nomes no trilho de navegação
Ditylenchus dipsaci és una espècie de nematode fitopatogen que principalment afecta la ceba i l'all.[2] Els símptomes de la infecció inclouen retard en el creixement, la decoloració dels bulbs i les tiges inflades.D. dipsaci és un endoparàsit migrador que té un cicle vital amb cinc estadis i la capacitat d'entrar en un estadi de dormició. D. dipsaci entra a través de l'estoma de la planta o de les ferides i crea agalles o malformacions en el creixement de la planta. Això permet l'entrada de fongs i bacteris patògens. Per combatr aquesta plaga es fan servir la desinfecció de les llavors, un tractament amb calor, la rotació de conreus i la fumigació dels camps.D. dipsaci fa que les collites no tinguin valor comercial.
Hi ha unes 30 races biològiques dins Ditylenchus dipsaci amb poca variació biològica entre aquestes races.[3]
Prop de 450 espècies de plantes diferents són susceptibles al Ditylenchus dipsaci degut al gran nombre de races de "D. dipsaci" i és un dels cinc nematodes de la llista de quarantena de European and Mediterranean Plant Protection Organization (EPPO).[4] Conreus com l'alfals, civada i les tulipes pateixen necrosi i creixement retardat que lentament destrueix les plantes. Les llavors, bulbs o plàntules infectades amb nematodes sovint no arriben a la maduresa i al rendiment agrícola potencial.[5]
Ditylenchus dipsaci és una espècie de nematode fitopatogen que principalment afecta la ceba i l'all. Els símptomes de la infecció inclouen retard en el creixement, la decoloració dels bulbs i les tiges inflades.D. dipsaci és un endoparàsit migrador que té un cicle vital amb cinc estadis i la capacitat d'entrar en un estadi de dormició. D. dipsaci entra a través de l'estoma de la planta o de les ferides i crea agalles o malformacions en el creixement de la planta. Això permet l'entrada de fongs i bacteris patògens. Per combatr aquesta plaga es fan servir la desinfecció de les llavors, un tractament amb calor, la rotació de conreus i la fumigació dels camps.D. dipsaci fa que les collites no tinguin valor comercial.
Hi ha unes 30 races biològiques dins Ditylenchus dipsaci amb poca variació biològica entre aquestes races.
Háďátko zhoubné, též háďátko cibulové, Ditylenchus dipsaci, je hlístice, která poškozuje rostliny, především cibuloviny.
DITYDI[1]
Podle EPPO je pro patogena s označením háďátko zhoubné Ditylenchus dipsaci používáno více rozdílných názvů, například Anguillulina dipsaci nebo Tylenchus devastator.[1]
Areál rozšíření háďátka zhoubného zahrnuje Evropu, Asii, obě Ameriky i Austrálii.[2] V Evropě je na většině území běžným druhem, a to včetně Česka.
Háďátko zhoubné je hlístice o velikosti 1,5 mm (1,2mm). Obří rasa patogena mívá délku až 2 mm. V ústní dutině háďátek je silný dutý bodec.
Hostitelem je mnoho druhů rostlin, patogen je polyfág[3] a obligátní parazit.[4] Mezi napadané rostliny patří například hrášek, červená řepa, jahodník, tykev, dýně, rebarbora a okrasné cibuloviny.
Háďátko zhoubné proniká do rostlin buď z půdy nebo zamořené sadby a občas ze semen. Žije mezi buňkami listů cibule nebo česneku a mezi šupinách cibulí. Samice zplodí 250 vajec v průběhu cyklu. Při optimálních teplotách v rozmezí 15 až 20 ° C se vyvine až šest generací za rok.[4]
Tento druh háďátka, včetně jeho ras, je ekologicky plastický, pro kombinaci schopnosti polyfága který může přežívat za nepříznivých podmínek v anabióze. Lepší vývoj háďátka pozorován v oblastech s mírným klimatem, kde je dostatečný přívod čerstvého vzduchu vlhkost v kombinaci s prodlouženou dobou optimální teploty (15-20 ° C).[4] Nebezpečný výskyt je zaznameáván především na těžkých půdách. Antagonisty háďátek v půdě jsou houby rodů Arthrobotrys a Dactylaria.[5]
Obecně platí, že tato hlístice způsobuje otoky a narušení nadzemních částí rostlin a nekrózu nebo hnilobu báze stonků, cibule, hlízy a oddenků.[6]Rostliny napadené háďátkem jsou deformované, mají chlorotické, žloutnoucí, pokřivené listy, často visí jako zvadlé, špatně nasazují květy. Celé rostliny žloutnou a usychají, kořeny a báze stonku práchniví. Cibule zahnívá a hniloba napadá i kořenový systém. Významným znakem je praskání podpučí cibulí. Napadené rostliny se vyskytují v ohniscích. Skladované cibule mohou být poškozovány i během skladování.[4][5][7] Okrasným cibulovinám často vykvétají květy na extrémně krátkých stvolech. Celé rostliny se obvykle dají snadno vytáhnout z půdy a při silném napadení se přetrhnou.[8]
Ačkoliv hlístice napadá řadu rostlinných druhů, zvláště významné bývá napadení cbulovin. Nejtypičtějším příznakem poškození česneku je houbovatění pletiv a deformace celých rostlin. Silně poškozeno bývá zejména podpučí, které často praská a vyrůstá z něho omezený počet kořenů.[9]
Na jahodníku háďátka poškozují rašící listy a vyvíjející se květy. Napadené rostliny jsou menší, listové řapíky a květní stonky zduřelé. Čepele listů jsou křehké a zdeformované a rostliny málo kvetou.[8]
Celá rostlina usychá a má příznaky zakrslosti a otok v místě kořenového krčku. Výrazně jsou zkrácena internodia. Při těžkém napadení rostliny dochází k úhynu.[6]
Hlístice stonku způsobuje zakrnění a deformace spodní části stonku, které vede k vážnému poškození.[6]
Patogen způsobuje otoky a deformace tkáně stopky nebo léze, které jsou nejdříve červenavé později černé, v závislosti na kultivaru a prostředí. Nově vytvořené lusky mají tmavě hnědou barvu. Léze obklopují stonek. Nekrózy listového řapíku je obvyklá při velkém napadení háďátkem, ale může být zaměňována s příznaky vyvolané houbovými patogeny. Infikované semena jsou tmavší, deformaovaná, menší mít skvrny na povrchu. Těžké napadení často způsobuje úhyn hlavního výhonku.[6]
Příznaky lze snadno zaměnit za napadení vrtalkou pórovou (Napomyza gymnostoma). Příznaky na nadzemních částech jsou velmi podobné, ale vrtalka na rozdíl od háďátek nepoškozuje kořenový systém rostlin. Příznaky mohou být překryty druhotným napadením poškozených rostlin patogeny.[8]
Háďátko zhoubné je jednou z nejničivějších hlístic, zejména v zemích s mírným podnebím. Bez prevence může způsobit úplné znehodnocení porostů hostitele (např. cibule, česnek, obiloviny, luštěniny, jahody, okrasné rostliny, zejména cibulovin).
V případě, že je půda silně zamořena nad ekonomickou mez 10 larev patogena na 500cm3), napadení ovlivňuje výnos. při zvýšení o 40% výnos cibule a česneku klesá na polovinu.[4] Poškození je mnohem vážnější ve vlhkém podnebí.
Patogen se obvykle šíří z rostlinných zbytků a zásobních orgánů, šíří se s zamořenou půdou, ale přenáší se i semeny. Háďátka jsou schopna přežívat v půdě několik let v inaktivním stavu a být šířena zamořenou půdou bez projevů napadení.[5]
Komplexní opatření je nezbytné. K dispozici nejsou přípravky na přímou ochranu rostlin. V zahraničí jsou používány preparáty na bázi houby rodu Arthrobotrys.
Ve sklenících a pro předpěstování rostlin se provádí sterilizace půdy parou. Důležité je setí a výsadba uznaných materiálů a vyhýbání se se nákupu sadby zdeformované nebo jinak podezřelé. Dalšími opatřeními je využívání širokého osevního postupu a pěstování vhodných předplodin. Po zjištěném napadení na pozemku je třeba nepěstovat 4 - 6 let hostitelské rostliny, jako cibuloviny, brukvovité, kukuřici, obilniny. Pomáhá dostatečné hnojení organickými hnojivy.[5] Během vegetace je důležité odstraňovat podezřelé rostliny i s okolní zeminou (tzv. negativní výběry). Napadené zbytky rostlin se nesmějí kompostovat, protože i kompost by se mohl stát zdrojem infekce.[8]
Rezistentní odrůdy například u cukrovky nebo meziplodiny neexistují. Odrůdy cukrovky tolerantní k cystotvornému háďátku řepnému nejsou vhodné, protože citlivě reagují na napadení háďátkem zhoubným.[10]
Co se chemické ochrany týče, před sázením lze česnek jako součást prevence namořit 5% roztokem Sulky (sirný přípravek). Doba moření by měla být okolo 12 hodin, neboť některé populace již začínají být síře odolné a tak se moření Sulkou doporučuje především proti vlnovníku česnekovému. Sulka jako desinfekční zásada hrozí při déletrvajícímu účinku poškozením popálení sadby. Proti háďátku se doporučuje pozdní výsadba před zámrzem.[11][8]
Háďátko zhoubné, též háďátko cibulové, Ditylenchus dipsaci, je hlístice, která poškozuje rostliny, především cibuloviny.
Das Stängelälchen, Kleeälchen oder Rübenkopfälchen (Ditylenchus dipsaci) ist eine Art der Fadenwürmer (Nematoda), die als Schädling an verschiedenen Kulturpflanzen, wie der Kartoffel, dem Tabak und der Zuckerrübe vorkommt.
Das Stängelälchen ist ein schlanker, fast durchsichtiger Fadenwurm. Beide Geschlechter erreichen eine Länge von etwa 1,2 Millimetern. An Ackerbohnen kommen besonders große Exemplare von bis zu zwei Millimeter Länge vor. Die Flanken sind in vier Felder geteilt, das Schwanzende ist spitz. Das Spiculum beim Männchen ist etwa 10 bis 12 µm lang und am Grund knotig verdickt. Der Postvulvalsack der Weibchen erstreckt sich etwa die halbe Strecke bis zum Anus.
Die Überwinterung erfolgt bei allen Entwicklungsstadien auf den Wirtspflanzen oder auf Pflanzenrückständen beziehungsweise -abfällen (z. B. Rübenresten). Sie können mehrere Jahre im Boden überleben. Larven und Adulte dringen durch die Spaltöffnungen oder Verletzungen in den Wirt ein. Die Stängelälchen ernähren sich vom Zellsaft, den sie mit ihrem Mundstachel (Stylett), nach der Absonderung von Speichelenzymen, aufsaugen. Giftige Bestandteile ihres Speichels verursachen Nekrosen und durch die Auflösung der Mittellamellen von Zellverbänden Verzerrungen des Gewebes.
Das Stängelälchen, Kleeälchen oder Rübenkopfälchen (Ditylenchus dipsaci) ist eine Art der Fadenwürmer (Nematoda), die als Schädling an verschiedenen Kulturpflanzen, wie der Kartoffel, dem Tabak und der Zuckerrübe vorkommt.
Ditylenchus dipsaci is a plant pathogenic nematode that primarily infects onion and garlic.[2] It is commonly known as the stem nematode, the stem and bulb eelworm, or onion bloat (in the United Kingdom).[3][4] Symptoms of infection include stunted growth, discoloration of bulbs, and swollen stems. D. dipsaci is a migratory endoparasite that has a five-stage lifecycle and the ability to enter into a dormancy stage. D. dipsaci enters through stomata or plant wounds and creates galls or malformations in plant growth. This allows for the entrance of secondary pathogens such as fungi and bacteria. Management of disease is maintained through seed sanitation, heat treatment, crop rotation, and fumigation of fields. D. dipsaci is economically detrimental because infected crops are unmarketable.
D. dipsaci is a microscopic worm about 1.5 mm long. It penetrates into plants from either the soil or infested planting material and occasionally from seeds. They live between the cells of onion or garlic leaves and between the scales of the bulbs where they feed on cell sap and multiply. The female lays 250 eggs during a season and six generations may develop under optimum conditions when the temperature is in the range 15–20 °C. As the number of nematodes increase, symptoms become visible. Onion leaves start to curl, garlic leaves become yellow and die, bulb scales are loosened, and bulb necks become cracked. Development continues in infested bulbs during storage. D. dipsaci is not restricted to onions and garlic. Its other plant hosts include peas, beetroot, vegetable marrow, pumpkin, rhubarb, and ornamental bulbs. Some weeds also act as hosts, including Stellaria media, Linaria vulgaris, Polygonum aviculare, Fallopia convolvulus, and Galium aparine.[5]
Stem and bulb nematodes are migratory endoparasites. Their lifecycle occurs in five stages with the first molt occurring in the egg and the second and third molt occurring in the soil. By the fourth stage, juveniles have entered the plant through young tissue and/or seedlings. The fourth molt then occurs inside the plant.[6] The adult female must mate with a male to reproduce and lay eggs. A complete reproductive lifecycle of the stem and bulb nematode is 19–25 days (egg to egg). Reproduction takes place in succulent, rapidly growing tissues or in storage organs and continues throughout.[7] A female can lay 200–500 eggs in her lifespan.[6] However, if conditions are unfavorable, the nematodes can halt their lifecycle.[7] The lifespan of stem and bulb nematodes is about 70 days.[8] Most generations are passed inside bulbs, stems and leaves.[7] Eggs and larvae overwinter in dried infected host material.[9] They are also found in weed hosts and seeds of composite.[10] Stem and bulb nematodes can survive up to two years in freezing or extremely dry environments in the soil.[9] D. dipsaci can survive on or in plant tissue by entering cryptobiosis and survive for 3–5 years in this stage.[6] During dormancy, D. dipsaci shows no sign of life and the metabolic activity is almost at a standstill.[9]
D. dipsaci is one of the most devastating plant parasitic nematodes in the world.[11] Its races are very diverse and found in most temperate areas of the world, including Europe and the Mediterranean region, North and South America, northern and southern Africa, Asia, and Oceania, but are not usually found in tropical regions.[3] If an infestation occurs, it can commonly kill 60–80% of the crop.[11] The suitable environment is between 15 and 20 °C and moisture is required for movement.[9]
Stem and bulb nematodes are migratory endoparasites and can be spread through irrigation water, tools and animals.[10] When the plants are covered in a film of moisture, D. dipsaci can move upwards to new leaves and stems. They enter through stomata or wounds.[9] D. dipsaci feeds on the parenchymatous cells of the cortex once inside the plant.[7] They release an enzyme, pectinase, that dissolves the cell walls.[10] Once D. dipsaci begins to feed on the plant, cells near the head of the nematode lose all or a portion of their contents. The cells surrounding these begin to divide and enlarge. This develops into a gall or malformation of the seedling. This opening allows secondary pathogens to enter such as bacteria and fungi. Favorable entry of young seedlings in the soil occurs through the root cap or from inside the seed. The plant cells become enlarged due to the disappearance of chloroplasts and an increase of intracellular spaces in parenchyma tissue. Once the bulbs enlarge, D. dipsaci migrates down the stem. This causes the stem to become puffy and soft due to cavities, which can lead to collapse. D. dipsaci only enters the soil again if conditions become unfavorable.[7]
D. dipsaci has an extensive host range. Major damage occurs in garlic, onion, carrot, fava bean, alfalfa, oats, and strawberry. Ornamental plants can also be infected including hyacinth and tulip.[12] It is estimated that this pathogen infects 400–500 plant species worldwide.
In Allium species (onions, garlic, and leeks), infected plants show characteristic symptoms including stunted growth, yellow spots, leaf curl, and foliage lesions. Stems often have swollen regions called “spikkles.” As adult nematodes migrate into the scales of the bulb, and the scales become soft, grey, and loosely packed. Highly infected bulbs can also split apart or show malformed bloating. The leaves of the plant become flaccid and may collapse. This can lead to defoliated plants.[13] Garlic shows similar symptoms of leaf yellowing and stunted bulbs.[14] When harvested, the infected garlic may be missing portions of the root system.[13]
In fava beans (Vicia faba), symptoms of infection include reddish-brown stem lesions that can turn black. Young bean pods are dark-brown. Infected seeds are smaller and distorted compared to healthy beans. Speckles and spots are also commonly seen on infected fava beans.[3]
Up to 30 biological races occur within D. dipsaci that are mostly distinguished by their host preferences. Very little morphological differences are seen between the races which makes diagnosis difficult.[15] Seed material samples from infected plants can be dissected and viewed under a microscope to confirm the correct race.[3]
Several different methods are currently used to reduce the presence and destruction of D. dipsaci. Infection can be prevented by ensuring that only clean seeds and bulbs are planted.[16] Bulbs and seeds can be disinfected by hot-water treatments. Soaking them in 110 to 115 °F water with formalin, a formaldehyde solution, for two to three hours can successfully kill nematodes.[17][18]
Proper sanitation in fields and of tools is essential in preventing and controlling the spread of D. dipsaci, because they can survive and reproduce in infected plants and residues. The fourth-stage juvenile is the most resilient and can survive repeated desiccation or drying and recover upon rehydration.[19] All infected tissues should be removed from growing sites and destroyed to control populations, and all farm tools and equipment should be cleaned of potentially contaminated soil before moving them to a new location.
Races of D. dipsaci are highly host-specific, so employing a three-year crop rotation can deprive the nematodes of a suitable host and starve the population. Because some weeds serve as hosts for nematodes, controlling weeds in fields decreases the number of susceptible hosts and the ability of the nematodes to survive and spread.[16]
The time a susceptible host crop is planted also infects the severity of nematode damage. Cooler temperatures and lower humidity can suppress the reproduction and infestation rates of D. dipsaci.[20] Growers should avoid planting susceptible bulbs, seeds, or seedling during seasons of peak nematode infection. Soil fumigation in fields during fall can control nematodes on a susceptible crop in the spring. A nematicide fumigant that is specific to the genus Ditylenchus should be used. Selectively fumigate only the regions of the fields that are infected to ensure that the high cost of fumigating does not mitigate the economic gain from saving crops from nematode damage.[17] Fumigants are usually applied before planting and subsequently after emergence.[20]
Nearly 450 different plant species are susceptible to D. dipsaci due to the vast number of races. Many of these plants are economically valuable food crops and ornamentals and cannot be sold if they are infected or damaged by stem and bulb nematodes.[20] D. dipsaci is especially important economically because the damage it can cause renders the plants unmarketable. Crops such as onions and carrots cannot be sold because the products are infected and damaged. Other crops such as alfalfa, oats, and tulips that are not used primarily for their roots still suffer necrosis and stunting that slowly destroys the plant. Seeds, bulbs, or saplings infected with nematodes often do not survive to maturity and are worthless.[20]
Ditylenchus dipsaci is a plant pathogenic nematode that primarily infects onion and garlic. It is commonly known as the stem nematode, the stem and bulb eelworm, or onion bloat (in the United Kingdom). Symptoms of infection include stunted growth, discoloration of bulbs, and swollen stems. D. dipsaci is a migratory endoparasite that has a five-stage lifecycle and the ability to enter into a dormancy stage. D. dipsaci enters through stomata or plant wounds and creates galls or malformations in plant growth. This allows for the entrance of secondary pathogens such as fungi and bacteria. Management of disease is maintained through seed sanitation, heat treatment, crop rotation, and fumigation of fields. D. dipsaci is economically detrimental because infected crops are unmarketable.
Ditylenchus dipsaci
Ditylenchus dipsaci est une espèce de nématodes (vers ronds) de la famille des Anguinidae, très commun en Europe.
Ce ver rond mesure de 1 à 2 mm de long.
Il peut persister dans le sol à l’état de vie ralentie pendant plusieurs années (10 ans ?). Ils peuvent également survivre au dessèchement pendant longtemps. Des scientifiques ont pu mettre en évidence[réf. souhaitée] que cette espèce a pu survivre pendant vingt ans dans une masse d'ouate de coton sèche.
Les hôtes sont plus d’un millier de plantes, mais principalement :
Ditylenchus dipsaci est présent, sous la forme de races biologiques très diversifiées, dans la plupart des régions tempérées du monde, notamment en Europe, dans le bassin méditerranéen, en Amérique du Nord et du Sud, en Afrique du Nord et en Afrique australe, ainsi qu'en Asie et en Océanie, mais ne se rencontre pas généralement dans les régions tropicales[2].
Ditylenchus dipsaci est l'un des nématodes parasites des plantes parmi les plus dévastateurs[3]. En cas d'infestation par Ditylenchus dipsaci, les cultures peuvent être détruites de 60 à 80 %[3]. Les conditions environnementales favorables au développement de Ditylenchus dipsaci sont une température comprise entre 15 et 20 °C et une humidité suffisante pour permettre ses mouvements[4].
Ditylenchus dipsaci
Ditylenchus dipsaci est une espèce de nématodes (vers ronds) de la famille des Anguinidae, très commun en Europe.
Ditylenchus dipsaci, o nematode degli steli e dei bulbi[1][2][3], è una specie di nematode, molto comune in Europa.
Si tratta di un verme di circa 1 o 2 mm di lunghezza e 20-35 µm di larghezza[4] Le dimensioni sono simili per il maschio e la femmina[1].
Questo nematode è diffuso in molte aree temperate incluse Europa e bacino del Mediterraneo, America settentrionale e meridionale, Africa meridionale, Asia e Oceania, ma non è caratteristico delle regioni con clima tropicale e clima subtropicale, ad eccezione delle altitudini più elevate[4].
Endoparassita[1] polifago, attacca più di un migliaio di piante coltivate e spontanee e per alcune di esse rappresenta un organismo di quarantena[5].
Il nematode penetra nei tessuti vegetali dal suolo, da altre piante colpite e occasionalmente dai semi. Al loro interno, ne perfora le pareti portando alla formazione di cavità e di necrosi (visibili esternamente come tumefazioni).
L'infestazione si propaga più facilmente in seguito a piogge, perché il parassita si sposta più agevolmente su terreni e superfici umide[2].
Gli esemplari femmine depongono fino a 500 uova durante la sua vita (una settantina di giorni)[1] e se le condizioni climatiche sono ottimali (temperatura attorno a 15-20 °C), possono svilupparsi fino a sei generazioni (un ciclo vitale completo dura una ventina di giorni[1]).
infesta più di 400 specie[4], fra cui si possono citare fra le piante coltivate a uso alimentare o medicinale:
Fra le piante ornamentali invece colpisce ortensie, giacinti e iris
Ditylenchus dipsaci, o nematode degli steli e dei bulbi, è una specie di nematode, molto comune in Europa.
Žemuoginis stiebinis nematodas (lot. Ditylenchus dipsaci) – Anguinidae šeimos kirmėlė.
Antro ir trečio ūgio lervos žiemoja žemuogių kelmeliuose tarp lapų. Dauginasi ir vystosi augalų audiniuose. Dažnai randama ant pupelių, pomidorų, agurkų ir daugelio piktžolių.
Apkrėsti augalai nuskursta. Ant stiebų, lapkočių ir lapų gyslų pastebima sustorėjimų. Lapkočiai ir žiedkočiai trumpi, iškrypę. Lapai smulkūs, raukšlėti, epidermis sutrūkinėjęs. Ant lapų ir stiebų žydėjimo metu ir uogoms nokstant atsiranda rusvų dėmių. Augalai dera blogai, uogos smulkios, deformuotos, kietos. Kenkėjas plinta su sodinamais daigais. Esant labai drėgniems orams, stiebiniai nematodai pereina į dirvą, kur diapauzuoja.[1]
Augalus, apsikrėtusius nematodais, reikia išrauti su šaknimis ir sunaikinti.
Sodinti tik sveikų augalų daigus.
Naikinti piktžoles. Reguliariai palaikant drėgmę, tinkamai tręšiant augalus, sudaromos nepalankios sąlygos kenkėjams vystytis.[1]
Žemuoginis stiebinis nematodas (lot. Ditylenchus dipsaci) – Anguinidae šeimos kirmėlė.
Antro ir trečio ūgio lervos žiemoja žemuogių kelmeliuose tarp lapų. Dauginasi ir vystosi augalų audiniuose. Dažnai randama ant pupelių, pomidorų, agurkų ir daugelio piktžolių.
Apkrėsti augalai nuskursta. Ant stiebų, lapkočių ir lapų gyslų pastebima sustorėjimų. Lapkočiai ir žiedkočiai trumpi, iškrypę. Lapai smulkūs, raukšlėti, epidermis sutrūkinėjęs. Ant lapų ir stiebų žydėjimo metu ir uogoms nokstant atsiranda rusvų dėmių. Augalai dera blogai, uogos smulkios, deformuotos, kietos. Kenkėjas plinta su sodinamais daigais. Esant labai drėgniems orams, stiebiniai nematodai pereina į dirvą, kur diapauzuoja.
Niszczyk zjadliwy (Ditylenchus dipsaci) – gatunek nicienia z rodziny Anguinidae. Gatunek polifagiczny. Uszkadzają dorosłe, larwy oraz nimfy. Powodują zasychanie roślin. Żerują na zbożach, marchwi, cebuli. Liczba pokoleń w ciągu roku: 4–6. Rozwój jednego pokolenia trwa 19–30 dni. Jaja składane są wewnątrz roślin. Zimuje larwa inwazyjna w resztkach roślin. Wiosną następuje wnikanie przez podziemne części roślin (łodygi, bulwy, cebule). Rozprzestrzenia się poprzez wiązki naczyniowe. Jest to gatunek wilgociolubny więc jednym z sposobów zwalczania go jest osuszanie terenu. Poza tym można stosować płodozmian. Cebule przechowywać w magazynach w temperaturze 0 °C ponieważ w temperaturze poniżej 10 °C zapada w stan anabiozy.
Niszczyk zjadliwy (Ditylenchus dipsaci) – gatunek nicienia z rodziny Anguinidae. Gatunek polifagiczny. Uszkadzają dorosłe, larwy oraz nimfy. Powodują zasychanie roślin. Żerują na zbożach, marchwi, cebuli. Liczba pokoleń w ciągu roku: 4–6. Rozwój jednego pokolenia trwa 19–30 dni. Jaja składane są wewnątrz roślin. Zimuje larwa inwazyjna w resztkach roślin. Wiosną następuje wnikanie przez podziemne części roślin (łodygi, bulwy, cebule). Rozprzestrzenia się poprzez wiązki naczyniowe. Jest to gatunek wilgociolubny więc jednym z sposobów zwalczania go jest osuszanie terenu. Poza tym można stosować płodozmian. Cebule przechowywać w magazynach w temperaturze 0 °C ponieważ w temperaturze poniżej 10 °C zapada w stan anabiozy.
鳞球茎茎线虫（學名：Ditylenchus dipsaci） 是莖線蟲屬（學名：Ditylenchus）下重要的植物寄生性種類，屬於色矛綱小桿目墊刃亞目墊刃下目的一種線蟲動物。 本屬物種所引起的植物病變統稱作鳞球茎茎线虫病。
