nomes no trilho de navegação
La Colias alfacariensis ye una especie d'inseutu lepidópteru de la familia Pieridae, que foi descrita orixinalmente, como una variedá de Papilio hyale, por Ribbe, en 1905, en Alfacar (España). (Staudinger, 1871). L'entomólogu Verity describiola de forma independiente en 1911, sol nome de Colias australis, pol que se-y conoció mientres bastante tiempu.[1][2][3][4]
Nales anteriores de color mariellu llimón nel so anverso, con fimbrias rosadas, con un puntu negru y bandes d'igual color. Aviesu llixeramente anaranxáu con puntos plateados, bien visibles, nel estremu de la celda. Les ales posteriores tienen un puntu anaranxáu. La fema tien un tonu blancu-verdosu, col aviesu similar. Esta especie ye bien similar a la colias croceus.
Reproduzse trés veces al añu (aprosimao n'abril, xunetu y ochobre), siendo la postrera de les xeneraciones muncho más amenorgada que los dos anteriores. La puesta realízase sobre fueyes de hippocrepis.
Ye una especie estendida por tola rexón paleártica. N'España y Portugal ye bien frecuente, sobremanera nel sur. Suel vivir en zones d'encinar, y fasteres soleyeres, a ciertu altor (1.500-1.800 m). Les poblaciones nun suelen formar poblaciones trupes, pos ye una especie de calter solitariu. Ye bien avezáu nos macizos montascosos de tipu caliar d'Andalucía oriental, sobremanera na sierra de Huétor, onde foi descrita per primer vegada, y menos abondoses en montes más elevaos, como Sierra Nevada.
http://www.lepiforum.de/lepiwiki.pl?Colias_Alfacariensis Colias alfacariensis Olivares, Francisco Javier; Barea-Azcón, José Miguel y otros (2011): Les camparines diurnes de Sierra Nevada, Conseyería de Mediu Ambiente, Xunta d'Andalucía, Granada, ISBN 978-84-92807-72-7, pp. 182-183.
La Colias alfacariensis ye una especie d'inseutu lepidópteru de la familia Pieridae, que foi descrita orixinalmente, como una variedá de Papilio hyale, por Ribbe, en 1905, en Alfacar (España). (Staudinger, 1871). L'entomólogu Verity describiola de forma independiente en 1911, sol nome de Colias australis, pol que se-y conoció mientres bastante tiempu.
La safranera pàl·lida (Colias alfacariensis) és un lepidòpter ropalòcer de la família Pieridae.[1]
Es troba centre i sud d'Europa i suposadament altres zones més orientals; la seva confusió amb Colias hyale ha provocat incerteses en la seva distribució global. Es troba per tota la península Ibèrica i a les illes Balears.[1]
Quasi sempre en terrenys calcaris, en pendents rocoses, barrancs i llocs herbosos i secs. L'eruga s'alimenta d'Hippocrepis comosa i Coronilla varia.[1]
Vola en dues o tres generacions entre l'abril i l'octubre, segons la localitat. Hiberna com a eruga jove.[1]
La safranera pàl·lida (Colias alfacariensis) és un lepidòpter ropalòcer de la família Pieridae.
Glöyn byw sy'n perthyn i urdd y Lepidoptera yw llwydfelyn Berger, sy'n enw gwrywaidd; yr enw lluosog ydy llwydfelynion Berger; yr enw Saesneg yw Berger's Clouded Yellow, a'r enw gwyddonol yw Colias alfacariensis.[1][2]
Hoff fwy y siani flewog, sy'n wyrdd ei lliw, ydy Hippocrepis comosa a Coronilla varia.
Mae'r math yma o löyn byw yn ymwelydd prin â gwledydd Prydain.
Gellir dosbarthu'r pryfaid (neu'r Insecta) sy'n perthyn i'r Urdd a elwir yn Lepidoptera yn ddwy ran: y gloynnod byw a'r gwyfynod. Mae'r dosbarthiad hwn yn cynnyws mwy na 180,000 o rywogaethau mewn tua 128 o deuluoedd.
Wedi deor o'i ŵy mae'r llwydfelyn Berger yn lindysyn sy'n bwyta llawer o ddail, ac wedyn mae'n troi i fod yn chwiler. Daw allan o'r chwiler ar ôl rhai wythnosau. Mae pedwar cyfnod yng nghylchred bywyd glöynnod byw a gwyfynod: ŵy, lindysyn, chwiler ac oedolyn.
Glöyn byw sy'n perthyn i urdd y Lepidoptera yw llwydfelyn Berger, sy'n enw gwrywaidd; yr enw lluosog ydy llwydfelynion Berger; yr enw Saesneg yw Berger's Clouded Yellow, a'r enw gwyddonol yw Colias alfacariensis.
Hoff fwy y siani flewog, sy'n wyrdd ei lliw, ydy Hippocrepis comosa a Coronilla varia.
Mae'r math yma o löyn byw yn ymwelydd prin â gwledydd Prydain.
Žluťásek jižní (Colias alfacariensis) je denní motýl z čeledi běláskovitých (Pieridae). Název pochází od jména typové lokality[pozn. 1] – Sierra de la Alfaguara u města Alfacar (provincie Granada, jižní Španělsko) – kde byl začátkem 20. století popsán.
Rozpětí křídel je 40–42 mm. Křídla samečků jsou žluté barvy, samičky mají zelenožlutou základní barvu, pouze spodní strana zadních křídel je nažloutlá. Horní strana křídel obou pohlaví má tmavě hnědou až černou okrajovou pásku, jen tenkou na zadních křídlech. V základu předních křídel je černá skvrna nahoře a dole. Samečci mají oranžovou skvrnu v horní části zadních křídel s červeným okrajem, na spodní straně je tato skvrna jasná a vyznačená červeně. Toto místo může být rozděleno na dvě části červeným okrajem, takže se podobá osmičce, podobně jako u jiných druhů žluťásků z rodu Colias. U samiček není oranžová skvrna v horní části zadních křídel ohraničena.
Jedná se o západopalearktický druh, jehož areálem rozšíření je západní (Španělsko), jižní a střední Evropa, jižní Rusko, Malá Asie, Kavkaz, Zakavkazsko, střední Asie, Čína. Ojediněle byl zaznamenán v jižní Anglii a Dánsku.
V ČR se vyskytuje v jižních a středních Čechách, hojný je na jižní Moravě.
Živnými rostlinami žluťáska jižního jsou podkovka chocholatá (Hippocrepis comosa) a v ČR převážně čičorka pestrá (Coronilla varia). Biotopem jsou otevřená stanoviště – krátkostéblé stepní trávníky a skalní stepi, vyprahlé pastviny, skalnaté svahy, náspy podél silnic a železnic, váté písky, pískovny a lomy. Obvykle vytváří dvě generace, někdy částečnou třetí generaci (květen–červen, srpen–září, říjen).
Samci vyhledávají samice patrolováním (párovací strategie – samci aktivně vyhledávají samice: proletují nad biotopem, kde by se samice mohly vyskytovat). Samice klade vajíčka za slunných dnů. Housenka, která se vylíhne z vajíčka asi po pěti týdnech, je zelená, s černými ostny na vrchní straně. Před zakuklením se zbarvuje žlutě. Housenky jsou závislé na slunění, nesnášejí kombinaci vhlka a zimy. Poslední generace buď přezimuje, nebo se ještě na podzim zakuklí přichycena vlákny k živné rostlině. Kukla světle zelené barvy je dlouhá asi 1,5 cm; motýl se vylíhne po sedmi dnech.[1]
Uvádí se pět poddruhů:
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Colias sareptensis na anglické Wikipedii, Hufeisenklee-Gelbling na německé Wikipedii a Желтушка южная na ruské Wikipedii.
Žluťásek jižní (Colias alfacariensis) je denní motýl z čeledi běláskovitých (Pieridae). Název pochází od jména typové lokality – Sierra de la Alfaguara u města Alfacar (provincie Granada, jižní Španělsko) – kde byl začátkem 20. století popsán.
Sydlig høsommerfugl (Colias alfacariensis) er en sommerfugl i hvidvingefamilien. Den er i Europa især udbredt i middelhavslandene. Østpå findes den i Lilleasien, omkring Sortehavet og videre nordpå i det vestlige Rusland.
Sydlig høsommerfugl ligner til forvekling gul høsommerfugl.
Ægget klækker efter 5-6 dage. Larven er først grøn, men får senere 4 karakteristiske gule længdestriber. Puppen ophænges i vegetationen efter 3-5 uger.
Hesteskokløver (Hippocrepis comosa) eller sjældnere kronvikke (Coromilla varia) er værtsplanter for sydlig høsommerfugl.
Sydlig høsommerfugl (Colias alfacariensis) er en sommerfugl i hvidvingefamilien. Den er i Europa især udbredt i middelhavslandene. Østpå findes den i Lilleasien, omkring Sortehavet og videre nordpå i det vestlige Rusland.
Der Hufeisenklee-Gelbling oder Südliche Heufalter (Colias alfacariensis) ist ein Schmetterling (Wanderfalter) aus der Familie der Weißlinge (Pieridae) in der Unterfamilie der Gelblinge.
Die Flügel der männlichen Hufeisenklee-Gelblinge haben eine gelbe Grundfarbe, die der Weibchen haben eine grünlich-weiße Grundfarbe, nur die Unterseite der Hinterflügel ist gelblich. Die Flügeloberseite beider Geschlechter hat eine bestäubte dunkelbraune bis schwarze Randbinde, wobei diese auf den Hinterflügeln nur schmal ist. In der Zelle der Vorderflügel befindet sich auf der Ober- und Unterseite ein schwarzer Fleck. Die Männchen haben auf der Oberseite der Hinterflügel in der Zelle einen orangen Fleck mit rotem Rand, auf der Unterseite ist dieser Fleck hell und deutlicher rot umrandet. Dieser Fleck kann durch den roten Rand zweigeteilt sein, so dass er ähnlich wie bei anderen Gelblingen der Gattung Colias einer Acht ähnelt. Bei den Weibchen ist der orange Fleck auf der Oberseite der Hinterflügel nicht umrandet.[1]
Die Raupen des Hufeisenklee-Gelblings unterscheiden sich dagegen nach der zweiten Häutung deutlich von den Raupen der Goldenen Acht. Beide Raupen sind grün, jedoch hat die Raupe des Hufeisenklee-Gelblings vier auffällige gelbe Linien mit schwarzen Punkten während die Raupe der Golden Acht nur zwei dünne Seitenlinien besitzt.
Die Raupen überwintern und verpuppen sich im darauf folgenden Frühjahr als grüngelbe Gürtelpuppe.
Der Hufeisenklee-Gelbling (Colias alfacariensis) bildet zusammen mit der Goldenen Acht (Colias hyale) einen Artkomplex. Da die Falter beider Arten viele Variationen ausbilden, können die beiden Arten weder habituell noch anhand einer Genitaluntersuchung differenziert werden. Informationen über den Lebensraum und die geographische Verbreitung liefern nur einen Hinweis, um welche der beiden Arten es sich handeln kann. Eine sichere Unterscheidung ist nur über die habituell völlig verschiedenen Raupen möglich.[2]
Der Hufeisenklee-Gelbling ist in Europa von Portugal bis Kasachstan verbreitet, wobei er in Teilen von Osteuropa zu fehlen scheint. Die nördliche Verbreitung endet in Mitteleuropa. Er tritt manchmal als Zuwanderer in der Norddeutschen Tiefebene, Südengland und Dänemark auf.
Der Falter des Hufeisenklee-Gelblings ist auf kalkreichen Mager- und Trockenrasen und in trockenen Gebüsch- bzw. Waldsäumen anzutreffen, wenn dort auch die Futterpflanzen der Raupen vorkommen. Die Falter meiden kühle und niederschlagsreiche Gebiete.[3]
Die Raupe des Hufeisenklee-Gelblings lebt ausschließlich an Bunter Kronwicke (Coronilla varia) und Hufeisenklee (Hippocrepis comosa), an denen das Weibchen auch die Eier ablegt.[3]
Der Hufeisenklee-Gelbling fliegt in zwei Generation im Mai, Juni und August, September oder in drei Generationen von Mai bis Oktober.
Der Hufeisenklee-Gelbling oder Südliche Heufalter (Colias alfacariensis) ist ein Schmetterling (Wanderfalter) aus der Familie der Weißlinge (Pieridae) in der Unterfamilie der Gelblinge.
De Súdlike Luzerneflinter (Colias alfacariensis) is in flintersoarte yn it skaai fan de Luzerneflinters (Colias) .
De súdlike luzerneflinter is in honkfêste soart. De flinter komt net foar yn ús lân. Hy is mar njoggen kear sjoen. De flinter komt wol foar yn de Ardinnen en Eifel. De flinter hâldt fan kalkgreiden mei reade klaver.
De flinter fljocht fanôf april oant oktober. De flinter fljocht in twa generaasjes.
De wjuklingte fan de flinter is likernôch 21 oant 27mm. De foarwjukpunt is rûn. Op de ûnderkant fan de efterwjuk sit in oranje plak. De mantsjes binne helder sitroengiel. De súdlike luzerneflinter liket dan ek in soart op de Giele Luzerneflinter. In goed ûnderskied meitsje is lestich.
De rûp oerwinteret yn in struisellaach.
De rûp fret fan de reade klaver en kroankrûd.
De Súdlike Luzerneflinter (Colias alfacariensis) is in flintersoarte yn it skaai fan de Luzerneflinters (Colias) .
Colias alfacariensis, Berger's clouded yellow, is a butterfly of the family Pieridae. It was separated from the pale clouded yellow, C. hyale, in 1905. Berger's clouded yellow is a Palearctic species (South and Central Europe, South Russia, Russian Far East, Siberia Central Asia and temperate China also Asia Minor, Caucasus and Transcaucasia.
The wings of the male have a yellow ground colour, the females have a greenish-white ground colour, only the underside of the hind wings is yellowish. The upper wing side of both sexes has a dusted dark brown to black marginal band, which is only narrow on the hind wings. In the cell of the forewings there is a black spot on the upper and lower sides. The males have on the upperside of the hind wings in the cell an orange spot with a red border, on the underside this spot is bright and clearly outlined in red. This spot may be divided into two by the red border, so that it resembles an eight similar to Colias hyale and other yellow members of the genus Colias. In the females, the orange spot on the top of the hind wings is not bordered. The caterpillars , on the other hand, clearly differ from the caterpillars of Colias hyale after the second moult. Both caterpillars are green, however, the caterpillar of Colias alfacariensis has four eye-catching yellow lines with black dots while the caterpillar of the Colias hyale has only two thin side lines.
_Colias_alfacariensis_-_Novy_Jicin,_Moravie_Tch%C3%A9quie_-_female_dorsal.jpg)
Colias alfacariensis ♀
_Colias_alfacariensis_-_Novy_Jicin,_Moravie_Tch%C3%A9quie_-_female_ventral.jpg)
Colias alfacariensis ♀ △
Similar species
The larval food plants are horseshoe vetch (Hippocrepis comosa) and crown vetch (Coronilla varia) on which the female lays the eggs. The butterfly is found on calcareous marshy and dry grasslands and in dry shrubbery or lightly forested areas. They avoid cool and rainy areas. They fly in two generations in May, June and August, September or in three generations from May to October feeding at flowers.
This species is a rare vagrant to south England, the North German plain and Denmark.
Colias alfacariensis, Berger's clouded yellow, is a butterfly of the family Pieridae. It was separated from the pale clouded yellow, C. hyale, in 1905. Berger's clouded yellow is a Palearctic species (South and Central Europe, South Russia, Russian Far East, Siberia Central Asia and temperate China also Asia Minor, Caucasus and Transcaucasia.
La colias de Berger (Colias alfacariensis) es una especie de insecto lepidóptero de la familia Pieridae, que fue descrita originalmente, como una variedad de Papilio hyale, por Ribbe, en 1905, en Alfacar (España). El entomólogo Verity la describió de forma independiente en 1911, bajo el nombre de Colias australis, por el que se le conoció durante bastante tiempo.[1]
Alas anteriores de color amarillo limón en su anverso, con fimbrias rosadas, con un punto negro y bandas de igual color. Reverso ligeramente anaranjado con puntos plateados, muy visibles, en el extremo de la celda. Las alas posteriores tienen un punto anaranjado. La hembra tiene un tono blanco-verdoso, con el reverso similar. Esta especie es muy similar a la colias croceus.
Se reproduce tres veces al año (aproximadamente en abril, julio y octubre), siendo la última de las generaciones mucho más reducida que las dos anteriores. La puesta se realiza sobre hojas de hippocrepis.
Es una especie extendida por toda la región paleártica. En España y Portugal es muy frecuente, sobre todo en el sur. Suele vivir en zonas de encinar, y laderas soleadas, a cierta altura (1.500-1.800 m). Las poblaciones no suelen formar poblaciones densas, pues es una especie de carácter solitario. Es muy usual en los macizos montañosos de tipo calizo de Andalucía oriental, sobre todo en la sierra de Huétor, donde fue descrita por primera vez, y menos abundantes en montañas más elevadas, como Sierra Nevada.
Olivares, Francisco Javier; Barea-Azcón, José Miguel y otros (2011): Las mariposas diurnas de Sierra Nevada, Consejería de Medio Ambiente, Junta de Andalucía, Granada, ISBN 978-84-92807-72-7, pp. 182-183.
La colias de Berger (Colias alfacariensis) es una especie de insecto lepidóptero de la familia Pieridae, que fue descrita originalmente, como una variedad de Papilio hyale, por Ribbe, en 1905, en Alfacar (España). El entomólogo Verity la describió de forma independiente en 1911, bajo el nombre de Colias australis, por el que se le conoció durante bastante tiempo.
Colias alfacariensis
Le Fluoré (Colias alfacariensis) est une espèce de lépidoptères de la famille des Pieridae et de la sous-famille des Coliadinae.
L'imago du Fluoré a le dessus des ailes jaune pâle chez le mâle et blanc jaunâtre chez la femelle, avec dans les deux cas un point discoïdal noir et une large bordure noire tachée de clair à l'aile antérieure, et une tache discoïdale orange à l'aile postérieure. Les deux sexes ont le revers des ailes jaune, avec de petites taches postdiscales brunes et un dessin discoïdal en 8 à l'aile postérieure ; la femelle a l'aile antérieure plus blanche.
Le Fluoré est très difficile voire impossible à distinguer avec certitude du Soufré (Colias hyale) par son ornementation alaire. Leurs différences sont ténues et inconstantes ; elles incluent l'apex de l'aile antérieure qui est généralement plus arrondi chez le Fluoré, et des couleurs en moyenne plus vives. Les meilleurs critères de différenciation sont la livrée de la chenille, les plantes-hôtes et le biotope.
Les œufs éclosent vite ; les chenilles sont principalement vert turquoise et sont ornées à maturité de quatre raies jaunes et quatre rangées de points noirs caractéristiques, ce qui les distinguent facilement des chenilles du Soufré.
De la chrysalide vert vif émerge rapidement le papillon (en une semaine par temps favorable)[réf. souhaitée].
Le Fluoré vole de mars à novembre, en deux à quatre générations selon les régions. Il hiverne sous forme de chenille.
Les plantes-hôtes de la chenille sont Hippocrepis comosa, Astragalus monspessulanus et Securigera varia[2].
Le Fluoré est répandu en Europe centrale et méridionale, plus à l'est en Asie mineure, dans le Sud de la Russie, le Caucase, l'Asie centrale et jusqu'en Chine[2]. Il peut être migrateur dans le Nord de son aire de répartition et atteindre alors le Danemark ou le Sud de l'Angleterre.
Répandu dans une grande partie de la France métropolitaine, il manque dans le Massif armoricain et en Corse[1],[3].
Le Fluoré affectionne les friches ensoleillées, les milieux ouverts ou rocailleux et secs, jusqu'à plus de 1 000 m, et sur sol calcaire.
Le taxon actuellement appelé Colias alfacariensis a longtemps été l'objet d'un imbroglio nomenclatural dû à la coexistence de plusieurs noms dont la validité faisait débat[4]. Le nom actuel d’alfacariensis remonte à la description par Carl Ribbe (en), en 1905, de Colias hyale ab. alfacariensis[5] (en tant que forme infra-subspécifique, donc a priori indisponible pour désigner une espèce). Par souci de stabilité nomenclaturale, la Commission internationale de nomenclature zoologique a rendu ce nom disponible[6], puis décidé de le rendre prioritaire sur trois noms plus anciens mais peu usités[7].
Certaines sources[2],[8] utilisent encore le nom Colias sareptensis Staudinger, 1871[9], mais celui-ci est généralement considéré comme invalide car lui aussi infra-subspécifique[4].
Plusieurs sous-espèces ont été décrites[2] :
Colias alfacariensis est classé au niveau LC (préoccupation mineure) sur la liste rouge des papillons de jour européens publiée en 2010[10] et sur la liste rouge des papillons de jour de France métropolitaine publiée en 2012[11].
Colias alfacariensis
Le Fluoré (Colias alfacariensis) est une espèce de lépidoptères de la famille des Pieridae et de la sous-famille des Coliadinae.
Colias alfacariensis (Anglice Berger's clouded yellow) est papilio subfamiliae Coliadinarum familiae Pieridarum, in Europa a Portugallia ad Cazachiam endemicus. Singuli in Anglia meridiana, Germania septentrionali, et Dania raro inveniuntur. A Coliade hyale anno 1947 distinctus est.[1]
Larvae sunt virides cum spinis nigris in latere superiore. Flavae fiunt cum pupare incipiunt. Fabaceis Coronilla varia et Hippocrepe comosa vescuntur.
Haec stipula ad insectum spectat. Amplifica, si potes! Colias alfacariensis (Anglice Berger's clouded yellow) est papilio subfamiliae Coliadinarum familiae Pieridarum, in Europa a Portugallia ad Cazachiam endemicus. Singuli in Anglia meridiana, Germania septentrionali, et Dania raro inveniuntur. A Coliade hyale anno 1947 distinctus est.
Larvae sunt virides cum spinis nigris in latere superiore. Flavae fiunt cum pupare incipiunt. Fabaceis Coronilla varia et Hippocrepe comosa vescuntur.
De zuidelijke luzernevlinder (Colias alfacariensis) is een dagvlinder uit de familie Pieridae, de witjes.
De zuidelijke luzernevlinder komt voor op kalkgraslanden met paardenhoefklaver. Het is een Centraal-Europese soort die als trekvlinder ook noordelijker kan worden aangetroffen.
De vliegtijd is van april tot en met oktober.
Op de foto rechts toont een mannelijk exemplaar, het vrouwtje heeft eenzelfde tekening op de vleugels maar die zijn niet geel maar wit.
De zuidelijke luzernevlinder (Colias alfacariensis) is een dagvlinder uit de familie Pieridae, de witjes.
De zuidelijke luzernevlinder komt voor op kalkgraslanden met paardenhoefklaver. Het is een Centraal-Europese soort die als trekvlinder ook noordelijker kan worden aangetroffen.
De vliegtijd is van april tot en met oktober.
Op de foto rechts toont een mannelijk exemplaar, het vrouwtje heeft eenzelfde tekening op de vleugels maar die zijn niet geel maar wit.
Szlaczkoń południowiec (Colias alfacariensis syn. Colias australis) - gatunek motyla dziennego z rodziny bielinkowatych (Pieridae).
Skrzydła o rozpiętości ok. 40-42 mm, u samca intensywnie żółte[1]. Na przednim skrzydle czarna plamka na żyłce poprzecznej i plama wierzchołkowa, czarna obwódka w dolnej części tylnego skrzydła. Na tylnym skrzydle intensywnie pomarańczowa plamka w kształcie dysku.
Jego typowe biotopy to kamieniste stoki i suche łąki. Tereny o podłożu wapiennym[1].
Gąsienice żerują od wczesnej wiosny (forma zimująca) do końca czerwca, a następnie od początku września do późnej jesieni[potrzebny przypis]. Część gąsienic przepoczwarcza się jesienią. Zimują zarówno gąsienice jak i poczwarki.
Co najmniej w dwóch pokoleniach, pierwsze od końca maja do końca czerwca, drugie od połowy lipca do końca sierpnia, i niekiedy pod koniec września[1].
Podstawowymi roślinami żywicielskimi gąsienic są cieciorka pstra, konikleca czubata, dodatkowo rośliny z rodziny bobowatych.
Szlaczkoń południowiec (Colias alfacariensis syn. Colias australis) - gatunek motyla dziennego z rodziny bielinkowatych (Pieridae).
Colias alfacariensis é uma espécie de insetos lepidópteros, mais especificamente de borboletas pertencente à família Pieridae.[1]
A autoridade científica da espécie é Ribbe, tendo sido descrita no ano de 1905.
Trata-se de uma espécie presente no território português.
Colias alfacariensis é uma espécie de insetos lepidópteros, mais especificamente de borboletas pertencente à família Pieridae.
A autoridade científica da espécie é Ribbe, tendo sido descrita no ano de 1905.
Trata-se de uma espécie presente no território português.
Вид названо по типовому місцезнаходженню — гори Сьєрра-де-Альфакар на півночі Іспанії.
Вид поширений у Південній та Центральній Європі, Західній та Північній Азії від Іспанії до Західного Китаю. В Україні поширений у степовій зоні, на Прикарпатті та Закарпатті, рідше у лісостеповій зоні.
Довжина переднього крила 21-27 мм. За зовнішнім виглядом схожий на жовтюха осьмака (Colias hyale). Обидва види відрізняються забарвленням гусениць, які на четвертому-п'ятому віці у C. hyale зелені, а у C. alfacariensis — з рядами чорних плям.
Метелики літають з кінця квітня до кінця жовтня. Трапляються на степових ділянках, луках, сільськогосподарських угіддях, галявинах, узліссях, обабіч доріг. У рік буває два-три покоління. Самиця відкладає яйця поштучно на верхню сторону листя кормових рослин. Гусениці з'являються приблизно через 5 днів. Кормовими рослинами гусені є в'язіль барвистий, лядвенець та Hippocrepis.
Colias sareptensis là một loài bướm thuộc họ Pieridae. Loài này được tách ra từ loài Colias hyale vào năm 1945. Sâu bướm Colias sareptensis có màu xanh lá cây với các gai đen trên.
.JPG)
Bài viết liên quan đến họ bướm Pieridae này vẫn còn sơ khai. Bạn có thể giúp Wikipedia bằng cách mở rộng nội dung để bài được hoàn chỉnh hơn.
Colias sareptensis là một loài bướm thuộc họ Pieridae. Loài này được tách ra từ loài Colias hyale vào năm 1945. Sâu bướm Colias sareptensis có màu xanh lá cây với các gai đen trên.
Colias alfacariensis Ribbe, 1905
Желтушка южная[1] (лат. Colias alfacariensis) — дневная бабочка рода Colias из семейства белянок. Длина переднего крыла 21—27 мм[1].
Alfacariensis (топонимическое) — видовое название дано по типовой местности данного вида — «Sierra de Alfacar» (Испания).
В начале XX века итальянский натуралист Р. Верити обнаружил данный вид в испанской провинции Андалузии, но лишь после второй мировой войны было установлено, что вид также распространён в Западной и Центральной Европе.
Центральная и Южная Европа, Кавказ и Закавказье, Малая Азия, Казахстан, Западный Китай. Северная граница ареала проходит по поясу широколиственных лесов Восточной Европы. Ареал вида на юге, является сплошным. В Польше достоверно зарегистрирован в Пенинах (Малопольское воеводство), возможно обитает по всему югу территории страны. Вид регулярно встречается в Западной Белоруссии (окрестности Гродно). Самые северные точки находок в России приводятся для юго-востока Тульской области, Пензенской области и Воронежа. На юг по Поволжью ареал вида доходит до Прикаспийской низменности и предгорий Северного Кавказа (Ставропольский край), а на восток до лесостепи Южного Урала[1].
Населяет степи различных типов, луга, сухие редколесья, поля люцерны. В горах встречается на остепненных склонах южных экспозиций до высот 400—300 метров над ур. м. На Кавказе встречается в горных районах до 2000 м над уровнем моря. На севере ареала также населяет прогреваемые лесные опушки, разнотравные луговые степи и остепненные склоны. На юге Ставропольского края бабочки встречались по южным известняковым крутым склонам, поросшим редкой ксерофитной растительностью[1].
За год развивается два или три поколения: лёт бабочек наблюдается в мае—июне, июле—августе и, иногда, в сентябре—октябре. В Пензенской области развивается только одно поколение, также одно поколение наблюдалось в Ставропольском крае[1].
Самка откладывает яйца на листья и стебли кормовых растений. Яйцо веретенообразной формы, сильно вытянутое и заострённое с концов, бледно-жёлтого цвета, длиной около 1,5—2 мм. На второй день становится ярко-красного цвета, в дальнейшем серого цвета. Стадия яйца длится примерно 5 дней. Гусеница развивается около 5 недель. Поедает листья кормового растения как с краёв, так и в середине листовой пластины. Зимует гусеница раннего возраста. Куколка нежно-зеленая, длиной около 1,5 см. Стадия куколки длится 7 дней[1].
Кормовые растения гусениц: вязель разноцветный (Coronilla varia), лядвенец (Lotus), подковник (Hippocrepis)[1].
Желтушка южная (лат. Colias alfacariensis) — дневная бабочка рода Colias из семейства белянок. Длина переднего крыла 21—27 мм.
_P.jpg)
_HB-14.jpg)
_-_Kitchener,_Ontario.jpg)
_male_(36408439053).jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.JPG)
.JPG)
