nomes no trilho de navegação
Rosa glauca (rosa inglesa o rosa de fueya colorada; ensin. R. rubrifolia) ye una especie de rosa perteneciente a la familia de les rosácees.
Ye nativa de los montes del centru y sur d'Europa, d'España Pirineos, esti de Bulgaria, norte d'Alemaña, Polonia.
Ye un parrotal deciduo grande de ramasca espinosa, algamando 1,5-3 m d'altor. Son bien distintives les sos fueyes, glauques azul verdoses a cobreaes o purpúreas, y cubiertes d'una cerosidad brillosa; tienen 5-10 cm de llargu y 5-9 folíolos. Les flores son fráxiles, rosaes clares de 2,5-4 cm de diámetru, en grupos de 2-5. Frutu artuganciu colloráu escuru, globosu de 10-15 mm de diámetru.
Esta rosa nun foi estensamente culivada en xardinos hasta'l fin del s. XIX, cuando estes refinaes, monteses y belles flores arrosaes d'estación empezaron a ser apreciaes. Los sos pétalos cayen fácilmente pol alboráu del riego, tantu como pol vientu y l'agua. La especie se naturalizó nel estremu norte d'Europa, particularmente en Escandinavia.
Un híbridu con Rosa rugosa resultó nel cultivar 'Carmenetta'.
Rosa glauca describióse por Pierre André Pourret y espublizóse en Histoire et mémoires de l'académie royale des sciences..... 3: 326. 1788.[1]
Rosa: nome xenéricu que provién direutamente y ensin cambeos del llatín rosa que deriva de la mesma del griegu antiguu rhódon, , col significáu que conocemos: «la rosa» o «la flor de la rosal»
glauca: epítetu llatín que significa "de color vede azuláu".
.
Esta páxina forma parte del wikiproyeutu Botánica, un esfuerciu collaborativu col fin d'ameyorar y organizar tolos conteníos rellacionaos con esti tema. Visita la páxina d'alderique del proyeutu pa collaborar y facer entrugues o suxerencies. Rosa glauca (rosa inglesa o rosa de fueya colorada; ensin. R. rubrifolia) ye una especie de rosa perteneciente a la familia de les rosácees.
Rosa glauca (lat. Rosa glauca) - gülçiçəyikimilər fəsiləsinin itburnu cinsinə aid bitki növü.
İkiləpəlilər ilə əlaqədar bu məqalə qaralama halındadır. Məqaləni redaktə edərək Vikipediyanı zənginləşdirin. Rosa glauca (lat. Rosa glauca) - gülçiçəyikimilər fəsiləsinin itburnu cinsinə aid bitki növü.
Růže sivá (Rosa glauca) je druh opadavého keře z rodu růže, v jehož rámci patří do sekce šípkových růží (Caninae). Od konce devatenáctého století bývá pěstována v zahradách a parcích, užívala se též jako podnož pro vysokokmenné stromkové růže.[1]
Vyskytuje v jižní Evropě, na Balkáně i v některých oblastech střední Evropy, a to v horách až do výše 2200 m n. m.[1] V ČR není původní, nejblíže přirozeně roste ve slovenských pohořích. Obsazuje světlé okraje lesů, křoviny a zarůstající pastviny.[2]
Jedná se o opadavý keř dorůstající výšky 1,5 až 3 metry. Charakteristickým znakem tohoto druhu jsou sivě zelené listy se zeleno-modrým až fialovým nádechem, které jsou 5 až 10 centimetrů dlouhé a jsou složené z 5 až 9 lístků. Větve jsou skořicově hnědé a pouze řídce ostnité.
Květy tohoto druhu jsou poměrně drobné (v průměru jenom 2,5 až 4 centimetry), korunní lístky karmínově růžové až purpurově červené a úzké tak, že jsou mezi nimi vidět lístky kališní.[3] Umístěny jsou jednotlivě nebo v chudých chocholičnatých květenstvích.[2] Kvete v květnu až červenci, plodem jsou drobné šípky s vytrvávajícími kališními lístky.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rosa glauca na francouzské Wikipedii.
Obrázky, zvuky či videa k tématu růže sivá ve Wikimedia Commons
Růže sivá (Rosa glauca) je druh opadavého keře z rodu růže, v jehož rámci patří do sekce šípkových růží (Caninae). Od konce devatenáctého století bývá pěstována v zahradách a parcích, užívala se též jako podnož pro vysokokmenné stromkové růže.
Kobberrose (Rosa glauca) er en løvfældende busk med en åben, overhængende vækst.
Barken er først rødlig med blå dug og få, helt rette eller svagt krumme torne. Senere bliver den rødbrun, og gamle grene kan få en grålig, opsprækkende bark. Knopperne er spredtstillede, røde og ganske små, skjult bag akselbladene.
Bladene er uligefinnede med elliptiske småblade og savtakket rand. De er rent røde i udspring, men skifter snart farve og bliver blågrå med røde ribber på oversiden og mørkt grålige på undersiden. Høstfarven er gul til orangerød. Blomstringen sker i juni-juli, hvor blomsterne sidder enkeltvis og endestillet på kortskud. De er regelmæssige og 5-tallige med lyserøde kronblade. Frugterne er ovale, orangerøde hyben.
Rodnettet er vidt udbredt med kraqftige hovedrødder og mange siderødder.
Højde x bredde og årlig tilvækst: 2,00 x 2,00 m (35 x 35 cm/år).
Arten er udbredt i lysåbne overdrev og sætere på bjergene fra Pyrenæerne via Alperne, Jurabjergene og Vogeserne over Appenninerne til Karpaterne. Desuden er planten naturaliseret i Skandinavien, herunder Danmark. Arten er knyttet til neutral jord med et ringe indhold af næringsstoffer.
Den findes i 1.300 m højde i Pinetadalen i de østlige Pyrenæer sammen med bl.a. Blå Stormhat, Finbladet Stormhat, Hunde-Rose, Hvid Staudeklematis, Peberbusk, Petasites niveus (en art af Hestehov), Prægtig Klokke, Ulve-Stormhat og Ægte Lavendel[1]
Kobberrose (Rosa glauca) er en løvfældende busk med en åben, overhængende vækst.
Die Rotblatt-Rose (Rosa glauca), auch Rotblättrige Rose,[1] Hecht-Rose oder Bereifte Rose[2] genannt, ist eine Pflanzenart aus der Gattung Rosen (Rosa) innerhalb der Familie der Rosengewächse (Rosaceae).
Die Rotblatt-Rose wächst als sommergrüner[3] Strauch und erreicht Wuchshöhen von 1 bis 2,5, selten bis zu 3 Metern.[4][1] Die selbstständig aufrechten, schlanken Zweige besitzen eine kahle, braunrote,[1] auffallend rötlich bis hechtblau bereifte Rinde. Die wenigen, meist geraden oder leicht gebogenen, abwärts geneigten Stacheln[1] sind meist an der Basis der Langtriebe angelegt.[5]
Die wechselständig angeordneten Laubblätter sind 7 bis 12 Zentimeter lang und unpaarig gefiedert mit fünf bis neun Fiederblättchen.[1] Die kahlen, bläulich-grünen und mehr oder weniger purpurrot überlaufenen Blattadern ausgestatteten Fiederblättchen sind bei einer Länge von 2 bis 4,5 Zentimetern elliptisch bis länglich-eiförmig, mit spitzem oberem Ende und scharf gesägtem Rand.[1][5]
Die Blütezeit reicht von Juni bis Juli.[4][3] Wenige (ein bis fünf[1]) Blüten stehen auf mit einer Länge von 1 bis 2 Zentimetern relativ kurzen, kahlen Blütenstielen zusammen.[4] Tragblätter sind vorhanden. Die zwittrigen[3] Blüten sind bei einem Durchmesser von 3 bis 3,5 Zentimetern radiärsymmetrisch und fünfzählig mit doppelter Blütenhülle. Die fünf Kelchblätter sind ganzrandig oder die äußeren haben einige seitliche Lappen, auf der Rückseite sind sie kahl oder drüsig, nach der Anthese aufgerichtet abstehend und hinfällig oder selten haltbar.[1] Die Kelchblätter sind viel länger als die Kronblätter.[4] Die fünf karminrosafarbenen bis tiefpurpurrosafarben[1] Kronblätter sind weiß genagelt. Es sind viele Staubblätter vorhanden. Die langen Griffel stehen frei.[5]
Die relativ langen Fruchtstiele sind drüsenlos oder stieldrüsig.[1] Die bei Reife orangefarbenen bis scharlachroten Hagebutten sind bei einem Durchmesser von etwa 1,5 Zentimetern kugelig bis mehr oder weniger flachrund.[5]
Die Chromosomengrundzahl beträgt x = 7; es liegt Tetraploidie vor, also 2n = 28.[3][6]
Bei der Rotblatt-Rose handelt es sich um einen mesomorphen Nanophanerophyten.[1][3]
Die Bestäubung erfolgt durch Insekten (kurzrüsselige Bienen, Schwebfliegen (Syrphidae), Fliegen, Käfer) oder durch Selbstbestäubung und die amphimiktische Samenbildung erfolgt ohne Bestäubung.[1] Die Rotblatt-Rose ist selbstkompatibel.[3]
Die Ausbreitung der Samen geschieht durch Verzehr der Hagebutten und Ausscheidung (Endochorie).[1]
Die Rotblatt-Rose ist ein präalpines Florenelement. Ihr natürliches Verbreitungsgebiet in Europa sind Gebirgslagen von den Pyrenäen über die Alpen bis zu den Karpaten.[7]
In Mitteleuropa kommt die Rotblatt-Rose sehr zerstreut bis selten im Schwäbischen Jura, im Alpenvorland und im südlichen Schwarzwald selten vor; ebenso im Schweizer Jura und in den Nördlichen und Südlichen Kalkalpen. Sehr selten oder nur Einzelfunde (oft synanthrop) gibt es in Deutschland in Süderbergland, Harz, im zentralen Hessen, am Vogelsberg, in der Rhön, im Erzgebirge, südlichen Brandenburg, Mecklenburg und Allgäu.[8] Sie steigt vereinzelt auf Höhenlagen von über 1500 Metern.[9][10]
Sie ist in der Roten Liste der gefährdeten Arten Deutschlands als 3, also gefährdet eingestuft.[1] In den deutschen Bundesländern Baden-Württemberg sowie Bayern[11] ist sie gefährdet, in Sachsen ist sie unbeständig und in Berlin sowie Hamburg kommt sie als Neophyt vor.[8][1]
Die Rotblatt-Rose gedeiht am besten auf steinigen, flachgründigen, kalkhaltigen oder doch nicht zu sauer reagierenden Böden.[9][10] Sie bevorzugt sonnige Standorte. Sie wächst auf Steinschutt und in Felsspalten.[9][10] Sie ist im Schweizer Jura eine Charakterart des Felsenbirnen-Gebüsch (Cotoneastro-Amelanchieretum) aus dem Verband Berberidion.[12]
Die Zeigerwerte nach Ellenberg sind: Lichtzahl L8 = Halblicht- bis Volllichtpflanze; Temperaturzahl T5 = Mäßigwärmezeiger; Kontinentalitätszahl K4 = subozeanisch, gemäßigtes Seeklima zeigend; Feuchtezahl F4 = Trockenheits- bis Frischezeiger; Feuchtewechsel = keinen Wechsel der Feuchte zeigend; Reaktionszahl R7 = Schwachsäure- bis Schwachbasenzeiger; Stickstoffzahl N2 = ausgesprochene Stickstoffarmut bis Stickstoffarmut, stickstoffarme bis -ärmste Standorte anzeigend; Salzzahl S0 = nicht salzertragend; Schwermetallresistenz = nicht schwermetallresistent.[11][1]
Die Erstveröffentlichung von Rosa glauca erfolgte 1788 durch Pierre André Pourret in Histoire et mémoires de l'académie royale des sciences ...., 3, S. 326.[13] Synonyme für Rosa glauca Pourr. sind: Rosa cinnamomea var. rubrifolia Vill. ex Thory, Rosa glauca var. abrezolii Burnat, Rosa glauca var. glaucescens (Wulfen) Popek, Rosa glauca var. pubescens (R.Keller) R.Keller, Rosa glaucescens Wulfen, Rosa gutensteinensis J.Jacq., Rosa ilseana Crép., Rosa livida Host, Rosa lurida hort. ex Andrews, Rosa majalis var. rubrifolia (Vill. ex Thory) Wallr., Rosa rubicunda Haller f., Rosa rubrifolia Vill., Rosa pauciflora Opiz.[2][7]
Rosa glauca gehört zur Sektion Caninae aus der Gattung Rosa.
Die Rotblatt-Rose eignet sich gut als Ziergehölz für Parks und Gärten. Durch die Farbe der Laubblätter und die Hagebutten wirkt diese Rosen-Art als Farbtupfer auch dann noch, wenn sie nicht blüht. Wie bei vielen anderen Wildrosen ist Pflegeaufwand gering. Sie wird aber in Kultur häufig von Rostpilzen (Rosenrost), Sternrußtau und von Mehltau befallen.[14][15]
Sie ist frosthart bis −35 °C (USDA-Zone 4). Dabei sollte sie aber unbedrängt von konkurrenzkräftigen Gehölzen an einem hellen Standort gepflanzt werden. In ihren Ansprüchen an den Boden ist diese Wildrose nicht wählerisch und toleriert selbst trockenste Böden.[14][15]
Die Hagebutten werden roh oder gegart verwendet; sie sind relativ hart und enthalten relativ wenig Fruchtmark. Nur die dünne fleischige Schicht, die die vielen Nüsschen umgibt, ist zu verwenden. Vorsicht, man muss sich sicher sein, alle Haare entfernt zu haben. Die Samen sind eine gute Quelle für Vitamin E; sie werden gemahlen Mehl beigemischt oder zu anderer Nahrung hinzugefügt. Die medizinischen Wirkungen wurden untersucht.[16]
Die Rotblatt-Rose (Rosa glauca), auch Rotblättrige Rose, Hecht-Rose oder Bereifte Rose genannt, ist eine Pflanzenart aus der Gattung Rosen (Rosa) innerhalb der Familie der Rosengewächse (Rosaceae).
Rosa glauca (syn. Rosa rubrifolia), the red-leaved rose or redleaf rose, is a species of rose native to the mountains of central and southern Europe, from the Spanish Pyrenees east to Bulgaria, and north to Germany and Poland. It is also found as an introduced species as far north as Scandinavia and Finland.
Rosa glauca is a deciduous shrub of sparsely bristled and thorny cinnamon-coloured arching canes 1.5–3 m (4.9–9.8 ft) tall. The leaves are distinctive, a glaucous blue-green to coppery or purplish, and covered with a waxy bloom; they are 5–10 cm long and have 5–9 leaflets. The fragile, clear pink flowers are 2.5–4 cm in diameter, and are produced in clusters of two to five. The fruit is a dark red globose hip 10–15 mm in diameter.
This rose was not widely grown in gardens until the end of the 19th century. The flower petals fall off easily in the spray from watering hoses, as well as from wind and rain. The species is naturalised in northern Europe north of its native range, particularly in Scandinavia.
This plant has gained the Royal Horticultural Society's Award of Garden Merit.[1]
A hybrid with Rosa rugosa has been given the cultivar name 'Carmenetta'.
Rosa glauca (syn. Rosa rubrifolia), the red-leaved rose or redleaf rose, is a species of rose native to the mountains of central and southern Europe, from the Spanish Pyrenees east to Bulgaria, and north to Germany and Poland. It is also found as an introduced species as far north as Scandinavia and Finland.
Rosa glauca (rosa inglesa o rosa de hoja roja; sin. R. rubrifolia) es una especie de rosa perteneciente a la familia de las rosáceas.
Es nativa de las montañas del centro y sur de Europa, de España Pirineos, este de Bulgaria, norte de Alemania, Polonia.
Es un arbusto deciduo grande de ramaje espinoso, alcanzando 1,5-3 m de altura. Son muy distintivas sus hojas, glaucas azul verdosas a cobreadas o purpúreas, y cubiertas de una cerosidad brillante; tienen 5-10 cm de largo y 5-9 folíolos. Las flores son frágiles, rosadas claras de 2,5-4 cm de diámetro, en grupos de 2-5. Fruto escaramujo rojo oscuro, globoso de 10-15 mm de diámetro.
Esta rosa no fue extensamente culivada en jardines hasta el fin del s. XIX, cuando estas refinadas, silvestres y bellas flores rosáceas de estación comenzaron a ser apreciadas. Sus pétalos caen fácilmente por el rociado del riego, tanto como por el viento y la lluvia. La especie se naturalizó en el extremo norte de Europa, particularmente en Escandinavia.
Un híbrido con Rosa rugosa ha resultado en el cultivar 'Carmenetta'.
Rosa glauca fue descrita por Pierre André Pourret y publicado en Histoire et mémoires de l'académie royale des sciences..... 3: 326. 1788.[1]
Rosa: nombre genérico que proviene directamente y sin cambios del latín rosa que deriva a su vez del griego antiguo rhódon, , con el significado que conocemos: «la rosa» o «la flor del rosal»
glauca: epíteto latíno que significa "de color vede azulado".
Rosa glauca (rosa inglesa o rosa de hoja roja; sin. R. rubrifolia) es una especie de rosa perteneciente a la familia de las rosáceas.
Punalehtiruusu (Rosa glauca) on Keski-Euroopan vuoristoalueilta kotoisin oleva kesävihanta ruusulaji, jota kasvatetaan yleisesti puutarhojen koristepensaana.[1]
Punalehtiruusu on 1–3 metriä korkea, juurivesaton pensas, jolla on siirottavat, hennot haarat.[1][2] Sen haararanka on nuorena sinihärmäinen mutta muuttuu vanhemmiten ruskeanpunaiseksi.[2] Suorat tai hieman käyrät piikit ovat hennohkot ja sijaitsevat pareittain kasvin nivelissä.[1][2] Lehtilavat muodostuvat 5–9 lehdykästä ja niiden tyvessä on kapeakärkiset korvakkeet. Soikean- tai puikeanmuotoiset lehdykät ovat sahalaitaiset, 2–4,5 senttiä pitkät ja punertavan sinivihreät.[2]
Punalehtiruusu kukkii kesä–elokuussa.[1] Sen kukat ovat yksittäiset tai muodostavat kukintoja, joissa on 2–5 kukkaa. Kukan teriö on ruusunpunainen ja 3–4 senttiä leveä. Kukkaperä on yleensä kalju, mutta joskus myös nystykarvainen. Pitkät, kapeat verholehdet ovat kaljut ja ehytlaitaiset, ja niiden tyvessä on joskus nauhamaisia, pystyjä lisäkkeitä. Lähes pallomaiset, kaljut kiulukat ovat punaiset ja 1,5 senttiä leveät. Kiulukoiden kypsyttyä verholehdet karisevat pois.[2]
Punalehtiruusu kasvaa luonnonvaraisena Ranskassa ja Saksassa.[1] Sitä esiintyy koristepensaana ja viljelmiltä karanneena vieraslajina lähes koko Suomessa pohjoisinta Lappia lukuun ottamatta.[1][2]
Punalehtiruusu viihtyy boreaalisella vyöhykkeellä kuivahkoissa, keskiravinteisissa vuoristometsissä ja -pensaikoissa.[1][2]
Punalehtiruusu (Rosa glauca) on Keski-Euroopan vuoristoalueilta kotoisin oleva kesävihanta ruusulaji, jota kasvatetaan yleisesti puutarhojen koristepensaana.
Le rosier à feuilles rouges (Rosa glauca) est une espèce de rosier de la section des Caninæ, originaire des régions montagneuses d'Europe centrale et méridionale, des Pyrénées espagnoles jusqu'à la Bulgarie vers l'est et à la Pologne vers le nord.
Synonyme : Rosa rubrifolia Vill..
C'est un arbrisseau à feuilles caduques de 1,5 à 3 mètres de haut, aux rameaux arqués retombant portant des aiguillons recourbés, relativement parsemés, de couleur cannelle.
Le caractère le plus typique de cette espèce sont ses feuilles, qui sont rouge pourpré avant de virer au vert-bleu glauque tout en conservant des reflets pourprés. Elles ont 5 à 10 cm de long et sont composées de 5 à 9 folioles.
Les fleurs, fragiles, rose clair, ont 2,5 à 4 cm de diamètre et sont groupées en corymbe terminaux de 2 à 5 fleurs.
Le fruit est un cynorrhodon globuleux, rouge brillant à maturité, petits (de 10 à 15 mm de diamètre).
Ce rosier n'était pas très commun dans les jardins jusqu'à la fin du XIXe siècle, époque à laquelle sa beauté sauvage raffinée en dehors de la saison de floraison commença à être appréciée.
Les fleurs perdent facilement leurs pétales sous l'effet du vent, de la pluie ou des arrosages. L'espèce est naturalisée dans l'Europe septentrionale, au nord de son aire naturelle, en particulier en Scandinavie.
Rosa glauca, feuillage
Rosa glauca, fleurs et feuilles
Le rosier à feuilles rouges (Rosa glauca) est une espèce de rosier de la section des Caninæ, originaire des régions montagneuses d'Europe centrale et méridionale, des Pyrénées espagnoles jusqu'à la Bulgarie vers l'est et à la Pologne vers le nord.
Synonyme : Rosa rubrifolia Vill..
Čerwjenołopjenata róža (Rosa glauca) je rostlina ze swójby róžowych rostlinow.
Jeli sy jedyn z mjenowanych njedostatkow skorigował(a), wotstroń prošu potrjecheny parameter předłohi {{Předźěłuj}}. Podrobnosće namakaš w dokumentaciji.
Čerwjenołopjenata róža (Rosa glauca) je rostlina ze swójby róžowych rostlinow.
De bergroos (Rosa glauca, synoniem: Rosa rubrifolia, Rosa ferruginea) is een struik die behoort tot de rozenfamilie (Rosaceae). De soort komt van nature voor in de gebergten van Midden- en Zuid-Europa. De bergroos staat niet op de Nederlandse Rode lijst van planten. In Nederland is de soort, eerst aangeplant als sierplant, verwilderd en nu vrij zeldzaam in het wild. Het aantal chromosomen is 2n = 28.
De struik wordt 1 - 3 m hoog. De jonge takken zijn glanzend rood of bruin en hebben een blauwachtig waslaag. De takken worden uiteindelijk grijsachtig. Op de kale takken zitten rechte of licht gebogen stekels De bladeren zijn zeventallig geveerd met enkelvoudig gezaagde deelblaadjes. De elliptische, niet glanzende, onbehaarde, onbeklierde blaadjes zijn 2 – 3,5 cm lang en 1 – 1,5 cm breed. Aan de voet zijn ze afgerond en aan de top toegespitst. Als ze jong zijn, hebben ze een roodachtig groene tot blauwachtige kleur. Ze zijn na wrijving reukloos. De steunblaadjes zijn onbehaard en hebben aan de rand klieren. De bladsteel en bladspil zijn onbehaard en hebben geen klieren.
De bergroos bloeit in juni met diep karmozijn rode tot roze met witte nagel, 2,5 - 3 cm grote bloemen op 0,5 - 2 cm lange bloemstelen. De bloemstelen kunnen al of niet bezet zijn met klieren. De stijl opgerichte, beklierde kelkbladen zijn twee keer zo lang als de kroonbladen en vallen tijdens de rijping van de rozenbottel niet af. De vrije, korte stijl is wollig behaard.
De oranjerode tot bruinrode, ronde, 1 – 1,5 cm lange en 1,5 cm brede, al of niet beklierde rozenbottel is een bloembodem met daarin de nootjesachtige vruchten. De al of niet beklierde steel van de rozenbottel is 1 – 2,5 cm lang. Het stijlkanaal is meer dan 2 mm groot.
De bergroos komt voor op droge, kalkhoudende grond onder andere in de zeeduinen en op stenige grond langs spoorlijnen.
Struik
Bladeren
Stekels
Rozenbottels
De bergroos (Rosa glauca, synoniem: Rosa rubrifolia, Rosa ferruginea) is een struik die behoort tot de rozenfamilie (Rosaceae). De soort komt van nature voor in de gebergten van Midden- en Zuid-Europa. De bergroos staat niet op de Nederlandse Rode lijst van planten. In Nederland is de soort, eerst aangeplant als sierplant, verwilderd en nu vrij zeldzaam in het wild. Het aantal chromosomen is 2n = 28.
De struik wordt 1 - 3 m hoog. De jonge takken zijn glanzend rood of bruin en hebben een blauwachtig waslaag. De takken worden uiteindelijk grijsachtig. Op de kale takken zitten rechte of licht gebogen stekels De bladeren zijn zeventallig geveerd met enkelvoudig gezaagde deelblaadjes. De elliptische, niet glanzende, onbehaarde, onbeklierde blaadjes zijn 2 – 3,5 cm lang en 1 – 1,5 cm breed. Aan de voet zijn ze afgerond en aan de top toegespitst. Als ze jong zijn, hebben ze een roodachtig groene tot blauwachtige kleur. Ze zijn na wrijving reukloos. De steunblaadjes zijn onbehaard en hebben aan de rand klieren. De bladsteel en bladspil zijn onbehaard en hebben geen klieren.
De bergroos bloeit in juni met diep karmozijn rode tot roze met witte nagel, 2,5 - 3 cm grote bloemen op 0,5 - 2 cm lange bloemstelen. De bloemstelen kunnen al of niet bezet zijn met klieren. De stijl opgerichte, beklierde kelkbladen zijn twee keer zo lang als de kroonbladen en vallen tijdens de rijping van de rozenbottel niet af. De vrije, korte stijl is wollig behaard.
De oranjerode tot bruinrode, ronde, 1 – 1,5 cm lange en 1,5 cm brede, al of niet beklierde rozenbottel is een bloembodem met daarin de nootjesachtige vruchten. De al of niet beklierde steel van de rozenbottel is 1 – 2,5 cm lang. Het stijlkanaal is meer dan 2 mm groot.
De bergroos komt voor op droge, kalkhoudende grond onder andere in de zeeduinen en op stenige grond langs spoorlijnen.
Struik
Bladeren
Stekels
Rozenbottels
Róża czerwonawa (Rosa glauca) – gatunek krzewu należący do rodziny różowatych. Występuje pospolicie w Europy i rośnie spontanicznie głównie w jej południowej i centralnej części. W Polsce jest rośliną uprawną i dziczejącą (ergazjofigofit). Zdziczałe formy w środowisku spotykane są dość rzadko. Status gatunku we florze Polski: kenofit.
Krzew, nanofanerofit. W klasyfikacji zbiorowisk roślinnych gatunek charakterystyczny dla związku zespołów (All.) Berberidion[3]. Kwitnie od czerwca do lipca, jest owadopylny.
Tworzy mieszańce z różą alpejską, r. francuską, r. gęstokolczastą[4].
Roślina ozdobna, uprawiana w licznych odmianach, zarówno w postaci typowego gatunku, jak i międzygatunkowych mieszańców. Nie ma specjalnych wymagań co do gleby, jest też w pełni mrozoodporna i nie trzeba ją okrywać na zimę. Wymaga natomiast słonecznego stanowiska. Nadaje się szczególnie na nieformowane szpalery, np. w parkach oraz do naturalistycznych ogrodów.
Róża czerwonawa (Rosa glauca) – gatunek krzewu należący do rodziny różowatych. Występuje pospolicie w Europy i rośnie spontanicznie głównie w jej południowej i centralnej części. W Polsce jest rośliną uprawną i dziczejącą (ergazjofigofit). Zdziczałe formy w środowisku spotykane są dość rzadko. Status gatunku we florze Polski: kenofit.
Daggros (Rosa glauca), en art i familjen rosväxter och förekommer naturligt i Södra och östra Europa. Vägkanter, skogsbryn, tippar, ruderatmark, klippor, bangårdar och grustag. Den odlas som prydnadsväxt i Sverige och förekommer förvildad.
Arten bilar en stor, grenig buske, 1–3 m med rödbruna grenar och med svagt böjda taggar. Årsskotten är blådaggiga och tagglösa eller med mycket få taggar. Bladen är parbladiga med 5-7 delblad som är kala, smalt elliptiska, matt blågrå med rödanstrukna nerver. Kanterna är enkelsågade och stiplerna är smala och helbräddade. Blommorna sitter 1-5 på kala skaft. Foderbladen är långa, smala, hela foderblad och utan flikar. Kronbladen är mörkt rosa med vit bas. Nyponen mognar sent på säsongen, de är runda, rödbruna med framåtriktade foderblad som faller av sent.
Arten har korsats med flera andra arter och några av dem har fått namn, som:
Skuggtolerant och tålig.
Daggros (Rosa glauca), en art i familjen rosväxter och förekommer naturligt i Södra och östra Europa. Vägkanter, skogsbryn, tippar, ruderatmark, klippor, bangårdar och grustag. Den odlas som prydnadsväxt i Sverige och förekommer förvildad.
Arten bilar en stor, grenig buske, 1–3 m med rödbruna grenar och med svagt böjda taggar. Årsskotten är blådaggiga och tagglösa eller med mycket få taggar. Bladen är parbladiga med 5-7 delblad som är kala, smalt elliptiska, matt blågrå med rödanstrukna nerver. Kanterna är enkelsågade och stiplerna är smala och helbräddade. Blommorna sitter 1-5 på kala skaft. Foderbladen är långa, smala, hela foderblad och utan flikar. Kronbladen är mörkt rosa med vit bas. Nyponen mognar sent på säsongen, de är runda, rödbruna med framåtriktade foderblad som faller av sent.
Rosa glauca là loài thực vật có hoa trong họ Hoa hồng. Loài này được Villars miêu tả khoa học đầu tiên năm 1788.[1]
Bài viết liên quan đến phân họ Hoa hồng này vẫn còn sơ khai. Bạn có thể giúp Wikipedia bằng cách mở rộng nội dung để bài được hoàn chỉnh hơn. Rosa glauca là loài thực vật có hoa trong họ Hoa hồng. Loài này được Villars miêu tả khoa học đầu tiên năm 1788.
Rosa glauca Pourr.
Ро́за си́зая (лат. Rósa gláuca) — вид растений, относящихся к роду Шиповник (Rosa) семейства Розовые (Rosaceae).
Высокий и стройный кустарник, достигающий в высоту от 2,5 до 3 м[2].
Ветви, особенно цветоносные, как и все листочки и прилистники, покрыты плотным слоем голубоватого или синего налёта[2]. Кора красная или красно-бурая.
Шипы одиночные, непарные, преимущественно прямые или немного дуговидно-изогнутые, редко покрывают, на цветоносных побегах почти отсутствуют[2].
Средние листья цветоносных побегов 7—9 см длины, главный стержень голый и гладкий, лишь изредка несёт два-три мелких шипика, реже усеян немногими короткими волосками и желёзками. Прилистники широкие, особенно на цветоносных ветвях, голые, по краю мелко-желёзистые или желёзисто-реснитчатые. Листочки удлинённо-яйцевидные или эллиптические, 1,5—2,5 см длины, пурпурово-фиолетовые или сине-зелёные, только снизу иногда усеянные единичными волосками, без примеси желёзок, по краю просто-зубчатые, в нижней части цельнокрайные[2].
Цветки в соцветиях по 3—5, мелкие, до 3 см в диаметре. Цветоножки короткие, 10—15 мм длины, преимущественно гладкие, реже усеянные стебельчатыми желёзками. Чашелистики удлинённо-ланцетные, 2—2,5 см длины, на верхушке с листовидным расширением, цельнокрайние или только с одним-двумя нитевидными (не перистыми) боковыми долями, сверху более-менее волосистыми, снизу и по краю усеянными желёзками, после цветения обращены вверх и остаются при зрелых плодах. Лепестки розовые, короче чашелистиков. Головка столбиков почти войлочная. Цветёт в июне—июле[2].
Плоды мелкие, не превышают 1,5 см длины, шаровидные или широко-эллиптические, гладкие[2].
Центральная и Атлантическая Европа, Балканы, Малая Азия, Украина[2].
Растет в широколиственных лесах[2].
Прекрасный декоративный кустарник, стойкий против морозов. Хороший витаминонос, плоды содержат 2,7% витамина C на единицу сухой мякоти.
Ро́за си́зая (лат. Rósa gláuca) — вид растений, относящихся к роду Шиповник (Rosa) семейства Розовые (Rosaceae).
.jpg)
.jpg)
