nomes no trilho de navegação
Macrothylacia rubi és una papallona nocturna de la família Lasiocampidae.
De l'Europa occidental a l'Àsia central.
Erms, matolls, boscos clars, tanques.
L'espècie va ser descrita pel naturalista suec Carl von Linné el 1758, sota el nom inicial de Phalaena rubi.[1]
Ous
Larva
Larva
Larva enrotllant-se en anell
Larva parasitada
Adult
Adult
Mascle - Mussidan - Muséum de Tolosa
Femella - Mussidan - Muséum de Tolosa
Macrothylacia rubi és una papallona nocturna de la família Lasiocampidae.
Gwyfyn sy'n perthyn i urdd y Lepidoptera yw gwyfyn y cadno, sy'n enw gwrywaidd; yr enw lluosog ydy gwyfynod y cadno; yr enw Saesneg yw Fox Moth, a'r enw gwyddonol yw Macrothylacia rubi.[1][2] Gellir canfod gwyfyn y lliflys yng ngorllewin Ewrop a chanol Asia.
40–65 m ydy lled adenydd yr oedolyn ac mae nhw'n hedfan rhwng Mai a Gorffennaf.
Gellir dosbarthu'r pryfaid (neu'r Insecta) sy'n perthyn i'r Urdd a elwir yn Lepidoptera yn ddwy ran: y gloynnod byw a'r gwyfynod. Mae'r dosbarthiad hwn yn cynnyws mwy na 180,000 o rywogaethau mewn tua 128 o deuluoedd.
Wedi deor o'i ŵy mae'r gwyfyn y cadno yn lindysyn sy'n bwyta llawer o ddail, ac wedyn mae'n troi i fod yn chwiler. Daw allan o'r chwiler ar ôl rhai wythnosau. Mae pedwar cyfnod yng nghylchred bywyd glöynnod byw a gwyfynod: ŵy, lindysyn, chwiler ac oedolyn.
Dyma gofnod Ieuan Roberts: "Tra'n cerdded ar 16 Hydref 2011 dros Esgair Fraith, Llanfair Clydogau, am bellter o haner milltir cyfrais 240 o ‘r siani flewog, i gyd yr un rhywogaeth, yn pori'r planhigion llysiau duon bach. Roeddent yn flewog iawn gyda chylchoedd o ddau liw brown amdanynt. Credaf mai lindys gwyfyn y cadno oeddynt. Nid oedd camera gennyf... Roeddwn wedi dod ar draws ychydig ar y Mynydd Bach y diwrnod cynt ac rwyf wedi dod ar eu traws yn gyffredin ar y tiroedd uchel.... Roedd 10 yno ar ochor y ffordd heddiw o fewn 3 llath i'w gilydd”.[3]
Dyma rai cofnodion eraill o’r un amser o’r flwyddyn:
Mae’n debyg mai paratoi at aeafgysgu oedd rhain.
Wyau
Siani flewog
♂
♀
Gwyfyn sy'n perthyn i urdd y Lepidoptera yw gwyfyn y cadno, sy'n enw gwrywaidd; yr enw lluosog ydy gwyfynod y cadno; yr enw Saesneg yw Fox Moth, a'r enw gwyddonol yw Macrothylacia rubi. Gellir canfod gwyfyn y lliflys yng ngorllewin Ewrop a chanol Asia.
40–65 m ydy lled adenydd yr oedolyn ac mae nhw'n hedfan rhwng Mai a Gorffennaf.
Bourovec ostružiníkový (Macrothylacia rubi), známý také jako bourovec ostružinový,[1] je noční motýl z čeledi bourovcovitých, vyskytující se mimo jiné i na území České republiky. Zde patří vzrůstem mezi větší bourovce.[2] Je známý především pro své nápadně dlouhé, černohnědě chlupaté housenky, které se na podzim hojně objevují na výslunných polních cestách i jinde ve stepní krajině.[3]
Areál rozšíření druhu leží především v Evropě, ale zasahuje až na jih Sibiře.
Preferuje otevřené, spíše sušší biotopy. Hojně se objevuje ve stepních a lesostepních oblastech, na travnatých pasekách, ale i na vřesovištích.[3] Drží se spíše v nižších nadmořských výškách.[4][5]
Imaga obou pohlaví se od sebe znatelně liší – samice jsou vždy větší (délka předního křídla 27–33 mm) než samci (délka předního křídla 24–26 mm). Základní barvou samic je šedá až zelenavě šedohnědá, samci jsou zbarveni více do rudohněda. Přední křídla jsou zhruba v polovině délky přepažena dvojicí světlejších proužků, které jsou u samců zřetelnější než u samic. Zadní křídla jsou u obou pohlaví jednobarevná (u samic žlutavě šedá, u samců hnědošedá). Tělo má vždy barvu shodnou s předními křídly jedince. Důležitým znakem jsou tykadla (u samců nápadně hřebenitá).[3]
Vajíčka jsou lesklá, šedohnědě zbarvená.[5]
Housenky bourovce ostružiníkového jsou v mládí černé se žlutými zářezy mezi tělními články, později žluté kroužky mizí a starší housenky jsou už celé tmavě rudohnědé. Tělo je pokryto hustým porostem dlouhých, černohnědých chlupů, hlava je sametově černá. Před kuklením měří housenky 6–7 cm.[3][4][5]
Kukla je černá, tlustá a válcovitá, s nápadnými rudohnědými zářezy mezi články zadečku. Je uložena v měkkém, šedavém kokonu.[3]
Bourovec ostružiníkový se vyskytuje v jediné generaci, jejíž vývoj probíhá zvolna během celého roku. Motýli se začínají objevovat v květnu, na přelomu května a června jsou nejhojnější a s koncem července doba jejich výskytu končí. Přes den je někdy možné zpozorovat létající samce, kteří se přemisťují rychlým, klikatým letem nízko nad zemí, přičemž hledají samice. Ty se přes den ukrývají v travních porostech a létají až v noci. Po setmění je silně přitahují umělé zdroje světla, kde ale často nacházejí smrt. Samice, kterým se podaří spářit se a přežít, kladou vajíčka ve skupinkách okolo 20 kusů na listy nejrůznějších rostlin bylinného patra.[3][4]
Housenky se z vajíček líhnou přibližně po měsíci, zpravidla ještě v červenci. Při volbě potravy jsou silně polyfágní – živí se širokým spektrem rostlin od jednoletek až po listnaté stromy. Mezi nejčastější živné rostliny patří ostružiník a maliník,[2] ale požírají také mochnu husí, jahodník či jetel.[3][5]
Housenky milují teplo a rády se sluní. Setkat se s nimi lze zejména na podzim, kdy v hojných počtech putují krajinou a hledají si vhodné místo pro přezimování. Při vyrušení, nebo jsou-li uchopeny do ruky, stáčejí se housenky do pevného klubíčka, ze kterého se jen neochotně rozmotávají.[4] Obecně však není vhodné brát housenky bourovců do rukou, neboť jejich jemné chloupky mohou u přecitlivělých osob při neopatrné manipulaci způsobovat kožní alergie a vyrážky.[5] Zimu přečkávají plně vzrostlé housenky v klidovém režimu; na jaře po oteplení (zpravidla v dubnu) se rozlézají a bez dalšího žíru se kuklí. Vytvářejí si měkký, šedý zámotek mezi přízemním rostlinstvem.[3][4]
Další generace motýlů se z kukel líhne přibližně po třech týdnech.[2]
Samice při pohledu z boku
Samec
Snůška vajíček
Právě vylíhnuté housenky
Mladá housenka
Dorostlá, putující housenka
Obrázky, zvuky či videa k tématu bourovec ostružiníkový ve Wikimedia Commons
Bourovec ostružiníkový (Macrothylacia rubi), známý také jako bourovec ostružinový, je noční motýl z čeledi bourovcovitých, vyskytující se mimo jiné i na území České republiky. Zde patří vzrůstem mezi větší bourovce. Je známý především pro své nápadně dlouhé, černohnědě chlupaté housenky, které se na podzim hojně objevují na výslunných polních cestách i jinde ve stepní krajině.
Der Brombeerspinner (Macrothylacia rubi) ist ein Schmetterling (Nachtfalter) aus der Familie der Glucken (Lasiocampidae).
Die Falter erreichen eine Flügelspannweite von 38 bis 68 Millimetern. Die Weibchen haben graubraune Vorderflügel, die Männchen rotbraune oder graubraune. Beide tragen zwei schmale, hellgelbliche Querbinden. Dazwischen ist die Flügelfärbung bei den Männchen etwas aufgehellt.
♂
♀
Die Raupen werden ca. 80 Millimeter lang. Sie sind anfangs schwarz, mit leuchtend gelben oder orangen Segmenteinschnitten und tragen wenige lange, hellgraue Haare. Im Alter sind sie durch ihre dichte, schwarz und rotbraun gefärbte Behaarung deutlich dunkler. An den Seiten tragen sie aber weiterhin hellgraue Haare.[1]
Die Tiere kommen in ganz Europa, außer dem hohen Norden und Teilen des Mittelmeergebietes, östlich bis nach Zentralasien vor. Sie sind in Mitteleuropa die häufigste Gluckenart. Man findet sie in verschiedensten offenen, sowohl trockenen als auch feuchten Gegenden, wie z. B. auf Trockenrasen, an Böschungen, auf Wiesen an Waldrändern und in Mooren.[1]
Die Weibchen sind dämmerungs- und nachtaktiv und lassen sich schon früh durch künstliche Lichtquellen anlocken. Die Männchen fliegen am späten Nachmittag und in der Dämmerung knapp über der Vegetation wild und im sehr schnellen Zickzackflug umher, um paarungsbereite Weibchen aufzuspüren.[2]
Die Falter fliegen in einer Generation von Mitte Mai bis Juli. Die Raupen findet man ab August und nach der Überwinterung bis April.[3]
Die Raupen fressen die Blätter zahlreicher Sträucher und krautiger Pflanzen wie z. B. Schlehe (Prunus spinosa), Himbeere (Rubus idaeus), Brombeeren (Rubus fruticosus), Gelbes Sonnenröschen (Helianthemum nummularium), Kleiner Wiesenknopf (Sanguisorba minor), Flügelginster (Genista sagittalis), Klee (Trifolium), Wicken (Vicia) und Spitzwegerich (Plantago lanceolata).[1][2]
Die Weibchen kleben ihre 2,5 Millimeter langen Eier in Bodennähe, aber auch bis maximal 1,5 Meter Höhe, in Gruppen um Stängel. Die Eier sind oval, hell cremefarben, haben am Pol einen dunklen Punkt und darum ein hellbraunes, kreisförmiges Muster. Die Raupen sind Einzelgänger und verstecken sich am Tag unter Steinen. Abends klettern sie auf der Vegetation empor. Man sieht sie im Spätsommer gelegentlich bei der Überquerung von Straßen oder offenen, vegetationslosen Stellen. Wenn sie Gefahr wittern, ringeln sie sich zusammen und bleiben minutenlang in dieser Stellung. Ihre Haare können bei Berührung allergische Reaktionen hervorrufen. Sie verkriechen sich voll entwickelt ab Ende August und überwintern, bevor sie sich im Frühjahr, ohne noch einmal zu fressen, in einem grauen, röhrenförmig ausgezogenen Gespinst verpuppen. Manchmal findet man sie an warmen Tagen, sehr früh im Jahr, auf der Suche nach einem geeigneten Verpuppungsplatz.[1][2]
Der Brombeerspinner (Macrothylacia rubi) ist ein Schmetterling (Nachtfalter) aus der Familie der Glucken (Lasiocampidae).
Macrothylacia rubi, the fox moth, is a lepidopteran belonging to the family Lasiocampidae. It was first described by Carl Linnaeus in his 1758 10th edition of Systema Naturae.[1]
This species can be found from Western Europe to Central Asia and Siberia.[2][3] These moths live in open woodlands, moors and prairies.[4][5]
The wingspan of the male is 40–65 mm.[5] The wings are reddish brown in males while females are usually paler, more greyish in colour and slightly larger than males. Both sexes show two narrow, straight, light-yellow, transverse bands, running across the forewings. The abdomen is thick, grey brown and hairy.[5] The caterpillars can reach a length of about 80 millimetres (3.1 in). They are initially black with bright yellow or orange segments, later they become darker, always covered with blackish and tawny-coloured hairs and with light grey hair on the sides.[5][6]
Both sides of male
Both sides of female
It is a univoltine species. Between September and March the caterpillars hibernate in leaf litter. These moths take flight from May to July. The males usually fly in the afternoon and night, while the females fly only at night.[5] Caterpillars feed on heather (Calluna) bramble (Rubus fruticosus), Gramineae, Betula verrucosa, Salix, Populus tremula, Vicia cracca, Trifolium medium, Trifolium pratense, Vaccinium myrtillus, Fragaria, Potentilla and Geranium sylvaticum.[2][5][7]
Eggs
Caterpillar
Male
Female
_am_Naturdenkmal_B%C3%B6ses_Loch_in_der_Dresdner_Heide.jpg)
Male in the Dresden Heath
Macrothylacia rubi, the fox moth, is a lepidopteran belonging to the family Lasiocampidae. It was first described by Carl Linnaeus in his 1758 10th edition of Systema Naturae.
Heinähukka (Macrothylacia rubi) on karvakehrääjiin kuuluva keskikokoinen perhoslaji. Se kuuluu alkukesän yöperhosiin, mutta lajin tapaa helpoimmin toukkana.
Heinähukan koiraat ja naaraat eroavat ulkonäöltään jonkin verran. Koirasperhoset ovat punertavan ruskeita ja naaraat vaalean rusehtavanharmaita. Etusiiven poikki kulkee molemmilla sukupuolilla kaksi kapeaa, vaaleaa raitaa kun takasiipien väritys on tasainen. Erotuksena muista samantapaisista lajeista, heinähukan etusiivessä ei ole vaaleaa keskitäplää. Koirailla on tuuheat, sulkamaiset tuntosarvet. Siipiväli on 40–65 mm ja naarasyksilöt ovat selvästi koiraita kookkaampia.[1][2][3]
Heinähukan toukka
♂
♀
Nuori toukka on tumma ja siinä on kapeita, keltaisia poikkijuovia. Täysikasvuinen toukka on silmiinpistävä, jopa kymmensenttinen ja mustanruskea. Toukat ovat kokonaan tuuhean karvan peittämiä ja ihokontakti karvojen kanssa voi aiheuttaa voimakkaan allergisen reaktion.[4][5]
Heinähukka on hyvin yleinen laji Oulun korkeudelle saakka. Lentoaika on Suomessa kesäkuun alusta heinäkuun alkuun. [6][1]
Laji talvehtii täysikasvuisena toukkana ja tavallisimmin heinähukan tapaa syksyllä toukkien etsiessä talvehtimispaikkaa tai keväällä kun toukat lähtevät uudestaan liikkeelle. Toukat koteloituvat keväällä maahan rakentamansa harvan, putkimaisen kotelokopan sisään. Kotelovaihe kestää 5–8 viikkoa.[7]
Heinähukkaa tavataan kaikenlaisissa heinää kasvavissa ympäristöissä. Koiraat lähtevät lentoon iltapäivällä, yleensä aurinkoisella säällä. Naaraat piileskelevät kasvillisuuden seassa ja aktivoituvat vasta hämärän tullessa. Naaraat käyttävät feromoneja houkutellakseen koiraita luokseen. Molemmat sukupuolet lentävät valolle, naaraat koiraita useammin.[7][1]
Naaras munii noin 250 munaa heinille 30–40 munan ryhmiin. Toukat ovat aktiivisia öiseen aikaan.[7]
Toukka elää monilla ravintokasveilla, mm. eri heinälajeilla (Poaceae), koivuilla (Betula), pajuilla (Salix) ja mustikalla (Vaccinium myrtillus). Talvehtinut toukka ja aikuinen perhonen eivät syö mitään.
Heinähukka (Macrothylacia rubi) on karvakehrääjiin kuuluva keskikokoinen perhoslaji. Se kuuluu alkukesän yöperhosiin, mutta lajin tapaa helpoimmin toukkana.
Macrothylacia rubi
Le Bombyx de la ronce, Macrothylacia rubi (la polyphage ou anneau du diable désignent la chenille) est une espèce de lépidoptères (papillons) appartenant à la famille des Lasiocampidae.
Les œufs
Chenille à mi-croissance
Chenille inoffensive s'enroulant en anneau
Chenille parasitée
Les deux faces d'un mâle - Mussidan - Muséum de Toulouse
Les deux faces d'une femelle - Mussidan - Muséum de Toulouse
L'espèce a été décrite par le naturaliste suédois Carl von Linné en 1758, sous le nom initial de Phalaena rubi[1]. C'est l'espèce type du genre.
Macrothylacia rubi
Le Bombyx de la ronce, Macrothylacia rubi (la polyphage ou anneau du diable désignent la chenille) est une espèce de lépidoptères (papillons) appartenant à la famille des Lasiocampidae.
La falena volpe (Macrothylacia rubi Linnaeus, 1758) è un lepidottero appartenente alla famiglia Lasiocampidae, diffuso in Eurasia.
La falena adulta presenta una colorazione marrone chiaro abbastanza omogenea. Ha un'apertura alare che varia dai 40 mm ai 65 mm, ma può arrivare fino ai 70 mm. Il maschio vola sia di notte che di giorno, mentre la femmina solo di notte ed è facilmente attratta da fonti luminose[1]. Il sesso è distinguibile dal colore (più vivace quello del maschio e più tendente al grigio quello della femmina) e dalla forma delle antenne, che nel maschio risultano di maggiori dimensioni.
Allo stadio larvale M.rubi appare come un bruco di 6-8 cm di lunghezza, di colore nero e biancastro sul ventre e bruno-arancione sul dorso. Il suo corpo è interamente ricoperto da setole che gli conferiscono un aspetto morbido e soffice. Possono essere avvistati nel loro habitat tra luglio e ottobre e tra marzo ed aprile, mentre nei mesi autunnali ed invernali si rifugiano sotto terra cadendo in uno stato di ibernazione[2]
La pupa è una crisalide anoica di circa 4 cm di lunghezza. Inizialmente appare di colore verde, poi nel giro di 24 ore assume una colorazione bruna molto scura, tendente al nero.
Le principali piante di cui si nutre la larva appartengono ai generi Calluna, Rubus, Quercus, Fragaria, Trifolium e Medicago[2]. La sua dieta varia può portare la specie a divenire infestante[3].
Le uova vengono deposte nel mese di giugno per schiudersi verso luglio. Le larve svernano da ottobre a febbraio in piccoli buchi posti a pochi centimetri sotto il suolo per poi tornare in superficie ad inizio primavera. Tra aprile e maggio le larve passano allo stadio di pupa per poi passare allo stadio adulto tra maggio e giugno[2]. M.rubi non possiede grandi difese naturali e viene facilmente predato dagli uccelli[3].
L'insetto è facilmente avvistabile in prati e boschi con clima temperato.
Larva
Larva in posizione difensiva
Maschio adulto
Femmina adulta
La falena volpe (Macrothylacia rubi Linnaeus, 1758) è un lepidottero appartenente alla famiglia Lasiocampidae, diffuso in Eurasia.
Avietinis verpikas (lot. Macrothylacia rubi) – verpikų (Lasiocampidae) šeimos drugys. Skraido gegužės – liepos mėn. dirvonuose, ganyklose, pamiškėse ir kt. biotopuose. Patinų priekiniai sparnai rausvai rudi, patelių – rudai pilki, be baltos akutės sparnų viduryje. Vidurinį laukelį kerta 2 tiesios šviesios skersinės juostelės. Užpakaliniai sparnai tokios pat spalvos kaip ir priekiniai.
Vikšras tamsiai rudas, šonai juosvi. Užaugę vikšrai žiemoja. Kenkia avietėms, gervuogėms ir įvairiems krūminiams augalams.
Avietinis verpikas (lot. Macrothylacia rubi) – verpikų (Lasiocampidae) šeimos drugys. Skraido gegužės – liepos mėn. dirvonuose, ganyklose, pamiškėse ir kt. biotopuose. Patinų priekiniai sparnai rausvai rudi, patelių – rudai pilki, be baltos akutės sparnų viduryje. Vidurinį laukelį kerta 2 tiesios šviesios skersinės juostelės. Užpakaliniai sparnai tokios pat spalvos kaip ir priekiniai.
Vikšras tamsiai rudas, šonai juosvi. Užaugę vikšrai žiemoja. Kenkia avietėms, gervuogėms ir įvairiems krūminiams augalams.
De veelvraat (Macrothylacia rubi) is een grote diklijvige, dagactieve nachtvlinder behorende tot de familie van de spinners (Lasiocampidae).
Op de voorvleugels zijn twee lichte dwarsbanden te zien. De in de lengterichting lopende aders springen duidelijk naar voren. De mannetjes zijn roodbruin van kleur en hebben kamvormige voelsprieten. De vrouwtjes zijn bruin van kleur en hebben een dikker achterlijf dan de goedbehaarde borstzijde.
Ze komen in Nederland wijdverbreid voor in bossen, heidevelden, zandgronden en duinen. Ze zijn ook wel te vinden langs wegbermen en droge taluds met veel braamstruiken.
De mannetjes vliegen overdag, maar vliegen zo snel dat ze nauwelijks waarneembaar zijn, men ziet slechts een schim langsgaan. De vrouwtjes zitten meestal in de braamstruiken of in het gras. De vliegperiode is van mei tot en met augustus.
Waardplanten zijn voornamelijk de braam en de framboos, waarvan de bladeren door de rupsen worden gegeten. De rupsen zijn wel zeven centimeter groot en hebben een dichte roodbruine beharing met zwarte ringelbanden.
Mannetje
Eitjes
Rups
Mediabestanden die bij dit onderwerp horen, zijn te vinden op de pagina Macrothylacia rubi op Wikimedia Commons. De veelvraat (Macrothylacia rubi) is een grote diklijvige, dagactieve nachtvlinder behorende tot de familie van de spinners (Lasiocampidae).
Bringebærspinner (Macrothylacia rubi) er en sommerfugl som tilhører familien ekte spinnere (Lasiocampidae). Denne arten finnes i Norge langs kysten i Sør-Norge.
En middelsstor (vingespenn 41 – 64 mm, hunnen større enn hannen), brun spinner, vingene uten lyse flekker. Kroppen er tett kledt med nokså lange hår. Det er stor forskjell på kjønnene. Hannen er rødbrun med kraftige, fjærformede antenner som er ca. halvparten så lange som forvingene og en kjegleformet bakkropp. Hunnen er gråbrun, antennene er spinkle og bare snaut 1/3 så lange som fovingene, bakkroppen er tykk og pølseformet. Begge kjønn har et ganske lite hode med reduserte munndeler og hårete fasettøyne. Forvingene er avrundede og har to lyse tverrbånd rundt midten men ingen lyse flekker, bakvingene er ensfargede. Larven er mørk (nærmest svart) med påfallende, oransje grenser mellom de ulike kroppsleddene som vanligvis synes gjennom behåringen. Den er tett kledt med ganske lange, oppstående, mørke hår. Puppen, som ligger i en kokong av silke, er brunlig med gule mellomrom mellom leddene på bakkroppen. Den er kledt med korte, bakoverrettede hår.
bringebærspinnerens larve
♂
♀
Larven lever på mange forskjellige planter, bl.a. ulike slags gress, vier (Salix spp.), bjørk (Betula spp.) og bringebær (Rubus idaeus), også urter som vikke (Vicia spp.), kløver (Trifolium spp.) og skogstorkenebb (Geranium sylvaticum). De lever enkeltvis. Larvene er nattkative men om høsten kan man finne de utvokste larvene krypende omkring også på dagen. Om de blir forstyrret, ruller seg sammen til et tett spiral. De overvintrer som utvokste larver og forpupper seg tidlige på våren, uten å ha spist noe etter overvintringen. Larven kryper ned på bakken og spinner seg inn i en litt løs, grålig kokong av silke. Både larven og kokongen har irriterende hår som lett faller va og som kan forårsake kløe. De voksne spinnerne flyr i mai – juni. Hunnene sitter mest i ro frem til de har fått parret seg, og sender ut feromoner. Hannene flyr over terrenget i en meget rask men vinglete flukt om ettermiddagen og kvelden. Med sine store antenner kan de lukte hunnene på lang avstand. De voksne spinnerne tar ikke næring til seg og flyr bare for å parre seg. Etter parring flyr hunnen rundt (hennes flukt er tung og treg, helt ulik hannens) og legger rundt 250 egg i klynger på 30 – 40 i hver.
Bringebærspinneren forekommer over det meste av Europa og videre østover til Japan, men kan mangle i noen områder. I Norge finnes den bare langs kysten, nordover til Hordaland. Den er ofte ganske tallrik der den finnes, på lynghei og andre åpne områder, men man ser ofte bare de utvokste larvene om høsten og tidlig på våren.
Bringebærspinner (Macrothylacia rubi) er en sommerfugl som tilhører familien ekte spinnere (Lasiocampidae). Denne arten finnes i Norge langs kysten i Sør-Norge.
Barczatka malinówka (Macrothylacia rubi) – owad z rzędu motyli. Skrzydła szarobrunatne o rozpiętości 58-72 mm u samic lub brunatne 35-52 mm u samców. Na przednich skrzydłach obwiedziona białymi liniami przepaska.
Owady dorosłe można spotkać na przełomie maja i czerwca. Gąsienice czarne z kolorowymi paskami (żółte dla młodych gąsienic, czerwone w okresie późniejszym) żerują na takich roślinach jak wrzos, malina, dąb, poziomka, koniczyna i lucerna. Gąsienice zimują w norkach wygrzebanych w ziemi.
Jaja
Młoda gąsienica
Gąsienica
♂
♀
Barczatka malinówka (Macrothylacia rubi) – owad z rzędu motyli. Skrzydła szarobrunatne o rozpiętości 58-72 mm u samic lub brunatne 35-52 mm u samców. Na przednich skrzydłach obwiedziona białymi liniami przepaska.
Owady dorosłe można spotkać na przełomie maja i czerwca. Gąsienice czarne z kolorowymi paskami (żółte dla młodych gąsienic, czerwone w okresie późniejszym) żerują na takich roślinach jak wrzos, malina, dąb, poziomka, koniczyna i lucerna. Gąsienice zimują w norkach wygrzebanych w ziemi.
Jaja
Młoda gąsienica
Gąsienica
♂
♀
Macrothylacia rubi é uma espécie de insetos lepidópteros, mais especificamente de traças, pertencente à família Lasiocampidae.[1]
A autoridade científica da espécie é Linnaeus, tendo sido descrita no ano de 1758.
Trata-se de uma espécie presente no território português.
Macrothylacia rubi é uma espécie de insetos lepidópteros, mais especificamente de traças, pertencente à família Lasiocampidae.
A autoridade científica da espécie é Linnaeus, tendo sido descrita no ano de 1758.
Trata-se de uma espécie presente no território português.
Gräsulv (Macrothylacia rubi) är en relativt stor, kraftig och rundvingad ädelspinnare.
Vingspann hos hane 41-52 mm respektive hona 50-64 mm. Hanens vingar är kanelbruna, honans gråbruna, de främre hos båda övertvärade av två gråvita, nästan jämn löpande linjer. Vingfransarna är enfärgade. Larverna är sammetssvarta med gula ringar kring lederna, men efter sista hudömsningen försvinner dessa, och ryggsidan blir rödbrun av tätt stående filthår.
Larvens hår lossnar lätt vid beröring och kan orsaka svår klåda eller eksem på händer.
Gräsulv förekommer på olika sorters torra eller friska gräsmarker. Den förekommer i stora delar av Europa, norrut till mellersta Skandinavien.[1]
Den lever på olika slags växter, övervintrar och förpuppas på våren.
Den här artikeln är helt eller delvis baserad på material från Nordisk familjebok, Gräsulfven, 1904–1926.
Wikimedia Commons har media som rör Gräsulv.
Denna insekts-relaterade djurartikel saknar väsentlig information. Du kan hjälpa till genom att tillföra sådan.
Gräsulv (Macrothylacia rubi) är en relativt stor, kraftig och rundvingad ädelspinnare.
Macrothylacia rubi, còn gọi là bướm đêm cáo, là một loài bướm đêm thuộc họ Lasiocampidae. Chúng được tìm thấy từ Tây Âu tới Trung Á. Sải cánh con đực là 40–65 mm. Chúng bay từ tháng năm đến tháng 7, và sống trong rừng và đồng cỏ mở
♂
♀
Trứng
Sâu bướm của Macrothylacia rubi
.JPG)
_04.jpg)
_caterpillar,_Molenhoek,_the_Netherlands.jpg)
Bài viết về Bộ Cánh vẩy này vẫn còn sơ khai. Bạn có thể giúp Wikipedia bằng cách mở rộng nội dung để bài được hoàn chỉnh hơn.
Macrothylacia rubi, còn gọi là bướm đêm cáo, là một loài bướm đêm thuộc họ Lasiocampidae. Chúng được tìm thấy từ Tây Âu tới Trung Á. Sải cánh con đực là 40–65 mm. Chúng bay từ tháng năm đến tháng 7, và sống trong rừng và đồng cỏ mở
Коконопряд малинный[1] (лат. Macrothylacia rubi) — крупная ночная бабочка семейства коконопрядов.
Размах крыльев самца 42-50 мм, самки 55-65 мм. Передние крылья ржаво-бурые или буро-серые, пересекаются двумя почти прямыми светлыми линиями, задние-однотонные, бурые, без полосок. Брюшко серое, мохнатое, толстое.
Вид распространён в умеренной зоне Европы, в Сибири, на Дальнем Востоке, в Северной Африке, Малой Азии, Казахстане, Закавказье (транспалеарктический полизональный вид).
Обитает в смешанных и мелколиственных лесах, по лесным вырубкам, в садах и парках.
Бабочки летают днём, а также вечером, когда нередко прилетают на свет уличных фонарей. Даёт одно поколение в год. Летает с середины мая по начало июля[2].
Самка откладывает яйца небольшими группами на ветви и стебли кормовых растений. Эмбриональный период — 15 дней. Гусеница встречается в конце лета и осенью. Туловище бархатисто-чёрное, густо покрыто длинными волосками[3]. У молодых гусениц на каждом членике имеются красно-оранжевые пояски, голова чёрная. Гусеница последнего возраста достигает длины 50-60 мм. После зимовки зрелые гусеницы не питаются, и вскоре окукливаются. Куколка чёрного цвета, с короткими волосками на конце брюшка, лежит в мягком светло-коричневом коконе на поверхности почвы или среди сухих прошлогодних листьев. Кормовые растения гусениц — малина, ежевика, черника, земляника, голубика, дуб, различные виды ив, щавеля, лапчатки, и многие другие травянистые растения[4].
Кладка яиц
Гусеница
Имаго. Самка
Коконопряд малинный (лат. Macrothylacia rubi) — крупная ночная бабочка семейства коконопрядов.
_02.jpg)
.jpg)
.jpg)
_(7440685574).jpg)
.jpg)
_am_Naturdenkmal_B%C3%B6ses_Loch_in_der_Dresdner_Heide.jpg)
_04.jpg)
.jpg)
_(7440686242).jpg)
_caterpillar,_Mookerheide,_the_Netherlands.jpg)
