nomes no trilho de navegação
Zamia és un gènere de plantes del grup Cycadophyta dins de la família Zamiaceae a la qual dóna el nom. Conté nes 50 espècies natives d'Amèrica del Nord, Amèrica central i Amèrica del Sud. Les espècies arriben tan al nord com l'estat de Geòrgia (Estats Units) amb l'espècie Z. integrifolia; la úcica cícada nativa dels Estats Units i tant al sud com a Bolívia (Z. boliviana).
El gènere consta d'arbusts caducifolis amb tiges aèries o circulars subterrànies sovint semblants a palmeres. Els esporòfils (pinyes) de Zamia sorgeixen de solcs verticals i els àpexs megaesporòfils són plans i no espinosos. Les llavors són carnoses.
L'esperma del gènere és gros, com és típic de les cícades, i en el cas de Zamia roezlii fa uns 0,4 mm de llarg i es pot veure a ull nu.[1]
Es fan servir com plantes ornamentals. Amb poques excepcions, el seu hàbitat és en el sotabosc dels boscos plujosos tropicals. No toleren el fred. Com a mínim una espècie, Z. pseudoparasitica, creix com epífit a les branques dels arbres.
L'etimologia de Zamia és del grec azaniae, que significa "una pinya de pi".
Zamia és un gènere de plantes del grup Cycadophyta dins de la família Zamiaceae a la qual dóna el nom. Conté nes 50 espècies natives d'Amèrica del Nord, Amèrica central i Amèrica del Sud. Les espècies arriben tan al nord com l'estat de Geòrgia (Estats Units) amb l'espècie Z. integrifolia; la úcica cícada nativa dels Estats Units i tant al sud com a Bolívia (Z. boliviana).
El gènere consta d'arbusts caducifolis amb tiges aèries o circulars subterrànies sovint semblants a palmeres. Els esporòfils (pinyes) de Zamia sorgeixen de solcs verticals i els àpexs megaesporòfils són plans i no espinosos. Les llavors són carnoses.
L'esperma del gènere és gros, com és típic de les cícades, i en el cas de Zamia roezlii fa uns 0,4 mm de llarg i es pot veure a ull nu.
Es fan servir com plantes ornamentals. Amb poques excepcions, el seu hàbitat és en el sotabosc dels boscos plujosos tropicals. No toleren el fred. Com a mínim una espècie, Z. pseudoparasitica, creix com epífit a les branques dels arbres.
L'etimologia de Zamia és del grec azaniae, que significa "una pinya de pi".
Zamie[1] (Zamia), česky též keják, je rod rostlin z čeledi zamiovité (Zamiaceae). Rod obsahuje přibližně 58[2] druhů cykasů ze Severní, Střední a Jižní Ameriky. Zamie často rostou ve vlhčích lesích. Rod byl česky pojmenován již v roce 1846 Janem Svatoplukem Preslem.[3]
Do rodu patří řada menších zamií, včetně vůbec nejmenšího cykasu, kubánského kejáku trpasličího (Zamia pygmaea) s listy 30-70 cm dlouhými a větvenými podzemním kmeny, každým 2-4 cm širokým.[4] Mezi menší rostliny patří například keják otrubnatý (Zamia furfuracea) z Mexika, nazývaná pro tvrdost listu chybně „kartonová palma“.
Na druhé straně ovšem stojí např. kolumbijská zamie Roezlova (Zamia roezlii), která patří mezi největší cykasy. Je považovaný za vůbec nejprimitivnější zamii a dorůstá výšky až 7 m. Jedná se o jeden z mála cykasů dobře snášejících mokro. Roste v brakickém bahně přilehlém k mangrovům a některé z nich jsou schopny přežít zaplavování slanou vodou při přílivu.[5] Jako jediný z cykasů je tato rostlina pojmenována po českém botanikovi - Benediktu Roezlovi.
Vědecké jméno Zamia pochází z řečtiny, kde řecké slovo „azaniae“ označuje šišku borovice.
Český název rodu Zamia není ustálen. Ve starší literatuře lze nalézt první české pojmenování „keják“.[6] Tento název označuje zhruba totéž jako latinský název: šišku na stonku, tedy „kyj“. Toto české jméno vzniklo v 19. století především díky úsilí J. S. Presla, jinak autora i známějších jmen jako např. bledule, kukuřice či kopretina. Prvním pojednáním o tomto rodu v češtině byl text ve Wšeobecném rostlinopise z roku 1846. Presl zde pojmenoval i tři z jedenácti rodů cykasů.[3] Ve zmíněné knize byl pojmenován i první druhy z rodu Zamia - keják otrubnatý (Zamia furfuracea).
V botanickém slovníku, vydaném v roce 2012, je jako doporučený český název uvedeno jméno zamie.[1]
Rod zahrnuje cykasy s nadzemním (Zamia roezlii, 7m), podzemním (Zamia integrifolia) nebo částečně nadzemním kmenem. Z kmene vyrůstají zpeřené listy. Jeden druh zamií roste epifytně, tj. přisedlý na stromech podobně jako bromélie či orchideje (Zamia pseudoparasitica).
Na rozdíl od cykasovitých nemají listy zamií středovou žílu, pouze řadu rovnoběžných žilek. Nové listy vyrůstají z kmene buď po jednom, nebo ve vrzích více listů najednou, jsou buď zelené nebo zbarvené, často hnědě (Zamia roezlii).
Samčí šišky v počtu jedna až mnoho jsou vztyčené nebo sklánějící se, krátce chlupaté. Samičí šiška je jedna, občas několik, oválné až soudkovité, krátce chlupaté.
Šupiny šišek zamií (sporofyly) jsou typicky krátce chlupaté, bez ostnů, rohů či jakékoliv další ozdoby.
Zamie jsou podobně jako všechny cykasy dvoudomé rostliny, které se rozmnožují semeny, případně i oddělením kmenových výhonků. Samčí rostlina tvoří šišky, samičí rostlina tzv. megasporofyly. Opylování je v přírodě vázáno na specifický druh hmyzu (např. u druhu Zamia integrifolia je to nosatec Rhopalotria mollis z čeledi Curculionidae[7])). V zajetí je možné umělé opylování.
Zamie jsou rozšířeny od Severní Ameriky (Z. integrifolia je jediný druh původně z USA a dosahuje zde až po stát Georgia) až po Boliívii v Americe Jižní (zde druh Zamia boliviana). Z fosilních nálezů však vyplývá, že areál tohoto rodu zasahoval dříve až po Argentinu.[8]
Druhy zamií rostou v řadě různých prostředí. Většina z nich je nicméně vázána na deštné pralesy, kde se nevyskytují pravidelné požáry a vody je dostatek. Další skupina roste v otevřených suchých prostranstvích, nebo řídkých lesích, savanách a křovinatých oblastech.
Nejvíce zamií je pěstováno v soukromých sbírkách. Z veřejných sbírek vlastní vzrostlé rostliny Botanická zahrada Liberec, kde veřejně rostou druhy Zamia pumila, integrifolia, pygmaea a furfuracea, v Praze ve skleníku Fata Morgana či v Teplicích.
Když v roce 1763 popsal a publikoval Carl Linné rod Zamia v časopise Species Plantarum, jako typ použil druh Zamia pumila pocházející z karibské oblasti. Jedná se o konzervované jméno. V současnosti zahrnuje tento rod 58 uznaných druhů.[2] Jsou to:
Zamie je nutné odlišit od další běžně prodávané rostliny podobného názvu - kulkas zamiolistý (Zamioculcas zamiifolia)[1], která má oproti zamii voskové a lesklé listy a chybí ji středový kmínek. Jak již název napovídá, má podobný tvar zpeřených listů. Jedná se nicméně o zcela odlišnou rostlinu, která není cykasem. Pochází z Madagaskaru a patří mezi áronovité (Araceae).
Počet zamií ve volné přírodě klesá. Všechny z nich jsou chráněné a jsou zařazeny na seznam ohrožených druhů CITES II. Obchod s nimi je tedy kontrolován, jejich semena regulaci obchodu nepodléhají. Příčinou poklesu stavů jsou nejen změny na životním prostředí, ale například i průmysl. Americkou zamii celolistou (Zamia integrifolia) dostala do kategorie chráněných rostlin průmyslová výroba škrobu[9] - z jejího kmene v letech 1845-1925 se získávala tato látka (až 60 % škrobu, nejvíce ze všech cykasů).[10]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Zamia ve Wikimedia Commons
Zamie (Zamia), česky též keják, je rod rostlin z čeledi zamiovité (Zamiaceae). Rod obsahuje přibližně 58 druhů cykasů ze Severní, Střední a Jižní Ameriky. Zamie často rostou ve vlhčích lesích. Rod byl česky pojmenován již v roce 1846 Janem Svatoplukem Preslem.
Do rodu patří řada menších zamií, včetně vůbec nejmenšího cykasu, kubánského kejáku trpasličího (Zamia pygmaea) s listy 30-70 cm dlouhými a větvenými podzemním kmeny, každým 2-4 cm širokým. Mezi menší rostliny patří například keják otrubnatý (Zamia furfuracea) z Mexika, nazývaná pro tvrdost listu chybně „kartonová palma“.
Na druhé straně ovšem stojí např. kolumbijská zamie Roezlova (Zamia roezlii), která patří mezi největší cykasy. Je považovaný za vůbec nejprimitivnější zamii a dorůstá výšky až 7 m. Jedná se o jeden z mála cykasů dobře snášejících mokro. Roste v brakickém bahně přilehlém k mangrovům a některé z nich jsou schopny přežít zaplavování slanou vodou při přílivu. Jako jediný z cykasů je tato rostlina pojmenována po českém botanikovi - Benediktu Roezlovi.
Zamia ist eine Pflanzengattung innerhalb der Ordnung der Palmfarne (Cycadales).
Die Stämme bilden meist unterirdische Knollen ohne ausgeprägtes Holzgewebe. Manche Arten bilden einen oberirdischen Stamm, der 4 Meter und mehr hoch werden kann. Drei Arten haben eine stark abgeleitete Wuchsform: Zamia pseudoparasitica ist ein Epiphyt auf Baumstämmen und verankert sich mit seinen Wurzeln. Die übrigen beiden, Zamia cremnophila und eine unbeschriebene Art, wachsen auf Sandstein-Felsen, halten sich mit den Wurzeln in kleinen Spalten fest. Arten mit oberirdischen Stämmen werfen die Blattbasen und Cataphylle bald ab und haben dann eine nackte Epidermis. Bei den im Regenwald wachsenden Arten ist der Stamm bald mit Epiphyten bedeckt.
Die Blätter sind einfach gefiedert, lang oder kurz, aufrecht, waagrecht oder hängend und sehr variabel. Sich entwickelnde Blätter sind grün, bronze, rot oder purpurn. Blattstiel und Rhachis sind unbewehrt oder mit scharfen Stacheln versehen. Die Fiederblättchen sind steif und ledrig oder weich und papierartig, die Oberfläche glatt, gefurcht oder gerippt, glänzend oder matt, der Blattrand ganzrandig, gezähnt oder gesägt. Zamia variegata hat panaschierte Blätter.
Die weiblichen Zapfen sind je nach Art sehr unterschiedlich. Die Größe reicht von 7,5 cm bis 46 cm. Die Farbe der Sarcotesta reicht von gelb über orange und pink bis rot. Bei den meisten Arten gibt es keine Samenruhe. Die Reifung der Zapfen dauert 6 bis 14 Monate, die wachsenden Samen zwängen die Sporophylle auseinander. Solange unreif, ist die Sarcotesta unauffällig. Wenn der Zapfen aufbricht, beenden die Samen rasch die Reifung und die Sarcotesta wird farbig und weich. Die Arten werden, soweit untersucht, alle von Insekten bestäubt (Entomophilie). Die Ausbreitung der Samen erfolgt möglicherweise durch Vögel und Nagetiere.
Männliche Zapfen sind weniger variabel als die weiblichen. Sie sind klein, wachsen und vergehen schnell. Bei manchen tropischen Arten reifen die vielen Zapfen zeitlich nacheinander, sodass die Zeitdauer der Pollenproduktion dennoch lange ist.
Die Chromosomenzahlen betragen 2n = 16-18, 21-28.
Die Zamia-Arten haben bezüglich der Standorte das breiteste Spektrum aller Palmfarne. Es gibt Arten im Regenwald, Savanne, auf stabilen Küstendünen, Gezeitensümpfen, und Wüsten, vom Meeresniveau bis in Höhenlagen von 2500 Metern.
Viele Arten sind aufgrund ihres kleinen Areals und der zunehmenden Landnutzung stark gefährdet.
Die Gattung Zamia wurde von Carl von Linné 1763 aufgestellt. Die Typusart ist Zamia pumila.[1] Synonyme für Zamia L. sind: Palmifolium Kuntze nom. superfl., Palma-filix Adans. nom. rej., Chigua D.W.Stev., Aulacophyllum Regel.[2]
Zamia bildet mit der Gattung Microcyca die Tribus Zamieae innerhalb der Unterfamilie Zamioideae in der Familie Zamiaceae. Seit Lindstrom 2009 gehören die bisherigen zwei Arten der Gattung Chigua D.W.Stev. unter dem Namen Zamia restrepoi (D.W.Stev.) A.Lindstr. auch wieder in die Gattung Zamia.[3][4]
Die Gattung Zamia kommt in der Neotropis vor, allerdings als eine der wenigen Palmfarngattungen beiderseits des Äquators. Die Nordgrenze der Verbreitung liegt in Georgia und Florida, das Areal reicht über Mexiko, die Westindischen Inseln und Zentralamerika nach Südamerika bis nach Nord-Chile, Bolivien und Brasilien. Die größte Artenvielfalt erreicht sie in Panama, Kolumbien und Kuba. In Mexiko gibt es 2009 22 Arten.
Whitelock führt 2002 60 Zamia-Arten an.[5] Danach wurden viele weitere Arten erstbeschrieben. Es gibt etwa 79 Zamia-Arten (Stand 2018):[2][4]
Zamia-Arten werden im Vergleich zu anderen Palmfarn-Gattungen relativ selten als Zierpflanzen verwendet. Ein Grund wird in ihrer tropischen Verbreitung gesehen, in den gemäßigten Breiten können sie fast nur im Glashaus kultiviert werden.
Zamia ist eine Pflanzengattung innerhalb der Ordnung der Palmfarne (Cycadales).
Zamia is a genus of cycad of the family Zamiaceae, native to North America from the United States (in Georgia and Florida) throughout the West Indies, Central America, and South America as far south as Bolivia.[2][3][4][5] The genus is considered to be the most ecologically and morphologically diverse of the cycads, and is estimated to have originated about 68.3 million years ago.[6]
The genus comprises deciduous shrubs with aerial or subterranean circular stems, often superficially resembling palms. They produce spirally arranged, pinnate leaves which are pubescent, at least when young, having branched and simple, transparent and coloured hairs. The articulated leaflets lack a midrib, and are broad with subparallel dichotomous venation. Lower leaflets are not reduced to spines, though the petioles often have prickles. The emerging leaves of many Zamia species are striking, some emerging with a reddish or bronze cast (Z. roeslii being an example). Zamia picta is even more distinctive, being the only truly variegated cycad (having whitish/yellow speckles on the leaves).[7]
Zamia sporophylls are born in vertical rows in cones, and the megasporophyll apices are faceted or flattened, not spinose. The fleshy seeds are subglobular to oblong or ellipsoidal, and are red, orange, yellow or rarely white. The endosperm is haploid, derived from the female gametophyte. The embryo is straight, with two cotyledons that are usually united at the tips and a very long, spirally twisted suspensor. The sperm of members from the genus are large, as is typical of cycads, and Z. roezlii is an example; its sperm are approximately 0.4 mm long and can be seen by the unaided eye.[8]
All the species of Zamia produce leafy crowns of foliage that make them choice garden specimens and most varieties branch heavily in age to produce handsome clumps. With a few exceptions, most Zamia species are found in warm, humid, tropical rainforest habitats, growing in the forest understory. However, many species are still fairly adaptable, performing quite well in cultivation, especially in subtropical areas. All species need good drainage and protection from the cold.
At least one species, Z. pseudoparasitica, grows as an epiphyte in the branches of trees.
Accepted species:[9]
Phylogeny of Zamia[10][11]Z. skinneri (Cebolla roja)
Z. furfuracea (Cardboard palm)
Z. portoricensis (Marunguey)
Z. integrifolia (Florida arrowroot)
Z. pumila (Coontie)
Z. angustifolia (Bay-rush)
Z. wallisii (Chigua)
.jpg)
,_Puerto_RIco.jpg)
.jpg)
Karte mit allen verlinkten Seiten: 
{{cite journal}}: Cite journal requires |journal= (help) 
Zamia is a genus of cycad of the family Zamiaceae, native to North America from the United States (in Georgia and Florida) throughout the West Indies, Central America, and South America as far south as Bolivia. The genus is considered to be the most ecologically and morphologically diverse of the cycads, and is estimated to have originated about 68.3 million years ago.
Zamia es un género de plantas de la familia Zamiaceae, la cual es botánicamente cercana a la familia Cicadaceae, con cerca de 50 especies, nativa de Norte, Centro y Sudamérica, tan al norte como Georgia en EE. UU. (Z. integrifola; la única cícada nativa de EE. UU.) y tan al sur como Bolivia (Z. boliviana).
El género comprende arbustos deciduos con tallos aéreos o subterráneos circulares, con frecuencia superficialmente que recuerdan palmas. Producen hojas con arreglos espiralados, pinnadas, pubescentes, al menos cuando jóvenes, con pelos ramosos o simples, transparentes y coloreados. Los folíolos se articulan, y son anchos con venación subparalela dicotómica. Los foliolos más bajos no se reducen a espinas, aunque los peciolos pueden tener espinículas. Las hojas emergentes como muchas especies de Zamia se golpean, y algunas emergen con un encastre rojizo a bronceado (Z. roesli es un ej.) Zamia picta es aún más distintiva, siendo la únida cícada variegada (tiene manchas blancuzcas/amarillentas en las hojas).
Los esporófilos de Zamia nacen en filas verticales en estróbilo, y los ápices megasporofitos están facetados o achatados, no espinosos. Las semillas carnosas son subglobulares a oblongas o elipsoidales, y rojas, anaranjadas, amarillas o raramente blancas. El endosperma es haploide, derivado de gametófito hembra. El embrión es recto, con dos cotiledones que están usualmente unidos por las puntas y con un suspensor muy largo, espiralado y enroscado.
Los óvulos en el género son grandes, típico de las cícadas, y Zamia roezlii es un ej.; mide aproximadamente 0,4 mm de largo y pueden verse al ojo desnudo [1] Archivado el 19 de diciembre de 2010 en Wayback Machine..
Todas las especies de Zamia producen coronas foliares, lo que las hace muy aptas para decorar jardines. Con pocas excepciones, muchas spp. de Zamia se hallan en hábitats cálidos, húmedos, selvas tropicales. Sin embargo, muchas especies se adaptan, a áreas más frescas. Y todas las especies necesitan buen drenaje y protección al frío.
Al menos una especie, Z. pseudoparasitica, crece como epífita en las ramas de árboles.
El nombre Zamia proviene del idioma griego azaniae, que significa "un cono de pino".
Zamia es un género de plantas de la familia Zamiaceae, la cual es botánicamente cercana a la familia Cicadaceae, con cerca de 50 especies, nativa de Norte, Centro y Sudamérica, tan al norte como Georgia en EE. UU. (Z. integrifola; la única cícada nativa de EE. UU.) y tan al sur como Bolivia (Z. boliviana).
El género comprende arbustos deciduos con tallos aéreos o subterráneos circulares, con frecuencia superficialmente que recuerdan palmas. Producen hojas con arreglos espiralados, pinnadas, pubescentes, al menos cuando jóvenes, con pelos ramosos o simples, transparentes y coloreados. Los folíolos se articulan, y son anchos con venación subparalela dicotómica. Los foliolos más bajos no se reducen a espinas, aunque los peciolos pueden tener espinículas. Las hojas emergentes como muchas especies de Zamia se golpean, y algunas emergen con un encastre rojizo a bronceado (Z. roesli es un ej.) Zamia picta es aún más distintiva, siendo la únida cícada variegada (tiene manchas blancuzcas/amarillentas en las hojas).
Los esporófilos de Zamia nacen en filas verticales en estróbilo, y los ápices megasporofitos están facetados o achatados, no espinosos. Las semillas carnosas son subglobulares a oblongas o elipsoidales, y rojas, anaranjadas, amarillas o raramente blancas. El endosperma es haploide, derivado de gametófito hembra. El embrión es recto, con dos cotiledones que están usualmente unidos por las puntas y con un suspensor muy largo, espiralado y enroscado.
Los óvulos en el género son grandes, típico de las cícadas, y Zamia roezlii es un ej.; mide aproximadamente 0,4 mm de largo y pueden verse al ojo desnudo [1] Archivado el 19 de diciembre de 2010 en Wayback Machine..
Todas las especies de Zamia producen coronas foliares, lo que las hace muy aptas para decorar jardines. Con pocas excepciones, muchas spp. de Zamia se hallan en hábitats cálidos, húmedos, selvas tropicales. Sin embargo, muchas especies se adaptan, a áreas más frescas. Y todas las especies necesitan buen drenaje y protección al frío.
Al menos una especie, Z. pseudoparasitica, crece como epífita en las ramas de árboles.
El nombre Zamia proviene del idioma griego azaniae, que significa "un cono de pino".
Zamia est un genre de plante qui appartient à la famille des Zamiacées. Le Genre est réparti essentiellement sur le continent américain (Mexique jusqu'en Bolivie en passant par les Antilles). Certaines espèces comme Zamia integrifolia peuvent être localisées aux États-Unis (Géorgie et la Floride).
Zamia forme habituellement des tubercules souterrains sans xylème prononcé. Certaines espèces forment un tronc hors-sol, qui peut atteindre 1,20 m de haut voire plus.
Deux types ont une forme de croissance dérivée :
- Épiphyte tel que Zamia pseudoparasitica qui pousse sur les troncs d'arbres et s'ancre avec ses racines. NB : C'est la seule espèce de la division des Gymnospermes qui est épiphyte.
- Saxicole tel que Zamia cremnophila qui pousse sur les falaises calcaires, dans de petits espaces rocheux dont les racines s'ancrent dans les fentes.
Les feuilles sont simples pennées, longue ou courte, verticale, horizontale ou suspendus et très variable.
Les nombres de chromosomes 2n = 16-18, 21-28.
Selon Catalogue of Life (24 juillet 2017)[1] :
Zamia est un genre de plante qui appartient à la famille des Zamiacées. Le Genre est réparti essentiellement sur le continent américain (Mexique jusqu'en Bolivie en passant par les Antilles). Certaines espèces comme Zamia integrifolia peuvent être localisées aux États-Unis (Géorgie et la Floride).
Zamija (lat. Zamia), rod cikada iz porodice Zamiaceae. Pripada mu 81 priznatih vrsta [1]
Zamia Miq. è un genere di cicadi della famiglia delle Zamiaceae, comprendendente circa 70 specie native di America del nord, America Centrale e America del Sud.
Le specie di Zamia si presentano come cespugli con caratteristiche intermedie tra le palme e le felci.
Hanno fusti tozzi, in talune specie sotterranei. Esiste anche una specie epifita, la Z. pseudoparasitica, che cresce sui rami degli alberi.
Le foglie sono coriacee, dall'aspetto lucido e ceroso, pennate e disposte a spirale. Mancano di una venatura centrale ma presentano venature multiple e ramificate. Si pensa che si tratti di un tipo di venatura primitivo, comune ad alcune specie di felci, nonché al Ginkgo biloba. A differenza di altre cicadi manca la differenziazione delle foglie basali in spine. La Z. variegata è l'unica cicade con foglie multicolori (verdi con screziature gialle).
Sono piante dioiche con coni maschili oblunghi e coni femminili ovoidali, dotati di stelo o sessili.
I semi oblunghi o ellissoidali, possono essere rossi, gialli, arancio o raramente bianchi.
Il genere è tipico nel Nuovo Mondo con una distribuzione che va dalla Georgia sino alla Bolivia.
Vivono in una vasta gamma di habitat, dalla savana alla prateria, dalle macchie arbustive al sottobosco delle foreste tropicali. La maggior parte delle specie predilige zone calde e umide, ma nonostante ciò molte specie si adattano anche alle zone temperate preferendo sempre esposizioni parzialmente ombreggiate e terreni ben drenati. Tollerano comunque male il freddo.
Oltre la metà delle specie di Zamia è classificata come specie in pericolo, per lo più per la distruzione degli habitat originari.
Comprende le seguenti specie:[1][2]
Le due specie attribuite in passato al genere Chigua (C. restrepoi e C. bernalii), entrambe endemiche della Colombia, sono oggi considerate come un'unica entità, attribuita al genere Zamia (Z.restrepoi).[3]
Zamia Miq. è un genere di cicadi della famiglia delle Zamiaceae, comprendendente circa 70 specie native di America del nord, America Centrale e America del Sud.
Zamija (Zamia) – zamijinių (Zamiaceae) šeimos augalų gentis, kuriai priklauso į palmes panašūs krūmai.
Natūraliai paplitusi Šiaurės, Centrinėje ir Pietų Amerikoje.
Gentyje yra apie 50 rūšių.
ir kt.
Siauralapė zamija (Zamia angustifolia)
Rudaplaukė zamija (Zamia furfuracea)
Žemoji zamija (Zamia pumila)
Hondūrinė zamija (Zamia standleyi)
Zamija (Zamia) – zamijinių (Zamiaceae) šeimos augalų gentis, kuriai priklauso į palmes panašūs krūmai.
Natūraliai paplitusi Šiaurės, Centrinėje ir Pietų Amerikoje.
Gentyje yra apie 50 rūšių.
Zamia é um género de plantas da família Zamiaceae, presente na América do Sul.
Zamia é um género de plantas da família Zamiaceae, presente na América do Sul.
Це дводомні пальмово- або папоротевиді чагарники. Стебла часто розгалужені, зазвичай вони утворюють підземні бульби без вираженої деревної тканини. Деякі види утворюють надземне стебло, який може рости до 4 метрів заввишки або й більше. Є також епіфітний вид, Z. pseudoparasitica, який росте на гілках дерев. А вид Z. cremnophila росте на піщаних скелях, міцно тримаючись коренями за невеликі зазори.
Листя розташоване по спіралі, перисте, шкірясте, опушене, принаймні, коли молоде, від широко до довгасто-еліптичної форми, від блискучого до воскового вигляду, може бути вертикальним, горизонтальним або повислим. Молоде листя зелене, бронзове, червоне або фіолетове. Листові фрагменти від цілих до грубо зубчастих. Z. variegata — єдина з саговникоподібних рослин з різнобарвним листям: зелене з жовтими смугами. Черешки часто мають колючки. Хребет беззбройний або з гострими колючками.
Рослини дводомні з чоловічими і жіночими шишками довгасто яйцевидими. Шишки чітко плодоніжкові. Пилкові шишки більш стрункі, ніж насіннєві шишки. Жіночі шишки дуже сильно відрізняються в залежності від виду. Розмір коливається від 7,5 см до 46 см. Дозрівання шишок займає від 6 до 14 місяців. Чоловічі шишки менш різноманітні. Вони маленькі, ростуть і достигають швидко. Насіння від майже кулястого до довгастого або еліпсоїдного, з червоною, оранжевою, жовтою або рідше білою м'ясистою зовнішньою саркотестою. Усі досліджені досі види запилюються комахами. Поширення насіння робиться, можливо, птахами і гризунами. Хромосомні числа, 2n = 16-18, 21-28.
Поширення неотропічне: США: Флорида, Пуерто-Рико; Мексика; Центральна Америка; Південна Америка: до Болівії. Найбільша різноманітність видів у Панамі й Колумбії. Висота проживання: від рівня моря до 2500 м над рівнем моря.
Рослини живуть в широкому діапазоні середовищ існування, від стабільних прибережних дюн, припливних боліт, саванових луків і чагарників до тропічних лісів. За кількома винятками, більшість видів віддає перевагу теплим, вологим місцям, але, незважаючи на це багато видів добре адаптувалися до помірних зон; віддає перевагу частково затіненим і добре дренованим ґрунтам. Більше половини видів Замія класифікується як ті, що знаходяться під загрозою зникнення, в основному через знищення природних середовищ існування.
Деякі види використовуються в Бразилії, як протиотрута до укусу змії.
Zamia L.
Синонимы
Замия (лат. Zamia) — род саговников семейства Замиевые (лат. Zamiaceae), где является типовым. Род включает около 58 видов[1], распространенных в тропических и субтропических районах Южной, Центральной и Северной Америки.
Небольшие растения с массивным бочковидным стволом и перистыми листьями. Характерной чертой рода является очерёдное расположение листьев.
Размеры ствола колеблются от 2—3 сантиметров у Замия карликовая (Zamia pygmaea) до нескольких метров у Замия паразитная (Zamia poeppigiana) и Замия ложнопаразитная (Zamia pseudo-parasitica).
По информации базы данных The Plant List (на июль 2016) род включает 65 видов[2]:
Мхи, плауны, хвощи, папоротники, голосеменные растения / проф. И.В. Грушвицкий, к.б.н. С.Г. Жилин. — Москва: Просвещение, 1978. — Т. 4. — 447 с. — (Жизнь растений).
Замия (лат. Zamia) — род саговников семейства Замиевые (лат. Zamiaceae), где является типовым. Род включает около 58 видов, распространенных в тропических и субтропических районах Южной, Центральной и Северной Америки.
