nomes no trilho de navegação
Růže převislá (Rosa pendulina) je druh evropské plané horské růže, která je nápadná tím, že její květní stopky se při dozrávání stáčejí dolů a šípky na nich jsou převislé, podle čehož získala druhové jméno.
Tento druh se vyskytuje pouze ve střední, jižní a jihovýchodní Evropě, v jižní Evropě roste obvykle jen v horských oblastech. Jeho areál výskytu je na jihu ohraničen Pyrenejemi, Alpami a Karpaty, severní hranice vede přes Německo a Polsko a na východě zasahuje až na Ukrajinu. V České republice i na Slovensku ((slovensky) ruža ovisnutá) roste ve vyšších polohách poměrně často, v nižších jen vzácně.
Ve srovnání s jinými růžemi je náročná na půdní vláhu a roste v místech s vyššími srážkami nebo podél horských potoků a na březích horních toků řek nebo v jejich naplaveninách. Vybírá si dále vlhká a stinná místa na pasekách, na okrajích lesů, v kosodřevinách nebo bývá součástí subalpínských křovin, často roste až nad horní hranicí lesa.[3][4][5]
Je to prutnatý keř, fanerofyt, s četnými podzemními výběžky, které vytvářejí husté polykormony. Pruty víceméně přímé, dorůstající do výše 100 až 200 cm, jsou ve spodní části hustě ostnité a v horní často téměř bezostné. Lichozpeřené 3 až 5jařmé listy mají podlouhlé až eliptické lístky, které jsou po obvodě nejčastěji ostře zubaté, na bázi oblé až klínovité, na konci tupě nebo ostře špičaté a vespod na střední žilce nejčastěji chlupaté. Zelenavé blanité vytrvalé palisty jsou široké, asi z poloviny jsou přirostlé ke stopce listu.
Na hlavních prutech rostou zkrácené ostnité plodonosné větvičky 0,5 až 30 cm dlouhé. Na nich se objevují obvykle jednotlivě, vzácněji v chudokvětých vrcholičnatých květenstvích po 2 až 3, poměrně veliké sytě růžové nebo purpurové jemně vonící pětičetné květy. Vztyčené hustě žláznaté květní stopky se po odkvětu sklápějí a při zralostí plodů jsou nící. Trvalé kališní lístky jsou nedělené a bez přívěsků, holé nebo hustě žláznaté. Korunní lístky bývají růžové až karmínové. Z plochého disku vyrůstá mnoho tyčinek se žlutými prašníky a také čnělek s bliznami. Rozkvétá v květnu a červnu.
Plody jsou drobné, tvrdé, krémově žluté nažky, které se ve velkém počtu vyvíjejí v dužnaté češuli, v tzv. nepravém plodu – šípku. Lysý nebo častěji žláznatý šípek většinou lahvicovitého nebo hruškovitého tvaru je při zralosti červené barvy a visí na dlouhé stopce směrem dolů, na vrcholu má zaschlé kališní lístky, poměrně brzy měkne.
Růže převislá je tetraploidní růže patřící mezi generativně se rozmnožující druhy. Má standardně širokou vnitropopulační variabilitu, která se projevuje především v hustotě žlázek a trnů a ve tvaru šípků. Její ploidie je 2n = 28. Je to dlouhověká rostlina, roste na vhodném stanovišti i 45 let.[3][4][5][6][7]
Listy
Květ
Rozkvetlý keř
Nící šípky
Obrázky, zvuky či videa k tématu růže převislá ve Wikimedia Commons
Růže převislá (Rosa pendulina) je druh evropské plané horské růže, která je nápadná tím, že její květní stopky se při dozrávání stáčejí dolů a šípky na nich jsou převislé, podle čehož získala druhové jméno.
Bjerg-Rose (Rosa pendulina) er en buskrose med mørkerøde blomster og en lidt løs vækst. Den er fuldt hårdfør og bruges nu og da som haveplante. Planten må ikke forveksles med de arter af Rododendron, som kaldes Alperose (f.eks. Rustbladet Alperose). Blomsterne har en fin duft.
Bjerg-Rose er en løvfældende busk med en overhængende vækst og en åben forgrening. Grenene er ofte næsten tornløse, men på de ældste dele af ældre grene og på unge skud finder man rette, børsteagtige nåle. Barken er først glat, børsteklædt og lysegrøn, men senere bliver den blank og rødbrun. Gamle grene kan få en grå, opsprækkende bark. Knopperne er spredtstillede, ægformede og lysegrønne.
Bladene er uligefinnede med 7-11 ovale småblade, der har en dobbelt savtakket rand med kirtler. Oversiden er blågrøn, mens undersiden er lysegrøn og fint håret. Blomstringen foregår i maj-juli, hvor man finder blomsterne samlet i små, åbne stande på kortskud. De enkelte blomster er purpurrøde med en lysere plet ved grunden. Frugterne er ægformede til flaskeformede, rødorange hyben.
Rodsystemet består af 4-5 grove og dybtgående hovedrødder med mange, højtliggende siderødder.
Højde x bredde og årlig tilvækst: 1,00 x 2,00 m (30 x 50 cm/år).
Bjerg-Rose er naturligt udbredt i bjergene i Europa fra Spanien og Frankrig til Ukraine og fra Sydøsteuropa og op i Tyskland. Arten er knyttet til let skyggede voksesteder i kølige områder (helt op til skovgrænsen i 2.000 m højde), hvor der er en jord, som er fugtig, neutral og forholdsvis næringsrig.
Arten vokser i skove med Alm. Ædelgran som dominerende art i 1550-1600 m højde i Bosc de Jarda ved Planell de la Coma, Lerida, Spanien, sammen med bl.a. Allemandsharnisk, Firblad, Guldnælde, Alm. Hæg, Alm. Kohvede, Ensidig Vintergrøn, Fembladet Springklap, Fransk Lungeurt, Grøn Nyserod, Krans-Konval, Krans-Lilje, Liden Vintergrøn, Mangeblomstret Ranunkel, Nikkende Flitteraks, Phyteurna pyrenaicum (en art af Rapunsel), Skovmærke, Skovsyre, Småbladet Elm, Sne-Frytle, Sort Druemunke, Sort Gedeblad og Vår-Fladbælg[1]
Bjerg-Rose (Rosa pendulina) er en buskrose med mørkerøde blomster og en lidt løs vækst. Den er fuldt hårdfør og bruges nu og da som haveplante. Planten må ikke forveksles med de arter af Rododendron, som kaldes Alperose (f.eks. Rustbladet Alperose). Blomsterne har en fin duft.
Die Gebirgs-Rose (Rosa pendulina),[1] auch Alpen-Rose, Alpen-Heckenrose, Berg-Rose oder Hängefrucht-Rose genannt, ist eine Pflanzenart aus der Gattung der Rosen (Rosa) innerhalb der Familie der Rosengewächse (Rosaceae). Sie ist in den Gebirgen Mittel-, Süd- und Südosteuropas verbreitet. Die Trivialnamen Alpen-Rose und Alpenrosen (Rhododendron) bezeichnen Arten aus verschiedenen Familien.
Die Gebirgs-Rose wächst als sommergrüner, gedrungener Strauch und erreicht Wuchshöhen von 0,5 bis 2 Metern. Die Äste sind locker verzweigt. Die Zweige sind meist stachellos, nur im unteren Teil und an jungen Zweigen finden sich gerade, borstenartige Stacheln.
Die wechselständig angeordneten Laubblätter sind in Blattstiel sowie -spreite gegliedert und insgesamt 10 bis 12 Zentimeter lang. Die unpaarig gefiederte Blattspreite besteht aus sieben bis elf dünnen, 2 bis 6 Zentimeter langen Blättchen. Zur Blattspitze hin nimmt die Größe der einzelnen Blättchen deutlich zu. Der Blattrand ist zweifach drüsig gesägt. Die Blattoberseite ist matt bläulich grün, die -unterseite heller und spärlich behaart.
Die Blüten stehen fast immer einzeln. Die zwittrigen Blüten sind radiärsymmetrisch und fünfzählig mit doppelter Blütenhülle. Die fünf einfachen Kelchblätter sind nach dem Blühen (Anthese) auffällig aufgerichtet und fallen nicht vor der Fruchtreife ab. Die fünf rosafarbenen bis leuchtend dunkel-purpurroten Kronblätter sind in der Mitte heller.
Die hängende Frucht (Hagebutte) ist bei einer Länge von bis zu 2,5 Zentimeter eiförmig bis länglich-flaschenförmig, selten kugelförmig und sie reift rot-orangefarben ab.
Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 28.[2]
Die Blütezeit reicht von Mai bis Juli. Die Fruchtreife tritt ab August ein.
Die Hagebutten werden von Kolkraben, Krähen, Seidenschwänzen, Tannenhähern, Birkhühnern und Füchsen gefressen.
Das Verbreitungsgebiet umfasst die Gebirge in Mittel- und Südeuropa sowie den Balkan bis nördliche Griechenland. In den Alpen steigt sie bis in Höhenlagen von etwa 2000 Metern in den Bereich der Baumgrenze. In den Allgäuer Alpen wurde sie am Gipfel des Laufbacherecks bei einer Höhenlage von 2175 Metern beobachtet.[3]
Die Alpen-Rose gedeiht meist in offenen Gebüschen an sonnigen Standorten, Felsfluren, Hochstaudenfluren, Zwergstrauchheiden sowie alpine Grasmatten. Sie kommt besonders im Alnetum viridis, aber auch in anderen Pflanzengesellschaften etwa der Verbände Calamagrostion, Tilio-Acerion, Erico-Pinion oder Berberidion vor.[2]
Die ökologischen Zeigerwerte nach Landolt et al. 2010 sind in der Schweiz: Feuchtezahl F = 3+w (feucht aber mäßig wechselnd), Lichtzahl L = 3 (halbschattig), Reaktionszahl R = 4 (neutral bis basisch), Temperaturzahl T = 2+ (unter-subalpin und ober-montan), Nährstoffzahl N = 3 (mäßig nährstoffarm bis mäßig nährstoffreich), Kontinentalitätszahl K = 3 (subozeanisch bis subkontinental).[4]
Die Erstveröffentlichung von Rosa pendulina erfolgte 1753 durch Carl von Linné in Species Plantarum, Tomus I, S. 492. Rosa pendulina ist eine sehr variable Art, die eng mit der Zimt-Rose, Rosa majalis verwandt ist. Sie wurde unter vielen Synonymen, besonders auch als Rosa alpina, beschrieben.
Rosa pendulina ist winterhart bis −33 °C (USDA-Zone 4).
Die Hagebutten von Rosa pendulina finden in der Volksheilkunde ähnliche Verwendung wie die Scheinfrüchte von Hundsrose, Kartoffelrose und Weinrose. Sie enthalten Flavonoide, die Vitamine B1 und B2 sowie C (Ascorbinsäure), Gerbsäuren, Gerbstoffe, Pektin, Saccharose, Carotinoide (β-Carotin, wirksam als Provitamin A), Geraniol, Saponine, bis zu 0,02 % ätherisches Öl, Flavonolglykoside, Anthocyane, Vanillin und Chinasäure.[5] Sie werden als Nahrungsergänzungsmittel bei Vitamin-C-Mangel oder bei erhöhtem Bedarf, z. B. bei Erkältungskrankheiten eingesetzt. Die Kommission E hat aufgrund des schnell abnehmenden Vitamin-C-Anteils in der Droge eine negative Monographie veröffentlicht, das Europäische Arzneibuch fordert einen Mindestgehalt an Ascorbinsäure. Bei vorhandenen Nierensteinen sollten höhere Dosen vermieden werden.
Die Gebirgs-Rose (Rosa pendulina), auch Alpen-Rose, Alpen-Heckenrose, Berg-Rose oder Hängefrucht-Rose genannt, ist eine Pflanzenart aus der Gattung der Rosen (Rosa) innerhalb der Familie der Rosengewächse (Rosaceae). Sie ist in den Gebirgen Mittel-, Süd- und Südosteuropas verbreitet. Die Trivialnamen Alpen-Rose und Alpenrosen (Rhododendron) bezeichnen Arten aus verschiedenen Familien.
Rosa pendulina, (syn. Rosa alpina), the Alpine rose or mountain rose, is a species of wild rose found in the mountains of central and southern Europe. It appears to have survived in glacial refugia in the Alps and Carpathians, and spread out from there.[4] A climbing shrub with deep pink flowers and relatively few thorns, it has had a history of cultivation as an ornamental plant.
Rosa pendulina is a climbing (or rambling) shrub between 0.5 and 2 m, rarely 3 m tall. The flowers are typically semi-doubled and deep pink to fuchsia, brightening towards the center. It can be distinguished from other members of its genus by its relative lack of thorns (prickles), especially higher up on the plant, its oblong fruits (hips) which hang downwards (are pendulous, hence the specific epithet), its hispid peduncles and petioles, and its smooth stems and branches.[5] The chromosome number is 4n = 28.[6]
It prefers to grow in relatively warmer, shadier, and wetter areas alongside streams, in openings in forests, or on rock piles, between 350 and 2,500 m above sea level.[1]
It is mostly found in the subalpine zone of the mountains of Central and Southern Europe: the Pyrenees, the Massif Central, the Alps (at elevations of up to 2300–2600 m in the various parts of the range), throughout the Carpathians (up to 1800 m in the Tatras), in Czechia and adjacent areas of Germany and Poland, in the Apennines and in the mountains of the Balkan Peninsula (at elevations of 1000–2500 m in Bulgaria).[7][8][9]
It has been introduced to New England and can be found growing as a garden escapee elsewhere.
Often called by its synonym Rosa alpina, the Alpine rose has been in cultivation for hundreds of years (c. 1683), with many varieties that are practically forgotten today.[10][11][12] It has contributed genetically to an unknown, but large, number of extant rose cultivars.[13] It flowers early, has a pleasing, strong fragrance, and is nearly thornless, all desirable traits for rose breeders. An undesirable trait is that it has weak pedicels supporting the flowers, which leads to the pendulous habit of the fruits. It is hardy to USDA Zone 4a.
Numerous varieties (and even subspecies) were described for R. pendulina and R. alpina (see list of synonyms), but these have all been collapsed into R. pendulina.
Rosa pendulina is said to be the parent of a number of hybrids.
Many of these cultivars are quite old and would be assessed differently using modern standards. Rose fanciers tended to call all sports, chance seedlings, regional variants, natural hybrids, and artificial hybrids "varieties" rather than "cultivars". Some, such as the Boursault roses, would probably be considered Groups today. Simply having some R. pendulina ancestry, such as with the Moomin rose (Rosa 'Tove Jansson'), does not make a rose a cultivar of R. pendulina.
Rosa pendulina, (syn. Rosa alpina), the Alpine rose or mountain rose, is a species of wild rose found in the mountains of central and southern Europe. It appears to have survived in glacial refugia in the Alps and Carpathians, and spread out from there. A climbing shrub with deep pink flowers and relatively few thorns, it has had a history of cultivation as an ornamental plant.
Botanical illustration
Pendanta rozo , alpa rozo aŭ Rosa pendulina estas vario de la plantspecio el la genro rozo (Rosa) ene de la familio de la Rozacoj (Rosaceae). Ĝi nature kreskas en la montaroj de Mezeŭropo, Sudeŭropo kaj Sudorienta Eŭropo.
La alpa rozo kreskas kiel somerverda, kompakta arbusto kun maldense disbranĉitaj tigoj kiu atingas altecon de 0,5 ĝis 2 metrojn. La branĉoj estas senpikilaj, nur en la malsupra parto kaj ĉe la junaj branĉoj troviĝas rektaj, rigidharecaj pikaĵoj. Rosa pendulina estas vintrorezista ĝis -33 °C (USDA-zono 4).
La 10 ĝis 12 cm longaj folioj havas folitigo kaj foliplato. La nepare plumaj foliplato konsistas el sep ĝis dekunu maldikaj, 2 ĝis 6 cm longaj folietoj. Direkte al la foliapekso la grandeco de la unuopaj folietoj pligrandiĝas rimarkeble. La folirando estas segildenta. La supra folisurfaco estas nebrile bluece verda, la malsupra folisurfaco estas iomete pli hela kaj nur malmulte hara
La flortempo estas de majo ĝis julio. La floroj ĉiam staras unuope. La duseksaj floroj estas radisimetriaj kaj kvinnombraj kaun duobla involukro. La simplaj sepaloj estas post la antezo starantaj kaj ne defalas antaŭ la fruktmaturiĝo. La kvin roseaj ĝis malhelpurpuraj petaloj estas en la centro pli helaj.
La pendanta frukto (rozfrukto) havas longon de 2,5 cm kaj estas ov- ĝis botelforma , malofte globformaj. Ĝi estas en matura stato ruĝa-oranĝkolora. La frukto maturiĝas ekde aŭgusto. La rozfrukoj estas manĝataj de korakoj, korvoj, bombiciledoj, nuksrompuloj, tetroj kaj vulpoj.
La rozo kreskas en la montaroj de Mezeŭropo kaj Sudeŭropo kaj la balkana montaro ĝis Nordgrekio. En la alpoj ĝi kreskas ĝi alteco de 2000 metroj.
La alpa rozo preferas kreskejoj de malfermaj vepejoj en sunrica areo rokaj kamparoj kaj alpinaj gresareoj.
La unu publikado de Rosa pendulina okazis 1753 fare de Carl von Linné. Rosa pendulina estas tre varia specio, kiu estas proksime parenca al la maja rozo, Rosa majalis. Ĝi aperis sub multaj sinonimoj, precipe ankaŭ kiel Rosa alpina.
La rozfruktoj estas plifortigaĵo por mamnutrantaj patrinoj. La tizano el la fruktoj efikas diureziga.
Pendanta rozo , alpa rozo aŭ Rosa pendulina estas vario de la plantspecio el la genro rozo (Rosa) ene de la familio de la Rozacoj (Rosaceae). Ĝi nature kreskas en la montaroj de Mezeŭropo, Sudeŭropo kaj Sudorienta Eŭropo.
Rosa pendulina
Le rosier des Alpes (Rosa pendulina L.), également appelé « églantier à fruits pendants », « églantier des Alpes » ou « rosier sans épines », est un arbrisseau du genre Rosa classé dans la section des Cinnamomeae, de la famille des Rosaceae, originaire d'Europe centrale et méridionale.
Ce rosier se reconnaît normalement à sa quasi-absence d’épines et à ses fruits pendants.
Rosa pendulina
Le rosier des Alpes (Rosa pendulina L.), également appelé « églantier à fruits pendants », « églantier des Alpes » ou « rosier sans épines », est un arbrisseau du genre Rosa classé dans la section des Cinnamomeae, de la famille des Rosaceae, originaire d'Europe centrale et méridionale.
Rosa alpina L., Rosa malyi A. Kern., Rosa pendula Roth, Rosa pyrenaica Gouan.Alpska róža (Rosa pendulina) je rostlina ze swójby róžowych rostlinow (Rosaceae).
Alpska róža docpěwa wysokosć wot 0,5 hač 2 m.
Zdónk a hałuzy maja rune, małko kałačow abo su bjezkałačowe.
Łopjena wobsteja z dźewjeć hač jědnaće ćmowozelenych, dwójnje zubatych łopješkow.
Kćěje wot junija hač julija. Kćenja steja zwjetša po jednej. Jich stołpiki docpěwaja dołhosć wot 1 hač 3 cm a njesu žałzowe kosmy. Keluškowe łopješko je cyłokromne a po času kćěwa je zrunane. Krónowe łopješka su róžojte hač ćmowočerwjene.
Płód ma formu bleše a njese žałzowe kosmy a kałate seršćiki a je oranžowy hač čerwjeny.
Rosće w hórskich měšanych lěsach, na skalnych pasmach a w klečowych kerčinach.
Rostlina je w srjedźnej a južnej Europje rozšěrjena.
Alpska róža (Rosa pendulina) je rostlina ze swójby róžowych rostlinow (Rosaceae).
Róża alpejska (Rosa pendulina L.) – gatunek krzewu należący do rodziny różowatych. Występuje pospolicie na wielu obszarach Europy, rośnie spontanicznie głównie w Alpach, na wysokościach do 2600 m n.p.m. W Polsce występuje w Bieszczadach, w Sudetach i w Tatrach. Poza tym pojedyncze stanowiska na niżu[2][3].
Krzew, nanofanerofit. Siedlisko: rośnie w kosówce, nad potokami, w świetlistych lasach. Roślina górska. W Tatrach sięga od dolnego regla do piętra kosówki (1800 m n.p.m.), przy czym główny obszar jej występowania stanowi piętro kosówki. W klasyfikacji zbiorowisk roślinnych gatunek charakterystyczny dla klasy (Cl.) Betulo-Adenostyletea[4]. Kwitnie od maja do czerwca. Liczba chromosomów 2n = 28[2].
Tworzy mieszańce z: różą czerwonawą, r. gęstokolczastą, r. girlandowa, r. jabłkowatą, r. kutnerowatą, różą siną, r. siną, r.rdzawą[3].
Róża alpejska (Rosa pendulina L.) – gatunek krzewu należący do rodziny różowatych. Występuje pospolicie na wielu obszarach Europy, rośnie spontanicznie głównie w Alpach, na wysokościach do 2600 m n.p.m. W Polsce występuje w Bieszczadach, w Sudetach i w Tatrach. Poza tym pojedyncze stanowiska na niżu.
Ruža ovisnutá (Rosa pendulina) je druh európskej divokorastúcej horskej ruže. Je nápadná tým, že jej kvetné stopky sa pri dozrievaní stáčajú dolu a šípky sú na nich ovisnuté.
Tento druh sa vyskytuje iba v strednej, južnej a juhovýchodnej Európe, v južnej Európe rastie väčšinou iba v horských oblastiach. Areál jej výskytu je na juhu ohraničený Pyrenejami, Alpami a Karpatami, severná hranica ide cez Nemecko a Poľsko, a na východe zasahuje až na Ukrajinu. V Česku aj na Slovensku rastie častejšie vo vyšších polohách, menej často sa vyskytuje v nižších polohách.
V porovnaní s inými ružami je náročná na vlahu pôdy a rastie v miestach s vyššími zrážkami alebo pozdĺž horských potokov a na brehoch horných tokov riek alebo v ich naplaveninách. Ďalej si vyberá vlhké a tienisté miesta na pasienkoch, na okrajoch lesov, v kosodrevinách býva súčasťou subalpínskych krovín, často rastie až nad hornú hranicu lesa.
Je to prútený ker, fanerofyt, s čelnými podzemnými výbežkami, ktoré vytvárajú husté polykormony. Prúty viac-menej priame, dorastajú do vyše 100 až 200 cm, v spodnej časti sú husto ostnaté a v hornej časti takmer bez ostňov. Listy rastú striedavo, na jar sú to pozdĺžne až eliptické lístky, ktoré sú po obvode najčastejšie ostro zubaté, na báze oblé až klinovité, na konci tupé alebo ostro špicaté a zospodu na strednej žilke najčastejšie chlpaté. Zelenkavé blanité vytrvalé palisty sú široké, asi z polovice sú prirastené ku stopke listu.
Na hlavných prútoch rastú skrátené ostnaté plodonosné vetvičky, ktoré sú dlhé 0,5 až 30 cm. Na nich sa objavujú pomerne veľké, sýto ružové alebo purpurové, jemne voňajúce päťpočetné kvety, zvyčajne jednotlivo, vzácnejšie v chudo kvetných vrcholičnatých súkvetiach po 2 až 3 kusy. Vztýčené, husté, žľaznaté kvetné stopky sa po odkvitnutí sklápajú a pri zrelosti plodov sú lačné. Trvalé kališné lístky nie sú oddelené a sú bez príveskov, holé alebo husto žľaznaté. Korunné lístky bývajú ružové až karmínové. Z plochého disku vyrastá veľa tyčiniek so žltými prašníkmi a taktiež čnelka s bliznami. Kvitne v máji a júni.
Plody sú drobné, tvrdé, krémovo žlté nažky, ktoré sa vo veľkom počte vyvíjajú v dužinatej šešuli, v tzv. nepravom plode šípky. Holá ale častejšie žľaznatá šípka, väčšinou fľaškovitého alebo hruškovitého tvaru, má pri zrelosti červenú farbu a visí na dlhej stopke smerom dole. Na vrchole má zaschnuté kališné lístky, pomerne skoro mäkne.
Ruža ovisnutá je tetraploidná ruža, patriaca medzi generatívne sa rozmnožujúce druhy. Má štandardne širokú vnútro populačnú variabilitu, ktorá sa prejavuje v hustote žliaz a tŕňov a v tvare šípky. Je to dlhoveká rastlina, na vhodnom mieste rastie aj 45 rokov.
Commons ponúka multimediálne súbory na tému Ruža ovisnutá
Wikidruhy ponúkajú informácie na tému Ruža ovisnutá
Tento článok je čiastočný alebo úplný preklad článku Růže převislá na českej Wikipédii.
Ruža ovisnutá (Rosa pendulina) je druh európskej divokorastúcej horskej ruže. Je nápadná tým, že jej kvetné stopky sa pri dozrievaní stáčajú dolu a šípky sú na nich ovisnuté.
Bergros (Rosa pendulina) är en art av rosor i familjen rosväxter.
Шиповник повислый — крупный кустарник, достигающий 2—3 м в высоту, по другим данным рыхлый кустарник от 1 до 2 м в высоту[2].
Побеги с немногочисленными шипами или вовсе без них, прямостоячие, в верхней части почти не ветвящиеся. Шипы игловидные, очень слабые, с примесью щетиновидных шипиков, покрывают стебли преимущественно лишь в нижней половине, реже в нижней трети куста или цветоносные побеги[2].
Средние листья цветоносных побегов 9—12 см длины, разделённые на 7—9(11) листочков, каждый из которых до 3,5 см длиной, удлинённо-яйцевидной, удлинённо-эллиптической или яйцевидной формы[2], с пильчато-зубчатым или дваждызубчатым краем. Верхняя поверхность листа гладкая или бархатистая, тёмно-зелёная или сиреневатая, нижняя серо-зелёная, также может обладать сиреневатым оттенком, покрыта немногими волосками, обычно только по главной жилке или рассеянно-волосистая, по главной жилке с единичными желёзками. Прилистники широкие. Главный стержень покрыт волосками с примесью стебельчатых желёзок[2].
Цветки одиночные, реже в количестве двух—четырёх в пазухах листьев. Цветоножки длинные, до 2—2,5(3) см длиной, обычно желёзистые, после цветения дуговидно изогнутые вниз. Прицветнички слабо развитые, узко-ланцетные, не превышают 4—5 мм. Доли чашечки остаются при зрелых плодах, узко-ланцетные, без перистых придатков, длинные, с листовидным расширением на верхушке, равны величине лепестков, но чаще превышают их, 15—30×2,8—4 мм, снизу усеяны более-менее обильными желёзками, реже гладкие, сверху волосистые, до бело-войлочных, после цветения направлены вверх и обычно смыкаются. Лепестки цельные или выемчатые, от пурпурово-розовых до тёмно-розовых, часто с сиреневым оттенком, в центре цветка более бледные или желтоватые. Диск узкий, плоский. Пестики свободные, опушённые, головка рылец сидячая, всегда бело-шерстистая. Гипантий продолговатый или грушевидный. Цветёт в июне — июле[2].
Зрелые плоды усеяны обильными желёзками, реже гладкие, 12—19×7—10 мм, обратногрушевидные или удлинённо-эллиптические, при созревании поникщие, ярко-красные[2]. Семена яйцевидной формы, гладкие, желтоватые, затем оранжевые, 4—5×2—3 мм.
Число хромосом 2n = 28.
Шиповник повислый широко распространён в горных районах Центральной и Южной Европы.
Обычно встречается на высоте 1500—2500 м над уровнем моря, в субальпийском поясе, особенно часто около горных ручьёв, а также на лесных вырубках[2].
Шиповник повислый часто выращивается в России и сопредельных государствах, а также в Нидерландах для сбора плодов.
Существует множество декоративных гибридов розы повислой с другими видами роз.
Шиповник повислый — крупный кустарник, достигающий 2—3 м в высоту, по другим данным рыхлый кустарник от 1 до 2 м в высоту.
Побеги с немногочисленными шипами или вовсе без них, прямостоячие, в верхней части почти не ветвящиеся. Шипы игловидные, очень слабые, с примесью щетиновидных шипиков, покрывают стебли преимущественно лишь в нижней половине, реже в нижней трети куста или цветоносные побеги.
Средние листья цветоносных побегов 9—12 см длины, разделённые на 7—9(11) листочков, каждый из которых до 3,5 см длиной, удлинённо-яйцевидной, удлинённо-эллиптической или яйцевидной формы, с пильчато-зубчатым или дваждызубчатым краем. Верхняя поверхность листа гладкая или бархатистая, тёмно-зелёная или сиреневатая, нижняя серо-зелёная, также может обладать сиреневатым оттенком, покрыта немногими волосками, обычно только по главной жилке или рассеянно-волосистая, по главной жилке с единичными желёзками. Прилистники широкие. Главный стержень покрыт волосками с примесью стебельчатых желёзок.
Цветки одиночные, реже в количестве двух—четырёх в пазухах листьев. Цветоножки длинные, до 2—2,5(3) см длиной, обычно желёзистые, после цветения дуговидно изогнутые вниз. Прицветнички слабо развитые, узко-ланцетные, не превышают 4—5 мм. Доли чашечки остаются при зрелых плодах, узко-ланцетные, без перистых придатков, длинные, с листовидным расширением на верхушке, равны величине лепестков, но чаще превышают их, 15—30×2,8—4 мм, снизу усеяны более-менее обильными желёзками, реже гладкие, сверху волосистые, до бело-войлочных, после цветения направлены вверх и обычно смыкаются. Лепестки цельные или выемчатые, от пурпурово-розовых до тёмно-розовых, часто с сиреневым оттенком, в центре цветка более бледные или желтоватые. Диск узкий, плоский. Пестики свободные, опушённые, головка рылец сидячая, всегда бело-шерстистая. Гипантий продолговатый или грушевидный. Цветёт в июне — июле.
Зрелые плоды усеяны обильными желёзками, реже гладкие, 12—19×7—10 мм, обратногрушевидные или удлинённо-эллиптические, при созревании поникщие, ярко-красные. Семена яйцевидной формы, гладкие, желтоватые, затем оранжевые, 4—5×2—3 мм.
Число хромосом 2n = 28.
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
