nomes no trilho de navegação
Guidance for identification
Russula heterophylla és una espècie de bolet pertanyent a la família Russulaceae.
Viu en ambients càlids des de la primavera fins a la tardor, a prop de planifolis i a la terra baixa entre 0-1.084 m d'altitud.[7]
Es troba a Europa (incloent-hi les illes Britàniques i Escandinàvia).[8]
És comestible i una de les Russula més cercades i apreciades. Es pot cuinar de múltiples formes, però generalment s'empra en guisats de carn o fregida. És adequada per a conservar en salaó.[4]
Russula heterophylla és una espècie de bolet pertanyent a la família Russulaceae.
Holubinka bukovka (Russula heterophylla) je jedlá houba z čeledi holubinkovitých, rostoucí od června do září v listnatých či smíšených prosvětlených lesích. Řadíme ji mezi houby lupenité.
Klobouk 5-10 cm v průměru, zpočátku polokulovitý, časem vyklenutý, u starších plodnic plochý a uprostřed prohloubený, na okraji tenký až ostrý, hladký, teprve ve stáří krátce rýhovaný, v různých odstínech zelené, olivové až žlutozelené barvy, uprostřed obvykle tmavší skoro až černozelený, často vínově skvrnitý. Pokožka klobouku je tenká, za sucha matná až jemně sametová, za vlhka je slizká, sloupatelná jen při okrajích klobouku.[1]
Lupeny 4-10 mm vysoké, středně husté, tenké, křehké až lámavé, zúženě připojené na třeň, v blízkosti třeně hojně spojované , proložené kratšími lupénky, napřed bělavé, později smetanové s nažloutlým odstínem, ve stáří a po poranění s rezavě až okrově hnědě skvrnatějícím ostřím.[1]
Třeň 3-7 cm dlouhý, 1-3 cm tlustý, k průměru klobouku spíše krátký, válcovitý a směrem k bázi zúžený, tvrdý až pevně masitý, bílý, pak smetanový a v dolní části rezavě nebo žlutohnědě skvrnatějící.[1]
Dužnina bílá, po poranění rezavě hnědnoucí, s nenápadným pachem a s mírnou až nasládlou chutí.[1]
Výtrusy 5-7µm kulovité až elipsovité, někdy tvoří neúplnou síťku. Výtrusový prach je bílý.[1]
Holubinku bukovku lze lehce zaměnit s hnědavými formami holubinky mandlové [3], ta má ale daleko větší výtrusy. Další podobný druh je holubinka namodralá [4], která se liší nelámavými lupeny. Je tu ještě velká spousta holubinek, se kterými je možné si holubinku bukovku splést, ale zmíněné druhy jsou jedlé a celkem i využívané v kuchyni. Jen opravdu nezkušenému houbaři se v košíku objeví místo nazelenalé holubinky smrtelně jedovatá muchomůrka zelená [5].
Obrázky, zvuky či videa k tématu holubinka bukovka ve Wikimedia Commons
Ryzec bažinný • Ryzec Bertillonův • Ryzec bledoslizký • Ryzec bledý • Ryzec borový • Ryzec Bresadolův • Ryzec bukový • Ryzec citlivý • Ryzec citronový • Ryzec černohlávek • Ryzec datlí • Ryzec ďubkovaný • Ryzec dubový • Ryzec hedvábný • Ryzec hnědočervený • Ryzec hnědoskvrnitý • Ryzec hnědý • Ryzec honosný • Ryzec oranžově hnědý • Ryzec chlupatý • Ryzec jablečný • Ryzec játrový • Ryzec jedlový • Ryzec kafrový • Ryzec kalichovkovitý • Ryzec klamný • Ryzec kokoska • Ryzec krátkonohý • Ryzec kravský • Ryzec kroužkatý • Ryzec krvomléčný • Ryzec křídlatovýtrusý • Ryzec lemovaný • Ryzec libovonný • Ryzec lilákový • Ryzec liškový • Ryzec lososový • Ryzec Maierův • Ryzec maličký • Ryzec modřínový • Ryzec nahnědlý • Ryzec nasládlý • Ryzec odporný • Ryzec ohrnutý • Ryzec olšový • Ryzec oranžově hnědý • Ryzec oranžový • Ryzec osikový • Ryzec osmahlý • Ryzec osténkatý • Ryzec ostrý • Ryzec palčivý • Ryzec pásovaný • Ryzec peprný • Ryzec Pilátův • Ryzec ploštičný • Ryzec plstnatý • Ryzec pohárkovitý • Ryzec polokrvomléčný • Ryzec pravý • Ryzec přejemný • Ryzec pýřitý • Ryzec Quelétův • Ryzec rašeliníkový • Ryzec Romagnesiho • Ryzec rudohrdlý • Ryzec ryšavý • Ryzec řídkolupenný • Ryzec sazový • Ryzec scvrklý • Ryzec severský • Ryzec skotský • Ryzec smoločerný • Ryzec smrkový • Ryzec strakatý • Ryzec světlý • Ryzec syrovátkový • Ryzec syrovinka • Ryzec šeredný • Ryzec vodnatý • Ryzec vonný • Ryzec zelenající
• Ryzec zlatomléčný • Ryzec zprohýbaný • Ryzec žlutavý • Ryzec žlutomléčnýHolubinka bukovka (Russula heterophylla) je jedlá houba z čeledi holubinkovitých, rostoucí od června do září v listnatých či smíšených prosvětlených lesích. Řadíme ji mezi houby lupenité.
Der Grüne oder Grünliche Speise-Täubling (Russula heterophylla) ist eine Pilzart aus der Familie der Täublingsverwandten (Russulaceae). Er wird auch Violettgrauer Täubling genannt.
Der Hut ist 8–15 cm breit. Jung ist der Hut fast kugelig, später ausgebreitet und zuletzt niedergedrückt. Seine Farbe variiert sehr stark und kann verschiedene Tönungen von Grün, Braun oder Ocker annehmen. Die Huthaut ist glänzend und glatt.
Der weiße Stiel ist 3–6 cm lang und 1–3 cm breit. Er ist fest und wird besonders an der Basis im Alter braunfleckig.
Die weißen, im Alter auch rostfleckigen Lamellen sind am Stiel angewachsen und stehen meist ziemlich dicht. Im Alter können sie auch leicht am Stiel herablaufen. Am Stielansatz sind sie auffallend gegabelt. Auch das Sporenpulver ist weiß.
Das Fleisch ist weißlich und färbt sich mit FeSO4 lebhaft rosa. Der Geruch ist unauffällig und der Geschmack mild, nach längerem Kauen mitunter auch ein wenig bitterlich.[1][2]
Das Fleisch färbt sich mit FeSO4 intensiv rosa oder lachsfarben, während Guajak-Tinktur das Fleisch blau oder bläulich grün färbt. Mit Anilin erhält es eine Rotfärbung, tropft man es auf den Hut, so verfärbt er sich gelb.[1][3]
Die Sporen sind die kleinsten in der Gattung, sie sind 5–7 µm lang und 4–6 µm breit, kugelig bis breit-elliptisch, oder fast birnenförmig; Die Warzen sind 0,2–0,6 µm hoch, meistens isoliert, aber gelegentlich sind zwei oder drei miteinander verbunden.[2]
Die Hyphen-Endzellen der Huthaut sind am Ende verjüngt oder manchmal zu einem schmalen, dickwandigen Haar ausgezogen. Die Stützzellen sind rechteckig oder aufgeblasen. Die Huthaut-Zystiden (Pileozystiden) sind keulenförmig, zylindrisch oder spindelförmig oder an den Enden verjüngt und färben sich mit Sulfovanillin nur schwach violett oder gar nicht an. Die Huthautpigmente kommen immer nur in Vakuolen vor und sind niemals membrangebunden.[4][5]
Der Grüne Speise-Täubling kann den grünen Formen des Frauen-Täublings (Russula cyanoxantha f. peltereaui) sehr ähnlich sehen. Die beiden Arten lassen sich am leichtesten durch die FeSO4-Reaktion unterscheiden. Der Frauentäubling verfärbt sich mit Eisensulfat nicht oder nur schwach grau-grün, der Grüne Speise-Täubling dafür lebhaft rosa. Außerdem hat der Frauentäubling weichere biegsamere, sich fettig anfühlende Lamellen.
Auch der Hartfleischige Frauentäubling (Russula langei) kann ähnlich aussehen. Er hat cremefarbene Lamellen und meist einen violett überhauchten Stiel. Bei der FeSO4-Reaktion verfärbt sich das Fleisch deutlich graugrün.
Der Grünfeldrige Täubling (Russula virescens) hat einen hell- bis dunkelgrünen, feldrig aufreißenden Hut und ist dadurch leicht zu unterscheiden.
Der Grasgrüne Täubling (Russula aeruginea) hat cremefarbenes Sporenpulver und wächst unter Birken.
Am schwersten ist die Abgrenzung gegenüber dem Fleischroten Speisetäubling, von dem es mit (Russula vesca f. viridata) auch eine grünhütige Form gibt. Hier ist eine sichere Bestimmung nur mit dem Mikroskop möglich. Der Grüne Speise-Täubling hat deutlich kleinere Sporen, die kleinsten innerhalb der Gattung Täublinge überhaupt.
Besonders unerfahrene Pilzsammler müssen aufpassen, dass sie den Grünen Speise-Täubling nicht mit dem Grünen Knollenblätterpilz (Amanita phalloides) verwechseln. Dieser tödlich giftige Pilz hat oft einen ähnlich gefärbten Hut und kommt auch an den gleichen Standorten vor.[1] Beim Grünen Speise-Täubling fehlen aber die Stielmanschette und die Knolle an der Stielbasis.
Der Grüne Speise-Täubling ist ein Mykorrhizapilz, der mit verschiedenen Laubbäumen eine Symbiose eingehen kann. Sein bevorzugter Mykorrhizapartner ist die Rotbuche, gefolgt von Trauben- und Stieleiche. Er kann aber auch mit anderen Laubbäumen eine Partnerschaft eingehen. In Nachbarländern soll er auch mit Linden, Birken und sogar mit Kiefern vergesellschaftet sein.
Der Täubling kommt in Deutschland vorwiegend in mesophilen Rotbuchenwäldern, wie Waldmeister- und Waldgersten-Buchenwäldern vor. In höheren Lagen findet man ihn auch in Tannen-Buchenwäldern. In saure Hainsimsen-Buchenwälder oder basische Seggen-Buchenwälder dringt er seltener vor. Dafür findet man ihn auch in entsprechenden Eichen- und Hainbuchenwäldern und Eichenmischwäldern, da er warme, lichte Standorte bevorzugt.
Der Täubling mag fach- bis mittelgründige und neutral bis schwach saure Boden. Sie sollten frisch und nährstoffarm sein, dürfen aber auch bei entsprechender Grundfeuchte oberflächlich sommertrocken sein. Der Täubling wächst auf sandig lehmigen, lockeren Braunerden, Parabraunerden und Terra fusca. Der Fruchtkörper erscheinen meist in kleinen Gruppen vom Juni bis in den frühen Oktober.[6][7]
Der Grüne Speise-Täubling ist eine holarktische Art, die beinah über die ganze nördliche Erdhalbkugel verbreitet ist. So kommt der Täubling in Nordasien (West- und Ostsibirien, Korea und Japan), Nordamerika (USA), Nordafrika (Marokko) und Europa vor. In Europa erstreckt sich sein Verbreitungsgebiet über drei Klimazonen, von der meridionalen bis in die boreale Zone Skandinaviens. Im Süden kommt der Täubling von Spanien bis Rumänien vor. Im Westen von Frankreich über die Niederlande und Großbritannien bis hinauf zu den Hebriden vordringt. Im Osten reicht sein Verbreitungsgebiet bis nach Weißrussland.
Obwohl er in Deutschland von der Küste bis in die hochmontanen Lagen der Alpen zu finden ist und er in allen Bundesländern vorkommt, ist er vergleichsweise selten.[6]
Der Grüne Speise-Täubling ist die Typart der Sektion Heterophyllae, einer Sektion von mittelgroßen bis großen, robusten Täublingen. Sie haben rein weißes Sporenpulver und einen milden Geschmack. Ihre Hüte können unterschiedlich gefärbt sein, sie sind aber niemals rein rot. Die nächsten Verwandten des Grünen Speisetäublings sind der Fleischrote Speisetäubling und der Wiesel-Täubling, mit denen er zusammen in eine eigene Untersektion Heterophyllinae gestellt wird. R-DNA Untersuchen zeigen, dass die Pilze auch phylogenetisch nahe verwandt sind.
Der Pilz ist essbar. Es besteht die Gefahr der Verwechslung mit dem Grünen Knollenblätterpilz, der ähnlich gefärbt sein kann und an ähnlichen Standorten vorkommt. Besonders junge Pilze sind leicht zu verwechseln. Bei Schnecken ist der Pilz auch sehr beliebt.
Der Grüne oder Grünliche Speise-Täubling (Russula heterophylla) ist eine Pilzart aus der Familie der Täublingsverwandten (Russulaceae). Er wird auch Violettgrauer Täubling genannt.
The edible wild mushroom Russula heterophylla, that has lately been given the common name of the greasy green brittlegill[1] is placed in the genus Russula, the members of which are mostly known as brittlegills. It is a variably colored mushroom, found in deciduous forests, and woods in Britain, Europe, and Scandinavia.[2] Appearing with broad-leaved trees in summer to early autumn, it usually has a greenish coloration.
Noted and described by the South African-born mycologist Christian Hendrik Persoon as Agaricus lividus in 1801. It was placed in the Russula Genus by the Swedish mycologist, and botanist Elias Magnus Fries in 1838, with the epithet heterophylla. Despite many changes, by several mycologists over the years since then, it is this binomial that is currently recognised,[3] and is in use at present.
The variants Russula heterophylla var. chlora Gillet 1876, and Russula heterophylla var. virginea (Cooke and Massee) A.Pearson & Dennis, have been given species status as Russula violeipes, and Russula virginea respectively.
The cap is 5 to 10 centimetres (2.0 to 3.9 in) in diameter. It is known to vary in colour, and can be various shades of green, brown, or ochre. It is initially round, flattening with age, and laters develops a depression. The white stem is firm, browning, and gives a salmon reaction when rubbed with ferrous sulfate. The gills are adnexed, and white giving a spore print of the same colour.[1]
The spores are the smallest in the genus, and are 5–7 by 4–6 µm, spherical to elliptical, or pear shaped; warts 0.2–0.6 µm high, mostly isolated, but occasionally two or three joined together, or connected by a line.[1]
Green forms of Russula cyanoxantha can be distinguished, because they give a greenish reaction, or no reaction when rubbed with iron salts such as ferrous sulfate, and have the flexible, 'greasy' feeling gills characteristic of that species.
Russula virescens (Schaeff.) Fr., has a cracked or fragmented cap surface.
Russula aeruginea Fr., grows with Birch.
Russula langei Bon, also has a green reaction to ferrous sulphate, and smells like shellfish, with flesh that stains orange-brown.
Russula heterophylla appears in summer to early autumn, usually growing in small groups. It is occasional in Britain, Europe, and Scandinavia.[2] It grows with several species of broad-leaved trees, on the roots of which it is ectomycorrhizal.
This mushroom is edible[4] and good, although care must be taken as it is very like the deadly Amanita phalloides (death cap) when young. It is also prone to slug attacks.
The edible wild mushroom Russula heterophylla, that has lately been given the common name of the greasy green brittlegill is placed in the genus Russula, the members of which are mostly known as brittlegills. It is a variably colored mushroom, found in deciduous forests, and woods in Britain, Europe, and Scandinavia. Appearing with broad-leaved trees in summer to early autumn, it usually has a greenish coloration.
Haarukkahapero (Russula heterophylla) on pallomainen, laakealakkinen haperolaji. Lakin väri voi vaihdella vihreän, ruskean ja keltaisen välillä. Jalka on valkoinen ja ruskeansävyinen. Heltat ovat valkoiset. Maku on mieto ja haarukkahapero onkin hyvä ruokasieni. Se kasvaa tammimetsissä Suomessa hyvin harvinaisena.[2]
Haarukkahapero (Russula heterophylla) on pallomainen, laakealakkinen haperolaji. Lakin väri voi vaihdella vihreän, ruskean ja keltaisen välillä. Jalka on valkoinen ja ruskeansävyinen. Heltat ovat valkoiset. Maku on mieto ja haarukkahapero onkin hyvä ruokasieni. Se kasvaa tammimetsissä Suomessa hyvin harvinaisena.
Russula heterophylla
La russule hétérophylle ou russule à lames fourchues ou russule à feuillets inégaux (Russula heterophylla) est un champignon agaricomycète du genre Russula et de la famille des Russulaceae.
Russula heterophylla (Fr.) Fr., Epicrisis Systematis Mycologici (Upsaliae): 352 (1838).[1]
5-12 cm di diametro, prima convesso-subsferico, poi appiattito e leggermente depresso.
Fitte, sottili, basse verso il gambo, annesse, leggermente decorrenti, connesse tra loro da basse venature biforcate (anastomosate), scarsamente lardacee, bianche o bianco-crema.
3–6 x 1–3 cm, duro, compatto, regolare, cilindrico, spesso attenuato alla base, bianco con tendenza ad ingiallire, con macchie brunastre alla base in vecchiaia.
Bianca, compatta, alquanto elastica.
Fungo simbionte, cresce in boschi di latifoglia e di aghifoglia, piuttosto comune e presente in stagione precoce.
Buona.
Dal latino e greco heterophyllus = "con lamelle irregolari".
Šakotalakštė ūmėdė (lot. Russula heterophylla) – ūmėdžių (Russula) genties grybų rūšis.
Vaisiakūniai vidutinio didumo, kartais dideli. Kepurėlė 5-8 (11) cm skersmens, jauna gaubta, pusiau apvali, senų netaisyklingai paplokščia, įdubusi, pilkai žalia, melsvai žalsva, rudai žalia, centrinė dalis tamsesnė, kieta, plaušuota, mėsinga. Lakšteliai gelsvi, tankūs, labai šakoti, platūs, priaugtiniai, pakraščiai dažniausiai rusvomis dėmėmis. Kotas 3-8 cm ilgio, 1-3 cm storio, baltas, kartais su rudomis dėmėmis, į pagrindą smailėjantis. Trama balta, koto viduje kamštiška, malonaus kvapo ir skonio.
Auga liepos – rugsėjo mėn. lapuočių ir spygliočių miškuose. Geras valgomas grybas. Lietuvoje nedažna.
De Vorkplaatrussula (Russula heterophylla) is een paddenstoel uit de familie van de Russulaceae. De paddenstoel is een gelijkende soort aan de Ruwe russula. De paddenstoel is eetbaar, maar wordt vaak verward met de groene knolamaniet, een van de dodelijkste paddenstoelen op aarde.
De paddenstoel heeft een gladde, glanzende groen tot bronskleurige hoed, van 8-15 cm in doorsnede. Hij heeft talrijke witte plaatjes die gevorkt zijn en witte sporen.
De Vorkplaatrussula (Russula heterophylla) is een paddenstoel uit de familie van de Russulaceae. De paddenstoel is een gelijkende soort aan de Ruwe russula. De paddenstoel is eetbaar, maar wordt vaak verward met de groene knolamaniet, een van de dodelijkste paddenstoelen op aarde.
Capel fin a 10 cm, rupì radialment, verd eva a nuanse limon, dle vire bluastr, vinos, giàun, oliva o gris, soens sombr al disch. Lamele arcà, forcà anastomà vzin a la gamba, pòch lardose. Carn motobin dura, bianca giaunastra.
A chërs ant ij bòsch.
A venta mai mangé un bolè trovà se un a l'é nen un bon conossidor dij bolè!
Comestìbil.
Russula heterophylla (Fr. : Fr.) Fries
Capel fin a 10 cm, rupì radialment, verd eva a nuanse limon, dle vire bluastr, vinos, giàun, oliva o gris, soens sombr al disch. Lamele arcà, forcà anastomà vzin a la gamba, pòch lardose. Carn motobin dura, bianca giaunastra.
AmbientA chërs ant ij bòsch.
Comestibilità A venta mai mangé un bolè trovà se un a l'é nen un bon conossidor dij bolè!
Comestìbil.
Gołąbek oliwkowozielony (Russula heterophylla (Fr.) Fr.) – gatunek grzybów należący do rodziny gołąbkowatych (Russulaceae)[1].
Pozycja w klasyfikacji według Index Fungorum: Russula, Russulaceae, Russulales, Incertae sedis, Agaricomycetes, Agaricomycotina, Basidiomycota, Fungi[1].
Po raz pierwszy takson ten zdiagnozował w 1821 r. Elias Magnus Fries nadając mu nazwę Agaricus furcatus ß heterophyllus. Obecną, uznaną przez Index Fungorum nazwę nadał mu w 1838 r. ten sam autor, przenosząc go do rodzaju Russula[1]. Ma ok. 30 synonimów naukowych. Niektóre z nich[2]:
Nazwę polską podał Władysław Wojewoda w 2003, Alina Skirgiełło w 1991 r. opisywała go jako gołąbek widlasty, a w 2003 r. W. Wojewoda podał dla niego również nazwę gołąbek kremowobiały (dla synonimu Russula galochroa (Fr.) Fr.)[3].
Średnica 6–12 cm. Początkowo półkulisty, później płaski, w dojrzałym owocniku całkiem płaski, z wgłębieniem pośrodku. Podczas suchej pogody powierzchnia matowa, podczas wilgotnej śliska. Kolor od żółtozielonego poprzez oliwkowozielony, czystozielony do brązowozielonego. Środek ciemniejszy, barwy od brązowawej do czarnobrązowej. Skórka daje się ściągnąć do1/3 promienia kapelusza[4][5].
Gęste, białe, później bladożółtawe, w końcu rdzawoplamiste. Często bywają rozwidlone przy brzegach kapelusza[5].
Wysokość 3–7 cm, grubość 1,5-3,5 cm, walcowaty, najpierw pełny, potem porowaty. Jest biały, w dolnej części rdzawy[5].
Kruchy, biały, po przekrojeniu zmienia kolor na żółty lub rdzawy. Smak słaby, zapach niewyraźny[5].
Wysyp zarodników biały. Zarodniki szeroko jajowate, o rozmiarach 5,2-6,5 (8,7) × 4-5,7 (6,5) μm. Są na nich długie sterygmy. Cystydy cylindryczne o rozmiarach 60-80 × 7-13 μm o końcach tępych, lub zakończonych kończykiem. W skórce trzonu nielicznie występują dermatocystydy i przewody mleczne[6].
Występuje w Ameryce Północnej i Europie[7] oraz w Japonii[8]. Znany jest w całej Europie, w Polsce jest częsty[6]. W piśmiennictwie naukowym podano wiele jego stanowisk na terenie Polski[3]. W Polsce nie jest zagrożony, znajduje się natomiast na czerwonych listach w Danii i Holandii[3].
Rośnie w lasach liściastych i iglastych, na ziemi, głównie pod bukiem, świerkiem i sosną zwyczajną. Preferuje tereny piaszczyste. Owocniki wytwarza od lipca do listopada.
Grzyb jadalny[4][5]. Odradza się jednak jego zbieranie – niewprawni grzybiarze mogą go pomylić z śmiertelnie trującym muchomorem sromotnikowym (Amanita phalloides)[5].
Gołąbek oliwkowozielony charakteryzuje się zielonawym zabarwieniem kapelusza, ale wykazuje dużą zmienność w intensywności i odcieniach tego zabarwienia[6]. Podobny jest gołąbek białozielonawy (Russula aeruginea)[4].
.JPG)
Gołąbek oliwkowozielony (Russula heterophylla (Fr.) Fr.) – gatunek grzybów należący do rodziny gołąbkowatych (Russulaceae).
Russula heterophylla é um fungo que pertence ao gênero de cogumelos Russula na ordem Russulales. Foi descrito cientificamente por Elias Magnus Fries.[1]
Russula heterophylla é um fungo que pertence ao gênero de cogumelos Russula na ordem Russulales. Foi descrito cientificamente por Elias Magnus Fries.
Russula heterophylla (Elias Magnus Fries, 1838),[1] denumită în popor vinețică unsuroasă,[2] este o specie de ciuperci comestibile din încrengătura Basidiomycota în familia Russulaceae și de genul Russula care coabitează, fiind un simbiont micoriza (formează micorize pe rădăcinile arborilor). Ea se poate găsi în România, Basarabia și Bucovina de Nord împrăștiată în locuri luminoase și călduroase în păduri foioase, ocazional și în acele mixte, între altele sub stejari, fagi și frasini, dezvoltându-se de la deal la munte din începutul lui iunie până la sfârșitul lui octombrie.[3][4]
R. heterophylla, spori
R. heterophylla lamele
R. heterophylla, bătrână
R. heterophylla mai deschisă
Mare pericol înseamnă confuzia vinețiții unsuroase prin începători cu buretele mortal Amanita phalloides în tinerețe sau cu posibil fatalul Tricholoma equestre sin. Tricholoma flavovirens (lamele galbene),[5] între timp recunoscut ca foarte periculos, pentru că poate să provoace Sindromul Paxillus asemănător al lui Paxillus involutus.[6] În rest, ea poate fi confundată cu unele surate ale ei, cum ar fi ușor otrăvitoarea Russula.raoultii (iute precum amară)[7] sau cucomestibilele Russula aeruginea[8] Russula amoena,[9] Russula amoenicolor,[10] Russula grisea,[11] Russula integra,[12] Russula ionochlora,[13] Russula nauseosa,[14] Russula nigricans,[15] Russula olivacea,[16] Russula parazurea,[17] Russula puellaris,[18] Russula stenotricha,[19] Russula versicolor (destul de iute, în primul rând lamelele tinere), [20] Russula violeipes[21] sau Russula virescens.[22]
!!!Amanita-phalloides!!!
Russula aeruginea
Russula.amoena
Russula anatina
Russula grisea
Russula integra
Russula.ionochlora
Russula nauseosa
Russula.nigricans
Russula olivacea
Russula parazurea
Russula puellaris
!!Russula.raoultii!!
!Russula versicolor!
Russula violeipes
Russula virescens
!!!Tricholoma equestre!!!
Această vinețică este, datorită cârnii dense și compacte precum gustului savuros, o ciupercă mult căutată și apreciată în bucătărie. Ea poate fi mâncată cel mai bine tânără (fără cuticulă), tăiată fin și crudă, într-o salată cu maioneză, hrean, verdețuri sau cu hrean și frișcă precum pe mod ardelean, friptă, cu cepe, boia ardei, smântână și pătrunjel tocat.[23] Oița poate fi pregătită de asemenea la grătar cu de exemplu unt „à la maître d'hôtel”, dar de asemenea numai tăiată în felii groase și unsă cu ulei.[24] Ciuperca se poate usca sau conserva în oțet sau ulei.
Materiale media legate de Vinețică unsuroasă la Wikimedia Commons
Russula heterophylla (Elias Magnus Fries, 1838), denumită în popor vinețică unsuroasă, este o specie de ciuperci comestibile din încrengătura Basidiomycota în familia Russulaceae și de genul Russula care coabitează, fiind un simbiont micoriza (formează micorize pe rădăcinile arborilor). Ea se poate găsi în România, Basarabia și Bucovina de Nord împrăștiată în locuri luminoase și călduroase în păduri foioase, ocazional și în acele mixte, între altele sub stejari, fagi și frasini, dezvoltându-se de la deal la munte din începutul lui iunie până la sfârșitul lui octombrie.
Шапка 5-10(12) см у діаметрі, товстощільном'ясиста, напівкуляста, потім опуклорозпростерта, коричнево-оливкова, у центрі темніша, іноді жовтувато-зелена, клейкувата. Шкірка не знімається. Край тонкий, з часом короткорубчастий. Пластинки білі, потім жовтуваті, пізніше по краю трохи рудіють. Спорова маса біла. Спори 5-6(7) мкм. Ніжка 3-6 Х 1,8-3,5 см, щільном'ясиста, біла або рудувата. М'якуш білий, солодкий, щільний, без особливого запаху.
В Україні поширена у Прикарпатті та на Поліссі. Росте у листяних (переважно букових), зрідка хвойних лісах; у липні — вересні.
Їстівний гриб. Використовують свіжим та сушать.
Russula heterophylla là một loài nấm dại ăn được trong chi Russula[1]. Nó có nhiều màu sắc khác nhau được tìm thấy trong các khu rừng rụng lá và gỗ ở Anh, châu Âu, và Scandinavia.[2] Nó xuất hiện cùng với các cây lá rộng trong mùa hè đến đầu mùa thu, nó thường có màu xanh lục.
Dạng màu lục của Russula cyanoxantha có thể được phân biệt do chúng tạo ra phản ứng màu lục hoặc không phản ứng khi cọ xát với sultfat sắt (muối sắt).
Russula virescens (Schaeff.) Fr., có bề mặt mũ vỡ.
Russula aeruginea Fr., mọc trên cây bu-lô.
Russula langei Bon, cũng có phản ứng lục với sắt sulphat, và mùi giống như loài sò.
_Fr_105691.jpg)
_Fr_105684.jpg)
_Fr_105684.jpg)
_Fr_105691.jpg)
.JPG)
.jpg)
_Fr_105648.jpg)
_Fr_271830.jpg)
.jpg)
|date= (trợ giúp)
Bài viết liên quan đến Lớp Nấm tán này vẫn còn sơ khai. Bạn có thể giúp Wikipedia bằng cách mở rộng nội dung để bài được hoàn chỉnh hơn. Russula heterophylla là một loài nấm dại ăn được trong chi Russula. Nó có nhiều màu sắc khác nhau được tìm thấy trong các khu rừng rụng lá và gỗ ở Anh, châu Âu, và Scandinavia. Nó xuất hiện cùng với các cây lá rộng trong mùa hè đến đầu mùa thu, nó thường có màu xanh lục.
Russula heterophylla (Fr.) Fr., 1838
Сырое́жка ви́льчатая, или разнопласти́нчатая (лат. Rússula heterophýlla) — вид грибов, включённый в род Сыроежка (Russula) семейства Сыроежковые (Russulaceae).
Шляпка достигает 5—12 см в диаметре, сначала полушаровидная, затем вдавленная и широковоронковидная. Окраска разнообразная: различных оттенков зелёного (голубовато-зелёная, желтовато-зелёная или серо-зелёная) или буроватого, иногда жёлтая (f. pseudo-ochroleuca), в центре оливковая или даже черновато-коричневая (f. livida). Кожица сухая, обычно, иногда даже в центре, бархатистая, снимающаяся только по краю шляпки.
Пластинки очень частые, около ножки часто переплетающиеся, сначала слабо нисходящие на ножку, затем приросшие к ней, кремовые, иногда зеленовато-желтоватые, в некоторых случаях с красно-коричневыми пятнышками.
Ножка цилиндрическая, реже сужающаяся книзу и почти коническая, крепкая, белая, во влажную погоду покрывающаяся желтоватыми пятнами.
Мякоть крепкая, белая, иногда слабо желтеющая на воздухе, без особого запаха, со сладковатым вкусом. Реакция на сульфат железа оранжевая или розовая.
Споровый порошок белого цвета. Споры 5—8,5×4—6,5 мкм, почти шаровидные, эллиптические или грушевидные, шиповатые, с плохо развитой сеточкой. Пилеоцистиды веретеновидные, булавовидные или цилиндрические.
Съедобна, обладает приятным негорьким вкусом.
Вид широко распространён по всей Европе, предпочитает широколиственные леса.
Сырое́жка ви́льчатая, или разнопласти́нчатая (лат. Rússula heterophýlla) — вид грибов, включённый в род Сыроежка (Russula) семейства Сыроежковые (Russulaceae).
_Fr_105686.jpg){kind=link}
