nomes no trilho de navegação
La Equinacea purpurea - eastern purple-coneflower o a cencielles purple-coneflower n'inglés de Norteamérica, la so zona nativa, ye una fanerógama de la familia Asteraceae, usada como planta melecinal y ornamental.
Ye una planta yerbácea con raigañu negra y sabor picante. Algama'l metro d'altor y los sos fueyes son enteres y llanceolaes con trés nervaciones. Les flores esternes son lígules maneres de llimbu estrechu y de unos 3 cm de llargor; son de color rosa o púrpura. Les flores centrales son tubulares y de color mariellu maciu. El receptáculu ye espinosu y el frutu ye un aqueniu tetragonal mediu centimétrico, de color amarellentáu, ensin miriguanu, con una corona de dientes más o menos agudes y unos visaxes llonxitudinales.
Planta natural de Norteamérica onde s'atopa ente Illinois y Nebraska y escontra el sur hasta Misuri, Luisiana, Oklahoma, Kansas, Florida, Texas y Méxicu, onde crez n'llanures, praderíes y llombes seques. Cultívase como planta ornamental o por cuenta de les sos propiedaes farmacolóxiques n'otres partes del mundu.
La droga constituyir de normal los raigaños, pero n'ocasiones tamién s'emplega la parte aérea de la planta.
Echinacea purpurea describióse por (L.) Moench y espublizóse en Methodus Plantes Horti Botanici et Agri Marburgensis : a staminum situ describendi 591. 1794.[5]
El nome del xéneru procede del griegu echino, que significa "espinosu", debíu al discu central espinosu de la cabezuela floral.
purpurea: epítetu llatíno que significa "de color púrpura".[6]
Esta especie foi designada a lo llargo de la hestoria con otros nomes científicos consideraos sinónimos:
La Equinacea purpurea - eastern purple-coneflower o a cencielles purple-coneflower n'inglés de Norteamérica, la so zona nativa, ye una fanerógama de la familia Asteraceae, usada como planta melecinal y ornamental.
Třapatka nachová (Echinacea purpurea) je rostlina z čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae).
Třapatka je vytrvalá až 1 metr vysoká bylina. Lodyhu má přímou a drsnatě chlupatou. Řapíkaté listy jsou kopinatě vejčité, drsnatě chlupaté a na okraji pilovité. Jednotlivé květní úbory jsou na koncích lodyh. Jsou složeny z jazykových, nachových květů okrajových a z trubkovitých hnědých květů umístěných na květním lůžku. Střední květy jsou pichlavé.[1] Kvete od července do září.
Latinské jméno rostliny je odvozeno od řeckého slova echinos, což znamená ježek.
Je původní v Severní Americe, ale je široce pěstována.
Pro Evropu objevil třapatku nachovou obchodník s léky Joseph Meyer, který se o jejích léčivých účincích dozvěděl od prérijních indiánů, kteří jí říkali icahpe.[2]
Používá se jako podpůrná léčba při nemocech z nachlazení a infekcích dýchacích a močových cest. Prospěšné účinky při léčbě těchto infekcí jsou přisuzovány schopnosti rostliny stimulovat imunitní systém. Používá se též na špatně se hojící rány a na zánětlivá kožní onemocnění.
Severoameričtí indiáni využívali třapatku na rýmu a bolení v krku, hadí uštknutí, hojení ran, záněty, pohlavní a kožní potíže i pro léčbu koní.[2]
Je používána jako okrasná rostlina, trvalka. Bývá součástí záhonů ale i volných výsadeb, obvykle ve větších skupinách tohoto druhu. Je ceněná jako květina atraktivní pro motýly. Jsou pěstovány zahradní kultivary specifických barev a růstu.
Silice, pyrrolizidinové alkaloidy, estery kyseliny kávové, vinné, polysacharidy, alifatické amidy, isobutylamidy a třísloviny.
Jde o zcela nenáročnou trvalku. Preferuje slunné polohy, propustné půdy, i s nižším obsahem živin, lze ji pěstovat i na sušších místech. Množí se semeny, dělením trsů nebo ji lze množit kořenovými a osními řízky.[3]
Obrázky, zvuky či videa k tématu třapatka nachová ve Wikimedia Commons
Galerie třapatka nachová ve Wikimedia CommonsTřapatka nachová (Echinacea purpurea) je rostlina z čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae).
Havepurpursolhat (Echinacea purpurea), også skrevet Have-Purpursolhat, er en staude med en opret, stivstilket vækst. Af frøene udpresses en olie ("Echinacin"), der anses som sygdomsforebyggende.
Stænglerne er let furede og ru. Bladene sidder spredt, og de er smalt ægformede med grove tænder langs randen. Blomsterne er samlet i kurve. Midterblomsterne er rørformede og meget mørke (næsten sorte), mens randens blomster har lyserøde kroner. Tilsammen fremtræder blomsten som en lille, lyserød solsikke. Frøene modner godt, men ædes ofte af fugle. Tidlig høst giver mulighed for såning, som lykkes godt.
Roden er kraftig og dybtgående.
Højde x bredde og årlig tilvækst: 1 x 1 m (100 x 5 cm/år).
Havepurpursolhat gror i savanneagtige prærieområder med spredt trævækst. I nationalparken Wilson’s Creek National Battlefield, som er et område vest for Mississippi nær byen Springfield i delstaten Missouri, findes højgræsprærie og egesavanne på mineralrig og sommerfugtig jord, der kun er let snedækket om vinteren. Her findes arten sammen med bl.a. Almindelig giftsumak, Almindelig robinie, Almindelig tretorn, Amelanchier arborea (en art af bærmispel), Amerikansk blomme, Amerikansk ceanothus, Amerikansk hassel, Amerikansk kaki, Amerikansk nældetræ, Amerikansk platan, Amerikansk sassafras, Amerikansk vin, Amorpha canescens (en art af særkrone), Askebladet løn, Bleg purpursolhat, Blyantene, Blå moskitogræs, Butbladet frynsebregne, Camassia scilloides (en art af kamassia), Canadisk gyldenris, Canadisk hasselurt, Canadisk hyld, Carolinarose, Cornus racemosa (en art af kornel), Duftsumak, Farveeg, Farveskønhedsøje, Glansbladet hæg, Glat hestekastanje, Hanesporehvidtjørn, Helianthus hirsutus (en art af solsikke), Hvidask, Hvideg, Hvidelm, Håret solhat, Indianermonarda, Kalkumfod, Klatrevildvin, Lespedeza violacea (en art af kløverbusk), Lyngasters, Læderkrone, Malus ioensis (en art af æble), Osagetorn, Pecan, Præriefodblad, Rævevin, Rød morbær, Rødask, Rødeg, Rødelm, Skarlagenjordbær, Sommervin, Storblomstret skønhedsøje, Sukkerløn, Sølvnatlys, Toårig natlys, Virginsk vinterbær, Virginsk ærenpris, Sølvløn og Tandpinetræ[1]
Havepurpursolhat (Echinacea purpurea), også skrevet Have-Purpursolhat, er en staude med en opret, stivstilket vækst. Af frøene udpresses en olie ("Echinacin"), der anses som sygdomsforebyggende.
Purpur-Sonnenhut (Echinacea purpurea), auch Roter Scheinsonnenhut[1] genannt, ist eine Pflanzenart aus der Gattung der Sonnenhüte (Echinacea) in der Familie der Korbblütler (Asteraceae). Sie ist in den östlichen und zentralen USA beheimatet und wird dort Eastern purple-coneflower oder Purple-coneflower genannt.[1]
Echinacea purpurea wächst als ausdauernde, krautige Pflanze, die Wuchshöhen von 50 bis zu 120 Zentimeter erreichen kann. Es werden Faserwurzeln gebildet. Die vegetativen Pflanzenteile sind meist mit ausgebreiteten bis aufsteigenden Haaren bedeckt oder manchmal kahl. Die aufrechten Stängel sind meist bräunlich-grün.[2]
Die wechselständig am Stängel verteilt angeordneten Laubblätter sind in Blattstiel und Blattspreite gegliedert. Der Blattstiel ist meist 0 bis 17, selten bis zu 25 cm lang. Die Blattspreite ist bei einer Länge von 5 bis 30 cm und einer Breite von selten 1, meist 5 bis 12 cm eiförmig bis schmal-lanzettlich mit meist gerundeter bis herzförmiger Spreitenbasis. Es sind drei oder fünf Blattadern erkennbar. Der Blattrand ist meist gesägt bis gezähnt, selten glatt.[2]
Die Blütezeit reicht in Nordamerika vom späten Frühling bis zum Sommer,[2] in Europa je nach Standort etwa Mai und Oktober. Auf einem 8 bis 25 cm langen Blütenstandsschaft steht ein einzelner, relativ großer, körbchenförmiger Blütenstand. Die haltbaren Hüllblätter sind bei einer Länge von 8 bis 17 mm und einer Breite von 1 bis 8 mm linealisch bis lanzettlich. Der konische Blütenstandsboden (Receptaculum) weist eine Höhe von 1,4 bis 4,5 cm und einen Durchmesser von 2 bis 4 cm auf. Die Spreublätter sind 9 bis 15 mm, gerade oder leicht gekrümmt rot-orangefarben, stachelspitzigen Ende.[2]
Ein Blütenstand enthält Zungenblüten und Röhrenblüten. Bei den Zungenblüten sind die rosa- bis purpurfarbenen Kronblätter auf der Unterseite spärlich behaart und die 3 bis 8 cm lange 0,7 bis 1,9 cm breite Zunge ist ausbreitet bis zurückgekrümmt. Bei den Röhrenblüten sind die Kronblätter 4,5 bis 5,7 mm lang und die Kronlappen grünliche oder rosa- bis purpurfarbenen.[2]
Die grau-weißen Achänen sind 3,5 bis 5 mm lang. Die Achänen sind meist kahl, aber die sich aus den Zungenblüten entwickelten sind manchmal behaart an den Kanten. Der haltbare Pappus ist 1,2 mm lang und besteht aus gleichen Zähnen.[2]
Die Chromosomengrundzahl beträgt x = 11; es liegt Diploidie vor, also 2n = 22.[2]
Echinacea purpurea ist in den nordöstlichen, nördlich-zentralen, südöstlichen sowie südlich-zentralen USA weitverbreitet. Sie kommt ursprünglich in den US-Bundesstaaten Indiana, südliches Michigan, Ohio, Illinois, südliches Iowa, Kansas (nur Cherokee County), Missouri, östliches Oklahoma, Wisconsin, Alabama, Arkansas, Georgia, Kentucky, Louisiana, Mississippi, North Carolina, Tennessee sowie Texas vor. In der kanadischen Provinz Ontario ist sie verwildert.[1][2] Echinacea purpurea gedeiht in Nordamerika von den Great Plains bis zu den Großen Seen und den Rocky Mountains. Echinacea purpurea gedeiht in den USA an felsigen Standorten, offenen Wäldern, Dickichten, Prärien, besonders in der Nähe von Wasserwegen in Höhenlagen zwischen 10 und über 400 Meter.[2]
In Europa ist Echinacea purpurea in Deutschland, Österreich, Polen (dort Jeżówka purpurowa genannt), Moldawien (dort Ehinație roșu genannt) und der Ukraine (dort Ехiнацея пурпурова (Echinazeja purpurowa) genannt) ein Neophyt.[3][1]
Die Erstveröffentlichung erfolgte 1753 durch Carl von Linné in Species Plantarum, 2, S. 907[4] als Rudbeckia purpurea. Die Neukombination zu Echinacea purpurea (L.) Moench wurde durch Conrad Moench 1794 in Methodus Plantas Horti Botanici et Agri Marburgensis: a staminum situ describendi, S. 591[5] veröffentlicht, Echinacea purpurea ist die Typusart der Gattung Echinacea. Weitere Synonyme für Echinacea purpurea (L.) Moench nom. cons. sind: Brauneria purpurea (L.) Britt., Echinacea purpurea var. arkansana Steyerm., Echinacea purpurea fo. liggettii Steyerm., Echinacea purpurea var. serotina (Nutt.) L.H.Bailey, Echinacea serotina (Nutt.) DC., Rudbeckia purpurea var. serotina Nutt., Rudbeckia serotina (Nutt.) Sweet.[6] Das Artepitheton purpurea bedeutet purpurfarben und bezieht sich auf die Farbe der Blütenkronblätter.
Sorten von Echinacea purpurea werden als Zierpflanzen in Parks und Gärten verwendet.[1]
Purpur-Sonnenhut enthält zahlreiche Substanzen, vor allem Polysaccharide, Kaffeesäuren (Cichoriensäure), Alkamide und Glykoproteine.[7] Die Blätter können gegessen werden.[8] Die Wirkstoffe von Purpursonnenhutkraut-Presssaft werden bei der Kurzzeit-Anwendung zur Vorbeugung und Behandlung von Erkältungskrankheiten zur Stimulierung des Immunsystems genutzt.[9] Die European Medicines Agency kam in einer Beurteilung der Wirksamkeit im Jahr 2014 zu dem Schluss, dass vorliegende wissenschaftliche Studien einen positiven Effekt von Echinacea-basierten Medizinprodukten auf den Krankheitsverlauf bei Erkältungen bestätigen.[10] Dies gilt jedoch nur für Erwachsene. Bei Kindern liegen nach Angaben der Behörde keine ausreichenden Belege für eine Wirksamkeit vor.
Der Cichoriin-Gehalt der Pflanze steigt signifikant zwischen Blühinduktion und Seneszenz.[11]
Nacktschnecken fressen diese Pflanze, besonders gefährdet ist der erste Austrieb im Frühjahr.[8]
Purpur-Sonnenhut (Echinacea purpurea), auch Roter Scheinsonnenhut genannt, ist eine Pflanzenart aus der Gattung der Sonnenhüte (Echinacea) in der Familie der Korbblütler (Asteraceae). Sie ist in den östlichen und zentralen USA beheimatet und wird dort Eastern purple-coneflower oder Purple-coneflower genannt.
Hava-purpursólhattur (frøðiheiti Echinacea purpurea) er ein planta ið hoyra til kurvablómuættina (Asteraceae).
Upprunaliga kemur plantan úr Norðuramerika, har hon veksur fleiristaðni sum villvaksandi planta.[1]
Plantan verður upp í 50-120 cm.
Hava-purpursólhattur (frøðiheiti Echinacea purpurea) er ein planta ið hoyra til kurvablómuættina (Asteraceae).
Upprunaliga kemur plantan úr Norðuramerika, har hon veksur fleiristaðni sum villvaksandi planta.
Plantan verður upp í 50-120 cm.
Η εχινάκεια η στενόφυλλη (Echinacea purpurea) είναι είδος ανθοφόρων φυτών της οικογένειας των ηλιάνθων της Βόρειας Αμερικής. Είναι ιθαγενής στην ανατολική Βόρεια Αμερική και παρουσιάζεται σε κάποιο βαθμό στην άγρια φύση σε πολλές ανατολικές και νοτιοανατολικές περιοχές στις Ηνωμένες Πολιτείες καθώς και στην Καναδική επαρχία του Οντάριο . Είναι πιο συνηθισμένο στους Ozarks και στον Μισισιπή / Κοιλάδα του Οχάιο. "Purple coneflower" [1]. Αυτή η κοινή ονομασία χρησιμοποιείται μερικές φορές για άλλα μοβ φυτά άνθη στο γένος εχινάκεια.
Η εχινάκεια είναι πολυετές, ποώδες (μέχρι ύψους 120 cm (47 in) και 25 cm (10 in) πλάτος) κατά την ωριμότητα. Ανάλογα με το κλίμα, ανθίζει όλη την άνοιξη μέχρι το καλοκαίρι. Οι κωνοειδείς ανθισμένες κεφαλές είναι συνήθως, αλλά όχι πάντα, μοβ στην άγρια φύση. Τα ατομικά λουλούδια (florets) μέσα στο κεφάλι των λουλουδιών είναι ερμαφρόδιτα, με αρσενικά και θηλυκά όργανα σε κάθε λουλούδι. Η επικονίαση γίνεται από πεταλούδες και μέλισσες. Αν και το φυτό προτιμά τα αργιλώδη ή αμμώδη, καλά στραγγιζόμενα εδάφη, επηρεάζεται ελάχιστα από το pH του εδάφους.[2]
Η εχινάκεια καλλιεργείται επίσης ως διακοσμητικό φυτό και έχουν αναπτυχθεί πολυάριθμες ποικιλίες για την ποιότητα και τη φυτική μορφή των λουλουδιών. Το φυτό μεγαλώνει στον ήλιο ή σε φωτεινή σκιά. Ευδοκιμεί σε ξηρό ή υγρό έδαφος και μπορεί να ανεχθεί την ξηρασία.[3]
Η εχινάκεια μπορεί να πολλαπλασιαστεί είτε με αγενή τρόπο είτε με σπόρους.
Οι χρήσιμες φυτικές τεχνικές περιλαμβάνουν τη διαίρεση και τα μοσχεύματα ριζών. Οι συστάδες μπορούν να χωριστούν ή να σπάσουν σε μικρότερες δέσμες, κάτι που γίνεται κανονικά την άνοιξη ή το φθινόπωρο. Τα μοσχεύματα που προέρχονται από ρίζες "μεγέθους μολυβιού" θα αναπτυχθούν σε φυτά όταν ξεκινήσουν στα τέλη του φθινοπώρου ή στις αρχές του χειμώνα. Φυτά που δημιουργούνται σε εξωτερικούς χώρους.
Η βλάστηση των σπερμάτων γίνεται καλύτερα με τις ημερήσιες διακυμάνσεις της θερμοκρασίας ή μετά τη στρωματοποίηση , οι οποίες συμβάλλουν στο τερματισμό της παύσης . Οι σπόροι μπορούν να ξεκινούν σε εσωτερικούς χώρους πριν από την καλλιεργητική περίοδο ή σε εξωτερικούς χώρους μετά την έναρξη της καλλιεργητικής περιόδου.
Αρπακτικά τρώνε αυτό το φυτό.
Η εχινάκεια περιέχει πολλαπλές ουσίες, όπως πολυσακχαρίτες , παράγωγα καφεϊκού οξέος (συμπεριλαμβανομένου του κιχωρικού οξέος ), αλκυλαμίδια και γλυκοπρωτεΐνες .[4]
Παραδοσιακό βοτανικό φάρμακο Στην ιθαγενή ιατρική των αυτοχθόνων Ινδιάνων , το φυτό χρησιμοποιήθηκε εξωτερικά για πληγές, εγκαύματα και τσιμπήματα εντόμων , μάσημα ρίζας για πονόδοντο και μολύνσεις στο λαιμό. Εσωτερική χρήση για πόνο, βήχα , κράμπες στομάχου και τσιμπήματα φιδιού, ως αντιβιοτικό, αποτοξινωτικό, εφιδρωτικό, επουλωτικό των πληγών και αντιαλλεργιογόνο. [5]
Είναι οικονομικά σημαντικό, στο φαρμακευτικό εμπόριο. Υποτίθεται ότι όλα τα μέρη του μωβ coneflower διεγείρουν το ανοσοποιητικό σύστημα. Οι καλά ελεγχόμενες δοκιμές που μελετούν αυτές τις χρήσεις είναι περιορισμένες και χαμηλής ποιότητας. Τα αποτελέσματα της μελέτης αναμειγνύονται σχετικά με το κατά πόσο τα παρασκευάσματα που περιλαμβάνουν εχινάκεια μπορεί να είναι χρήσιμα για λοιμώξεις του ανώτερου αναπνευστικού συστήματος, συμπεριλαμβανομένου του κρυολογήματος. Οι παρενέργειες περιλαμβάνουν γαστρεντερικές επιδράσεις και αλλεργικές αντιδράσεις , όπως εξανθήματα , αυξημένο άσθμα και αναφυλαξία που απειλεί τη ζωή .
Η ονομασία "εχινάκεια" προέρχεται από την ελληνική λέξη 'εχίνος' , που σημαίνει «αχινός» δηλαδή 'αγκαθωτός', λόγω του ακανθώδους κεντρικού δίσκου. «Purpurea» σημαίνει «κοκκινωπό-μοβ».[6]
Η εχινάκεια η στενόφυλλη (Echinacea purpurea) είναι είδος ανθοφόρων φυτών της οικογένειας των ηλιάνθων της Βόρειας Αμερικής. Είναι ιθαγενής στην ανατολική Βόρεια Αμερική και παρουσιάζεται σε κάποιο βαθμό στην άγρια φύση σε πολλές ανατολικές και νοτιοανατολικές περιοχές στις Ηνωμένες Πολιτείες καθώς και στην Καναδική επαρχία του Οντάριο . Είναι πιο συνηθισμένο στους Ozarks και στον Μισισιπή / Κοιλάδα του Οχάιο. "Purple coneflower" . Αυτή η κοινή ονομασία χρησιμοποιείται μερικές φορές για άλλα μοβ φυτά άνθη στο γένος εχινάκεια.
Echinacea serotina, the narrow-leaved purple coneflower or blacksamson echinacea,[3] is a species of flowering plant in the family Asteraceae. It is native to the states of Arkansas and Louisiana in the United States.[4] The species is sometimes listed as being found only in Louisiana, but the type collection was made in Arkansas, part of Louisiana at the time.[5]
Echinacea serotina is very similar to E. purpurea but with stiffer, bristly hairs on the foliage.[3]
Echinacea serotina, the narrow-leaved purple coneflower or blacksamson echinacea, is a species of flowering plant in the family Asteraceae. It is native to the states of Arkansas and Louisiana in the United States. The species is sometimes listed as being found only in Louisiana, but the type collection was made in Arkansas, part of Louisiana at the time.
Echinacea serotina is very similar to E. purpurea but with stiffer, bristly hairs on the foliage.
Purpura eĥinaceo aŭ purpura ekinaceo (Echinacea purpurea), [1] , estas planta specio el la genro de la eĥinaceoj (Echinacea) en la familio de la Asteracoj (Asteraceae). Ĝi hejmas en orienta kaj meza Usono.
Echinacea purpurea kreskas kiel multjara, herba planto, kiu atingas alton de 50 ĝis 120 cm. La planto havas fibrajn radikojn. La vegetativaj plantpartoj estas ofte kovritaj de haroj. La vertikalaj tigoj estas ofte brune verdaj.[2]
La alternanta tigo havas dise starantajn foliojn. La petioloj longas ofte 0 ĝis 17, malofte ĝis 25 cm. La foliplato longas 5 ĝis 30 cm kaj larĝas 1 aǔ 5 ĝis 12 cm. Ĝi estas ovoforma ĝis mallarĝe lanca kaj plej ofte rondigita ĝis korforma. Oni povas bone vidi tri ĝis kvin folivejnojn. La randoj estas plej ofte segildentaj aǔ dentaj, malofte glataj .[2]
La planto floras en Nordameriko de la malfrua printempo ĝis la somero [2] (en Eǔropon de majo ĝis oktobro). Sur 8 ĝis 25 cm longa flortigo staras kiel unuopa relative granda kapitula infloresko. La konservata involukro havas longecon de 8 ĝis 17 m kaj larĝeco de 1 ĝis 8 mm liniila aǔ lanceta. La konusforma receptakolo havas altecon de 1,4 ĝis 4,5 cm kaj diametro de 2 ĝis 4 cm. La paleoj longas 9 ĝis 15 mm, kaj estas rektaj aǔ nur iom kurbaj, ili havas ruĝec-oranĝan koloron kaj pikilon je la fino.[2]
La infloresko havas langetflorojn kaj tubetflorojn. Ĉe la langetfloroj la rozeaj ĝis purpuraj petaloj havas maldensan hararon je la malsupra surfaco. La 3 ĝis 8 cm longa kaj 0,7 ĝis 1,9 cm larga lango estas kurveca. Ĉe la tubetfloroj la petaloj longas 4,5 ĝis 5,7 mm kaj la kronaj loboj estas verdece aǔ rozeaj.[2]
La grize blankaj aĥenoj longas 3,5 ĝis 5 mm. La aĥenoj plej ofte estas kalvaj kun kelkfoje haraj eĝoj. La daǔrantaj papusoj estas 1,2 mm longaj kaj konsistas el samaj dentoj.[2]
La kromosoma baznombro estas x = 11; ekzistas diploidio, do 2n = 22.[2]
Echinacea purpurea estas disvastigita en nord-orienta, nord-centra, sud-orienta kaj sud-centra Usono. Ĝi kreskas nature en la usonaj ŝtatoj Indiano, suda Miĉigano, Ohio, Ilinojso, suda Iovao, Kansaso (nur la kantono Cherokee), Misurio, orienta Oklahomo, Viskonsino, Alabamo, Arkansaso, Georgio, Kentukio, Luiziano, Misisipio, Norda Karolino, Teneseo kaj Teksaso. En la kanada provinco Ontario ĝi estas sovaĝiĝita.[1][2] En Eǔropo Echinacea purpurea en Germanujo, Aǔstrio, Polujo, Moldavio kaj Ukrainio la planto estas neofito.[3][1]
En la hejmaj kreskoregionoj Echinacea purpurea kreskas ĉe rokaj ejoj, en maldensaj arbaroj, en densaĵoj, prerioj, kaj precipe en la proksimeco de akvovojoj en alteco de 10 kaj pli ol 400 m.[2]
La unua priskribo okazis 1753 fare de Carl von Linné en Species Plantarum, 2, p. 907[4] kiel Rudbeckia purpurea. La novkombinaĵo al Echinacea purpurea (L.) MOENCH okazis fare de Conrad Moench 1794 en Methodus Plantas Horti Botanici et Agri Marburgensis: a staminum situ describendi, p. 591[5], Echinacea purpurea estas la tipospecio de la genro Echinacea. Pliaj sinonimoj por Echinacea purpurea (L.) MOENCH nom. cons. estas: Brauneria purpurea (L.) BRITT.}}, Echinacea purpurea var. arkansana STEYERM., Echinacea purpurea fo. liggettii STEYERM., Echinacea purpurea var. serotina (NUTT.) L.H.BAILEY, Echinacea serotina (NUTT.) DC., Rudbeckia purpurea var. serotina NUTT., Rudbeckia serotina (NUTT.) SWEET.[6] La specia epiteto purpurea signifas purpurkolora pro la koloro de la petaloj.
La kulturvario Echinacea purpurea estas uzata kiel ornamplanto en parkoj kaj gardenoj.[1]
La purpura eĥinaceo enhavas multajn substancojn, antaǔ ĉio polisakaridoj, kafacidoj (cikoria acido), alkamidoj kaj glikoproteinoj.[7] La florojn oni povas manĝi.[8] la pressuko havas efikajn substancojn kiuj helpas kontraǔ malvarmumo ksj stimulas la imunan sistemon.[9]
Purpura eĥinaceo aŭ purpura ekinaceo (Echinacea purpurea), , estas planta specio el la genro de la eĥinaceoj (Echinacea) en la familio de la Asteracoj (Asteraceae). Ĝi hejmas en orienta kaj meza Usono.
Echinacea purpurea ("eastern purple-coneflower" o simplemente "purple-coneflower" en inglés) es una fanerógama de la familia Asteraceae, usada como planta medicinal y ornamental. Es nativa de Norteamérica.
Como planta medicinal, reduce los síntomas de las infecciones respiratorias agudas (IRA) siempre y cuando se tome al inicio de lo síntomas.[2]
Es una planta herbácea con raíz negra y sabor picante. Alcanza el metro de altura y sus hojas son enteras y lanceoladas con tres nervaciones. Las flores externas son lígulas estériles de limbo estrecho y de unos 3 cm de longitud; son de color rosa o púrpura. Las flores centrales son tubulares y de color amarillo pálido. El receptáculo es espinoso y el fruto es un aquenio tetragonal medio centimétrico, de color amarillento, sin vilano, con una corona de dientes más o menos agudas y unas muecas longitudinales.
Planta natural de Norteamérica donde se encuentra entre Illinois y Nebraska y hacia el sur hasta Misuri, Luisiana, Oklahoma, Kansas, Florida, Texas y México, donde crece en llanuras, praderas y colinas secas. Se cultiva como planta ornamental o debido a sus propiedades farmacológicas en otras partes del mundo.
Echinacea purpurea fue descrita por (L.) Moench y publicado en Methodus Plantas Horti Botanici et Agri Marburgensis : a staminum situ describendi 591. 1794.[3]
El nombre del género procede del griego echino, que significa "espinoso", debido al disco central espinoso de la cabezuela floral.
purpurea: epíteto latíno que significa "de color púrpura".[4]
Esta especie ha sido designada a lo largo de la historia con otros nombres científicos considerados sinónimos:
Las partes utilizadas la constituyen normalmente las raíces, pero en ocasiones también se emplean las hojas, tallos y flores de la planta. Es estimulante inmunitario recomendado para aumentar las defensas contra enfermedades infecciosas.[6][7][8]
.png)
.png)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.png)
.jpg)
.jpg)
-1.JPG)
.png)
.jpg)
.jpg)
.png)
|número-autores= (ayuda) 
Echinacea purpurea ("eastern purple-coneflower" o simplemente "purple-coneflower" en inglés) es una fanerógama de la familia Asteraceae, usada como planta medicinal y ornamental. Es nativa de Norteamérica.
Como planta medicinal, reduce los síntomas de las infecciones respiratorias agudas (IRA) siempre y cuando se tome al inicio de lo síntomas.
Punane siilkübar (ehk purpur-siilkübar, ehk punane päevakübar, Echinacea purpurea) on 60 kuni 90 cm kõrgune korvõieliste sugukonda siilkübara perekonda kuuluv mitmeaastane rohttaim. Kasutatakse ravim- ja ilutaimena. Looduslik kasvukoht asub Põhja-Ameerikas, kuid kasvatatakse koduaedades üle maailma.
Purpur-siilkübar on immuunsüsteemi tugevdava ning põletikuvastase toimega. Omab mikroobide -ja viirusevastast mõju. Aitab suurendada vastupanuvõimet külmetus- ja nakkushaigustele, kuna leevendab haiguse kulgu ning kiirendab tervenemist. Toimib ka valuvaigistina. Tarvitatakse peamiselt tinktuurina.
Õitseb juuli keskpaigast septembrini.[1]
Purpur-siilkübara teaduslik ladinakeelne nimetus Echinacea tuleb kreekakeelsest sõnast echinos, mis tähendab siili või merisiilikut. Ladinakeelne nimetus Echinacea viitabki taime siilitaolisele õisikusüdamikule. Nimetus purpurea osutab keelõite purpurpunasele värvusele.[2]
Purpur-siilkübara kõrgus on 60–100 cm. Kõrgused võivad sortidel erineda.[3]
Lehed on vastamisi või vahelduvalt asetsevad, piklikud, karedad ning tumerohelist värvi. Kuju süstjast kuni munajani. Leheservad hambulised või teravsaagjad, leherood on selgelt eristatavad.[1][3]
Varred on tugevad, püstised ja väheharunenud.[3]
Taime korvõisikud on suured, asuvad raagudel varte tippudes, nende läbimõõt on 10–16 cm. Õisi on kahesuguseid. Putkõite värvus vaheldub oranžikaspruunist mustjaspunaseni ning need asetsevad õisiku keskel. Äärmised õied on keelekujulised, allarippuvad või püstised ning nende värvus on varieeruv – roosad, lillakad või purpurpunased. Teatud sortidel esinevad valged keelõied. Purpur-siilkübar on hermafrodiit ehk kahesuguline taim.[3][4]
Viljaks kiilukujuline 4–5 mm suurune neljakandiline seemnis, mille alumine pool on ümar.[4][5]
Paljunevad seemnetega. Paljundatakse ka puhma jagamisel. Levivad risoomide abil.[5]
Looduslik leviala on Põhja-Ameerika lõuna- ja idaosas preeriates ja valgusküllastes metsatukkades, kust ta pärineb. Kasvatatakse teda Euroopas, sealhulgas Eestis koduaedades, parkides ilutaimena. Euroopasse jõudis 1699. aastal, kuid tarvitust leidis alates 1900. aastast. Eestisse toodi Saksamaalt.[5] Kasvupinna suhtes on pigem vähenõudlik. Kasvab pea igasuguses aiamullas, kuid kõige rohkem eelistab parasniisket huumusrikast mulda, mis sisaldab keskmiselt toitaineid . Õitseb paremini päikesepaistelistes kohtades. Taimed ei talu kuivust ega ka liigniiskust.[1][4]
Droogid sisaldavad palju erinevaid keemilisi aineid: kohvhappe derivaate ehinakosiid ja tsünariin, polüsahhariide, amiide, orgaanilisi happeid, glükosiide, polüiine, eeterlikke õlisid, ensüüme, mineraalaineid jm.[3]
Purpur-siilkübar on ajalooliselt tähtis ravimtaim. Indiaani hõimud tarvitasid teda maohammustuste, haavade, haavandite raviks ning immuunsüsteemi tugevdamiseks. Indiaani hõimude šamaanid pidasid purpur-siilkübarat pühaks – enne olulisi talitlusi pesid nad taime mahlaga oma käsi.[6][7]
Droogina kasutatakse juurt ja ürti, harvem õisikuid nii värskelt kui ka kuivatatult. Värske taim sisaldab rohkem toimeaineid kui kuivatatud.[7] Ürte kogutakse juulis ja augustis õitsemise ajal ning juuri septembris. Juured puhastatakse ning pestakse. Kuivatamine toimub 40–50 °C temperatuuri juures. Tarvitatakse peamiselt alkoholtinktuurina, harvem vesitõmmisena, aga ka kapslite, tablettide, mahlana.[8][9][10]
Tarvitatakse põhiliselt alkoholtinktuuri immuunsüsteemi tugevdamiseks, mis valmistatakse värsketest taimeosadest 40% alkoholiga kaalulises vahekorras 1:10 (juured) või 1:20 (ürt). Tõmmis tuleks jätta 10 päevaks seisma suletud anumasse pimedasse ning seda vahetevahel loksutada. Seejärel kurnata. Juurte tõmmist manustada suukaudselt 1/2 tl, ürdi tõmmist 1 tl kolm korda päevas veega lahjendatult 14 päeva jooksul, kuid kindlasti mitte üle kahe nädala.[6]
Droogil on immuunsüsteemi tugevdav ning põletikuvastane toime. Immuunsüsteemi tugevdajana tõstab valgete vereliblede arvu ning aktiivsust. Kasutatakse nakkus- ja külmetushaiguste vastu, leevendades ja kiirendades haiguse kulgu ja soodustades paranemist. Omab bakteri-, seene-, viirusevastast toimet ning sellega seoses kasutatakse gripiviiruse raviks. Tervendab nahapõletikku, haavu, ekseemi, aknet, veenilaiendeid. Tarvitatakse külmetushaiguste, hingamisteede, allergiate, kuseteede krooniliste nakkuste, herpesviiruse vastu. Purpur-siilkübar on leidnud kasutust veel valuvaigistina peavalu, kurguvalu ja hambavalu korral ning podagra leevendamiseks. Mahla ja tõmmiseid võib määrida nahale putukahammustuse korral vaevuste alandamiseks.[3][10][11] Aitab ennetada nakkushaigustesse haigestumist enne nakkuste leviku perioodi. Võib tarvitada vere puhastajana.[3][6][12]
Vastunäidustused on tuberkuloos, leukoos, kollagenoos, AIDS, HIV-nakkus, autoimmuunhaigused, reumareumaatilised sidekoehaigused ning rasedus.[12] Võib esineda ülitundlikkust, kuid see on siiski erandlik. Suurtes annustes ja pikaajalisel tarvitamisel võib esile kutsuda nahalöövet, sügelust, turset, hingamishäireid, peapööritust, vererõhu alanemist ja kehatemperatuuri tõusu. Liiga kauakestev kasutamine (järjest üle 14 päeva) kahjustab immuunsüsteemi, kurnates seda.[6] Ei ole soovitav tarvitada teda samaaegselt teatud ravimitega, näiteks kortikosteroidid ja immuunsupressandid.[3][10]
Taime koostises olev ehhinatsiin avaldab toimet putukamürgina, eriti tundlikud on sellele kärbsed.[3] Purpur-siilkübar on hinnatud lõikelill, sest taim peab vaasis kaua vastu.[7]
1. Ain Raal. "101 Eesti ravimtaime", Tallinn: Kirjastus Varrak, 2013
2. Ain Raal. "Farmakognoosia", Tartu: Tartu Ülikooli Kirjastus, 2010
3. Mall Värva. "Ravimtaimed AEDA", Tallinn: Kirjastus Maalehe Raamat, 2002
4. Ulve Pihlik. "Ravimtaimed aias", Tallinn: Kirjastus Ajakirjade Kirjastus, 2008
5. Jade Britton. "Ravimine taimedega", Tallinn: Kirjastus Varrak, 2013
6. Burkhard Bohne, Peter Dietze. "Ravimtaimed: taskuteatmik: 130 taimetutvustust", Tallinn: Egmont, 2006
7. Aili Paju. "Kui taimed räägiksid", Tallinn: Kirjastus Maalehe Raamat, 2003
8. Andrew Chevallier. "Taimsed ravimid", Tallinn: Kirjastus Varrak, 2010
9. Ain Raal. "Taimedes talletuv tervis", Tallinn: Kirjastus Valgus, 2003
Ain Raal, "Indiaanlaste püha taim tugevdab immuunsüsteemi". eestiloodus.ee
Punane siilkübar (ehk purpur-siilkübar, ehk punane päevakübar, Echinacea purpurea) on 60 kuni 90 cm kõrgune korvõieliste sugukonda siilkübara perekonda kuuluv mitmeaastane rohttaim. Kasutatakse ravim- ja ilutaimena. Looduslik kasvukoht asub Põhja-Ameerikas, kuid kasvatatakse koduaedades üle maailma.
Purpur-siilkübar on immuunsüsteemi tugevdava ning põletikuvastase toimega. Omab mikroobide -ja viirusevastast mõju. Aitab suurendada vastupanuvõimet külmetus- ja nakkushaigustele, kuna leevendab haiguse kulgu ning kiirendab tervenemist. Toimib ka valuvaigistina. Tarvitatakse peamiselt tinktuurina.
Õitseb juuli keskpaigast septembrini.
Kaunopunahattu eli punahattu (Echinacea purpurea) on monivuotinen yrttikasvi, joka on kotoisin Pohjois-Amerikan kaakkois- ja keskiosien preerioilta ja aukeilta ylängöiltä. Lajista käytetään myös nimeä auringonhattu, jota on käytetty myös joistakin muista punahattujen (Echinacea) suvun lajeista. Joitakin valkokukkaisia lajikkeita ('Alba', 'White Swan') kutsutaan valkohatuiksi.
Termi Echina flunssarohdon nimessä viittaa punahattuun.
Kaunopunahattu kasvaa 30–100 cm korkeaksi ja kukkii luontaisilla kasvupaikoillaan touko–kesäkuussa mutta Suomessa vasta elo–syyskuussa. Kasvin varsi on karhea ja ohuen nukan peitossa, ja sillä on sitkeä juurakko ja soikeat, vuorottaiset lehdet. Mykerön laitakukat ovat purppuranpunaiset, joillakin lajikkeilla myös valkoiset tai vaaleanpunaiset, ja kehräkukat muodostavat ruskeanpunaisen kartion, johon siemenet kypsyvät.[2][3]
Kasvia viljellään Euroopassa rohto- ja koristekasvina, ja se menestyy hyvin myös Etelä- ja Keski-Suomessa. Se viihtyy aurinkoisella paikalla mutta ei ole tarkka maalajista, kunhan kasvualusta läpäisee hyvin vettä.[2][3]
Kasvi tuottaa merkittäviä tuloja lääkekaupassa, koska sen kaikkien osien väitetään stimuloivan immuunijärjestelmää.[4] Suomessa auringonhattu luokitellaan lääkekasviksi, josta saa valmistaa kaupallisia tuotteita vain lääketehtaassa.[2][3]
Pohjois-Amerikan intiaanit käyttivät auringonhattua monenlaisten vaivojen hoidossa. Nykyään se on yksi suosituimmista rohtokasveista, jota käytetään vilustumisoireiden ja ylempien hengitysteiden tulehdusten hoidossa. Rohdoksen valmistuksessa voidaan käyttää joko kukkivia versoja tai talvehtivan kasvin juuria.[2][3]
Hyvin kontrolloituja kokeita asiasta on vähän ja ne ovat heikkolaatuisia.[5][6][7][8]
Joissain tutkimuksissa punahattua sisältävistä valmisteista on näyttänyt olevan hyötyä ylähengitystieinfektioissa kuten flunssassa, toisissa tutkimuksissa ei.[9]
Joissakin tutkimuksissa auringonhatun sisältämien polysakkaridien on todettu lisäävän vastustuskykyä. Kasvin on todettu stimuloivan immuunipuolustusta ja helpottavan flunssan oireita sekä lyhentävän oireiden kestoa.[10]
Haittavaikutuksia ovat mm. vaikutukset ruoansulatusjärjestelmälle ja allergiset reaktiot, kuten ihottuma, lisääntynyt astma ja hengenvaarallinen anafylaksia.[9]
Nuppu
Keskuskartio
'White Swan' -lajike
Echinacea-uutetta
Kaunopunahattu eli punahattu (Echinacea purpurea) on monivuotinen yrttikasvi, joka on kotoisin Pohjois-Amerikan kaakkois- ja keskiosien preerioilta ja aukeilta ylängöiltä. Lajista käytetään myös nimeä auringonhattu, jota on käytetty myös joistakin muista punahattujen (Echinacea) suvun lajeista. Joitakin valkokukkaisia lajikkeita ('Alba', 'White Swan') kutsutaan valkohatuiksi.
Termi Echina flunssarohdon nimessä viittaa punahattuun.
Echinacea purpurea, l'échinacée pourpre (ou rudbeckie pourpre), est une espèce de plante à fleurs (ou Magnoliophyta) du genre Echinacea, de la famille Asteraceae[1],[2]. Plante endémique d'Amérique du Nord, elle possède une tête généralement pourpre[2],[3].
Connue par les Amérindiens de l'Est des montagnes Rocheuses, elle est devenue une des plantes médicinales les plus employées en Amérique du Nord et en Europe[4] ,[5] (concurremment avec Echinacea angustifolia et E. pallida). Une culture commerciale a été développée pour répondre à la demande phytothérapique.
La plante est aussi cultivée comme plante ornementale dans les régions tempérées.
Initialement nommée Rudbeckia purpurea par Linné en 1753 dans Species plantarum[6], elle fut reclassée en 1794 par Conrad Moench, dans un nouveau genre et nommée Echinacea purpurea (L.) Moench[7].
En 1818, Thomas Nuttall décrit une nouvelle variété qu'il nomme Rudbeckia purpurea var. serotina[8]. À peine deux décennies plus tard, De Candolle l'élève au rang d'espèce de l'autre genre Echinacea serotina (Nutt.) DC. (1836). En 2002, Binns et als[9] découvrent une erreur d'application du nom Echinacea purpurea (L.) Moench pour le taxon correctement nommé Echinacea serotina (Nutt.) DC. en 1836. Les auteurs ont proposé de conserver les dénominations pour ne pas entrainer de confusion chez les horticulteurs et les herboristes (pour de plus amples précisions voir aussi Binns et al.[8]).
Après une étude des populations sauvages et une expérimentation en jardin, McGregor publie en 1968, la première contribution significative du genre Echinacea. Il reconnait 9 espèces d'échinacées. Dans une revue récente du genre, Binns et al.[9] (2002) regroupent par contre les taxons en 4 espèces et 6 variétés (sauvages).
L'appellation en latin scientifique Rudbeckia purpurea donnée par Linné (en 1753) a servi à dériver des termes en langues vernaculaires par les herboristes, jardiniers et horticulteurs. La langue commune étant généralement plus conservatrice que la terminologie taxonomique fréquemment remaniée, le terme rudbeckia pourpre est ainsi encore couramment utilisé en français.
La drogue est constituée par la tige feuillée, fleurie et fraîche. Sa tige est verte, herbacée et vigoureuse ; la partie basale est arrondie et non ramifiée, le tiers supérieur est légèrement côtelé et porte des ramifications ; les rameaux fleuris sont épaissis, partiellement sillonnés et creux.
L'épiderme, vert clair, présente souvent des stries longitudinales de couleur brune à gris-violacé ; des poils tecteurs courts et recourbés vers le bas donnent à la tige un aspect presque glabre dans sa partie basale et à peine duveteux dans ses parties apicales. Les feuilles caulinaires plus ou moins dentées sont alternes, pétiolées et ovales, à nervation pennée.
Le limbe mesure environ 20 cm de long et 9 cm de large près de sa base. Les feuilles basales forment une rosette d'environ 35 cm de hauteur.
L'inflorescence en capitule pourpre entouré d'un involucre constitué par trois ou quatre rangées de bractées lancéolées triangulaires, imbriqués. Le capitule jeune est plat ; il évolue rapidement en formant un réceptacle conique d'environ 3 cm de haut, recouvert de fleurons tubulaires de couleur pourpre foncée. À maturité, l'inflorescence mesure 3 à 5 cm sans compter les fleurs en languette de couleur pourpre violacé, mesurant 4 à 6 cm chacune.
Echinacea est dérivé du grec ancien ἐχῖνος / ekhînos « oursin, hérisson » (et du suffixe -acea) en raison du disque central du capitule recouvert de fleurons d'aspect épineux.
L'épithète purpurea dérive du latin purpura « [couleur] pourpre ».
Cette plante herbacée vivace, au port dressé rectiligne, peut atteindre à maturité la hauteur de 120 cm ou plus en culture. Elle comporte des tiges dressées, rigides, rugueuses, terminées par un capitule solitaire. Elle s'ancre solidement dans le sol par un système racinaire développé.
Les feuilles alternes, portées par un pétiole de 0 à 17 cm, sont de forme ovale à lancéolée, de 5-30 × 5-12 cm ; la marge est serretée à dentée[10]. Les feuilles sont caduques mais la plante est pérenne.
L'inflorescence est un capitule de type radié, de 7 à 15 cm de diamètre, formé au centre par une protubérance, portant de multiples petits fleurons tubulés jaune orangé, entourée par de longues fleurs périphériques ligulées rouge pourpre à rose. Les fleurons tubulés sont hermaphrodites alors que les fleurons ligulés sont stériles. Les bractées involucrales sont linéaires à lancéolées. La floraison s'étale de juillet à septembre.
Le fruit est un akène, recherché par les oiseaux.
La rudbeckie pourpre est pollinisée par les papillons, les bourdons et les abeilles.
Originaire d'Amérique du Nord, Echnacea purpurea est distribuée dans les États des États-Unis allant de la Géorgie à la Louisiane et l'Oklahoma et vers le nord la Virginie, l'Ohio, le Michigan, l'Illinois, l'Iowa et le Missouri[11].
Son habitat comprend les boisés secs clairsemés, les prairies et les landes ainsi que les terres cultivées.
De très nombreux composés bioactifs ont été isolés des rhizomes (ou racines) d'échinacées[12] :
Les Amérindiens des Grandes Plaines employaient des échinacées, suivant des recommandations variables d'une tribu à l'autre[17]. Les usages fréquents étaient
L'efficacité de ces remèdes fait l'objet de nombreuses études. On soupçonne qu'elle soit attribuable à l'un ou des composés phénoliques, tels les acides chicorique et caftarique isolés chez l’E. purpurea ou l'echinacoside présent dans la partie haute des racines de E. angustifolia et E. pallida. Les phénols sont des métabolites secondaires présents chez tous les végétaux, ayant souvent des effets physiologiques sur leurs consommateurs. Lors de la préparation des remèdes, ces phénols peuvent servir de marqueurs pour évaluer les quantités d'Echinacea présentes dans le produit. D'autres éléments chimiques qui peuvent être importants sont les alkamides et les polysaccharides.
Les études randomisées de Taylor et al. (2003)[19], avec prise de produits à base d’Echinacea (réalisés à partir de la plante tout entière, i.e. tige et racine), Turner (2015)[20] sur respectivement les rhumes et les rhinovirus pendant l'infection démontrent que les effets ne sont pas notoires[21].
Cependant, les études de Goel et al. (2004)[22] démontrent que la prise préventive d'Echinacea purpurea stimule les défenses immunitaires. Cette conclusion est confirmée par deux autres études cliniques[23], notamment pour les rhumes[23]. En 2011, une étude démontre l'effet supérieur d'Echinacea purpurea face au lévamisole dans l'augmentation des défenses immunitaires chez le rat[24].
La longue compilation d'études de l'Agence européenne des médicaments datée de novembre 2015, démontre que la prise d'Echinacea purpurea ne soigne que peu les infections respirations, rhumes ou grippe, mais que les patients traités préventivement à l'échinacée sont moins malades que ceux traités sous placebo[25].
L'échinacée pourpre est cultivée comme plante ornementale dans les régions tempérées. Elle est idéale pour les bordures, les allées ou les massifs [26]. Les fleurs peuvent aussi rentrer dans la composition de bouquets frais.
La plantation se fait au printemps ou à l'automne, dans un endroit ensoleillé ou mi-ombragé. La plante est longue à s'installer mais une fois bien installée, elle possède une bonne résistance à la sécheresse[1]. Pour prolonger la floraison, il faut supprimer les fleurs fanées.
De nombreux cultivars ont été sélectionnés pour leur taille ou leur couleur[27].
Un grand nombre de variétés sont issues du croisement de E. purpurea avec Echinacea paradoxa (Norton) Britton aux fleurs jaunes[1]:
Capitules.
Fleurons tubulés.
Vue d'ensemble.
Echinacea purpurea, l'échinacée pourpre (ou rudbeckie pourpre), est une espèce de plante à fleurs (ou Magnoliophyta) du genre Echinacea, de la famille Asteraceae,. Plante endémique d'Amérique du Nord, elle possède une tête généralement pourpre,.
Connue par les Amérindiens de l'Est des montagnes Rocheuses, elle est devenue une des plantes médicinales les plus employées en Amérique du Nord et en Europe , (concurremment avec Echinacea angustifolia et E. pallida). Une culture commerciale a été développée pour répondre à la demande phytothérapique.
La plante est aussi cultivée comme plante ornementale dans les régions tempérées.
Purpurna ehinaceja , (lat. Echinacea purpurea ) je cvatuća biljka iz porodice Asteraceae.[1] Konusno oblikovane cvijetne glavice obično su pupurne boje, barem kod divlje biljke.[2] Biljka je udomaćena u istočnoj Sjevernoj Americi[1] a javlja se i u sjeveroistočnom i srednjezapadnom dijelu Sjedinjenih Američkih država.[3]Kao ljekovitu biljku koristili su je još sjevernoamerički Indijanci, danas se biljka koristi širom svijeta. Brojni varijeteti ove biljke koriste se i u hortikulturi kao ukrasne biljke.
Mladi listovi biljke su jestivi.
Američki su Indijanci biljku izvana koristili za ugrize insekata,rane,opekline,zubobolju,infekcije grla.Iznutra su je koristili kod bolova,kašlja,grčeva u želucu,te kod ugriza zmija.[4]
Purpurna ehinaceja , (lat. Echinacea purpurea ) je cvatuća biljka iz porodice Asteraceae. Konusno oblikovane cvijetne glavice obično su pupurne boje, barem kod divlje biljke. Biljka je udomaćena u istočnoj Sjevernoj Americi a javlja se i u sjeveroistočnom i srednjezapadnom dijelu Sjedinjenih Američkih država.Kao ljekovitu biljku koristili su je još sjevernoamerički Indijanci, danas se biljka koristi širom svijeta. Brojni varijeteti ove biljke koriste se i u hortikulturi kao ukrasne biljke.
Mladi listovi biljke su jestivi.
Echinacea purpurea (L.) Moench è una pianta appartenente alla famiglia delle Asteraceae[1].
.png)
La specie è nativa del Nord America. Il suo areale va dalla Virginia all'Ohio e al Michigan, spingendosi a sud sino alla Georgia e la Louisiana.
Lo stesso argomento in dettaglio: Echinacea (botanica). La specie è nota per le sue proprietà medicinali: è usata nella preparazione di farmaci che rafforzano il sistema immunitario.
Echinacea purpurea (L.) Moench è una pianta appartenente alla famiglia delle Asteraceae.
Rausvažiedė ežiuolė (lot. Echinacea purpurea) – astrinių (Asteraceae) šeimos augalas. Kilęs iš Šiaurės Amerikos, bet dabar kaip dekoratyvinis auginamas daugelyje vietų.
Daugiametis, 60-100 cm žolinis augalas trumpu šakniastiebiu. Stiebas rausvas, paprastas arba šakotas. Apatiniai lapai susitelkę į skrotelę, pailgai kiaušiniški, stiebiniai – kiaušiniškai lancetiniai, aštriais galiukais. Žydi liepos-rugpjūčio mėnesiais pavieniais, stambiais, purpuriniais arba pilkšvai raudonais, liežuviniais žiedais. Vaisiai – pilkos sėklytės.
Rausvažiedė ežiuolė kaip dekoratyvinis augalas auginama soduose, gėlynuose. Žiedai, rečiau šaknys turi vaistinių savybių. Augalo preparatai pasižymi skausmą malšinančiomis ir antiseptinėmis savybėmis, skatina fagocitų aktyvumą ir pažeistų ląstelių regeneraciją. Žiedų nuoviru gydomi furnukulai, pūlingos žaizdos, opos, nudegimai.
Žiedas
Baltažiedė veislė
De rode zonnehoed (Echinacea purpurea) is een vaste plant. De plant is afkomstig uit Noord-Amerika en behoort tot de familie Asteraceae.
Op een plek in de zon wordt de plant 70 tot 120 cm hoog en vormt wortelstokken. Het blad is licht behaard. De onderste bladeren zijn eirond. De rode zonnehoed bloeit in juli en augustus met ongeveer 10 cm grote bloemen, die een roestbruin bloemhoofd en een stralenkrans van purperkleurige lintbloemen hebben. De vrucht is een nootje. De plant heeft een vochthoudende, voedselrijke, zavel- of kleigrond nodig.
Pink Double Delight is ontwikkeld door veredelaars in Nederland. Deze cultivar bloeit zeer rijk met roze, volledig gevulde pompon-achtige bloemen. De kegel van de bloemen bestaat volledig uit lintbloemen, die echter korter zijn dan de lintbloemen van de bij rode zonnehoed normaal aanwezige onderste krans. Zoals bij elke rode zonnehoed verbloeit de kegel van onder naar boven, totdat ten slotte alle lintbloemen zijn uitgegroeid en de bloem een gevuld, pompon-achtig uiterlijk heeft dat doet denken aan een Dahlia. De plant stoelt zeer goed uit en produceert veel en goed vertakkende bloemstengels, waarmee een zeer rijke bloei bereikt wordt. Deze bloemstengels zijn kort en bereiken een hoogte van ongeveer 65 cm. De bloei begint vroeg, half juni, en gaat door tot september.
Coconut Lime is tevens ontwikkeld door veredelaars in Nederland en bloeit zeer rijk met volledig gevulde pompon-achtige bloemen. De zacht-limegroene kleur van de kegel steekt af bij de witte bloembladen van de onderste krans. De overige kenmerken zijn gelijk aan die van 'Pink Double Delight'.
zaden
afgestorven bloemen
de zich ontwikkelende bloem
de bloem lijkt op een speldenkussen
hommels zorgen voor de bestuiving
de monarchvlinder eet de nectar
Hier Papilio glaucus
Neem het voorbehoud bij medische informatie in acht.De plant is een soort uit het geslacht Echinacea, waaraan medicinale eigenschappen worden toegeschreven. Er bestaat echter onvoldoende evidentie voor de doeltreffendheid en veiligheid van echinacea. Het gebruik van echinacea bij luchtweginfecties is slechts geïndiceerd voor de symptomatische behandeling na de uitsluiting van elke ernstige aandoening.
Bereidingen van de bovengrondse delen van Echinacea purpurea worden voorgeschreven bij griep en verkoudheid, maar de werking is twijfelachtig, aangezien een aantal toonaangevende studies naar Echinacea purpurea geen werkzaamheid konden ontdekken.[1][2]
Dr. Jack M. Gwaltney, Jr. vergeleek in 2005 negen studies naar de effectiviteit van Echinacea purpurea als weerstandsverhogend middel.[3] Slechts twee onderzoeken waren correct opgezet, en wezen uit dat er geen weerstandsverhoging optrad.
Een gezaghebbend wetenschappelijk overzichtsartikel (Cochrane meta-analyse) concludeerde echter in 2006[4] dat bereidingen van de bovengrondse delen van Echinacea purpurea mogelijk effectief zijn voor de behandeling van verkoudheid bij volwassenen, mits toegediend in een vroeg stadium. Dat soms geen werkzaamheid wordt gevonden in onderzoek zou verklaard kunnen worden door het feit dat de in wetenschappelijk onderzoek gebruikte Echinacea-bereidingen in samenstelling onderling sterk kunnen verschillen. Goed opgezet wetenschappelijk onderzoek zou hier uitsluitsel moeten bieden.
In 2007 werd in The Lancet een meta-analyse gepubliceerd, waarin aangetoond werd dat het risico op verkoudheid verminderde met 58% en de duur van de verkoudheid met 1,4 dagen werd verkort bij het preventieve gebruik van dagelijkse Echinacea supplementen.[5].
Bereidingen van Echinacea purpurea kunnen allergische reacties uitlokken. Ernstige reacties als syndroom van Stevens-Johnson, angio-oedeem, bronchospasme en anafylactische shock zijn beschreven maar zeldzaam. Deze reacties komen voornamelijk voor bij kinderen. Daarom wordt onder meer door de Britse Medicines and Healthcare Products Regulatory Agency het gebruik van Echinacea afgeraden onder de 12 jaar.
Bij langdurig gebruik van Echinacea-extracten (8 weken) kan er leververstoring of leverschade optreden.[6]
Mediabestanden die bij dit onderwerp horen, zijn te vinden op de pagina Echinacea purpurea op Wikimedia Commons. De rode zonnehoed (Echinacea purpurea) is een vaste plant. De plant is afkomstig uit Noord-Amerika en behoort tot de familie Asteraceae.
Op een plek in de zon wordt de plant 70 tot 120 cm hoog en vormt wortelstokken. Het blad is licht behaard. De onderste bladeren zijn eirond. De rode zonnehoed bloeit in juli en augustus met ongeveer 10 cm grote bloemen, die een roestbruin bloemhoofd en een stralenkrans van purperkleurige lintbloemen hebben. De vrucht is een nootje. De plant heeft een vochthoudende, voedselrijke, zavel- of kleigrond nodig.
Rød solhatt er en art i kurvplantefamilien. Den har vært brukt i folkemedisinen og som prydplante.
Arten ble tidligere regnet som et medlem av gruppen solhatter (Rudbeckia), derav navnet.
Denne botanikkrelaterte artikkelen er foreløpig kort eller mangelfull, og du kan hjelpe Wikipedia ved å utvide den. Rød solhatt er en art i kurvplantefamilien. Den har vært brukt i folkemedisinen og som prydplante.
Arten ble tidligere regnet som et medlem av gruppen solhatter (Rudbeckia), derav navnet.
Jeżówka purpurowa (Echinacea purpurea (L.) Moench.) – gatunek rośliny z rodziny astrowatych. Pochodzi z Ameryki Północnej[2]. We florze Polski czasami (rzadko) przejściowo dziczejąca z upraw (efemerofit)[3].
W wielu krajach świata, również w Polsce jest uprawiana. Doskonale nadaje się na kwiat cięty, jest też uprawiana jako roślina rabatowa w ogrodach. Odmiana 'White Swan' ma duże, białe kwiaty języczkowe, 'Robert Bloom' ciemnorózowe. Jeżówka przyciąga owady, zarówno pszczoły jak i motyle.
Roślina w Polsce całkowicie odporna na mróz (strefy mrozoodporności 3-10)[7] oraz na szkodniki i choroby. Rośnie najlepiej w miejscach nasłonecznionych lub lekko ocienionych. Wymaga żyznych gleb, umiarkowanie wilgotnych oraz próchniczych[8]. Wskazane jest ściółkowanie. Po przekwitnięciu kwiatostany obcina się. Rozmnaża się przez podział albo przez sadzonki. Źle znosi przesadzanie. Zalecane jest podwiązywanie rośliny by nie kładła się.
StephanS. Pleschka StephanS. i inni, Anti-viral properties and mode of action of standardized Echinacea purpurea extract against highly pathogenic avian Influenza virus (H5N1, H7N7) and swine-origin H1N1 (S-OIV), „Virology Journal”, 1, 2009, DOI: 10.1186/1743-422x-6-197 [dostęp 2016-04-21] (ang.). Jeżówka purpurowa (Echinacea purpurea (L.) Moench.) – gatunek rośliny z rodziny astrowatych. Pochodzi z Ameryki Północnej. We florze Polski czasami (rzadko) przejściowo dziczejąca z upraw (efemerofit).
A Echinacea purpurea é uma planta da família das Echinaceas cujo extrato tem propriedades antibacteriana, antiviral, anti-inflamatória, imunoestimulante e antioxidante.[1] Originária da América do Norte, a planta é da mesma família do girassol.
Popularmente, é conhecida como flor-de-cone, púrpura, equinácea-púrpura e rudbéquia.[1]
Cientistas e famacêuticos reputam à planta o poder de auxiliar no tratamento de gripes e resfriados, infecções respiratórias, infecção urinária, candidíase, dor de dente e gengiva, artrite reumatóide e doenças virais ou bacterianas, visto que ela fortalece o sistema imunológico.[1]
Um estudo americano divulgado em 2007 confirmou que a planta é de fato um potente medicamento contra infecções virais como gripe e resfriados.[2] Dados da pesquisa, realizada por cientistas da Universidade de Connecticut, mostraram que a erva pode reduzir em até 58% as chances de se contrair uma gripe, por exemplo.[2] Recentemente, cientistas têm pesquisado seus possíveis efeitos no combate ao coronavírus.[3]
A primeira preparação de Echinacea, conhecida como “Purificador de Sangue Meyers”, chegou ao mercado por volta de 1880, com reumatismo, neuralgia e picadas de cascavel como indicações.[4]
A planta não deve ser usada sem prescrição médica, tendo em vista seus efeitos em pacientes com males como esclerose múltipla, aids, doenças autoimunes, entre outros.[1]
A Echinacea purpurea é uma planta da família das Echinaceas cujo extrato tem propriedades antibacteriana, antiviral, anti-inflamatória, imunoestimulante e antioxidante. Originária da América do Norte, a planta é da mesma família do girassol.
Rudbeckia purpurea L.
Ameriški slamnik (znanstveno ime Echinacea purpurea) je vrsta cvetnic, ki pripada rodu Echinacea. Pogosto je zasajen v vrtovih in parkih kot okrasna rastlina, uporablja pa se tudi v zdravstvu, saj ima ugodne učinke na imunski sistem. [1]
O učinkovitosti zdravil iz ameriškega slamnika nas najbolje prepričajo kakovostne klinične raziskave. Pri eni izmed njih [2] so 559 zdravim prostovoljcem razdelili škatlice, v katerih so bile tablete z ameriškim slamnikom oz. prazne tablete (placebo). V zapečateni ovojnici je bilo napisano, katere tablete so v posamezni škatlici, vendar tega niso vedeli ne zdravniki ne prostovoljci. Prostovoljci so zdravilo začeli jemati ob prvih znakih prehlada. Zdravniki so na začetku in koncu zdravljenja ocenili prisotnost 12 bolezenskih znakov: izcejanje iz nosa, solzenje oči, vneto grlo, glavobol, vročina, kašelj ... Bolnikom, ki so jemali placebo, so se bolezenski znaki med obema pregledoma spontano izboljšali za 29 odstotkov, tablete z ameriškim slamnikom pa so bolezenske znake v povprečju oblažile za kar 63 odstotkov.
Po priporočilih Evropske agencije za zdravila v zdravstvene namene uporabljamo iztisnjen sok iz nadzemnih delov škrlatnega ameriškega slamnika. Uporabljamo ga za zdravljenje prehlada. Z zdravljenjem začnemo čim prej ob prvih znakih in nadaljujemo do ozdravitve, vendar ne več kot 10 dni. Uporaba se odsvetuje otrokom mlajšim od enega leta (zaradi nerazvitosti imunskega sistema), ne priporoča pa se tudi otrokom mlajšim od 12 let, ker pri tej populaciji zdravilni učinek ni bil jasno dokazan. [3]
Pri težjih avtoimunih boleznih kot je lupus, aids, multipla skleroza, tuberkuloza, se pred uporabo posvetujte z zdravnikom. Če ste alergični na družino marjetic, ste lahko tudi na ameriški slamnik. Dolgotrajna raba lahko učinke rastline oslabi. Večji odmerki lahko občasno povzročijo omotičnost in slabost z bruhanjem.
Pri severnoameriskih Indijancih ima uporaba ameriškega slamnika v zdravilstvu že dolgo tradicijo. Uporabljali so ga za zdravljenje ran in kačjih ugrizov. V Evropi se je ameriški slamnik zadnja desetletja uporabljal tudi za preventivo pred prehladom (uporaba do 14 tednov), vendar tega učinka raziskave niso potrdile [4]
Ameriški slamnik uporabljamo za dvig odpornosti, preprečevanje alergij in se lahko uporabljajo pri astmi, senenem nahodu in s tem povezanimi težavami z dihali, vnetja sečnih poti, saj še posebej v kombinaciji z drugimi antiseptičnimi zelišči (kot na primer breza, njivska preslica, timijan, oves,…) se zelo dobro obnese.[navedi vir]
Ameriški indijanci so to zdravilno rastlino uporabljali veliko tudi zunanje in sicer za celjenje ran, kot razkužilo pri abscesih, turih in površinskih ranah, ki se slabo celijo.[navedi vir]
Tudi Alfred Vogel (ki se je veliko naučil od indijancev in je prvi začel z gojenjem te rastline v Evropi) v svoji knjigi opisuje, kako čudovito se mu je zacelila precej globoka ureznina. Gazo, ki jo je položil neposredno na rano, je namočil v tinkturo ameriškega slamnika, in čez po zgledu pristnih domorodcev položil sveže liste. Šele nato je sledil povoj. Čez nekaj dni je ponovil postopek s svežo gazo in zmečkanimi listi in rana se je zelo hitro zacelila brez bolečin in vnetij.[navedi vir]
Ameriški slamnik cveti od julija do oktobra. Potrebuje veliko sonca na vlažnih tleh.
Ameriški slamnik (znanstveno ime Echinacea purpurea) je vrsta cvetnic, ki pripada rodu Echinacea. Pogosto je zasajen v vrtovih in parkih kot okrasna rastlina, uporablja pa se tudi v zdravstvu, saj ima ugodne učinke na imunski sistem.
Röd solhatt (Echinacea purpurea)[1][2], är en art i familjen korgblommiga växter. Den växer naturligt i sydöstra Kanada och östra USA. Arten är vanlig som prydnadsväxt i svenska trädgårdar.
Röd rudbeckia är en flerårig ört med fibrösa rötter. Plantan blir 50–120 cm hög och är oftast helt hårig, men ibland kal. Stjälkarna är oftast brunaktigt gröna. De basala bladen har 3–5 nerver, de är äggrunda till smalt lansettlika och blir 5–30 cm långa, samt 5–12 cm breda. Bladbasen är vanligen rundad eller hjärtlik och bladkanen sågad till tandad, mer sällan helbräddad. Kantblommorna är rosa till purpur, utstående eller något böjda, 3–8 cm långa. Diskblommorna är grönaktiga till rosa eller purpur i den annars orangeröda disken.
Extrakt från blomman används som verksam ingrediens i många naturläkemedel mot förkylning och har även sin motsvarighet i indiansk läkekonst. Den medicinska effekten är dock omstridd. En del studier visar på effekt[3], medan andra visar att extraktet troligen saknar medicinsk effekt.[4]
Röd solhatt kallas även röd rudbeckia på svenska.
Vetenskapliga synonymer är:
Röd solhatt (Echinacea purpurea), är en art i familjen korgblommiga växter. Den växer naturligt i sydöstra Kanada och östra USA. Arten är vanlig som prydnadsväxt i svenska trädgårdar.
Echinacea purpurea là một loài thực vật có hoa trong họ Cúc. Loài này được (L.) Moench mô tả khoa học đầu tiên năm 1794.[1]
Echinacea purpurea là một loài thực vật có hoa trong họ Cúc. Loài này được (L.) Moench mô tả khoa học đầu tiên năm 1794.
Echinacea purpurea (L.) Moench, 1794
Синонимы
Эхина́цея пурпу́рная (лат. Echinácea purpúrea) — многолетнее растение из семейства Астровые, или Сложноцветные (Asteraceae). Ранее это растение относили к роду Рудбекия с тем же видовым эпитетом.
Растение высотой 90—100 см. Стебли прямые, шершавые.
Прикорневые листья на длинных, крылатых черешках, широкоовальные, зазубренные, резко суженные к черешку, собраны в розетку; стеблевые — сидячие, ланцетные, шершавые, расположены в очередном порядке.
Соцветия — корзинки; крупные, до 15 см в диаметре. Язычковые цветки пурпурово-розовые, на верхушке заостренные, до 4 см длиной; трубчатые — красновато-коричневые.
Цветёт с июля по сентябрь около 60 дней[2].
Родом из восточной части США. Культивируется как декоративное и лекарственное растение.
Большой вклад в изучение эхинацеи сделал советский учёный С. А. Томилин. Он рекомендовал эхинацею при депрессии, психическом и физическом переутомлении, ангине, тонзиллите, хрониосепсисе, параметрите, воспалительных заболеваниях внутренних органов, острых и хронических инфекционных заболеваниях (брюшном тифе, дифтерии, рожистом воспалении, остеомиелите, церебральном менингите), а также при ранах, язвах голени, ожоге[источник не указан 55 дней].
Эхинацея применялась в традиционной (альтернативной) медицине в различных целях, в частности при ранениях и инфекциях. Популярность средств из этой травы в Америке стала снижаться с появлением антибиотиков[3].
В некоторых случаях вызывает аллергию.
В медицинской практике отдельных стран в качестве иммуностимулирующего средства применяются настойки, отвары и экстракты эхинацеи.
Согласно исследованиям, включение в терапию простудных заболеваний препаратов на основе эхинацеи позволяет сократить продолжительность заболевания и облегчить его течение. Также эхинацея снижает риск развития рецидивирующих респираторных инфекций и частоту развития осложнений. Её иммуномодулирующие, противовирусные и противовоспалительные эффекты могут служить значительным преимуществом для восприимчивых людей[4][5][6].
В промышленных масштабах выпускаются, главным образом, лекарственные препараты и БАД, изготовленные на основе сока или экстракта травы эхинацеи пурпурной, например настойка эхинацеи на этиловом спирту[7]. В клинической практике с доказанным опытом применения широко используются препараты, в производстве которых использовался сок свежесобранных растений (например, Иммунал, Иммунал плюс С, Эхинацея Вилар, Иммунорм-Тева, Иммунорм, Гербион эхинацея, Эхинацея Гексал)[8].
Активные вещества сока свежесобранной эхинацеи при пероральном применении оказывают неспецифическое иммуностимулирующее действие[9].
Благодаря высокому содержанию в эхинацее эфирных масел, антиоксидантов, органических кислот, витаминов групп А, С и Е, препараты на основе эхинацеи повышают иммунитет, помогают организму бороться с вирусами гриппа, герпеса, ОРВИ. Растение богато микроэлементами (железо, кальций, селен), которые оказывают лечебное воздействие на систему кроветворения, а также костно-мышечную систему и структуры соединительной ткани[10][11]. Селен в комплексе с витаминами С и Е способствует выведению из организма свободных радикалов. Антиоксиданты предупреждают процесс раннего старения клеток организма, оказывают противоопухолевое воздействие[12].
В рандомизированном двойном слепом плацебо-контролируемом исследовании с участием 80 пациентов с симптомами простуды включение эхинацеи пурпурной в схему терапии острых простудных заболеваний позволяло сократить продолжительность заболевания в среднем на 3 дня[4].
В плацебо-контролируемом исследовании с участием 111 пациентов от 18 до 65 лет было показано, что при включении препаратов эхинацеи в терапию при первых признаках респираторной инфекции заболевание протекает в более легкой форме – были достоверно менее выражены симптомы ОРВИ (такие как головная боль, насморк, боль в горле и др.)[5].
В метаанализ были включены 6 клинических исследований с общим количеством участников 2458. Применение экстрактов эхинацеи было ассоциировано со статистически значимым снижением риска рецидивов респираторных инфекций (ОР 0,649, 95 % ДИ 0,545-0,774; р < 0,0001). Осложнения, включая пневмонию, средний отит/наружный отит и тонзиллит/фарингит, также были менее частыми при лечении эхинацеей (ОР 0,503, 95 % ДИ 0,384-0,658; Р < 0,0001)[6].
Согласно данным обзора «Кокрейна», эхинацея не эффективна для предотвращения или лечения простуды[13].
Отдельные сорта эхинацеи используются в декоративном садоводстве (иногда под названием «рудбекия пурпурная».) Эхинацею пурпурную выращивают обычно в миксбордерах или отдельными группами; садоводами ценится яркое и продолжительное цветение растений. Растения пригодны для срезки: соцветия долго стоят в воде, не теряя декоративных качеств.
Некоторые пчеловоды настаивают эхинацею на мёде.
.jpg)
Эхина́цея пурпу́рная (лат. Echinácea purpúrea) — многолетнее растение из семейства Астровые, или Сложноцветные (Asteraceae). Ранее это растение относили к роду Рудбекия с тем же видовым эпитетом.
松果菊（学名：Echinacea purpurea），又名紫锥菊、紫锥花，是松果菊属下的一种多年生草本植物[2]，原产于北美洲东部[3][4]，是美国和加拿大安大略省常见的野外植物之一。[5][6]
松果菊可以长到120厘米（47英寸）高，生长在开阔的林地、草原甚至荒漠地带，对土壤干湿及酸碱度没有太高的要求，从春天到夏末都可能开花，具体时间取决于当地气候。野生的松果菊通常开紫红色花[7]，其种加词的意思就是“紫色的”[8]。
松果菊是一种较为常见的观赏植物，有许多个变种，其中“Ruby Giant”[9]和“Elbrook”[10]曾获得皇家园艺学会“优秀园艺奖”（Award of Garden Merit）。[11]
美国原住民使用松果菊来治疗普通外伤、烧伤以及蚊虫咬伤，其根捣碎还可以用来当牙膏或治疗喉咙痛，内服可治咳嗽、胃痛、蛇咬伤。[12]
现在在美国和欧洲松果菊仍然是常见药用植物之一，被普遍认为具有增强免疫力的作用[2][13]。但一些研究显示松果菊似乎并没有太大的医疗作用[14][15][16][17]，而且可能会使患者产生过敏反应，导致出疹子、气喘，甚至出现生命危险。[18]
ムラサキバレンギク（紫馬簾菊、学名：Echinacea purpurea）はキク科ムラサキバレンギク属の多年草。属名のラテン名でエキナセア（Echinacea）またはエキナケア（同）とも呼ばれる。
北アメリカ原産の多年草。花期は7〜10月頃で、頭状花（花の中央に見える部分）は盛り上がり、舌状花（花弁に見える部分）はやや下向きに咲く。繁殖は、実生、株分けによる。
北アメリカの先住民である平原インディアン（英語版）の間で、薬草として様々な用途に利用されていた[1]。欧米ではハーブティとして飲まれるほか、炎症や傷の治療にも用いられていた[要出典]。欧州では伝統生薬製剤の欧州指令に従い医薬品ともなっている。多くの人が、エキナセアには免疫力を高める効果があると信じており、風邪やインフルエンザの時に使用されている。
風邪などへの効果について臨床研究の結果は、肯定的なものと否定的なものが混在している[2][3]。
経口摂取では一般的に副作用は起こさないが、一部の人々では、発疹、喘息の悪化、アナフィラキシーショックなどが見られ、臨床研究では胃腸への副作用が最も多かった。キク科アレルギーの場合アレルギー反応が起こる可能性が高く、喘息やアトピー性皮膚炎の患者など、遺伝的にアレルギーが起こりやすい人の場合も、副作用が起こる可能性は一般よりも高いと懸念されている[2]。
ムラサキバレンギク
この項目は、植物に関連した書きかけの項目です。この項目を加筆・訂正などしてくださる協力者を求めています（プロジェクト:植物／Portal:植物）。 ムラサキバレンギク（紫馬簾菊、学名：Echinacea purpurea）はキク科ムラサキバレンギク属の多年草。属名のラテン名でエキナセア（Echinacea）またはエキナケア（同）とも呼ばれる。
北アメリカ原産の多年草。花期は7〜10月頃で、頭状花（花の中央に見える部分）は盛り上がり、舌状花（花弁に見える部分）はやや下向きに咲く。繁殖は、実生、株分けによる。
.png)
.jpg)
