nomes no trilho de navegação
Schoenoplectus és un gènere amb unes 80 espècies de plantes de flors pertanyent a la família Cyperaceae amb una distribució cosmopolita. El gènere Schoenoplectus està estretament relacionat amb Scirpus.
Schoenoplectus és un gènere amb unes 80 espècies de plantes de flors pertanyent a la família Cyperaceae amb una distribució cosmopolita. El gènere Schoenoplectus està estretament relacionat amb Scirpus.
Skřípinec (Schoenoplectus) je rod mokřadních jednoděložných rostlin z čeledi šáchorovitých.
Skřípinec je rozšířen mimo polárních a suchých oblastí po celé zeměkouli. Vyrůstá nejčastěji na zamokřených planinách, v bahnitých i písčitých močálech, na okrajích jezer a rybníků, na březích zavodňovacích a odvodňovacích kanálů. Některé druhy snáší i zasolené půdy, nevyhovují mu místa s velkým vlnobitím poškozující jeho měkké stonky.
Na území České republiky se prokazatelně v současnosti vyskytují dva druhy: skřípinec jezerní a skřípinec Tabernaemontanův, v minulosti zde rostl ještě skřípinec poléhavý.[1][2][3] V literatuře je doložen i někdejší výskyt dalších druhů, Schoenoplectus triqueter, Schoenoplectus mucronatus a Schoenoplectus pungens. Jejich výskyt v minulosti však není řádně podložen herbářovými doklady a v současnosti není výskyt těchto druhů z ČR znám.[4]
Jsou to rostliny převážně vytrvalé, řidčeji jednoleté, jejich oblé nebo trojhranné lodyhy vyrůstají solitérně nebo v trsech.[5][6] U vytrvalých druhů najdeme silný článkovitý oddenek, který rostlinu ukotvuje v bahnité půdě. Zelené lodyhy mohou dosahovat výšky až dvou metrů (řidčeji i více), obsahují aerenchymové pletivo a jejích vnější buňky jsou schopny fotosyntézy. Lodyhy bývají na bázi objaty trubkovými pochvami s oušky. Čepele jsou u mnoha druhů redukované, často vyrůstají jen z jedné nebo ze dvou nejhořejších pochev a jsou jen krátké. Někdy mohou čepele zcela chybět, hlavním fotosyntetickým aparátem pak je stonek.[6] Některé druhy vytváří morfotypy rostoucí v proudící vodě a pak mívají několik dlouhých, úzkých, splývavých listů.
Lodyha nese na vrcholu složitý kružel klásků podepřený listenem, který obvykle vytváří pokračování stonku, proto je květenství zdánlivě boční. Květenství je volný nebo hlávkovitě stažený kružel z klásků a svazečků klásků přisedlých nebo vyrůstajících na rozličně dlouhých stopkách. Klásky jsou složeny se spirálovitě seřazených plev, které na vrcholu bývají zakončené krátkou osinou. V paždích plev vyrůstají drobné bisexuální květy. Okvětí je redukováno na 6 štětinek (řidčeji jiný počet nebo jsou redukovány). Štětinky bývají nazpět osténkaté nebo péřité.[6] Květy obsahují obvykle tři tyčinky s prašníky, na vrcholu konektivu bývá krátký přívěsek. Semeník je svrchní, čnělka je zakončená dvěma (např. s. Tabernaemontanův) nebo třemi (např. s. jezerní) nitkovými bliznami. Nažky jsou hladké nebo u některých druhů svraskalé či podélně rýhované, jsou vypouklé s výrazným hřbetním kýlem (u druhů se 3 bliznami) nebo bikonvexní (oboustranně vypouklé, u druhů se 2 bliznami).[5] Na vrcholu jsou většinou zakončené krátkým zobánkem, bývají dlouhé nejčastěji od 2,5 do 3 mm.[5] Některé druhy (sect. Supini) mají kromě obopohlavných navíc ještě i samičí květy, produkují heterokarpické plody, ty ze samičích květů jsou větší než ostatní.[3][5][7]
Skřípinec je v mnoha mokřadních oblastech dominantní rostlina a bývá ekologicky významný. Poskytuje úkryt rybám i hnízdícím ptákům, mladé rostliny a oddenky slouží jako potrava býložravcům a hlodavcům. Rostliny místní obyvatelé tradičně využívají pro výrobu rohoží, košů, židlí, stavbu člunů apod. Některé druhy jsou uměle vysazovány k okrasným účelům a dále jako součást kořenových čistíren odpadních vod, kdy se k přirozenému čistění využívá bakterií žijících na kořenech rostlin.
Maximálního významu však dosahuje skřípinec v Jižní Americe na jezeře Titicaca, kde jsou z něho budovány celé umělé, trvale obydlené plovoucí ostrovy, včetně domů i člunů. Pro pobřežní obyvatelstvo tam skřípinec zase slouží jako krmivo dobytka a topivo.[5][8][9]
Ve světě se vyskytuje přibližně 77 druhů.[5]
Ve střední Evropě roste těchto 7 druhů:
z nichž prvé dva také v České republice.[1]
Volný kružel klásků skřípince jezerního
Kružel klásků skřípince Tabernaemontanova
Řez aerenchymovým pletivem lodyhy
Využití skřípince na jezeře Titicaca
Obrázky, zvuky či videa k tématu skřípinec ve Wikimedia Commons
Skřípinec (Schoenoplectus) je rod mokřadních jednoděložných rostlin z čeledi šáchorovitých.
Ikke at forveksle med Bolboschoenus, Scirpus og Trichophorum.
Kogleaks (Schoenoplectus) er en slægt med ca. 10 arter, der er udbredt på alle kontinenter undtagen Antarktis. Det er bestanddannende, næsten bladløse planter, der består af oprette stængler. De er runde forneden, men ovale eller trekantede i tværsnit foroven. Stænglerne er marvfyldte med talrige luftfyldte kanaler, der forløber fra spidsen og ud i jordstænglerne. Ved spidsen af stænglen findes en sidestillet stand af brune småaks. Et enkelt opret dækblad danner en tilsyneladende forlængelse af stænglen.
Beskrevne arter
Teichbinsen (Schoenoplectus), auch Teichsimsen, Seebinsen oder Flechtbinsen, sind eine weltweit verbreitete Pflanzengattung der Sauergrasgewächse. Gelegentlich wurden sie dabei auch in die Gattung Scirpus einbezogen. Der Name Schoenoplectus leitet sich ab aus dem griech. schoinos = Binse und plektos = geflochten.
Teichbinsen werden bis über 250 (400) Zentimeter hoch. Der Stängel ist unten rund, oben entweder oval oder dreikantig und blattlos. An der Spitze trägt er eine scheinbar seitenständige Spirre aus braunen Ährchen – ein Hüllblatt erscheint wie eine „Fortsetzung“ des Stängels. Die Farbe des Stängels variiert zwischen frischgrün und graugrün.
Teichbinsen wachsen in der Regel an feuchten Plätzen, vor allem an Ufern von Gewässern. Die Gewöhnliche Teichbinse bildet beispielsweise in idealtypisch zonierten Seen eine eigene Pflanzengesellschaft (Scirpetum lacustris) in Form von Rieden, die sich seeseitig, also in schon recht tiefem Wasser, an Schilfröhrichte anschließen. An manchen Gewässern werden auch Dominanzbestände ohne andere Großröhrichte und -riede ausgeprägt. Mehrere Schoenoplectus-Arten sind salztolerant und besiedeln entsprechend salzhaltige Gewässer in Küstennähe oder an Binnensalzstellen. Die genannten mitteleuropäischen Arten sind mit Ausnahme von Schoenoplectus lacustris zerstreut bis sehr selten und stehen auf der Roten Liste. Die Art S. litoralis ist eine sehr weit verbreitete Sumpfpflanze, die die gesamte Paläotropis, die Australis sowie den mediterran-orientalischen Raum besiedelt und in Deutschland in der Pfalz in einer Kiesgrube östlich von Jockgrim seit ca. 1985 als lokal eingebürgerter Neophyt vorkommt.
In der Jungsteinzeit flochten Menschen, wie noch heute aus der Binse Matten und Körbe. Teichbinsen werden außerdem in biologischen Kläranlagen eingesetzt.
Insgesamt gehören etwa 30 Arten zur Gattung.
In Mitteleuropa kommen folgende Arten und Hybriden vor:
Hybride in Mitteleuropa:
Die weiteren Arten der Gattung sind[1]:
Dazu kommen noch als weitere Hybride:
Nicht mehr in diese Gattung werden gerechnet:
Teichbinsen (Schoenoplectus), auch Teichsimsen, Seebinsen oder Flechtbinsen, sind eine weltweit verbreitete Pflanzengattung der Sauergrasgewächse. Gelegentlich wurden sie dabei auch in die Gattung Scirpus einbezogen. Der Name Schoenoplectus leitet sich ab aus dem griech. schoinos = Binse und plektos = geflochten.
Tekst üüb Öömrang Bobeln (Schoenoplectus), uk boberrosken(?) san en skööl plaanten uun det famile raidgäärs (Cyperaceae).
At jaft wel amanbi 60 slacher. Uun Euroopa kem föör:
Bobeln (Schoenoplectus), uk boberrosken(?) san en skööl plaanten uun det famile raidgäärs (Cyperaceae).
Mauds (luotīnėškā Schoenoplectus) īr ondens augals ėš vėinskiltiu augalū skvarmas. Aug krūvuom ežerū, tvenkėniū, prūdu, opiu pakronties, liūnūs. Lapu veik netor, vuo ont stėiba gala tor mizerna koukšta rodū žėidū.
Maudus jied ondens gīvūnā. Ėš maudu stėibū dėrbamė demblē, takelē.
Schoenoplectus (club-rush [Old World species], bulrush or tule [New World species]) is a genus of plants in the sedges with a cosmopolitan distribution.[1][2][3] Note that the name bulrush is also applied to species in the unrelated genus Typha as well as to other sedges. The genus Schoenoplectus was formerly considered part of Scirpus, but recent phylogenetic data shows that they are not closely related.
The 34 species accepted:[1][2]
Schoenoplectus (club-rush [Old World species], bulrush or tule [New World species]) is a genus of plants in the sedges with a cosmopolitan distribution. Note that the name bulrush is also applied to species in the unrelated genus Typha as well as to other sedges. The genus Schoenoplectus was formerly considered part of Scirpus, but recent phylogenetic data shows that they are not closely related.
Schoenoplectus (aŭ skonoplektoj) estas genro de ĉirkaŭ 80 specioj de plantoj de Ciperacoj kun kosmopolita distribuo. La genro Schoenoplectus estas tre proksime rilata al genro Scirpus, kaj inkludata en ĝi fare de kelkaj botanikistoj.
Schoenoplectus (aŭ skonoplektoj) estas genro de ĉirkaŭ 80 specioj de plantoj de Ciperacoj kun kosmopolita distribuo. La genro Schoenoplectus estas tre proksime rilata al genro Scirpus, kaj inkludata en ĝi fare de kelkaj botanikistoj.
Schoenoplectus es un género de plantas de la familia Cyperaceae con una distribución cosmopolita. El género Schoenoplectus está estrechamente relacionado con Scirpus. Comprende 143 especies descritas y de estas, solo 46 aceptadas.[1]
Son plantas anuales pequeñas, fasciculadas, con raíces fibrosas, o perennes de talla mediana o grande, generalmente rizomatosas. Tallos cespitosos o remotos entre sí, erectos, lisos, trígonos, teretes o acostillados, la base no tuberosa. Hojas inferiores con vainas foliares carentes de láminas o las superiores desarrollando ocasionalmente láminas. Inflorescencia un agregado simple pseudolateral de espiguillas o compuesto; bráctea generalmente 1, erecta, pareciendo una continuación del tallo. Espiguillas bisexuales, escasas o abundantes, sésiles o pediceladas, ovoides u oblongas. Glumas espiraladas, deciduas, ovadas, redondeadas en la parte posterior, con una nervadura media fuerte, la nervadura lateral inconspicua u obsoleta; raquilla persistente. Flores bisexuales; perianto de 2-6 escamas o cerdas o ausentes; estambres (2-)3; estilo 2-fido (Mesoamérica) o 3-fido. Aquenios lenticulares, biconvexos o aplanado-convexos, lisos o transversalmente rugosos.[2]
El género fue descrito por (Rchb.) Palla y publicado en Verhandlungen der Kaiserlich-Königlichen Zoologisch-Botanischen Gesellschaft in Wien 38: 49. 1888.[2] La especie tipo es: Schoenoplectus lacustris (L.) Palla.
Datos: Q1433585
Multimedia:
Especies: Schoenoplectus
Schoenoplectus es un género de plantas de la familia Cyperaceae con una distribución cosmopolita. El género Schoenoplectus está estrechamente relacionado con Scirpus. Comprende 143 especies descritas y de estas, solo 46 aceptadas.
Kaisel (Schoenoplectus) on lõikheinaliste sugukonda kuuluv taimede perekond.
Eestis kasvab kaks liiki, järvkaisel ja kare kaisel.
Järvikaislat (Schoenoplectus) on sarakasvien suku. Siihen kuuluu 77 lajia, joita tavataan eri puolilla maailmaa.[1] Merikaislat (Bolboschoenus) luetaan toisinaan järvikaislojen sukuun kuuluviksi, ja jotkin järvikaisla- ja merikaislalajit voivat risteytyä keskenään.
Järvikaislat ovat monivuotisia ruohokasveja, joiden maavarsi kiemurtelee pitkin vedenpohjaa. Niiden varsi on vihreä tai sinivihreä, täyteinen ja haaraton sekä yleensä lehdetön. Veden alla kasvavat lehdet ovat kapeita ja 2-4 mm leveitä.[2]
Järvikaislojen tieteellinen nimi tulee kreikan kielen sanoista schoinos (suom. kaisla tai ruoko) ja plectos (suom. matto). Jälkimmäinen osa voi liittyä joko kasvin kasvutapaan tai käyttöön mattojen punomisessa.[2]
Järvikaislat (Schoenoplectus) on sarakasvien suku. Siihen kuuluu 77 lajia, joita tavataan eri puolilla maailmaa. Merikaislat (Bolboschoenus) luetaan toisinaan järvikaislojen sukuun kuuluviksi, ja jotkin järvikaisla- ja merikaislalajit voivat risteytyä keskenään.
Järvikaislat ovat monivuotisia ruohokasveja, joiden maavarsi kiemurtelee pitkin vedenpohjaa. Niiden varsi on vihreä tai sinivihreä, täyteinen ja haaraton sekä yleensä lehdetön. Veden alla kasvavat lehdet ovat kapeita ja 2-4 mm leveitä.
Järvikaislojen tieteellinen nimi tulee kreikan kielen sanoista schoinos (suom. kaisla tai ruoko) ja plectos (suom. matto). Jälkimmäinen osa voi liittyä joko kasvin kasvutapaan tai käyttöön mattojen punomisessa.
Schoenoplectus est un genre végétal de la famille des Cyperaceae. Les membres de ce genre sont généralement appelés « scirpes » ou « souchets ».
Selon World Checklist of Selected Plant Families (WCSP) (13 nov. 2010)[1] :
Selon ITIS (13 nov. 2010)[2] :
Schoenoplectus est un genre végétal de la famille des Cyperaceae. Les membres de ce genre sont généralement appelés « scirpes » ou « souchets ».
Schoenoplectus (Rchb.) Palla è un genere di piante appartenente alla famiglia delle Ciperacee, con distribuzione cosmopolita.[1][2][3]
Si tratta di piante annuali piccole, fascicolate, con radici fibrose, o perenni di media o grande dimensione, generalmente rizomatose. Presentano steli cespugliosi o lontani tra sé, eretti, lisci, triangolari, affusolati alle estremità o nervati, la base non tuberosa. Hanno foglie inferiori con baccelli fogliari privi di lamine o quelle superiori che sviluppano occasionalmente lamine. L'infiorescenza è un aggregato semplice pseudolaterale di spighette o composto; la brattea è generalmente una, eretta, che sembra una continuazione dello stelo. Le spighette sono bisessuali, scarse o abbondanti, sessili o peduncolate, ovoidi oppure oblunghe. Glume sono spiralate, decidue, ovalari, rotonde nella parte posteriore, con una nervatura centrale forte, la nervatura laterale inconspicua od obsoleta; peduncolo persistente. Hanno fiori bisessuali; perianzio di 2-6 squame o setole o assenti; stami (2-)3; stile bifido (Mesoamerica) o trifido. Acheni lenticolari, biconvessi o piani-convessi, lisci o trasversalmente rugosi.[4]
IL genere fu descritto da (Rchb.) Palla e pubblicato su Verhandlungen der Kaiserlich-Königlichen Zoologisch-Botanischen Gesellschaft in Wien 38: 49. 1888.[4]
La specie tipo è Schoenoplectus lacustris (L.) Palla.
Il genere comprende 27 specie:[1]
Schoenoplectus (Rchb.) Palla è un genere di piante appartenente alla famiglia delle Ciperacee, con distribuzione cosmopolita.
Meldas (Schoenoplectus) – viksvuolinių (Cyperaceae) šeimos augalų gentis, kuriai priklauso stambios, daugiametės žolės, turinčios šliaužiančius šakniastiebius. Stiebų daug, nuo kitų, net ir giminingų augalų jie skiriasi tuo, kad yra belapiai, tiesūs, stori, statūs, 2,5 m aukščio, ir prie pačios viršūnės iš šono išauga žiedynas. Žiedynas sudarytas iš daugelio kotuotų varpučių.
Lietuvoje auga dvi rūšys:
Meldais minta audinės, ondatros, vandens žiurkės. Iš stiebų gaminami pynimai (dembliai, takeliai ir kt.)[1].
Meldas (Schoenoplectus) – viksvuolinių (Cyperaceae) šeimos augalų gentis, kuriai priklauso stambios, daugiametės žolės, turinčios šliaužiančius šakniastiebius. Stiebų daug, nuo kitų, net ir giminingų augalų jie skiriasi tuo, kad yra belapiai, tiesūs, stori, statūs, 2,5 m aukščio, ir prie pačios viršūnės iš šono išauga žiedynas. Žiedynas sudarytas iš daugelio kotuotų varpučių.
Lietuvoje auga dvi rūšys:
Ežerinis meldas (Schoenoplectus lacustris) Melsvasis meldas (Schoenoplectus tabernaemontani)Meldais minta audinės, ondatros, vandens žiurkės. Iš stiebų gaminami pynimai (dembliai, takeliai ir kt.).
Bies (Schoenoplectus) is een geslacht uit de cypergrassenfamilie (Cyperaceae). De soorten uit dit geslacht hebben een kosmopolitische verspreidingsgebied en komen dus bijna overal ter wereld voor.
Bies (Schoenoplectus) is een geslacht uit de cypergrassenfamilie (Cyperaceae). De soorten uit dit geslacht hebben een kosmopolitische verspreidingsgebied en komen dus bijna overal ter wereld voor.
Hasło w Wikisłowniku Oczeret (Schoenoplectus (Rchb.) Palla) – rodzaj roślin kłączowych z rodziny ciborowatych (Cyperaceae Juss.). Należy do nich ponad 50 gatunków[3] roślin wodnych i roślin bagiennych. W Polsce występują cztery gatunki (najpospolitszym jest oczeret jeziorny).
Oczeret tworzy rodzaj szuwaru – zespołu roślinności nazywanego szuwarem oczeretowym. Potocznie nazwa oczerety bywa także stosowana w odniesieniu do innych typów szuwarów, zwłaszcza ze związku Phragmition.
Elytrospermum C. A. Mey.
Rodzaj należy do rodziny ciborowatych (Cyperaceae) z rzędu wiechlinowców (Poales) stanowiącego jeden z kladów jednoliściennych (monocots)[1]. W obrębie rodziny należy do plemienia Fuireneae w obrębie podrodziny Cyperoideae[5]. Zaliczane tu tradycyjnie niektóre gatunki wyodrębniane są jako rodzaj Schoenoplectiella i tak Schoenoplectus mucronatus (L.) Palla to synonim Schoenoplectiella mucronata (L.) J.Jung & H.K.Choi[6]
Oczeret (Schoenoplectus (Rchb.) Palla) – rodzaj roślin kłączowych z rodziny ciborowatych (Cyperaceae Juss.). Należy do nich ponad 50 gatunków roślin wodnych i roślin bagiennych. W Polsce występują cztery gatunki (najpospolitszym jest oczeret jeziorny).
Oczeret tworzy rodzaj szuwaru – zespołu roślinności nazywanego szuwarem oczeretowym. Potocznie nazwa oczerety bywa także stosowana w odniesieniu do innych typów szuwarów, zwłaszcza ze związku Phragmition.
Schoenoplectus (Rchb.) Palla é um género botânico pertencente à família Cyperaceae[1].
O gênero Schoenoplectus tem relação próxima com as espécies do gênero Scirpus, e é incluido nele por alguns botânicos.
É um gênero composto por aproximadamente 105 espécies. São plantas de distribuição cosmopolita, ou seja, encontradas em todo o mundo.
Schoenoplectus (Rchb.) Palla é um género botânico pertencente à família Cyperaceae.
O gênero Schoenoplectus tem relação próxima com as espécies do gênero Scirpus, e é incluido nele por alguns botânicos.
É um gênero composto por aproximadamente 105 espécies. São plantas de distribuição cosmopolita, ou seja, encontradas em todo o mundo.
Sävsläktet, (Schoenoplectus), är ett släkte med fleråriga, högväxta halvgräs med krypande jordstam som ofta bildar stora och glesa bestånd. Stjälken är trind, vanligen bladlös, grön eller blågrön. Undervattensformer med smala, två till fyra millimeter breda, långt tillspetsade blad. Axsamlingen är skenbart sidoställd, med långt stödblad som sträcker sig ovanför axsamlingen. Axfjällen är med eller utan körtlar. Blomman är tvåkönad, med upp till sex kalkborst. Tre stånader, ett stift, två eller tre märken. Nöten är plattad eller trekantig. Kromosomtal: 2n=42.
Sävsläktet har 60 arter. I Sverige finns det dock bara de två arterna säv (S. lacustris) och blåsäv (S. tabernaemontani). Ibland förs även arten havssäv (Bolboschoenus maritimus) till släktet.
Släktnamnet Schoenoplectus kommer av grekiskans skhoinos (säv) och plektos (matta). Namnet kan syfta på att arterna växer i täta mattor eller att man förr flätade mattor av säv.
Wikimedia Commons har media som rör Sävsläktet.
Sävsläktet, (Schoenoplectus), är ett släkte med fleråriga, högväxta halvgräs med krypande jordstam som ofta bildar stora och glesa bestånd. Stjälken är trind, vanligen bladlös, grön eller blågrön. Undervattensformer med smala, två till fyra millimeter breda, långt tillspetsade blad. Axsamlingen är skenbart sidoställd, med långt stödblad som sträcker sig ovanför axsamlingen. Axfjällen är med eller utan körtlar. Blomman är tvåkönad, med upp till sex kalkborst. Tre stånader, ett stift, två eller tre märken. Nöten är plattad eller trekantig. Kromosomtal: 2n=42.
Sävsläktet har 60 arter. I Sverige finns det dock bara de två arterna säv (S. lacustris) och blåsäv (S. tabernaemontani). Ibland förs även arten havssäv (Bolboschoenus maritimus) till släktet.
Släktnamnet Schoenoplectus kommer av grekiskans skhoinos (säv) och plektos (matta). Namnet kan syfta på att arterna växer i täta mattor eller att man förr flätade mattor av säv.
На відміну від рогозу, стебло куги майже безлисте, циліндричне. Квітки дрібні, зеленкуваті, зібрані у щиткоподібно-волотисті суцвіття завдовжки до 10 см, цвітуть у червні-липні.
Куга утворює великі зарості у прибережних частинах тихоплинних і стоячих водойм, на солончакових луках і болотах. Часто занурена у воду, інколи на глибину до 1 м.
В Україні 8 видів, у тому числі:
Раніше нерідко і подеколи зараз рід куг відносили/відносять до роду комиш (Scirpus L.).
Білі основи стебел куги можна їсти сирими, а її кореневища містять велику кількість крохмалю. Їх сушать, розмелюють і додають у зернове борошно. Проте необхідно знати, що велика кількість очеретяного борошна у хлібі може викликати шлунково-кишкові розлади. Стебла і кореневища куги містять також багато цукрів — до 48 %, тому їх можна використовувати для отримання сиропу. З цією метою кореневища подрібнюють, заливають водою (1 л на 1 кг кореневищ) і кип'ятять протягом години. Отриманий відвар проціджують і випарюють до необхідної концентрації. З куги плетуть циновки і килимки, вимішують стебла рослини з глиною й отримують дешевий будівельний матеріал, яким обмащують каркасні стіни (звідси й назва таких будівель — мазанки).
Вікісховище має мультимедійні дані за темою: Куга
Це незавершена стаття про Осокові.Schoenoplectus (Rchb.) Palla
(1888), nom. cons.
Схеноплектус (лат. Schoenoplectus) — род травянистых растений семейства Осоковые (Cyperaceae).
Многолетние, редко однолетние, травянистые растения. Корневища длинные, ползучие. Стебли цилиндрические или трёхгранные, простые. Листья прикорневые, развитые или редуцированные чешуевидные.
Цветки обоеполые, в многоцветковых колосках, собранных в общее верхушечное, зонтиковидное соцветие с 1—2 прицветными листьями. Околоцветник из 1—6 долей, иногда рудиментарных, редко они отсутствуют. Тычинок 3. Завязь верхняя, одногнёздная; рылец 3, реже 2. Плод гладкий или морщинистый, трёхгранный или плоско-выпуклый.
Род Схеноплектус по данным Королевских ботанических садов Кью включает 34 вида[2]:
