nomes no trilho de navegação
Hybrids between Grindelia squarrosa (nuda) and G. arizonica have been recorded from Arizona and New Mexico.
Grindélie rozkladitá (Grindelia squarrosa) je okrasná dvouletá rostlina vysoká až 1 m, která v letních měsících květe žlutými květy sestavenými až do 20 úborů. Pochází ze Severní Ameriky, kde roste od jihu Kanady přes většinu území Spojených států až po střední Mexiko. Je pravděpodobné, že před rozsáhlým severoamerickým rozšířením se vyvinula na území Velkých planin a oblastí Skalnatých hor, kde se dosud vyskytuje do nadmořské výšky 2500 m n. m.
Tato nenáročná, hezky kvetoucí rostlina byla dovezena do Evropy a začala být pěstována v okrasných zahradách. Později byla rozšířena na Kavkaz, do Číny i na ruský Dálný východ, došlo k tomu pravděpodobně lidským přičiněním. Je bylinou s malých invazním potencionálem. Přestože je pěstována v okrasných zahradách, nejsou v České republice dosud důkazy pro to, že zplaňuje a uniká z kultivace do volné přírody.[1][2][3]
Je vhodnou květinou pro lehkou písčitou a středně těžkou, hlinitou půdu, která obsahuje jen málo živin. Půda může být kyselá, neutrální i zásaditá, důležitou podmínkou je však její dobré odvodnění, upřednostňuje spíše sucho než mokro. Na místech s výživnou a průběžně mírně vlhkou půdou vyrůstá rostlina do větší výšky a bývá rozložitější. Potřebuje dostatek slunce, ale na klima a nadmořskou výšku není příliš náročná. Období sucha dokáže dospělá rostlina přežít snížením emise vodní páry z listů.
Ve své domovině se obvykle vyskytuje na horských pastvinách, prériích, horských svazích, opuštěných polích, podél silnic, železničních tratí, na překladištích, skládkách a na jiných místech, kde byla v nedávné minulosti půda často narušována. Patří mezi prvé rostliny, které takovéto stanoviště osídlují, někdy se stává vážným plevelem pastvin. V prvém roce vyroste ze semene bazální růžice a druhým rokem se z kořenového systému vyvine jeden nebo více květonosných lodyh. Kvete od června do září. Ploidie druhu je 2n = 12.[1][2][4]
Dvouletá až krátce vytrvalá bylina s lodyhou vysokou 40 až 100 cm, vyrůstající z hrubého kořene s mnoha bočními vláknitými kořínky. Lodyha je pevná, vzpřímená, bohatě rozvětvená, lysá, zelená, nažloutlá nebo nafialovělá. Je porostlá střídavými, jednoduchými, přisedlými listy s čepelí podlouhlou, kopinatou nebo podlouhle vejčitou, dlouhou 3 až 5 cm, širokou 1 až 3 cm a lodyhu mírně objímající. Listy jsou poněkud zkroucené, na vrcholu zašpičatělé, po obvodě jemně zubaté s tupými žláznatými špičkami a na povrchu žláznatě tečkované, na dotek jsou mírně lepkavé a mají výraznou střední žilku. V horní části lodyhy jsou listy menší, více podlouhlé a někdy bývají po obvode hladké. Po poranění rostlina silně mlečí.
Na konci lodyhy a jejich větví vyrůstají samostatně nebo v chocholíku polokulovité úbory 2,5 až 3,5 cm velké s mnohořadým zákrovem, květenství mívá 3 až 20 úborů se sytě žlutými květy. Lůžko úboru je ploché nebo jen mírně vypouklé, uprostřed jsou oboupohlavné květy s pětičetnou korunou srostlou do trubky. Po obvodě je 24 až 36 jazykovitých, samčích květů s podlouhlou, jasně žlutou ligulou až 10 mm dlouhou a 3 mm širokou, která je zakončena třemi malými zuby. Zákrov úboru má silně lepkavé, namodralé, čárkovité, nazpět silně ohnuté nitkovité zákrovní listeny uspořádané v pěti či šesti řadách. Květy obsahují dostatek pylu i nektaru a jsou opylovány hlavně včelami i čmeláky.
V opylených květech vznikají plody, což jsou nažky 2 až 4 mm dlouhé, šedé až světle hnědé, podélně rýhované, s chmýrem 3 až 6 mm dlouhým.[1][2][4][5][6]
Rostliny se rozmnožují semeny (nažkami), která se vysévají na podzim, při jarním výsevu se pro dobré vzklíčení doporučuje tříměsíční stratifikace v chladu. Během prvého roku po vzejití semen se vytvoří jen nízká listová růžice s několika listy, která vytvoří hluboký kořínek. Během druhého roku z kořene vyroste jedna nebo více světle zelených, květných lodyh. Na stanovištích se rostliny většinou samy ze semen obnovují.[7]
Grindélie rozkladitá se v Severní Americe vyskytuje ve třech poddruzích:
Nominátní poddruh squarrosa roste v celém areálu, ostatní poddruhy se vyskytují pouze ostrůvkovitě.[4][5][6][8]
Rostlina v současnosti slouží hlavně jako okrasná bylina nenáročná na substrát i klimatické podmínky. Obsahuje saponiny, oleanolové a grindelové kyseliny, pryskyřice, silice (borneol), flavonoidy třísloviny a mnohé minerální látky. V Americe byla dříve používána v léčitelství, má zklidňující a protikřečové účinky, snižuje srdeční frekvenci a podporuje při léčbě uvolňování hlenů a jejich vykašlávání, ceněna je hlavně při léčbě bronchiálního astmatu. Z listů a kvetoucích stonků se připravuje roztok používaný v homeopatii. Z kvetoucích úborů a nezralých plodů se získává žluté a zelené barvivo, listy jsou vhodné též k léčbě kožních ekzémů a popálenin. Grindelia squarrosa je schopná extrahovat z půdy selen.[1][2][7][9]
Obrázky, zvuky či videa k tématu grindelie rozkladitá ve Wikimedia Commons
Grindélie rozkladitá (Grindelia squarrosa) je okrasná dvouletá rostlina vysoká až 1 m, která v letních měsících květe žlutými květy sestavenými až do 20 úborů. Pochází ze Severní Ameriky, kde roste od jihu Kanady přes většinu území Spojených států až po střední Mexiko. Je pravděpodobné, že před rozsáhlým severoamerickým rozšířením se vyvinula na území Velkých planin a oblastí Skalnatých hor, kde se dosud vyskytuje do nadmořské výšky 2500 m n. m.
Tato nenáročná, hezky kvetoucí rostlina byla dovezena do Evropy a začala být pěstována v okrasných zahradách. Později byla rozšířena na Kavkaz, do Číny i na ruský Dálný východ, došlo k tomu pravděpodobně lidským přičiněním. Je bylinou s malých invazním potencionálem. Přestože je pěstována v okrasných zahradách, nejsou v České republice dosud důkazy pro to, že zplaňuje a uniká z kultivace do volné přírody.
Grindelia squarrosa ist eine Pflanzenart aus der Gattung Grindelia in der Familie der Korbblütler (Asteraceae). Sie gedeiht in den Steppen der Great Plains. Sie ist vor allem wegen ihres Harzes bekannt, das von den amerikanischen Ureinwohnern als Heilmittel verwendet wurde und in der Homöopathie eingesetzt wird. Der Gattungsname ehrt den deutsch-baltischen Arzt, Apotheker und Botaniker David Hieronymus Grindel (1776–1836).[1]
Grindelia squarrosa wächst als zweijährige bis ausdauernde, krautige Pflanze oder Halbstrauch. Sie blüht allerdings für gewöhnlich schon im ersten Jahr und ist kurzlebig. Sie erreicht Wuchshöhen von selten nur 10 bis meist 40 bis 100 Zentimetern. Die selbstständig aufrechte Sprossachse ist kahl und weißlich oder strohfarben, selten rötlich oder gräulich.[2]
Die wechselständig an den Sprossachsen verteilt angeordneten Laubblätter sind im unteren Bereich gestielt, weiter oben sitzend. Die Blattbasis ist mehr oder weniger stängelumfassend. Die Blattspreite ist bei einer Länge von selten 10 bis überwiegend 15 bis 70 Millimetern zwei- bis fünf-, selten bis zu zehnmal so lang wie breit. Die Form wird als oval, eiförmig, verkehrt-eiförmig oder länglichen bis spatelförmig, verkehrt-lanzettlich, lanzettlich oder linealisch beschrieben. Der Blattrand ist vorwiegend gekerbt bis gesägt, mit drei bis sechs oder mehr gerundeten bis stumpfen, harzigen Zähnen pro Zentimeter. Seltener ist er ganzrandig. Das obere Ende der Spreite ist stumpf oder spitz und beide Seiten sind kahl und stark drüsig punktiert.[2]
Die Blütezeit reicht in Nordamerika von Juli bis September oder manchmal Oktober.[2] Die körbchenförmigen Blütenstände stehen selten einzeln, sondern meist in offenen oder gedrängten schirmtraubigen Gesamtblütenständen zusammen. Der Hüllkelch (Involucrum) ist bei einer Höhe von 6 bis 11 Millimetern sowie einem Durchmesser von 8 bis 20 Millimetern breit-krugförmig bis halbkugelig oder kugelförmig. Die in fünf oder sechs Reihen stehende Hüllblätter (Involucralblätter) sind zurückgebogen bis ausgebreitet oder angedrückt. Die Hüllblätter sind fadenförmig oder linealisch bis lanzettlich-linealisch oder lanzettlich-pfriemlich, mit pfriemlichem bis zylindrischem Querschnitt. Ihr oberes Ende ist nach außen oft mehr oder weniger umgebogen bis hakenartig oder eingerollt, seltener fast gerade. Die Hüllblätter sind moderat bis stark harzig.[2]
Ein Blütenkorb enthält 24 bis 36 (12 bis 40) Zungenblüten, zuweilen fehlen Zungenblüten ganz, und viele Röhrenblüten. Die Zungen der Zungenblüten sind 8 bis 14 Millimeter lang.[2]
Die weißlichen, strohfarbenen, braunen oder grauen Achänen sind 1,5 bis 4,5 Millimeter lang sind. Ihre oberen Enden sind glatt, kronenartig oder knaufartig. Ihre Seiten sind glatt, streifig oder ± gefurcht. Der Pappus besteht aus meist zwei oder drei, selten bis zu acht Schuppen oder Grannen. Die glatten oder bärtigen, ahlenförmigen Schuppen können gerade, gewunden oder gekraust sein. Die Grannen sind borstenförmig. Der Pappus ist mit einer Länge von 2,5 bis 5,5 Millimetern kürzer als die Röhrenblüten.[2]
Die Chromosomengrundzahl beträgt x = 6; es liegt Diploidie mit einer Chromosomenzahl von 2n = 12 vor.[3][2]
Ursprünglich war Grindelia squarrosa wohl in den Great Plains und an den Rocky Mountains verbreitet. Von dort aus hat sie sich stark ausgebreitet und ist in Nordamerika vom südlichen Kanada über die gesamten Vereinigten Staaten mit Ausnahme des Südostens bis in den nördlichen mexikanischen Bundesstaat Chihuahua weitverbreitet.[2]
Neophytische Vorkommen wurden auch aus der Ukraine und aus Mitteldeutschland[4][5] gemeldet.
Grindelia squarrosa gedeiht auf Ödland und an Wegrändern auf bevorzugt trockenen Böden, aber auch auf feuchterem Untergrund. Auf überweideten Arealen ist diese Art oft bestandsbildend.
Die Erstveröffentlichung erfolgte 1813 unter dem Namen (Basionym) Donia squarrosa durch Frederick Traugott Pursh in Flora Americae Septentrionalis; or, ..., 2, Seite 559. Die Neukombination zu Grindelia squarrosa (Pursh) Dunal wurde 1819 durch Michel Félix Dunal in Mémoires du Muséum d’Histoire Naturelle, 5, Seite 50 veröffentlicht.[6] In der Flora of Northamerica 2010 gelten Grindelia aphanactis Rydberg, Grindelia nuda Alph.Wood, Grindelia nuda var. aphanactis (Rydberg) G.L.Nesom, Grindelia serrulata Rydberg, Grindelia squarrosa var. nuda (Alph.Wood) A.Gray, Grindelia squarrosa var. serrulata (Rydberg) Steyermark als Synonyme für Grindelia squarrosa (Pursh) Dunal.[2]
Von Grindelia squarrosa wurden Varietäten beschrieben, die allerdings von vielen Autoren[2] nicht anerkannt sind:
Grindelia squarrosa bildet natürliche Hybriden mit Grindelia arizonica in Arizona und New Mexico.[2]
Heute sind vier Arten, die gemeinsam als Kalifornische Grindelien bezeichnet werden und Stammpflanzen für die pharmazeutische Droge Grindelia herba bzw. Grindeliakraut sind:
Grindelia squarrosa wurde von vielen nordamerikanischen Ureinwohnern als Medizinpflanze verwendet. Die Blackfoot verwendeten Wurzelextrakte bei Leberbeschwerden. Die Cheyenne setzten das Blütenharz bei Hautkrankheiten ein. Andere Völker verwendeten Extrakte aus dem Harz der Pflanzen bei Erkältungen, Bauchschmerzen oder als Verhütungsmittel.[7]
Die Pflanze wird aufgrund ihres hohen Gehalts an Mono- und Di-Terpenen, die in einen Kerosin- oder Düsentreibstoff ähnlichen Treibstoff umgewandelt werden können, als potenzielle Quelle für Biokraftstoffe untersucht.[8] Die Anpassung der Pflanze an das trockene Klima macht sie attraktiv, da ihr Anbau in Wüstengebieten nicht mit traditionellen Nahrungspflanzen konkurrieren würde.
Grindelia squarrosa ist eine Pflanzenart aus der Gattung Grindelia in der Familie der Korbblütler (Asteraceae). Sie gedeiht in den Steppen der Great Plains. Sie ist vor allem wegen ihres Harzes bekannt, das von den amerikanischen Ureinwohnern als Heilmittel verwendet wurde und in der Homöopathie eingesetzt wird. Der Gattungsname ehrt den deutsch-baltischen Arzt, Apotheker und Botaniker David Hieronymus Grindel (1776–1836).
Grindelia squarrosa, also known as a curly-top gumweed or curlycup gumweed, is a small North American biennial or short-lived perennial plant.[2]
G. squarrosa is a decumbent to erect, much-branched perennial herb or subshrub growing up to 100 centimetres (39+1⁄2 inches) tall. The leaves are 1.5–7.5 cm (1⁄2–3 in) long,[3] gray-green, crenate with each tooth having a yellow bump near its tip, and resinous.[4][5]
The plant produces numerous flower heads in open, branching arrays. Each head usually contains 12–40 yellow ray flowers, though sometimes the rays are absent. These surround many small disc flowers. The plant blooms from July through late September.[4][6][5] The brown seed is usually four-angled, with loose scales.[3]
The species is native to western and central North America, from British Columbia east to Québec and New England, and south as far as California, New Mexico, Arizona, Chihuahua, and Texas. The species may possibly be naturalized in much of the eastern part of that distribution.[10][11][4][12]
It is often found in dry, open areas[3] and disturbed roadsides and streamsides, occurring between 700 metres (2,300 feet) and 2,300 metres (7,500 feet) in elevation.[4]
The species is listed by the Lady Bird Johnson Wildflower Center Native Plant Information Network as of "Special Value to Native Bees."[12]
The plant concentrates selenium from the soil,[3] and can be toxic when ingested by cattle, humans, and other mammals.[4]
The flowers and leaves are used by Great Plains Tribes as a medicinal herb to treat illnesses such as asthma, bronchitis or skin rashes.[12][13][14] The powdered flowers were also once smoked in cigarettes to ease asthmatic symptoms.[15]
It is used as a traditional medicinal plant by Shoshone peoples in various regions.[13] The Gosiute language name for the plant is mu’-ha-kûm.[16] The Lakota language name for the plant is pteíčhiyuȟa.
Hispanos of New Mexico boiled the buds to make a drink to treat kidney disorders.[3] Extracts have been made to treat skin irritations, asthma, and rheumatism.[3] The resin has been used to treat poison ivy rashes topically.[17]
The plant is being explored as a potential source of biofuel due to its high content of mono- and di-terpenes which can be converted to a fuel analogous to kerosene or jet fuel.[18] The plant's adaptation to arid climates makes it an attractive option as its cultivation in desert areas would not compete with traditional food crops.
Grindelia squarrosa, also known as a curly-top gumweed or curlycup gumweed, is a small North American biennial or short-lived perennial plant.
Grindelia squarrosa, es una especie de planta fanerógama de la familia Asteraceae. Es una pequeña planta de América del Norte.
Es una planta bienal o de corta duración planta perenne que crece hasta una altura máxima de 90 cm y lleva flores con pétalos de color amarillo a partir de julio hasta finales de septiembre.[1] Fue utilizado por las tribus de Great Plains como una hierba medicinal para tratar enfermedades como el asma, la bronquitis o erupciones en la piel.[2]
En idioma shoshoni el nombre para la planta es mu’-ha-kûm.[3]
Grindelia ciliata fue descrita por (Pursh) Dunal y publicado en Mémoires du Muséum d'Histoire Naturelle 5: 50. 1819.[4]
Grindelia squarrosa, es una especie de planta fanerógama de la familia Asteraceae. Es una pequeña planta de América del Norte.
Стебло розгалужене, до 60 см заввишки. Листки довгасті, стеблообгортні, цілісні. Квітки жовті, в кошиках, що утворюють волоте- або щиткоподібне смолянисте суцвіття; крайові квітки — язичкові, неплідні; серединні — трубчасті, двостатеві. Цвіте у червні — вересні. Плід — сім'янка.
Росте повсюди як бур'ян, найчастіше уздовж доріг на сухих місцях.
Спочатку цей вид був, ймовірно, поширений на Великих рівнинах і Скелястих горах. Звідти він поширювався і далі, розповсюдився по всій території Сполучених Штатів, за винятком південного сходу, на півдні Канади і на півночі Мексики. Пізніше, випадки поширення гринделії, було зареєстровано в Україні і Центральній Німеччині [1].[1]
Грінделія використовувалася багатьма племенами індіанців як лікарська рослина. Кореневі екстракти застосовували Blackfoot, під час скарг на печінку. Cheyenne, прикладали смоляні квіти, у разі шкірних захворювань. Екстракти смоли рослини, вживали за застуди, під час бронхіту або як контрацептиви. [2][2]
Для лікарських потреб заготовляють надземну частину рослини під час цвітіння.
Рослина містить глікозиди, борнеол, сапоніни, флавоноїди, фітостерол, фенол, селен.
Галенові препарати гринделії розчепіреної мають спазмолітичні, антисептичні, протиалергічні, відхаркувальні, сечогінні властивості. Застосовують при фарингіті, трахеїті, бронхіті, набряках, гіпотонії, алергії.
Внутрішньо — настій трави гринделії розчепіреної (20 г сухої трави заливають 200 мл окропу, настояти 50 хв) пити по 1 ст ложці 4 рази на день. Настоянку трави гринделії (10 г сухої трави на 50 мл 70 % розчину спирту, настоювати 5 днів) приймати по 40 крапель тричі на день. Зовнішньо — настоянку гринделії розчепіреної (1:5 на 70 % розчині спирту) для компресів та примочок перед застосуванням її розводять кип'яченою водою (1:3). Добрий ефект дає настоянка розведена на воді 1:2 при вуграх, гноячкових пошкодженнях шкіри обличчя.
Це незавершена стаття про Айстрові.Grindelia squarrosa là một loài thực vật có hoa trong họ Cúc. Loài này được (Pursh) Dunal mô tả khoa học đầu tiên năm 1819.[1]
Grindelia squarrosa là một loài thực vật có hoa trong họ Cúc. Loài này được (Pursh) Dunal mô tả khoa học đầu tiên năm 1819.
.jpg)
