nomes no trilho de navegação
Oases, Mediterranean region, Eastern desert and Sinai.
Western, Central and southern Europe, Rhodes, Cyprus, North Africa, Sinai, Palestine, Turkey, Caucasus, Iran, Afghanistan, Pakistan, Uzbekistan, Tadjikistan; introduced to South Africa, North and South America.
Schoenus nigricans és una espècie de planta herbàcia pertanyent a la família Cyperaceae. És nativa d'Euràsia, parts d'Àfrica, Austràlia, i sud d'Amèrica del Nord, inclòs Mèxic i sud dels Estats Units. És una planta amb rizoma densament espinós, amb fascicles des dels nombroses tiges i fulles. Tiges de 15-80 cm, arrodonits, llisos. Fulles nombroses, rarament sobrepassant a les tiges, amb beines negroses o marró-vermelloses i limbe canaliculat, rígid. Inflorescència de 10-17 x 5-15 mm, formada per 7-17 (-20) espiguetes assentades, amb 2 bràctees, la inferior de 0,5-30 mm, generalment molt més llargues que la inflorescència. Espiguetes lanceolades, marró-negroses. Glumes de 5-9 mm, marró-negroses; les inferiors llises; les superiors escabrides. Aquenis és 1,5-2 mm, obovats, trígons, blancs, brillants. Té un nombre cromosòmic de 2n = 44,54. Floreix de març a juny.[3]
Schoenus nigricans és una espècie de planta herbàcia pertanyent a la família Cyperaceae. És nativa d'Euràsia, parts d'Àfrica, Austràlia, i sud d'Amèrica del Nord, inclòs Mèxic i sud dels Estats Units. És una planta amb rizoma densament espinós, amb fascicles des dels nombroses tiges i fulles. Tiges de 15-80 cm, arrodonits, llisos. Fulles nombroses, rarament sobrepassant a les tiges, amb beines negroses o marró-vermelloses i limbe canaliculat, rígid. Inflorescència de 10-17 x 5-15 mm, formada per 7-17 (-20) espiguetes assentades, amb 2 bràctees, la inferior de 0,5-30 mm, generalment molt més llargues que la inflorescència. Espiguetes lanceolades, marró-negroses. Glumes de 5-9 mm, marró-negroses; les inferiors llises; les superiors escabrides. Aquenis és 1,5-2 mm, obovats, trígons, blancs, brillants. Té un nombre cromosòmic de 2n = 44,54. Floreix de març a juny.
Monocotyledon a phlanhigyn blodeuol yw Corsfrwynen ddu sy'n enw benywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Cyperaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Schoenus nigricans a'r enw Saesneg yw Black bog-rush.[1] Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Corsfrwynen Ddu, Brwyn Du y Gors, Brwynwellt Du, Corsfrwynen, Llymddreiniog, Pibfrwyn.
Mae'r planhigyn hwn yn tarddu o Asia a throfannau De America. O ran ffurf, mae'n eithaf tebyg i wair, glaswellt neu frwyn, ond y prif nodwedd sy'n eu gwahaniaethu yw bonyn y planhigyn. Mae gan y bonion hyn - o'u croes-dorri - siap triongl ac mae'r dail yn sbeiralu mewn tair rheng - dwy sydd gan wair.[2][3]
Monocotyledon a phlanhigyn blodeuol yw Corsfrwynen ddu sy'n enw benywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Cyperaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Schoenus nigricans a'r enw Saesneg yw Black bog-rush. Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Corsfrwynen Ddu, Brwyn Du y Gors, Brwynwellt Du, Corsfrwynen, Llymddreiniog, Pibfrwyn.
Mae'r planhigyn hwn yn tarddu o Asia a throfannau De America. O ran ffurf, mae'n eithaf tebyg i wair, glaswellt neu frwyn, ond y prif nodwedd sy'n eu gwahaniaethu yw bonyn y planhigyn. Mae gan y bonion hyn - o'u croes-dorri - siap triongl ac mae'r dail yn sbeiralu mewn tair rheng - dwy sydd gan wair.
Šášina načernalá (Schoenus nigricans) je vytrvalá vlhkomilná bylina rostoucí na místech s vysokou hladinou spodní vody a je v české přírodě vzácná. Tento hemikryptofyt je jedním ze dvou druhů rodu šášina které v Česku rostou.
Areál výskytu šášiny načernalé je rozsáhlý, ale nesouvislý. V Evropě se rozkládá od Britských ostrovů a Pyrenejského poloostrova přes Francii, Benelux, sever Apeninského poloostrova a Střední Evropu až po západní části Balkánu. Zasahuje také do Pobaltí a na jih Skandinávie. Východním směrem se druh rozšířil přes jižní část evropského Ruska až na Blízký východ. Izolované arely jsou v severozápadní Africe i Severní a Jižní Americe.
Ve většině evropských zemí je šášina načernalá považována za ohroženou rostlinu, v Československu a na Slovensku dokonce za kriticky. V Česku se i v minulosti vyskytovala vzácně, ale vyrůstala na vícerých místech. V současnosti roste jen na slatinných loukách v národních přírodních památkách Polabská černava u Mělnické Vrutice v okrese Mělník a Cikánský dolík u obce Bílichov a dále na náhorní plošině Džbán v okrese Kladno.[2][3]
Druh vyžaduje půdy zásadité a bohaté na minerály a humus, ale chudé na dusík. Roste hlavně na zásaditých rašeliništích, slatinných a bahenních loukách a v okolí vývěrů minerálních pramenů; od nížin po pahorkatiny.[2][3]
Vytrvalá rostlina vytvářející husté šedozelené trsy vysoké 15 až 40, ojediněle i 80 cm. Z vytrvalého oddenku vyrůstají trsy oblých a tuhých lodyh které jsou vespod objaté lesklými černohnědými nebo žlutohnědými pochvami úzkých šídlovitých listů dosahujících téměř do dvou třetin výšky lodyhy. Na vrcholu jsou lodyhy zakončená pěti až deseti zploštělými, leskle červenohnědými klásky staženými do vrcholového strboulu oválného tvaru o průměru 1,5 cm. Kopinaté klásky na krátkých stopkách jsou dlouhé 8 až 10 mm. Pod květenstvím jsou dva pochvovité listeny, spodní je prodloužen v dlouhou šídlovitou osinu směřující vzhůru a přerůstající květenství.
Černohnědé jednožilné plevy, 5 až 7 mm dlouhé, jsou uspořádané ve dvouřadých kláscích. Dvě až tři spodních plevy jsou prázdné, dvě až tři výše postavené mají v paždí po oboupohlavném květu a zbylé nejvyšší mívají květy jen samčí. Květ je tvořen třemi volnými tyčinkami s podlouhlými prašníky a trojdílným svrchním semeníkem s čnělkou dělenou do tři ramen, okvětí je tvořeno až šesti kratičkými štětinkami. Květy kvetou v květnu a červnu, opylovány jsou větrem.
Plod je leskle bílá, tupě tříboká, asi 1,6 mm dlouhá a 0,6 mg vážící nažka s tvrdým obalem. Rostlina se může rozmnožovat rozrůstáním oddenku který roste do hloubky až 50 cm nebo semeny (nažkami). Ploidie druhu je udávána 2n = 44 nebo 2n = 54.[2][3][4][5]
Šášina načernalá je v ČR vážně ohrožená odvodňováním přirozených lokalit a změnou původního rostlinného společenstva, to bylo hlavní příčinou zániku většiny původních stanovišť. Druhým nebezpečím je hybridizace se stejně vzácným druhem šášinou rezavou, přičemž vzniklý kříženec Schoenus ×intermedius šášinu načernalou z lokalit vytlačuje.
Pro zachování druhu byla „vyhláškou Ministerstva životního prostředí ČR č. 395/1992 Sb. ve znění vyhl. č. 175/2006 Sb.“ a „Červeným seznamem cévnatých rostlin České republiky z roku 2012“ prohlášena šášina načernalá kriticky ohroženou rostlinou (§1), (C1t).[2][4][6][7]
Obrázky, zvuky či videa k tématu šášina načernalá ve Wikimedia Commons
Šášina načernalá (Schoenus nigricans) je vytrvalá vlhkomilná bylina rostoucí na místech s vysokou hladinou spodní vody a je v české přírodě vzácná. Tento hemikryptofyt je jedním ze dvou druhů rodu šášina které v Česku rostou.
Das Schwarze Kopfried (Schoenus nigricans),[1] auch Kopfbinse genannt, ist eine Pflanzenart innerhalb der Familie der Sauergrasgewächse (Cyperaceae). Es ist kosmopolitisch verbreitet.
Das Schwarze Kopfried ist ein überwinternd grüne,[1] ausdauernde krautige Pflanze. Die binsenartige Pflanze erreicht Wuchshöhen zwischen 20 und 80 Zentimetern und wächst in triebreichen und festen Horsten, die ihrerseits dichte Rasen bilden können. Die runden, blau- bis graugrünen Stängel wachsen starr aufrecht, später überhängend und sind nur am Grund beblättert. Die Blattscheiden sind lang, schwarz- oder gelbbraun und glänzend. Die Laubblätter sind sehr schmal borstlich und rau. Das untere der ein bis zwei Hüllblätter überragt den Blütenstand deutlich.
Der endständige Blütenstand besteht aus fünf bis zwanzig kopfartig zusammengezogenen, kurz gestielten, zwei- bis siebenblütigen Ährchen. Die Ährchen sind lanzettlich und 8 bis 12 Millimeter lang. Die Einzelblüten sind zwittrig, die oberen sind zuweilen männlich. Sie tragen je ein bis sechs kurze, behaarte, bräunliche Perigonborsten. Diese sind deutlich kürzer als die Frucht. Die Spelzen sind zweireihig angeordnet. Sie sind lanzettlich, spitz und stark gekielt, schwarzbraun gefärbt und erreichen eine Länge zwischen 5 und 7 Millimeter. Der Kiel und der Rücken sind rau. Der Griffel ist am Grunde verdickt. Die weiße Frucht ist stumpf dreikantig und bis zu 1,5 Millimeter lang.
Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 44 oder 54.[2]
Beim Schwarzen Kopfried handelt es sich um einen helomorphen Hemikryptophyten.[1] Das Schwarze Kopfried ist eine Volllichtpflanze.
Die Bestäubung erfolgt durch den Wind (Anemophilie).[1]
Die Ausbreitung der Diasporen erfolgt durch den Wind, durch Klettausbreitung, die Früchte werden aber auch von Tieren verschleppt oder Selbstausbreitung.[1]
Das Schwarze Kopfried ist in Europa, Vorder- und Zentralasien, Afrika sowie in der Neuen Welt weitverbreitet. In Europa erstreckt sich sein Verbreitungsgebiet vom Mittelmeerraum bis Island, England und Schottland, bis Dänemark, im Ostseegebiet auf den Inseln tritt es bis 59° nördlicher Breite auf.[3]
In Deutschland liegt der Verbreitungsschwerpunkt vor allem im Alpenvorland, kleinere Vorkommen gibt es im Oberrheingebiet, auf den Ostfriesischen Inseln und im Norddeutschen Tiefland.[3] Weitere, großteils erloschene Vorkommen gibt es in der Mittelgebirgszone.[1] In den Alpen steigt es bis zur Waldgrenze auf.[4]
In Mitteleuropa wächst es in Kalkflachmooren, an Ufern, Quellhängen,[4] in Pfeifengraswiesen auf nassen, mehr oder weniger lehmigen, kalkreichen Tuff- und Torfböden. Sein ökologischer Schwerpunkt liegt auf kalkreichen, stickstoffarmen bis stickstoffärmsten, nassen, oft überschwemmten Böden mit oft schlechter Luftführung.[4]
Das Schwarze Kopfried tritt in verschiedenen Kalk-Zwischenmoor-Gesellschaften auf. Typische Begleiter des Schwarzen Kopfrieds im Schoenetum nigricantis W.Koch 1926 (= Orchido-Schoenetum nigricantis Oberd. 1957) sind die Sumpf-Stendelwurz (Epipactis palustris), die Armblütige Sumpfbinse (Eleocharis quinqueflora), das Breitblättrigen Wollgras (Eriophorum latifolium) sowie das Gemeine Fettkraut (Pinguicula vulgaris). Kommt das Schwarze Kopfried gemeinsam mit seiner Schwesterart, dem Rostroten Kopfried (Schoenus ferrugineus), auf, bilden beiden Arten oft einen Hybriden, das Bastard-Kopfried (Schoenus ×scheuchzeri), der dann meist häufiger als seine Elternarten auftritt. An der Nordseeküste gedeiht das Schwarze Kopfriet auch im Junco-Schoenetum.[2]
Die Kopfriedbestände sind für die landwirtschaftliche Nutzung uninteressant, denn das Schwarze Kopfried ist kein schmackhaftes Futter, und für die Verwendung als Streu wird es nicht hoch genug. Dem ist es zu verdanken, dass Standorte des Kopfrieds da und dort ungestört erhalten wurden, und mit ihnen ihre meist interessante Begleitflora.[4]
Das Schwarze Kopfried (Schoenus nigricans), auch Kopfbinse genannt, ist eine Pflanzenart innerhalb der Familie der Sauergrasgewächse (Cyperaceae). Es ist kosmopolitisch verbreitet.
Schoenus nigricans is a species of sedge known by the common names black bog-rush[2][3] and black sedge.[4] It is native to Eurasia, parts of Africa, Australia, and southern North America, including Mexico and the southernmost United States. It grows in many types of wetlands and other moist and alkaline habitat, including marshes, springs, seeps, peat bogs, heath, and alkali flats. This perennial plant grows in low, tight clumps 20 to 70 centimeters tall, with threadlike leaves bearing wide, dark brown ligules. The inflorescence is a small, flattened cluster of dark spikelets. The fruit is an achene coated in a hard, white shell.
Detail of mature fruiting head
Schoenus nigricans is a species of sedge known by the common names black bog-rush and black sedge. It is native to Eurasia, parts of Africa, Australia, and southern North America, including Mexico and the southernmost United States. It grows in many types of wetlands and other moist and alkaline habitat, including marshes, springs, seeps, peat bogs, heath, and alkali flats. This perennial plant grows in low, tight clumps 20 to 70 centimeters tall, with threadlike leaves bearing wide, dark brown ligules. The inflorescence is a small, flattened cluster of dark spikelets. The fruit is an achene coated in a hard, white shell.
Detail of mature fruiting head
Schoenus nigricans es una especie de planta herbácea de la familia Cyperaceae. Es nativa de Eurasia, partes de África, Australia, y sur de Norteamérica, incluido México y sur de Estados Unidos.
Es una planta con rizoma densamente espinoso, con fascículos desde los numerosos tallos y hojas. Tallos de 15-80 cm, redondeados, lisos. Hojas numerosas, rara vez sobrepasando a los tallos, con vainas negruzcas o pardo-rojizas y limbo canaliculado, rígido. Inflorescencia de 10-17 x 5-15 mm, formada por 7-17 (-20) espiguillas sentadas, con 2 brácteas; la inferior de (0-) 0,5-30 mm, generalmente mucho más largas que la inflorescencia. Espiguillas lanceoladas, pardo-negruzcas. Glumas de 5-9 mm, pardo-negruzcas; las inferiores lisas; las superiores escábridas. Aquenios se 1,5-2 mm, obovoideos, trígonos, blancos, brillantes. Tiene un número de cromosomas de 2n=44,54. Florece de marzo a junio.[1]
Schoenus nigricans fue descrita por Carlos Linneo y publicado en Species Plantarum 1: 43. 1753.[2]
Schoenus nigricans es una especie de planta herbácea de la familia Cyperaceae. Es nativa de Eurasia, partes de África, Australia, y sur de Norteamérica, incluido México y sur de Estados Unidos.
Mustjas sepsikas (Schoenus nigricans) on lõikheinaliste sugukonda sepsika perekonda kuuluv taimeliik.
Ta on Eestis arvatud II kaitsekategooriasse (seisuga 2012).
Mustjas sepsikas andmebaasis eElurikkus 
Mustjas sepsikas (Schoenus nigricans) on lõikheinaliste sugukonda sepsika perekonda kuuluv taimeliik.
Ta on Eestis arvatud II kaitsekategooriasse (seisuga 2012).
Schoenus nigricans
Le Choin noirâtre (Schoenus nigricans) est une espèce de plantes vivaces de la famille des Cyperaceae et du genre Schoenus.
C'est une plante vivace de 20 à 80 cm de hauteur, glabre, gazonnante, à souche fibreuse ; les tiges sont dressées, raides et nombreuses, subcylindriques et lisses. Les feuilles basales, au nombre de 2 à 3, à gaines noirâtres, sont luisantes, généralement plus courtes que la tige ; le limbe raide linéaire, est luisant, au plus, large de 1 mm[2],
L'inflorescence est composée de 5 à 30 épis brun-noirâtres, ceux-ci groupés en un épi court noirâtre et largement ovoïde ; la bractée inférieure est 2 à 5 fois plus longue que l'inflorescence ; l'akène d'environ 1,5 mm de longueur, est blanc, luisant, inséré dans une excavation de l'axe. La floraison se déroule d'avril à août[2].
Le choin noirâtre pousse dans les marais, sur les rochers suintants, les dépressions humides des dunes littorales, bas marais et suintements alcalins, en eau douce ou saumâtre[2],[3], jusqu'à une altitude de 2 300 m[4].
Le choin noirâtre est une espèce subcosmopolite, présente dans le sud et le centre de l'Europe, dans le sud-ouest de l'Asie, en Afrique du sud, est et nord et dans la partie méridionale de l'Amérique du Nord. En France, l'espèce est répartie de façon inégale dans presque tout le territoire, ainsi qu'en Corse ; elle est cependant rare dans le Massif central et absente dans la partie centrale des Pyrénées[2].
Schoenus nigricans
Le Choin noirâtre (Schoenus nigricans) est une espèce de plantes vivaces de la famille des Cyperaceae et du genre Schoenus.
Is planda ilbhliantúil é an sifín (Schoenus nigricans). Cineál cíbe atá ann. Fásann sé i mbogaigh agus áiteanna eile ina mbíonn an ithir fliuch alcaileach. Tá an sifín dúchasach san Eoráise, in áiteanna san Afraic agus san Astráil, agus i Meicsiceo chomh maith.
Čorna šasnja (Schoenus nigricans) je rostlina ze swójby cachorowych rostlinow (Cyperaceae).
Čorna šasnja (Schoenus nigricans) je rostlina ze swójby cachorowych rostlinow (Cyperaceae).
Knopbies (Schoenus nigricans) is een plant uit de cypergrassenfamilie (Cyperaceae). Het betreft een pollenvormende plant van 10-45 cm hoogte met gootvormige, grijzige bladeren en zwartbruine aren. Uitgebreide groeiplaatsen in duinvalleien vallen op dankzij hun typische grijze kleur. De vegetatiekundige Victor Westhoff betitelde dergelijke groeiplaatsen dan ook als een "grijze zee".
Knopbies komt vrijwel uitsluitend voor in vochtige duinvalleien en ontziltende kweldervegetaties in duinen. De soort komt zowel voor in het Waddendistrict als in het Renodunaal District (de duinen van Bergen tot Zeeland). In het binnenland is recent slechts een groeiplaats gevonden in de Gelderse Vallei. De soort staat op de Nederlandse Rode Lijst van planten als zeldzaam en sterk afgenomen.
Knopbies is een van de kensoorten van de plantengemeenschap van het Junco-baltici Schoenetum nigricantis, de knopbies-gemeenschap. Het betreft hier een plantengemeenschap van natte duinvalleien en ontziltende kwelders in de duinen van Nederland. De gemeenschap komt uitsluitend voor op kalkhoudende bodems of in terreinen waar kalk via het bodemwater naar de wortelzone van de planten wordt geleid. De knopbies-gemeenschap omvat zeldzame en deels beschermde plantensoorten, die karakteristiek zijn voor de duinen, onder meer parnassia (Parnassia palustris), moeraswespenorchis (Epipactis palustris), groenknolorchis (Liparis loeselii), vleeskleurige orchis (Dactylorhiza incarnata), zeegroene zegge (Carex flacca), drienervige zegge (Carex trinervis), noordse rus (Juncus balticus), armbloemige waterbies (Eleocharis quinqueflora) en sierlijk vetmuur (Sagina nodosa).
In de aren van knopbies leven de larven van de microvlinder knopbiesparelmot (Glyphipterix schoenicolella), een Lepidoptera-soort. Ook is de knopbiesprachtvlieg (Herina palustris), een Diptera-soort aan knopbies gebonden.
Knopbies (Schoenus nigricans) is een plant uit de cypergrassenfamilie (Cyperaceae). Het betreft een pollenvormende plant van 10-45 cm hoogte met gootvormige, grijzige bladeren en zwartbruine aren. Uitgebreide groeiplaatsen in duinvalleien vallen op dankzij hun typische grijze kleur. De vegetatiekundige Victor Westhoff betitelde dergelijke groeiplaatsen dan ook als een "grijze zee".
Multimedia w Wikimedia Commons Marzyca czarniawa (Schoenus nigricans L.) – gatunek rośliny z rodziny ciborowatych (Cyperaceae).
Gatunek kosmopolityczny[2]. W Polsce znany z kilkunastu stanowisk, skupionych głównie na Pojezierzu Myśliborskim[3].
Bylina, hemikryptofit. Rośnie na węglanowych torfowiskach niskich. Kwitnie w czerwcu i lipcu. Gatunek charakterystyczny zespołu Orchido-Schoenetum nigricantis[5]. Liczba chromosomów 2n = 54, 55[6].
Roślina objęta w Polsce ścisłą ochroną gatunkową.
Kategorie zagrożenia gatunku:
Marzyca czarniawa (Schoenus nigricans L.) – gatunek rośliny z rodziny ciborowatych (Cyperaceae).
Schoenus nigricans é uma espécie de planta com flor pertencente à família Cyperaceae.
A autoridade científica da espécie é L., tendo sido publicada em Species Plantarum 1: 43. 1753.[1]
O seu nome comum é junco-escuro.[2]
Trata-se de uma espécie presente no território português, nomeadamente em Portugal Continental.
Em termos de naturalidade é nativa da região atrás referida.
Não se encontra protegida por legislação portuguesa ou da Comunidade Europeia.
Schoenus nigricans é uma espécie de planta com flor pertencente à família Cyperaceae.
A autoridade científica da espécie é L., tendo sido publicada em Species Plantarum 1: 43. 1753.
O seu nome comum é junco-escuro.
Knappag (Schoenus nigricans) tillhör familjen halvgräs och är ett i Skandinavien sällsynt, tätt tuvat halvgräs av släktet axagar, som känns igen på sin blomställning, ett sammansatt ax av glänsande svartbrun färg, omgivet av två oliklånga, också svartbruna, hölster. Varje småax, har som hos agar flera av de nedersta skärmbladen tomma. Stråna är cirka femtio cm höga. Knappag bildar tätare tuvor än den nära släktingen axag.
Knappag har en bred, rundad blomställning och finns enbart på Öland och Gotland samt i sydöstra Norge nära gränsen till Sverige.
Den växer på kärrängar, företrädesvis i kalkstenstrakter. Även utan blommor känns axagarna igen på de svartbruna, glansiga bladsidorna.
Knappag kan hybridisera med axag.
Wikimedia Commons har media som rör Knappag.
Knappag (Schoenus nigricans) tillhör familjen halvgräs och är ett i Skandinavien sällsynt, tätt tuvat halvgräs av släktet axagar, som känns igen på sin blomställning, ett sammansatt ax av glänsande svartbrun färg, omgivet av två oliklånga, också svartbruna, hölster. Varje småax, har som hos agar flera av de nedersta skärmbladen tomma. Stråna är cirka femtio cm höga. Knappag bildar tätare tuvor än den nära släktingen axag.
Knappag har en bred, rundad blomställning och finns enbart på Öland och Gotland samt i sydöstra Norge nära gränsen till Sverige.
Den växer på kärrängar, företrädesvis i kalkstenstrakter. Även utan blommor känns axagarna igen på de svartbruna, glansiga bladsidorna.
Knappag kan hybridisera med axag.
Schoenus nigricans là loài thực vật có hoa trong họ Cói. Loài này được L. miêu tả khoa học đầu tiên năm 1753.[1]
Bài viết liên quan đến phân họ cói Cyperoideae này vẫn còn sơ khai. Bạn có thể giúp Wikipedia bằng cách mở rộng nội dung để bài được hoàn chỉnh hơn. Schoenus nigricans là loài thực vật có hoa trong họ Cói. Loài này được L. miêu tả khoa học đầu tiên năm 1753.
