nomes no trilho de navegação
Boraginaceae is die heliotroop-familie wat tans nog nie geklassifiseer is met betrekking tot 'n orde nie. Hierdie groot familie bestaan hoofsaaklik uit kruidagtige plante en kom oor die hele wêreld voor. Van die bekende tuinplante van die familie is die Heliotroop, en die Vergeet-my-nietjie. Die plante dra dikwels blou blomme en die blare is byna altyd grof en harerig. Daart hoort 2000 spesies tot die familie wêreldwyd. Daar kom ongeveer 15 genera, wat 80 spesies verteenwoordig, van die familie in Suid-Afrika voor. Slegs twee genera bereik boomgrootte: Ehretia en Cordia wat ongeveer 10 spesies verteenwoordig.
Van die Suid-Afrikaanse spesies is:
Boraginaceae is die heliotroop-familie wat tans nog nie geklassifiseer is met betrekking tot 'n orde nie. Hierdie groot familie bestaan hoofsaaklik uit kruidagtige plante en kom oor die hele wêreld voor. Van die bekende tuinplante van die familie is die Heliotroop, en die Vergeet-my-nietjie. Die plante dra dikwels blou blomme en die blare is byna altyd grof en harerig. Daart hoort 2000 spesies tot die familie wêreldwyd. Daar kom ongeveer 15 genera, wat 80 spesies verteenwoordig, van die familie in Suid-Afrika voor. Slegs twee genera bereik boomgrootte: Ehretia en Cordia wat ongeveer 10 spesies verteenwoordig.
Boraginaceae, la familia de les nomeolvides (nome que reciben delles especies d'esta familia), inclúi una gran variedá de parrotales, árboles y yerbes, totalizando unes 2.000 especies en 100 xéneros distribuyíos por tol mundu.
Son árboles, parrotales, bejucos, trepadores o yerbes, frecuentemente con indumento conspicuo; plantes hermafrodites, heterostilas, monoicas o dioicas. Fueyes simples, alternes o raramente opuestes; exestipulaes. Mota gamosépalo, xeneralmente persistente, tubular a campanuláu o rotáceo, xeneralmente 5-lobado; corola gamopétala, xeneralmente 5-llobada; estames xeneralmente iguales en númberu a los llobos de la corola y alternos con éstos, adnaos al tubu de la corola; ovariu súperu, 2-carpelar y 2-locular pero dacuando falsamente 4-locular, óvulos xeneralmente 4, anátropos, estilu 1, terminal o ginobásico, simple o ramificáu, estigmes 1–4. Frutu drupáceo y con 1–4 granes, dacuando secu al maurecese o de 4 nozuques.
Según el sistema de clasificación APG II esta familia pertenez al cláu I de la subclase Asteridae, incluyendo los órdenes Gentianales, Lamiales y Solanales pero entá nun ta claru si tendría de ser asignada a unu d'estos órdenes o al so propiu (Boraginales). Sol antiguu Sistema de Cronquist incluyir nes Lamiales, pero agora reconozse que nun son más similares a les otres families d'esti orde, de lo que son a les de dellos otros órdenes de Asteridae.
Les boraginacees son parafiléticas con al respective de Hydrophyllaceae y esta postrera ta incluyida nel anterior sistema APG II. En delles clasificaciones recién la familia foi estremada n'otres varies: Boraginaceae s.s, Cordiaceae, Ehretiaceae, Heliotropiaceae, Hydrophyllaceae y Lennoaceae.
La mayoría, anque non tolos miembros de la familia, tienen fueyes vellosas. El calter toscu de les vellosidaes deber al óxidu de siliciu y al carbonatu de calciu. En delles especies, l'antocianina ye la causante de qu'el color de les flores camude del colloráu al al azul cola edá. Esto ye, probablemente, una señal pa indicar a los polinizadores qu'estes aneyes flores yá tán vacíes de polen y néctar (Hess, 2005).
Dalgunos de los sos miembros más conocíos:
Esta páxina forma parte del wikiproyeutu Botánica, un esfuerciu collaborativu col fin d'ameyorar y organizar tolos conteníos rellacionaos con esti tema. Visita la páxina d'alderique del proyeutu pa collaborar y facer entrugues o suxerencies. Boraginaceae, la familia de les nomeolvides (nome que reciben delles especies d'esta familia), inclúi una gran variedá de parrotales, árboles y yerbes, totalizando unes 2.000 especies en 100 xéneros distribuyíos por tol mundu.
Hydrophyllaceae, agora Hydrophylloideae ye una familia de plantes dicotiledónees perteneciente al orde de les solanales. La so posición taxonómica ye incierta. Tradicionalmente sol Sistema Cronquist, foi incluyida como parte del orde Solanales, como s'amuesa na tabla de la derecha. Sicasí nuevos sistemes nun la inclúin nesi orde y rellacionar de cerca cola gran familia de la borraja, Boraginaceae, y asitiar nel orde Lamiales con elles. Entá nun hai un alcuerdu que clarifique esta cuestión.
Les plantes pueden ser yerbes o parrotales añales o perennes con tarmu postráu o ergido. Les flores son bisexuales y de normal radiales con 5 pétalos y 5 estames. La familia contién unos 20 xéneros que tomen alredor de 300 especies.
Esta páxina forma parte del wikiproyeutu Botánica, un esfuerciu collaborativu col fin d'ameyorar y organizar tolos conteníos rellacionaos con esti tema. Visita la páxina d'alderique del proyeutu pa collaborar y facer entrugues o suxerencies. Hydrophyllaceae, agora Hydrophylloideae ye una familia de plantes dicotiledónees perteneciente al orde de les solanales. La so posición taxonómica ye incierta. Tradicionalmente sol Sistema Cronquist, foi incluyida como parte del orde Solanales, como s'amuesa na tabla de la derecha. Sicasí nuevos sistemes nun la inclúin nesi orde y rellacionar de cerca cola gran familia de la borraja, Boraginaceae, y asitiar nel orde Lamiales con elles. Entá nun hai un alcuerdu que clarifique esta cuestión.
Sümürgənkimilər (lat. Boraginaceae) — ikiləpəlilər sinfinin sümürgənçiçəklilər sırasına aid bitki fəsiləsi.
Sümürgənkimilər (lat. Boraginaceae) — ikiləpəlilər sinfinin sümürgənçiçəklilər sırasına aid bitki fəsiləsi.
Les boraginàcies (Boraginaceae) són una família de plantes amb flors.
La planta tipus és Borago officinalis
Compta amb uns 100 gèneres i unes 2.000 espècies que inclouen arbres, arbusts i herbes. La immensa majoria tenen fulles amb pilositat.
La distribució de les boraginàcies és cosmopolita.
Segons el sistema APG II la família boraginàcia està en el grup euastèrid I. En l'antic sistema Cronquist estaven dins de l'ordre lamial.
Les boraginàcies (Boraginaceae) són una família de plantes amb flors.
La planta tipus és Borago officinalis
Compta amb uns 100 gèneres i unes 2.000 espècies que inclouen arbres, arbusts i herbes. La immensa majoria tenen fulles amb pilositat.
La distribució de les boraginàcies és cosmopolita.
Segons el sistema APG II la família boraginàcia està en el grup euastèrid I. En l'antic sistema Cronquist estaven dins de l'ordre lamial.
Brutnákovité (Boraginaceae) je čeleď vyšších dvouděložných rostlin. V mírném pásu to jsou byliny, v tropech často i dřeviny. Čeleď je celosvětově rozšířena a hojně zastoupena i v evropské květeně. Na území ČR se přirozeně vyskytuje 36 druhů v 16 rodech převážně na teplejších stanovištích.
Pro většinu zástupců jsou charakteristické květy v květenství zvaném vijan a drsné ochlupení listů a stonků. Listy jsou nejčastěji střídavé a jednoduché. Květy mají srostlé korunní lístky. Charakteristickými účinnými obsahovými látkami jsou zejména alkaloidy na bázi pyrrolizidinu. Do čeledi náleží rostliny používané především v minulosti jako léčivky a některé užitkové rostliny poskytující např. barviva. Mezi známé lidové léčivky náleží namátkou plicník lékařský (Pulmonaria officinalis) a kostival lékařský (Symphytum officinale).
Pozice čeledi v taxonomickém systému nebyla dlouho vyřešena a čeleď nebyla zařazena do platného řádu. Teprve nejnovější systém APG IV, vydaný v roce 2016, ji uvádí jako jedinou čeleď nově vytvořeného řádu Boraginales (brutnákotvaré).[1] Čeleď je pojata široce a zahrnuje i dříve někdy rozlišované čeledi stužkovcovité (Hydrophyllaceae), Lennoaceae, Ehretiaceae a Hoplestigmataceae. Je členěna do 6 podčeledí, všichni původní evropští zástupci náležejí do podčeledi Boraginoideae.
Brutnákovité jsou jednoleté, dvouleté nebo vytrvalé byliny, případně polokeře, v tropech i keře nebo stromy, výjimečně (některé druhy tropického rodu Tournefortia) i liány. Někteří stromovití zástupci čeledi dosahují až 40 metrů výšky, například druh Cordia alliodora v deštných pralesích tropické Ameriky.[2]
Listy jsou střídavé, méně často vstřícné či přeslenité, u bylinných zástupců je často vyvinuta přízemní růžice. Palisty nejsou přítomny. U nezelených parazitických zástupců z podčeledi Lennooideae jsou listy redukovány na drobné nezelené šupinky. Čepel listů je celokrajná nebo na okraji pilovitá, obvykle jednoduchá, u podčeledi Hydrophylloideae nejčastěji dlanitě či peřeně dělená nebo dokonce složená. Lodyha je u většiny bylinných zástupců přímá nebo vystoupavá, dichaziálně větvená, s hojnými tuhými chlupy. Kořen bývá vřetenovitý a často vícehlavý. Podzemní hlízy jsou vzácné, objevují se např. u rodu kamejka (Lithospermum) a otočník (Heliotropium). Na lodyze i listech bývá nápadné a charakteristické odění z chlupů různých typů, často s bazálními cystolity. U některých zástupců podčeledi Hydrophylloideae jsou přítomny i chlupy žahavé. Pouze výjimečně jsou rostliny lysé, např. rod voskovka (Cerinthe).[3][4][5][6]
Rostliny jsou většinou jednodomé s oboupohlavnými květy (některé druhy rodu Cordia jsou dvoudomé). Květenství jsou obvykle vrcholová, méně často úžlabní. Charakteristickým květenstvím brutnákovitých je vijan, tedy jednoramenný vrcholík. Pokud se květenství vyvíjí z počátečního bodu na obě strany, je označováno jako dvojvijan. Květenství může být i stažené, hlávkovité nebo klubkovité. Některé dřevnaté tropické rody (Cordia, Borreria aj.) mají hroznovitá nebo vrcholičnatá květenství různých jiných typů. Vzácně jsou květy jednotlivé.
Květy jsou obvykle téměř až zcela pravidelné a oboupohlavné. Kalich a koruna jsou převážně pětičetné. Kalich je většinou vytrvalý, pětilaločnatý, s volnými nebo srostlými lístky. Korunní lístky jsou silně srostlé a tvoří kolovitou až řepicovitou, zvonkovitou, nálevkovitou nebo trubkovitou korunu. V ústí koruny jsou často vychlípeniny nebo šupiny pakorunky, střídající se s tyčinkami. Tyčinky jsou volné nebo srostlé, v počtu 5 (pouze u podčeledi Lennooideae 5 až 10), přirůstají v korunní trubce nebo zřídka jsou připojené až v jejím ústí, střídají se s korunními laloky a většinou nevyčnívají. Prašníky jsou introrzní, s prašnými váčky směřujícími dovnitř květu. Nektária jsou nejčastěji na bázi koruny nebo na žlaznatém valu pod semeníkem. Semeník je svrchní, srostlý ze 2 plodolistů (u rodu Trigonotis ze 4 až 5, u podčeledi Lennooideae až 16), kulovitý nebo hluboce čtyřlaločný, se 4 komůrkami (mimo původní přepážky oddělující oba plodolisty vzniká ještě tzv. falešná přehrádka) nebo s jedinou komůrkou (u podčeledi Hydrophylloideae). Čnělka je 1, vyrůstající z vrcholu nebo z báze semeníku (tzv. gynobazická čnělka), větvená nebo nevětvená. Placentace je axilární, u podčeledi Hydrophylloideae parietální. Každý plodolist obsahuje 1 až mnoho vajíček.
Plodem je peckovice s 1 až 4 pecičkami, tvrdka rozpadající se na 4 jednosemenné nebo 2 dvousemenné plůdky (oříšky), nebo lokulicidní či nepravidelně pukající tobolka. Oříšky jsou často okřídlené nebo mají na povrchu trny či kotvovité chloupky. Semena obsahují rovné až zakřivené embryo. Dělohy jsou ploché, dužnaté. Endosperm je přítomen nebo chybí.[3][4][5][6]
Jednoramenný
vrcholík, zvaný vijan (Amsinckia intermedia)
Kolovitá koruna
s pakorunkou,
typická pro podčeleď Boraginoideae
(Hackelia velutina)
Členěné listy,
typické pro podčeleď Hydrophylloideae (Eucrypta chrysanthemifolia)
Plodenství peckovic (Ehretia dicksonii)
Tvrdka
s kotvovitými výrůstky (Lappula redowskii)
Domatium na větévce Cordia nodosa,
osídlené mravenci
Vrcholičnaté květenství Tournefortia argentea
Tvrdky kostivalu lékařského
(Symphytum officinale)
Brutnákovité jsou nejčastěji opylovány hmyzem, zejména včelami, vosami, motýli a mouchami, sbírajícími pyl anebo nektar. Bylo již zaznamenáno i opylování můrami, brouky, netopýry a ptáky. Objevuje se samosprašnost i cizosprašnost. Přinejmenším u několika druhů je přítomna distylie. Květy zástupců některých rodů (pomněnka – rod Myosotis, plícněnka – rod Mertensia, rod Cryptantha) obsahují antokyany a po opylení rychle mění barvu, což je vykládáno jako signál pro opylovače. Tento jev dal jméno např. evropské pomněnce různobarvé (Myosotis discolor).[7]
Šíření semen probíhá různými mechanismy. Druhy s peckovicemi jsou šířeny ptáky nebo savci. Některé pobřežní druhy rodu Cordia mají lehké korkovité peckovice, které jsou roznášeny vodou, stejně jako oříšky plícněnky Mertensia maritima a rodu Argusia. Oříšky některých druhů mají vytrvalý křídlatý kalich a jsou šířeny větrem. Plody rodů Hackelia, Lappula a Cynoglossum mají na povrchu háčky zachytávající se na srsti zvířat či na oděvu (zoochorie). Podobným způsobem se šíří i pomněnky (Myosotis), které mají háčkovitými chlupy porostlý vytrvalý kalich. Mnoho druhů brutnákovitých je šířeno mravenci, kteří vyhledávají semena s pevným výživným míškem. Plody rodů otočník (Heliotropium) a kamejka (Lithospermum) jsou pojídány ptáky. Drobná semena druhů s tobolkami jsou šířena převážně vzduchem (anemochorie) a vodou.[7]
U některých druhů rodu Cordia jsou přítomna domatia v podobě dutých ztlustlin na bázi stopky květenství (Cordia alliodora) nebo v pseudopřeslenech listů (Cordia nodosa), osídlená mravenci.[2]
Důležitými obsahovými látkami jsou především pyrrolizidinové alkaloidy, jejichž struktura je odvozena od heterocyklické sloučeniny pyrrolizidinu. Obsah alkaloidů v rostlinách kolísá od setin procenta hmotnosti sušiny až po 1,5 % u druhu užanka lékařská (Cynoglossum officinale). Mezi pyrrolizidinové alkaloidy náleží např. echinatin (Cynoglossum officinale, Symphytum caucasicum), cynoglossin (Anchusa officinalis), myoskorpin (Myosotis scorpioides, Symphytum asperum, S. officinalis), retronecin (Symphytum x uplandicum) a symphytin (Myosotis scorpioides, Symphytum asperum, S. officinale).[8]
Dalšími charakteristickými metabolity jsou alkaninová červená barviva (deriváty naftochinonu) a purinový derivát allantoin.[9]
Allantoin, derivát purinu
Pyrrolizidin, základ hepatotoxických alkaloidů v brutnákovitých
Retronecin, pyrrolyzidinový alkaloid obsažený v kostivalu
Alkanin, barvivo získávané z kamejníku barvířského
(Alkanna tinctoria)
Cronquist řadil čeleď brutnákovité (zahrnující v jeho pojetí i dřevnaté rody) do řádu hluchavkotvaré (Lamiales) spolu s čeleděmi hluchavkovité (Lamiaceae), sporýšovité (Verbenaceae) a Lennoaceae. Čeleď stužkovcovité (Hydrophyllaceae) byla řazena do řádu lilkotvaré (Solanales). V Tachtadžjanově systému jsou brutnákovité zařazeny spolu s Hydrophyllaceae, Lennoaceae, Hoplestigmataceae a Tetrachondraceae do řádu brutnákotvaré (Boraginales) v rámci nadřádu Solananae. Podobné zařazení je i v Dahlgrenově systému. Dahlgren navíc oddělil od brutnákovitých dřevnatou čeleď Ehretiaceae.
Molekulární výsledky později zpochybnily zařazení do některého z řádů a ponechávaly čeleď brutnákovité jako poslední z velkých čeledí nezařazenou. V aktualizovaném systému APG III došlo ke zpřesnění pozice čeledi v systému a čeleď brutnákovité byla zařazena do větve zvané Lamiids, do příbuzenstva řádů hořcotvaré (Gentianales), hluchavkotvaré (Lamiales) a lilkotvaré (Solanales).[10] Teprve další aktualizace, APG IV, v této větvi nově ustanovila monotypický řád Boraginales (brutnákotvaré).[1]
Čeleď je dnes dělena do 6 podčeledí, charakterizovaných především umístěním čnělky na semeníku, počtem bliznových ramen a typem plodů.
Rod Hydrolea byl přeřazen do samostatné čeledi Hydroleaceae v rámci řádu lilkotvaré (Solanales). V systému APG III byl do brutnákovitých vřazen africký dřevnatý rod Hoplestigma (předtím v čeledi Hoplestigmataceae).
Podčeleď Boraginoideae: voskovka větší (Cerinthe major)
Podčeleď Boraginoideae: hadinec Echium hierrense
Podčeleď Hydrophylloideae: svazenka
Phacelia bipinnatifida
Podčeleď Hydrophylloideae:
Nama demissum
Podčeleď Heliotropioideae: otočník peruánský (Heliotropium arborescens)
Podčeleď Cordioideae: Cordia sebestena
Podčeleď Ehretioideae: Ehretia rigida
Podčeleď Lennooideae: Pholisma arenarium
Brutnákovité se vyskytují po celém světě od tropů po oblasti mírného pásu. Hlavní centra diversity jsou v Eurasii od Středomoří po Írán a ve Střední a Jižní Americe. Preferují temperátní až teplé oblasti s periodou suššího období, v chladných oblastech a ve vlhkých tropech jsou zřídkavější.[4] Ačkoliv se brutnákovité vyskytují především v teplejších oblastech, některé druhy osídlily i drsné prostředí velehor. V Himálaji se nejodolnější druhy Chionocharis hookeri a Trigonotis rotundifolia vyskytují i v nadmořské výšce přesahující 5 000 m nad mořem.[11]
V Alpách dosahuje nízký polštářový druh pomněnečka nízká (Eritrichium nanum) hranice 3 000 m nad mořem.[12]
Druhově nejbohatší rody jsou otočník (Heliotropium) a Cordia (asi 300 druhů), ruměnice (Onosma), Tournefourtia a Cryptantha (150 druhů) a pomněnka (Myosotis, asi 100 druhů). Zhruba 50 rodů z celkového počtu je monotypických, tedy obsahujících jediný druh.[4]
V české květeně je čeleď zastoupena 16 rody a 36 druhy, z toho 11 druhů náleží do rodu pomněnka (Myosotis). Všechny v ČR původní druhy náležejí do podčeledi Boraginoideae. Většina zástupců je na našem území vázána na výslunná přirozená, polopřirozená nebo ruderální stanoviště v teplejších oblastech: kamejka lékařská (Lithospermum officinale), ruměnice písečná (Onosma arenaria), voskovka menší (Cerinthe minor), hadinec (Echium), pipla osmahlá (Nonea pulla), pilát lékařský (Anchusa officinalis), prlina rolní (Lycopsis arvensis), ostrolist poléhavý (Asperugo procumbens), strošek (Lappula), užanka (Cynoglossum). Některé teplomilné druhy jsou jednoleté polní plevele: otočník evropský (Heliotropium europaeum), kamejka rolní (Lithospermum arvense). Jen menšina jsou hajní byliny a byliny lužních lesů a lesních lemů: kamejka modronachová (Lithospermum purpureocaeruleum), plicníky (Pulmonaria), kostival hlíznatý (Symphytum tuberosum), pupkovec pomněnkový (Omphalodes scorpioides), též vlhkomilné byliny: kostival lékařský (Symphytum officinale) a kostival český (S. bohemicum), nebo rostlina zastíněných sutí a zřícenin, lopuštík skloněný (Hackelia deflexa). Nicméně různé druhy rodu pomněnka (Myosotis) se vyskytují na širokém spektru biotopů. [5]
Ojediněle zplaňují některé pěstované druhy: brutnák lékařský (Borago officinalis), pupkovec jarní (Omphalodes verna), pupkovec Omphalodes linifolia, hajnička Menziesova (Nemophila menziesii), kostival drsný (Symphytum asperum), pomněnkovec velkolistý (Brunnera macrophylla), pipla žlutá (Nonea lutea), plícněnka sibiřská (Mertensia sibirica). Některé druhy jsou vzácně a přechodně zavlékány ze Středomoří: pilátka vždyzelená (Pentaglottis sempervirens), pilát modrý (Anchusa azurea), otočník evropský (Heliotropium europaeum), z východní Evropy a Kavkazu pipla růžová (Nonea rosea) a strošek rozkladitý (Lappula patula). Z polních kultur občas zplaňuje svazenka vratičolistá (Phacelia tanacetifolia) a příbuzné druhy, pocházející vesměs ze Severní Ameriky.
Nominátní poddruh kostivalu českého (Symphytum bohemicum), tedy S. bohemicum subsp. bohemicum, je endemitem České kotliny.[5] Mezi kriticky ohrožené taxony na našem území náleží hadinec červený (Echium russicum, jižní Morava), silně ohrožený je kostival český (Symphytum bohemicum).[13]
Mimo rodů již zmíněných v přehledu české květeny se v Evropě vyskytuje dalších 19 rodů. Většina z nich je zastoupena jediným, často endemickým druhem: plícněnka Mertensia maritima na pobřežích severní Evropy, Macrotomia densiflora v Řecku, Mattiastrum lithospermifolium na Krétě, Elizaldia calycina v jz. Španělsku, Arnebia decumbens v jv. Rusku, Trigonotis peduncularis ve v. Rusku, Halacsya sendtneri v Albánii a Jugoslávii, pilátka vždyzelená (Pentaglottis sempervirens) v jz. Evropě, Argusia sibirica, Rochelia disperma a Trachystemon orientalis v jv. Evropě, Neatostema apulum v téměř celém Středomoří. Více druhy jsou zastoupeny rody kamejník (Alkanna, asi 20 druhů), pomněnečka (Eritrichium, 4 druhy), Moltkia (3 endemické druhy v jižní Evropě), Rindera (3 druhy), Solenanthus (6 druhů), kamejnička (Lithodora, 7 druhů) a brutnák (Borago, 2 druhy).[14]
Plícněnka
Mertensia maritima
Pilátka vždyzelená (Pentaglottis sempervirens)
Trachystemon orientalis
Kamejník
Alkanna orientalis
Pomněnečka nízká
(Eritrichium nanum)
Moltkia suffruticosa
Rindera umbellata
Kamejnička rozkladitá (Lithodora diffusa)
Mladé listy brutnáku lékařského (Borago officinalis) se pro osvěžující chuť a výrazné okurkové aroma přidávají do salátů, zeleninových směsí apod. Brutnák je pěstován v Evropě, Severní Americe, v Indii, Číně a na Novém Zélandu. Peckovice různých druhů rodu Cordia mají většinou jedlou, ale nepříliš chutnou dužninu. Druh Cordia alliodora, kvetoucí latami bílých květů, je v Jižní Americe pěstován pro zastínění kávových plantáží a pro ozdobu.[17]
Až 1 m vysoké stonky nezelené parazitické rostliny Pholisma sonorae byly významnou součástí jídelníčku Indiánů v ústí řeky Colorado. Jedli je syrové, pečené, smažené nebo sušené mleté.[4]
Svazenka vratičolistá (Phacelia tanacetifolia) a další druhy (P. ciliata, P. campanularia) se pěstují i v České republice jako pícniny a nektarodárné rostliny.[5]
Dřevo jihoamerického stromu Cordia glabrata je obchodováno pod názvem Louro preto. Je odolné vůči povětrnosti a má využití např. při stavbě lodí.[18] Kořen kamejníku barvířského (Alkanna tinctoria) obsahuje červené naftochinonové barvivo alkanin, rozpustné v lihu, etheru a silicích. Alkanová červeň je používána k barvení potravin, limonád, mastí a textilií.[17]
Mnohé druhy brutnákovitých mají využití jako okrasné rostliny. Z trvalek je to např. kamejnička rozkladitá (Lithodora diffusa), pomněnkovec velkolistý (Brunnera macrophylla) a rostliny z rodů plicník (Pulmonaria), plícněnka (Mertensia) a pomněnka (Myosotis). Různé druhy převážně novozélandských pomněnek nacházejí uplatnění jako skalničky. Mezi častěji pěstované letničky náleží např. otočník peruánský (Heliotropium arborescens), hajnička Menziesova (Nemophila menziesii) a hajnička skvrnitá (N. maculata).[5]
Botanickou zajímavostí je vysoký endemismus hadinců na Kanárských ostrovech (ze 24 zde rostoucích druhů je 23 endemických) stejně jako jejich růstová forma. Nejrobustnější druhy mají dřevnatý stonek a vyznačují se hustým, válcovitým, až 3 metry vysokým květenstvím.[19]
Hajnička skvrnitá (Nemophila maculata)
Pomněnkovec velkolistý (Brunnera macrophylla) ‚Jack Frost‘
Kamejník barvířský (Alkanna tinctoria)
Hajnička Menziesova (Nemophila menziesii)
Plícněnka
Mertensia virginica
Svazenka vratičolistá (Phacelia tanacetifolia)
Kamejka lékařská (Lithospermum officinale)
Brutnák lékařský
(Borago officinalis)
Účinnými látkami jsou jednak pyrrolizidinové alkaloidy, dále pak derivát purinu allantoin a slizy, v některých případech i naftochinonová barviva, saponiny a třísloviny.[9]
Mnohé druhy brutnákovitých se v minulosti hojně používaly v tradiční medicíně, vzhledem k prokázanému hepatotoxickému a také karcinogennímu účinku obsažených alkaloidů bylo od jejich vnitřního užívání téměř upuštěno.[9] Široce se využíval např. hadinec obecný (Echium vulgare), který rychle tlumí bolesti při žaludečním vředu a hojivě působí na zanícené sliznice trávicího a dýchacího traktu. Při opatrném dávkování je dnes doporučen k užívání např. kostival lékařský (Symphytum officinale) při léčení žaludečních vředů a narušených sliznic, dále plicník lékařský (Pulmonaria officinalis), působící hojivě při zánětlivých onemocněních především v oblasti plic. Ve starém Řecku a Římě byla užanka lékařská (Lithospermum officinale) jediným tehdy známým prostředkem proti ledvinovým kamenům, též byla používána proti cizopasníkům, k léčení vážných potíží s ledvinami a při zástavě moče.[20]
Většina druhů je dnes používána zevně, případně jako homeopatika. Tzv. brutnákový olej (Boraginis oleum rafinatum), získávaný ze semen brutnáku lékařského (Borago officinali), obsahuje vysoký podíl γ–linolenové kyseliny. Kostival lékařský (Symphytum officinale) je používán na rozsáhlé pohmožděniny a hematomy, bércové vředy, hemoroidy, na nehojící se rány a kožní záněty. Hojí též zlomeniny, neboť podporuje tvorbu kalusu.[20]
Purinový derivát allantoin, obsažený v mnohých brutnákovitých rostlinách, má výrazně regenerační účinky a podporuje hojení pokožky, sliznic a zlomenin. Glykoalkaloid konsolidin, hydrolyzující na glukosu a konsolicin, paralyzuje centrální nervový systém. Je obsažen např. v pilátu lékařském (Anchusa officinalis), užance lékařské (Cynoglossum officinale) a hadinci obecném (Echium vulgare).[21]
Přestože z území Číny je uváděno téměř 300 druhů brutnákovitých ve 47 rodech,[3] tradiční čínská medicína rostliny z této čeledi prakticky vůbec nepoužívá. Jedinou známější čínskou brutnákovitou bylinou je užanka Lithospermum erythrorhizon. Z této rostliny bylo izolováno nafrochinonové barvivo shikonin, u něhož byl prokázán antibakteriální a především antitumorový účinek.[22]
Brutnákovité zahrnují celkem asi 148 rodů a kolem 2 740 druhů, zde je uveden seznam rodů:[6]
Actinocarya, Afrotysonia, Alkanna, Amblynotus, Ammobroma, Amphibologyne, Amsinckia, Anchusa, Ancistrocarya, Anoplocaryum, Antiotrema, Antiphytum, Argusia, Arnebia, Asperugo, Austrocynoglossum, Auxemma, Borago, Bothriospermum, Bourreria, Brachybotrys, Brandella, Brunnera, Buglossoides, Caccinia, Carmona, Cerinthe, Chamissoniophila, Chionocharis, Choriantha, Codon, Coldenia, Cordia, Cortesia, Craniospermum, Crucicaryum, Cryptantha, Cynoglossopsis, Cynoglossum, Cynoglottis, Cystostemon, Dasynotus, Decalepidanthus, Draperia, Echiochilon, Echiochilopsis, Echium, Ehretia, Elizaldia, Ellisia, Embadium, Emmenanthe, Eriodictyon, Eritrichium, Eucrypta, Gastrocotyle, Gyrocaryum, Hackelia, Halacsya, Halgania, Harpagonella, Heliocarya, Heliotropium, Hesperochiron, Hydrophyllum, Ivanjohnstonia, Lacaitaea, Lappula, Lasiarrhenum, Lasiocaryum, Lemmonia, Lennoa, Lepechiniella, Lepidocordia, Lindelofia, Lithodora, Lithospermum, Lobostemon, Macromeria, Maharanga, Mairetis, Mallotonia, Mertensia, Microcaryum, Microula, Miltitzia, Mimophytum, Moltkia, Moltkiopsis, Moritzia, Myosotidium, Myosotis, Nama, Neatostema, Nemophila, Nephrocarya, Nesocaryum, Nogalia, Nomosa, Nonea, Ogastemma, Omphalodes, Omphalolappula, Onosma, Onosmodium, Oxyosmyles, Paracaryopsis, Paracaryum, Paramoltkia, Paraskevia, Pardoglossum, Patagonula, Pectocarya, Pentaglottis, Perittostemma, Phacelia, Pholisma, Pholistoma, Plagiobothrys, Pontechium, Pseudomertensia, Psilolaemus, Pteleocarpa, Pulmonaria, Rindera, Rochefortia, Rochelia, Romanzoffia, Rotula, Saccellium, Scapicephalus, Selkirkia, Sericostoma, Sinojohnstonia, Solenanthus, Stenosolenium, Stephanocaryum, Suchtelenia, Symphytum, Thaumatocaryon, Thyrocarpus, Tianschaniella, Tiquilia, Tournefortia, Trachelanthus, Trachystemon, Tricardia, Trichodesma, Trigonocaryum, Trigonotis, Turricula, Varronia, Wellstedia, Wigandia
Obrázky, zvuky či videa k tématu brutnákovité ve Wikimedia Commons
Brutnákovité (Boraginaceae) je čeleď vyšších dvouděložných rostlin. V mírném pásu to jsou byliny, v tropech často i dřeviny. Čeleď je celosvětově rozšířena a hojně zastoupena i v evropské květeně. Na území ČR se přirozeně vyskytuje 36 druhů v 16 rodech převážně na teplejších stanovištích.
Pro většinu zástupců jsou charakteristické květy v květenství zvaném vijan a drsné ochlupení listů a stonků. Listy jsou nejčastěji střídavé a jednoduché. Květy mají srostlé korunní lístky. Charakteristickými účinnými obsahovými látkami jsou zejména alkaloidy na bázi pyrrolizidinu. Do čeledi náleží rostliny používané především v minulosti jako léčivky a některé užitkové rostliny poskytující např. barviva. Mezi známé lidové léčivky náleží namátkou plicník lékařský (Pulmonaria officinalis) a kostival lékařský (Symphytum officinale).
Pozice čeledi v taxonomickém systému nebyla dlouho vyřešena a čeleď nebyla zařazena do platného řádu. Teprve nejnovější systém APG IV, vydaný v roce 2016, ji uvádí jako jedinou čeleď nově vytvořeného řádu Boraginales (brutnákotvaré). Čeleď je pojata široce a zahrnuje i dříve někdy rozlišované čeledi stužkovcovité (Hydrophyllaceae), Lennoaceae, Ehretiaceae a Hoplestigmataceae. Je členěna do 6 podčeledí, všichni původní evropští zástupci náležejí do podčeledi Boraginoideae.
Honningurtfamilien (Hydrophyllaceae) blev under det tidligere Cronquists system regnet for en familie i Natskyggeordenen. Under det nuværende, fylogenetiske system henregnes familiens slægter til Rublad-familien (Boraginaceae).
StubRublad-familien (Boraginaceae) består af 148 slægter og mere end 2700 arter. Familien er udbredt med arter over hele kloden, fraregnet Antarktis. Arterne bruger inulin til oplagring af kulhydrat. Planterne er ofte ruhårede med hår, som er stive af forkalkede cellevægge. Blomsterne er samlet i endestillede stande. Frugterne er kapsler med flere nødder. Her omtales kun de slægter, der er repræsenteret ved arter, der er vildtvoksende i Danmark, eller som dyrkes her.
SlægterDie Raublattgewächse oder Borretschgewächse (Boraginaceae) sind eine Familie der Bedecktsamigen Pflanzen (Magnoliopsida). Die Familie Boraginaceae s. l. enthält 148 bis 156 Gattungen mit etwa 2740 Arten und ist von den gemäßigten Breiten bis in die Tropen weltweit vertreten.
Es sind einjährige bis ausdauernde krautige Pflanzen, Sträucher, Bäume oder selten Lianen. Der Name Raublattgewächse deutet auf die charakteristische Behaarung der Blätter und Stängel hin, die viele der mitteleuropäischen Arten besitzen. Die meist wechselständigen Laubblätter sind einfach und ganzrandig.
Die mitteleuropäischen Arten haben im Allgemeinen einen Blütenstand in Form eines Doppelwickels, der zusammen mit der Behaarung eine relativ gute Bestimmung der mitteleuropäischen Arten dieser Familie erlaubt.
Die zwittrigen Blüten sind in der Regel radiärsymmetrisch und meist fünfzählig mit doppelter Blütenhülle. Bei Echium sind die Blüten jedoch leicht zygomorph. Die meist fünf Kelchblätter sind nur an ihrer Basis Verwachsen. Die meist fünf Kronblätter sind fast vollständig miteinander röhren- oder stieltellerförmig verwachsen. Oft sind die Kronblätter zu sogenannten Schlundschuppen nach innen eingestülpt, die die Kronröhre verschließen oder zumindest verengen. Es ist nur ein Kreis mit meist fünf fertilen Staubblättern vorhanden. Die Staubblätter sind mit den Kronblättern verwachsen und setzen meist auf halber Kronblattlänge an. Die meist zwei, selten vier bis fünf Fruchtblätter bilden den oberständigen Fruchtknoten; er ist oft durch falsche Scheidewände in vier Kammern geteilt.
Die Blütenformel lautet: ⋆ K ( 5 ) [ C ( 5 ) A 5 ] G ( 2 ) _ {displaystyle star K_{(5)};[C_{(5)};A_{5}];G_{underline {(2)}}} ![star K_{(5)} ; [C_{(5)} ; A_5] ; G_{underline{(2)}}](https://wikimedia.org/api/rest_v1/media/math/render/svg/0e1f70f1dd6e436fd32691e776a22d4f28c2a775)
Als Frucht werden meist vier einsamige Klausen gebildet, die nussartig entwickelt sind. Selten werden Steinfrüchte oder Kapselfrüchte gebildet.
Die Familie wurde 1789 unter dem Namen „Borragineae“ durch Antoine Laurent de Jussieu in Genera Plantarum, Seite 128 aufgestellt.[1] Typusgattung ist Borago L. Synonyme für Boraginaceae Juss. sind: Anchusaceae Vest, Buglossaceae Hoffmanns. & Link nom. illeg., Cordiaceae R.Br. ex Dum., Ehretiaceae Mart., Heliotropiaceae Schrad., Hoplestigmataceae Gilg, Hydrophyllaceae R.Br., Lennoaceae Solms, Onosmaceae Martinov., Sebestenaceae Vent. nom. illeg., Wellstediaceae Novák.[2]
Die Boraginaceae bilden die einzige Familie der Ordnung Raublattartige (Boraginales) innerhalb der Euasteriden I.[3]
Die Familie Boraginaceae wird 2009 in sechs Unterfamilien[2] gegliedert und enthält 148 bis 156 Gattungen mit etwa 2740 Arten:[4][5][6]
In die Nähe der oder in die Unterfamilie Cordioideae gehört nach APG III auch die früher in eine eigene Familie gestellte Gattung Hoplestigma.[28]
Die Raublattgewächse oder Borretschgewächse (Boraginaceae) sind eine Familie der Bedecktsamigen Pflanzen (Magnoliopsida). Die Familie Boraginaceae s. l. enthält 148 bis 156 Gattungen mit etwa 2740 Arten und ist von den gemäßigten Breiten bis in die Tropen weltweit vertreten.
Boraginaceae ili oštrolisti ili porodica nezaboravaka, ukljčuje oblike šiblja, drveća i zeljastih biljaka sa ukupno oko 2.000 vrsta u 146 rodova rasprostranjenih širom svijeta.[3][4]
Prema APG II, Boraginaceae oripada grupi euasterida I grupu, uključujući i redove Gentianales, Lamiales i Solanales, ali da li će jedan od redova biti posebno izdvojen za Boraginales i dalje je neizvjesno. Po starijem Cronquistovom sistemu je uključen u Lamiales, ali je sada jasno da nije sličan drugim porodicama nego što je sa porodicama u nekoliko drugih asteridnih redova. Boraginaceae je parafiletska u odnosu na Hydrophyllaceae, a druga je uključena u bivši sistem APG II. U nekim nedavnim klasifikacijama Boraginaceae je razbijena u nekoliko porodica: Boraginaceae sensu stricto (u užem smislu) , Cordiaceae, Ehretiaceae, Heliotropiaceae, Lennoaceae i Hydrophyllaceae.
Ove biljke imaju naizmjenično raspoređene listove ili kombinaciju alternativnih i nasuprotnih. Nožoliki listovi obično imaju su uski; mnogi u linearnog ili kopljastog oblika. Oni su glatko oštričaati ili zupčasti, a neki imaju petiole. Većina vrsta ima dvospolne cvjetove, ali neki taksoni su dvospolno dvodomi. Većina imaoprašivanje pomoću himenoptera, kao što su pčele . Većina ima cvasti koje imaju motajući oblik, barem kada su mladi. Cvijet ima obično petodijelnu čašicu. Oblik krunica varira od rotirajuće u obliku zvonaste cjevi, ali generalno ima pet režnjeva. Može biti zelena, bijela, žuta, narandžasta, ružičasta, ljubičasta ili plave. Ima pet prašnika i jedan tučak s jednim ili dva žiga (stigme). Plod je koštunica, ponekad mesnat.[5]
Većina članova ove porodice imaju dlakave listove, po čemu se ponekad nazivaju i hrapavolisti. Grubost listova potiče od cistolita od i silicij-dioksida i kalcij-karbonata. Ove dlake mogu izazvati neželjene reakcije na koži, uključujući svrab i osip u nekih osoba, posebno među ljudima koji redovno rukuju biljkama, kao što su vrtlari. U nekih vrsta, antocijanini uzrokuju da cvjetovi vremenom mijenjaju boju iz crvene u plavu. Ovo je možda znak da za oprašivače da je cvijet star i osiromašen polenom i nektarom.[6]
Dobro poznati članovi porodice uključuju:
Boraginaceae uključuje šest potporodica, u kojima se 18 vrsta kategoriziraju kao ugrožene i tri kao invazivne[9].
The Boraginaceae, the borage or forget-me-nae faimily, includes a variety o shrubs, trees, an yerbs, totalin aboot 2,000 species in 146 genera foond warldwide. [3]
Boraginaceae ili oštrolisti ili porodica nezaboravaka, ukljčuje oblike šiblja, drveća i zeljastih biljaka sa ukupno oko 2.000 vrsta u 146 rodova rasprostranjenih širom svijeta.
Prema APG II, Boraginaceae oripada grupi euasterida I grupu, uključujući i redove Gentianales, Lamiales i Solanales, ali da li će jedan od redova biti posebno izdvojen za Boraginales i dalje je neizvjesno. Po starijem Cronquistovom sistemu je uključen u Lamiales, ali je sada jasno da nije sličan drugim porodicama nego što je sa porodicama u nekoliko drugih asteridnih redova. Boraginaceae je parafiletska u odnosu na Hydrophyllaceae, a druga je uključena u bivši sistem APG II. U nekim nedavnim klasifikacijama Boraginaceae je razbijena u nekoliko porodica: Boraginaceae sensu stricto (u užem smislu) , Cordiaceae, Ehretiaceae, Heliotropiaceae, Lennoaceae i Hydrophyllaceae.
The Boraginaceae, the borage or forget-me-nae faimily, includes a variety o shrubs, trees, an yerbs, totalin aboot 2,000 species in 146 genera foond warldwide.
Qipuncha yura rikch'aq ayllu (familia Boraginaceae) nisqaqa huk yurakunap rikch'aq ayllunmi.
Kaymi huk rikch'aqninkuna:
Commons nisqaqa multimidya kapuyninkunayuqmi kay hawa: Qipuncha yura rikch'aq ayllu.
Wikispecies nisqaqa qillqasqa p'anqayuqmi kay hawa: Qipuncha yura rikch'aq ayllu
Qipuncha yura rikch'aq ayllu (familia Boraginaceae) nisqaqa huk yurakunap rikch'aq ayllunmi.
Tekst üüb Öömrang Rüchbleeden (Boraginaceae) san en plaantenfamile mä 2740 slacher üüb a eerd. Jo san det iansagst famile uun det order Boraginales.
Rüchbleeden (Boraginaceae) san en plaantenfamile mä 2740 slacher üüb a eerd. Jo san det iansagst famile uun det order Boraginales.
Бурачнікавыя (Boraginaceae) — сямейства кветкавых расьлінаў, якое зьмяшчае каля 135 родаў і 2535 відаў[1]. Гэта адзінае сямейства ў парадку бурачнікакветных.
Травы шматгадовыя, двухгадовыя або аднагадовыя, радзей ліяны, хмызьнякі або дрэвы. Лісьце простае, чарговае, суцэльнае або зубчастае на ўскрайку. Кветкі ў суквецьці, рэдка адзіночныя. Пераважна чашачка і вяночак маюць па пяць частак, таксама ёсьць 5 тычачак. Плод — касьцянка або арэшак[2].
Распаўсюджаныя ва ўмераных і трапічных рэгіёнах[2].
Бурачнікавыя (Boraginaceae) — сямейства кветкавых расьлінаў, якое зьмяшчае каля 135 родаў і 2535 відаў. Гэта адзінае сямейства ў парадку бурачнікакветных.
Раççей Хĕрлĕ Кĕнекине çак тĕссене кĕртнĕ:
Хăяр курăк йышĕнчи ӳсентрансен нумайĕшĕн тымарĕсенче литосперма йӳçĕкĕ пур.
Эндиктер тукуму (лат. Boraginaceаe) – эки үлүштүүлөр классындагы өсүмдүктөр тукуму. Чөп, чала бадал, бадал, лиана же дарак. Жер үстүндөгү органдары жумшак же катуу түктүү. Жалбырактары сабакка кезектешип жайгашкан, түрдүү формада, жээги негизинен тегиз. Гүл коргону экөө. Гүлдөрү ак, көк, мала кызыл, күңүрт кызыл түстө. Топ гүлү – бурулча, кээде жалгыздан. Көпчүлүк Э.-дин таажычасында нектарын (бал ширесин) жаандан калкалоочу түрпүчөлөрү же башка өсүндүлөрү болот. Мөмөсү майда, бышканда 4 же 2 жаңгакча сымал бөлүктөргө бөлүнөт, кээсиники данекче сымал же кутуча. 100дөй уруусунун 2000 ашуун түрү жер жүзүнүн бардык бөлүгүндө таралган. Кыргызстанда 100дөн ашуун түрү белгилүү. Алар өрөөндөн бийик тоолорго чейин таралган. Чөл, жарым чөл, боздөң, шалбаа, токойлуу, бадалдуу жерде өсөт. Кээси медицинада колдонулат. Айрымдары балдуу, боёктуу. Эл арасында эзелтеден эндик чөптүн куйрук май, кымыз кошуп ачытылган тамырын косметикалык каражат катары пайдаланышкан. Кээ бир түрлөрү тоют, жашылча жана кооздук үчүн өстүрүлөт. Отоо чөп түрлөрү да бар. Ал эми айрым түрлөрүнүн (Каракыз) уругунун сырты өтө тикендүү келип, малдын жүнүнө жабышып, сапатын төмөндөтөт.
Hydrophylloideae is a subfamily of the plant family Boraginaceae. Their taxonomic position is somewhat uncertain. Traditionally, and under the Cronquist system, they were given family rank under the name Hydrophyllaceae, and treated as part of the order Solanales. More recent systems have recognised their close relationship to the borage family, Boraginaceae, initially by placing Hydrophyllaceae and Boraginaceae together in an order Boraginales,[1] and most recently by demoting Hydrophyllaceae to a subfamily of Boraginaceae. However the placement and circumscription of Boraginaceae is still uncertain: it is unplaced at order level, and there is some prospect of it being split up again in future.[2]
Plants in this subfamily may be annual or perennial herbs or shrubs, with either a prostrate or an erect stem. Most have a taproot. The flowers are bisexual, and normally radial, with 5 petals and 5 stamens. About 20 genera, containing around 300 species, are recognised; many of them are native to the western United States.
The subfamily takes its name from the genus Hydrophyllum (waterleaf). Well known members include Emmenanthe (whispering bells), Nemophila (baby blue eyes) and Phacelia (scorpionweed).
Hydrophylloideae is a subfamily of the plant family Boraginaceae. Their taxonomic position is somewhat uncertain. Traditionally, and under the Cronquist system, they were given family rank under the name Hydrophyllaceae, and treated as part of the order Solanales. More recent systems have recognised their close relationship to the borage family, Boraginaceae, initially by placing Hydrophyllaceae and Boraginaceae together in an order Boraginales, and most recently by demoting Hydrophyllaceae to a subfamily of Boraginaceae. However the placement and circumscription of Boraginaceae is still uncertain: it is unplaced at order level, and there is some prospect of it being split up again in future.
Plants in this subfamily may be annual or perennial herbs or shrubs, with either a prostrate or an erect stem. Most have a taproot. The flowers are bisexual, and normally radial, with 5 petals and 5 stamens. About 20 genera, containing around 300 species, are recognised; many of them are native to the western United States.
The subfamily takes its name from the genus Hydrophyllum (waterleaf). Well known members include Emmenanthe (whispering bells), Nemophila (baby blue eyes) and Phacelia (scorpionweed).
La boragacoj (Boraginaceae) estas moltigaj plantoj (en kontinenta klimato) aŭ arboj, arbedoj (tropike). Ili havas foliojn (kaj tigojn) kun haroj, ofte rigidiĝantaj pro kalkiĝo aŭ silikiĝo tiel nomata en kelkaj naciaj lingvoj rasp-foliaj.
La boragacoj (Boraginaceae) estas moltigaj plantoj (en kontinenta klimato) aŭ arboj, arbedoj (tropike). Ili havas foliojn (kaj tigojn) kun haroj, ofte rigidiĝantaj pro kalkiĝo aŭ silikiĝo tiel nomata en kelkaj naciaj lingvoj rasp-foliaj.
Floroformulo: Ka(5)Ko(5)+A5G (2) ovario supre staranta Infloresko:cumo cincinoHydrophyllaceae, ahora Hydrophylloideae es una familia de plantas dicotiledóneas perteneciente al orden de las solanales. Su posición taxonómica es incierta. Tradicionalmente bajo el Sistema Cronquist, fue incluida como parte del orden Solanales, como se muestra en la tabla de la derecha. Sin embargo nuevos sistemas no la incluyen en ese orden y la relacionan de cerca con la gran familia de la borraja, Boraginaceae, y la han colocado en el orden Lamiales con ellas. Aún no hay un acuerdo que clarifique esta cuestión.
Las plantas pueden ser hierbas o arbustos anuales o perennes con tallo postrado o ergido. Las flores son bisexuales y normalmente radiales con 5 pétalos y 5 estambres. La familia contiene unos 20 géneros que abarcan alrededor de 300 especies.
Hydrophyllaceae, ahora Hydrophylloideae es una familia de plantas dicotiledóneas perteneciente al orden de las solanales. Su posición taxonómica es incierta. Tradicionalmente bajo el Sistema Cronquist, fue incluida como parte del orden Solanales, como se muestra en la tabla de la derecha. Sin embargo nuevos sistemas no la incluyen en ese orden y la relacionan de cerca con la gran familia de la borraja, Boraginaceae, y la han colocado en el orden Lamiales con ellas. Aún no hay un acuerdo que clarifique esta cuestión.
Karelehelised (Boraginaceae) on kaheiduleheliste sugukond, kuhu kuulub nii põõsaid, puid kui rohttaimi ning isegi liaane. Kokku arvatakse siia 148–156 perekonda umbes 2740 liigiga.
Kareleheliste sugukonnal pole veel ühtset tunnustatud seltsilist määrangut, kuna tegu on parafüleetilise rühmaga. Cronquisti süsteemi järgi loeti neid iminõgeselaadsete (Lamiales) seltsi, praegu aga pooldatakse neid pigem näha iseseisva seltsina Boraginales.
Enamikul liikidel on vars ümmarguse ristlõikega.
Peaaegu kõikidel karelehelistel on karedate karvadega (liht)lehed. Karvad on karedad sellepärast, et sisaldavad ränidioksiidi SiO2 ja kaltsiumkarbonaati CaCO3. Mõne liigi karvakesed võivad tekitada inimestel sügelust või löövet, eriti inimestel, kes nendega sageli kokku puutuvad, näiteks aednikud. Lehed paiknevad tavaliselt vahelduvalt, harva ka paarikaupa vastakuti. Lehed on tavaliselt terved ja terve servaga, ainult mõnel liigil ebamääraselt saagja servaga.
Õied on tavaliselt mitme, aga sageli ka ebaselgelt kahe sümmeetriateljega. Õied on neljatised või viietised. Tolmukaid on samuti 5. Sigimik on ülemine. Õiekrooni neelus on enamasti mühksoomused. Õisikuks on kõige sagedamini tähk või pähik, aga küllalt sageli ka pööris. Õied puhkevad ühe- või kahekaupa. Mõnel liigil põhjustavad antotsüaniinid vananenud õie värvuse muutumise punasest siniseks. Arvatavasti tuleb see sellest, et karelehelisi tolmeldavad putukad ja niimoodi näitab taim neile, et nendes õites on õietolm ja nektar juba otsa saanud.
Viljal on kaks viljalehte. Vili on viljalihata ja jaguneb 4 pähklikeseks, mis on kinnitunud õiepõhja või selle väljakasvu külge. Mõnel liigil on pähklikesi vähem, 1 või 2, veel harvem on taimel luuvili.
Esimest korda kirjeldas karelehelisi teaduslikult Antoine Laurent de Jussieu 1789.
Järgmistes kareleheliste perekondades leidub Eestis kasvavaid liike.
Karelehelised (Boraginaceae) on kaheiduleheliste sugukond, kuhu kuulub nii põõsaid, puid kui rohttaimi ning isegi liaane. Kokku arvatakse siia 148–156 perekonda umbes 2740 liigiga.
Kareleheliste sugukonnal pole veel ühtset tunnustatud seltsilist määrangut, kuna tegu on parafüleetilise rühmaga. Cronquisti süsteemi järgi loeti neid iminõgeselaadsete (Lamiales) seltsi, praegu aga pooldatakse neid pigem näha iseseisva seltsina Boraginales.
Enamikul liikidel on vars ümmarguse ristlõikega.
Peaaegu kõikidel karelehelistel on karedate karvadega (liht)lehed. Karvad on karedad sellepärast, et sisaldavad ränidioksiidi SiO2 ja kaltsiumkarbonaati CaCO3. Mõne liigi karvakesed võivad tekitada inimestel sügelust või löövet, eriti inimestel, kes nendega sageli kokku puutuvad, näiteks aednikud. Lehed paiknevad tavaliselt vahelduvalt, harva ka paarikaupa vastakuti. Lehed on tavaliselt terved ja terve servaga, ainult mõnel liigil ebamääraselt saagja servaga.
Õied on tavaliselt mitme, aga sageli ka ebaselgelt kahe sümmeetriateljega. Õied on neljatised või viietised. Tolmukaid on samuti 5. Sigimik on ülemine. Õiekrooni neelus on enamasti mühksoomused. Õisikuks on kõige sagedamini tähk või pähik, aga küllalt sageli ka pööris. Õied puhkevad ühe- või kahekaupa. Mõnel liigil põhjustavad antotsüaniinid vananenud õie värvuse muutumise punasest siniseks. Arvatavasti tuleb see sellest, et karelehelisi tolmeldavad putukad ja niimoodi näitab taim neile, et nendes õites on õietolm ja nektar juba otsa saanud.
Viljal on kaks viljalehte. Vili on viljalihata ja jaguneb 4 pähklikeseks, mis on kinnitunud õiepõhja või selle väljakasvu külge. Mõnel liigil on pähklikesi vähem, 1 või 2, veel harvem on taimel luuvili.
Esimest korda kirjeldas karelehelisi teaduslikult Antoine Laurent de Jussieu 1789.
Boraginazeoak boraginaceae familiak era askotako zuhaixka, zuhaitz eta belarrak biltzen ditu. Guztira, 2.000 espezie inguru dira, 100 generotan banatuak eta mundu osoan barreiatuak. Boraginazeoen espezie batzuei oroilore deritze.
Azpifamilia hauek bereizten dira:
Familiako espezie askok hosto bilodunak dituzte, eta biloen ukitua lakarra da, silizio oxidoa eta kaltzio karbonatoa dutelako. Espezie batzuetan, loreen kolorea gorritik urdinera aldatzen da zahartu ahala, antozianinaren eraginez.
Hauek dira boraginazeoen espezie ezagunenetako batzuk:
Boraginazeoak boraginaceae familiak era askotako zuhaixka, zuhaitz eta belarrak biltzen ditu. Guztira, 2.000 espezie inguru dira, 100 generotan banatuak eta mundu osoan barreiatuak. Boraginazeoen espezie batzuei oroilore deritze.
Azpifamilia hauek bereizten dira:
Boraginoideae Cordioideae Ehretioideae Heliotropioideae Hydrophylloideae LennooideaeFamiliako espezie askok hosto bilodunak dituzte, eta biloen ukitua lakarra da, silizio oxidoa eta kaltzio karbonatoa dutelako. Espezie batzuetan, loreen kolorea gorritik urdinera aldatzen da zahartu ahala, antozianinaren eraginez.
Hauek dira boraginazeoen espezie ezagunenetako batzuk:
Anchusa tinctoria Borago (espezieak) Symphytum Amsinckia (espezieak) Myosotis (espezieak) Cordia Pentaglottis senpervirens Heliotropium Cynoglossum Pulmonaria Mertensia maritima Echium plantaginuem Echium vulgareLemmikkikasvit (Boraginaceae) on koppisiemeniskasvien Boraginales-lahkoon kuuluva heimo, johon kuuluu 110 sukua ja 1595 lajia.[1]
Lemmikkikasveja esiintyy lähes koko pohjoisella pallonpuoliskolla, ne puuttuvat vain arktisilta alueilta. Enimmin lajeja on pohjoisella lauhkealla eli temperaattisella vyöhykkeellä; tropiikin vuoristoissa on muutamia.[2]
Lemmikkikasvit ovat usein karkeakarvaisia ruohoja, yksi-, kaksi- tai monivuotisia, harvoin pensaita. Lehtiasento on usein kierteinen. Lehtisuonista tavallisesti vain keskisuoni on selvästi näkyvissä. Kukinto on kiertyvä viuhko (kiemura) ja siinä on tavallisesti yksi tukilehti kutakin kukkaa kohden. Kukat ovat tavallisesti säteittäissymmetrisiä. Teriö on suppilomainen, liuskat siirottavia, ja tavallisesti putken suulla on teriön sisäänpainaumia. Sikiäin on väliseinien jakama, ja vartalo kiinnittyy sen tyveen ja on ontto. Luotti on pistemäinen tai pallomainen. Hedelmä on lohkohedelmä, jossa on tavallisesti neljä kovaseinäistä hedelmystä, joiden pinnassa voi olla koukkuja tai muita ulokkeita. Siemenessä on öljyinen endospermi tai se puuttuu. Alkioripustin on lyhyt tai puuttuu. Kromosomiluku n = (4–)12(–13).[3]
Aiemmassa Cronquistin luokittelussa lemmikkikasvit sijoittuivat Lamiales-lahkoon, ja heimon sijoittuminen lahkotasolla on ollut epävarmaa, kunnes on saatu tarpeeksi tutkimusnäyttöä siitä, että on tarpeen viedä heimo muutaman muun kanssa omaan lahkoon Boraginales. Lähimmät sukulaiset ovat Wellstediaceae ja Codonaceae.[4]
Heimoon kuuluu neljä tribusta:[5]
Jotkin luettelon suvuista viedään nykyään Boraginales-lahkon muihin heimoihin.[6]
Suomessa yleisimpiä luonnonvaraisia lemmikkikasveja ovat peltolemmikki (Myosotis arvensis), rantalemmikki (Myosotis laxa), luhtalemmikki (Myosotis scorpioides) ja lehtoimikkä (Pulmonaria obscura).[7]
Lemmikkikasvit (Boraginaceae) on koppisiemeniskasvien Boraginales-lahkoon kuuluva heimo, johon kuuluu 110 sukua ja 1595 lajia.
La famille des Hydrophyllacées regroupe des plantes dicotylédones. Selon Watson & Dallwitz elle comprend 250 espèces réparties en 17 genres :
Codon, Draperia, Ellisia, Emmenanthe, Eriodictyon, Eucrypta, Hesperochiron, Hydrolea, Hydrophyllum, Nama, Nemophila, Phacelia, Pholistoma, Romanzoffia, Tricardia, Turricula, Wigandia.
Ce sont principalement des plantes herbacées, annuelles, bisannuelles ou pérennes ou des arbustes parfois épineux largement répandus dans les régions tempérées à tropicales.
En France on rencontre la phacélie (Phacelia tanacetifolia), une plante mellifère annuelle, d'origine nord-américaine, à floraison bleue, cultivée comme couvert végétal sur les terres en jachère et qui s'est plus ou moins naturalisée.
Le nom vient du genre Hydrophyllum (en), composé des mots grecs Υδρο / Hydro, eau, et φύλλο / phyllo, feuille, littéralement « feuille d'eau ».
classification phylogénétique APG II (2003), classification phylogénétique APG III (2009), classification phylogénétique APG IV (2016) gardent le genre Hydrolea dans l'ordre des Solanales et en font la famille des Hydroléacées et considèrent le reste des Hydrophyllacées comme une sous-famille des Boraginacées (qui est appelée Hydrophylloideae).
Il semble que de nombreux sites (BioLib, GRIN, NCBI, Tropicos) recommencent à considérer Hydrophyllaceae comme une famille valide.
La famille des Hydrophyllacées regroupe des plantes dicotylédones. Selon Watson & Dallwitz elle comprend 250 espèces réparties en 17 genres :
Codon, Draperia, Ellisia, Emmenanthe, Eriodictyon, Eucrypta, Hesperochiron, Hydrolea, Hydrophyllum, Nama, Nemophila, Phacelia, Pholistoma, Romanzoffia, Tricardia, Turricula, Wigandia.
Ce sont principalement des plantes herbacées, annuelles, bisannuelles ou pérennes ou des arbustes parfois épineux largement répandus dans les régions tempérées à tropicales.
En France on rencontre la phacélie (Phacelia tanacetifolia), une plante mellifère annuelle, d'origine nord-américaine, à floraison bleue, cultivée comme couvert végétal sur les terres en jachère et qui s'est plus ou moins naturalisée.
Boraginaceae (as boraxináceas) é unha familia botánica pertencente á orde lamiales, que inclúe unha gran variedade de arbustos, árbores e herbas, totalizando unhas 2.000 especies en 100 xéneros distribuídos por todo o mundo.
Son árbores, arbustos, gamallos, rubideiras ou herbas, frecuentemente con indumento conspicuo; plantas hermafroditas, heterostilas, monoicas ou dioicas. Follas simples, alternas ou raramente opostas; exestipuladas. Cáliz gamosépalo, xeralmente persistente, tubular a campanulado ou rotáceo, xeralmente 5-lobado; corola gamopétala, xeralmente 5-lobada; estames xeralmente iguais en número aos lobos da corola e alternos con estes, adnados ao tubo da corola; ovario súpero, 2-carpelar e 2-locular pero ás veces falsamente 4-locular, óvulos xeralmente 4, anátropos, estilo 1, terminal ou ginobásico, simple ou ramificado, estigmas 1–4. Froito drupáceo e con 1–4 sementes, ás veces seco ao madurecer ou de 4 nociñas.
Segundo o sistema de clasificación APG II esta familia pertence ao clado I da subclase Asteridae, incluíndo as ordes Gentianales, Lamiales e Solanales pero aínda non está claro se debería ser asignada a unha destas ordes ou á súa propia (Boraginales). Baixo o antigo Sistema de Cronquist incluíase nas Lamiales, pero agora recoñécese que non son máis similares ás outras familias desta orde, do que son ás de varios outras ordes de Asteridae.
As boraxináceas son parafiléticas respecto de Hydrophyllaceae e esta última está incluída no anterior sistema APG II. Nalgunhas clasificacións recentes a familia foi dividida noutras varias: Boraginaceae s.s, Cordiaceae, Ehretiaceae, Heliotropiaceae, Hydrophyllaceae e Lennoaceae.
A maioría, aínda que non todos os membros da familia, teñen follas vilosas. O carácter basto das vilosidades débese ao óxido de silicio e ao carbonato de calcio. Nalgunhas especies, a antocianina é a causante de que a cor das flores vire do vermello ao azul coa idade. Isto é, probabelmente, un sinal para indicar aos polinizadores que estas flores vellas xa están baleiras de pole e néctar (Hess, 2005).
Boraginaceae (as boraxináceas) é unha familia botánica pertencente á orde lamiales, que inclúe unha gran variedade de arbustos, árbores e herbas, totalizando unhas 2.000 especies en 100 xéneros distribuídos por todo o mundo.
Boražinovke (Porečnice, oštrolisti, lat. Boraginaceae), biljna porodica jedina u redu Boraginales, razred Magnoliopsida. Pripada joj šest potporodica. Porodica je dobila ime po najvažnijem rodu Borago (oštrolist, poreč ili oštrolistac) u koju pripada među ostalima i Boražina.
Na popisu ove porodice 18 vrsta navodi se kao ugrožene i tri kao invazivne[1].
Boražinovke (Porečnice, oštrolisti, lat. Boraginaceae), biljna porodica jedina u redu Boraginales, razred Magnoliopsida. Pripada joj šest potporodica. Porodica je dobila ime po najvažnijem rodu Borago (oštrolist, poreč ili oštrolistac) u koju pripada među ostalima i Boražina.
Actinocarya Adelinia Aegonychon Afrotysonia Alkanna Amsinckia Anchusa Anchusella Ancistrocarya Andersonglossum Andropus Anoplocaryum Antiotrema Antiphytum Arnebia Asperugo Austrocynoglossum Borago Bothriospermum Bourreria Brachybotrys Brandellia Brunnera Buglossoides Caccinia Cerinthe Chionocharis Choriantha Codon Coldenia Cordia Cortesia Craniospermum Crucicaryum Cryptantha Cynoglossopsis Cynoglossum Cynoglottis Cystostemon Dasynotus Decalepidanthus Draperia Echiochilon Echiostachys Echium Ehretia Ellisia Embadium Emmenanthe Eremocarya Eriodictyon Eritrichium Eucrypta Euploca Gastrocotyle Glandora Greeneocharis Gyrocaryum Hackelia Halacsya Halgania Harpagonella Heliotropium Hesperochiron Hilsenbergia Hoplestigma Hormuzakia Howellanthus Huynhia Hydrophyllum Ivanjohnstonia Ixorhea Johnstonella Lappula Lasiocaryum Lennoa Lepechiniella Lepidocordia Lithodora Lithospermum Lobostemon Lycopsis Maharanga Mairetis Melanortocarya Memoremea Mertensia Metaeritrichium Microcaryum Microparacaryum Microula Mimophytum Moltkia Moltkiopsis Moritzia Myosotidium Myosotis Myriopus Nama Neatostema Nemophila Nesocaryum Nonea Ogastemma Omphalodes Omphalotrigonotis Oncaglossum Onosma Oreocarya Paramoltkia Pectocarya Pentaglottis Phacelia Pholisma Pholistoma Phyllocara Plagiobothrys Podonosma Pontechium Pseudomertensia Pulmonaria Rochefortia Rochelia Romanzoffia Selkirkia Sinojohnstonia Stenosolenium Stephanocaryum Suchtelenia Symphytum Thaumatocaryon Thyrocarpus Tiquilia Tournefortia Trachystemon Tricardia Trichodesma Trigonotis Turricula Varronia Wellstedia WigandiaNa popisu ove porodice 18 vrsta navodi se kao ugrožene i tri kao invazivne.
Amsinckia marginata kritično Anchusa crispa Bourreria velutina Cordia correae Cordia leslieae kritično Cordia protracta Cordia rosei Cordia urticacea kritično Echium acanthocarpum kritično Echium handiense kritično Echium pininana Echium valentinum Ehretia glandulosissima Solenanthus albanicus Solenanthus reverchonii kritično Tournefortia obtusiflora kritično Varronia rupicola kritično Varronia wagnerorum kritično Cynoglossum officinale Heliotropium curassavicum Heliotropium angiospermumPčólničkowe rostliny (Hydrophyllaceae) je podswójba znutžrka wódrakowych rostlinow (Boraginaceae).
K pódswójbje słuša někotre zahrodne pyšna rostliny, kaž hajnička (Nemophila) a Phacelia.
K pódswójbje pčólničkowych rostlinow (Hydrophylloideae) słuša sćěhowace 17 hač 20 rodow:
Taksony prjedawšich swójbow: Ellisiaceae, Eutocaceae, Hydrophyllaceae, Sagoneaceae dźensa słuša k tutej podswójbje.
Pčólničkowe rostliny (Hydrophyllaceae) je podswójba znutžrka wódrakowych rostlinow (Boraginaceae).
Wódrakowe rostliny (Boraginaceae) su swójba symjencowych rostlinow (Spermatophyta).
Wobsahuje sćěhowace rody:
Wódrakowe rostliny (Boraginaceae) su swójba symjencowych rostlinow (Spermatophyta).
Boraginaceae adalah salah satu suku anggota tumbuhan berbunga. Menurut Sistem klasifikasi APG II suku ini belum dapat dimasukkan ke dalam bangsa apa pun namun tergolong dalam klad asteridae.
Boraginaceae adalah salah satu suku anggota tumbuhan berbunga. Menurut Sistem klasifikasi APG II suku ini belum dapat dimasukkan ke dalam bangsa apa pun namun tergolong dalam klad asteridae.
Munablómsætt[1] (latína: Boraginaceae) eða munablómaætt[1] er ætt blómplantna. Ættin inniheldur að mestu jurtkenndar tegundir sem lifa í Evrópu og Asíu, sérstaklega umhverfis Miðjarðarhafið.[2]
Laufin, stönglar og blómskipan eru yfirleitt loðin. Laufin eru stakstæð, heilrend og án axlarblaða.[2]
Blómin myndast saman í blómskipan þar sem neðstu blómin opnast fyrst. Bikarblöð eru fimm, ýmist laus eða samvaxin að hluta, og fimm krónublöð. Blómin eru yfirleitt tvíkynja eða stundum kvenkyns. Fræflar eru fimm og eru að hluta samvaxnir krónublöðunum. Blómin eru yfirstæð. Aldinið er ýmist fjórar hnotur eða eitt steinaldin. Algengasti blómlitur er blár en bleik, fjólublá, hvít og gul blóm þekkjast innan ættarinnar.[2]
Munablómsætt (latína: Boraginaceae) eða munablómaætt er ætt blómplantna. Ættin inniheldur að mestu jurtkenndar tegundir sem lifa í Evrópu og Asíu, sérstaklega umhverfis Miðjarðarhafið.
Le Hydrophyllaceae (Hydrophyllaceae R. Br. ex Edwards) sono una famiglia dell'ordine delle Solanales. Comprende specie erbacee per lo più originarie del Nuovo Mondo.
La classificazione APG IV ingloba questa famiglia nelle Boraginaceae.[1]
Le Hydrophyllaceae (Hydrophyllaceae R. Br. ex Edwards) sono una famiglia dell'ordine delle Solanales. Comprende specie erbacee per lo più originarie del Nuovo Mondo.
La classificazione APG IV ingloba questa famiglia nelle Boraginaceae.
Boraginaceae sunt familia circa 2000 specierum fruticum, arborum, et herbarum, in 146 generibus per omnem orbem terrarum habitantibus.[2] Nonnulla exemplaria familiaria ad hanc familiam pertinent.
Notae Boraginacearum plantae sunt:
Vide "Boraginaceae" apud Vicispecies. 
Situs scientifici: Tropicos • Tela Botanica • GRIN • ITIS • NCBI • Biodiversity • Encyclopedia of Life • Plant Name Index • WoRMS: Marine Species • Fossilworks • Flora of China 
Haec stipula ad biologiam spectat. Amplifica, si potes! Boraginaceae sunt familia circa 2000 specierum fruticum, arborum, et herbarum, in 146 generibus per omnem orbem terrarum habitantibus. Nonnulla exemplaria familiaria ad hanc familiam pertinent.
Notae Boraginacearum plantae sunt:
Alkanna tinctoria Amsinckia spp. Borago officinalis Brunnera macrophylla Cordia sebestena Cynoglossum Echium plantaginuem Echium vulgare Heliotropium spp. Mertensia maritima Myosotis spp. Pentaglottis sempervirens Pulmonaria SymphytumAgurkliniai, arba ežeininiai (Boraginaceae) – magnolijūnų (Magnoliophyta) augalų šeima, kuriai priklauso žolės, o atogrąžų kraštuose ir medžiai bei lianos.
Agurkliniai dažniausiai būna apaugę šiurkščiais plaukeliais. Žiedai susitelkę į vienastypius žiedynus – suktukus. Vaisius – skeltavaisis, subyrantis į 4 riešutėlius, retai – sultingas kaulavaisis.
Pasaulyje yra apie 100 genčių, apimančių 2000 rūšių. Ypač jų gausu Viduržemio jūros srityje ir Šiaurės Amerikoje, Ramiojo vandenyno pakrantėse. Šeimoje yra dekoratyvinių, medingųjų, vaistinių, prieskoninių augalų.
Lietuvoje auga šių genčių augalai:
Į Lietuvos raudonąją knygą įrašytos šios rūšys:
Agurkliniai, arba ežeininiai (Boraginaceae) – magnolijūnų (Magnoliophyta) augalų šeima, kuriai priklauso žolės, o atogrąžų kraštuose ir medžiai bei lianos.
Agurkliniai dažniausiai būna apaugę šiurkščiais plaukeliais. Žiedai susitelkę į vienastypius žiedynus – suktukus. Vaisius – skeltavaisis, subyrantis į 4 riešutėlius, retai – sultingas kaulavaisis.
Pasaulyje yra apie 100 genčių, apimančių 2000 rūšių. Ypač jų gausu Viduržemio jūros srityje ir Šiaurės Amerikoje, Ramiojo vandenyno pakrantėse. Šeimoje yra dekoratyvinių, medingųjų, vaistinių, prieskoninių augalų.
Lietuvoje auga šių genčių augalai:
Agurklė (Borago) Akmengrūdis (Buglossoides) Brunera (Brunnera) Ežeinis (Echium) Godas, Godulis (Anchusa) Heliotropas (Heliotropium) Kietagrūdis (Lithospermum) Neužmirštuolė (Myosotis) Plautė (Pulmonaria) Poraitis (Omphalodes) Prosnis (Asperugo) Šunlielė (Cynoglossum) Taukė (Symphytum). Pav. Vilkžvelgė (Nonea) Žiaudrinys (Lappula)Į Lietuvos raudonąją knygą įrašytos šios rūšys:
Vaistinis kietagrūdis (Lithospermum officinale) Siauralapė plautė (Pulmonaria angustifolia)Hidrofiliniai (lot. Hydrophyllaceae, angl. Waterleaf) – magnolijūnų (Magnoliophyta) augalų šeima. Pasaulyje yra 20 genčių ir apie 300 rūšių, daugiausia paplitusių Šiaurės Amerikoje.
Lietuvoje auga viena rūšis – bitinė facelija (lot. Phacelia tanacetifolia). Augalas 30-70 cm aukščio. Stiebas stačias, šakotas. Lapai plunksniškai suskaldyti, prie stiebo priaugę pražangiai. Žiedai susitelkę į tankius riestukus, kurie gerokai pailgėja žiedui peržydėjus. Vainikėlis mėlynas, kartais baltas. Vaisius – dėžutė. Žydi liepos – rugpjūčio mėn.
Bitinė facelija – labai vertingas medingas augalas. Iš jo bitės renka nektarą. Medus baltas arba šviesiai žalsvas, malonaus kvapo ir skonio. Lietuvoje retokai auginama, bet randama ir sulaukėjusi. Vikiteka
De ruwbladigenfamilie (Boraginaceae) is een plantenfamilie. Wat er al dan niet tot deze familie hoort verschilt sterk, afhankelijk van de taxonomische opvattingen. In de 23e druk van de Heukels wordt uitgegaan van een ruime omschrijving, waarbij onder andere de bosliefjesfamilie (Hydrophyllaceae) is ingevoegd in deze familie. In de ruime opvatting omvat de familie bomen, struiken, kruidachtige planten en soms lianen. De familie komt wereldwijd voor van gematigde streken tot in de tropen, met een concentratie rond de Middellandse Zee.
Een opvallend kenmerk is de ruwe beharing op stelen, bladeren en knoppen.
De bloeiwijze is een schicht.
In het Cronquist-systeem (1981) werd de ruwbladigenfamilie ondergebracht bij de orde Lamiales. In het APG II-systeem (2003) zijn ze niet ingedeeld in een orde, maar de Heukels gaat over tot een plaatsing in de orde Boraginales. Dit wordt dan weer niet gevolgd in het APG III-systeem (2009).
De volgende soorten worden in Wikipedia behandeld:
In Nederland komen de volgende geslachten voor:
De familie telt ruim 2600 soorten in 135 geslachten, waarvan de belangrijkste zijn:
De ruwbladigenfamilie (Boraginaceae) is een plantenfamilie. Wat er al dan niet tot deze familie hoort verschilt sterk, afhankelijk van de taxonomische opvattingen. In de 23e druk van de Heukels wordt uitgegaan van een ruime omschrijving, waarbij onder andere de bosliefjesfamilie (Hydrophyllaceae) is ingevoegd in deze familie. In de ruime opvatting omvat de familie bomen, struiken, kruidachtige planten en soms lianen. De familie komt wereldwijd voor van gematigde streken tot in de tropen, met een concentratie rond de Middellandse Zee.
Een opvallend kenmerk is de ruwe beharing op stelen, bladeren en knoppen.
De bloeiwijze is een schicht.
Bloemformule: Ka(5)Ko(5)+A5G (2)In het Cronquist-systeem (1981) werd de ruwbladigenfamilie ondergebracht bij de orde Lamiales. In het APG II-systeem (2003) zijn ze niet ingedeeld in een orde, maar de Heukels gaat over tot een plaatsing in de orde Boraginales. Dit wordt dan weer niet gevolgd in het APG III-systeem (2009).
Rubladfamilien er ei familie i ordenen tofrøbladingar. Plantane er rublada med spreidde blad, oftast eitt- eller toårige. Blomstrane sit i einsidige kvastar som er rulla saman som sniglehus medan dei er unge. Krona har røyr og oftast flat eller skålforma krage. Plantane har frukt med fire smånøtter. Griffelen sit ved grunnen av smånøttene og stikk opp mellom dei. Femten slekter er funne i Noreg.
Rubladfamilien er ei familie i ordenen tofrøbladingar. Plantane er rublada med spreidde blad, oftast eitt- eller toårige. Blomstrane sit i einsidige kvastar som er rulla saman som sniglehus medan dei er unge. Krona har røyr og oftast flat eller skålforma krage. Plantane har frukt med fire smånøtter. Griffelen sit ved grunnen av smånøttene og stikk opp mellom dei. Femten slekter er funne i Noreg.
Rubladfamilien (Boraginaceae) er en plantefamilie. I APG III-systemet regnes den til gruppen Euasteridae II, men den plasseres ikke i noen orden. Den omfatter ca. 2000 arter fordelt på 120 planteslekter. Honningurtfamilien (Hydrophyllaceae) oppfattes nå gjerne som en undergruppe av rubladfamilien.
Krydderurten agurkurt (Borago officinalis) og forglemmegei tilhører rubladfamilien.
Denne botanikkrelaterte artikkelen er foreløpig kort eller mangelfull, og du kan hjelpe Wikipedia ved å utvide den. Rubladfamilien (Boraginaceae) er en plantefamilie. I APG III-systemet regnes den til gruppen Euasteridae II, men den plasseres ikke i noen orden. Den omfatter ca. 2000 arter fordelt på 120 planteslekter. Honningurtfamilien (Hydrophyllaceae) oppfattes nå gjerne som en undergruppe av rubladfamilien.
Krydderurten agurkurt (Borago officinalis) og forglemmegei tilhører rubladfamilien.
Multimedia w Wikimedia Commons Ogórecznikowate, szorstkolistne (Boraginaceae Juss.) – rodzina roślin zielnych i krzewów z rzędu ogórecznikowców (Boraginales). Należy do niej w zależności od ujęcia od blisko 1800 gatunków z 94 rodzajów[1] do ponad 2500 gatunków z 135 rodzajów[2]. Występują one głównie w strefie klimatu umiarkowanego na półkuli północnej[3], ale obecne są na wszystkich kontynentach od Arktyki po wyspy Subantarktyki[1].
Jedyna rodzina w rzędzie ogórecznikowców (Boraginales). Obejmuje w randze plemion wszystkie rodziny wyodrębniane w obrębie rzędu w innych ujęciach[2][4]. We wcześniejszym systemie APG III z 2009 rodzina także w szerokim ujęciu, ale o nieznanej pozycji w systemie (incertae sedis)[5][6].
Wąsko ujmowana w odróżnieniu od systemu APG IV – jedna z 9 rodzin w rzędzie ogórecznikowców (Boraginales), siostrzana w stosunku do Wellstediaceae[1].
ogórecznikowceBoraginaceae – ogórecznikowate
Hydrophyllaceae – faceliowate
Podrodzina Echiochiloideae Weigend
Podrodzina Boraginoideae Arnott
Plemię Boragineae Reichenbach
Plemię Lithospermeae Dumortier
Podrodzina Cynoglossoideae Weigend
Ogórecznikowate, szorstkolistne (Boraginaceae Juss.) – rodzina roślin zielnych i krzewów z rzędu ogórecznikowców (Boraginales). Należy do niej w zależności od ujęcia od blisko 1800 gatunków z 94 rodzajów do ponad 2500 gatunków z 135 rodzajów. Występują one głównie w strefie klimatu umiarkowanego na półkuli północnej, ale obecne są na wszystkich kontynentach od Arktyki po wyspy Subantarktyki.
Hydrophyllaceae, agora Hydrophylloideae é uma família de plantas dicotiledôneas pertencentes à ordem das solanales. Sua posição taxonômica é incerta. Tradicionalmente no Sistema Cronquist, foi incluído como parte da ordem Solanales, conforme mostrado na tabela à direita. No entanto, os novos sistemas não a incluem nessa ordem e a relacionam intimamente com a grande família Boraginaceae, colocando-a na ordem Lamiales com ela,[1] e, mais recentemente, rebaixando Hydrophyllaceae a uma subfamília de Boraginaceae chamada Hydrophylloideae. Ainda não existe um acordo que esclareça esta questão e há alguma perspectiva de se dividir novamente no futuro.[2]
As plantas nesta família podem ser ervas anuais, perenes ou arbustos, com caule prostrado ou ereto. A maioria tem uma raiz principal. As flores são bissexuais, normalmente radiais, com 5 pétalas e 5 estames. Cerca de 20 gêneros, contendo cerca de 300 espécies, são reconhecidos; muitos deles são nativos do oeste dos Estados Unidos, algumas do Chile, Argentina, El Salvador, México e norte dos Andes.[3][4]
A subfamília leva o nome do gênero Hydrophyllum (folha d'água). Membros bem conhecidos incluem Emmenanthe, Nemophila e Phacelia.
Hydrophyllaceae, agora Hydrophylloideae é uma família de plantas dicotiledôneas pertencentes à ordem das solanales. Sua posição taxonômica é incerta. Tradicionalmente no Sistema Cronquist, foi incluído como parte da ordem Solanales, conforme mostrado na tabela à direita. No entanto, os novos sistemas não a incluem nessa ordem e a relacionam intimamente com a grande família Boraginaceae, colocando-a na ordem Lamiales com ela, e, mais recentemente, rebaixando Hydrophyllaceae a uma subfamília de Boraginaceae chamada Hydrophylloideae. Ainda não existe um acordo que esclareça esta questão e há alguma perspectiva de se dividir novamente no futuro.
As plantas nesta família podem ser ervas anuais, perenes ou arbustos, com caule prostrado ou ereto. A maioria tem uma raiz principal. As flores são bissexuais, normalmente radiais, com 5 pétalas e 5 estames. Cerca de 20 gêneros, contendo cerca de 300 espécies, são reconhecidos; muitos deles são nativos do oeste dos Estados Unidos, algumas do Chile, Argentina, El Salvador, México e norte dos Andes.
A subfamília leva o nome do gênero Hydrophyllum (folha d'água). Membros bem conhecidos incluem Emmenanthe, Nemophila e Phacelia.
Boraginaceae este o familie de plante asteride, care include o varietate de arbori, arbuști și ierburi, cu un total de aproximativ 2.000 de specii grupate în 146 genuri, întâlnite în lumea întreagă. [3] Sunt răspândite mai cu seamă în regiunile uscate subtropicaleale ale emisferei nordice.
Boraginaceele sunt de obicei palante erbacee anuale și perene, mai rar plante lemnoase, tulpina și frunzele acoperite cu perișori aspri, frunzele stipelate așezate altern cu limbul întreg,fără stipele. Florile bisexuate, cu periant dublu, actinomorfe,rareori zigomorfe pentamere, mai rar tetra-hexa mere, tetraciclice, sunt grupate în inflorescențe cima unipare scorpioida. Caliciul gomosepal, însă sepalele concresc doar la bază. Corola gamopetala, tubulară poate avea diferit gradul de deschidere: campanulata, sub formă de palnie, sau tubul și lobii corolei formează un unghi de 90 de grade. Intrarea în tubul corolei adesea este închisă de niște apendici pubescenți, numiți-fornice, care evită pătrunderea în interiorul florii a picăturilor de apă și insectelor nepolenizatoare. Androceul din 5 stamine, care concresc cu tubul corolei, rareori în număr redus sau mai mare. Gineceul de obicei bicarpelar, sincarpic, cu ovar superior, în rezultatul formării unui perete fals, în ovar se formează 4 loje. Stilul de regulă ghinobazic, se termină cu un stigmat bilobat sau globulos. Unele specii au stilul divizat. În jurul ovarului din receptacul se formează un disc nectariferic întreg sau lobat. La unele specii de boraginacee (Pulmonaria oficinalis-mierea ursului)se manifestă heterostelia. Fructul boraginaceelor este alcătuit din 2-4 mericarpi, tetrachena sau drupe. Conform structurii pistilului și a fructului Fam. Boraginaceae se clasifică în 3 subfamili: Heliotropioidae, Boraginoideae și Echioideae.
Flora României cuprinde 74 de specii spontane ce aparțin la 21 de genuri:
Boraginaceae este o familie de plante asteride, care include o varietate de arbori, arbuști și ierburi, cu un total de aproximativ 2.000 de specii grupate în 146 genuri, întâlnite în lumea întreagă. Sunt răspândite mai cu seamă în regiunile uscate subtropicaleale ale emisferei nordice.
Familjen strävbladiga växter eller förgätmigejväxter (Boraginaceae) består av mer än 2 000 arter uppdelade på cirka 120 släkten. Dessa arter återfinns över hela jorden, men i störst koncentration runt Medelhavet.
I familjen ingår träd, buskar, örtartade växter och ett fåtal slingerväxter. Familjen har fått sitt namn av att många av dessa, i synnerhet örterna, har sträva eller ludna blad. Blommorna är vanligen samlade i ensidiga knippen, klasar eller ax.
De strävbladiga växterna tillhör enligt APG II undergruppen euasterider I bland trikolpaterna. I denna grupp finns bland annat ordningarna Gentianales, Lamiales och Solanales, men om de strävbladiga växterna ska ingå i någon av dessa, eller i en egen (Boraginales) är ännu inte utrett. I det äldre Cronquistsystemet ingick de i Lamiales, men nyare forskning visar att de inte är mer släkt med familjerna i denna ordning än med dem i andra ordningar. Det finns även åsikten att de strävbladiga växterna skulle delas upp i flera familjer.
Släktena i familjen indelas ofta i underfamiljer, flera av dessa anges ibland ha status som familj:
Wikimedia Commons har media som rör Strävbladiga växter.
Familjen strävbladiga växter eller förgätmigejväxter (Boraginaceae) består av mer än 2 000 arter uppdelade på cirka 120 släkten. Dessa arter återfinns över hela jorden, men i störst koncentration runt Medelhavet.
I familjen ingår träd, buskar, örtartade växter och ett fåtal slingerväxter. Familjen har fått sitt namn av att många av dessa, i synnerhet örterna, har sträva eller ludna blad. Blommorna är vanligen samlade i ensidiga knippen, klasar eller ax.
Hodangiller (Boraginaceae), Lamiales takımına ait bir familyadır.
Dünyada 100 cins ve 2000 kadar türle tropikal, subtropikal ve ılıman bölgelerde yayılmış bir familyadır. Türkiye'de 34 cins ve 300’den fazla türü bulunmaktadır.
Genellikle otsu, bazen çalımsı veya tırmanıcı bitkilerdir. Yapraklar basit, stipulsuz ve alternattır. Bitkinin gövdesi ve yaprakları genellikle sert tüylerle kaplıdır.
Çiçekler hermafrodit, aktinomorf, nadiren zigomorf. Kaliks 5 sepallı, sepaller serbest veya bileşik; korolla 5 petallı, petaller bileşiktir.
Androkeum 5 Stamenli, stamenler korollaya bileşik, stamenler petallerin karşısındadır.
Ginekeum 2 bileşik karpelli, 4 lokuluslu, stilus ginobazik, ovaryum üst durumludur.
Meyve nuks, aken, nadiren drupa veya şizokarptır.
Hodangiller (Boraginaceae), Lamiales takımına ait bir familyadır.
Dünyada 100 cins ve 2000 kadar türle tropikal, subtropikal ve ılıman bölgelerde yayılmış bir familyadır. Türkiye'de 34 cins ve 300’den fazla türü bulunmaktadır.
Багаторічні, дворічні або однорічні трав'янисті рослини, звичайно жорстко-шорсткі від щетинистих волосків. Але є серед Шорстколистих і напівчагарники.
Стебло у поперечному перерізі здебільшого округле.
Листя чергове, дуже рідко супротивне, цілісне та зазвичай цілокрае, лише у деяких видів нерівномірно-зубчасте.
Квітки зазвичай правильні або дуже часто неявно зигоморфні (рідко явно зигоморфні), зібрані однобокими китицями або колосками, завитими до розспускання у вигляді равлика та розташованими поодиноко або попарно на верхівці стебла або ж зібраними у волоть суцвіттями. Чашечка п'ятироздільна або п'ятизубчаста. Віночок з п'ятилопатевим відгином, правильний, рідше майже двогубий (наприклад, у Echium), трубчастий, лійчастий, дзвоникуватий або колесовидний. Тичинок п'ять, прикріплених до трубки віночка та чергуються з лопатями його відгину. Зав'язь верхня, здебільшого чотиригнізна, рідше двогнізна, звичайно чотирилопатева. Маточка виходить у проміжок між лопатями зав'язі (з верхівкової її западини), ниткоподібна з цілісною або двороздільною приймочкою, рідше маточка сидить на верхівці цільної зав'язі. Формула квітки: 
∗ C a ( 5 ) C o ( 5 ) A 5 G ( 2 ) _ {displaystyle ast Ca_{(5)};Co_{(5)};A_{5};G_{underline {(2)}}} 
Плід сухий, розпадається на 4 горішки, прикріплені до плоского квітколожа або його виросту, рідше горішків буває менше (2 — 1) або ж плід кістянка.
У відповідності до таксономічної системи класифікації APG II (2003), ця родина належить до групи евастеридів I, що включає порядки Тирличецвіті (Gentianales), Губоцвіті (Губоцвіті) і Пасльоноцвіті (Пасльоноцвіті), однак остаточно не встановлено, чи належить вона до одного з цих порядків або ж має бути винесена в окремий порядок Шорстколистоцвіті (Boraginales).
Більш рання система класифікації Кронквіста включала Бурачникові до порядку Губоцвіті, але останнім часом стає очевидним, що представники цієї родини відрізняються від інших губоцвітих нарівні з іншими порядками. Бурачникові парафілетичні по відношенню до родини Водолисткові (Hydrophyllaceae), яка включена до APG II. У деяких останніх класифікаціях шорстколисті розбиті на кілька родин: Boraginaceae s.s., Cordiaceae, Ehretiaceae, Heliotropiaceae, Hydrophyllaceae та Lennoaceae.
До рідкісних рослин цієї родини в Європі належать: анхуза кучерява, буглосоїдес калабрійська, буглосоїдес залозиста, літодора масляниста, літодора блискуча, Мольтке Дерфлера, незабудка русцінонская, незабудка Солейроля, незабудка корсиканська, омфалодес прибережна, оносма торненська. Незабудка русцінонська внесена до Червоної книги МСОП. У Червону книгу Новій Зеландії включено мезотідіум гортензіевий. Під загрозою зникнення на Канарському острові Гран-Канарія знаходиться синець сосновий.[7] До Червоної книги Росії занесені такі види цієї родини: незабудочник уральський (Eritrichium uralense), Мертензія дрібнопилчаста (Mertensia serrulate), Незабудка Чекановського (Myosotis czekanowskii), оносма багатолиста (Onosma polyphylla).
Однією з хемотаксономічних ознак, властивих більшості видів рослин родини Бурачникові, є наявність в кореневищах літоспермової кислоти.
Підродина Boraginoideae — Шорстколисті
Підродина Cordioideae
Підродина Ehretioideae
Підродина Heliotropioideae — Геліотропові
Підродина Hydrophylloideae — Водолистоподібні
Підродина Lennooideae — Ленноові
Нижче наведена Кладограма групи asterids, що показує передбачувані родинні стосунки родини Шорстколисті відповідно до системи класифікації APG III (2009)[8]:
asteridsКизилоцвіті (Cornales)
Вересоцвіті (Ericales)
Гаррієцвіті (Garryales)
Шорстколисті (Boraginaceae)
Тирличецвіті (Gentianales)
Пасльоноцвіті (Solanales)
Губоцвіті (Lamiales)
Падубоцвіті (Aquifoliales)
Айстроцвіті (Asterales)
Ескалоноцвіті (Escalloniales)
Брунієцвіті (Bruniales)
Зонтичні (Apiales)
Паракрифоцвіті (Paracryphiales)
Черсакоцвіті (Dipsacales)
Họ Mồ hôi, trong các tài liệu về thực vật học tại Việt Nam gọi là họ Vòi voi (lấy theo chi Heliotropium) (danh pháp khoa học: Boraginaceae Juss. 1789), là họ của các loài cây như mồ hôi, lưu ly, vòi voi, bao gồm các dạng cây bụi, cây thân gỗ và cây thân thảo. Khi hiểu theo nghĩa rộng, họ này có tổng cộng khoảng gần 2.740 loài trong 148 - 149 chi phân bố rộng khắp thế giới, trong hiểu theo nghĩa hẹp thì nó chứa khoảng 94 chi với gần 1.800 loài[2]. Tuy nhiên, nếu họ Heliotropiaceae được công nhận như là một họ tách biệt với Boraginaceae nghĩa hẹp thì tên gọi họ Vòi voi chỉ có thể áp dụng cho Heliotropiaceae.
Họ Boraginaceae theo như APG II, thuộc về nhánh Cúc thật sự I (euasterids I), bao gồm trong đó các bộ như Gentianales, Lamiales, Solanales, nhưng việc gán nó cho một trong các bộ này hay vào chính bộ của riêng nó (Boraginales) vẫn chưa rõ ràng. Theo hệ thống Cronquist nó được đặt trong bộ Hoa môi (Lamiales), nhưng hiện nay một điều rõ ràng là sự tương tự của nó với các họ khác trong bộ này không nhiều hơn sự tương tự của nó với các họ khác trong một số các bộ khác của nhánh Cúc (asterids). Họ Boraginaceae là cận ngành với họ Hydrophyllaceae và họ này đã được gộp vào trong họ Mồ hôi theo như phân loại trong hệ thống APG II, III và IV. Trong một số hệ thống phân loại gần đây họ Boraginaceae được chia ra thành một số họ, bao gồm Boraginaceae nghĩa hẹp (sensu stricto), Cordiaceae, Ehretiaceae, Heliotropiaceae, Hydrophyllaceae, Lennoaceae[3].
Phần lớn (với một ít ngoại lệ) các thành viên trong họ này lá với lông tơ. Đặc trưng thô của các lông tơ là do sự tồn tại của điôxít silic và cacbonat canxi trong lá. Ở một số loài, các anthocyanin làm cho hoa đổi màu từ đỏ sang xanh lam khi già. Đây có lẽ là tín hiệu cho những loài côn trùng thụ phấn biết rằng các hoa già đã cạn kiệt phấn hoa và mật hoa (Hess, 2005).
Nói chung, họ này hay được chia ra thành các phân họ như Boraginoideae (112 -113 chi, 1.600 loài), Cordioideae (3 chi, 330 loài), Ehretioideae (8 chi, 170 loài), Heliotropioideae (5 chi, 405 loài), Hydrophylloideae (17 chi, 225 loài), Lennooideae (3 chi, 7 loài).
Biểu đồ chỉ ra mối quan hệ phát sinh chủng loài của họ Mồ hôi nghĩa rộng với các bộ khác trong nhánh Cúc như sau:
Asterids
Lamiidae
Boraginaceae
Họ Mồ hôi chia ra thành các phân họ và các chi chưa xếp trong phân họ nào như sau:
Họ Mồ hôi, trong các tài liệu về thực vật học tại Việt Nam gọi là họ Vòi voi (lấy theo chi Heliotropium) (danh pháp khoa học: Boraginaceae Juss. 1789), là họ của các loài cây như mồ hôi, lưu ly, vòi voi, bao gồm các dạng cây bụi, cây thân gỗ và cây thân thảo. Khi hiểu theo nghĩa rộng, họ này có tổng cộng khoảng gần 2.740 loài trong 148 - 149 chi phân bố rộng khắp thế giới, trong hiểu theo nghĩa hẹp thì nó chứa khoảng 94 chi với gần 1.800 loài. Tuy nhiên, nếu họ Heliotropiaceae được công nhận như là một họ tách biệt với Boraginaceae nghĩa hẹp thì tên gọi họ Vòi voi chỉ có thể áp dụng cho Heliotropiaceae.
Họ Boraginaceae theo như APG II, thuộc về nhánh Cúc thật sự I (euasterids I), bao gồm trong đó các bộ như Gentianales, Lamiales, Solanales, nhưng việc gán nó cho một trong các bộ này hay vào chính bộ của riêng nó (Boraginales) vẫn chưa rõ ràng. Theo hệ thống Cronquist nó được đặt trong bộ Hoa môi (Lamiales), nhưng hiện nay một điều rõ ràng là sự tương tự của nó với các họ khác trong bộ này không nhiều hơn sự tương tự của nó với các họ khác trong một số các bộ khác của nhánh Cúc (asterids). Họ Boraginaceae là cận ngành với họ Hydrophyllaceae và họ này đã được gộp vào trong họ Mồ hôi theo như phân loại trong hệ thống APG II, III và IV. Trong một số hệ thống phân loại gần đây họ Boraginaceae được chia ra thành một số họ, bao gồm Boraginaceae nghĩa hẹp (sensu stricto), Cordiaceae, Ehretiaceae, Heliotropiaceae, Hydrophyllaceae, Lennoaceae.
Phần lớn (với một ít ngoại lệ) các thành viên trong họ này lá với lông tơ. Đặc trưng thô của các lông tơ là do sự tồn tại của điôxít silic và cacbonat canxi trong lá. Ở một số loài, các anthocyanin làm cho hoa đổi màu từ đỏ sang xanh lam khi già. Đây có lẽ là tín hiệu cho những loài côn trùng thụ phấn biết rằng các hoa già đã cạn kiệt phấn hoa và mật hoa (Hess, 2005).
Nói chung, họ này hay được chia ra thành các phân họ như Boraginoideae (112 -113 chi, 1.600 loài), Cordioideae (3 chi, 330 loài), Ehretioideae (8 chi, 170 loài), Heliotropioideae (5 chi, 405 loài), Hydrophylloideae (17 chi, 225 loài), Lennooideae (3 chi, 7 loài).
Boraginaceae Juss. (1789), nom. cons.
Синонимы
Бура́чниковые[3] (лат. Boragináceae) — семейство покрытосеменных двудольных растений порядка Бурачникоцветные (Boraginales).
Многолетние, двулетние или однолетние травянистые растения, обыкновенно жёстко-шершавые от щетинистых волосков. Но есть среди бурачниковых и полукустарники.
Стебель в поперечном сечении большей частью округлый.
Листья очерёдные, очень редко супротивные, цельные и обычно цельнокрайние, лишь у некоторых видов неясно угловато-зубчатые.
Цветки обыкновенно правильные или очень часто неясно зигоморфные (редко явно зигоморфные), собраны однобокими кистями или колосьями, завитыми до цветораспускания в виде улитки и расположенными одиночно или попарно на верхушке стебля или же собранными в метельчатое соцветие. Чашечка пятираздельная или пятизубчатая. Венчик с пятилопастным отгибом, правильный, реже почти двугубый (например, у Echium), трубчатый, воронковидный, колокольчатый или колесовидный. Тычинок пять, прикреплённых к трубке венчика и чередующихся с лопастями его отгиба. Завязь верхняя, большей частью четырёхгнёздная, реже двугнёздная, обыкновенно четырёхлопастная. Столбик выходит в промежуток между лопастями завязи (из верхушечной её впадины), нитевидный с цельным или двураздельным рыльцем, реже столбик сидит на верхушке цельной завязи. Формула цветка: 
∗ C a ( 5 ) C o ( 5 ) A 5 G ( 2 ) _ {displaystyle ast Ca_{(5)};Co_{(5)};A_{5};G_{underline {(2)}}}
Плод сухой, распадающийся на 4 орешка, прикреплённых к плоскому цветоложу или его выросту, реже орешков бывает меньше (2—1) или же плод костянка.
В соответствии с таксономической системой классификации APG II (2003), это семейство принадлежит к группе эуастерид I, включающей порядки Горечавкоцветные (Gentianales), Ясноткоцветные (Lamiales) и Паслёноцветные (Solanales), однако окончательно не установлено, принадлежит ли оно к одному из этих порядков или же должно быть вынесено в отдельный порядок Бурачникоцветные (Boraginales).
Более ранняя система классификации Кронквиста включала Бурачниковые в порядок Губоцветные, но в настоящее время становится очевидным, что представители этого семейства отличаются от остальных губоцветных в равной степени с прочими порядками. Бурачниковые парафилетичны по отношению к семейству Водолистниковые (Hydrophyllaceae), которое включено в APG II. В некоторых последних классификациях Бурачниковые разбиты на несколько семейств: Boraginaceae s.s., Cordiaceae, Ehretiaceae, Heliotropiaceae, Hydrophyllaceae и Lennoaceae.
По данным сайта The Plant List, семейство Бурачниковые содержит 155 родов и 2686[2] видов.
В Красную книгу России занесены следующие виды этого семейства:
В Красные книги субъектов РФ занесены следующие виды:
К редким растениям этого семейства в Европе относятся: анхуза курчавая, буглоссоидес калабрийская, буглоссоидес железистая, литодора маслянистая, литодора блестящая, мольткия Дерфлера, незабудка русцинонская, незабудка Солейроля, незабудка корсиканская, омфалодес прибрежная, оносма торненская. Незабудка русцинонская внесена в Красную книгу МСОП. В Красную книгу Новой Зеландии включён мезотидиум гортензиевый. Под угрозой исчезновения на Канарском острове Гран-Канария находится синяк сосновый[5].
Одним из хемотаксономических признаков, свойственных большинству видов растений семейства Бурачниковые, является наличие в корневищах литоспермовой кислоты.
Подсемейство Boraginoideae — Бурачниковые
Подсемейство Cordioideae — Кордиевые
Подсемейство Ehretioideae — Эретиевые
Подсемейство Heliotropioideae — Гелиотроповые
Подсемейство Hydrophylloideae — Водолистниковые
Подсемейство Lennooideae — Ленноовые
Ниже приведена кладограмма группы asterids, показывающая предполагаемые родственные отношения семейства Бурачниковые согласно системе классификации APG III (2009)[7]:
asteridsКизилоцветные (Cornales)
Верескоцветные (Ericales)
Гарриецветные (Garryales)
Бурачниковые (Boraginaceae)
Горечавкоцветные (Gentianales)
Паслёноцветные (Solanales)
Ясноткоцветные (Lamiales)
Падубоцветные (Aquifoliales)
Астроцветные (Asterales)
Эскаллониецветные (Escalloniales)
Бруниецветные (Bruniales)
Зонтикоцветные (Apiales)
Паракрифиецветные (Paracryphiales)
Ворсянкоцветные (Dipsacales)
Бура́чниковые (лат. Boragináceae) — семейство покрытосеменных двудольных растений порядка Бурачникоцветные (Boraginales).
紫草科（学名：Boraginaceae），被子植物真双子叶植物紫草目下唯一的科。本科包括大约100余属共2000多种分布在全世界的植物，有木本植物也有草本植物，有乔木也有灌木。以叶有茸毛为特征。分布于热带及温带，主要集中于地中海地区。叶常互生，为单叶，花鲜蓝色，有时带红色，漏斗状或筒状并向外张开，花冠裂片5，花常俯垂或排成蝎尾状聚伞共序。该科有一些种类，可以做为小规模观赏类植物。
根据克朗奎斯特分类法，紫草科属于唇形目，但根据APG II 分类法，紫草科属于I类真菊分支，可是不属于任何一目，是一个独立的科。根据其基因判断，紫草科和水叶草科（Hydrophyllaceae）[1]植物基因亲缘较深，但APG II 分类法已经将水叶草科植物划归入紫草科[2]，有的分类法将紫草科植物划入几个不同的科。2009年的APG III 分类法中紫草科将Hoplestigmataceae并入[3]。2016年的APG IV 分类法，紫草科被置于唇形类植物分支的紫草目下，为目中唯一的科，包含曾经的刺钟花科（Codonaceae）[1][4]。
紫草科比较著名的植物種類是：
紫草科（学名：Boraginaceae），被子植物真双子叶植物紫草目下唯一的科。本科包括大约100余属共2000多种分布在全世界的植物，有木本植物也有草本植物，有乔木也有灌木。以叶有茸毛为特征。分布于热带及温带，主要集中于地中海地区。叶常互生，为单叶，花鲜蓝色，有时带红色，漏斗状或筒状并向外张开，花冠裂片5，花常俯垂或排成蝎尾状聚伞共序。该科有一些种类，可以做为小规模观赏类植物。
根据克朗奎斯特分类法，紫草科属于唇形目，但根据APG II 分类法，紫草科属于I类真菊分支，可是不属于任何一目，是一个独立的科。根据其基因判断，紫草科和水叶草科（Hydrophyllaceae）植物基因亲缘较深，但APG II 分类法已经将水叶草科植物划归入紫草科，有的分类法将紫草科植物划入几个不同的科。2009年的APG III 分类法中紫草科将Hoplestigmataceae并入。2016年的APG IV 分类法，紫草科被置于唇形类植物分支的紫草目下，为目中唯一的科，包含曾经的刺钟花科（Codonaceae）。
紫草科比较著名的植物種類是：
朱草 Anchusa officinalis 滨紫草 Mertensia maritima 琉璃苣 Borago spp. 聚合草 Symphytum 琴颈草 Amsinckia spp. 勿忘我 Myosotis spp. 破布木 Cordia 天芥菜 Heliotropium 琉璃草 Cynoglossum 肺草 Pulmonaria 毒蓝蓟 Echium plantaginuem 蓝蓟 Echium vulgare
ムラサキ科（ムラサキか、Boraginaceae）は双子葉植物の科のひとつ。約100属、約2,000種からなる巨大な科であり、灌木、亜灌木または草本で、世界中に分布する。日本には、草本の11属と木本の1属が分布している。
APG IIIまではどの目にも属さない単独の科であったが、2016年に公表されたAPG IVにより、ムラサキ目の下に属することになった。
全体的に多毛で、花序が渦巻き状（巻繖花序）になるのが特徴。花弁は5つに分かれ、果実は核果または4個に分かれる分果となる。ワスレナグサ、ヘリオトロープなどのような観賞植物、ボリッジなどのハーブが有名。
ネモフィラやファセリアなどの草花を含むハゼリソウ科（Hydrophyllaceae）は、APG植物分類体系では、この科に統合された。
AGP IIにおいては、ムラサキ科は真正キク類I（リンドウ目、シソ目、ナス目を含む）に分類されるが、これらの目の1つに位置するのか、それらから独立しているのかどうかはまだ不明確である。従来のクロンキスト体系では、ムラサキ科はシソ目に含まれていたが、現在では、ムラサキ科はシソ科とはかけ離れていることが証明されている。
ムラサキは日本固有の種で、花は白いがその根は紫色の染料や生薬としても利用されてきた。西洋種の根にはこの色素や働きは無い。武蔵野に古くはよく見られ、伝統校の校章にもされてきたが、現在は絶滅危惧種となっている。栽培するには技術が必要である。
この項目は、植物に関連した書きかけの項目です。この項目を加筆・訂正などしてくださる協力者を求めています（プロジェクト:植物／Portal:植物）。 ムラサキ科（ムラサキか、Boraginaceae）は双子葉植物の科のひとつ。約100属、約2,000種からなる巨大な科であり、灌木、亜灌木または草本で、世界中に分布する。日本には、草本の11属と木本の1属が分布している。
APG IIIまではどの目にも属さない単独の科であったが、2016年に公表されたAPG IVにより、ムラサキ目の下に属することになった。
물잎풀과(---科, 학명: Hydrophyllaceae 히드로필라케아이[*])는 지치목의 과이다.[1] 과거에는 지치과 아래의 물잎풀아과(Hydrophylloideae)로 분류하기도 했으나, 지치목 워킹 그룹(Boraginales Working Group)의 2016년 분류에서는 분자계통학적 근거에 따라 별개의 과로 재분류했다.[2]
전통적으로 크론퀴스트 분류 체계 아래에서는 가지목의 일부로써 물잎풀과(Hydrophyllaceae)라는 독립된 과로 취급했다. 이후 좀더 최근의 분류 체계는 지치과와 밀접한 연관이 있는 것으로 인정하여, 물잎풀과와 지치과를 지치목으로 함께 분류했고,[3] 이후에 분류 등급을 강등하여 지치과의 아과로 분류하기도 하였다.[4]
이 과의 식물은 일년생 또는 다년생의 초본 식물 또는 관목으로 기는 줄기 또는 곧은 줄기이다. 대부분 일종의 곧은 뿌리이다. 꽃은 양성화이며, 통상 5장의 꽃잎과 수술을 지닌 사출화이다. 약 20여 속에 300여 종을 포함하고 있다. 대부분 미국 서부에서 자생한다.
이 과의 이름은 물잎풀속(Hydrophyllum)에서 유래했으며, 알려진 속으로는 Emmenanthe, Nemophila, Phacelia 등이 있다.
물잎풀과(---科, 학명: Hydrophyllaceae 히드로필라케아이[*])는 지치목의 과이다. 과거에는 지치과 아래의 물잎풀아과(Hydrophylloideae)로 분류하기도 했으나, 지치목 워킹 그룹(Boraginales Working Group)의 2016년 분류에서는 분자계통학적 근거에 따라 별개의 과로 재분류했다.
전통적으로 크론퀴스트 분류 체계 아래에서는 가지목의 일부로써 물잎풀과(Hydrophyllaceae)라는 독립된 과로 취급했다. 이후 좀더 최근의 분류 체계는 지치과와 밀접한 연관이 있는 것으로 인정하여, 물잎풀과와 지치과를 지치목으로 함께 분류했고, 이후에 분류 등급을 강등하여 지치과의 아과로 분류하기도 하였다.
이 과의 식물은 일년생 또는 다년생의 초본 식물 또는 관목으로 기는 줄기 또는 곧은 줄기이다. 대부분 일종의 곧은 뿌리이다. 꽃은 양성화이며, 통상 5장의 꽃잎과 수술을 지닌 사출화이다. 약 20여 속에 300여 종을 포함하고 있다. 대부분 미국 서부에서 자생한다.
이 과의 이름은 물잎풀속(Hydrophyllum)에서 유래했으며, 알려진 속으로는 Emmenanthe, Nemophila, Phacelia 등이 있다.
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
Karte mit allen verlinkten Seiten: 
.jpg)
