nomes no trilho de navegação
Gwyfyn sy'n perthyn i deulu'r Lasiocampidae yn urdd y Lepidoptera yw llabed, sy'n enw benywaidd; yr enw lluosog ydy llabedau; yr enw Saesneg yw Lappet, a'r enw gwyddonol yw Gastropacha quercifolia.[1][2] Mae i'w ganfod yn Ewrop ac yng ngogledd a dwyrain Asia.
Mae lled y ddwy adain rhwng 50–90 mm. Mae'r fenyw yn fwy na'r gwryw. Ehedant rhwng Mehefin a Gorffennaf, yn ddibynol ar y lleoliad.
Prif fwyd y siani flewog ydy Crataegus, Prunus spinosa, Helygen a Derwen.
Gellir dosbarthu'r pryfaid (neu'r Insecta) sy'n perthyn i'r Urdd a elwir yn Lepidoptera yn ddwy ran: y gloynnod byw a'r gwyfynod. Mae'r dosbarthiad hwn yn cynnyws mwy na 180,000 o rywogaethau mewn tua 128 o deuluoedd.
Wedi deor o'i ŵy mae'r llabed yn lindysyn sy'n bwyta llawer o ddail, ac wedyn mae'n troi i fod yn chwiler. Daw allan o'r chwiler ar ôl rhai wythnosau. Mae pedwar cyfnod yng nghylchred bywyd glöynnod byw a gwyfynod: ŵy, lindysyn, chwiler ac oedolyn.
Gwyfyn sy'n perthyn i deulu'r Lasiocampidae yn urdd y Lepidoptera yw llabed, sy'n enw benywaidd; yr enw lluosog ydy llabedau; yr enw Saesneg yw Lappet, a'r enw gwyddonol yw Gastropacha quercifolia. Mae i'w ganfod yn Ewrop ac yng ngogledd a dwyrain Asia.
Mae lled y ddwy adain rhwng 50–90 mm. Mae'r fenyw yn fwy na'r gwryw. Ehedant rhwng Mehefin a Gorffennaf, yn ddibynol ar y lleoliad.
Bourovec ovocný (Gastropacha quercifolia) je velký a nápadný noční motýl z čeledi bourovcovitých, vzácně se vyskytující i na území České republiky. Je pozoruhodný zejména svým vzhledem v klidové poloze, kdy připomíná suchý list stromu.[1]
Přirozeně obývá nezapojené biotopy slunných lesostepí a řídké smíšené lesy a jejich okraje, zejména s porostem dubů. Po kulturních změnách v krajině se populace motýla přemístily do parků, zahrad a ovocných sadů, kde jsou nicméně v moderních dobách likvidovány přebujelou chemizací. Tak se stalo, že druh, který byl ještě v 80. letech 20. století považován za škůdce, je ve třetím tisíciletí na pokraji vyhubení.[1][2]
V České republice je veden v Červeném seznamu bezobratlých jako druh ohrožený.[3]
Patří k největším bourovcům vůbec. Délka předního křídla je 25–45 mm, přičemž samice jsou znatelně větší než samci. Základní barvou je červenohnědá, při okrajích křídel přecházející až k fialovým odstínům. Oba páry křídel jsou zbarveny podobně, napříč žilnatinou se táhne vícero tenkých, klikatých, tmavohnědých příček. Okraje křídel jsou výrazně zoubkované. Tělo i zadeček motýla jsou hustě ochlupené, zbarvením totožné s křídly.[1][2]
Vajíčka jsou nápadná, soustředně zelenobíle pruhovaná.[1]
Housenky jsou zbarvením nenápadné, v poslední fázi vývoje ovšem vynikají svou velikostí, která může dosahovat až 12 cm délky. Mladé housenky jsou popelavě šedočerné, později se barví spíše do hněda. Na hřbetní straně je každý článek opatřen dvěma červenými bradavičkami, za 2. a 3. článkem jsou navíc široké, tmavě modré skvrny. Stejně jako imago, také housenky jsou hustě ochlupené.[2]
Kukla je uložena v zámotku šedé barvy.[1][2][4]
Zatímco v jižní Evropě vytváří dvě pokolení ročně, ve středoevropském regionu se vyskytuje jen v jedné generaci. Dospělci létají od června do poloviny srpna. Ve dne odpočívají na větvičkách keřů a stromů, přičemž tykadla stahují dozadu podél hlavy a zadní křídla podsouvají ven pod předními, čímž napodobují vzhled suchých listů. Podobně jako jiní bourovci je i bourovec ovocný aktivní především v noci, kdy lze motýly pozorovat v blízkosti lidských sídel, kam je lákají umělé zdroje světla. Oplodněné samičky kladou vajíčka na živné rostliny po jednom.[1][2][4]
Housenky se líhnou ještě v srpnu a prodělávají podobný vývoj jako housenky bourovce švestkového – po krátkém podzimním žíru se ukrývají k přezimování ve štěrbinách stromové kůry a vývoj dokončují v květnu následujícího roku. Živí se listy různých listnáčů – především dubu, ale také jívy, lísky, hlohu a trnky; ze zahradních druhů se s nimi lze setkat na švestce, jabloni či hrušni.[1][2] V zahradách ale bývají housenky zpravidla zahubeny ještě před přezimováním, při podzimním ošetření stromů.[5] Pokud se jim podaří přezimovat a zdárně dorůst, upředou si kolem sebe ve štěrbině kůry nebo rozsoše větviček šedavě zbarvený kokon. Zde se přemění v kuklu.[1]
Motýli se z kukel líhnou přibližně za 4 týdny.[4]
Vajíčka bourovce ovocného
Mladá housenka
Housenka třetího instaru
Kokon (preparát)
Bourovec ovocný – pedagogický box univerzity v Rennes
Obrázky, zvuky či videa k tématu bourovec ovocný ve Wikimedia Commons
Bourovec ovocný (Gastropacha quercifolia) je velký a nápadný noční motýl z čeledi bourovcovitých, vzácně se vyskytující i na území České republiky. Je pozoruhodný zejména svým vzhledem v klidové poloze, kdy připomíná suchý list stromu.
Die Kupferglucke (Gastropacha quercifolia) ist ein Schmetterling (Nachtfalter) aus der Familie der Glucken (Lasiocampidae).
Die Falter erreichen eine Flügelspannweite von 52 bis 65 Millimetern. Sie haben Flügel, die einem trockenen Blatt sehr ähnlich sind. Die Flügel sind rotbraun gefärbt, bei jungen Tieren haben sie zusätzlich einen violetten Schimmer. Auf ihnen sind mehrere feine, graue Zackenbinden. Der Flügelrand ist gewellt. Sie haben eine auffällig langgestreckte, nasenartige Mundpartie.[1]
Die Raupen werden 100 Millimeter lang und sind stark abgeflacht. Sie haben an den Seiten bräunliche oder graue Haare. Auf den Seiten, über den Rücken verlaufen breite, bräunliche Schrägstreifen. Am zweiten und dritten Segment sind Hautfalten, aus denen schwarzblaue Haarpolster ausgestülpt werden können. Am vorletzten Segment ist ein deutlicher Höcker am Rücken zu erkennen. Junge Raupen haben noch keine Haare an den Hautfalten und man kann dort die orangefarben gefärbten Streifen erkennen, die später verdeckt sind.[1]
Eier
Raupe (L1)
Raupe (L2)
Raupe (L3)
Raupe (L4)
Raupe (L4), die schwarzblauen Haarpolster treten hervor
Die Tiere sind in Europa, außer auf der Iberischen Halbinsel, dem Nordosten Großbritanniens und dem hohen Norden, östlich bis Japan lokal weit verbreitet.[2] Sie leben in verschiedenen Lebensräumen von Wäldern, am Rand von Mooren, in Auwäldern, auf verbuschtem Trockenrasen, an Hecken und in Streuobstwiesen. Ihre Populationen sind stark rückläufig und sie sind schon vielerorts verschwunden.[1]
In ihrer Ruheposition schieben die Falter ihre Hinterflügel unter den Vorderflügeln hervor. Die Raupen schlüpfen im Spätsommer. Bis zum Winter erreichen sie eine Länge von ca. 20 Millimetern, die Überwinterung findet eng an Zweige geschmiegt statt. Sie verpuppen sich im Mai oder Juni des darauffolgenden Jahres in einem grauen Gespinst an Zweigen der Futterpflanzen.[1]
Die Art fliegt in einer Generation in Abhängigkeit von den klimatischen Bedingungen von Mitte Juni bis Mitte August. Späte Einzelfunde sind auch bis Mitte September möglich. Die Raupen können von Mitte März bis Ende Mai angetroffen werden. In einzelnen Fällen kann sich die Larvalentwicklung auch bis Ende Juni hinziehen.[3]
Die Raupen ernähren sich vor allem von den Blättern von Schlehe (Prunus spinosa), aber auch von Obstbäumen wie zum Beispiel Äpfel (Malus), Birnen (Pyrus) und Sträuchern wie Eingriffeligem Weißdorn (Crataegus monogyna), Eberesche (Sorbus aucuparia) und Faulbaum (Frangula alnus).[1]
Die Kupferglucke (Gastropacha quercifolia) ist ein Schmetterling (Nachtfalter) aus der Familie der Glucken (Lasiocampidae).
Gastropacha quercifolia, the lappet, is a moth of the family Lasiocampidae. It is found in Europe and east across the Palearctic to Japan.
The wingspan is 50–90 mm. Meyrick describes it thus - forewings with 9 to termen; red-brown, with purple-bluish gloss, towards costa blackish-mixed, dorsally ferruginous; first, second, and praesubterminal lines blackish-grey, waved, bent near costa; a blackish-grey discal mark; termen waved-dentate. Hindwings as forewings, but lines indistinct, straight, costal area ferruginous, with about six blackish pseudoneuria; 8 connected with cell by long bar. Larva dark grey or brown; whitish dorsal marks on 3 and 4; 2nd and 3rd incisions deep indigo-blue; a prominence on 1 2; a subspiracular series of tubercles and fringe of pale hairs.[1]
The larvae feed on Crataegus, Prunus spinosa, willow and oak.
This article incorporates text from this source, which is in the public domain. Gastropacha quercifolia, the lappet, is a moth of the family Lasiocampidae. It is found in Europe and east across the Palearctic to Japan.
Illustration from John Curtis's British Entomology Volume 5 The wingspan is 50–90 mm. Meyrick describes it thus - forewings with 9 to termen; red-brown, with purple-bluish gloss, towards costa blackish-mixed, dorsally ferruginous; first, second, and praesubterminal lines blackish-grey, waved, bent near costa; a blackish-grey discal mark; termen waved-dentate. Hindwings as forewings, but lines indistinct, straight, costal area ferruginous, with about six blackish pseudoneuria; 8 connected with cell by long bar. Larva dark grey or brown; whitish dorsal marks on 3 and 4; 2nd and 3rd incisions deep indigo-blue; a prominence on 1 2; a subspiracular series of tubercles and fringe of pale hairs.
The larvae feed on Crataegus, Prunus spinosa, willow and oak.
Gastropacha quercifolia, la mariposa de hoja seca, es una polilla de la familia Lasiocampidae. Se encuentra en Europa, Asia del norte y oriental.
Su envergadura es de 50–90 mm. Las hembras son más grandes que los machos. Las taras vuelan de junio a julio dependiendo de su localidad.
Las larvas se alimentan de Crataegus, Prunus spinosa, salixes y de robles.
Gastropacha quercifolia, la mariposa de hoja seca, es una polilla de la familia Lasiocampidae. Se encuentra en Europa, Asia del norte y oriental.
Su envergadura es de 50–90 mm. Las hembras son más grandes que los machos. Las taras vuelan de junio a julio dependiendo de su localidad.
Las larvas se alimentan de Crataegus, Prunus spinosa, salixes y de robles.
Pihlajanorsu (Gastropacha quercifolia) on kookas, punaruskea yöperhonen. Ennen vuotta 1996 laji tunnettiin nimellä tumma lehtikehrääjä. [1] Lajin nimi viittaa aikuisen perhosen pitkiin, eteenpäin suuntautuneisiin huulirihmoihin, jotka muodostavat pään etuosaan kärsää muistuttavan ulokkeen.
Pohjois-Eurooppalaiset yksilöt kuuluvat muotoon f. alnifolia, joka on tummempi ja sinisemmän sävyinen kuin Keski- ja Etelä-Euroopassa tavatut yksilöt. Pihlajanorsu on kookas perhonen, jonka siipien kärkiväli on 50–90 mm. Naaras on huomattavasti isompi ja rotevampi kuin koiras. Siipien reuna on syvään pykäläinen, kuin haavan tai tervalepän lehdessä. Siivet ovat pohjaväriltään tumman punaruskeat. Molempien siipiparien poikki kulkee kolme tummaa, aaltoilevaa poikkiviirua. Muodolla alnifolia etusiiven etureunassa on laaja, diffuusi alue sinertävänmustaa kehnää ja takasiiven sisäsyrjässä on oranssinpunertava alue. Perhosen lepoasento on erikoinen sillä takasiiven etureuna työntyy selvästi esille etusiiven etureunan alta. Tämä rikkoo perhosen hahmon ja paikallaan lepäävä pihlajanorsu näyttää kuivuneelta lehdeltä ja sitä on koostaan huolimatta vaikea löytää.[2][3][4]
Pihlajanorsun toukka on ruskeanharmaa ja karvainen, täysikasvuisena 80–120 mm pitkä ja 12–13 mm leveä.[5] Nuorena se muistuttaa paljon harvinaisemman haapanorsun sekä yleisen orapihlajayökkösen toukkia.[2]
Pihlajanorsua tavataan Pohjois-Espanjasta Japaniin ulottuvalla vyöhykkeellä.[2] Suomessa laji on harvinainen tulokas, jonka ensimmäinen havainto on Uudeltamaalta vuodelta 1943 ja nykyisin lajilla on vakiintunut kanta Etelä-Karjalassa ja Itäisessä Etelä-Savossa. 2000-luvun aikana lajia on tavattu paikoittain pitkin etelärannikkoa. Perhonen lentää heinäkuussa, joskus harvoin toisena sukupolvena syyskuussa.[6]
Lajia tavataan lämpimillä ja aurinkoisilla, usein pihlajaa kasvavilla, pensaikkoisilla paikoilla. Perhoset piilottelevat päivät kasvillisuuden seassa ja lähtevät lentoon vasta yön pimennyttyä kunnolla, joskus vasta puolenyön jälkeen. Koiras lentää valolle, mutta naaras vain harvoin.[2]
Naaras munii 300–500 munaa ravintokasvin oksille. Toukat kasvavat aluksi hitaasti ja laji talvehtii pienenä toukkana rakentamansa silkkisen kotelon sisällä. Toukat ovat täysikasvuisia kesäkuun alkupuoliskolla ja koteloituvat puun kuorelle tai kasvillisuuden joukkoon harmaanruskean, toukkakarvoilla suojetun kotelokopan sisään. Kopan sisälle toukka erittää valkoiseksi jauheeksi kuivuvaa eritettä.[2]
Toukan pääasiallinen ravinto vaihtelee alueittain. Suomessa se syö monien eri ruusukasvien, erityisesti pihlajan, mutta myös omenapuun lehtiä. Etelämpänä eri pajulajien merkitys kasvaa ja toukkia löytyy varsinkin raidalta.[2]
Pihlajanorsu (Gastropacha quercifolia) on kookas, punaruskea yöperhonen. Ennen vuotta 1996 laji tunnettiin nimellä tumma lehtikehrääjä. Lajin nimi viittaa aikuisen perhosen pitkiin, eteenpäin suuntautuneisiin huulirihmoihin, jotka muodostavat pään etuosaan kärsää muistuttavan ulokkeen.
Gastropacha quercifolia
La Feuille-morte du chêne, Gastropacha quercifolia, est une espèce de lépidoptères appartenant à la famille des Lasiocampidae.
L'imago a une envergure de 42 à 60 mm chez le mâle, et de 60 à 90 mm chez la femelle[1]. Son aspect imite une feuille morte.
Gastropacha quercifolia
La Feuille-morte du chêne, Gastropacha quercifolia, est une espèce de lépidoptères appartenant à la famille des Lasiocampidae.
Il bombice foglia di quercia (Gastropacha quercifolia (Linnaeus, 1758)) è un lepidottero appartenente alla famiglia Lasiocampidae, diffuso in Eurasia.
L'apertura alare può raggiungere i 50–90 mm. La femmina presenta maggiori dimensioni rispetto al maschio.
Gli adulti sfarfallano tra giugno e luglio a seconda della località.
Le larve si sviluppano su Crataegus, Prunus spinosa, Salix e querce.
Il bombice foglia di quercia (Gastropacha quercifolia (Linnaeus, 1758)) è un lepidottero appartenente alla famiglia Lasiocampidae, diffuso in Eurasia.
Dit artikel gaat over een nachtvlinder. Voor het blad aan een eikenboom, zie eik. Voor de versiering op (vooral Duitse) onderscheidingen: zie Eikenloof. Het eikenblad (Gastropacha quercifolia) is een nachtvlinder behorende tot de familie van de spinners (Lasiocampidae). De wetenschappelijke naam verwijst, net als de Nederlandse naam, naar de gelijkenis met het blad (folium) van de eik (Quercus).
De spanwijdte bedraagt 50 tot 90 millimeter, vrouwtjes zijn groter dan de mannetjes.
De vliegtijd van het eikenblad is juni en juli. De vlinder komt voor in geheel Europa en Noord- en Oost-Azië maar is in België en Nederland zeldzaam geworden. In Nederland beperkt het leefgebied zich voornamelijk tot Drenthe en de Peel.
Waardplanten van de rupsen zijn struiken en bomen als de meidoorn, sleedoorn, wilg en eik. De vlinder neemt geen voedsel meer tot zich en leeft daardoor maar kort.
Het eikenblad (Gastropacha quercifolia) is een nachtvlinder behorende tot de familie van de spinners (Lasiocampidae). De wetenschappelijke naam verwijst, net als de Nederlandse naam, naar de gelijkenis met het blad (folium) van de eik (Quercus).
Eikebladspinner (Gastropacha quercifolia) er en sommerfugl som tilhører familien ekte spinnere (Lasiocampidae). Den er bare funnet én gang i Norge, da noen larver ble funnet ved Grimstad i Aust-Agder i 1917.
En ganske stor (vingespenn 50 – 81 mm) og kraftig, rødbrun spinner. Vingenes ytterkant er tannete, og når denne spinneren sitter stille, ligner den mye på et vissent blad. Hodet er middels stort, labialpalpene er ganske store og stikker fram som et nebb. Et uvanlig trekk ved denne slekten er at det nesten ikke er forskjell på hannens og hunnens antenner. Begge er rundt 1/3 så lange som forvingene og smalt fjærformede. Begge vingepar er mørkt rødbrune med to smale, ofte utydelige, mørkere siksak-tverrbånd. Larven er grå, fint og tett hårete. Den har et «skjørt» av tette hår langs sidene slik at den ikke kaster noen synlig skygge, den er derfor veldig godt kamuflert når den sitter på en grein. Den har enkelte små, uregelmessige, lyse flekker på ryggen. Puppen ligger i en smal kokong. Den skiller ut et sekret som etter hvert tørker inn til et hvitt, melaktig belegg.
Eikebladspinneren forekommer på varme, buskrike marker og i hager. Larven lever på ulike busker og trær i rosefamilien (Rosaceae) og pilefamilien (Salicaceae). De voksne spinnerne flyr om natten i juli – august.
Eikebladspinneren forkommer fra Sør- og Mellom-Europa østover gjennom Russland til Kina og Japan. I Norden forekom den inntil nylig bare i et lite område i Småland, Öland og det nordlige Gotland i Sverige, men i de siste årene ser den også ut til å ha etablert seg i det sørøstlige Finland. Det er usikkert om larvefunnet ved Grimstad i 1917 tyder på at arten da hadde bestander i området, eller bare skyldes en tilfeldig innførsel. I alle fall er det ingenting som tyder på at denne arten finnes i Norge i dag.
Eikebladspinner (Gastropacha quercifolia) er en sommerfugl som tilhører familien ekte spinnere (Lasiocampidae). Den er bare funnet én gang i Norge, da noen larver ble funnet ved Grimstad i Aust-Agder i 1917.
Barczatka dębolistna, namiotówka dębolistna (Gastropacha quercifolia) - owad z rzędu motyli. Skrzydła o rozpiętości 56-90 mm, ciemnobrunatne. Na skrzydłach przepaski mające formę ciemnych, krótkich kresek tworzących zębate linie[potrzebny przypis].
Owady dorosłe można spotkać od końca czerwca do początku sierpnia. Gąsienice żerują na takich drzewach jak wierzba iwa, śliwa tarnina, leszczyna, kruszyna pospolita, jarząb pospolity i głóg.
Barczatka dębolistna, namiotówka dębolistna (Gastropacha quercifolia) - owad z rzędu motyli. Skrzydła o rozpiętości 56-90 mm, ciemnobrunatne. Na skrzydłach przepaski mające formę ciemnych, krótkich kresek tworzących zębate linie[potrzebny przypis].
Owady dorosłe można spotkać od końca czerwca do początku sierpnia. Gąsienice żerują na takich drzewach jak wierzba iwa, śliwa tarnina, leszczyna, kruszyna pospolita, jarząb pospolity i głóg.
Rostfärgad bladspinnare (Gastropacha quercifolia) är en nattaktiv fjäril i familjen ädelspinnare. Vingspannet är 50–80 millimeter och honan är större än hanen.
Den förekommer i öppna, varma marker i södra och centrala Europa. Den har en begränsad utbredning upp till sydöstra Sverige.
Larven kan bli upp till 120 millimeter lång. [1]
Nationalnyckeln till Sveriges flora och fauna. Fjärilar: Ädelspinnare-tofsspinnare. Lepidoptera: Lasiocampidae-Lymantriidae. 2006. ArtDatabanken, SLU, Uppsala, ISBN 91-88506-58-4
Wikimedia Commons har media som rör Rostfärgad bladspinnare.
Rostfärgad bladspinnare (Gastropacha quercifolia) är en nattaktiv fjäril i familjen ädelspinnare. Vingspannet är 50–80 millimeter och honan är större än hanen.
Den förekommer i öppna, varma marker i södra och centrala Europa. Den har en begränsad utbredning upp till sydöstra Sverige.
Larven kan bli upp till 120 millimeter lång.
Gastropacha quercifolia là một loài bướm đêm thuộc họ Lasiocampidae. Nó được tìm thấy ở châu Âu và miền bắc và Đông Á.
Sải cánh dài 50–90 mm. The đối với con cái are larger than the males. Con trưởng thành bay từ tháng 6 đến tháng 7 tùy theo địa điểm.
Ấu trùng ăn Crataegus, Prunus spinosa, liễu và sồi.
Q]]
Bài viết về Bộ Cánh vẩy này vẫn còn sơ khai. Bạn có thể giúp Wikipedia bằng cách mở rộng nội dung để bài được hoàn chỉnh hơn. Gastropacha quercifolia là một loài bướm đêm thuộc họ Lasiocampidae. Nó được tìm thấy ở châu Âu và miền bắc và Đông Á.
Sải cánh dài 50–90 mm. The đối với con cái are larger than the males. Con trưởng thành bay từ tháng 6 đến tháng 7 tùy theo địa điểm.
Ấu trùng ăn Crataegus, Prunus spinosa, liễu và sồi.
Одно поколение в год. Конец июля, август — до начала сентября. Активны в сумерках, охотно летят на свет.
Самка откладывает яйца на листья и ветки кормовых растений. Яйца продолговатой формы, серого или беловатого цвета с продольными круговыми зелеными линиями и волосками. Стадия яйца 16-18 дней.
Гусеница длиной до 100 мм, и толщиной до 15 мм. Окраска темно-серая, реже — бурая. По бокам покрыта волосистыми бородавками, тело в коротких густых темно-серых волосках. Зимуют молодые гусеницы, впадая в диапаузу до апреля. Кормовые растения — дуб, ива, осина, ольха, рябина,яблоня, таволга, боярышник, тёрн, груша, слива и другие плодовых деревья.
Окукливание в конце мая — июне в большом яйцевидном плотном паутинном коконе серого цвета. Кокон обычно прикреплен к веткам или стволу деревьев.
Одно поколение в год. Конец июля, август — до начала сентября. Активны в сумерках, охотно летят на свет.
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
