Alocàsia és un gènere de plantes amb rizoma o bulb perenne pertanyent a la família Araceae. Hi ha unes 70 espècies. Les tiges són comestibles, però contenen àcid oxàlic que pot paralitzar la llengua i faringe.
Alocàsia és un gènere de plantes amb rizoma o bulb perenne pertanyent a la família Araceae. Hi ha unes 70 espècies. Les tiges són comestibles, però contenen àcid oxàlic que pot paralitzar la llengua i faringe.
Alokázie (Alocasia) je rod rostlin z čeledi árónovité (Araceae). Jsou to středně velké až mohutné byliny s tlustým podzemním oddenkem. Květy jsou jednopohlavné, uspořádané v palici s toulcem. Rod zahrnuje asi 60 až 70 druhů a je přirozeně rozšířen v tropech a subtropech Asie, Austrálie a Tichomoří.
Mohutný druh Alocasia macrorrhizos je v tropech pěstován pro škrobnaté oddenky. Některé druhy s ozdobnými listy jsou pěstovány jako tropické okrasné rostliny, zejména kultivar Alocasia 'Amazonica', který je nabízen i jako pokojová rostlina. Alokázie mají význam i v domorodé medicíně. Jsou to jedovaté rostliny s dráždivou šťávou a i jedlé druhy je nutno před konzumací tepelně zpracovat.
Alokázie tvoří 2 odlišné základní růstové typy. Pozemní druhy mají často robustní vzrůst a rostou buď solitérně nebo v malých skupinách. Často vyhledávají bažinatá místa. Naproti tomu druhy skalnatých podloží rostou často pospolitě a jsou celkově drobnější. Vyskytují se ve skalních puklinách nebo v humózních uloženinách v prohlubních, často na vápenci.[1]
Alokázie jsou stálezelené nebo řidčeji sezónně zatahující byliny středního až robustního vzrůstu. Rostliny obsahují čirou nebo mléčnou latexovou šťávu. Stonek je tlustý, často podzemní, případně přímý a později vystoupavý, řidčeji dlouhý a plazivý. Listy jsou zpravidla nahloučené ve vrcholové růžici (méně často střídavé), dlouze řapíkaté. Čepele listů bývají v mládí štítovité, později střelovité, případně srdčité nebo štítovité. Žilnatina je zpeřená, postranní žilky se u okraje sbíhají do sběrné žilky. Květenství vyrůstají po 1 nebo více a jejich stopky jsou zpravidla kratší než řapíky listů. Toulec je vytrvalý, mezi trubkou a čepelí silně zaškrcený. Palice je kratší než toulec, krátká samičí zóna je od samčí oddělena užší zónou sterilních květů. Květy jsou jednopohlavné a bezobalné. V samčích květech je zpravidla 3 až 12 (řidčeji více) tyčinek, semeník samičích květů obsahuje buď jedinou komůrku nebo je ve vrcholové části rozdělen na 3 až 4 komůrky. Obsahuje 6 až 10 vajíček a nese krátkou čnělku zakončenou laločnatou, hlavatou bliznou. Plody jsou červené bobule obsahující 1 až 5 semen a sdružené do palicovitého plodenství.[2][3]
Rod alokázie zahrnuje asi 60 až 70 druhů. Pochází výhradně z tropů a subtropů Starého světa. Areál rozšíření sahá od Indie přes jižní Čínu, Indočínu a jihovýchodní Asii po Austrálii a Oceánii. Druhy Alocasia macrorrhizos, A. plumbea a A. cucculata jsou pěstovány v tropech celého světa. Alokázie nejčastěji rostou v podrostu vlhkých tropických a subtropických lesů.[2] Vyhledávají spíše rozvolněné porosty a často rostou podél vodních toků v polostínu nebo na plném slunci.[1]
Květy alokázií jsou opylovány různým hmyzem, zejména mouchami a brouky z čeledí lesknáčkovití, vrubounovití a drabčíkovití.[4] V květenstvích se vyvíjejí různé druhy drobných mušek rodu Colocasiomyia z čeledi octomilkovití. Samičky, přilákané teplem a intenzivním pachem, se živí pylem a kladou zde vajíčka. Larvy se živí odumírajícími tkáněmi květenství, aniž by poškozovaly vyvíjející se semena, a v květenství se i kuklí.[5][6] V toulci dochází podobně jako u některých jiných árónovitých k tvorbě tepla. U druhu Alocasia pubera může teplota v toulci přesahovat teplotu okolí až o 22°C.[7]
Alokázie obsahují podobně jako většina jiných zástupců árónovitých v tkáních rafidy šťavelanu vápenatého, které při požití rostliny způsobují podráždění sliznic úst a jícnu, projevující se zejména pálením a otoky, ztíženým polykáním, případně i zvracením. Prognóza bývá navzdory intenzivnímu průběhu příznivá a lékařské ošetření je zřídka zapotřebí. Ve vážných případech se nasazují protizánětlivé prostředky. Důkladnou tepelnou úpravou před konzumací jedlých druhů (A. macrorrhizos) se tento účinek deaktivuje. Kontakt se šťávou z rostlin může způsobit podráždění kůže, při vniknutí do oka může následovat vážný zánět spojivek.[8][9][10] Alocasia macrorrhizos obsahuje ve všech částech s výjimkou hlíz kyanogenní glykosid triglochinin. Z rostliny byl izolován lektin toxický pro některý hmyz včetně housenek běláska řepového. V některých druzích alokázií jsou obsaženy neurotoxiny, např. sapotoxin v Alocasia odora.[11][12]
Rod Alocasia je v rámci čeledi Araceae řazen do podčeledi Aroideae a tribu Colocasieae. Do tohoto tribu je řazeno celkem 6 rodů, ze známějších je to Alocasia, Colocasia a Remusatia. Rod Alocasia je vegetativně podobný příbuznému rodu Colocasia. Lze jej odlišit podle přítomnosti voskových žlázek v paždí postranních žilek na rubu listů a podle plodů. Alokázie mají plody červeně zbarvené a s několika velkými semeny, zatímco u kolokázií jsou nenápadně zbarvené a obsahují mnoho drobných semen obklopených slizem. Oba rody se liší rovněž placentací (bazální u alokázie, parietální u kolokázie) a architekturou květenství.[3]
Druh Alocasia macrorrhizos je pěstován zejména v jihovýchodní Asii a Oceánii pro jedlé, škrobnaté hlízovité oddenky. Konzumují se vařené nebo pečené.[13][9] Nejsou ovšem jako potrava příliš vyhledávané a mají význam spíše v dobách nedostatku. Hlízy slouží jako zdroj kvalitního, dobře stravitelného škrobu. Po uvaření jsou jedlé i mladé listy. Oddenky se používají i v tradiční indické medicíně a v lidové medicíně Nové Guiney a jihovýchodní Asie.[12]
Některé druhy jsou pěstovány jako tropické okrasné rostliny. Poměrně častá je na trhu zejména Alocasia 'Amazonica', která je nabízena i jako pokojová rostlina. Je to kříženec 2 asijských druhů, vzniklý v 50. letech 20. století v kultuře, a s Amazonií má společný jen název. Často je označován neplatným botanickým názvem Alocasia × amazonica. Vyznačuje se velmi zdobnými listy neobvyklého vzhledu, pro které je někdy nazýván "africká maska". Ve sklenících botanických zahrad se pěstují i jiné druhy s ozdobnými listy, např. Alocasia cuprea a Alocasia longiloba (syn. A. lowii var. picta).[8] V tropických parcích jsou občas vysazovány na okrasu i rostliny velkolistého druhu Alocasia macrorrhizos.[12]
Alokázie (Alocasia) je rod rostlin z čeledi árónovité (Araceae). Jsou to středně velké až mohutné byliny s tlustým podzemním oddenkem. Květy jsou jednopohlavné, uspořádané v palici s toulcem. Rod zahrnuje asi 60 až 70 druhů a je přirozeně rozšířen v tropech a subtropech Asie, Austrálie a Tichomoří.
Mohutný druh Alocasia macrorrhizos je v tropech pěstován pro škrobnaté oddenky. Některé druhy s ozdobnými listy jsou pěstovány jako tropické okrasné rostliny, zejména kultivar Alocasia 'Amazonica', který je nabízen i jako pokojová rostlina. Alokázie mají význam i v domorodé medicíně. Jsou to jedovaté rostliny s dráždivou šťávou a i jedlé druhy je nutno před konzumací tepelně zpracovat.
Die Pfeilblätter oder Alokasien (Alocasia) sind eine Pflanzengattung in der Familie der Aronstabgewächse (Araceae). Einige Arten und Hybriden werden als Kohlenhydrate liefernde Pflanzen und Zierpflanzen genutzt.
Alocasia-Arten sind große immergrüne, ausdauernde krautige Pflanzen. Oft sind aufrechte Rhizome vorhanden und meist ist ein großer oberirdischer „Stamm“ vorhanden, an dem die Blätter spiralig angeordnet sind. Die einfachen Laubblätter sind gestielt. Die Blätter des Riesen-Taro (Alocasia macrorrhizos) gehören mit zu den größten nicht zusammengesetzten Blättern aller Pflanzen.
Die Alocasia-Arten sind einhäusig getrenntgeschlechtig (monözisch). Wie bei den Aronstabgewächsen üblich besteht der Blütenstand aus dem Blütenstandsschaft, einem Hochblatt (Spatha) und dem Kolben (Spadix). Im Kolben gibt es einen weiblichen, sterilen und männlichen Abschnitt.
Es werden Beeren gebildet.
1832 stellte Heinrich Wilhelm Schott die Sektion Colocasia sect. Alocasia im Werk von Schott und Endlicher: Meletemata Botanica, Seite 18 auf. Den Rang einer Gattung Alocasia erhielt sie 1839 durch George Don jr. in Hortus Britannicus, Seite 631. Typusart ist Alocasia cucullata (Lour.) G.Don. Synonyme für Alocasia (Schott) G.Don nom. cons sind: Ensolenanthe Schott, Panzhuyuia Z.Y.Zhu, Schizocasia Schott ex Engler, Xenophya Schott.[1] Die Gattung Alocasia gehört zur Tribus Colocasieae in der Unterfamilie Aroideae innerhalb der Familie der Araceae.[2]
Die Gattung Alocasia ist vom tropischen sowie subtropischen Asien über Malesien bis zum östlichen Australien verbreitet.[3] In China gibt es acht Arten.[4]
Es gibt 70 bis 84[4] Alocasia-Arten:[3]
Alle bekannten Hybriden sind künstliche Kreuzungen.
Als Nahrungsmittel genutzt wird der Riesen-Taro (Alocasia macrorrhizos). Es werden vorwiegend die stärkehaltigen Knollen genutzt. Sie werden wie Kartoffeln gekocht. Sie enthalten viel Mineralien, Vitamin A, B und C.
Einige Arten und Sorten werden auch als Zierpflanzen in tropischen Parks und Gärten verwendet. Sanders Pfeilblatt (Alocasia sanderiana) wird als Zimmerpflanze verwendet.
Die Pfeilblätter oder Alokasien (Alocasia) sind eine Pflanzengattung in der Familie der Aronstabgewächse (Araceae). Einige Arten und Hybriden werden als Kohlenhydrate liefernde Pflanzen und Zierpflanzen genutzt.
Alocasia iku sawijining génus tuwuhan rhizomatous utawa bulbous perennials (pala kapendhem) kanthi godhong kang amba saka famili Araceae. Ana watara 70 spesies Alocasia kang tinemu ing Asia, Oséania lan Amérika Kidul. Godhongé kang amba awangun ati (waru) utawa lancip bisa tuwuh dawané 20 nganti 90 cm ing gagangé kang dawa. Kembangé kang éndah tuwuh ing pucuk gagangé kang cendhek, nanging ora pati cetha, malah kerep ndhelik ing sangisoré gagang godhong.
Wité utawa stem wujud uwi, ngandhut kristal asem oksalat (H2C2O4) kang bisa gawé ilat lan tenggorokan kebas lan abuh. Sadurungé dipangan, uwi kudu digodhok suwé.
Sawetara jinis, kaya Amazon Lily saka African Mask (Alocasia x amazonica), ditandur kanggo pethètan.
Alocasia iku sawijining génus tuwuhan rhizomatous utawa bulbous perennials (pala kapendhem) kanthi godhong kang amba saka famili Araceae. Ana watara 70 spesies Alocasia kang tinemu ing Asia, Oséania lan Amérika Kidul. Godhongé kang amba awangun ati (waru) utawa lancip bisa tuwuh dawané 20 nganti 90 cm ing gagangé kang dawa. Kembangé kang éndah tuwuh ing pucuk gagangé kang cendhek, nanging ora pati cetha, malah kerep ndhelik ing sangisoré gagang godhong.
Wité utawa stem wujud uwi, ngandhut kristal asem oksalat (H2C2O4) kang bisa gawé ilat lan tenggorokan kebas lan abuh. Sadurungé dipangan, uwi kudu digodhok suwé.
Sawetara jinis, kaya Amazon Lily saka African Mask (Alocasia x amazonica), ditandur kanggo pethètan.
Alokasia mangrupa salah sahiji tina sababaraha tutuwuhan tropis tina genus Alocasia.[1][2] Tutuwuhan ieu mangrupa tutuwuhan hérbal asiatik tropis nyarupaan taleus bolang (Colocasia) ngan dibédakeun sabab miboga palapah nu gedé.[3]
Tutuwuhan tina génus ieu sok dipelak salaku tutumuhan hias jeung miboga daun nu gedé wangun ati atawa panah.[4] Unggal tutuwuhan tina génus ieu mibanda daun gedé anu katinggal basal jeung jiga parahu boat nu boga buah kabeureuman.[5]
Alokasia mangrupa salah sahiji tina sababaraha tutuwuhan tropis tina genus Alocasia. Tutuwuhan ieu mangrupa tutuwuhan hérbal asiatik tropis nyarupaan taleus bolang (Colocasia) ngan dibédakeun sabab miboga palapah nu gedé.
Tutuwuhan tina génus ieu sok dipelak salaku tutumuhan hias jeung miboga daun nu gedé wangun ati atawa panah. Unggal tutuwuhan tina génus ieu mibanda daun gedé anu katinggal basal jeung jiga parahu boat nu boga buah kabeureuman.
Alocasia is a genus of rhizomatous or tuberous, broad-leaved, perennial, flowering plants from the family Araceae. There are about 90 accepted species native to tropical and subtropical Asia and eastern Australia.[2] Around the world, many growers widely cultivate a range of hybrids and cultivars as ornamentals.
The large, cordate or sagittate leaves grow to a length of 20 to 90 cm (8 to 35 in) on long petioles. Their araceous flowers grow at the end of a short stalk, but are not conspicuous; often hidden behind the leaf petioles.
The corms of some species can be processed to make them edible, however, the raw plants contain raphid or raphide crystals of calcium oxalate along with other irritants (possibly including proteases)[3] that can numb and swell the tongue and pharynx. This can cause difficulty breathing and sharp pain in the throat. Lower parts of the plant contain the highest concentrations of the poison.
Prolonged boiling before serving or processing may reduce risk of adverse reactions. Additionally, acidic fruit such as tamarind may dissolve the raphides altogether. It's important to note, however, that this genus varies in toxicity, and can still be dangerous to ingest, even after taking precautions.
The following are the accepted species of Alocasia along with their common names (where available) and distribution ranges:[2]
The following are hybrid species in the genus Alocasia:
Alocasia are tropical plants that are increasingly becoming popular as houseplants.[6] The hybrid A. × amazonica has gained the Royal Horticultural Society's Award of Garden Merit.[7] They are typically grown as pot plants, but a better way is to grow the plants permanently in the controlled conditions of a greenhouse. They can tolerate dim light and cannot withstand direct sunlight. They should be cared for as any other tropical plant with weekly cleaning of the leaves, frequent fertilization and medium to high humidity.[8]
They rarely survive cold winters or the dryness of artificial heating, but an attempt to slowly acclimatize plants from the summer garden to the house can help.[9] Once inside, the watering period must be reduced and the plants should be protected from spider mites or red spider attack.
Alocasia is a genus of rhizomatous or tuberous, broad-leaved, perennial, flowering plants from the family Araceae. There are about 90 accepted species native to tropical and subtropical Asia and eastern Australia. Around the world, many growers widely cultivate a range of hybrids and cultivars as ornamentals.
Alocasia (Schott) G.Don es un género de plantas con rizoma o bulbo perenne de la familia Araceae. Son nativas de las áreas tropicales y sub tropicales de Asia y Australia, aunque hoy se encuentran cultivadas por todo el mundo.
Las hojas son cordadas o sagitadas, creciendo de 2 a 9 dm sobre un largo peciolo. Sus hermosas flores no son apenas visibles, ya que se encuentran ocultas entre las hojas.
Los tallos son comestibles, pero contienen ácido oxálico que puede paralizar la lengua y faringe. Para su consumo debe ser hervido prolongadamente.
El género fue descrito por (Schott) G.Don y publicado en Hortus Britannicus, ed. 3 631. 1839.[2]
Alocasia (Schott) G.Don es un género de plantas con rizoma o bulbo perenne de la familia Araceae. Son nativas de las áreas tropicales y sub tropicales de Asia y Australia, aunque hoy se encuentran cultivadas por todo el mundo.
Alokasiat (Alocasia) ovat vehkakasveja (heimo Araceae), joiden muutamia lajeja käytetään huonekasveina.[1]
Alokasiat (Alocasia) ovat vehkakasveja (heimo Araceae), joiden muutamia lajeja käytetään huonekasveina.
Alocasia est un genre de plantes vivaces rhizomateuses ou tubéreuses à larges feuilles de la famille des Aracées. Il en existe 79 espèces[1] originaires des régions allant de l'Asie tropicale et subtropicale à l'Australie orientale, et largement cultivées ailleurs.
L'Alocasia présente de grandes feuilles cordées ou sagittées d'une longueur de 20 à 90 cm sur de longs pétioles. Leurs fleurs aracées poussent au bout d'une courte tige et sont souvent cachées derrière les pétioles des feuilles.
La tige (un rhizome ) est comestible, mais contient des cristaux d'oxalate de calcium raphides ainsi que d'autres irritants (peut-être une peptidase )[2] susceptibles d'engourdir et de provoquer un gonflement de la langue et du pharynx causant des difficultés respiratoires et de fortes douleurs de la gorge. Les parties inférieures contiennent plus de poison. Une ébullition prolongée avant de servir ou de transformer peut réduire les risques, et des fruits acides tels que le tamarin peuvent les dissoudre.
Les Alocasia sont des plantes tropicales de plus en plus populaires[3]. Ils sont généralement cultivés en pot et en serre, où ils bénéficient de conditions adaptées. Redoutant la pénombre, ils ont besoin d'un bon éclairage en intérieur et, comme toute autre plante tropicale, de nettoyages hebdomadaire des feuilles et d'une brumisation fréquente.
Ils survivent rarement aux hivers froids ou à l'air sec dû au chauffage artificiel et doivent être protégées des acariens ou des attaques d'araignées rouges.
Ci-dessous, les espèces acceptées classées sous Alocasia avec leurs noms communs (le cas échéant) et leurs aires de répartition:
Les espèces hybrides du genre Alocasia sont les suivantes (liste incomplète) :
Le genre Colocasia ressemble à Alocasia.
Alocasia est un genre de plantes vivaces rhizomateuses ou tubéreuses à larges feuilles de la famille des Aracées. Il en existe 79 espèces originaires des régions allant de l'Asie tropicale et subtropicale à l'Australie orientale, et largement cultivées ailleurs.
Alocasia (Schott) G.Don è un genere di piante erbacee rizomatose della famiglia Araceae, comprendente circa 90 specie di piante originarie delle foreste tropicali dell'Asia sudorientale e dell'Australia.[1]
L'aspetto generale è cespitoso, con un'altezza media oscillabile tra 1 e 2 metri, con eguale sviluppo in diametro.
Hanno foglie oblungo-ovate, grandi, peltate, sagittate o cuoriformi, dai colori metallici molto decorativi e appariscenti, portate da lunghi piccioli, spesso molto più lunghi della stessa foglia. Inoltre, le foglie, profondamente venate, presentano spesso delle screziature di colore viola-scuro o bronzo. Proprio in considerazione delle dimensioni, e della forma delle foglie, si deve il nome popolare di queste piante, note comunemente col nome di "orecchie di elefante"[2].
I fiori sono piccoli e riuniti in una classica infiorescenza a spadice.
Il genere comprende le seguenti specie:[1]
Molto nota è Alocasia cuprea, specie rizomatosa originaria del Borneo e della Malaysia, caratterizzata da foglie ovato-oblunghe di circa 60 cm, portate da piccioli lunghi fino a 60–70 cm. La pagina superiore delle foglie presenta zone verde scuro intervallate a evidentissime nervature color verderame, mentre la pagina inferiore è violacea.
Una specie che in natura può raggiungere altezza fino a 4-5 metri è Alocasia macrorrhiza, dalle larghe foglie lucide, ovate, color verde brillante con venature più pallide, portate da piccioli fogliari lunghi anche due metri.
Alocasia sanderiana, proveniente dalle Filippine, ha foglie sagittate, color verde scuro, segnate da nervature dalla lucentezza metallica e da una marginatura argentata, ondulata e lobata.
Per operare una riproduzione si possono dividere i rizomi o separare i tuberi in primavera. Nell'eseguire queste semplici, ma delicate operazioni, si deve fare attenzione, assicurandosi che ogni porzione sia provvista di almeno una gemma. Le eventuali ferite si devono cicatrizzare formando un leggero callo e, solo dopo che questo è presente, le piantine possono essere ripiantate in un buon terriccio mescolato con sabbia. Le annaffiature non devono essere abbondanti fino a che non si sono sviluppate le foglie.Si possono però anche propagare dal seme ma normalmente è più lento della propagazione da tubero.
Alocasia (Schott) G.Don è un genere di piante erbacee rizomatose della famiglia Araceae, comprendente circa 90 specie di piante originarie delle foreste tropicali dell'Asia sudorientale e dell'Australia.
Alocasia est rhizomatosum vel tuberosum plantarum perennium foliis latis familiae Aracearum genus. Sunt septuaginta et octo species,[1] quae in Asia tropica et subtropica ad Australiam orientalem naturaliter habitant, et in Oceania Americaque Meridiana late coluntur. Folia, cordata vel sagittata, ad 20–90 cm longa in petiolis crescunt. Flores, in termino pedicellorum brevium, sunt aracei et inconspicui, saepe post petiolos foliorum celati.
Caulis est cormus edulis, sed raphida acidi oxalici crystalla continet, quae linguam pharyngemque inflare possunt. Partes inferiores plus veneni continent.
Omnes hybridae artificio obtentae sunt.
Alocasia est rhizomatosum vel tuberosum plantarum perennium foliis latis familiae Aracearum genus. Sunt septuaginta et octo species, quae in Asia tropica et subtropica ad Australiam orientalem naturaliter habitant, et in Oceania Americaque Meridiana late coluntur. Folia, cordata vel sagittata, ad 20–90 cm longa in petiolis crescunt. Flores, in termino pedicellorum brevium, sunt aracei et inconspicui, saepe post petiolos foliorum celati.
Caulis est cormus edulis, sed raphida acidi oxalici crystalla continet, quae linguam pharyngemque inflare possunt. Partes inferiores plus veneni continent.
Alokazija (Alocasia) – aroninių (Araceae) šeimos Aroideae pošeimio augalų gentis.
Auga tropikuose pietryčių Azijoje ir Brazilijoje.
Yra apie 70 rūšių:
Hibridai:
Alokazija (Alocasia) – aroninių (Araceae) šeimos Aroideae pošeimio augalų gentis.
Auga tropikuose pietryčių Azijoje ir Brazilijoje.
Alocasia is een geslacht uit de aronskelkfamilie (Araceae). Het geslacht telt negenenzeventig soorten die voorkomen van tropisch en subtropisch Azië tot in Oost-Australië.
Alocasia is een geslacht uit de aronskelkfamilie (Araceae). Het geslacht telt negenenzeventig soorten die voorkomen van tropisch en subtropisch Azië tot in Oost-Australië.
Alokazja, zakleśń (Alocasia (Schott) G. Don) – rodzaj roślin z rodziny obrazkowatych, liczący 79 gatunków, pochodzących z obszaru od wschodnich Himalajów, przez tropikalne i subtropikalne regiony Azji, do tropikalnych rejonów zachodniego Pacyfiku i wschodniej Australii. Niektóre gatunki są endemitami.
Trzy gatunki z rodzaju alokazja zostały ujęte w Czerwonej księdze gatunków zagrożonych.
Kategoria: CR (krytycznie zagrożony) B1ab(ii,iii,v) wersja 3.1
Rok oceny: 2008
Dynamika populacji: malejąca
Główne zagrożenie: Ograniczenie siedlisk w wyniku budowy autostrady krajowej i umożliwienia ludziom dostępu do nich. Gatunek znany jest jedynie z lokalizacji na górze Polis między Ifugao i Bontoc na wyspie Luzon.
Kategoria: CR (krytycznie zagrożony) B1ab(ii,iii,v) wersja 3.1
Rok oceny: 2008
Dynamika populacji: malejąca
Główne zagrożenie: Ograniczenie siedlisk w wyniku ekspansji rolnictwa na górze Malindang Range i wzrost aktywności turystycznej w Bukidnon. Gatunek znany z dwóch lokalizacji, Bukidnon i Misamis Occidental, na wyspie Mindanao.
Kategoria: CR (krytycznie zagrożony) B1ab(ii,iii,v) wersja 3.1
Rok oceny: 2008
Dynamika populacji: malejąca
Główne zagrożenie: Ograniczenie siedlisk w wyniku ekspansji hoteli. Gatunek znany jest jedynie z położonych niedaleko plaż lasów wapiennych na wyspie Samar.
Alokazja, zakleśń (Alocasia (Schott) G. Don) – rodzaj roślin z rodziny obrazkowatych, liczący 79 gatunków, pochodzących z obszaru od wschodnich Himalajów, przez tropikalne i subtropikalne regiony Azji, do tropikalnych rejonów zachodniego Pacyfiku i wschodniej Australii. Niektóre gatunki są endemitami.
Alocasia é um género botânico da família das aráceas.
São aproximadamente setenta espécies encontradas em regiões tropicais úmidas do sudeste asiático.
Alocasia é um género botânico da família das aráceas.
São aproximadamente setenta espécies encontradas em regiões tropicais úmidas do sudeste asiático.
glej besedilo.
Alokazija (znanstveno ime Alocasia) je rod širokolistnih, korenastih ali gomoljastih trajnic iz družine Araceae. Znanih je okoli 70 vrst alokazij, ki naravno rastejo v Aziji, Oceaniji in Južni Ameriki. Veliki srčasti ali puščičasti listi zrastejo do dolžine od 20 do 90 cm na dolgih pecljih. Lepi tulčasti cvetovi zrastejo na kratkih pecljih, v so pogosto skriti za listnimi peclji.
Steblo je užitno, vendar surovo vsebuje kristale oksalne kisline, ki lahko omrtviči jezik in požiralnik ter povzroči otekline. Pred uživanjem je stebla treba dolgo kuhati. Po jedi lahko občutite glavobol, težave z dihanjem in celo halucinacije. Stanje ni nevarno, vendar neprijetno. Tako hrano domačini uživajo le v skrajni sili.
Nekatere hibride rastlin, kot na primer amazonska lilija in aftiška maska gojijo kot okrasne rastline, prav tako tudi Alocasia macrorrhizos, pri nas imenovana adam.
Alokazija (znanstveno ime Alocasia) je rod širokolistnih, korenastih ali gomoljastih trajnic iz družine Araceae. Znanih je okoli 70 vrst alokazij, ki naravno rastejo v Aziji, Oceaniji in Južni Ameriki. Veliki srčasti ali puščičasti listi zrastejo do dolžine od 20 do 90 cm na dolgih pecljih. Lepi tulčasti cvetovi zrastejo na kratkih pecljih, v so pogosto skriti za listnimi peclji.
Steblo je užitno, vendar surovo vsebuje kristale oksalne kisline, ki lahko omrtviči jezik in požiralnik ter povzroči otekline. Pred uživanjem je stebla treba dolgo kuhati. Po jedi lahko občutite glavobol, težave z dihanjem in celo halucinacije. Stanje ni nevarno, vendar neprijetno. Tako hrano domačini uživajo le v skrajni sili.
Nekatere hibride rastlin, kot na primer amazonska lilija in aftiška maska gojijo kot okrasne rastline, prav tako tudi Alocasia macrorrhizos, pri nas imenovana adam.
Alokasiasläktet (Alocasia) är ett växtsläkte med cirka 70 arter i familjen kallaväxter från i huvudsak sydöstra Asien. De liknar mycket arterna i tarosläktet (Colocasia) men har välutvecklade jordstammar, bladens basflikar är spetsiga och fröna är få.
Alokasiasläktet (Alocasia) är ett växtsläkte med cirka 70 arter i familjen kallaväxter från i huvudsak sydöstra Asien. De liknar mycket arterna i tarosläktet (Colocasia) men har välutvecklade jordstammar, bladens basflikar är spetsiga och fröna är få.
Рослини вирізняються великими лопатевими листками (до 1 м) на довгих черешках та наявністю коренеплодів чи бульбоцибулин.
Походить з Південно-східної Азії та Австралії. Зараз широко культивуються як декоративні росли по усьому світові.
Рід містить 79 видів.
Бульбоцибулина їстівні, проте їх вживання ускладнюється наявністю великої концентрації оксалата кальцію, що може призвести до оніміння горла та язика. Вживаються лише після спеціальної підготовки. Alocasia macrorrhizos використовують як декоративну рослину.[3]
Chi Ráy (danh pháp khoa học: Alocasia) là một chi thực vật có hoa trong họ Ráy.[2] Chi này gồm có 79 loài, đặc hữu đối với vùng nhiệt đới, cận nhiệt đới trải dài từ châu Á đến đông Úc. Các loài trong chi này phân bố rộng khắp trên thế giới.
Chi này gồm các loài sau:
Chi Ráy (danh pháp khoa học: Alocasia) là một chi thực vật có hoa trong họ Ráy. Chi này gồm có 79 loài, đặc hữu đối với vùng nhiệt đới, cận nhiệt đới trải dài từ châu Á đến đông Úc. Các loài trong chi này phân bố rộng khắp trên thế giới.
Представители рода Алоказия — растения высотой от 40 см до двух метров и более, от небольшого до среднего размера, изредка древовидные и гигантские, вечнозелёные, изредка с опадающими на зиму листьями, выделяют прозрачный млечный сок.
Стебель толстый, обычно вертикальный, изредка удлинённый и ползучий.
Корневище толстое, короткое, часто клубневидное или столонообразное.
Число листьев различно у различных видов и экземпляров, но во время цветения у некоторых видов может быть всего один лист. У некоторых видов листья заменяются катафиллами (например, у Alocasia peltata), в таких случаях имеется всего один лист и катафилл выполняет защитную функцию по отношению к вновь появляющемуся листу. У других видов такую же роль играет влагалище предыдущего листа. Виды с регулярно появляющимися катафиллами обычно имеют небольшие влагалища.
Черешки длинные, иногда шероховатые и желёзистые. Влагалища относительно длинные, большей частью постоянные, иногда опадающие. Листья крупные, молодые округлые, взрослые стреловидные, реже сердцевидные или щитовидные, у некоторых видов округлые, края цельные, иногда перисторассечённые или от немного до глубоко перистораздельных, длиной 20—100 см. Сегменты асимметричные, внешние стороны у них соединены с предыдущими листочком, а внутренние свободные, овальные или треугольные. Нередко на листьях присутствуют красные пятна, а также жёлтые или белые прожилки, контрастирующие с тёмно-зелёной окраской остальной части листа.
Черешок делится у основания листа на три основные жилки: центральную и две центральные жилки боковых сегментов, которые хорошо развиты и с восковыми желёзками. Первичные жилки перистые, сливаются в общую краевую жилку. Вторичные и третичные боковые жилки идут под большим углом к первичным и круто изгибаются к краю листа, иногда формируя общие межпервичные жилки. Жилки более высокого порядка образуют сетчатый узор.
Соцветия в числе от одного до нескольких в каждом симпоидальном ветвлении, появляются одновременно с листьями у видов с опадающими листьями. Цветоножка обычно короче черешков, вертикальная, иногда изгибающаяся при образовании плодов.
Покрывало с большой перетяжкой между трубкой и пластинкой. Трубка со свёрнутыми краями, обычно короче пластинки, яйцевидная или продолговатая, не опадающяя, при образовании плодов расщепляющяяся. Пластинка продолговатая, обычно лодкообразная, изредка загнутая внутрь, во время цветения прямая, затем сгибающаяся и опадающая.
Початок сидячий или иногда на короткой ножке, изредка наклонный в нижней части, большей частью короче покрывала. Женская цветочная зона короткая, конически-цилиндрическая, отделена от мужской цветочной зоны более узкой стерильной зоной. Мужская зона обычно цилиндрическая. Придаток от конического до цилиндрического.
Цветки однодомные, околоцветник отсутствует. Мужские цветки из 3—12(36) тычинок; тычинки сросшиеся в обратнопирамидальный, почти шестиугольный, усечённый, изредка линейный синандрий; теки от продолговатых до линейно-продолговатых, боковые, вскрываются верхушечной порой. Стерильные цветки мужские, мелкие, обратнопирамидальные, сжатые, усечённые. Завязь от овальной до продолговатой, одногнёздная или 3—4-гнёздная; семяпочек 6—10, ортотропные, полуортотропные или анатропные; фуникул короткий; плацента базальная; область столбика короткая; рыльце сжато-головчатое, с более-менее различимыми 3—4 лопастями.
Покрывало при плодоношении эллипсоидное, очень редко сохраняющееся полностью. Плоды — эллипсоидные, или обратноконически-эллипсоидные, или полушаровидные ягоды, раскалывающиеся продольно, содержащие по 1—5 семян, с сохраняющимися рыльцами, обычно при созревании красные.
Семена от полушаровидных до эллипсоидных; теста толстоватая, гладкая или шероховатая; зародыш ширококонический, короткоцилиндрический или продолговатый; эндосперм обильный.
Растения рода встречаются от тропической и субтропической Азии до Восточной Австралии: Китай, Япония, Тайвань, Индия, Бангладеш, Непал, Шри-Ланка, Андаманские острова, Камбоджа, Лаос, Мьянма, Таиланд, Вьетнам, Борнео, Ява, Малые Зондские острова, Малайзия, Молуккские острова, Филиппины, Сулавеси, Суринам, Новая Гвинея, Соломоновы острова, Австралия (Новый Южный Уэльс, Квинсленд), а также в Центральной и Южной Америке: Гавайские острова, Коста-Рика, Гондурас, Никарагуа, Пуэрто-Рико, Венесуэла, Парагвай.
Растут в первичных и вторичных лесах, среди молодой поросли, на открытых болотистых местностях, изредка среди скал.
Ценное декоративно-лиственное растение. Большинство видов не переносит даже кратковременных отрицательных температур, поэтому как садово-парковое растение используется только в странах с тёплым влажным климатом. В других странах алоказию выращивают как оранжерейное или комнатное растение, используют в озеленении интерьеров.
Растение предпочитает богатую гумусом почву, требует подкормок, частых опрыскиваний. Особо хорошо разрастается в условиях тёплых оранжерей. Летом растению требуется полутень, зимой — яркое освещение.
Размножают алоказию семенами, стеблевыми черенками, отрезками корневища, а также путём деления.
Некоторые виды имеют съедобные корневища (но у большинства видов в корневищах содержатся ядовитые кристаллы, которые вызывают онемение и опухание языка и горла).
По информации базы данных The Plant List, род включает 80 видов[4]:
Представители рода Алоказия — растения высотой от 40 см до двух метров и более, от небольшого до среднего размера, изредка древовидные и гигантские, вечнозелёные, изредка с опадающими на зиму листьями, выделяют прозрачный млечный сок.
Стебель толстый, обычно вертикальный, изредка удлинённый и ползучий.
Корневище толстое, короткое, часто клубневидное или столонообразное.
ЛистьяЧисло листьев различно у различных видов и экземпляров, но во время цветения у некоторых видов может быть всего один лист. У некоторых видов листья заменяются катафиллами (например, у Alocasia peltata), в таких случаях имеется всего один лист и катафилл выполняет защитную функцию по отношению к вновь появляющемуся листу. У других видов такую же роль играет влагалище предыдущего листа. Виды с регулярно появляющимися катафиллами обычно имеют небольшие влагалища.
Черешки длинные, иногда шероховатые и желёзистые. Влагалища относительно длинные, большей частью постоянные, иногда опадающие. Листья крупные, молодые округлые, взрослые стреловидные, реже сердцевидные или щитовидные, у некоторых видов округлые, края цельные, иногда перисторассечённые или от немного до глубоко перистораздельных, длиной 20—100 см. Сегменты асимметричные, внешние стороны у них соединены с предыдущими листочком, а внутренние свободные, овальные или треугольные. Нередко на листьях присутствуют красные пятна, а также жёлтые или белые прожилки, контрастирующие с тёмно-зелёной окраской остальной части листа.
Черешок делится у основания листа на три основные жилки: центральную и две центральные жилки боковых сегментов, которые хорошо развиты и с восковыми желёзками. Первичные жилки перистые, сливаются в общую краевую жилку. Вторичные и третичные боковые жилки идут под большим углом к первичным и круто изгибаются к краю листа, иногда формируя общие межпервичные жилки. Жилки более высокого порядка образуют сетчатый узор.
Соцветия и цветкиСоцветия в числе от одного до нескольких в каждом симпоидальном ветвлении, появляются одновременно с листьями у видов с опадающими листьями. Цветоножка обычно короче черешков, вертикальная, иногда изгибающаяся при образовании плодов.
Покрывало с большой перетяжкой между трубкой и пластинкой. Трубка со свёрнутыми краями, обычно короче пластинки, яйцевидная или продолговатая, не опадающяя, при образовании плодов расщепляющяяся. Пластинка продолговатая, обычно лодкообразная, изредка загнутая внутрь, во время цветения прямая, затем сгибающаяся и опадающая.
Початок сидячий или иногда на короткой ножке, изредка наклонный в нижней части, большей частью короче покрывала. Женская цветочная зона короткая, конически-цилиндрическая, отделена от мужской цветочной зоны более узкой стерильной зоной. Мужская зона обычно цилиндрическая. Придаток от конического до цилиндрического.
Цветки однодомные, околоцветник отсутствует. Мужские цветки из 3—12(36) тычинок; тычинки сросшиеся в обратнопирамидальный, почти шестиугольный, усечённый, изредка линейный синандрий; теки от продолговатых до линейно-продолговатых, боковые, вскрываются верхушечной порой. Стерильные цветки мужские, мелкие, обратнопирамидальные, сжатые, усечённые. Завязь от овальной до продолговатой, одногнёздная или 3—4-гнёздная; семяпочек 6—10, ортотропные, полуортотропные или анатропные; фуникул короткий; плацента базальная; область столбика короткая; рыльце сжато-головчатое, с более-менее различимыми 3—4 лопастями.
ПлодыПокрывало при плодоношении эллипсоидное, очень редко сохраняющееся полностью. Плоды — эллипсоидные, или обратноконически-эллипсоидные, или полушаровидные ягоды, раскалывающиеся продольно, содержащие по 1—5 семян, с сохраняющимися рыльцами, обычно при созревании красные.
Семена от полушаровидных до эллипсоидных; теста толстоватая, гладкая или шероховатая; зародыш ширококонический, короткоцилиндрический или продолговатый; эндосперм обильный.
海芋屬是單子葉植物天南星科的一屬。多年生草本。莖肉質。葉大,長20~90厘米(7.9~35.4英寸),葉心形或戟形,具有長葉柄。花序生長在莖的頂部,通常會長在葉子後面,被葉子遮住而不易被看見。「海芋属」,港澳称为「海芋屬」,台湾称为「姑婆芋屬」,全世界約有70種。分佈在熱帶地區,主要分佈在東南亞和巴西。
根可以食用,但多數有毒,會使舌頭與咽喉麻痺和腫脹。姑婆芋的大葉片在以前被用來做包裝材料。本屬有些種類及其雜交種因葉色美麗或較耐陰常被栽培做觀葉植物。例如:黑葉觀音蓮、山芋、絨葉觀音蓮。
所有变种均由人工杂交得到。
海芋屬是單子葉植物天南星科的一屬。多年生草本。莖肉質。葉大,長20~90厘米(7.9~35.4英寸),葉心形或戟形,具有長葉柄。花序生長在莖的頂部,通常會長在葉子後面,被葉子遮住而不易被看見。「海芋属」,港澳称为「海芋屬」,台湾称为「姑婆芋屬」,全世界約有70種。分佈在熱帶地區,主要分佈在東南亞和巴西。
根可以食用,但多數有毒,會使舌頭與咽喉麻痺和腫脹。姑婆芋的大葉片在以前被用來做包裝材料。本屬有些種類及其雜交種因葉色美麗或較耐陰常被栽培做觀葉植物。例如:黑葉觀音蓮、山芋、絨葉觀音蓮。
約60種
クワズイモ属 Alocasia は、サトイモ科の植物の1群。サトイモ属に似た植物で、有毒ではあるが、食用とされるものもある。また、観葉植物として栽培されているものの多くある。
多年生の草本[2]。大部分は常緑性だが、一部に休眠期間を持つ例がある[3]。茎は地下で球形の芋を作るか、または地表で棒状に伸びる。長い葉柄があって、その基部は鞘状になる。葉身は若い時には盾状で、成熟すると矢じり状となり、縁は滑らかか、羽状に裂け、時に完全に羽状に裂ける。大きさは数cmの小さなものから、2mを越える A. robsta のような例もある[4]。
花は葉腋から生じる肉穂花序。それを包む仏炎苞は、その基部は長楕円形の筒状で花序を包み、先端の方は開いてボート状の舷部を形成し、この部分は花後には鞘部を残して脱落する。花序は円柱形で、その長さは苞より多少短い。その表面には花が一面につき、すべて単性花である。その配置は一番基部に多数の雌花、次に仮雄蕊、その次に多数の雄花があり、そこから上は先端まで仮雄蕊が続く。テンナンショウ属などでは花序の先端に花の着かない付属体という部分があるが、本属にはない。ただし、先端の仮雄蕊のみを持つ不稔の部分を付属体と見なす考えがある[5]。雄花には雄蕊が3-8本あり、それらは互いに合着する。雌花には雌蕊が1つだけあり、子房は1室。数個の胚珠を含む。果実は液果で、普通は赤く熟する。
熱帯アジアを中心に分布があり、約60種が知られる。その範囲は西はスリランカ、北は日本、南はオーストラリアの熱帯から亜熱帯域にまで達するが、多くの種が生育するのはボルネオ島からニューギニアにかけての地域である。小型の種は多雨林の林床に多く、大きくなる種は二次林や沼地、道路脇などにも進出する。石灰岩地域のように特殊な条件に威生育する種も知られている[6]。本属の典型的な生息地は湿潤な低地の森林であり、標高1000m以上の地域や明るい環境、二次林などに進出する種はごく一部に限られる[7]。
日本にはクワズイモが四国南部以南に分布するのを含め、以下の3種が自生している[8]。ただし後述のように2種については古い時代に持ち込まれたものとの推定もある。
もっともよく似ているのはサトイモ属 Colocasia である。形態的にはほぼ共通しており、違いとしては、本属では雌花の子房において、内部に含まれる胚珠が少数であり、子房の底部に着くのに対して、サトイモ属では胚珠が多数あり、子房の壁に付く[9]。また、サトイモ属では葉柄が葉身に対して盾状に着く例が多いのに対し、本属ではより縁に付く形が多い。また、サトイモ属では花序の雌花のある部分に不稔の花が混在するが、本属ではそのようなことはない[10]。
この2属は何度も混同されたことがあり、それらが互いに近縁であることは疑うことのない判断とされてきた。上記のように子房内の胚珠の状態において区別されるのだが、これは野外で同定する上では使いがたい特徴ではある。果実に関しては本属のものが鳥による種子散布に適応を示し、それに対してサトイモ属の場合、色はさほど派手でなく、よい香りがして、種子は数多くあって粘液に混じっているなど、これらはほ乳類による種子散布への適応の典型である[11]。分子系統的な検討では、核DNAについても葉緑体のそれについても本属とサトイモ属が近縁であることは支持されている[12]。
野生種は有毒成分を含むので、毒草であるが、改良され、食用となっている種もある。また観賞用に栽培されるものも多い。
クワズイモの毒性分はシュウ酸カルシウムで、植物体の中では針状の結晶となっている。現代日本でも、この種を含め、栽培されているものの根茎を調理し、食べて中毒を起こした例は複数報告されている。平成25年に東京で起きた事例では試しに食べたものが焼けるような舌の痛みと舌の痺れ等の症状を現した[13]。
同じ科のサトイモ属はその根茎、つまり芋を食用とすることでよく知られるが、本属にも食用とされているものがある。インドクワズイモ A. macrorrhiza は地上茎がデンプンを蓄え、食用に利用出来るが、サトイモよりは質が悪い[14]。トンガ諸島では現在も食用として利用されている。この種はインドから太平洋諸島に広く分布しているが、これはかつては食用として広く栽培されていたものが、他の芋より味がよくないために放棄されたものを元にしていると考えられている。また、クワズイモ A. odora やシマクワズイモ A. cucullata も同様にして分布を広めたと考えられる。シマクワズイモはインドで食用とされる例がある[15]。ちなみに、これらのかつて食用とされたらしいクワズイモの分布域はヤマノイモ類のダイジョ Discorea alata の栽培圏とほぼ重なる。また、一見はサトイモ属に見えるものでも、ネパールにはサトイモそっくりでありながら葉緑体のDNAがインドクワズイモのものとほぼ等しいものが発見されている。またマレーシアのハスイモは、日本のものより遙かに大きくなり、やはり葉緑体DNAはインドクワズイモのものと非常に近かった。これらはインドクワズイモを母方とする雑種に由来するものと考えられる。芋を中心作物とする栽培文化は熱帯アジアから東アジア、それに太平洋に広く分布するが、それは当初はダイジョとインドクワズイモ、それに親芋利用形のサトイモを中心とする形で熱帯域に広がり、その後にこれから派生したナガイモと子芋を利用する形のサトイモを中心とするものが東アジア温帯域に広がったと考えられるが、本属の複数種がこれらの発展にも深く関わっていることになる[16]。
サトイモ類をまとめて呼ぶ名がタロイモであり、その中で最も重要なものはサトイモである。本属の食用種もこの定義からすればタロイモとして扱える。ただし、この呼称はポリネシアにおけるこの類の名であるタロに由来し、英語でこれらをそう呼ぶことに成り、それが日本に持ち込まれたものである。その発祥の地では本属のものはタロとは呼ばないことが多いという[17]。インドクワズイモの英名は giant taro であり、シマクワズイモは Chinese taro である[18]。
日本にも産するクワズイモも観葉植物として栽培されることがある。ただし、鑑賞的には大きな緑の葉であるだけで、それ以上の価値は認められない。熱帯域の小型種には、葉に模様があったり、金属光沢を持っていたりと、より鑑賞価値の高いものが多く知られ、それらは総じて学名カナ読みでアローカシアと総称される。例えばボルネオ産の A. lowii は和名をナガバクワズイモと呼び、矢じり形の葉は深緑で、主脈と側脈が斑入り状に白くなっており、裏面は赤紫を帯び、とても美しい。この種は1863年にイギリスの導入され、この属の観葉植物の代表格とされる。A. sanderiana はこの種に似て、葉の縁が波状に切れ込む。アマゾニカ A. ×amazonicaもよく知られた品種で、この種とA. lowii の交配種であるとされる。フィリピン・ボルネオ産の A. cuprea も青銅色の光沢のある葉に、脈が肋骨状に浮き出て見え、評価が高い。インドクワズイモには斑入り種が知られる。これらの種の多くは森林性で、強い光が無くても生育するため、室内栽培が可能だが、他方で多くの湿度を要求するものが多く、その点では問題を抱える[19]。