nomes no trilho de navegação
D. laciniatus ye una especie de fanerógama bienal del xéneru Dipsacus de l'antigua familia Dipsacaceae agora subfamilia Dipsacoideae.
Asemeyáu en carauterístiques y propiedaes a la Dipsacus fullonum, crez en praderíes, terrenales baldíos ya incultos y cantos de ríos. Ye natural del Asia templada; y de munchos partes d'Europa: Albania, Austria, Italia, Francia y Alemaña.
Ye una planta grande fornida con aguiyones finales. Les sos fueyes son allargaes. Les fueyes caulines son delgaes, y con picu pentalobuláu. Al igual qu'otres especies del xéneru Dipsacus, les fueyes caulines son pareaes soldaes a la so base. La inflorescencia ye una cabeza nel visu, con espinoses bráctees, llixeramente curvaes escontra riba, más curties y más anches que les bráctees de Dipsacus fullonum. Tien diminutes flores blanques o rosa maciu con cuatro lóbulos na corola.
El ácaru Leipothrix dipsacivagus ta siendo investigáu como un posible axente de control biolóxicu de [[plaga|plagues] pa esta planta.[1]
Dipsacus laciniatus describióse por Carlos Linneo y espublizóse en Species Plantarum 1: 97. 1753.[2]
Tien un númberu de cromosomes de: n = 9.[3]
Dipsacus: nome xenéricu que remanez del griegu dípsakos; llatinizáu dipsacos = en Dioscórides y Plinio, planta de tarmos y fueyes espinoses, y flores aconceyaes en cabezueles espinoses, asemeyaes al corpuspín. Ensin dulda, tratar de les cardenchas –delles especies del xéneru Dipsacus L. (Dipsacaceae), principalmente D. fullonum L.–. Según Dioscórides, na versión de Llaguna, “les fueyes llongues, espinoses [...] les quales de dos en dos abraçan el dichu tallo por cada juntura, ò nuedu, haziendo colos sos partes baxas (coles que se xunten) ciertos cuéncanos, en que se recueya y reciba l'agua, ò rocio, de do vieno esta planta a llamase Dipsacos, que quier dezir sedienta” –gr. dípsa, = "sei".[4]
laciniatus: epítetu llatín que significa "con cortes fondos".[5]
Esta páxina forma parte del wikiproyeutu Botánica, un esfuerciu collaborativu col fin d'ameyorar y organizar tolos conteníos rellacionaos con esti tema. Visita la páxina d'alderique del proyeutu pa collaborar y facer entrugues o suxerencies. D. laciniatus ye una especie de fanerógama bienal del xéneru Dipsacus de l'antigua familia Dipsacaceae agora subfamilia Dipsacoideae.
La carda de paraire (Dipsacus laciniatus) és una espècie botànica de planta amb flor biennal del gènere Dipsacus de la família Dipsacaceae. Semblant en característiques i propietats a la Dipsacus fullonum, creix en praderies, terrenys baldís i incults i vores de rius. És natural de l'Àsia temperada; i de molts parts d'Europa: Albània, Àustria, Itàlia, França i Alemanya.
Planhigyn blodeuol lluosflwydd a dyfir yn aml mewn gerddi yw Cribau'r-pannwr carpiog sy'n enw lluosog. Mae'n perthyn i'r teulu Caprifoliaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Dipsacus laciniatus a'r enw Saesneg yw Cut-leaved teasel.[1]
Deugotyledon yw'r planhigyn hwn, ac mae'r blodau'n gasgliad o flodau unigol, gydag arogl da. Mae ganddo euron a gall ddringo cloddiau.
Planhigyn blodeuol lluosflwydd a dyfir yn aml mewn gerddi yw Cribau'r-pannwr carpiog sy'n enw lluosog. Mae'n perthyn i'r teulu Caprifoliaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Dipsacus laciniatus a'r enw Saesneg yw Cut-leaved teasel.
Deugotyledon yw'r planhigyn hwn, ac mae'r blodau'n gasgliad o flodau unigol, gydag arogl da. Mae ganddo euron a gall ddringo cloddiau.
Štětka laločnatá (Dipsacus laciniatus) je statná, ostnatá, až metr a půl vysoká, monokarpická, planě rostoucí rostlina, druh nevelkého rodu štětka. Vyskytuje se ve střední a jižní Evropě a dále přes Malou Asii, jižní Rusko a Kavkaz až po Střední Asii a Írán. Druhotně se nachází v Severní Americe, kam se dostala okolo roku 1700. V České republice roste roztroušeně až vzácně, těžiště výskytu leží v oblasti českého i moravského termofytika a ostrůvkovitě se objevuje v teplejších oblastí mezofytika.[1][2]
Roste na pastvinách, okrajích polních cest, v údolích potoků, na křovinatých stráních, lesních mýtinách, čerstvých náspech, rumovištích i na opuštěných místech antropogenního charakteru v okolí lidských sídel a v blízkosti silnic a dálnic. Preferuje osluněná stanoviště na zásadité, mírně vlhké a těžší půdě. Na neúrodných a kamenitých místech je nižší a méně rozvětvená. Vyskytuje se v planárním a kolinním stupni, v české krajině se obvykle nenachází ve větší nadmořské výšce než 500 m.
Semena klíčí buď hned po vysemenění na podzim, nebo až na jaře, či až za několik let. V prvém roce mladý semenáček vytvoří drobnou přízemní růžici listů, která přezimuje. Druhého roku z růžice vyroste jedna nebo více rozvětvených lodyh. Na jejich vrcholech se vytvoří květy agregované do květenství strboulů a v průběhu léta postupně nakvétají v kruzích od středu nahoru a pak dolů; květ kvete pouze jeden den. V době kvetení jsou bazální listy již suché.
Pokud ve druhém roce rostlina neshromáždí dostatek živin, nevytvoří květnou lodyhu a přečká ve formě listové růžice do příštího roku. Po kvetení rostlina usychá.[1][2][3][4][5]
Dvouletá nebo krátce víceletá bylina s pevnou, dutou, přímou, v horní části rozvětvenou lodyhou vysokou 80 až 150 cm vyrůstající z černého, dlouhého, kůlovitého kořene. Přízemní listy s krátkými řapíky jsou obvejčité, laločnaté a na okraji vroubkované. Ostře hranatá a ostnitá lodyha je porostlá listy přisedlými, u báze párovitě srostlými, peřenolaločnými až peřenosečnými a v obryse eliptickými až kopinatými. Listy bývají dlouhé téměř 30 cm a široké až 15 cm, na svrchní straně jsou holé a na rubu roztroušeně štětinaté, na žilkách a po obvodě ostnité.
Oboupohlavné květy vyrůstají sdružené ve vejčitých až eliptických, vzpřímených strboulech velkých i 7 cm, jeden může obsahovat 250 až 1500 květů. Odstávající, nestejně dlouhé, čárkovité nebo kopinaté zákrovní listeny jsou na vrcholu ostré nebo zahnuté. Květní listeny (plevy) s protáhlou špičkou jsou delší než květy, měří až 2,5 cm, vrchol mají špičatý či obloukovitě ohnutý. Čtyřčetný květ má drobný, nenápadný kalich a trubkovitou korunu tvořenou bělavými nebo narůžovělými, nestejnými plátky. Z korunní trubky přečnívají čtyři tyčinky s bílými prašníky. Gyneceum je ze dvou plodolistů, spodní semeník s jediným vajíčkem má nesouměrnou bliznu. Protandrické květy kvetou od července do září, opylovány jsou hmyzem s delším sosákem, hlavně čmeláky, včelami a motýly.
Plodem je hnědá, podlouhlá, čtyřhranná nažka asi 4 mm velká, statná rostlina jich vyprodukuje až 3000. Semena nejsou morfologicky uzpůsobena pro podporu dálkového rozšiřování, běžně se samovolně nedostávají od mateřské rostliny dále než 1,5 m. Do větších vzdálenosti jsou šířena vodou (plavou i několik dnů bez ztráty klíčivosti) a lidskou činností (podél dopravních tras jsou šířena lidmi i vozidly).[1][2][3][4][5]
Jedná se o rostlinu bez ekonomického přínosu. Volně žijící živočichové ani skot ji nespásá, lodyhy i listy jsou tvrdé a ostnaté. Pouze drobní hlodavci, myši a hraboši se živí jejími semeny, stejně jako někteří semenozobí ptáci.[4][5]
Štětka laločnatá je sice považována za druh v české přírodě ohrožený vyhynutím, ale pomalu se vzpamatovává a nezřídka se dostává na nové lokality synantropního charakteru. Je to přičítáno jejímu rozšiřování pomoci tzv. viatické migrace kolem husté silniční i železniční sítě. V „Černém a červeném seznamu cévnatých rostlin ČR“ byla v roce 2000 hodnocená jako silně ohrožený druh (C2), kdežto v roce 2012 pouze jako ohrožený druh (C3).[6][7]
Zatímco v České republice štětky laločnaté ubývá, v některých teplých oblastech Spojených států amerických vytváří rozlehlé monokultury a je považována za plevelný invazní druh a úporně se likviduje. Vytržené rostliny znovu obrazí ze zbytků hlubokého kořene a na posečených rostlinách již opylené květy spolehlivě dozrají v plodná semena. Na pastvinách ji pasoucí se dobytek nechává stát a může se tak nerušeně intenzivně množit a svými širokými přízemními růžicemi listů bránit v růstu travinám.[4][5]
Lodyžní listy
Strboul před kvetením
Kvetoucí strboul
Odkvetlý strboul
Obrázky, zvuky či videa k tématu štětka laločnatá ve Wikimedia Commons
Štětka laločnatá (Dipsacus laciniatus) je statná, ostnatá, až metr a půl vysoká, monokarpická, planě rostoucí rostlina, druh nevelkého rodu štětka. Vyskytuje se ve střední a jižní Evropě a dále přes Malou Asii, jižní Rusko a Kavkaz až po Střední Asii a Írán. Druhotně se nachází v Severní Americe, kam se dostala okolo roku 1700. V České republice roste roztroušeně až vzácně, těžiště výskytu leží v oblasti českého i moravského termofytika a ostrůvkovitě se objevuje v teplejších oblastí mezofytika.
Die Schlitzblatt-Karde (Dipsacus laciniatus), auch Schlitzblättrige Karde oder Gelappte Karde genannt, ist eine Pflanzenart aus der Gattung der Karden (Dipsacus) in der Unterfamilie der Kardengewächse (Dipsacoideae). Sie gilt in Österreich als heimisch, in Deutschland hingegen als eingebürgerter Neophyt. Die Schlitzblatt-Karde ähnelt der Wilden Karde (Dipsacus fullonum).
Die Schlitzblatt-Karde ist eine zweijährige oder mehrjährige hapaxanthe Pflanze, die Wuchshöhen von 50 bis 120, nicht selten aber auch über 300 cm erreicht[1]. Die Stängel sind dickstachelig. Die Stängelblätter sind am Grund paarweise schüsselförmig verwachsen (Wassersammelbecken, sogenannte Phytotelmen), fiederspaltig und am Rand borstig bewimpert. Die Hüllblätter sind verlängert und stehen weit ab (im Gegensatz zur Wilden Karde, Dipsacus fullonum, bei der sie bogig aufsteigen). Die walzenförmigen Blütenköpfe sind kegelförmig. Die Blüten sind im Unterschied zu denen der Wilden Karde weiß.
Blütezeit ist von Juli bis August.
Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 18.[2]
Die Schlitzblatt-Karde kommt im warmen bis warmgemäßigten Europa und West-Asien an frischen bis feuchten Ruderalstellen und Waldrändern vor. Sie kommt auf feuchten bis frischen, nährstoff- und basenreichen Lehm- und Tonböden vor. Sie gedeiht in Mitteleuropa in Gesellschaften der Klasse Artemisietea.[3] Ursprüngliche Vorkommen hat sie in den Ländern Frankreich, Deutschland, Österreich, Tschechien, Polen, Ungarn, in der Schweiz, Italien, Jugoslawien, Albanien, Griechenland, Bulgarien, Rumänien, Moldawien, in der Ukraine, Türkei, Syrien, Libanon, Irak, Iran, im Kaukasusraum und in Zentralasien[4], aber auch in Spanien, Israel und Dänemark.[5] In Nordamerika ist sie ein Neophyt.[4]
In Österreich tritt die Art selten in den Bundesländern Burgenland, Niederösterreich, Nordtirol und Wien sowie unbeständig in Kärnten, Oberösterreich und der Steiermark in der collinen Höhenstufe auf und gilt als gefährdet. Sie tritt hier an Waldrändern, in Auen, auf Ruderalstellen und auf Friedhöfen auf.[6]
Die Schlitzblatt-Karde wird selten als Zierpflanze in Naturgärten genutzt. Die Fruchtstände finden für Kränze und Trockensträuße Verwendung.[7]
Junge Schlitzblatt-Karde
Blätter der Schlitzblatt-Karde
Typisch: Lange „Stacheln“ am Blütenkopf
Blütenkopf im Winter
Stängelblätter mit "Wasserbehältern"
Habitus
Dipsacus laciniatus, Fruchtstand
Blüte
Fruchtstände im August
Die Schlitzblatt-Karde (Dipsacus laciniatus), auch Schlitzblättrige Karde oder Gelappte Karde genannt, ist eine Pflanzenart aus der Gattung der Karden (Dipsacus) in der Unterfamilie der Kardengewächse (Dipsacoideae). Sie gilt in Österreich als heimisch, in Deutschland hingegen als eingebürgerter Neophyt. Die Schlitzblatt-Karde ähnelt der Wilden Karde (Dipsacus fullonum).
Dipsacus laciniatus is a species of flowering plant in the honeysuckle family known by the common name cutleaf teasel. It is native to Europe and Asia. It is present in North America as an introduced species and invasive weed.[1]
This plant is a perennial herb that may grow up to two to three meters in height. The erect, branching stem is hollow and prickly. The leaves are oppositely arranged, each leaf pair joined around the stem and clasping it, their bases forming a cup which often collects water. The species is monocarpic, living for multiple years but only flowering once before dying. The inflorescence is an egg-shaped head subtended by long bracts. The head may contain up to 1500 flowers. Each individual flower lasts one day. The middle of the head blooms first and then the upper and lower parts. The fruit is an achene just under a centimeter long.[2] The plant reproduces only by seed.[3] This teasel may be distinguished from its relative, common teasel (Dipsacus fullonum) by flower color and leaf shape. Cutleaf teasel has white flowers and deeply cut leaves, while common teasel has purple flowers and toothed or wavy-edged leaves.[2]
Cutleaf teasel is a weed in the United States, where it is most prevalent in the Midwest and northeastern states. It has been known in New York and Michigan since before 1900. It is now a dominant species in some areas, such as a tallgrass prairie in Illinois. It grows in a variety of habitat types, and does best on good soil; individuals growing on fertile soil reach large, robust sizes. Due to a lack of biological control agents in areas such as the Midwest that it is not native to, it can form large monocultures, displacing native species. The plants can also tolerate saline soils.[2]
Two moths useful for biological control were tested in Slovakia in 2003-2004 (following the identification of seven insects associated with the plant and their consideration), including the monophagous Endothenia gentianaeana. Although Endothenia gentianaeana was able to be reared in high numbers and its presence was found in nearly 100% of teasel plants surveyed in Slovakia, and despite the high level of damage caused by the second moth, Cochylis roseana (which was not targeted by local parasitic wasps frequently as was Endothenia gentianaeana), the USDA has not approved either of these moths for introduction as of February 2018. Instead, the USDA continues to suggest the use of herbicidal chemicals.[4] The mite Leipothrix dipsacivagus was also suggested as a possible biological control agent in 2007, based on research.[5]
Dipsacus laciniatus is a species of flowering plant in the honeysuckle family known by the common name cutleaf teasel. It is native to Europe and Asia. It is present in North America as an introduced species and invasive weed.
This plant is a perennial herb that may grow up to two to three meters in height. The erect, branching stem is hollow and prickly. The leaves are oppositely arranged, each leaf pair joined around the stem and clasping it, their bases forming a cup which often collects water. The species is monocarpic, living for multiple years but only flowering once before dying. The inflorescence is an egg-shaped head subtended by long bracts. The head may contain up to 1500 flowers. Each individual flower lasts one day. The middle of the head blooms first and then the upper and lower parts. The fruit is an achene just under a centimeter long. The plant reproduces only by seed. This teasel may be distinguished from its relative, common teasel (Dipsacus fullonum) by flower color and leaf shape. Cutleaf teasel has white flowers and deeply cut leaves, while common teasel has purple flowers and toothed or wavy-edged leaves.
Cutleaf teasel is a weed in the United States, where it is most prevalent in the Midwest and northeastern states. It has been known in New York and Michigan since before 1900. It is now a dominant species in some areas, such as a tallgrass prairie in Illinois. It grows in a variety of habitat types, and does best on good soil; individuals growing on fertile soil reach large, robust sizes. Due to a lack of biological control agents in areas such as the Midwest that it is not native to, it can form large monocultures, displacing native species. The plants can also tolerate saline soils.
In August Two moths useful for biological control were tested in Slovakia in 2003-2004 (following the identification of seven insects associated with the plant and their consideration), including the monophagous Endothenia gentianaeana. Although Endothenia gentianaeana was able to be reared in high numbers and its presence was found in nearly 100% of teasel plants surveyed in Slovakia, and despite the high level of damage caused by the second moth, Cochylis roseana (which was not targeted by local parasitic wasps frequently as was Endothenia gentianaeana), the USDA has not approved either of these moths for introduction as of February 2018. Instead, the USDA continues to suggest the use of herbicidal chemicals. The mite Leipothrix dipsacivagus was also suggested as a possible biological control agent in 2007, based on research.
Wikimedia Commons has media related to Dipsacus laciniatus.
Dipsacus laciniatus es una especie de fanerógama bienal del género Dipsacus de la antigua familia Dipsacaceae ahora subfamilia Dipsacoideae.
Semejante en características y propiedades a la Dipsacus fullonum, crece en praderas, terrenos baldíos e incultos y bordes de ríos. Es natural del Asia templada; y de muchos partes de Europa: Albania, Austria, Italia, Francia y Alemania.
Es una planta grande equipada con aguijones finales. Sus hojas son alargadas. Las hojas caulinas son delgadas, y con pico pentalobulado. Al igual que otras especies del género Dipsacus, las hojas caulinas son pareadas soldadas a su base. La inflorescencia es una cabeza en la cima, con espinosas brácteas, ligeramente curvadas hacia arriba, más cortas y más anchas que las brácteas de Dipsacus fullonum. Tiene diminutas flores blancas o rosa pálido con cuatro lóbulos en la corola.
El ácaro Leipothrix dipsacivagus está siendo investigado como un posible agente de control biológico de plagas para esta planta.[1]
Dipsacus laciniatus fue descrita por Carlos Linneo y publicado en Species Plantarum 1: 97. 1753.[2]
Tiene un número de cromosomas de: n = 9.[3]
Dipsacus: nombre genérico que deriva del griego dípsakos; latinizado dipsacos = en Dioscórides y Plinio, planta de tallos y hojas espinosas, y flores reunidas en cabezuelas espinosas, semejantes al erizo. Sin duda, se trata de las cardenchas –varias especies del género Dipsacus L. (Dipsacaceae), principalmente D. fullonum L.–. Según Dioscórides, en la versión de Laguna, “las hojas luengas, espinosas [...] las quales de dos en dos abraçan el dicho tallo por cada juntura, ò nudo, haziendo con sus partes baxas (con las que se juntan) ciertas concavidades, en que se recoja y reciba la lluvia, ò rocio, de do vino esta planta a llamarse Dipsacos, que quiere dezir sedienta” –gr. dípsa, = "sed".[4]
laciniatus: epíteto latino que significa "con cortes profundos".[5]
Dipsacus laciniatus es una especie de fanerógama bienal del género Dipsacus de la antigua familia Dipsacaceae ahora subfamilia Dipsacoideae.
Dipsacus laciniatus
La cardère laciniée, (Dipsacus laciniatus) est une espèce de grande plante bisannuelle appartenant au genre Dipsacus et de la famille des Dipsacaceae (ou optionnellement de celle des Caprifoliaceae selon la classification APG II, 2003). Elle est aussi appelée « cardère à feuilles laciniées » ou « cardère découpée ».
Assez proche de la cardère sauvage, elle s'en distingue notamment par ses feuilles caulinaires assez étroites et pennatilobées (alors que la cardère sauvage a des feuilles entières).
C'est une plante beaucoup plus rare que la cardère sauvage, poussant dans les prairies, les terrains vagues, au bord des ruisseaux, dans des lieux ensoleillés. On la rencontre notamment dans le centre et l'est de la France, ainsi qu'en Allemagne. Elle fleurit de juillet à août.
C'est une grande plante érigée à tige munie d'aiguillons fins. Ses feuilles sont oblongues. Les feuilles caulinaires sont minces, pennatilobées et terminées en pointe. Comme pour les autres espèces du genre Dipsacus, les feuilles caulinaires sont soudées deux à deux à leur base.
L'inflorescence est un capitule (plus précisément un cyme capitulaire) portant à sa base une collerette de bractées à pointe épineuse, étalées ou légèrement recourbées vers le haut, moins longues et plus larges que les bractées de la cardère sauvage. Écailles du capitule longues et étroites. Minuscules fleurs blanches ou rose pâle (corolle à quatre lobes).
Les fruits sont des akènes.
Dipsacus laciniatus
La cardère laciniée, (Dipsacus laciniatus) est une espèce de grande plante bisannuelle appartenant au genre Dipsacus et de la famille des Dipsacaceae (ou optionnellement de celle des Caprifoliaceae selon la classification APG II, 2003). Elle est aussi appelée « cardère à feuilles laciniées » ou « cardère découpée ».
Assez proche de la cardère sauvage, elle s'en distingue notamment par ses feuilles caulinaires assez étroites et pennatilobées (alors que la cardère sauvage a des feuilles entières).
Krpasta češljugovina (češljasta češljiga, lat. Dipsacus laciniatus), biljna vrsta iz porodice kozokrvnica, rod češljugovina. raširena je po dijelovima Europe i jugozapadne Azije. Raste i u Hrvatskoj.[1]
Krpasta češljugovina (češljasta češljiga, lat. Dipsacus laciniatus), biljna vrsta iz porodice kozokrvnica, rod češljugovina. raširena je po dijelovima Europe i jugozapadne Azije. Raste i u Hrvatskoj.
Zadrěwkaty drapalc (Dipsacus laciniatus) je rostlina ze swójby drapalcowych rostlinow (Dipsacaceae).
Zadrěwkaty drapalc ma njeprawidłownje pjerite stołpikowe łopjena.
Zadrěwkaty drapalc (Dipsacus laciniatus) je rostlina ze swójby drapalcowych rostlinow (Dipsacaceae).
Dipsacus laciniatus là một loài thực vật có hoa Họ Tục đoạn. Nó có nguồn gốc châu Âu và châu Á. Nó hiện diện ở Bắc Mỹ như là một cỏ dại xâm lấn[1]. Loài này là loại cây thân thảo lâu năm có thể phát triển lên chiều cao đến 2 đến 3 mét. Thân phân nhánh thẳng là rỗng và có gai. Loài bét Leipothrix dipsacivagus đang được xem xét để chọn làm tác nhân sinh học khả dĩ chống lại loài cỏ này.[2]
Bài viết liên quan đến Bộ Tục đoạn này vẫn còn sơ khai. Bạn có thể giúp Wikipedia bằng cách mở rộng nội dung để bài được hoàn chỉnh hơn. Ворся́нка разрезная (лат. Dípsacus laciniátus) — вид двулетних травянистых растений рода Ворсянка (Dipsacus) семейства Жимолостные (Caprifoliaceae).
Стебли прямые, ребристые, шиповатые, высотой 50—150 см.
Прикорневые листья короткочерешковые, продолговато-обратнояйцевидные, перистолопастные или зубчатые, стеблевые — супротивные, продолговатые, лировидные снизу шиповатые по средней жилке.
Соцветия — головки 5—8 см длиной, листочки обёртки шиловидно-ланцетные. Цветки бледно-лиловые или белые, длиной около 13 мм.
Цветёт в июне—июле, плодоносит в августе.
Вид Ворсянка разрезная входит в род Ворсянка (Dipsacus) подсемейства Ворсянковые (Dipsacoideae) семейства Жимолостные (Caprifoliaceae) порядка Ворсянкоцветные (Dipsacales).
Ворся́нка разрезная (лат. Dípsacus laciniátus) — вид двулетних травянистых растений рода Ворсянка (Dipsacus) семейства Жимолостные (Caprifoliaceae).
