nomes no trilho de navegação
Klouzek (Suillus) je rod hub z čeledi slizákovitých (Gomphidiaceae). Houby tohoto rodu tvoří mykorhizu především s jehličnany.
Klobouk je masitý, většinou slizký a i za sucha lesklý. Vyskytují se však i druhy s kloboukem šupinatým a suchým klouzek (hřib) strakoš. Na klobouku je zejména v mládí patrné velum, ale není to 100% pravidlem. Právě slizkost klobouku někdy může odrazovat od sběru, slizkou vrstvu lze ale většinou snadno sloupnout. Snad v případě, kdy je plodnice vystavena přímému slunci, může být oloupání klobouku obtížnější. Třeň je s prstenem nebo s gutačními kapkami. Pouze vzácně je holý. Výtrusný prach je rezavě až olivově hnědý. Výtrusy jsou elipsovité až vřetenovité, hladké.
Obchodování je v České republice povoleno pouze s některými druhy. Jsou to: klouzek bílý (jen mladé plodnice), klouzek kravský (jen mladé plodnice), klouzek obecný, klouzek sličný, klouzek slizký, klouzek strakoš a klouzek zrnitý.[1] Při prodeji je dovoleno oloupání klobouků.[2]
Některé druhy klouzků se v České republice vyskytují zřídka nebo zcela výjimečně a zasluhují proto ochranu. U druhů označených jako CR (kriticky ohrožený) je v případě nálezu doporučeno kontaktovat nejbližší mykologickou společnost a tuto skutečnost ohlásit.
Seznam ohrožených druhů dle Červeného seznamu hub (makromycetů) České republiky (2006).[3]
český název vědecký název stupeň ohrožení v Česku[3] Klouzek douglaskový Landkammerův Suillus lakei var. landkammeri EN Klouzek sibiřský Suillus sibiricus CR Klouzek tridentský Suillus tridentinus EN Klouzek žlutavý Suillus flavidus ENSuillus americanus
Klouzek Belliniho
Suillus bellinii
Klouzek kravský
Suillus bovinus
Suillus brevipes
Klouzek dutonohý
Boletinus cavipes
Klouzek žíhaný
Suillus collinitus
Klouzek zrnitý
Suillus granulatus
Klouzek sličný
Suillus grevillei
Klouzek douglaskový
Suillus lakei
Klouzek obecný
Suillus luteus
Klouzek bílý
Suillus placidus
Klouzek limbový
Suillus plorans
Suillus pungens
Klouzek sibiřský
Suillus sibiricus
Klouzek tridentský
Suillus tridentinus
Klouzek strakoš
Suillus variegatus
Suillus viscidus
Obrázky, zvuky či videa k tématu Klouzek ve Wikimedia Commons
Klouzek (Suillus) je rod hub z čeledi slizákovitých (Gomphidiaceae). Houby tohoto rodu tvoří mykorhizu především s jehličnany.
Suillus er svampeslægt, som tilhører Rørhat-ordenen. I Danmark findes 8 forskellige arter. Alle danner mykorrhiza med nåletræer. De fleste har en slimet hathud. Ingen af disse er giftige, men enkelte er kedelige i smagen.[1]
Beskrevne arter
Broget rørhat (Suillus variegatus)
Brungul rørhat (Suillus luteus)
Almindelig Lærkerørhat (Suillus grevillei)
Broget rørhat (Suillus variegatus)
Brungul rørhat (Suillus luteus)
Almindelig Lærkerørhat (Suillus grevillei)
Die Schmierröhrlinge (Suillus) sind eine Pilzgattung aus der Familie der Schmierröhrlingsverwandten[1].
Die Typusart ist der Butter-Röhrling (Suillus luteus).[2]
Die Schmierröhrlinge sind mittelgroße, weichfleischige Hutpilze, deren Hymenophor als Röhren ausgebildet ist. Die Huthaut wird zumindest im Alter bei den meisten Arten schmierig bis schleimig, kann aber auch filzig sein. Der trockene, bei manchen Arten schleimige, Stiel kann einen von einem Velum partiale gebildeten Ring oder Drüsenpünktchen besitzen, die beiden Merkmale können auch gemeinsam vorkommen. Der Stiel ist in der Regel voll. Die Röhrenschicht kann gelb, olivfarben oder hellorange gefärbt sein, häufig gibt es ausgeprägte Grautöne, die Größe der Poren ist variabel.
Die Schmierröhrlinge sind Mykorrhiza-Bildner, die mit Nadelbäumen vergesellschaftet sind, dabei sind sie häufig eng an eine Baumart gebunden. Einige Arten wie zum Beispiel der Douglasien-Röhrling (S. lakei) wurden mit ihren Wirtsbäumen in Gebiete verschleppt, in denen sie ursprünglich nicht vorkamen.
Die Gattung umfasst weltweit etwa 50 Arten. In Europa kommen 36 Taxa vor bzw. sind dort zu erwarten.[3][4]
Kleinsporiger Kiefern-Röhrling
Suillus bellinii
Kuh-Röhrling
Suillus bovinus
Hohlfuß-Röhrling
Suillus cavipes
Ringloser Butterpilz
Suillus collinitus
Körnchen-Röhrling
Suillus granulatus
Gold-Röhrling
Suillus grevillei
Elfenbein-Röhrling
Suillus placidus
Weinroter Schuppen-Röhrling
Suillus spraguei
Rostroter Lärchen-Röhrling
Suillus tridentinus
Sand-Röhrling
Suillus variegatus
Grauer Lärchen-Röhrling
Suillus viscidus
Einige Arten der Schmierröhrlinge sind beliebte Speisepilze.
Die Schmierröhrlinge (Suillus) sind eine Pilzgattung aus der Familie der Schmierröhrlingsverwandten.
Die Typusart ist der Butter-Röhrling (Suillus luteus).
Voigriba (ven. масленок, lat. Suillus) on Boletaceae- grivoin roduu. Se on syödävy griba. Oman nimen voigriba on suannuh sendäh, ku sen šliäppy on voihine da koskettajes libieččäine rouno.
Voigrivan šliäpän muodo on mygyräs lačakossah. Šliäppy on silei da voihine rouno. Kuori kebjieh lähtöy šliäpäspäi. Grivan jalgaine yhtehine, silei libo ”jyväzilleh”, sidä ymmärdäjän rengahanke.
Voigrivas on äijy B-joukon vitamiinua. Niilöis on kletčatkua, uglevodua, aminohappamehtu, razvanjyttysty ainehtu. Voigrivan kai ainehet ollah hyvät syömizien sulatukseh niškoi. Voigriboi nevvotah syvvä piänkivistykseh da podagrah. Paiči tervehellizii ainehii, voigrivas on eräs pahagi. Niilöis on äijy hetinua, kudai ei sulua rungas, sendäh nämmii griboi ei pie liijakse syvvä. Toizekse, voigriba ”imöy” ilmaspäi pahoi ainehii, sendäh kerätä niidy pidäy puhtahis kohtis.
Voigribua kazvau havvumečis, pedäjien da lehtikuuzien uale.
Voigriba on ylen magei griba. Marinuitut voigrivat ollah herkusyömine. Niidy syvväh keitetyn da žuaritun kartohkanke, lihan da kalanke, eriluaduzien saluatoinke. Sidä paiči voigriboi žuaritah, havvotah, keitetäh da kuivatah. Vereksis dai kuivattulois grivois keitetäh rokkua, ližätäh niilöi soussih.
Voigriba Voigriba (ven. масленок, lat. Suillus) on Boletaceae- grivoin roduu. Se on syödävy griba. Oman nimen voigriba on suannuh sendäh, ku sen šliäppy on voihine da koskettajes libieččäine rouno.
Куя панго[1], лиякс мерить: Наоло панго, Наволо панго[2][3][4] (лат. Suillus, руз. Маслёнок) — пангонь буе, Болетовонь семиястонть ( лат. Boletaceae).
Лемензэ саизеть ойень, ноложа прянть кисэ. Касы од пиче юткова. Лангозо тюжань кондямо, наволо.
Куя пангонть ловить ярсыцякс, те – рестамо панго[5]. Рестамодо икеле те наволо шкельксэсь лутави. Пангонть потмозо ашо, аламодо ожола, нетьксэськак ожола. Вадря мариновамс. Минек вирьтнесэ касы аштемковсто саезь ожоковонь самс. Седе сеедьстэ касы чаво таркава.
Майлы бәшмәк (рус. Масленок) (лат. Suillus) — ырыуы көпшәле бәшмәктәр , ғаиләһе Болет һымаҡтар (лат. Boletaceae). Исемен майлы булыуғ бәйле алған. Эшләпәһе -тайғалаҡ. Майлы бәшмәктәрҙең башҡа болет һымаҡтарҙан айырмалығы шунда: ул елем һымаҡ йәбешкәк, эшләпәһенең ҡабығы һәм балдағы бик тиҙ ҡубып сыға.
Бар төрҙәре лә Suillus — ылыҫлы ағастар менән микоризо барлыҡҡа килтереүселәр , бигерәк тә ике ылыҫлы йәки биш ылыҫлы ағастар ҡарағайҙар һәм ҡарағастар менән. Таралышы Төньяҡ ярымшарҙың уртаса бүлкәте, урындағы һәм килтерелгән төрҙәре донъяның бар төбәктәрендә лә осрай. Африкала һәм Австралияла ла билдәле.
Майлы бәшмәктәр ырыуы 40-50 төрҙө эсенә ала.
Кат.* Латинса исеме Башҡортса исеме
Suillus aeruginascens Һоро майлы бәшмәк, күгәрә башлаған ҡарағас майлы бәшмәге 
Suillus bellinii Беллини майлы бәшмәге Suillus bovinus Козляк, решетник Suillus clintonianus Билбаулы майлы бәшмәк Suillus flavidus Һаҙ майлы бәшмәге, һарғылт майлы бәшмәк Suillus granulatus Бөрсөклө майлы бәшмәк, йәйге майлы бәшмәк Suillus grevillei Suillus luteus Ябай майлы бәшмәк, һуңғы майлы бәшмәк, һары майлы бәшмәк, ысын майлы бәшмәк, көҙгө майлы бәшмәк 
Suillus piperatus[1] Боросло майлы бәшмәк, борос бәшмәге Suillus placidus Аҡ майлы бәшмәк, йомшаҡ майлы бәшмәк, төҫһөҙ майлы бәшмәк Suillus plorans Кедр майлы бәшмәгей Suillus rubinus Аҡыҡ төҫлө майлы бәшмәк Suillus salmonicolor Һарғылт майлы бәшмәк Suillus sibiricus Себер майлы бәшмәге Suillus spectabilis Маслёнок примечательный Suillus tridentinus Ерән-ҡыҙыл майлы бәшмәк Suillus variegatus Һары һор майлы бәшмәк, һаҙ майлы бәшмәге 
ашарға яраҡлы бик шәп бәшмәк ашарға яраҡлы шәп бәшмәк шартлы ашарға яраҡлы бәшмәк ағыуһыҙ ашарға ярамаған бәшмәк 
ағыулы бәшмәк 
үтә ағыулы бәшмәк.
Майлы бәшмәк (рус. Масленок) (лат. Suillus) — ырыуы көпшәле бәшмәктәр , ғаиләһе Болет һымаҡтар (лат. Boletaceae). Исемен майлы булыуғ бәйле алған. Эшләпәһе -тайғалаҡ. Майлы бәшмәктәрҙең башҡа болет һымаҡтарҙан айырмалығы шунда: ул елем һымаҡ йәбешкәк, эшләпәһенең ҡабығы һәм балдағы бик тиҙ ҡубып сыға.
Suillus is a genus of basidiomycete fungi in the family Suillaceae and order Boletales. Species in the genus are associated with trees in the pine family (Pinaceae), and are mostly distributed in temperate locations in the Northern Hemisphere, although some species have been introduced to the Southern Hemisphere.[2]
The genus Suillus was first defined by Pier Antonio Micheli in his 1729 work Nova plantarum genera, however it is not valid as it predates the 1753 start of Linnean taxonomy.[3] Fries sanctioned the use by British botanist Samuel Frederick Gray in the first volume of his 1821 work A Natural Arrangement of British Plants. Setting Suillus luteus as the type species, he described the genus as those mushrooms with a centrally placed stipe, a distinct ring, a circular cap, and tubes that are stuck together.[4]
They have been commonly called "slippery jacks" because the cap of the fruit body is sometimes slimy. The genus name is derived from the Latin sus, meaning "pig". Before 1997, the genus Suillus was considered part of the family Boletaceae.
The genus also contains what were known as the larch boletes, several species that were described in the genus Fuscoboletinus. These grow in association with larch or tamarack (Larix ssp.). Molecular analysis has shown them to not be a monophyletic group and to be mixed in with the Suillus species.[a]
Structures of the fungi in this genus in common with other members of the order Boletales include the presence of a cylindrical stipe, cap, soft flesh and tubular hymenium. Specific characteristics common to most species in Suillus are the cap cuticle which is often slimy and sticky when moist, the presence of darkly staining, clustered, sterile cells called cystidia that give the tube mouths or the stipe surface a speckled or glandular appearance, spores that are usually cinnamon brown or chocolate brown in mass, and obligate mycorrhizal relationships primarily with members of the Pinaceae, especially with members of the genera Pinus, Larix and Pseudotsuga.
Intra-genus variation may be demonstrated by differences in colour and ornamentation of the cap cuticle, flesh, pores and stipe, the presence of a partial veil in immature forms and annuli thereafter, pore shape and distribution, as well as habitat. The cap cuticle is dark brown in S. brevipes, and yellow in S. grevillei. S. granulatus has a smooth cap cuticle, while that of S. lakei is finely scaly. The pores are bright yellow in S. collinitus, cinnamon in S. variegatus and grey in S. viscidus; in shape they are round in S. luteus and angular in S. bovinus. The flesh is white to yellow in S. luteus, while it is pallid in S. variegatus with a tendency to turn blue when exposed to air. Young S. luteus and S. grevillei bear partial veils whose remnants remain as annuli hanging from the stipe; in S. granulatus the stipe is bare. S. viscidus and S. grevillei occur under larch (Larix) only, while S. sibiricus is restricted to a few species of 5-needled pine (Pinus).
Species of Suillus are found all over the Northern Hemisphere where members of the tree family Pinaceae can be found. Although a few species are distributed in tropical regions (usually mountainous areas), most are limited to temperate areas. Some species have been introduced adventitiously with pine trees in pine plantations outside the natural area of Pinaceae.[6]
Some Suillus species have entered regional red lists as endangered or vulnerable. Seven European countries have listed S. sibiricus.[7] Individual countries have also listed other species, including S. flavidus, S. tridentinus, S. collinitus, S. plorans and S. lakei.[8]
Some Suillus species are edible and are highly esteemed, particularly in Slavic countries, where they are generally referred to as butter mushrooms. They are generally picked as buttons when the flesh is still firm. In some species, the slimy cap coat acts as a purgative when consumed and should be removed before cooking. Species of Suillus have been associated with the term "bolete", given to members of other genera bearing pores, most notably Boletus.
Some species can be used to make mushroom dyes, like S. americanus, S. cothurnatus, S. granulatus,[9] and S. luteus.[10]
As of May 2016, Index Fungorum lists 98 valid species of Suillus:[11]
Suillus is a genus of basidiomycete fungi in the family Suillaceae and order Boletales. Species in the genus are associated with trees in the pine family (Pinaceae), and are mostly distributed in temperate locations in the Northern Hemisphere, although some species have been introduced to the Southern Hemisphere.
Suillus es un género de hongos basidiomicetos del orden Boletales que forma micorrizas con varias especies de coníferas.
Los basidiocarpos de los hongos del género Suillus son setas medianas, con carne blanda e himenio formado por poros. La piel del sombrero de la mayoría de las especies tiene una textura babosa, pero también hay especies con piel tomentosa. El pie suele estar, pero en algunas especies también es baboso y tiene normalmente presenta un anillo membranoso. El himenio suele ser de color amarillo aceitunado o anaranjado, o de tonos grisáceos. El tamaño de los poros es variable.
Las especies del género Suillus forman micorriza con las coníferas, y a menudo están estrechamente ligados a una especie en concreto (como, por ejemplo, Suillus luteus y el alerce).
El género contiene aproximadamente 100 especies:
La gran mayoría de las especies del género Suillus son comestibles, aunque debido a su consistencia no son muy apreciados. Además algunas (como Suillus luteus) pueden provocar reacciones alérgicas.
Suillus es un género de hongos basidiomicetos del orden Boletales que forma micorrizas con varias especies de coníferas.
Tatik (Suillus) on tatiklaste sugukonda kuuluv seente perekond.
Tatikud on nimetuse saanud paksult limase või kleepuva kübara järgi. Erinevalt puravikest pole tatikute jalg kunagi soomuseline ega võrkja mustriga[1]. Viljakehade värvus katsumisel ei muutu. Torukesed on kollased või oliivikarva. Mõnel liigil esineb loor.
Eesti kasvab üheksa liiki tatikuid[1].
Tatik (Suillus) on tatiklaste sugukonda kuuluv seente perekond.
Tatikud on nimetuse saanud paksult limase või kleepuva kübara järgi. Erinevalt puravikest pole tatikute jalg kunagi soomuseline ega võrkja mustriga. Viljakehade värvus katsumisel ei muutu. Torukesed on kollased või oliivikarva. Mõnel liigil esineb loor.
Eesti kasvab üheksa liiki tatikuid.
Voitatit (Suillus) on Boletales-lahkoon kuuluva sienten suku. Suvun sienet ovat pehmeitä, limaisia tatteja, joiden pillistö on kellertävä. Ne ovat kaikki samalla havupuiden juurisieniä.[2]
Aiemmin sukuun on luettu myös äikätatti (Chalciporus piperatus).[2]
Voitatit (Suillus) on Boletales-lahkoon kuuluva sienten suku. Suvun sienet ovat pehmeitä, limaisia tatteja, joiden pillistö on kellertävä. Ne ovat kaikki samalla havupuiden juurisieniä.
Suillus est un genre de champignons basidiomycètes classé autrefois de la famille des Boletaceae, maintenant dans la famille des Suillaceae.
En latin, suillus signifie « porcin ». On pourrait les qualifier de « bolets mous ». Ils poussent essentiellement sous les conifères. Plusieurs d'entre eux portent un voile partiel, qui deviendra un anneau ou un reste d'anneau. Dans l'ensemble, ils sont comestibles mais souvent médiocres.
Les espèces de ce genre sont comestibles mais la cuticule de leur chapeau est visqueuse, amère et laxative, et les tubes trop spongieux une fois cuits, si bien qu'ils sont à enlever avant la cuisson[1]. Leur consommation doit être modérée car ils peuvent concentrer certains radionucléides (césium 137 des retombées de Tchernobyl par exemple) et les remonter en surface, via leur chapeau[2],[3],[4].
Suillus Micheli ex S. F. Gray
Chapeau visqueux et glabre ou sec et squamuleux, parfois avec des restes du voile partiel, appendiculé. Chair jaune blanche ou pâle, immuable ou présente parfois coloration rougeâtre pâle. Hyménium adné à adnexé, jaune pâle ou brun cannelle.
Stipe sec, annelé ou non, habituellement avec des points glandulaires ou des taches.
Sporée pâle brun cannelle. Spores lisse, fusiforme court.
Région Nord-Sud dans des régions tempérées et tropicales à la limite sud de Pinaceae (subaureus S. à Betula). Absent en Afrique. Fréquemment rencontrés dans des pinèdes exotiques transplantées au-delà des aires de répartition naturelle.
Mycorhizes systématique obligée avec les Pinacées, mais une espèce est connue pour être associée avec Betula dans le Nord-Est des États-Unis.
Récemment le genre Suillus a été réintégré dans les Boletales où un clade des Suillineae les regroupe. Il semble bien que deux branches se divisent dans l'hémisphère nord[5].
Les dernières recherches semblent intégrer les genres Gomphidius et Truncocolumella, aux genres Rhizopogon et Suillus qui développerait un clade européen et un clade américain[6]
Suillus est un genre de champignons basidiomycètes classé autrefois de la famille des Boletaceae, maintenant dans la famille des Suillaceae.
En latin, suillus signifie « porcin ». On pourrait les qualifier de « bolets mous ». Ils poussent essentiellement sous les conifères. Plusieurs d'entre eux portent un voile partiel, qui deviendra un anneau ou un reste d'anneau. Dans l'ensemble, ils sont comestibles mais souvent médiocres.
Les espèces de ce genre sont comestibles mais la cuticule de leur chapeau est visqueuse, amère et laxative, et les tubes trop spongieux une fois cuits, si bien qu'ils sont à enlever avant la cuisson. Leur consommation doit être modérée car ils peuvent concentrer certains radionucléides (césium 137 des retombées de Tchernobyl par exemple) et les remonter en surface, via leur chapeau,,.
Suillus Gray 1821, è un genere di funghi a tubuli della famiglia delle Suillaceae.
Le specie di questo genere presentano un imenio poroso e le seguenti caratteristiche:
Da viscido a glutinoso, carnoso, in una specie è squamato
In genere angolosi ed ampi, in molte specie presentano goccioline lattiginose che lasciano macchie o granuli brunastri sul gambo.
Liscio o granuloso, pieno, spesso vischioso.
Spesso tenera, comunque mai troppo coriacea.
Quasi tutte le specie sono commestibili, previa asportazione della cuticola che può risultare indigesta o "lassativa".
Una sola specie tossica: Suillus mediterraneensis .
La specie tipo è il Suillus luteus (L.: Fr.) S.F. Gray (1821). Altre specie sono:
Dal latino suillus = maiale, del maiale.
contiene immagini o altri file su
contiene informazioni su
Suillus Gray 1821, è un genere di funghi a tubuli della famiglia delle Suillaceae.
Kazlėkas (lot. Suillus, vok. Schmierröhrlinge) – baravykinių(Boletaceae) šeimos grybų gentis.
Gentį sudaro vidutiniai ir dideli vaisiakūniai. Kepurėlė gleivėta, retai sausa, apatinėje pusėje esantys vamzdeliai ir poros geltonos arba geltonai rudos spalvos. Auga mikorizėje su spygliuočiais medžiais. Grybai yra vabzdžių ir kitų gyvūnų maistas ir buveinė. Valgomi. Maistui vartojami švieži, marinuoti.
Lietuvoje žinomos 9 rūšys:
Sviestbekas (Suillus) ir sviestbeku dzimtas sēņu ģints, Latvijā visas šīs ģints sugas var tikt lietotas pārtikā, taču dažas ir aizsargājamas retuma dēļ.
Pēc garas priekšvēstures, 1821. gadā britu botāniķis S. F. Grejs aprakstīja šo sēņu ģinti, izvēloties parasto sviestbeku par tipisko sugu. Viņš aprakstīja ģinti kā sēnes ar vidū novietotu kātiņu, apaļu cepurīti, sastiprinātiem stobriņiem un skaidri redzamu gredzenu uz kātiņa. Mūsdienās ģintī ir arī sēnes bez gredzena. Līdz 1997. gadam sviestbekas bija iekļautas beku dzimtā, tagad tās pieskaitītas sviestbeku dzimtai. Kādu laiku daļa pētnieku sviestbekas iekļāva zeltkāšu dzimtā.
Sviestbeku ģints sēnes veido mikorizu ar priedēm, reti ar lapeglēm. Izplatītas Ziemeļu puslodes mērenajā joslā, tropos aug galvenokārt kalnu rajonos. Kopā ar priedēm ievestas arī Dienvidu puslodē. Augļkermeņi pārsvarā parādās no jūlija līdz oktobrim, labvēlīgos klimatiskos apstākļos no maija līdz decembrim.
2016. gadā "Index Fungorum" nosauca pavisam 99 sviestbeku ģints sugas,[2] 90 no kurām Latvijā nav konstatētas.
Sviestbekas (Suillus) ir sviestbeku dzimtas sēņu ģints, Latvijā visas šīs ģints sugas var tikt lietotas pārtikā, taču dažas ir aizsargājamas retuma dēļ.
Suillus ialah satu genus fungus Basidiomycota dalam keluarga Suillaceae dan order Boletales. Spesies dalam genus ini bersekutu dengan pokok-pokok dalam keluarga pain (Pinaceae), dan kebanyakannya dirabur dalam lokasi beriklim sederhana di hemisfera utara, walaupun beberapa spesies telah diperkenalkan ke Hemisfera Selatan.[2]
Satu senarai spesies Suillus seperti di bawah.
Jika anda melihat rencana yang menggunakan templat {{tunas}} ini, gantikanlah ia dengan templat tunas yang lebih spesifik.
Suillus ialah satu genus fungus Basidiomycota dalam keluarga Suillaceae dan order Boletales. Spesies dalam genus ini bersekutu dengan pokok-pokok dalam keluarga pain (Pinaceae), dan kebanyakannya dirabur dalam lokasi beriklim sederhana di hemisfera utara, walaupun beberapa spesies telah diperkenalkan ke Hemisfera Selatan.
Suillus Gray (maślak) – rodzaj grzybów należący do rodziny maślakowatych (Suillaceae)[1].
Pozycja w klasyfikacji według Index Fungorum: Suillaceae, Boletales, Agaricomycetidae, Agaricomycetes, Agaricomycotina, Basidiomycota, Fungi[1]. We wcześniejszych klasyfikacjach rodzaj ten zaliczany był do rodziny borowikowatych (Boletaceae)[2].
Synonimy: Boletinus Kalchbr., Boletopsis Henn., in Engler & Prantl, Boletus sect. Viscipellis Fr., Cricunopus P. Karst., Euryporus Quél., Fuscoboletinus Pomerl. & A.H. Sm., Gastrosuillus Thiers, Gymnopus (Quél.) Quél. ex Moug. & Ferry, Ixocomus Quél., Mariaella Šutara, Peplopus (Quél.) Quél. ex Moug. & Ferry, Pinuzza Gray, Rostkovites P. Karst., Solenia Hill ex Kuntze, Viscipellis (Fr.) Quél., Viscipellis subgen. Gymnopus Quél., Viscipellis subgen. Peplopus Quél.[3]
Grzyby mikoryzowe, naziemne, występujące wyłącznie pod drzewami iglastymi[4]. Wytwarzają owocniki z kapeluszami o przeważnie lepkiej powierzchni i rurkowatym hymenoforze, a rurki są łatwo oddzielające się od miąższu. Trzony wysmukłe, z pierścieniem lub widoczną śluzowatą strefą pierścieniową. Zarodniki maślaków są gładkie, mają pokrój eliptyczny lub wrzecionowaty i są pozbawione pory rostkowej. Wysyp zarodników jest barwy ochrowej lub oliwkowobrązowej[2][5].
Nazwę polską nadał Józef Jundziłł w 1830 r[6].
Wykaz gatunków (nazwy naukowe) na podstawie Index Fungorum. Obejmuje on wszystkie gatunki występujące w Polsce i niektóre inne[12]. Nazwy polskie według Władysława Wojewody[6].
Wszystkie gatunki maślaków są jadalne, jednak przez niektórych ludzi są źle tolerowane, ciężkostrawne[4].
Suillus Gray (maślak) – rodzaj grzybów należący do rodziny maślakowatych (Suillaceae).
Suillus (Samuel Frederick Gray, 1821) este un gen de ciuperci al încrengăturii Basidiomycota în ordinul Boletales din familia Suillaceae[1] care cuprinde în prezent (2018) 99 de specii, iar în Europa 36.[2] Ea coabitează, fiind un simbiont micoriza, care formează micorize pe rădăcinile arborilor numai pe cele din familia Pinaceae. Genul este distribuit în cea mai mare parte al zonelor temperate din emisfera nordică, deși unele specii au început să colonizeze și cea sudică.[3] Tip de specie este Suillus luteus (turta vacii).
Suillus este un gen de ciuperci, ca și cel al Boletus, de diversificare mai recentă (între 44 și 34 milioane de ani) din timpul perioadei geologice Eocen, în diferență cu Agaricus (între 178 și 139 milioane de ani).[4]
Genul Suillus a fost definit pentru prima dată de botanistul italian Pier Antonio Micheli (1679-1737) în lucrarea sa Nova plantarum genera din 1729,[5] însă taxonul nu este valabil, deoarece precedă începutul taxonomiei moderne a lui Carl von Linné din anul 1753. De abia botanistul și micologul britanic Samuel Frederick Gray a descris genul corect în primul volum al lucrării sale A Natural Arrangement of British Plants din 1821,[6] determinând soiul Suillus luteus (turta vacii, văcuțe) tip de specie, iar renumitul om de știință suedez Elias Magus Fries a sancționat folosirea taxonului. Dar tot el a încercat o redenumire acestuia în 1838 sub numele Boletus sect. Viscipellis. Aceasta precum toate alte modificările încercate pot fi neglijate, rămân însă sinonime valabile. Totalitatea sinonimelor poate fi verificată pe pagina Mycobank.[2]
Există opinii diferite cu privire la conceptul genului Suillus. În cadrul genului, se împarte într-un număr de secțiuni, a căror independență se bazează, printre altele, pe legături specifice micoriza a clanurilor respective. Prezența diferitelor grupări în cadrul Suillus este susținută și de alte analize. Astfel, examinările cariogramice au arătat existența diferitelor niveluri de ploidie (indică set/seturi întreg/întregi de cromozomi) în acest gen.[7] O prelucrare detaliată chimică a pigmenților a evidențiat cel puțin trei tipuri diferite de pigmentare, în linia ascendentă de dezvoltare, desemnate Tip A: specii fără grevillină (un colorant de importanță pentru genul Suillus), dar cu acizi pulvini (C18H12O5); Tip B: specii cu grevillină A, B și C) și tip C: specii în plus cu grevillină D. În cadrul ordinului Boletales, Suillus se află în familia Suillaceae și subfamilia Suilloideae (după Singer 1986), în relație aparent apropiată de familiile de genul Boletinus și Gastrosuillus. Împreună cu familiile Rhizopogonaceae Fr. & Nordholm (1817), cu gastro-genul Rhizopogon Fr. & Nordholm (1817) și Gomphidiaceae Fr. (1836), precum cu genurile lamelare Chroogomphus (Singer) O.K.Mill. (1964) și Gomphidius (Schaeff.) Fr.(1838), a fost transferat în subcategoria Suillaceae (1997). Acest grup este bazat de analiza chimică a pigmenților, parțial, de asemenea, de datele moleculare.(rezumat în H. Besl & a. Bresinsky 1997).[8] În plus, rezultatele studiilor micorizale sunt de asemenea semnificative.[9]
O discuție dusă de ani de zile, dar în principiu încă nefinalizată, se referă la relațiile dintre genurile Suillus și Boletinus. Privind relația strânsă între acești doi taxoni, nu există nicio controversă, însă poziția Boletinus ca gen independent este neclară. Ușor generalizat, se pot distinge două modele diferite cu privire la relația de familie dintre Suillus și Boletinus: Reprezentanții direcției practicate în Statele Unite îl văd pe Boletinus ca parte al genului Suillus, iar direcția europeană acceptă pe Boletinus ca gen independent, susținuți de constatările chemi-taxonomice, fără îndoială importante. Astfel, bureții arată alături de ingrediente comune de asemenea câteva specific proprii.[10]
O problemă oarecum neglijată se referă la poziția lui Suillus bovinus în cadrul genului Suillus. Bazându-se pe constatările referitoare la suprafața tramei himenoforului și piciorului, Josef Šutara a propus pentru această specie genul monotip Mariaella sutara. Acest concept este susținut parțial de pigmentare, prin faptul că metil-bovinatul (o dezvoltare specială între derivații acidului pulvin) găsit în Suillus bovinus nu apare nicăieri altundeva în specii ale genului Suillus.[11]
Cunoștințele despre genul Suillus și mediul lui familiar se bazează pe o serie de trăsături distincte, unde aspectele morfologice și anatomice sunt la fel de importante ca informația privind ecologia sau chimia pigmentară. Pornind de la echipa de lucru din jurul lui T. D. Brun (SUA), și datele moleculare (ADN) au devenit din ce în ce mai disponibile în ultimul timp.[12]
Creșterea miceliului: Pentru speciile Suillus incluse în studiu, rata de creștere a miceliului au fost precizate. Cu două excepții (Suillus cavipes, Suillus spraguei), creșterea în mediul cu vitamine a fost mai bună decât în modificatul mediu „Moser b”. În comparație cu alți reprezentanți din ordinul Boletales, speciile Suillus se caracterizează printr-o creștere destul de rapidă a culturii. Pentru toate speciile, diametrul coloniei a fost determinat după o perioadă de incubație de două săptămâni. Aceasta a dus la o diviziune în patru grupuri de creștere diferite: o creștere de aproximativ 5 cm pentru Suillus cavipes și Suillus spraguei sin. Suillus pictus (precum pentru Rhizopogon luteolus), o creștere de aproximativ 3,5 cm pentru Suillus americanus, Suillus brevipes, Suillus luteus, Suillus tomentosus, Suillus tridentinus și Suillus variegatus, o creștere de aproximativ 2 cm pentru Suillus granulatus și Suillus viscidus și o creștere de aproximativ 1,5 cm pentru Suillus bovinus, Suillus cothurnatus și Suillus grevillei. Triburi de soi identic au crescut în mod substanțial similar. Boletus edulis a fost caracterizat de o creștere extrem de lentă, coloniile având un diametru mai mic de 1 cm după două săptămâni. Nici o creștere nu a putut fi obținută pentru genurile Chroogomphus și Gomphidius. Nu au fost incluse datele privind rata de creștere a culturilor miceliene.[7][10][12]
În Mycobank precum în Index Fungorum sunt listate 99 de specii dintre care numai 36 (20 confirmare, 16 anticipate) se dezvoltă în Europa:[2][20]
Suillus bellinii
Suillus bovinus
Suillus cavipes
Suillus collinitus
Suillus flavidus
Suillus granulatus
Suillus grevillei
Suillus lakei
Suillus mediterraneensis
Suillus placidus
Suillus plorans
Suillus sibiricus
Suillus spraguei
Suillus tridentinus
Suillus variegatus
Suillus viscidus
Materiale media legate de Suillus la Wikimedia Commons
Suillus (Samuel Frederick Gray, 1821) este un gen de ciuperci al încrengăturii Basidiomycota în ordinul Boletales din familia Suillaceae care cuprinde în prezent (2018) 99 de specii, iar în Europa 36. Ea coabitează, fiind un simbiont micoriza, care formează micorize pe rădăcinile arborilor numai pe cele din familia Pinaceae. Genul este distribuit în cea mai mare parte al zonelor temperate din emisfera nordică, deși unele specii au început să colonizeze și cea sudică. Tip de specie este Suillus luteus (turta vacii).
Маслюк (Suillus) — рід базидіомікотових грибів родини Маслюкові (Suillaceae). Свою назву отримав через маслянисті, слизькі на дотик шапинки. Характерними ознаками, що відрізняють більшість видів маслюків від інших болетових, є клейка шапинка.
Через особливості морфології, деякі систематики зараховують рід Suillus до родини Gomphidiaceae, або в родину Boletaceae.
Маслюк (Suillus) — рід базидіомікотових грибів родини Маслюкові (Suillaceae). Свою назву отримав через маслянисті, слизькі на дотик шапинки. Характерними ознаками, що відрізняють більшість видів маслюків від інших болетових, є клейка шапинка.
Через особливості морфології, деякі систематики зараховують рід Suillus до родини Gomphidiaceae, або в родину Boletaceae.
Chi Nấm thông (danh pháp khoa học: Suillus) là một chi nấm trong họ Suillaceae. Các loài trong chi có liên quan đến cây thuộc họ Thông và chủ yếu phân bố tại các địa điểm ôn đới ở Bắc bán cầu, mặc dù một số loài đã được du nhập đến Nam bán cầu.
Danh sách loài Suillus:
Bài viết liên quan đến Lớp Nấm tán này vẫn còn sơ khai. Bạn có thể giúp Wikipedia bằng cách mở rộng nội dung để bài được hoàn chỉnh hơn. Chi Nấm thông (danh pháp khoa học: Suillus) là một chi nấm trong họ Suillaceae. Các loài trong chi có liên quan đến cây thuộc họ Thông và chủ yếu phân bố tại các địa điểm ôn đới ở Bắc bán cầu, mặc dù một số loài đã được du nhập đến Nam bán cầu.
Маслёнок (лат. Suillus) — род трубчатых съедобных грибов семейства Болетовые (лат. Boletaceae). Своё название получил из-за маслянистой, скользкой на ощупь шляпки. Характерными признаками, отличающими большинство видов маслят от других болетовых, является клейкая слизистая, легко снимающаяся кожица шляпки и кольцо, оставшееся от частного покрывала.
Ввиду особенностей морфологии, некоторые систематики причисляют род Suillus к семейству мокруховых (лат. Gomphidiaceae), либо вовсе выделяют в отдельное семейство Suillaceae.
Все виды Suillus — микоризообразователи с хвойными деревьями, в основном с двухвойными или пятихвойными соснами и лиственницами. Распространены в умеренном поясе Северного полушария, местные и завезённые виды встречаются во многих регионах мира, известны они в Африке и в Австралии.
Род Маслёнок объединяет около 40—50 видов[источник не указан 3081 день].
Кат.* Латинское название Русское название
Suillus aeruginascens Маслёнок серый, маслёнок лиственничный синеющий 
Suillus bellinii Маслёнок Беллини Suillus bovinus Козляк, решетник Suillus clintonianus Маслёнок опоясанный Suillus flavidus Маслёнок болотный, маслёнок желтоватый Suillus granulatus Маслёнок зернистый, маслёнок летний Suillus grevillei Suillus luteus Маслёнок обыкновенный, маслёнок поздний, маслёнок жёлтый, маслёнок настоящий, маслёнок осенний 
Suillus piperatus[1] Маслёнок перечный, перечный гриб Suillus placidus Маслёнок белый, маслёнок бледный, маслёнок мягкий Suillus plorans Маслёнок кедровый Suillus rubinus Маслёнок рубиновый Suillus salmonicolor Маслёнок желтоватый Suillus sibiricus[en] Маслёнок сибирский Suillus spectabilis Маслёнок примечательный Suillus tridentinus Маслёнок рыже-красный Suillus variegatus Маслёнок жёлто-бурый, маслёнок болотный 
отличный съедобный гриб хороший съедобный гриб условно-съедобный гриб несъедобный нетоксичный гриб 
токсичный гриб 
смертельно ядовитый гриб
Маслёнок (лат. Suillus) — род трубчатых съедобных грибов семейства Болетовые (лат. Boletaceae). Своё название получил из-за маслянистой, скользкой на ощупь шляпки. Характерными признаками, отличающими большинство видов маслят от других болетовых, является клейкая слизистая, легко снимающаяся кожица шляпки и кольцо, оставшееся от частного покрывала.
Ввиду особенностей морфологии, некоторые систематики причисляют род Suillus к семейству мокруховых (лат. Gomphidiaceae), либо вовсе выделяют в отдельное семейство Suillaceae.
乳牛肝菌屬（學名：Suillus），是一種擔子菌門食用真菌[2]。
以下列出乳牛肝菌屬的各品種：
_Kuntze_183888.jpg)
_Kuntze_211065_crop.jpg)
_Kuntze_183888_crop.jpg)
_Smith_%26_Thiers_177547_crop.jpg)
.JPG)
_BHL3270681.jpg)
.JPG)
.jpg)
_Kuntze_246718.jpg)
.jpg)
.jpg)
