Sagittaria és un gènere de plantes aquàtiques amb unes 30 espècies[1] Algunes de les seves arrels tuberoses serveixen d'aliment als ànecs (duck potato)[2] La majoria de les espècies són natives d'Amèrica del Sud, central i Amèrica del Nord, però algunes ho són d'Europa i Àsia.[1] El nom del gènere prové de la paraula llatina sagita (català sageta) i es refereix a la forma de la fulla les quals, segons les espècies, poden ser aèries, flotants o submergides.[3]
Les flors poden ser unisexuals o polígames. Els fruits són aquenis.
Les espècies de Sagittaria es troben en canals, basses i rius de corrent feble, però mai són abundants.
Sagittaria és un gènere de plantes aquàtiques amb unes 30 espècies Algunes de les seves arrels tuberoses serveixen d'aliment als ànecs (duck potato) La majoria de les espècies són natives d'Amèrica del Sud, central i Amèrica del Nord, però algunes ho són d'Europa i Àsia. El nom del gènere prové de la paraula llatina sagita (català sageta) i es refereix a la forma de la fulla les quals, segons les espècies, poden ser aèries, flotants o submergides.
Les flors poden ser unisexuals o polígames. Els fruits són aquenis.
Šípatka (Sagittaria) je rod jednoděložných rostlin z čeledi žabníkovité (Alismataceae).
Jedná se o vytrvalé, vzácně jednoleté, zpravidla vodní nebo bažinné rostliny s oddenky, někdy i s hlízami. Častá je heterofylie, listy ponořené vypadají jinak než listy nad hladinou. Listy jsou jednoduché, přisedlé nebo řapíkaté, řapík je na průřezu oblý až trojhranný, čepele jsou celistvé, často hrálovité nebo střelovité. Květy jsou uspořádány do květenství, většinou se jedná o hrozen nebo latu, vzácně okolík, jsou zpravidla jednopohlavné a jsou podepřeny listeny. Okvětí je rozlišeno na kalich a korunu. Kališní lístky jsou 3 v jednom přeslenu, korunní jsou také 3 v 1 přeslenu, u korunních lístků převažuje bílá barva, někdy se přidává růžová či fialová skvrna. Tyčinek je 7-30. Gyneceum je apokarpní, složené z mnoha (i více než 1500) do spirály uspořádaných plodolistů. Semeník je svrchní. Plody jsou v souplodí a jedná se o nažky, které jsou kýlnaté nebo nikoliv, často jsou křídlaté.
Je známo asi 30 druhů, které jsou rozšířeny převážně v Severní Americe, méně v Evropě a v Asii, Střední Americe, málo Afrika, Jižní Amerika.
V ČR je původní jen 1 druh, šípatka střelolistá (Sagittaria sagittifolia). Roste roztroušeně v nížinách a pahorkatinách na březích vod, ve vyšších horách většinou chybí. Místy také můžeme najít také zavlečený severoamerický druh šípatka širolistá (Sagittaria latifolia). Kubát (2002) udává výskyt jako vzácný a přechodný, ve skutečnosti je mnohem hojnější a výskyt bude zřejmě i trvalejšího charakteru. Sutorý (2006) udává desítky lokalit především z Polabí, ale výskyt byl zaznamenán i na Moravě. Existuje nebezpečí, že se stane šípatka širolistá invazním druhem.
Šípatka (Sagittaria) je rod jednoděložných rostlin z čeledi žabníkovité (Alismataceae).
Pilblad (Sagittaria) er en planteslægt med ca. 20 arter, der er vidt udbredt på både den nordlige og den sydlige halvkugle. Det er flerårige, urteagtige planter, der trives i plantesamfund på våd bund eller i vand. Nogle af arterne danner rodknolde. Bladene er 25-30 cm lange og linjeformede til ovale. Hos visse arter som f.eks. Almindelig Pilblad er de dog formet som pilespidser. Undervandsbladene hos de fleste arter er båndformede, og de danner udløbere, så de kan blive til undervandstæpper. De fleste af arterne har blomsterne samlet i forgrenede stande, som sidder oven over bladene. Blomsterne er 3-tallige, regelmæssige og har oftest hvide kronblade med en rødlig prik i midten.
Her beskrives kun de arter, som kan ses jævnligt i Danmark.
Beskrevne arter
Specioj de genro sagitario (Sagittaria) estas akvoherboj kun plej ofte longpetiolaj , sagformaj, superakvaj kaj lamenformaj subakvaj folioj. Ofte kun stolonoj finiĝintaj per tigotubero, kun unuseksaj, trinombraj floroj kaj kun globformaj pluropaj fruktoj, kies unuopaj fruktetoj estas nuksoj. La verda planto estas venena, ĝi estas ofta fiherbo de rizkulturoj.
Specioj de genro sagitario (Sagittaria) estas akvoherboj kun plej ofte longpetiolaj , sagformaj, superakvaj kaj lamenformaj subakvaj folioj. Ofte kun stolonoj finiĝintaj per tigotubero, kun unuseksaj, trinombraj floroj kaj kun globformaj pluropaj fruktoj, kies unuopaj fruktetoj estas nuksoj. La verda planto estas venena, ĝi estas ofta fiherbo de rizkulturoj.
sagofolia sagitario Sagittaria sagittifolia larĝfolia sagitario Sagittaria latifolia
Kõõlusleht (Sagittaria) on taimeperekond konnarohuliste sugukonnas.
Perekonda kuulub umbes 30 liiki veetaimi. Enamuse levilaks on Lõuna- ja Põhja-Ameerika, kuid perekond on esindatud ka Euroopas ja Aasias.
Mõningad kõõluslehe liigid on levinud akvaariumi ja tiigitaimed. Tõenäoliselt just tänu inimese sekkumisele on Sagittaria platyphylla naturaliseerunud vähemalt ühes kohas Põhja-Itaalias ning väike-kõõlusleht leidnud koha Lõuna-Inglismaa looduses.
Mitmete liikide mugulad on söödavad ning Põhja-Ameerikas ja Ida-Aasias korjatakse mugulaid loodusest ning kasvatatakse kultuuris.
Kõõlusleht (Sagittaria) on taimeperekond konnarohuliste sugukonnas.
Perekonda kuulub umbes 30 liiki veetaimi. Enamuse levilaks on Lõuna- ja Põhja-Ameerika, kuid perekond on esindatud ka Euroopas ja Aasias.
Mõningad kõõluslehe liigid on levinud akvaariumi ja tiigitaimed. Tõenäoliselt just tänu inimese sekkumisele on Sagittaria platyphylla naturaliseerunud vähemalt ühes kohas Põhja-Itaalias ning väike-kõõlusleht leidnud koha Lõuna-Inglismaa looduses.
Mitmete liikide mugulad on söödavad ning Põhja-Ameerikas ja Ida-Aasias korjatakse mugulaid loodusest ning kasvatatakse kultuuris.
Sagitaria (Sagittaria generoa) alismatazeoen familiako 20 bat landare monokotiledoneoren izena da. Uretako landareak dira, eta erraboil-egiturako sustraiak dituzte. Hostoa ur gainean duten espezieek gezi-itxurakoa dute, eta urpean dutenek, berriz, zinta-egiturakoa. Lorea hiru hostokoa eta kolorez zuria dute, lirioaren antzekoa. Zenbait animalia basatiren bazkan (ahateenean eta antzarenean, esate baterako) garrantzi handia du Sagittaria espezie batzuen erraboilak. Eta hainbat lurraldetako gizakiek ere, Ipar Amerikako indiarrek lehen, eta japoniarrek eta txinatarrek orain, jaten dituzte Sagittaria sagittifolia espeziearen erraboilak jaten dituzte; eta landu ere egiten da azkeneko bi lurralde horietan.
Sagitaria (Sagittaria generoa) alismatazeoen familiako 20 bat landare monokotiledoneoren izena da. Uretako landareak dira, eta erraboil-egiturako sustraiak dituzte. Hostoa ur gainean duten espezieek gezi-itxurakoa dute, eta urpean dutenek, berriz, zinta-egiturakoa. Lorea hiru hostokoa eta kolorez zuria dute, lirioaren antzekoa. Zenbait animalia basatiren bazkan (ahateenean eta antzarenean, esate baterako) garrantzi handia du Sagittaria espezie batzuen erraboilak. Eta hainbat lurraldetako gizakiek ere, Ipar Amerikako indiarrek lehen, eta japoniarrek eta txinatarrek orain, jaten dituzte Sagittaria sagittifolia espeziearen erraboilak jaten dituzte; eta landu ere egiten da azkeneko bi lurralde horietan.
Keiholehdet (Sagittaria) on vesikasvien suku, jonka monet lajit ovat suosittuja akvaariokasveja. Joidenkin lajien meheviä juurakoita käytetään ravinnoksi Pohjois-Amerikassa ja Itä-Aasiassa. Suvun lajit risteytyvät helposti.
Suomessa elää kaksi keiholehtien sukuun kuuluvaa lajia: pystykeiholehti ja kelluskeiholehti.
Akvaarioissa suosittuja lajeja:
Keiholehdet (Sagittaria) on vesikasvien suku, jonka monet lajit ovat suosittuja akvaariokasveja. Joidenkin lajien meheviä juurakoita käytetään ravinnoksi Pohjois-Amerikassa ja Itä-Aasiassa. Suvun lajit risteytyvät helposti.
Suomessa elää kaksi keiholehtien sukuun kuuluvaa lajia: pystykeiholehti ja kelluskeiholehti.
Strelica (lat. Sagittaria), po vrstama najbrojniji rod listopadnih vodenih trajnica iz porodice žabočunovki raširenih po obje Amerike, Aziji, Africi i Europi.
Rodu pripada oko 40 vrsta.[1], od kojih se S. lichuanensis vodi kao ugrožena.[2]. jedini predstavnik ovog roda koji raste u Hrvatskoj je S. sagittifolia ili obična strelica.[3]
Strelica (lat. Sagittaria), po vrstama najbrojniji rod listopadnih vodenih trajnica iz porodice žabočunovki raširenih po obje Amerike, Aziji, Africi i Europi.
Rodu pripada oko 40 vrsta., od kojih se S. lichuanensis vodi kao ugrožena.. jedini predstavnik ovog roda koji raste u Hrvatskoj je S. sagittifolia ili obična strelica.
Šipica[1][2] (Sagittaria) je ród ze swójby žabnikowych rostlinow (Alismataceae). K tutomu rodej słuša něhdźe 20 družinow wjacelětnych wódnych rostlinow z měrneje a tropiskeje klimy.
Družiny tutoho roda móža cyle abo zdźěla podnurjene žiwe być. Někotre družiny wutworja dulojte ricomy. Nad wódnym powjerchom so zběhnjace powětrowe łopjena su najčasćišo 25 hač do 30 centimetrow dołhe a linealne hač do owalne. Pola někotrych družinow kaž wšědneje šipica su wone pak tež kaž šipowe kónčki formowane. Wódne łopjena najwjetšich družinow su přećiwo tomu bantojte. Wone tworja wuběžki a móža porjadne podwódne pastwy tworić.
Kćenja šipicow su třiličbne a přewažnje běłe. Srjedźa su čerwjenofijałkojty dypčik. Kćenja sedźa pola najwjetšich družinow na rozhałuzkatych kwětnistwach wyše łopjenow.
Eksistuja w rodźe šipica (Sagittaria) něhdźe 20 družinow:
Šipica (Sagittaria) je ród ze swójby žabnikowych rostlinow (Alismataceae). K tutomu rodej słuša něhdźe 20 družinow wjacelětnych wódnych rostlinow z měrneje a tropiskeje klimy.
Papliauška (lot. Sagittaria, angl. Arrowhead) – dumblialaiškiečių (Alismatales) eilės dumblialaiškinių (Alismataceae) šeimos augalų gentis.
Gentyje yra apie 20 rūšių:
ir kt.
Lietuvoje stovinčiuose ir lėtai tekančiuose vandenyse auga:
Sagittaria is de botanische naam van een geslacht van waterplanten in de waterweegbreefamilie (Alismataceae). Verschillende soorten in dit geslacht hebben knollen die als voedselopslagplaats dienen. Deze zijn eetbaar en worden in Noord-Amerika en Oost-Azië in het wild verzameld of als oogst geteeld.
In België en Nederland komt het pijlkruid (Sagittaria sagittifolia) van nature voor. Tevens kan men als verwilderde exoot het breed pijlkruid (Sagittaria latifolia) aantreffen.
Sagittaria is de botanische naam van een geslacht van waterplanten in de waterweegbreefamilie (Alismataceae). Verschillende soorten in dit geslacht hebben knollen die als voedselopslagplaats dienen. Deze zijn eetbaar en worden in Noord-Amerika en Oost-Azië in het wild verzameld of als oogst geteeld.
In België en Nederland komt het pijlkruid (Sagittaria sagittifolia) van nature voor. Tevens kan men als verwilderde exoot het breed pijlkruid (Sagittaria latifolia) aantreffen.
Strzałka (Sagittaria L.) – rodzaj roślin z rodziny żabieńcowatych (Alistamatceae) liczący 38 gatunków[2]. Gatunkiem typowym i zarazem jedynym przedstawicielem we florze Polski jest strzałka wodna (Sagittaria sagittifolia L.)[3].
Sagitta Guettard
Jeden z rodzajów rodziny żabieńcowatych (Alismataceae) w obrębie rzędu żabieńcowców (Alismatales) należących do kladu jednoliściennych[1].
Gromada okrytonasienne (Magnoliophyta Cronquist), podgromada Magnoliophytina Frohne & U. Jensen ex Reveal, klasa jednoliścienne (Liliopsida Brongn.), podklasa żabieńcowe (Alismatidae Takht.), nadrząd Alismatanae Takht., rząd żabieńcowce (Alismatales Dumort.), podrząd Alismatineae Engl., rodzina żabieńcowate (Alismataceae Vent.), podrodzina Sagittarioideae Luerss., plemię Sagittarieae Dumort., rodzaj strzałka (Sagittaria L.)[4].
Strzałka (Sagittaria L.) – rodzaj roślin z rodziny żabieńcowatych (Alistamatceae) liczący 38 gatunków. Gatunkiem typowym i zarazem jedynym przedstawicielem we florze Polski jest strzałka wodna (Sagittaria sagittifolia L.).
Pilbladssläktet (Sagittaria) är ett släkte i växtfamiljen svaltingväxter cirka 20 arter. De flesta arterna är amerikanska. Två arter förekommer vilt i Sverige och Finland, pilblad och trubbpilblad.[1] Inom delar av norra Sverige dominerar hybriden mellan dessa båda arter.[2]
Arterna i pilbladssläktet är fleråriga vattenlevande, kala örter. Jordstammen har ofta utlöpare och knölar. Stjälken är upprätt. Bladen sitter samlade i en basal rosett. Flyt- och övervattensbladen är skaftade och deras bladskiva är oval till pillik. Undervattensbladen är mer långsmala och bandlika. Blommorna är enkönade och sitter i 2–5-grenade kransar i en klaselik blomställning. Arterna är sambyggare, dvs med hon- och hanblommor på samma planta. Honblommorna sitter i kransar nedanför hanblommorna. Foderbladen är tre. Kronbladen är tre, vita, ofta med purpurröd bas. Ståndarna är talrika, ståndarknappar gula eller purpurröda. Fruktämnen är talrika. Frukterna är nötter och de sitter i en huvudlik samling.
Släktnamnet Sagittaria är härlett från latinets sagitta (pil), och syftar på bladens form.
Pilbladssläktet (Sagittaria) är ett släkte i växtfamiljen svaltingväxter cirka 20 arter. De flesta arterna är amerikanska. Två arter förekommer vilt i Sverige och Finland, pilblad och trubbpilblad. Inom delar av norra Sverige dominerar hybriden mellan dessa båda arter.
Arterna i pilbladssläktet är fleråriga vattenlevande, kala örter. Jordstammen har ofta utlöpare och knölar. Stjälken är upprätt. Bladen sitter samlade i en basal rosett. Flyt- och övervattensbladen är skaftade och deras bladskiva är oval till pillik. Undervattensbladen är mer långsmala och bandlika. Blommorna är enkönade och sitter i 2–5-grenade kransar i en klaselik blomställning. Arterna är sambyggare, dvs med hon- och hanblommor på samma planta. Honblommorna sitter i kransar nedanför hanblommorna. Foderbladen är tre. Kronbladen är tre, vita, ofta med purpurröd bas. Ståndarna är talrika, ståndarknappar gula eller purpurröda. Fruktämnen är talrika. Frukterna är nötter och de sitter i en huvudlik samling.
Släktnamnet Sagittaria är härlett från latinets sagitta (pil), och syftar på bladens form.
Стрілиця (стрілолист) — багатолітні трав'янисті рослини, які повністю ростуть у воді або частково в неї занурені (гідрофіти за життєвою формою).
З короткого товстого кореневища з бульбоносними пагонами виходить тригранне стебло. Воно досягає від 20 до 110 см завдовжки, але при цьому знаходиться під водою і сповнене повітряноносною тканиною (аеренхімою).
Для стрілиці характерне явище гетерофілії: листя має різну форму. Підводне листя простої подовженої форми, частіше схоже на тонкі нитки (стрічкоподібне) до 1,2 м завдовжки. Плаваюче листя — еліптичне. Надводне листя формою нагадує стрілу, від якого походить назва роду, зазвичай досягає довжини 25 — 30 см.
Квітки переважно одностатеві, зібрані в китицеподібні суцвіття по 3, в діаметрі від 1,2 до 5 см, мають зелену 3-членную чашечку і 3 білі з рожевою підставою пелюстки. Нижні дві мутовки з маточкових квіток, інші, — з тичинкових, квітконоси маточкових квіток коротші. Квітне з середини червня до кінця серпня.
Плід — крилата сім'янка з носиком, плаваюча на поверхні води.
Всього налічується бл. 35 видів стрілиці, поширених переважно в Америці (більшість), також у Європі та Азії. Зростає, в основному, по берегах різних водоймищ, у стоячих і повільно текучих водах, по заболочених луках; віддає перевагу глеєвим ґрунтам і свіжим торф'яникам.
В Україні поширений єдиний вид — стрілиця звичайна (Sagittaria sagittifolia).
Бульбовидні потовщення кореневища стрілиці є поживою для водоплавних птахів.
В Китаї та Японії стрілицю культивують для одержання крохмалю з кореневищ.
Стрілиця (стрілолист) — багатолітні трав'янисті рослини, які повністю ростуть у воді або частково в неї занурені (гідрофіти за життєвою формою).
З короткого товстого кореневища з бульбоносними пагонами виходить тригранне стебло. Воно досягає від 20 до 110 см завдовжки, але при цьому знаходиться під водою і сповнене повітряноносною тканиною (аеренхімою).
Для стрілиці характерне явище гетерофілії: листя має різну форму. Підводне листя простої подовженої форми, частіше схоже на тонкі нитки (стрічкоподібне) до 1,2 м завдовжки. Плаваюче листя — еліптичне. Надводне листя формою нагадує стрілу, від якого походить назва роду, зазвичай досягає довжини 25 — 30 см.
Квітки переважно одностатеві, зібрані в китицеподібні суцвіття по 3, в діаметрі від 1,2 до 5 см, мають зелену 3-членную чашечку і 3 білі з рожевою підставою пелюстки. Нижні дві мутовки з маточкових квіток, інші, — з тичинкових, квітконоси маточкових квіток коротші. Квітне з середини червня до кінця серпня.
Плід — крилата сім'янка з носиком, плаваюча на поверхні води.
Chi Từ cô (danh pháp khoa học: Sagittaria) là chi thực vật có hoa trong họ Alismataceae.[2] Hầu hết các loài trong chi là loài bản địa Nam, Trung, Bắc Mỹ, nhưng cũng có một số từ châu Âu, châu Phi và châu Á.
Chi Từ cô (danh pháp khoa học: Sagittaria) là chi thực vật có hoa trong họ Alismataceae. Hầu hết các loài trong chi là loài bản địa Nam, Trung, Bắc Mỹ, nhưng cũng có một số từ châu Âu, châu Phi và châu Á.
Sagittaria L., 1753
Синонимы ВидыСтрелоли́ст (лат. Sagittária) — род водных многолетних растений семейства Частуховые (Alismataceae). По данным сайта The Plant List род насчитывает более 40[2] видов, произрастающих в умеренных и тропических регионах.
Научное название рода происходит от латинского субстантивированного прилагательного sagittaria — стрельчатая (по форме листьев).
Русские народные названия: болотник[3], стрела[4], шильник[5].
В славянской мифологии златовласым котом со стеблем стрелолиста в зубах представлялся Люб — дух-охранитель брачного ложа.
Стрелолисты — многолетние травянистые растения, полностью растущие в воде либо частично в неё погружённые (гидрофиты по жизненной форме).
Из короткого толстого корневища выходит трёхгранный стебель. Он достигает 20—110 см в длину, но при этом целиком находится под водой и наполнен воздухоносной тканью (аэренхимой).
На столонах стрелолиста часто возникают подземные клубни[6].
Для стрелолиста характерно явление гетерофиллии: листья имеют различную форму. Подводные листья — простой удлинённой формы, чаще похожи на тонкие нити до 1,2 м длиной. Плавающие — эллиптические. Надводные листья по форме напоминают стрелу, обычно достигают длины 25—30 см.
Цветки собраны в кисть по три, раздельнополые, в диаметре от 1,2 до 5 см, имеют зелёную трёхчленную чашечку и три белых с розовым основанием лепестка. Нижние две мутовки из пестичных цветков, прочие — из тычиночных, цветоносы пестичных цветков короче. Цветут с середины июня до конца августа. Опыляются насекомыми[7].
Плод — семянка с носиком, плавающая на поверхности воды. Стрелолистам, как и другим родам семейства Частуховые, присуща гидрохория — распространение семян и плодов водными течениями[8].
Растёт, в основном, по берегам различных водоёмов. Растение водное и болотное, предпочитающее глеевые почвы и свежие торфяники.
Стрелолист может служить примером группового экологического диморфизма: растения, находящиеся в воде на глубине более полутора метров, имеют только лентовидные водные листья, а растущие у самой кромки воды — только стреловидные надземные[9].
Богатые крахмалом клубни различных видов стрелолиста съедобны и употребляются в пищу в варёном и печёном виде (вкусом напоминают каштан)[10].
По своему составу клубни стрелолиста не только не уступают обычному картофелю, но являются ещё в 11⁄2 раза менее водянистыми, во столько же раз богаче крахмалом и в 5 раз белками. Единственным отрицательным свойством отваренных в солёной воде клубней является некоторая горечь, остающаяся во рту после их употребления[11].
В Японии и Китае культурную форму стрелолиста трёхлистного возделывают[7][10].
Клубни служат пищей для ондатры[12].
Некоторые виды стрелолиста, особенно североамериканские, выращивают в аквариумах. У выращиваемых в аквариуме стрелолистов листья мягкие и лентовидные. При выращивании в аквариумах на бедных почвах, например, на песке, рост стрелолистов подавляется, и растения в этих условиях остаются на ювенильной стадии, что часто используется аквариумистами[12].
По информации базы данных The Plant List, род включает 45 видов[2]. Некоторые из них:
Стрелоли́ст (лат. Sagittária) — род водных многолетних растений семейства Частуховые (Alismataceae). По данным сайта The Plant List род насчитывает более 40 видов, произрастающих в умеренных и тропических регионах.
茨菰属(学名:Sagittaria)又作慈姑属,是泽泻目泽泻科的一个属,为水生草本植物。该属共有40种[1],分布于温带和热带地区。[2]
本文参照
オモダカ属(オモダカぞく、Sagittaria)は、オモダカ科の属。湿地や水田に生息する抽水植物が中心。水田雑草として扱われる種も含まれている一方、観賞用に栽培される種もある。矢尻型の葉を持つ種が多い。
世界に約20種が生育。日本には4種(変種を除く)が自生している。
日本には以下の種が生育している。いずれも塊茎などで旺盛に繁殖するため、難防除雑草として知られている。ただしカラフトグワイ(絶滅危惧IA類)のように、絶滅危惧種に指定されている種もある。
そのほかに園芸種として以下のような種がある。
オモダカ属(オモダカぞく、Sagittaria)は、オモダカ科の属。湿地や水田に生息する抽水植物が中心。水田雑草として扱われる種も含まれている一方、観賞用に栽培される種もある。矢尻型の葉を持つ種が多い。
世界に約20種が生育。日本には4種(変種を除く)が自生している。