiset naaraat aikuistuvat. Tesmaperhoskoiraan tuottama feromoni houkuttelee tesmaperhosten lisäksi myös koivulasisiiven (Synanthedon scoliaeformis) koiraita.[9]
Naaras laskee munat yksitellen laskeutuen satunnaisesti heinille. Toukat kuoriutuvat pari viikkoa myöhemmin ja kasvavat hitaasti. Laji talvehtii keskenkasvuisena toukkana. Kotelo sijaitsee heinänkorrella, taivutetun lehden suojaamana lähellä maanpintaa.[2][4][9]
Toukat käyttävät ravinnokseen erilaisia heinäkasveja (Poaceae), kuten timoteitä eli nurmitähkiötä (Phleum pratense) sekä saroja (Carex). Aikuiset yksilöt syövät lähinnä kukkien mettä.[5][9]
Tesmaperhonen (Aphantopus hyperantus) on täpläperhosiin kuuluva, tavattoman yleinen perhoslaji. Sen siivet ovat tummat ja tasaväriset, kesän lopulla siivet vaalenevat. Tesmaperhonen on yksi harvoista päiväperhosista, joka lentelee myös pilvisillä säillä. Se koteloituu kesäkuun puolenvälin tienoilla ja kuoriutuu heinäkuun alussa.
Aphantopus hyperantus
Le Tristan, Aphantopus hyperantus, est une espèce de lépidoptères (papillons) appartenant à la famille des Nymphalidae, à la sous-famille des Satyrinae, à la tribu des Satyrini et au genre Aphantopus dont il est le seul représentant en Europe[1].
Ce papillon a fait l'objet d'études sur ses déplacements, qui ont conclu qu'il avait besoin de corridors écologiques spécifiques[2].
Aphantopus hyperantus (Linnaeus, 1758)
Il se nomme Ringlet en anglais et Brauner Waldvogel en allemand (littéralement « papillon brun des bois »).
Le Tristan est brun avec un certain dimorphisme sexuel : recto brun fuligineux chez la femelle, plus foncé, parfois presque noir, chez le mâle. Des petits ocelles noirs apparaissent plus ou moins au recto, ils sont parfois absents chez le mâle, mais des ocelles noirs cernés de jaune et pupillés de blanc en nombre variable ressortent bien au verso. Ces ocelles ont probablement un rôle contre la prédation[3].
Ce papillon est petit à moyen avec une envergure de 40 à 45 mm.
La chenille est de couleur crème avec des raies plus ou moins brunes. Elle hiverne puis termine sa croissance au printemps.
La chrysalide du Tristan est de couleur brun rosâtre.
La période de vol des adultes va de début juin à fin août.
Le Tristan est un papillon des forêts tempérées humides matures, où il volette dans les taches de lumière ou au coucher du soleil, dans les clairières ou milieux assimilables (bocage dense, milieux ouverts de parcs boisés...). Il apprécie les fleurs des ronciers où on le voit souvent butiner. Il est un des rares papillons de jour à voler par temps couvert et même par pluie fine.
Il vole souvent avec le Myrtil (Maniola jurtina) dont les ailes sont d'une couleur proche de celles du Tristan. On le trouve jusqu'à 1 600 mètres d'altitude[4].
Il peut être confondu avec le Moiré piémontais de couleur plus claire.
Il a (ou il avait) une large aire de répartition : de l'ouest de l'Europe jusqu'au Japon, à l'exception de l'extrême nord du continent, des régions de climat méditerranéen (on le trouve néanmoins dans le Nord de l'Espagne et dans le Nord de la Grèce). Il est absent du sud de l'Asie.
Avec le recul des bocages, des landes et des clairières ou des trouées créées par la gestion en taillis, ses habitats sont en recul. Il serait néanmoins localement encore assez répandu en Europe centrale.
En France métropolitaine où il était présent sur tout le territoire, il n'a pas été inventorié dans de nombreux départements depuis plusieurs années, ce qui signe une importante régression de l'espèce[5],[6].
Il n'a pas de statut de protection particulier.
Aphantopus hyperantus
Le Tristan, Aphantopus hyperantus, est une espèce de lépidoptères (papillons) appartenant à la famille des Nymphalidae, à la sous-famille des Satyrinae, à la tribu des Satyrini et au genre Aphantopus dont il est le seul représentant en Europe.
Ce papillon a fait l'objet d'études sur ses déplacements, qui ont conclu qu'il avait besoin de corridors écologiques spécifiques.
Pomróčnica (Aphantopus hyperantus abo Epinephele hyperanthus) je mjetel (Lepidoptera) ze swójby (Nymphalidae).
Jeli sy jedyn z mjenowanych njedostatkow skorigował(a), wotstroń prošu potrjecheny parameter předłohi {{Předźěłuj}}. Podrobnosće namakaš w dokumentaciji.
Pomróčnica (Aphantopus hyperantus abo Epinephele hyperanthus) je mjetel (Lepidoptera) ze swójby (Nymphalidae).
Aphantopus hyperantus (Anglice ringlet) est papilio tribus Satyrinorum familiae Nymphalidarum.
Vicimedia Communia plura habent quae ad Aphantopus hyperantum spectant (Aphantopus_hyperantus, Aphantopus hyperantus). 
Haec stipula ad insectum spectat. Amplifica, si potes! Aphantopus hyperantus (Anglice ringlet) est papilio tribus Satyrinorum familiae Nymphalidarum.
Tamsusis satyras (lot. Aphantopus hyperanthus, angl. Ringlet, vok. Schornsteinfeger) – pleštekių (Nymphalidae) šeimos drugys. Tai viena iš gausiausių Lietuvoje satyrų rūšių. Ryškus lytinis dimorfizmas. Drugių sparnų ilgis 19-23 mm. Jų viršus tamsiai rudas, su stambokomis dėmėmis. Apačia pilkai ruda, 2-3 didelės dėmės priekiniame sparne ir 5 užpakaliniam. Skraido VI-VIII mėn. Mėgsta miglinių augalų žiedus. Gyvena pamiškėse, pakrūmėse, pakelėse, drėgnose pievose.
Vikšrų kūnas apaugęs trumpučiais rausvais šereliais. Lėliukė šviesiai ruda, išmarginta tamsiomis linijomis ir dėmelėmis. Žiemoja vikšrai. Pavasarį jie maitinasi mitybiniais augalais.
Het koevinkje (Aphantopus hyperantus) is een vlinder uit de onderfamilie Satyrinae, de zandoogjes en erebia's.
Het is een zeer donkere vlinder. Het mannetje is bijna zwart, het vrouwtje is lichter van kleur en daardoor zijn de oogvlekken bij haar beter te zien. Het duidelijkst zijn de oogvlekken waar te nemen aan de onderzijde van de vleugels.
Het koevinkje komt in heel Europa voor en leeft op vochtige of ruige graslanden en grazige plekken met struiken. De vliegtijd is van juni tot en met augustus. Hij vliegt in één generatie en is vooral te vinden op valeriaan- en tijmbloemen.
De rupsen leven op diverse grassoorten zoals witbol, smele, kropaar, zwenkgrassen.
Het koevinkje (Aphantopus hyperantus) is een vlinder uit de onderfamilie Satyrinae, de zandoogjes en erebia's.
Gullringvinge (Aphantopus hyperantus) er en sommerfugl som tilhører gruppen ringvinger (Satyrinae) i den artsrike familien flikvinger (Nymphalidae). Den er vanlig og til dels svært tallrik på Sørlandet og Østlandet, med spredte funn i resten av Sør-Norge.
En nokså liten (vingespenn 30 – 42 mm) sommerfugl med avrundede vinger. Oversiden er mørkebrun med gyllen, silkeaktig glans, undersiden lyst gråbrun. Frynsene langs vingekanten er hvite. Både for- og bakvingene har et varierende antall små, lyskantede øyeflekker, men ellers ingen tegninger. Disse flekkene er større på undersiden enn på oversiden, og mangler vanligvis på oversiden hos hannen. Larven er strågul med brun ryggstripe og lys, brunkantet sidestripe.
Gullringvingen flyr på enger og lysninger i skogen, også i veikanter og grøfter, i juni – juli og av og til utover i første del av august. Den flyr forholdsvis langsomt og lavt og slipper seg ofte ned i vegetasjonen hvis den føler seg truet. Larven lever på rapp (Poa spp.) og myskegras (Millium effusum).
Gullringvinge (Aphantopus hyperantus) er en sommerfugl som tilhører gruppen ringvinger (Satyrinae) i den artsrike familien flikvinger (Nymphalidae). Den er vanlig og til dels svært tallrik på Sørlandet og Østlandet, med spredte funn i resten av Sør-Norge.
Na generassion a l'ann. La farfala a vòla da giugn a aost.
A viv an sj'Alp da la pian-a fin a 1400 méter.
Na generassion a l'ann. La farfala a vòla da giugn a aost.
DistribussionA viv an sj'Alp da la pian-a fin a 1400 méter.
Multimedia w Wikimedia Commons Przestrojnik trawnik (Aphantopus hyperantus) – gatunek owada z rzędu motyli.
Rozpiętość skrzydeł tego motyla to średnio 35–42 mm. Ich górna strona ma kolor ciemnobrązowy; u samic występują na przednim skrzydle 3, u samców 2 pawie oczka. Na spodniej stronie skrzydła tylnego, zarówno u samca, jak i samicy występuje 5 bardzo wyraźnych pawich oczek z żółtą obwódką[1]. Gąsienica jest jasnobrązowa.
Zasiedla Europę Środkową i Północną i umiarkowaną strefę Azji[2].
Dość pospolicie występuje zarówno na suchych, jak i wilgotnych łąkach, także na obrzeżach lasów. Imago można spotkać od czerwca do sierpnia. Dawniej gatunek ten pospolicie występował na terenach pól uprawnych, obecnie, wskutek mechanizacji i chemizacji rolnictwa, szczególnie zaś przez nasilone rozrzucanie obornika, stopniowo wycofuje się z pól uprawnych[1].
Niemal zawsze siedzi ze złożonymi skrzydłami, wskutek czego widoczna jest ich spodnia strona. Rozkłada je tylko, gdy jest zimno, ale słonecznie (umożliwia mu to lepsze nagrzanie ciała od słońca). Samica składa jaja w charakterystyczny sposób; nie na rośliny, jak robią to niemal wszystkie inne motyle, lecz podczas lotu. Wylęgające się z jaj gąsienice żerują na trawach[3].
Przestrojnik trawnik (Aphantopus hyperantus) – gatunek owada z rzędu motyli.
WyglądRozpiętość skrzydeł tego motyla to średnio 35–42 mm. Ich górna strona ma kolor ciemnobrązowy; u samic występują na przednim skrzydle 3, u samców 2 pawie oczka. Na spodniej stronie skrzydła tylnego, zarówno u samca, jak i samicy występuje 5 bardzo wyraźnych pawich oczek z żółtą obwódką. Gąsienica jest jasnobrązowa.
WystępowanieZasiedla Europę Środkową i Północną i umiarkowaną strefę Azji.
Dość pospolicie występuje zarówno na suchych, jak i wilgotnych łąkach, także na obrzeżach lasów. Imago można spotkać od czerwca do sierpnia. Dawniej gatunek ten pospolicie występował na terenach pól uprawnych, obecnie, wskutek mechanizacji i chemizacji rolnictwa, szczególnie zaś przez nasilone rozrzucanie obornika, stopniowo wycofuje się z pól uprawnych.
Tryb życiaNiemal zawsze siedzi ze złożonymi skrzydłami, wskutek czego widoczna jest ich spodnia strona. Rozkłada je tylko, gdy jest zimno, ale słonecznie (umożliwia mu to lepsze nagrzanie ciała od słońca). Samica składa jaja w charakterystyczny sposób; nie na rośliny, jak robią to niemal wszystkie inne motyle, lecz podczas lotu. Wylęgające się z jaj gąsienice żerują na trawach.
Okati rjavec (znanstveno ime Aphantopus hyperantus) je dnevni metulj iz družine pisančkov.
Okati rjavec je srednje velik metulj, ki preko kril meri med 35 in 55 mm. Zgornja stran kril je temno rjave barve, samica pa ima na zgornji strani sprednjih kril dve izraziti črni očesi, obrobljeni s svetlo rjavo barvo. Na zadnjih krilih ima dve ali tri podobne lise. Samci imajo taka očesa na zgornji strani kril slabše izražena. Spodnja stran kril je svetlo rjava, po njih pa so značilno razporejena črna očesa z umazano rumenim robom in belo sredino. Na sprednjih krilih ima metulj po tri, na zadnjih pa jih po pet takih očes. Okati rjavec se v Sloveniji zadržuje ob gozdnih obronkih in po gozdnih jasah ter po grmovnatih in travnatih območjih od nižin do gozdne meje, najpogostejši pa je od junija do avgusta. Gosenice se hranijo z listi različnih vrst trav in ostričevk[1].
Okati rjavec (znanstveno ime Aphantopus hyperantus) je dnevni metulj iz družine pisančkov.
Luktgräsfjäril, Aphantopus hyperantus, är en mycket allmän gräsfjäril på alla typer av gräsmarker. Fjärilen saknar teckning på framsidan, förutom att honan har ögonfläckar. Flygtiden infaller normalt under juni-augusti. Luktgräsfjärilen förekommer i ett band från Storbritannien hela vägen bort till Korea.
Luktgräsfjärilen har ett vingspann på mellan 28 och 42 millimeter. Det finns inte någon större skillnad på honor och hanar, men honan brukar vara något större och ha fler ögonfläckar.
Dess ägg är ljusgula och runda, medan larven är gulaktigt grå med en bred linje på ryggen i mörkbrunt; larvens sidolinje är tunn och vitaktig.
Wikimedia Commons har media som rör Luktgräsfjäril.
Luktgräsfjäril, Aphantopus hyperantus, är en mycket allmän gräsfjäril på alla typer av gräsmarker. Fjärilen saknar teckning på framsidan, förutom att honan har ögonfläckar. Flygtiden infaller normalt under juni-augusti. Luktgräsfjärilen förekommer i ett band från Storbritannien hela vägen bort till Korea.
Luktgräsfjärilen har ett vingspann på mellan 28 och 42 millimeter. Det finns inte någon större skillnad på honor och hanar, men honan brukar vara något större och ha fler ögonfläckar.
Dess ägg är ljusgula och runda, medan larven är gulaktigt grå med en bred linje på ryggen i mörkbrunt; larvens sidolinje är tunn och vitaktig.
Вид A. hyperantus названо на честь персонажа давньогрецької міфології Гіперанта — одного з 50 синів Єгипта.
Вид поширений в Європі, Північній Африці та Північній Азії від Іспанії до Японії.
Метелик з розмахом крил 20 — 24 мм. Забарвлення варіюється від світло-коричневого до темно-коричневого. Відмінною особливістю цих метеликів є наявність характерних вічок на нижніх і верхніх крилах (по 1-3 на кожному крилі), облямованих білою бахромою. Задні крила знизу коричневі, однотонні, з п'ятьма постдискальними вічками в двох групах. У окремих екземплярів число вічок менше зазначеного, аж до їх повного зникнення на передніх крилах і зверху задніх крил.
Мешкає у різноманітних лугових ділянках, лісах, по долинах річок або окраїнах боліт. Метелики літають з середини червня до кінця липня. Самиці відкладають яйця в польоті. Гусениці можуть бути бежевого, вохристого або сіро-коричневого кольору; мають темну лінію на спині і світлу — нижче чорних дихальців; покриті короткими волосками. Живуть на різних злаках, оляльковуються в підстилці.
Одна из самых распространённых бархатниц в Евразии. Вся Европа (кроме Северной Великобритании, северной части Скандинавии, Греции, южной части Пиренейского полуострова, Италии и островов Средиземного моря), Сибирь и Дальний Восток. Встречается повсеместно южнее северных лесотундр.
Населяет луга различных типов, лесные опушки, поляны, вырубки, обочины дорог, берега рек и ручьев. Также иногда может встречаться и в антропогенных биотопах — садах, парках и т. д. В степной зоне становится редким, здесь вид приурочен к пойменным и байрачным лесам и крупным лесопаркам. Отсутствует в наиболее засушливых районах степной зоны.
Везде развивается в одном поколении. Время лёта с середины июня по начало сентября (на севере ареала). Пик численности приходится на конец июня — начало июля.
Самка откладывает яйца рассеивая их в полете над кормовыми растениями. Гусеница серо-коричневая, с темной линией. Активна в ночное время. Окукливание происходит вблизи поверхности почвы. Куколка рыхлом коконе из шелковины, развивается около 18 дней.
Кормовые растения гусениц: райграс высокий, коротконожка перистая, коротконожка лесная, кострец прямой, вейник наземный, осока коротковолосистая, осока просяная, осока лесная, гребенник обыкновенный, ежа сборная, щучка, луговик, овсяница красная, бухарник шерстистый, бухарник мягкий, бор развесистый, молиния голубая, тимофеевка луговая, мятлик дубравный, мятлик луговой.
Одна из самых распространённых бархатниц в Евразии. Вся Европа (кроме Северной Великобритании, северной части Скандинавии, Греции, южной части Пиренейского полуострова, Италии и островов Средиземного моря), Сибирь и Дальний Восток. Встречается повсеместно южнее северных лесотундр.
Населяет луга различных типов, лесные опушки, поляны, вырубки, обочины дорог, берега рек и ручьев. Также иногда может встречаться и в антропогенных биотопах — садах, парках и т. д. В степной зоне становится редким, здесь вид приурочен к пойменным и байрачным лесам и крупным лесопаркам. Отсутствует в наиболее засушливых районах степной зоны.
.jpg)
_male_(35510927695).jpg)
.JPG)
_d1_1.jpg)
_(21127015050).jpg)
.jpg)
_mating_(14210273171).jpg)
.jpg)
.jpg)
,_Ostbelgien_(3945441446).jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
_-_Silberfleck-Perlmuttfalter_(1).jpg)
.jpg)
_Bulgaria.jpg)
_mit_Beute_(Brauner_Waldvogel)_(3).jpg)
.jpg)
_(35600472081).jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
_-_Keila.jpg)
_underside.jpg)
.jpg)
