nomes no trilho de navegação
Cyrtanthus és un gènere de plantes bulboses amarilidàcies. El nom científic «Cyrtanthus» va ser encunyat per William Aiton el 1789 i prové del grec «kyrtos», que significa corbat i «anthos», flor, en referència a les flors amb forma de tub corbat que presenten diverses espècies del gènere. Aquest gènere consta de 55 espècies que es distribueixen des de Sudan fins a Àfrica del Sud. Diverses espècies es cultiven com plantes ornamentals
Són plantes herbàcies perennes amb bulb. La forma i el color de les fulles és variable segons les espècies.
Les flors són erectes i reunides en umbel·les en l'extremitat d'un escap buit. La forma i color de les flors també varia segons les espècies. El perigoni pot ser infundibuliforme, estrellat o tubular i està compost de sis tèpals units entre ells en la seva part basal. El fruit és una càpsula que conté moltes llavors aplanades i amb ales.[3][4][5][6]
La majoria de les espècies del gènere floreixen a finals d'estiu i mitjans de tardor. No obstant, hi ha excepcions com en C. galpinii —nativa de Mpumalanga— que floreix des del principi fins finals d'hivern i C. falcatus —de Drakensberg— que floreix a l'inici de primavera.[4][5]
Cyrtanthus és un gènere de plantes bulboses amarilidàcies. El nom científic «Cyrtanthus» va ser encunyat per William Aiton el 1789 i prové del grec «kyrtos», que significa corbat i «anthos», flor, en referència a les flors amb forma de tub corbat que presenten diverses espècies del gènere. Aquest gènere consta de 55 espècies que es distribueixen des de Sudan fins a Àfrica del Sud. Diverses espècies es cultiven com plantes ornamentals
Cyrtantus[1] (Cyrtanthus) je rod jednoděložných rostlin z čeledi amarylkovité. Jsou to vytrvalé, stálezelené nebo sezónně zatahující cibuloviny s trávovitými listy a trubkovitými až nálevkovitými květy v okoličnatých květenstvích. Plodem je tobolka. Rod zahrnuje asi 56 druhů a je rozšířen výhradně v subsaharské Africe. Nejvíce druhů roste v jižní Africe (zejména v Kapsku), několik druhů se vyskytuje ve východní a střední tropické Africe.
Řada druhů je ekologicky spojena s periodickými požáry vegetace a některé z nich dokonce bez kontaktu s ohněm nevykvetou. Květy jsou opylovány hmyzem nebo strdimily. Cyrtantusy jsou pěstovány jako okrasné rostliny. Druh Cyrtanthus elatus (syn. Vallota speciosa) je komerčně pěstován a používán k řezu. Některé druhy mají význam v tradiční africké medicíně. Rostliny obsahují alkaloidy a saponiny a jsou víceméně jedovaté.
Cyrtantusy jsou poměrně útlé, zatahující nebo stálezelené cibulovité byliny s trávovitými, čárkovitými až řemenovitými listy. Listy se u zatahujících druhů rozvíjejí v průběhu kvetení nebo až po odkvětu. U některých druhů jsou čepele listů spirálně stočené. Květní stvol je holý a většinou dutý, zakončený chudokvětým až bohatým květenstvím podepřeným 2 volnými listeny. Květy jsou bílé, žluté, oranžové, červené nebo růžové, trubkovité až široce nálevkovité, pravidelné nebo lehce dvoustranně souměrné, vzpřímené, rozestálé nebo svěšené, u řady druhů sladce vonné. Tyčinky jsou přirostlé v korunní trubce. Semeník obsahuje 3 komůrky s mnoha vajíčky a nese přímou nebo zahnutou, na vrcholu buď zřetelně trojklanou nebo celistvou čnělku. Plodem je pouzdrosečná elipsoidní tobolka obsahující mnoho černých, zploštělých semen opatřených nenápadným křídlem.[2][3][4]
Cyrtanthus smithiae se spirálně stočenými listy
Trubkovité květy Cyrtanthus flanaganii
Nálevkovité květy Cyrtanthus sanguineus
Svěšené květenství Cyrtanthus falcatus
Rod cyrtantus zahrnuje asi 56 druhů[5] a je rozšířen výhradně v subsaharské Africe. Centrum rozšíření je v jižní Africe, kde představuje druhově nejbohatší rod čeledi amarylkovité. Největší druhová diverzita je v jižních oblastech Východního Kapska. Pouze několik druhů roste ve východní a střední tropické Africe.[6][7] Rod není zastoupen v Botswaně a Ugandě. Největší areál má Cyrtanthus breviflorus, který je rozšířen od jižní Afriky až po Demokratickou republiku Kongo a Keňu. Nejdále na sever, do Súdánu, zasahuje Cyrtanthus sanguineus, který má nespojitý areál v jižní a východní Africe. Tento druh náleží společně s druhem Cyrtanthus contractus mezi nejběžnější jihoafrické druhy.[8][5] Cyrtantusy rostou převážně v nepříliš suchých oblastech. Vyhledávají vlhčí stanoviště a nejčastěji se vyskytují v blízkosti vodních toků a ve vyšších horských polohách.[9]
Tvar a zbarvení květů různých druhů cyrtantusů jsou dosti různorodé, což souvisí s vazbou na odlišné typy opylovačů. Kapské druhy s červenými, široce nálevkovitými květy jsou klasicky opylovány velkým babočkovitým motýlem Aeropetes tulbaghia, červenokvěté druhy s úzkou korunní trubkou navštěvují také strdimilové, zejména strdimil dvoupruhý (Nectarinia chalybea). Smetanově zbarvené, vonné květy některých druhů s úzkou korunní trubkou přitahují zejména různé můry.[10]
Řada druhů vykvétá v období po periodických letních požárech vegetace, některé druhy dokonce nekvetou, pokud se nedostanou do kontaktu s ohněm. Příkladem takového druhu, silně spojeného s periodickými požáry fynbosové vegetace, je Cyrtanthus ventricosus. Rostliny vykvétají již několik málo dní po požáru, přičemž je lhostejno v které části roku se oheň objeví. V kontrolovaném experimentu se květní stvoly začaly vynořovat nad povrch půdy již 3. den po ošetření rostlin kouřem a do deseti dní všechny pokusné rostliny plně rozkvetly.[11] Květní orgány se v cibuli zakládají každoročně, avšak bez stimulace ohněm zakrňují.[9] Podobnou ekologickou vazbu mají např. i druhy Cyrtanthus contractus a Cyrtanthus odorus.[7]
Babočkovitý motýl Aeropetes tulbaghia
Cyrtanthus ventricosus vykvétající po požáru
Nálezy některých druhů v kvetoucím stavu jsou velmi sporadické, což souvisí s jejich vazbou na požáry. Výzkum takových druhů v terénu je v podstatě limitován pouze na oblasti, kterými prošel v nedávné době oheň. Po rozsáhlých požárech, které se v roce 1999 rozšířily v horách západního a jižního Kapska, byla do horského pásma Outeniqua v jižním Kapsku uspořádána výzkumná výprava a přinesla objev nového druhu, Cyrtanthus debilis.[6]
Hlavními obsahovými látkami cyrtantusů jsou alkaloidy a hemolytické saponiny, které jsou obsaženy zejména v cibuli. Otrava se projevuje zvracením a průjmy a nemívá fatální průběh.[12] Po biochemické stránce je asi nejlépe prostudovaným druhem Cyrtanthus elatus. Byla zjištěna řada různých alkaloidů, mezi jinými galanthamin, zefyrantin, hemanthamin, hemanthidin a vallotin.[13][14][15]
Rod Cyrtanthus je v rámci čeledi Amaryllidaceae řazen do podčeledi Amaryllidoideae. V současné taxonomii je vyčleněn do samostatného tribu Cyrtantheae, v minulosti byl součástí tribu Haemantheae.[10] Do rodu Cyrtanthus byl vřazen rod Vallota.
Cibule různých druhů cyrtantusů jsou využívány v tradiční africké medicíně při chronickém kašli, bolestech hlavy, skrofulóze, lepře aj. Jihoafrické černošky je užívají v průběhu těhotenství a porodu. Kořeny se aplikují na řezné rány a zlomeniny.[15][16]
Rod cyrtantus zahrnuje celou řadu druhů s velkým okrasným potenciálem. Asi nejznámějším druhem je Cyrtanthus elatus, v minulosti pěstovaný pod názvem Vallota speciosa, později též jako Cyrtanthus purpureus. Je to půvabná, nezatahující, v létě kvetoucí cibulovina s velkými, červenými, nálevkovitými květy. Existuje též růžovokvětá varieta. Rostlina je po celém světě komerčně pěstována k řezu. Poněkud podobné květy má též Cyrtanthus sanguineus. Jedním z nejsnáze pěstovatelných druhů je Cyrtanthus brachyscyphus, dříve známý pod názvem C. parviflorus. Je to drobnější, stálezelený druh s oranžovočervenými trubkovitými květy a úzkými listy. Kvete na jaře. Dalším pěstovaným druhem je Cyrtanthus mackenii se žlutými, oranžovými, růžovými nebo smetanovými trubkovitými květy. Zajímavé, svěšené, trubkovité, vícebarevné a až 7 cm dlouhé květy má Cyrtanthus obliquus.[7][17][9][18]
Cyrtantusy jsou vesměs vhodné k pěstování spíše v květináčích než ve volné půdě. Dlouhodobější pěstování mnohých druhů je nesnadné a zatahující druhy je často obtížné přivést ke květu. Stálezelené druhy se vesměs pěstují snáze. Byla vypěstována též celá řada kříženců a okrasných kultivarů. Klíčem k úspěšnému pěstování cyrtantusů je zejména přiměřená zálivka, nároky jsou u různých druhů různé. Při přemokření nebo nevhodné zálivce v dormantním období dochází snadno ke hnilobě kořenů, což následně zasáhne i cibuli. Většina zatahujících druhů zatahuje v zimě a v tomto období vyžadují sucho. I stálezelené druhy potřebují v zimním období omezení zálivky. Přes léto je stálezelené i zatahující druhy vhodné zalévat tak, aby mezi jednotlivými zálivkami substrát téměř vyschnul. Obecně se cyrtantusům daří v lehkém zástinu, příp. na stanovišti osluněném jen po část dne. Jsou však mezi nimi i druhy upřednostňující plné výsluní (např. C. brachyscyphus, C. obliquus) nebo naopak druhy spíše stínomilné (C. eucallus, C. labiatus). Podmínkou úspěšného pěstování těchto rostlin je dobře propustná půda, do spodní části květináče je vhodné dát drenáž. Nároky na obsah humusu v substrátu jsou u různých druhů různé. Snadno pěstovatelné druhy C. breviflorus a C. sanguineus prospívají v půdě složené z dílu zahradního kompostu a dílu písku. Obtížně pěstovatelné druhy vesměs vyžadují písčitější půdy. Cibule není vhodné přesazovat každým rokem, neboť rostliny mají vytrvalé dužnaté kořeny, které se přesazením poškodí a rostlina se oslabí. Některé druhy vyžadují, aby část cibule vyčnívala ze substrátu (C. sanguineus), jiné je možno zanořit mělce pod povrch (C. angustifolius). Cibuli C. obliquus je třeba nechat ze 2/3 vyčnívat ze substrátu. Rostliny se ve vegetační době přihnojují zředěným hnojivem s vyšším obsahem draslíku a sníženým obsahem dusíku. Množí se výsevem semen nebo odnožemi. Semena je třeba vysévat brzy po sklizni, neboť mají krátkou životnost. Vysévají se mělce pod povrch písčité, sterilizované zeminy a umisťují v zástinu. Některé druhy vytvářejí při bázi cibule dceřiné cibulky, které je možno rovněž použít k množení.[17][9][7]
Obrázky, zvuky či videa k tématu cyrtantus ve Wikimedia Commons
Cyrtantus (Cyrtanthus) je rod jednoděložných rostlin z čeledi amarylkovité. Jsou to vytrvalé, stálezelené nebo sezónně zatahující cibuloviny s trávovitými listy a trubkovitými až nálevkovitými květy v okoličnatých květenstvích. Plodem je tobolka. Rod zahrnuje asi 56 druhů a je rozšířen výhradně v subsaharské Africe. Nejvíce druhů roste v jižní Africe (zejména v Kapsku), několik druhů se vyskytuje ve východní a střední tropické Africe.
Řada druhů je ekologicky spojena s periodickými požáry vegetace a některé z nich dokonce bez kontaktu s ohněm nevykvetou. Květy jsou opylovány hmyzem nebo strdimily. Cyrtantusy jsou pěstovány jako okrasné rostliny. Druh Cyrtanthus elatus (syn. Vallota speciosa) je komerčně pěstován a používán k řezu. Některé druhy mají význam v tradiční africké medicíně. Rostliny obsahují alkaloidy a saponiny a jsou víceméně jedovaté.
Cyrtanthus ist die einzige Gattung der Tribus Cyrtantheae in der Unterfamilie Amaryllidoideae innerhalb der Pflanzenfamilie der Amaryllisgewächse (Amaryllidaceae). Die 56 bis 60 Arten sind in Afrika südlich der Sahara verbreitet.
Die Gattung Cyrtanthus ist sowohl in den vegetativen als auch in den generativen Merkmalen sehr variabel.
Die Cyrtanthus-Arten wachsen als ausdauernde, krautige Pflanzen, die je nach Art sehr unterschiedliche Wuchshöhen erreichen. Sie bilden Zwiebeln als Überdauerungsorgane, die einen Durchmesser von 1 bis 5 Zentimetern aufweisen und meist nicht aus dem Boden herausragen. Die Zwiebeln produzieren oft viele Tochterzwiebeln. Sie sind entweder immergrün (Cyrtanthus brachysciphus, Cyrtanthus elatus, Cyrtanthus epiphyticus, Cyrtanthus herrei, Cyrtanthus montanus, Cyrtanthus obliquus, Cyrtanthus obrienii, Cyrtanthus ochroleucus, Cyrtanthus staadensis) oder es sind Geophyten, bei denen während Trockenzeit die Blätter vertrocknen und frische Blätter erst nach der Blütezeit wieder austreiben. Unter den Geophyten gibt es Arten, die im südafrikanischen Sommer und andere, die im Winter grün sind.
Die je nach Art wenigen bis vielen nur grundständigen, aufrechten bis ausgebreiteten Laubblätter sind ungestielt. Die einfachen Blattspreiten sind lineal bis riemenförmig, manchmal gedreht bis spiralig gedreht. Die Blattflächen sind kahl und der Blattrand ist glatt. Die Mittelrippe ist oft deutlich erhaben und es liegt Parallelnervigkeit vor.
Der meist hohle, kahle Blütenstandsschaft ist aufrecht. Je nach Art stehen ein bis viele Blüten in einem oft locker aufgebauten, doldigen Blütenstand zusammen. Im knospigen Zustand umhüllen zwei bis vier schmal-lanzettliche, häutige Tragblätter (Spatha genannt) den Blütenstand; sie verwelken früh während der Anthese. Die Blüten stehen jeweils über einem Deckblatt (Brakteolen). Die aufrechten bis hängenden Blütenstiele sind höchstens gleich lang wie die Blütenhülle.
Bei einigen Arten duften die Blüten. Die je nach Art sehr unterschiedlich großen Blüten sind zwittrig, selten radiärsymmetrisch, meist etwas zygomorph und dreizählig. Die sechs gleichgeformten Blütenhüllblätter sind auf mehr als der Hälfte ihrer Länge zu einer oft gebogenen Röhre verwachsen, die an ihrer Basis mehr oder weniger verbreitert ist. Die Blütenhülle ist röhren- oder trompetenförmig. Die Farbe der Blütenhüllblätter reicht von weiß über gelb bis orangefarben und von rot bis rosafarben. Es sind zwei Kreise mit je drei gleichen, Staubblättern vorhanden, die die Blütenhülle überragen können. Die Staubfäden sind meist untereinander frei oder selten verwachsen mit einer verbreiterten Basis und bilden dann eine Nebenkrone. Die Staubbeutel sind dorsifix oder selten pseudo-basifix und frei beweglich. Drei Fruchtblätter sind zu einem fast kugeligen, dreikammerigen, unterständigen Fruchtknoten verwachsen. Jede Fruchtknotenkammer enthält viele (10 bis 30) Samenanlagen. Der aufrechte, gerade Griffel ist so lang oder länger als die Staubblätter und kann die Blütenhülle überragen; er endet mit einer kurz bis deutlich dreilappigen Narbe.
Die mehr oder weniger ellipsoiden Kapselfrüchte öffnen sich lokulizidal mit drei sich zurückkrümmenden Fruchtklappen. Die schwarzen Samen sind abgeflacht, runzelig und meist ein bisschen geflügelt.
Die Chromosomengrundzahl beträgt x = 8, darin weicht Cyrtanthus von den meisten Gattungen der Amaryllidoideae ab.
Für einige Arten wird der englischsprachige Trivialname "fire lily" verwendet, dies ist beispielsweise für Cyrtanthus contractus, Cyrtanthus ventricosus und Cyrtanthus odorus auch ein sehr treffender Name. Diese Arten blühen sehr schnell nach Buschbränden. Von Cyrtanthus ventricosus ist bekannt, dass sie schon neun Tage nach einem Buschbrand blühte und von Cyrtanthus odorus wird angenommen, dass sie in der Natur nur nach Buschbränden blüht.
Bei den meisten Cyrtanthus-Arten reicht die Blütezeit vom südafrikanischen späten Sommer bis zur Herbstmitte. Ausnahmen sind beispielsweise Cyrtanthus galpinii, deren Blütezeit von Anfang bis Ende des südafrikanischen Winters reicht, und Cyrtanthus falcatus, die im zeitigen Frühling blüht.
Für Arten der Gattung Cyrtanthus gibt es viele unterschiedliche Bestäuber. Die im Sommer und Herbst rot blühenden Arten werden von großen Schmetterlingen (aus der Unterfamilie der Augenfalter (Satyrinae), beispielsweise Aeropetes tulbaghia) bestäubt. Bei Arten mit roten, röhrigen Blüten sind Nektarvögel (Nectariniidae) die Bestäuber. Motten bestäuben Arten (beispielsweise Cyrtanthus mackenii) mit duftenden und engröhrigen Blüten. Auch Bienen und langrüsselige Fliegen wurden als Bestäuber beobachtet.
Der Gattungsname Cyrtanthus wurde 1789 durch William Aiton in Hortus Kewensis, 1. S. 414 erstveröffentlicht. Als Lectotypusart wurde 1951 Cyrtanthus angustifolius Aiton durch Edwin Percy Phillips in The Genera of South African Flowering Plants, 2. Auflage, S. 204 festgelegt. Ein Homonym ist der im gleichen Jahr durch Johann Christian Daniel von Schreber in Genera Plantarum, 1789, S. 122 veröffentlichte Name Cyrtanthus Schreb. Dies wurde in Vienna ICBN Art. 14.10 & App. III festgelegt.[1] Synonyme von Cyrtanthus Aiton nom. cons. sind: Anoiganthus Baker, Gastronema Herb., Monella Herb., Vallota Salisb. ex Herb.[2]. Der Gattungsname Cyrtanthus leitet sich von den griechischen Wörtern kyrtos für „gebogen“ und anthos für „Blüte“ ab, dies bezieht sich auf die gebogene Blütenröhre vieler Cyrtanthus-Arten.
Cyrtanthus ist die einzige Gattung der Tribus Cyrtantheae Salisb. in der Unterfamilie Amaryllidoideae innerhalb der Familie der Amaryllidaceae. Früher wurde sie auch in die Familie der Liliaceae eingeordnet.[3]
Die Gattung Cyrtanthus ist auf dem Afrikanischen Kontinent südlich der Sahara weit verbreitet. 22 Arten sind Florenelemente der Capensis. Im Ostkap kommen die meisten Arten vor.
Die meisten Arten gedeihen im feuchten Klima des östlichen Bereichs des Südlichen Afrikas. Nur sechs Arten reichen bis ins sommertrockene Gebiet der südwestlichen Capensis. Nach Norden bis nach Ostafrika reichen nur zwei Arten.
Es gibt etwa 56 bis 60 Cyrtanthus-Arten:[4][2][5]
Einige Arten werden als Zierpflanzen verwendet. Am häufigsten sind Cyrtanthus sanguineus und Cyrtanthus elatus in Kultur.
Cyrtanthus ist die einzige Gattung der Tribus Cyrtantheae in der Unterfamilie Amaryllidoideae innerhalb der Pflanzenfamilie der Amaryllisgewächse (Amaryllidaceae). Die 56 bis 60 Arten sind in Afrika südlich der Sahara verbreitet.
Cyrtanthus is a genus of perennial, herbaceous and bulbous plants in the family Amaryllidaceae, subfamily Amaryllidoideae.[2][3][4][5]
Cyrtanthus is the sole genus in the African tribe Cyrtantheae.
The placement of Cyrtantheae within subfamily Amaryllidoideae is shown in the following cladogram:
Cladogram: Tribes of subfamily Amaryllidoideae Subfamily Amaryllidoideae AfricaTribe Amaryllideae
AfricaTribe Cyrtantheae
AfricaTribe Haemantheae
AustralasiaTribe Calostemmateae
Eurasian clade AsiaTribe Lycorideae
MediterraneanTribe Galantheae
Tribe Pancratieae
Tribe Narcisseae
American clade Hippeastroid cladeTribe Griffineae
Tribe Hippeastreae
Andean cladeTribe Eustephieae
Tribe Eucharideae/Stenomesseae
Tribe Clinantheae
Tribe Hymenocallideae
There are over 50 recognized species, all native to central and southern Africa.[1][6][7]
Cyrtanthus is a genus of perennial, herbaceous and bulbous plants in the family Amaryllidaceae, subfamily Amaryllidoideae.
Cyrtanthus es un género de plantas herbáceas, perennes y bulbosas de atractivas flores, perteneciente a la familia de las amarilidáceas. El nombre «Cyrtanthus» fue acuñado por William Aiton en 1789 y proviene del griego «kyrtos», que significa curvado y «anthos», flor, en referencia a las flores con forma de tubo curvado que presentan varias especies del género. Es el único género de la tribu Cyrtantheae.
Este género de plantas ornamentales es el más grande de la familia en África y comprende cincuenta y cinco especies que se distribuyen desde Sudán hasta Sudáfrica. La mayor concentración de especies se halla en el sur de la provincia de El Cabo. Varios miembros del género se cultivan en todo el mundo como plantas ornamentales.[3]
El género contiene muchas especies con flores muy atractivas. La más conocida en todo el mundo es la variedad escarlata de Cyrtanthus elatus, comúnmente conocida por su viejo nombre científico "Vallota speciosa" o, simplemente "Vallota". Se la cultiva en jardines como ornamental y también como flor de corte.[4][5]
Cyrtanthus es un género de plantas herbáceas, perennes y bulbosas de atractivas flores, perteneciente a la familia de las amarilidáceas. El nombre «Cyrtanthus» fue acuñado por William Aiton en 1789 y proviene del griego «kyrtos», que significa curvado y «anthos», flor, en referencia a las flores con forma de tubo curvado que presentan varias especies del género. Es el único género de la tribu Cyrtantheae.
Este género de plantas ornamentales es el más grande de la familia en África y comprende cincuenta y cinco especies que se distribuyen desde Sudán hasta Sudáfrica. La mayor concentración de especies se halla en el sur de la provincia de El Cabo. Varios miembros del género se cultivan en todo el mundo como plantas ornamentales.
Cyrtanthus est un genre de plantes à fleurs appartenant à la famille des Amaryllidaceae que l'on trouve en Afrique du Sud, notamment dans la région du cap de Bonne-Espérance.
Cyrtanthus est un genre de plantes à fleurs appartenant à la famille des Amaryllidaceae que l'on trouve en Afrique du Sud, notamment dans la région du cap de Bonne-Espérance.
Cirtantus (lat. Cyrtanthus), biljni rod trajnica iz porodice zvanikovki, smješten u vlastiti tribus Cyrtantheae, dio potporodice Amaryllidoideae.
Postoji 57 priznatih vrsta koje su raširene od Sudana sjeveru do krajnjeg juga Afrike[1]. Po životnom obliku su geofiti[2]
Cirtantus (lat. Cyrtanthus), biljni rod trajnica iz porodice zvanikovki, smješten u vlastiti tribus Cyrtantheae, dio potporodice Amaryllidoideae.
Postoji 57 priznatih vrsta koje su raširene od Sudana sjeveru do krajnjeg juga Afrike. Po životnom obliku su geofiti
Cyrtanthus Aiton, 1789 è un genere di piante della famiglia delle Amaryllidaceae, endemico dell'Africa australe.[1][2]
Le specie di questo genere sono diffuse in diversi paesi dell'Africa meridionale e orientale, con la maggiore concentrazione di biodiversità in Sudafrica, in particolare nella Provincia del Capo Orientale.[2]
Il genere Cyrtanthus è l'unico genere della tribù Cyrtantheae.
Comprende le seguenti specie:[1]
Cyrtanthus Aiton, 1789 è un genere di piante della famiglia delle Amaryllidaceae, endemico dell'Africa australe.
Cyrtanthus é um género botânico pertencente à família amaryllidaceae[1].
Cyrtanthus é um género botânico pertencente à família amaryllidaceae.
Cyrtanthus là chi thực vật có hoa trong họ Amaryllidaceae.[2]
.jpg)
Cyrtanthus là chi thực vật có hoa trong họ Amaryllidaceae.
Cyrtanthus W.Aiton (1789)
Циртантус (лат. Cyrtanthus) — род однодольных цветковых растений, включённый в подсемейство Амариллисовые (Amaryllidoideae) семейства Амариллисовые (Amaryllidaceae)[2][3][4].
Род насчитывает около 50 видов, которые распространены в центральной и южной Африке.[6][5][7][8]
Циртантус (лат. Cyrtanthus) — род однодольных цветковых растений, включённый в подсемейство Амариллисовые (Amaryllidoideae) семейства Амариллисовые (Amaryllidaceae).
키르탄투스속(cyrtanthus屬, 학명: Cyrtanthus 키르탄투스[*])은 수선화아과의 단형 족인 키르탄투스족(cyrtanthus族, 학명: Amaryllidinae 아마릴리디나이[*])에 속하는 유일한 속이다.[1][2]
벨라도나수선족(Amaryllideae)
키르탄투스족(Cyrtantheae)
털군자란족(Haemantheae)
윌캐니아수선족(Calostemmateae)
상사화족(Lycorideae)
설강화족(Galantheae)
팡크라티움족(Pancratieae)
수선화족(Narcisseae)
그리피니아족(Griffineae)
아마릴리스족(Hippeastreae)
에우스테피아족(Eustephieae)
에우카리스족(Eucharideae)
클리난투스족(Clinantheae)
히메노칼리스족(Hymenocallideae)
.jpg)
.jpg)
_Traub_(AM_AK233844-2).jpg)
