nomes no trilho de navegação
Die Javaanse tier (Panthera tigris sondaica) is 'n uitgestorwe tiersubspesie wat voorheen slegs op Java voorgekom het. Die dier was klein van gestalte, maar is ook uitgeken aan sy pels met fyn en strakke strepe, asook die lang snoet met die lang skeurtande. Daar is weinig oor sy gedragspatrone bekend.
Die plaaslike bevolking het die Javaanse tier afgemaai, maar ook sy habitat ontbos om plek te maak vir ryslande, kiaat-, koffie- en rubberboomplantasies. Soos sy vernaamste prooidiere, die Javaanse hert (Rusa timorensis) en die wildevark (Sus scrofa), al hoe skaarser geword het, moes die tier weens die habitatverlies ook nou al hoe meer om prooi meeding met die Javaanse luiperd (Panthera pardus melas). Die luiperd kon veel makliker by die nuwe veranderinge aanpas, omdat hy vernaamlik op klein tot middelgrootte prooidiere teer. Al hierdie faktore het uiteindelik bygedra tot die tiersubspesie se uitsterwing in die 1980's.
Hierdie tier maak ook deel uit van die Javaanse kultuurgoed. Omkleed met sy kragtige simboolwaarde word hy vereenselwig met die adelstand, natuurkragte, sjamanisme en voorvadergeesaanbidding. Dwarsoor die hele Suidoos-Asië huisves die tier glo 'n mensesiel wat die gedaante van 'n weertier kan aanneem en dan boosaardig kan raak. Die subspesie word ook vereenselwig met 'n offerseremonie wat as die rampog macan bekend staan.
Die Javaanse tier word gekenmerk deur sy lang en dun strepe, wat ietwat meer as die Soematraanse tier (P. t. sumatrae) s'n is. Die snoet is lank en smal, die planum occipitale is beduidend smal en die skeurtande is lank in verhouding met die afmetinge van die skedel.[2] Die deursnee van sy pootafdrukke is groter as die Bengaalse tier (P. t. tigris) s'n.[3]
Die tier is kleiner gebou as die spesies op die vasteland, maar tog effens groter as die Balinese tier (P. t. balica), en byna net so gedronge soos die Soematraanse tier. Die mannetjie is gemiddeld 2,48 m lank "tussen die spalke" (die dooie tier is oopgespalk en dan vanaf die snoetpunt tot stertpunt gemeet). Lengtegegewens oor die wyfie bestaan nie. Die skedellengte wissel tussen 30,6 tot 34,9 cm by die mannetjie en 27,0 tot 29,2 cm by die wyfie. Die massa by die mannetjie wissel tussen 100 tot 141 kg, en by die wyfie 75 tot 115 kg.[4]
Die klein gestalte van die Javaanse en ander tiere op die Soenda-eilande strook oor die algemeen met die Wet van Bergmann. Bergmann voer aan die massa van warmbloedige diere gaan ten nouste saam met die buitetemperatuur. Hoe warmer die klimaat, hoe ligter sal die tier wees om sy termoregulasie te vergemaklik.[3][5] Verder is die prooidiere (soos hoefdiere; herte en beeste) op Java maar kleiner as dié op die Asiatiese vasteland, wat ook die grootte van die roofdiere inperk.[3] Dwergvorming op eilande ('eilanddwerggroei') kan nog 'n bydraende faktor wees waarom die Javaanse tier "gekrimp" het.[5]
Die Javaanse tier vreet hoofsaaklik die Javaanse hert (Rusa timorensis), die banteng (Bos javanicus), die wildevark (Sus scrofa) en soms watervoëls en reptiele.[3] Waarskynlik was die Javaanse hert en die wildevark oorspronklik sy vernaamste hoofprooidiere. Die ontleding van voedselreste in 'n grot en die ontlasting toon dat die Javaanse tier na afloop van die geweldige habitatsverlies nou maar tevrede moes wees met kleiner prooidiere: uilape (makake), voëls, ystervarke en driestrepige palmrollers (Arctogalidia trivirgata) ['n soort sivetkat] maak toe deel uit van die dieetsamestelling.[6] Oor die algemeen is daar niks omtrent hierdie tiersoort se voortplanting of lewensiklus bekend nie.[3]
Die Javaanse tier is een van die drie subspesies waarvan die verspreidingsgebied beperk is tot een eiland, naamlik Java.[2] Hierdie leefruimte is ook nie juis tegemoetkomend teenoor 'n groot roofdier nie: dit is besonder nat en vogtig weens die oorvloed reën, die aardbiomassa is swak, en boonop lê die eiland buite bereik van die habitatgebied waar die groot wildsbokke wei.[7]
Die Pantherinae-linie het reeds 10,8 miljoen jaar gelede van die gemeenskaplike voorsaat van die Felidae vertak.[8] By die aanvang van die Plioseen vorm Panthera palaeosinensis die basale klade van die Panthera.[9]
Panthera zdanskyi is in 2004 aan die oostelike hang van Longdan, in die Gansu-provinsie, Sjina ontdek. Hierdie fossiel is 2,55 tot 2,16 miljoen jaar oud (uit die Vroeg-Pleistoseen). Kladistiese navorsing toon aan dat P. zdanskyi die sustersgroep van die tier is en suggereer dat die wieg van die moderne tier by die aanvang van die Pleistoseen in die noordweste van Sjina geleë is.[9] Die oudste fossiele van die tier is brokstukke van die bokaak en onderkaak wat uit die Kalabrium (Middel-Pleistoseen) dateer en in Sjina ontdek is.[9]
Vanuit Sjina het die verspreidingsgebied van die tier eers uitgebrei na die Soenda-eilande en later na Indië.[10] Tussen die einde van die Plioseen en die aanvang van die Pleistoseen was die tier een spesie wat oor 'n groot deel van Asië wydverspreid voorgekom het. Die tierbevolkings begin egter sterk uiteenloop en verander tydens die onderskeie tussenystye van die Kwartêre Ystydperk.[11] 73 000 jaar gelede beland die tier op die randjie van uitsterwing as gevolg van die uitbarsting van die supervulkaan Toba op Soematra – dit sou moontlik die gebrek aan genetiese diversiteit onder die huidige tiersoorte kon verklaar.[8]
Die tier word in 1758 die eerste maal beskryf deur Carolus Linnaeus in sy boek Systema Naturae. Die Javaanse tier word deur Coenraad Jacob Temminck op grond van 'n enkele holotipe in 1844 beskryf, saam met die Siberiese tier (destyds Felis tigris altaicus).[12] Die tiersubspesies is voorheen klassifiseer volgens liggaamsbou, skedelbou, pelskleur en -patrone.[11] Temminck het sodoende oorspronklik die Javaanse tier van die een in Siberië onderskei, bloot op grond van hul verskillende pelshaarlengte en -tekstuur.[12]
Temminck skryf in Fauna Japonica:[13]
Frans Afrikaans Les peaux de tigres, notamment celles du Felis tigris altaicus et du Felis irbis sont très-communes au Japon, mais il est de fait que ces deux chats habitent le continent asiatique, et vivent dans la Corée (Korai). Ces peaux sont introduites comme objet de commerce et il arrive quelquefois que des sujets vivants sont exposés à la curiosité publique. Le principal dépôt de cette pelleterie et de toutes les fourrures que le continent importe dans ce pays se trouve dans l’île de Tsusima. Les monts Altaï et la chaîne du Pisihan situées vers le 42º degré de latitude nord sont les lieux de demeure de ces tigres. Leur pelage abondamment pourvu d’un poil long, touffu et feutré permet à ces animaux d’affronter les frimats qui régnent dans ces contrées. Nous avons déjà fait observer que dans l’Inde archipélagique le Felis tigris ne se trouve jamais dans les régions d’une élévation au dessus de 1200 mètres; sous cette zone équatoriale le Felis tigris sondaicus a sa robe composée d’un pelage court et lisse, sans poils laineux ni feutré. Tiervelle, veral dié van Felis tigris altaicus en Felis irbis, word algemeen in Japan aangetref, maar na ware is hierdie twee katspesies tot die Asiatiese vasteland en Korea (Korai) beperk. Hierdie huide en velle word as handelsvoorwerpe aangebied, en soms word lewende eksemplare ook aan die nuuskierige omstanders tentoongestel. Die belangrikste depot vir hierdie pels en al die huide en velle wat vanuit die vasteland ingevoer word, is op die eiland Tsusima. Die Altai-gebergte en die Pisihan-bergreeks op die 42º noorderbreedte is die habitat van hierdie tiere. Hulle vag is oorvloedig voorsien van lang hare, dig en vol, wat hierdie diere in staat stel om die winters te trotseer wat eie is aan hierdie lande. Ons het reeds gesien dat in die Indiese argipel die Felis tigris nooit in die gebiede aangetref word met 'n hoogte van meer as 1 200 meter nie; in hierdie ekwatoriale streek het die Felis tigris sondaicus 'n pels met kort, gladde vag, sonder wol- of vilthare.Die eerste beskrywings van die subspesies is egter gegrond op slegs 'n paar individue, sonder om rekening te hou met die natuurlike morfologiese variasie onder die eksemplare van dieselfde spesie.[11]
Verskillende indelings het die neiging om die aantal subspesies te verminder en die vastelandtiere (Siberiese, Bengaalse, Maleisiese, Suid-Chinese en Indochinese en Kaspiese tiere) van die eilandtiere (Javaanse, Balinese en Soematraanse tiere) te onderskei.[14][10]
In 2006 doen Mazak en Groves aan die hand dat die Soematraanse tier en die Javaanse tier vanaf subspesie opgeskuif en tot spesie verklaar word (Panthera sumatrae en Panthera sondaica onderskeidelik), volgens 'n ondersoek op grond van sy skedelafmetings. Die Balinese tier word verder ook voorgestel as die subspesie van die Javaanse tier (Panthera sondaica balica).[2] Die Javaanse tier word egter oor die algemeen as 'n tiersubspesie beskou.[15]
Die eerste tierfossiele op Java is meer as 'n miljoen jaar oud. Diverse vorme volg op mekaar: Panthera tigris oxygnatha, P. t. trinilensis en dan P. t. soloensis.[16] Navorsing in 2014 gegrond op die ontleding van drie molekulêre merkers van 134 verskillende eksemplare, skat dat die laaste gemeenskaplike voorsaat van alle tiersubspesies êrens tussen 72 000 tot 108 000 jaar gelede voorgekom het. Dit is laat vergeleke met die ander katsoorte van die genus Panthera.[11]
Die eerste spoor van die moderne Javaanse tier dateer 80 000 jaar voor 1950 (d.w.s. Before Present, die eenheid by radiometriese datering). Die fossiele word talryker tydens die Mesolitikum (10 000 tot 50 000 jaar voor 1950), toe die eiland Java nie so digbebos was soos tans nie. Volgens Peter Boomgaard sou die aantal tiere in die Neolitikum (5 000 tot 3 000 jaar voor 1950) waarskynlik begin afneem het namate die bosgebied begin uitbrei en al hoe digter begin word het. Die tier is 'n roofdier wat ruimte soek, oop bosse of selfs die bosrande verkies. Die oerwoud van Java is 'n baie digte en geslote omgewing wat beweging vir 'n groot kat bemoeilik en daarom onherbergsaam is. Andersins kon die mens reeds op die eiland aangekom het en onder die tiere begin afmaai het.[16]
Wat die kontak tussen die Javaanse en Balinese tier betref: dit is moontlik dat die tiere die vlak Straat Bali kon oorsteek wat die twee eilande skei en by die smalste punt net meer as twee kilometer breed is. Dergelike oortogte is moontlik, en getuienisse wil dit ook so hê, maar dit kon nog nooit bewys word nie.[17]
Aan die einde van die 18de eeu kom die tiere nog oor 'n baie groot deel van Java voor.[18][7] In 1822 was die tiere op Oos-Java tussen Panarukan en Banyuwangi so talryk, dat hulle 'n gevaar vir die vee begin inhou het.[19] Die ontbossing begin teen die middel van die 19de eeu soos duisende boere op Sentraal-Java en Madura begin rondtrek het. Gou word die hulpbronne en die wild deur die mens uitgeput: die tier begin uit hongernood die mens se vee aanval.[20]
Die navorser Peter Boomgaard het ongeveer dertig beweerde tieraanvalle tussen 1633 en 1968[21] en veertig voorvalle tussen 1812 en 1869 opgeteken.[22] Die gebrek aan gegewens uit die 18de eeu kan moontlik toegeskryf word aan 1) die konsentrasie getuienisse rondom die stad Batavia (tans Jakarta), die weinige belangstelling in hierdie stadspraatjies en laastens is daar in hierdie tydperk ook geen Daghregister bygehou nie. By nadere ondersoek blyk dit party verhale is pure herhaling, letterdiewery of is op so 'n wyse ingekleur om die belangstelling van die publiek te behou. Tog wil dit uit die verhale voorkom of die meeste slagoffers mans is wat buitenshuis werk, soos posbodes of die jongste en onbehoedsame aankomelinge (ongeskoolde arbeiders).[23] Omstreeks 1850 beskou die Javane op die platteland die tier as 'n vloek.[18] Party arbeiders weier volstrek om in die suikerriet-, rubber-, tabak- of koffieplantasies te gaan werk, uit vrees om aangeval te word.[24] Reisigers loop voortaan ook gewapend rond, sou die tier onverwags toeslaan.[23] Die Javaanse tier val ook vee aan en noop party erg kwesbare en afgeleë dorpies om versperrings op te rig, of om in 'n spookdorp te verander.[25] Die aanvalle was tydens en aan die einde van die moeson op sy meeste.[26]
Volgens Peter Boomgaard is dit nodig om nugter al hierdie verhale te bekyk; die tier word dikwels onnodig die sondebok gemaak om die verdwyning van vee of ontheemding van bevolkingsgroepe te verklaar.[27] Die voorval van die tier van Caringin was 'n twispunt wat lank in die Nederlandse parlement bespreek is – die inwoners van die dorpie Caringin (wat verbrand-en-verbou-landbou beoefen het) moes glo noodgedwonge hul huise verlaat voor 'n mensvretertier; in die werklikheid het hulle waarskynlik na die verlate ryslande toe getrek.[28] Die arbeiders sou op dieselfde manier die tier bloot as verskoning kon gebruik elke keer as hulle nie in die plantasies wou gaan werk nie.[27] Net so het die gesegde "tiervervuilde bos" in die volksmond ontstaan; dit word soos 'n epiteton (vaste uitdrukking) gebruik om na 'n ongerepte en dunbevolkte bos te verwys.[27]
Toe die Javaanse tier eers die dorpe begin binnegaan, het die tradisionele beeld van die dier by die inwoners ingrypend verander. Die regering gee in 1822 die jagters opdrag om die tiere van kant te maak.[20] Na raming word daar tussen 1830 en 1860 jaarliks ongeveer 1 250 tiere en luiperds op Java gedood. Die Javaanse tiere was op hul beurt weer die doodsoorsaak van 120 mensesterftes per jaar in 1860 en 30 sterftes per jaar teen die eeuwending (die jare 1900).[29]
Teen die aanvang van die 20ste eeu is die eiland Java deur 28 miljoen mense bevolk. Die jaarlikse rysproduksie is nie genoeg om die toekomstige geslagte te onderhou nie. Die landbougrond word binne 15 jaar met 150% vergroot. Tussen 1938 en 1975 het die woudbedekking op die eiland gekrimp vanaf 38% tot 8%, terwyl die Javaanse mensebevolking tot 85 miljoen toegeneem het.[3] Vanaf die aanvang van die 20ste eeu word orals op die eiland kiaatbosse (Tectona grandis), koffie en rubberbome (Hevea brasiliensis)[18] aangeplant, behalwe in die mees afgeleë en onbereikbare gebiede – waar die tier hom al hoe dieper en dieper in die onherbergsame dele van die land intrek.[30][7] Die tier is sedert die 1940's oor 'n groot gebied van die eiland reeds uitgesterf[31] – daar word nog op so 200 tot 300 tiere geraam wat oorgebly het.[20]
In die jare 1960 word die vernaamste prooidier van die Javaanse tier, die Javaanse hert (Rusa timorensis), platgetrek deur siekte.[18] Om sake nog te vererger is staatsprogramme van stapel gestuur om die wildevarke [wat ook deel van die tier se dieet uitmaak] as pesdier op grootskaal te vergiftig.[7] Ná die 30 Septemberbeweging en die daaropvolgende menseslagting van 1965–66 in Indonesië, versteek die gewapende groepe hulle in die reservate en dood van die laaste tiere.[18]
Bo en behalwe weens jag, die verdwyning van die tier se vernaamste prooidiere, en habitatverlies deur die oorgang van die biotoop (van oerwoud na produksiebosse), kan dieselfde bevolkingstal herbivore van weleer nie weer teruggebring word nie. Die gebrek aan kreupelbos op die grond maak die omgewing wel gunstig vir aapsoorte (primate), maar nie vir die wildevarke en veral die herte nie. Slegs die kleinste spesies, soos die moentjak, kan hier oorleef. Die Javaanse tier moet ook om die middelgrootte en klein prooisoorte met die Javaanse luiperd (Panthera pardus melas) meeding. Die luiperd is veel beter by die omgewing aangepas:[30] hierdie is 'n sprekende voorbeeld van wedersydse uitsluiting, aangesien twee roofdiere nie oor die lange duur dieselfde ekologiese nis kan deel nie.[32]
Teen die middel van die 1960's het die Javaanse tier in drie bewareas oorleef wat in die 1920's en 1930's gestig is: die Ujung Kulon en Baluran Nasionale Parke en die Leuweung Sancang Natuurreservaat. Teen die einde van die 1960's raak dit al hoe moeiliker om Javaanse tiere op te spoor en te skiet in Banyawangi in Oos-Java.[20] Toe die burgerlike opstand van 1965 klaar uitgewoed het, is geen tier weer in hierdie bewaringsgebied waargeneem nie.[18]
In 1971 is 'n ou wyfie doodgeskiet in 'n plantasie naby Meru Betiri, die hoogste berg suidoos van Java wat 1 192 meter bo seevlak is.[18] In 1972 word hierdie 500 km² omskep in 'n natuurreservaat.[18][33] Dit word beskerm deur 'n klein kontingent wildbewaarders en daar word vier bewaringsprojekte van stapel gestuur. Die reservaat is egter versnipper in twee groot plantasies wat in die dale geleë is. Die moontlike prooisoorte bied nie juis 'n groot verskeidenheid nie: daar wei 'n paar bantengs (Bos javanicus) naby die plantasies rond, maar die eintlike prooidier van die kat, die Javaanse hert, ontbreek. Die wildevarke kom wydverspreid voor, maar het 'n lae bevolkingsdigtheid.[7] In 1976 is die spore van drie tot vyf Javaanse tiere ten ooste van die park opgemerk.[34] Die prooi tot die tiere se beskikking in die park word egter as onvoldoende beskou om in hul lewensonderhoud te voorsien.[7]
In 1980 raai Seidensticker en Suyono die uitbreiding van die natuurreservaat ten sterkste aan. Ook die vernietigende menslike aktiwiteite moet in die gebied gestaak word. Die Indonesiese Instansie vir Natuurbewaring het gehoor gegee; in 1982 word die klein reservaat amptelik die Meru Betiri Nasionale Park. Al hierdie moeite om die subspesie te red is egter mosterd na die maal.[18]
In 1979 is die subspesie naby die berg Slamet op die grens tussen Sentraal-Java en Wes-Java opgemerk.[35] Onder leiding van die Institut Pertanian Bogor gaan 'n groep van dertig studente op ekspedisie na die Meru Betiri Nasionale Park. In groepies van vyf fynkam hulle die hele gebied[36] en kry uitwerpsels, krapmerke en spore.[35] In 1990 kom 'n ander groep studente slegs op spore af.[35]
In die najaar van 1992 is die allereerste studie in Meru Betiri Nasionale Park uitgevoer met selfskietende kameravalle wat orals gestel word; met die samewerking en seën van die Wêreldnatuurlewefonds Indonesië. Tussen Maart 1993 en Maart 1994 lewer die 19 strategiese wildkamerapunte geen katfoto's op nie. In dieselfde tydperk is daar van die tier ook geen (poot)spoor meer van te vinde nie.[37] Die amptelike verklaring word op wit en swart in die verslag uitgereik: die subspesie het uitgesterf.[38] Die Internasionale Unie vir die Bewaring van die Natuur het ook hieroor die doodsklok gelui in 2003.[15]
Die gerugte dat die Javaanse tier in Meru Betiri Nasionale Park moontlik oorleef het, wil maar net nie gaan lê nie. Die hoof van die park, Indra Arinal, bring nog 'n ekspedisie op die been. Weer word die park gefynkam; met die steun van die Sumatran Tiger Project stel die dertien spanlede regoor die park kameravalle op en stip hul posisies en bevindings neer. Die infrarooikameras is selfs ter beskikking gestel deur The Tiger Foundation.[39] 'n Jaar se werk laat die ondersoekspan met leë hande – buiten nou die foto's van die handjie vol plantvreters en die hordes stropers, natuurlik.[40]
Gerugte van die tier wat dan hier, dan daar, uit die bloute sy opwagting maak, het al deel van die volksgeloof geword. Dit was trouens die onderwerp van tweederdes van die briewe wat die Surabaya Post in 1991 ontvang het.[41] Die getuies glo vas die subspesie leef nog[42] – soos die tieraanvalle[43] of vermeende spore kan getuig.[44] Na verluid is vier tiere met twee welpies tydens die bosbrande in 1997 op die berg Merbabu (of die berg Merapi) in Sentraal-Java uit hul lêplek gerook.[35]
Dikwels berus hierdie opspraakwekkende gerugte bloot op spraakverwarring. In Javaans beteken die woord « macan » sowel tier as luiperd,[45] net soos dit in ou Afrikaans « tier » en in Suid-Amerikaanse Spaans « el tigre » ook die geval was.[46] Bowendien is die Javaanse bevolking dikwels salig onbewus of uit voeling met die ekologiese stand van die tier. In die 1990's glo baie stadsbewoners en plattelanders nog jy kan die dier agter elke bos uitskop – min wetende hy het lankal verdwyn.[45]
Ook die bewerings kon nooit gestaaf word nie. Niks wys daarop dat hierdie katagtiges tiere, laat staan nog Javaanse tiere is nie. Die Javaanse luiperd se spoorgrootte en loop(wyse) kan baie maklik vir die tier s'n aangesien word. Dit is altyd moontlik dat 'n ander subspesie met opset en onwettig in die natuur vrygelaat is. Hoe dit ook al sy – die eiland se ekologie is heeltemal verander en kan nie meer hierdie katspesie permanent onderhou nie.[30] Die biomassa van die Ujung Kulon Nasionale Park word byvoorbeeld in 1980 geraam op 500 kg/km², terwyl dit in die res van Asië wissel van 750 tot 3 300 kg / km².[47]
Voor die Tweede Wêreldoorlog is Javaanse tiere in Indonesiese dieretuine aangehou, maar tydens die oorlog is die dieretuine gesluit. Toe die vrede gesluit is was die Javaanse tier reeds so seldsaam dat dit makliker sou wees om die Soematraanse tiere aan te skaf.[3] Daar is geen Javaanse tiere in gevangenskap meer oor nie.[15]
Op Java beteken « macan » feitlik enige katagtige, wat vir die buitestander in die war kan bring. In Javaans beteken « macan » sowel "tier" as "luiperd". Daarby beteken « macan dahan » newelluiperd (Neofelis diardi) en « macan garambis » leeu (Panthera leo). Boonop word daar na die tier in die volksmond met drie folkloristiese woorde verwys: « macan loreng », die gewone tier, « macan sruni », die tier waarvan die strepe meestal op die kruis (agterstewe) is en « macan gembong », 'n katsoort met 'n liggrys kleur. In Indonesies word die tier « harimau » genoem (terwyl op sy beurt « harimau kumbang » ("kewertier") weer swartluiperd (panter), en « harimau dahan » ("taktier") luiperd beteken) en op Oos-Java kan « singa » ook gebruik word vir sowel "tier" as "leeu".[45] In Hoog-Javaans word die tier ook « sima » (uit die Sanskrit Siṁhaḥ, "leeu") genoem.[48]
Dwarsoor Suidoos-Asië word geglo die tier en die mens deel 'n gemeenskaplike voorsaat; daarom wil tradisie dit hê dat "die tier 'n mensesiel het". Volgens 'n ou Javaanse fabel was mens en tier oorspronklik planteters en het vreedsaam soos broers saamgeleef. Die tiere het geknibbel aan die blaartjies van die Paederia foetida en die doerian (Durio zibethinus). Maar op 'n dag loop iets skeef. By die voorbereiding van die maaltyd sny 'n man per ongeluk sy vinger af en hierdie stuk vleis beland toe iewers in die middagete van die tiere. Die tiere het smaaklik weggeval en van daardie dag af in wilde diere ontaard.[49]
Volgens 'n ander oorlewering aan die noordkus van Oos-Java sou die tiere en krokodille afstammelinge wees van Sjeh Sajjidina Ali, 'n skoonseun van Mohammed.[49]
Die magiese kragte wat aan hierdie tier toegeskryf word, hang ten nouste saam met die manier hoe die Javaanse kultuur die bos betrag: 'n geheimsinnige plek vol duistere en bose magte. Die oerwoud is die antoniem van beskawing.[29] Boonop is die bos kop in een mus met die tier. Volgens 'n Javaanse fabel beskerm die tier die bos deur die dorpenaars die skrik op die lyf te jaag, terwyl die bos op sy beurt weer die tier beskerm deur aan hom skuiling te bied. Voordat jy dus van die tier kan ontslae raak, moet jy die bos vernietig.[50]
Na bewering kan die tier die kesaktian [magiese kragte] kry deur vir veertig dae in 'n woudspelonk te vas en te mediteer. Dan raak hy in die woud onsigbaar. Dit is vir die tier egter taboe om deur 'n mens raakgesien te word; dan moet hy weer vir nog veertig dae vas om sy towerkragte te herwin.[50]
Die Javane moet ook hul veiligheid in die bos verseker. Uit ontsag word die tier herinner dat hy « 'n seun van Adam » is, en dan word 'n skietgebedjie opgestuur.[50] Omdat die tier uit die mens spruit [of ten minste dieselfde voorsaat deel], verstaan hy mos die Javaanse taal, en daarom is dit gevaarlik om die woord « macan » sommer so prontuit by die gewone naam te gebruik.[51] Die tier sal jou miskien hoor en kom ondersoek instel. Om daardie rede word bosbenamings bedink om met 'n ompad na die tier te verwys: nenek (« grootouer »), datuk (« oupa »), guda (« geheim, verborge »),[52] kiai of kiaine (« towergoed » of « towenare »).[49] Hierdie begrippe alleen spreek boekdele oor die verhouding en verwantskap tussen mens en towerdier – die kenmerkende simboliek wat die tier op Java omgeef.[52][49]
Die beskermgeeste dhanyang beskerm en verseker die vrugbaarheid van hul grondgebied, soos byvoorbeeld 'n bos of dorpie; in vele opsigte herinner hierdie verskynsel aan die genius loci. Hulle is boomgeeste en rotsgeeste, en word dikwels verwar met voorvadergeeste.[53] Die dhanyang neem dikwels die gestalte van 'n tier aan.[53] In die bos rondom Baluran word die geeste glo een enorme groot swart gedierte wat tierspore agterlaat.[50]
In die Javaanse kultuur beskik die grondleggers van die dorpie glo oor towerkrag, veral om met die tiere te onderhandel. Volgens 'n legende van Lumajang, het die stigter 'n persoon in 'n tier verander om die bos skoon te maak, waarna hierdie persoon toe kinders gekry het wat in weertiere kon verander. Die afstammelinge (seuns) moes hul afgestorwe vaders se vingers afsny om die vloek te breek. Iets soortgelyk het glo op Madura en op Oos-Java gebeur: die gees van 'n towenaar (en voorouer) kan hom opnuut as tier beliggaam, sou sy towerkrag nie aan sy nageslagte oorgedra kan word nie.[53]
Die dhanyang beskerm glo alles van die stigter, ook sy graf – soos die praalgraf van Sjeh Maulana Isak – of die godsdienstoegewyde skole waarvan hy die grondlegger was toe hy nog geleef het. So word die Tanjung Keraksaan Moslemskool deur 'n weldadige tier bewaak. Hierdie tier is die beliggaming van die heiligheid van die oprigter van die skool. 'n Ander oorlewering wil dit hê die tier kan opgeroep word deur 'n kyai (die eretitel wat "geleerde/geletterde" of "Korangeleerde/-geletterde" beteken). Die kyai moet eers gaan vas en aan al die voorskrifte voldoen en al die rituele nakom, voordat die formulier uitgespreek word wat die naam van die Opperwese aanroep. Die tiere wat dan te voorskyn kom is die gewaarwording van die beskermengele wat met die Koran en die Hadit vereenselwig word.[54]
Die tier is ook die beskermer van die sjamane; volgens die Suidoos-Asiatiese oorlewering is die tier een met die bos, en kan ook met die voorouers en beskermgeeste in verbinding tree. Die sjamane is glo baie eie met die tiere en word daarom dikwels met tiere en hul magiese eienskappe vereenselwig; die sjamane kan net soos die tiere verdwyn en verskyn.[55] Volgens oorlewering op Oos-Java kan hierdie tier wat deur die sjamaan in sy vertroue geneem is op twee pote loop en as rydier dien. Hy word opgeroep deur wierook te brand.[56]
Die laaste tipe tiergees wat mens kry is die reïnkarnasie van iemand wat aan onnatuurlike oorsake dood is, of gestraf word. Gewoonlik is hierdie tiere goedaardig en snel dikwels hul nasate te hulp. Volgens die Javaanse oorlewering verskyn die gees veertig dae na die dood ingetree het. Tussen die eerste en die sewende dag word die siel 'n gees en dan 'n tier. In Situbondo kan die tier opgeroep word deur wierook te brand, 'n offer te bring en dan 'n steentjie te werp.[56] Die opgeroepe tiere word macan onjangan genoem: hulle bewaak die huis en kan slegs deur diegene met kwade bedoelings gesien word.[56]
In die volksgeloof op Wes-Java beskik die liggaam en siel van die tier oor heelwat heilsame kragte. Die menslike siel van die kat word deur meditasie en vas opgeroep om te genees. Daar is talryke mediese boeke waarin uitgewei word oor die heilsame werking van die afbeelding of liggaamsdele van die tier. Die tande dien as afweermiddel teen die swartkuns. Die snorhare is weer giftig; net die gedagte dat jy dit op jou dra sal mense vir jou laat ligloop: jy's woes en gevaarlik. Op Oos-Java word geglo die tier het 'n stervormige been (die sengkel) wat towerkragte bevat. Hierdie been is in die linkerskouer genestel en verdwyn 'n uur na die dier se dood. Sou die been as amulet gebruik word, kry die besitter bomenslike kragte.[57]
Die tier het dus mag, en sy liggaam is deurtrek daarvan. Gerugte van tiere wat in stukke gekap word om amulette en bloeddeurdrenkte wapens daarvan te maak kom dikwels voor. Dit gebeur veral kort na afloop van die rampog macan.[58]
Die weertier (macan gadhungan) is 'n legende wat baie goed in Kediri bekend is en oor die algemeen op Oos-Java oorvertel word.[29] Die weertier word as boos beskou en moet nie verwar word met die tier wat deur verskillende geeste beliggaam word of die beskermers van die sjamane is nie.[59] Die weertier word dikwels gesien as die reïnkarnasie van 'n adellike wat in ballingskap in die Lodoyobos gesterf het. Die Lodoyobos, naby Blitar, is juis berug vir sy wrede tiere. Hierdie gedaanteverwisseling in 'n tier word van geslag tot geslag oorgedra deur kennis opgesluit in mantras, wat, volgens die legende, teruggevoer kan word na die eerste weertier wat in die Lodoyobos gebly het, in die tyd van koning Djojoboyo.[29] (Koning Djojoboyo was 'n heerser oor die Kediri-koninkryk op Oos-Java in die 12de eeu. Die profesieë wat hy sou neergepen het (die Ramalan Jayabaya), oefen steeds aansienlike invloed uit hoe die Javaanse geskiedenis gelees en verstaan word.)
'n Mens sou 'n weertier kon uitken aan 'n spleet in sy bolip (dus, 'n soort haaslip), en die hakke op die agterpote wat agterstevoor om sit. Tydens die gedaantewisseling word die gatkant letterlik voor: die gesig van die mens sou die tier se stert word. As mens sou die weertier nie veel eet nie en ook nie ryk word nie, maar wel 'n lang lewe hê. Die weertier is besonder gewild in die Suidoos-Asiatiese kuns en letterkunde. Selfs aan die einde van die 20ste eeu op Java kon jy maar weet: kort nadat 'n stuk verskyn het oor 'n tier wat in die omgewing gewaar is, sal daar gerugte van weertiere volg.[59]
Op Soematra en Oos-Java kan net mooi die teenoorgestelde ook geld: daar besit die weertiere wel 'n bolip, maar hierdie keer ontbreek die doodgewone middelkuiltjie by die mens nou heeltemal: "Is het gewoonlijk aanwezige kuiltje in de bovenlip bij uitzondering afwezig, dan is zoo een mensch een matjang gadoengan."[60]
In die laat-18de eeu het die Javaanse hof dikwels misdadigers en rebelle vir die tiere gegooi – as 'n soort godsoordeel. Hierdie straf het nie altyd op die dood uitgeloop nie: twee mans wat van die ongemagtigde toegang tot die kraton (paleis) beskuldig is, sou byvoorbeeld met stokke bewapen word waarmee hulle die drie uitgesoekte wrede tiere in die hok moes aandurf. Wie ook al dan lewendig uit die stryd getree het, is tot ballingskap veroordeel.[61]
Die rampog macan is 'n Javaanse offerseremonie wat plaasgevind het deur die loop van die 17de eeu tot met die aanvang van die 20ste eeu. Hierdie gebeurtenis het oorspronklik plaasgevind op die alun-alun (as strydperk) van die Javaanse koninklike hof. In die 19de eeu was daar twee rituele waarby tiere betrokke was. Dit was die tier-buffelgeveg (sima-maesa), waarby die Javaanse vorste 'n tier en 'n waterbuffel (karbou, Bubalus bubalis ) teen mekaar laat baklei het, wat meestal deur die waterbuffel gewen is, en die tierstekery of tierrampok (rampogan-sima). By die laasgenoemde ritueel, wat ook deur die regent gereël is, sluit mens 'n paar tiere en Javaanse luiperds (Panthera pardus melas) in kiste toe om hulle later op die strydperk weer vry te laat, omring deur 'n carré van Javane slaggereed met spiese, drie rye dik.[62][63] Sodra die tier uit sy kis gejaag word, sal hy probeer ontsnap, maar hom elke keer vasloop teen 'n muur van spiese wat hy probeer deurbreek. In verreweg die meeste gevalle sterf die tier aan die wonde wat hy op hierdie wyse opdoen. Tog kon 'n tier bo-oor die rye spiesdraers na sy vryheid spring.
Hierdie ritueel het gedurende die loop van die eeue ontwikkel. Tussen die einde van die 18de eeu en omstreeks die 19de eeu het die rampog macan vinnig sy heilige doel begin verloor en in 'n skouspel ontaard waarmee veral die Europese besoekers vermaak is.[64] Luiperds is al hoe meer ingespan hoe skaarser die tiere geword het.[62] Buitendien maak die woord (macan) geen onderskeid tussen 'n tier en 'n luiperd nie.
Uit die oogpunt van die Europese besoeker was die hele skouspel voor hom slegs die versinnebeelding van die stryd tussen goed en kwaad (met die tier as die sondebok).[64] By nadere ondersoek kon die buffel in der waarheid die mag van die Javaanse koninklike versinnebeeld wat seëvier oor die chaos en chtoniese magte wat voorgestel is deur die tier.[65][61] Die geveg kon ook 'n simboliese suiwering teen die chaos van die hele koninkryk uitbeeld.[65] Toe die mag van die Javaanse adel onder die Europese heerskappy en die staatsamptenare (priyayi) aansienlik begin taan,[66] verkry die diereslagting in die 19de eeu nuwe betekenis: die politieke stryd tussen die VOC (die tier) teen die Javaanse owerheid (die waterbuffel).[65][61]
Die Javaanse tier langs die kiste.
Die tier probeer op die vlug slaan.
Die spiese waarmee die tier doodgesteek kon word.
Die tier het 'n meerduidige beeld in die Javaanse kultuur. In die Javaanse tradisie is die tier baie sterk met die adel vereenselwig; maar tog nooit heeltemal nie. Histories gesien, het die priyayi gepoog om hierdie simboliek in ere te herstel (of selfs uit te brei) deur die rampog macan en tierjagte weer in te stel of te reël. Slegs die teendeel is hiermee bereik: die unieke koninklike beeld wat die tier sou uitstraal is juis sodoende verswak. Tog moet mens in die eerste plek nie uit die oog verloor dat die tier in Suidoos-Asië, en veral op Java in die besonder, ook met die geeste geassosieer is nie. En, net soos die mearcweard (wolf) in die Angelsaksiese letterkunde, is die tier die grensbewaker of baken waar beskawing eindig en die wildernis begin.[67]
Die tier is ook die bewaker van die morele orde. Die legendes met betrekking tot sjamane en voorouers is dikwels verwar en verruim om die hele Javaanse gemeenskap en sy maatskaplike sedelike welsyn as sodanig in te sluit. Die voorouerlike tiergees is die bewaker van die deug(de).[56] Die wakende rol van die leeuebeskermer wat tradisioneel in die Moslemkultuur voorkom, is egter ook op die eiland Java oorgeplant – daardie rol beklee die tier.[68]
Soos die bosse verdwyn het, het die groeiende bevolking Javane al hoe meer met die tier te doene gekry. Die teengestelde gevoelens (as dierebeskermer, maar ook woeste dier, 'n beeld nóg positief nóg negatief) het geleidelik eenduidig begin word: dié van 'n gevaarlike dier en wrede (mense)moordenaar.[41] Hierdie reputasie is grotendeels ongeregverdig en ongegrond – want die geliefde olifant het juis in hierdie tydperk meer mense omgebring as die tier self.[69] Ook die kontak met die Europese jagters (wat sensasionele geskrifte oor mensvretertiere geskryf het) kon die volkskultuur en -uitkyk verander het.[41]
Na afloop van sy verdwyning glo McNeely en Wachtel dat die Javaanse tier eens die krag van die natuur versinnebeeld het, maar tans deel uitmaak van die "Verlore Paradys". Die Javaanse tier word nou – meer nog as enige ander spesie – tot simbool verhef van die ongerepte natuur wat in Asië aan die verdwyn is.[70]
Die tier is saam met die buffel 'n dier wie se mistieke en politieke betekenis sterk tot uiting kom in die Javaanse hofliteratuur.[48] As tema word die weertier met name in die lang gedig uit die eerste derde van die 19de eeu behandel: die Serat Centhini.[29]
Die Sang Kancil is 'n versameling rympies[71] wat orals in die Maleise taalgebied gevind kan word, ook op Java. Die werk is opgebou uit 'n siklus verhaaltjies wat handel oor die avonture van 'n ondeunde en uitgeslape kantjil (Tragulus javanicus), wat veel magtiger diere ore aansit. Die Sang Kancil herinner die Franse historikus, Romain Bertrand, aan die Roman de Renart (d.w.s. Van den Vos Reynaerde) en die fabels van La Fontaine. In hierdie volksverhale word die tier, Si Harimau (uitgebeeld as 'n hooghartige koning wat sy onderdane mishandel), deur die slinkse Sang Kancil om die bos gelei.[71]
In die Europese literatuur van die 17de eeu is die werke nog deurdrenk van die mites rondom die wilde (en ongetemde) Asië. Die tier word dikwels beskryf as bloeddorstig en so groot soos 'n perd. Volgens 'n geskrif uit 1628 was daar 'n kat van glo amper ses meter lank (18 voet).[72]
Die Javaanse tier word nog baie gebruik in die Javaanse reklamebedryf, veral omrede hy vereenselwig word met krag en snelheid. Amulette en tierembleme word dikwels nog in motors of winkelvensters opgehang.[41] In die skimmespel (wayang), wat nog baie gewild is op die eilande Bali en Java, is die tierfiguurtjie een van die min dierekarakters en -poppe.[73] Bowendien open en eindig elke poppekas met die uitbeelding van die heelal in die vorm van 'n spitsberg (die lansetvormige Gunungan) as rekwisiet: die lewensboom, met 'n tier en banteng weerskante aan die voet daarvan.[74]
Wikimedia Commons het meer media in die kategorie Javaanse tier.
Wikispecies het meer inligting verwant aan: Javaanse tier
Die Javaanse tier (Panthera tigris sondaica) is 'n uitgestorwe tiersubspesie wat voorheen slegs op Java voorgekom het. Die dier was klein van gestalte, maar is ook uitgeken aan sy pels met fyn en strakke strepe, asook die lang snoet met die lang skeurtande. Daar is weinig oor sy gedragspatrone bekend.
Die plaaslike bevolking het die Javaanse tier afgemaai, maar ook sy habitat ontbos om plek te maak vir ryslande, kiaat-, koffie- en rubberboomplantasies. Soos sy vernaamste prooidiere, die Javaanse hert (Rusa timorensis) en die wildevark (Sus scrofa), al hoe skaarser geword het, moes die tier weens die habitatverlies ook nou al hoe meer om prooi meeding met die Javaanse luiperd (Panthera pardus melas). Die luiperd kon veel makliker by die nuwe veranderinge aanpas, omdat hy vernaamlik op klein tot middelgrootte prooidiere teer. Al hierdie faktore het uiteindelik bygedra tot die tiersubspesie se uitsterwing in die 1980's.
Hierdie tier maak ook deel uit van die Javaanse kultuurgoed. Omkleed met sy kragtige simboolwaarde word hy vereenselwig met die adelstand, natuurkragte, sjamanisme en voorvadergeesaanbidding. Dwarsoor die hele Suidoos-Asië huisves die tier glo 'n mensesiel wat die gedaante van 'n weertier kan aanneem en dan boosaardig kan raak. Die subspesie word ook vereenselwig met 'n offerseremonie wat as die rampog macan bekend staan.
El tigre de Java (Panthera tigris sondaica) és una de les tres subespècies extintes de tigre.[1] S'extingí el 1978, però part de la població de l'illa de Java creu que encara en queden exemplars en llibertat. Sovint hi ha gent que diu haver vist un tigre o les traces d'un tigre. Tanmateix, el més probable és que confonguin rastres de lleopards amb rastres de tigres. A principis del segle XIX encara hi havia tigres arreu de Java, però cap al 1940 ja només vivien als boscos i muntanyes més aïllats.
El tigre de Java es diferencia de les altres subespècies per la mida de certes parts del crani. Aquestes diferències són prou grans perquè alguns biòlegs recolzin agafar el tigre de Java, a vegades juntament amb el seu parent proper, el tigre de Bali (P. s. balica), i classificar-lo en una espècie pròpia, Panthera sondaica. Tanmateix, aquesta proposta no ha rebut una àmplia acceptació.
El tigre de Java (Panthera tigris sondaica) és una de les tres subespècies extintes de tigre. S'extingí el 1978, però part de la població de l'illa de Java creu que encara en queden exemplars en llibertat. Sovint hi ha gent que diu haver vist un tigre o les traces d'un tigre. Tanmateix, el més probable és que confonguin rastres de lleopards amb rastres de tigres. A principis del segle XIX encara hi havia tigres arreu de Java, però cap al 1940 ja només vivien als boscos i muntanyes més aïllats.
El tigre de Java es diferencia de les altres subespècies per la mida de certes parts del crani. Aquestes diferències són prou grans perquè alguns biòlegs recolzin agafar el tigre de Java, a vegades juntament amb el seu parent proper, el tigre de Bali (P. s. balica), i classificar-lo en una espècie pròpia, Panthera sondaica. Tanmateix, aquesta proposta no ha rebut una àmplia acceptació.
Tygr jávský, též tygr džunglový javánský, tygr ostrovní nebo tygr sundský[2] (Panthera tigris sondaica) je vyhynulý poddruh tygra (Panthera tigris), který žil pouze na ostrově Jáva. Zvíře bylo malých rozměrů, mělo jemnou, hustou, cihlově zbarvenou srst s černými pruhy. Na základě zkoumání DNA se zjistila blízká příbuznost s tygrem sumaterským a ještě výrazněji s tygrem balijským. O jeho chování nebylo získáno dostatečné množství informací. Asi nejpodrobnější zprávy zanechal holandský atlet a posléze i přírodovědec a ochránce indonéské divoké přírody Andries Hoogerwerf (1906–1977).
Vyhynutí tygra jávského způsobilo lovení místními lidmi a evropskými kolonisty, stejně tak jako mýcení původních lesů kvůli pěstování rýže, kávovníků, kaučuku a tekového dřeva. Také úbytek přirozené kořisti, kterou tvořili sambar ostrovní (Rusa timorensis) a prase divoké (Sus scrofa), snížil stavy těchto šelem. Navíc musel tygr o potravu a prostředí soupeřit s levhartem jávským (Panthera pardus melas). Všechny tyto faktory vedly k zániku poddruhu, jehož poslední věrohodná pozorování se datují do 70. let 20. století. Vyhynutí tygra jávského je v jihovýchodní Asii bráno nejen jako ztráta jednoho druhu, ale také jako symbol mizení divoké přírody.
V kultuře jávských obyvatel je tygr často uctívané zvíře se silnou symbolikou. Bývá obvykle považován za kladnou bytost chránící les a ovládající přírodní síly. Po celé jihovýchodní Asii se traduje, že má tygr lidskou duši, platí to zejména v pověrách o tygrodlacích. S poddruhem je také spojen obětní obřad Rampok macan. Své místo má i v populární kultuře, když se s motivem tygra natáčí nejenom reklamy, ale loutka tygra je jedna z mála zvířecích postav populárního loutkového divadla Wayang.
Na Jávě se tygrovi říká „macan”, což je však zavádějící, neboť „macan” je také běžný výraz pro levharta a všechny kočkovité šelmy obecně, jako je levhart Diardův (Neofelis diardi) – „macan dahan“, nebo lev (Panthera leo) – „macan garambis“. Tygři jsou v javánštině nazýváni třemi lidovými názvy: „macan loreng“, „macan gembong“ a „macan sruni“. V indonéštině se tygr nazývá „harimau”.[3]
Nejstarší fosilie tygrů nalezené na ostrově Jáva pocházejí z doby před zhruba 1 milionem let. Na Jávu se tygři dostali z kontinentální Asie.[4] Vystřídalo se zde několik poddruhů: Panthera tigris oxygnatha, Panthera tigris trinilensis a Panthera tigris soloensis.[5] Výzkumy prováděné v roce 2004 pomocí analýzy tří molekulárních markerů ze 134 různých vzorků byly použity k odhadu, že poslední společný předek všech poddruhů tygra žil před 72 000 − 108 000 lety, což je relativně pozdě ve srovnání s ostatními kočkovitými šelmami z rodu Panthera.[6] Moderní podoba tygra jávského se na Jávě objevila asi před 80 000 lety. Fosílie jsou četnější v mezolitu (před 10 000 – 5 000 lety), kdy byl ostrov přístupný z pevniny. Dle Petera Boomgaarda počet tygrů poklesl v neolitu (před 5 000 – 3 000 lety) zřejmě kvůli vyššímu zalesnění a možná i zvýšené lidské aktivitě.[7]
První popis tygra zveřejnil Carl Linné roku 1758 ve svém díle Systema Naturae. Poddruh tygr jávský popsal Coenraad Jacob Temminck v roce 1844 spolu s poddruhem tygr ussurijský (Panthera tigris altaica) a rozlišil je jen na základě délky kožešiny.[8] Jednotlivé poddruhy tygra byly původně popisovány podle velikosti těla, morfologie lebky a barvy a vzorů srsti,[6] avšak první popisy tygra jávského byly založeny na velmi malém počtu jedinců.[8] Současná kategorizace tygrů do 9 tradičních poddruhů stále vyvolává otázky a pochybnosti. Někteří biologové (Mazák, Groves) považují tygra jávského za samostatný druh Panthera sondaica.[9] Na základě zkoumání DNA se zjistila blízká příbuznost s tygrem sumaterským a ještě výrazněji s tygrem balijským.[10]
Tygr jávský byl jedním ze tří poddruhů tygra, který se vyskytoval pouze na jednom ostrově a to na Jávě.[9] Pro velké predátory, jako byli tygři, však muselo být obtížné žít v této oblasti, protože jsou zde hojné deště, biomasa je malá a ostrov se nachází na okraji území velkých jelenovitých kopytníků.[11] Dle pozorování v národním parku Ujung Kulon dávali tygři jávští přednost životu podél hustě zalesněných oblastí mezi pobřežím a kopcovitým terénem dále ve vnitrozemí.[12]
Tygr jávský měřil zhruba 2,3–2,7 m, samci byli obvykle poněkud delší než samice.[13] Hmotnost se odhadovala od 100 do 141 (resp. 142[14]) kg u samců a 75−115 kg u samic.[15][16][17][pozn. 1] Konstitucí byl menší než jeho příbuzní z kontinentu, dosahoval zhruba týchž rozměrů a hmotnosti jako tygr sumaterský (Panthera tigris sumatrae), ale byl větší než vyhynulý tygr balijský (Panthera tigris balica).[15][16] Stopu měl mohutnější než příbuzný tygr indický (Panthera tigris tigris), její průměr dosahoval 12–20 cm.[18][19][20] Pruhy byly tmavé a uspořádané blízko sebe, na bocích tvořily smyčky.[19] Základní barva srsti byla tmavě oranžová až cihlová, zřetelně tmavší než u tygra sumaterského, ale většinou poněkud světlejší než u tygra balijského.[21][22] Dalším výrazným znakem oproti jiným poddruhům byly dlouhé hmatové vousy.[19] Hlava měla protáhlý a úzký tvar, s výraznou týlní kostí. U samců lebka měřila 30,6−34,9 cm, u samic pak 27,0−29,2 cm.[16][17] Tygři jávští se vyznačovali masivními trháky, neúměrně velkými k celkové velikosti lebky.[9]
Malá velikost tygra jávského oproti dalším druhům tygrů byla pravděpodobně dána takzvaným Bergmannovým pravidlem, tvrdícím, že teplokrevní jedinci žijící v teplých oblastech většinou dosahují menšího vzrůstu než jejich příbuzní z chladnějších regionů.[15] Svou roli zřejmě hrála i velikost kořisti. Na rozdíl od velkých kopytníků kontinentální Asie se na ostrově Jáva nacházejí pouze menší druhy, což možná zapříčinilo i menší velikost tygra.[23]
Tygři jávští byli aktivní převážně v noci. Často dokázali za tmy ujít vzdálenosti i mnoha kilometrů. V pobřežních oblastech se s oblibou pohybovali po písečných plážích, kde se nalezlo množství stop. Jako ostatní tygři i tito měli rádi vodu a řídké bahno, rádi se koupali a chladili v jezerech či řekách. Chybějí nicméně přímé důkazy, že by plavali přes mořské úžiny na ostrovy při pobřeží Jávy.[24]
Tygr jávský lovil především sambary ostrovní (Rusa timorensis) a prasata divoká (Sus scrofa), kteří tvořili hlavní složku jeho potravy. Živil se také bantengy (Bos javanicus), muntžaky sundskými (Muntiacus muntjak) a kančily jávskými (Trugalus javanicus).[25][26] Někdy lovil vodní ptáky a plazy. Dle zbytků potravy v nalezené stolici bylo zjištěno, že se živil i menší kořistí, například opicemi, dikobrazy a oviječi druhu Arctogalidia trivirgata.[27] Nedá se vyloučit, že napadal i malé nosorožce jávské (Rhinoceros sondaicus), čemuž však nasvědčují pouze nepřímé indicie (srovnání s kontinentálními tygry, kresby, neověřená svědectví).[28] Tygři útočili převážně ze zálohy. Pokud byli svou kořistí spatřeni, obvykle neplýtvali silami při marném pronásledování či neriskovali přímý střet s nebezpečnými zvířaty. Správce rezervace Ujung Kulon Andries Hoogerwerf se stal v říjnu 1938 svědkem události, kdy po pasece jdoucí tygřice byla spatřena pasoucími se jeleny a bantengy. Když se šelma dostala na vzdálenost asi 100 metrů, jeleni se semkli a upřeně ji pozorovali, zatímco bantengové utvořili půlkruh, a s mláďaty chráněnými kravami a býky pomalu postupovali směrem k ní. Tygřice se nejprve pokoušela skrývat a mířila k jelenům, ale když viděla, že je prozrazena, odkráčela míjejíc přitom bantengy na velmi malou vzdálenost pryč.[29] V lednu 1939 Hoogerwerf pozoroval tygřího samce a býka bantenga, kteří se potkali na malé mýtině, a aniž by měli snahu jeden druhého napadnout, tygr v poklidu zmizel v lese.[30]
O jejich rozmnožování a dalších detailech ze života bylo zjištěno jen málo informací. Tygři jávští neprojevovali tak často svou přítomnost řevem, jako například tygři indičtí. Pokud už řvali, bylo to obvykle v noci, pozdě odpoledne nebo navečer.[31] Rozsah jejich teritorií byl pouze odhadnut na základě stop a biomasy předpokládané kořisti v uvedené oblasti. Má se za to, že na jedno zvíře mohlo připadat 75–170 km².[25] Teritoria se pravděpodobně prolínala, mezi jedinci zřejmě panovala jistá míra tolerance.[32] Značkování území prováděli tygři drásáním kůry stromů, hrabáním hlíny, močením a exkrementy, které nikdy nezahrabávali.[33]
Pářící rituál těchto šelem nebyl spatřen. Zdá se však, že tygr jávský nebyl polygamní, jako například lvi, nicméně samice se se samci setkávaly pouze v období říje.[34] Doba březosti se uvádí na 100−106 dní.[35] Počet mláďat byl spíše menší, zaznamenané maximum je 4, ale nejčastější pozorování hovoří o 1–2.[36]
Koncem 18. století došlo k rozšíření tygrů téměř po celém ostrově.[37] Roku 1822 se na východní Jávě jejich populace zvýšila natolik, že představovala nebezpečí pro dobytek.[3] Kvůli masivnímu odlesňování v polovině 19. století však začali tygři přicházet o svůj domov a útočit na lidi i hospodářská zvířata.[38] Existuje třicet příběhů o útocích na lidi z let 1633 a 1687 a dalších čtyřicet mezi roky 1812 a 1869.[39] Jejich analýza ukázala, že některé z nich byly vymyšlené nebo přikrášlené.[40]
Roku 1850 byl tygr jávský považován za nebezpečí. Někteří z rolníků odmítali chodit na plantáže cukrové třtiny, kaučukovníku, tabáku nebo kávy ze strachu z napadení. Cílem ataků se stal i dobytek. Obyvatelé tak ve strachu z tygrů ohrazovali své vesnice, nebo je dokonce opouštěli. Útoky dosahovaly nejvyšší intenzity v průběhu a na konci monzunů.[41] V roce 1822 zdejší vláda poprvé využila profesionální lovce tygrů.[38] Odhaduje se, že mezi roky 1830 až 1860 bylo na Jávě každoročně zabito celkem 1250 tygrů a levhartů.[42]
Na počátku 20. století žilo na ostrově Jáva 28 milionů lidí a roční produkce rýže se stala nedostatečnou. Plocha obdělávané půdy se proto zvýšila. V letech 1938−1975 se lesní porost zmenšil z 23 % na 8 %, zatímco počet obyvatel vzrostl ze 46 na 85 milionů.[43] Na začátku dvacátého století došlo téměř po celém ostrově k vysazování lesů teky obrovské (Tectona grandis) a kaučukovníku (Hevea brasiliensis). Vedle nich se zde pěstovaly také kávovníky.[44] Dalším problémem byl neustávající lov jak ze strany domorodců, tak koloniálních – převážně holandských – lovců. Evropané považovali zabíjení velkých šelem za sport a leckdy v něm mezi sebou pořádali isoutěže. Například A. J. M. Ledeboer se rozhodl, že překoná lovce Hofmana, který na Sumatře zabil přes 100 tygrů. Vytvořil si na Jávě za tímto účelem celou síť informátorů, kteří mu podávali zprávy, kdy a kde je příhodné tygry střílet. Začal v roce 1910 a o 23 let později „rekord“ překonal, což mu ovšem nebránilo zabíjet šelmy i nadále, a to až do začátku druhé světové války.[45] Místní obyvatelé při lovu používali nejčastěji metodu otrávených návnad či pastí nebo instalaci pušek na samospoušť. Intenzivnějšímu lovu bránila snad jedině skutečnost, že tygr byl mnohými stále vnímán jako mýtická bytost, kterou je možno zabíjet jen omezeně.[46] Vlivem lovu však okolo roku 1940 tygři zmizeli z velké části ostrova. Jejich populace se tehdy odhadovala na 200−300 jedinců.[38]
V roce 1960 postihla epidemie sambary ostrovní a divoká prasata byla hromadně trávena, čímž tygr přišel o nejdůležitější zdroje potravy. Nedostatek přízemní vegetace vedl k rozšíření primátů a dalšímu snížení stavů divokých prasat a velkých kopytníků. Kvůli kořisti se navíc tygr jávský ocitl v kompetičním vztahu s levhartem jávským.[44] V 60. letech došlo v Indonésii k občanským nepokojům a ozbrojené skupiny, které hledaly útočiště také v přírodních rezervacích, zabily množství tygrů.[47] Na vzniklou situaci zareagovaly i úřady. Lov postupně získal různá omezení, až byl v roce 1965 zakázán úplně (a to i na Bali).[48] V roce 1970 si nicméně A. Hoogerwerf posteskl: „Dá se pochybovat o tom, zda zákaz střílení tygrů na Jávě a Bali vyhlášený v červenci 1965 bude mít nějaký příznivý efekt. Je prakticky jisté, že mimo území rezervací neexistuje pro tygra na Jávě místo a je naprosto nezbytné, aby byla ochrana zavedená uvnitř těchto útočišť přísně vynucována.“[48]
Do poloviny 60. let dvacátého století žil tygr jávský ve třech chráněných oblastech: v Národním parku Ujung Kulon, v Národním parku Baluran a přírodní rezervaci Leuweung Sancang a v 60. letech se ještě vyskytoval ve východní Jávě v oblasti Banyuwangi,[38] od roku 1965 však nebyla další pozorování hlášena.[49] V roce 1971 přesto došlo k zastřelení jednoho kusu na plantáži v úbočí hory Gunung Betiri (nejvyšší hory na ostrově)[50] a roku 1976 byly nalezeny stopy 3−5 tygrů na východní straně oblasti.[51] Přilehlé území o rozloze 500 km2 bylo vyhlášeno přírodní rezervací Meru Betiri.[50] Množství kořisti v rezervaci však jeho potřebám nedostačovalo[8] a v této oblasti byl také tygr pozorován naposledy.[52]
V oblasti Halimun Reserve na západní Jávě došlo roku 1984 zřejmě k zabití jednoho exempláře. Následující expedice šesti biologů vyslaná do této lokality roku 1990 ovšem nepřinesla žádné přímé důkazy o přežívání dalšího zástupce.[53] V roce 1987 provedla skupina třiceti studentů z Institut Pertanian Bogor výpravu do NP Meru Betiri. Po prohledání oblasti objevili známky přítomnosti tygrů jávských. Při pátrání na podzim roku 1992 v NP Meru Betiri nasadili biologové fotopasti. Od března 1993 byly po dobu jednoho roku rozmístěny na 19 místech, avšak tygra nevyfotily ani jednou. Neobjevila se ani žádná indicie naznačující jeho přítomnost.[54] Po skončení expedice tak byl tygr jávský prohlášen za vyhynulého.[55]
Přírodní rezervace a parky tygra nezachránily. K zachování druhu se nabízela ještě možnost rozmnožit jedince chované v zajetí. Tygři jávští žili v evropských zoo v Rotterdamu, Berlíně a zřejmě i v Budapešti (zde ale pravděpodobně šlo o tygry sumaterské) a dále byli chováni také v indonéských zoo. Během druhé světové války však došlo ke zrušení indonéských zoologických zahrad a jejich tygři zmizeli neznámo kam. Po válce se v rámci obnov zoologických zahrad do sbírek místo tygrů jávských, jež bylo obtížné pro jejich malou početnost získat, odchytili tygři sumaterští.[56] Ani v Evropě nedošlo k žádným pokusům o vytvoření životaschopné populace v zajetí.[19] V holandském National Museum of Natural History „Naturalis“ se nacházejí dvě tygří kůže (jedna přivezena ze západní části Jávy Heinrichem Kuhlem, Johanem Christiaanem van Hasseltem a Gerritem van Raaltenem, druhá pochází z uhynulého jedince v ZOO Rotterdam) a vedle toho navíc ještě deset lebek.[19] Německé Wiesbaden Museum má jednu kůži z roku 1825.[19]
V letech 1997−1998 během požárů, které Jávu zasáhly, bylo hlášeno několik neoficiálních pozorování tygra. Popis těchto zvířat však nakonec odborníci přisoudili jiné kočkovité šelmě, a sice levhartovi, jenž se na tomto ostrově také vyskytuje.[57] O deset let později, během listopadu 2008, se v centrální oblasti Jávě nalezla mrtvá žena, jež údajně zemřela při útoku tygra. I vesničané, kteří tělo objevili, tvrdili, že pozorovali tygra v okolí.[58]
Po erupci sopky Merapi v říjnu 2010 dva indonéští vesničané sdělili, že nalezli otisk tygří tlapy v popelu. Pracovníci nedalekého národního parku se však nedomnívali, že by tyto stopy patřily tygrovi.[59] Roku 2012 prohlásil biolog Didik Raharyono serveru The Jakarta Post, že je přesvědčen o existenci tygra na Jávě na základě svého 14letého pátrání po něm. Posledním důkazem prý představoval kousek kůže o rozměrech 5×6 centimetrů pocházející údajně z tygra.[60]
Následující rok (2013) byly v NP Semeru objeveny stopy drápů na stromech, jež jsou na základě jejich velikosti přisuzované tygrům. Mnoho obyvatel navíc tvrdilo, že pozorovali v okolí pruhované zvíře.[61]
V srpnu roku 2017 byl v javánském národním parku Ujung Kulon pořízen fotografický záznam údajně tygra jávského, pravděpodobně se však spíše jednalo o tamní poddruh levharta.[62]
V jihovýchodní Asii jsou tygři a lidé obvykle považováni za potomky společného předka. Podle tradice má tygr „duši člověka”. Dle jávské bajky byli lidé i tygři zpočátku vegetariáni a žili společně jako rovný s rovným. Tygři pojídali listy rostliny Paederia foetida a plody durianu (Durio zibethinus). Jednou si člověk při přípravě jídla uřízl prst, který tygr spolu s potravou spolkl. Maso mu zachutnalo a stalo se z něj divoké zvíře.[63]
Magické síly připisované tygrovi jsou úzce spjaty s vnímáním pralesa v jávské kultuře jako nebezpečného a tajemného místa plného zlovolné magie. Džungle je opakem civilizace.[64] Bajka říká, že tygr džungli chrání tak, že z ní plaší lidi a ta mu na oplátku poskytuje útočiště. Pokud tygr stráví čtyřicet dní v jeskyni meditací a půstem, získá magickou moc, kesaktian, která mu umožňuje stát se v džungli neviditelným. Pro tygra je tabu, aby byl viděn člověkem. Jestliže ho člověk spatří, musí se tygr za trest postit ještě dalších čtyřicet dní, aby se jeho magické schopnosti obnovily.[65]
Podle jávských tradic musí člověk, chce-li být v džungli v bezpečí, ukázat k tygrovi respekt připomenutím, že oba jsou synové Adama a poté se pomodlí.[65] Tygr kvůli společnému původu s člověkem rozumí lidské řeči a slovo macan může v pralese upoutat jeho pozornost. Proto je nazýván opisně: nenek („děd”), datuk („otec”), guda („tajemný”)[66] a kiai nebo kiaine (magická bytost nebo objekt).[63] Tato slova odkazují na společného předka tygra a člověka a na spojení tygra s magií džungle.[67]
Strážní duchové dhanyang podle pověsti ochraňují místa, kde se vyskytují. Může například jít o vesnici nebo kus pralesa. Zároveň také zajišťují plodnost půdy. Jsou to obyvatelé stromů a skal, občas bývají zaměňováni s duchy předků.[68] Dhanyangové se často zjevují jako tygři, ale v pralese okolo oblasti Beluran na sebe berou podobu obrovské černé šelmy, která po sobě zanechává tygří stopy.[65]
V tradiční jávské kultuře byli předci–zakladatelé vesnic nadáni magickými schopnostmi, díky kterým mohli komunikovat s tygry. Dle legendy z Lumajangu proměnil zakladatel vesnice jednu osobu v tygra, aby mu pomáhala čistit džungli. Z potomků tohoto tvora se stali tygrodlaci. Dalším mužským potomkům z této linie pak museli po smrti usekat prsty, aby nedošlo k další proměně. Podobně v Maduře, ostrově při východním pobřeží Jávy, se duše předka může reinkarnovat do podoby kouzelného tygra.[68] Duchové dhanyang chrání vše, co má něco společného s předky–zakladateli, včetně jejich hrobů.
Tygr je také strážcem šamanů, kteří se podle tradic mohou obracet na předky, strážné duchy a umí komunikovat s lesem. Šamany obvykle doprovázeli tygří společníci, který byl fyzickou manifestací šamanovy spirituální síly a často také inkarnací jeho ducha či magie jeho předků.[68] Tento šamanův přítel mohl dle jávských tradic chodit po dvou nohách a někdy ho vozil na hřbetě. Byl prý přivoláván pálením vonných směsí.[69]
Jinou podobou tygřího ducha může představovat také reinkarnace do osoby, která zemřela nepřirozenou smrtí nebo byla popravena. Tito duchové jsou obvykle mírumilovní a pomáhají svým potomkům. Podle jávské tradice se z oběti stává duch po čtyřiceti dnech. Mezi prvním a sedmým dnem se duše mění v ducha, který na sebe poté bere podobu tygra. V Situbondu se věří, že tygřího ducha lze vyvolat pálením vonné směsi, předložením obětiny a vhozením oblázku do ohně.[69] Takovíto tygří duchové se nazývají macan onjangan. Chrání domov a prý je spatří pouze člověk s nedobrými úmysly.[69]
Tělo a duše tygra mají dle pověr ze západní Jávy léčivé schopnosti. Právě lidská duše propůjčuje tygrovi léčivé vlastnosti, které lze vyvolat například meditací. Ve starší lékařské literatuře je možné nalézt mnoho různých návodů, jak využít části tygřího těla k léčení. Zuby tygrů chrání před černou magií. Vousy jsou otrávené a člověk, který je nosí u sebe, působí nelítostně a nebezpečně. Na východní Jávě se věřilo, že má tygr v těle kost ve tvaru hvězdy nazývanou sengkel, ve které je umístěna veškerá jeho síla. Nachází se prý v levém rameni a zmizí hodinu po smrti tygra. Jestliže ji má někdo u sebe jako amulet, získá nadlidské schopnosti.[70]
Tygrodlak, známý pod názvem macan gadhungan, je mytická bytost rozšířená v Kediri a na východní Jávě obecně.[64] Je považován za zlou bytost a nesmí být zaměňován s hodnými tygřími duchy a tygřími společníky šamanů.[71] Obvykle je považován za reinkarnaci aristokrata, který zemřel ve vyhnanství v džungli v oblasti Lodoyo. Přeměna na tygra představuje umění přenášené z generace na generaci prostřednictvím mantry. První tygrodlak se podle místních legend objevil v Lodoyo v době, kdy vládl král Djojoboyo.[64][pozn. 2]
Tygrodlaka lze rozpoznat díky tomu, že nemá paty a vertikální rýhu nad horním rtem. Během přeměny se z lidské hlavy stává tygří ocas. V lidské podobě tygrodlaci pojídají potravu jenom zřídka. Nedokáží shromažďovat bohatství, ale mají velmi dlouhý život. Tygrodlak je velmi populární postavou v literatuře a umění jihovýchodní Asie. Ještě na konci 20. století, když se někde objevily zprávy o údajném pozorování tygra, rozšířily se zároveň i legendy o tygrodlacích.[71]
Až do konce osmnáctého století byli tygři používáni na trestání provinilců. Šlo o formu ordálu, který vždy nemusel končit smrtí odsouzených. Například v Kratonu byli dva muži obvinění z vniknutí do královského paláce zavřeni do klece s třemi tygry. Přestože na svou obranu mohli použít pouze hole, střet se šelmami přežili a byli vypovězeni do exilu.[72]
Rampok macan je starý jávský obřad prováděný na tamních královských dvorech od 17. do 20. století. Obřad se skládal ze dvou částí. V první části, sima-maesa, tygři bojovali v klecích s vodními buvoly.[pozn. 3] Ve druhé části, rampogan-sima, bylo několik tygrů umístěno do kruhu mužů ozbrojených kopími, kteří měli tygry zabít při jejich pokusech o útěk.[73][74] Rituál se během staletí postupně vyvíjel. Ztratil na posvátnosti a mezi 18. a polovinou 19. století se z něj stala již spíše lidová zábava a show pro návštěvníky z Evropy.[75] Kočkovité šelmy, chycené před obřadem, byly drženy v zajetí až do skončení obřadu. Šlo převážně o tygry jávské nebo levharty jávské, kteří nahradili časem stále vzácnější tygry.[74] V roce 1846 navštívil britský přírodovědec Joseph B. Jukes palác místního sultána v Bankalangu (Madura) a stal se svědkem zápasu tygra a buvola. V knize vydané o rok později to popsal takto:
„Na dvoře stála velká čtvercová klec zčásti zastřešená. Na jedné straně bylo pódium pro vyvolené diváky, zatímco obyčejní lidé se mačkali okolo. Na tygra byl žalostný pohled. Ačkoliv šlo o velké a kdysi zřejmě silné zvíře, nyní vypadalo nemocné, vyhládlé a zestárlé. Jednalo se o dobře známého jedince, který dříve zabil sedm lidí. Chycen byl před více než dvaceti dny a nedostal od té doby najíst. Tygr ležel přikrčený v rohu klece a nejevil zájem se pohnout, zatímco samec velkého vodního buvola stál naproti a bezstarostně ho pozoroval. Ačkoliv tygra dráždili pochodněmi a horkou vodou, staré nebohé zvíře jenom řvalo a snažilo se odplazit pryč. Když býk uviděl jeho pohyb, zasupěl a zaútočil na něj. Přitlačil ho hlavou na stěnu klece, nabral na rohy a vyhodil jednou nebo dvakrát do vzduchu. Bezvládný tygr dopadl na záda a býk ho nechal být. Celkově to bylo nejen kruté ale i hloupé, nezajímavé a nechutné představení.“[76]
Tento rituál vnímali lidé jako boj společnosti se zlem, které znázorňovali tygři.[75] Podrobnější výklad Rampok macanu ukazuje, že šlo spíše o znázornění vítězného boje jávských panovníků, symbolizovaných buvolem, s chaosem, který představoval tygr, nebo o symbolické očištění království od chaosu.[77] V 19 století se stal Rampok macan ukázkou moci a bohatství vládnoucí třídy[64] a symbolickou ukázkou politického boje mezi holandskou Východoindickou společností (tygr) a jávskými autoritami (buvol).[72][77]
Tygři před obřadem v klecích
Prostranství s tygry obklopené kopiníky
Zabití tygra
V jávské kultuře má tygr silnou symboliku. Byl obvykle spojován s královskou hodností, díky neustálé snaze javánských úředníků (priyayi) popularizovat místní tradice jako Rampok macan nebo lovy na tygry však došlo k postupnému oslabení spojení mezi tygry a panovníky. Tygři jsou obecně v celé jihovýchodní Asii považováni za myslící zvířata žijící na rozhraní civilizace a volné přírody.[78]
Když se tygři kvůli ztrátě lesů postupně stále více setkávali s lidmi, začala převažovat víra, že se jedná o nebezpečné zvíře a krutého zabijáka. Tato změna v myšlení byla způsobena i kontaktem s evropskými lovci, zodpovědnými za obraz tygra jako lidožravé bestie.[79] Po vyhynutí této šelmy Jeffrey McNeely a Paul Wachtel v knize Duše tygra (Soul of the Tiger: Searching for Nature's Answers in Southeast Asia, 1988) konstatovali, že původní symbol síly přírody, tygr jávský, se stal symbolem ztraceného ráje. Vyhynutí tygra jávského je v jihovýchodní Asii bráno nejen jako ztráta jednoho druhu, ale jako symbol mizení divoké přírody.[80]
Tygři jsou zvířata, která se v jávské literatuře často objevují jako mystická či ve spojení s politikou. Tygrodlaci jsou zmiňováni v básni Serat Centhini z 19. století. Dětský příběh Sang Kancil, populární nejen na Malajském souostroví, vypráví o mazaném kančilovi (Tragulus javanicus), který obvykle napálí mnohá silnější zvířata. Tygr zde vystupuje jako domýšlivý král, jenž zneužívá své poddané a je rovněž kančilem oklamán.[81] V evropských pramenech (cestopisech) ze 17. a 18. století je tygr jávský obvykle popisován jako mytický krvelačný tvor o velikosti velblouda či koně.[82]
Tygr jávský je na Jávě často používán v reklamách jako symbol rychlosti a síly. Mimo to zde často lidé vlastní tygří amulety nebo symboly připomínající tygra, které vystavují v automobilech nebo ve výkladních skříních.[83] Také ve stínovém divadle Wayang, velice populárním na Jávě a Bali, tvoří tygr jednu z mála zvířecích loutek.[84]
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Tigre de Java na francouzské Wikipedii a Javan tiger na anglické Wikipedii.
Obrázky, zvuky či videa k tématu tygr jávský ve Wikimedia Commons
Tygr jávský, též tygr džunglový javánský, tygr ostrovní nebo tygr sundský (Panthera tigris sondaica) je vyhynulý poddruh tygra (Panthera tigris), který žil pouze na ostrově Jáva. Zvíře bylo malých rozměrů, mělo jemnou, hustou, cihlově zbarvenou srst s černými pruhy. Na základě zkoumání DNA se zjistila blízká příbuznost s tygrem sumaterským a ještě výrazněji s tygrem balijským. O jeho chování nebylo získáno dostatečné množství informací. Asi nejpodrobnější zprávy zanechal holandský atlet a posléze i přírodovědec a ochránce indonéské divoké přírody Andries Hoogerwerf (1906–1977).
Vyhynutí tygra jávského způsobilo lovení místními lidmi a evropskými kolonisty, stejně tak jako mýcení původních lesů kvůli pěstování rýže, kávovníků, kaučuku a tekového dřeva. Také úbytek přirozené kořisti, kterou tvořili sambar ostrovní (Rusa timorensis) a prase divoké (Sus scrofa), snížil stavy těchto šelem. Navíc musel tygr o potravu a prostředí soupeřit s levhartem jávským (Panthera pardus melas). Všechny tyto faktory vedly k zániku poddruhu, jehož poslední věrohodná pozorování se datují do 70. let 20. století. Vyhynutí tygra jávského je v jihovýchodní Asii bráno nejen jako ztráta jednoho druhu, ale také jako symbol mizení divoké přírody.
V kultuře jávských obyvatel je tygr často uctívané zvíře se silnou symbolikou. Bývá obvykle považován za kladnou bytost chránící les a ovládající přírodní síly. Po celé jihovýchodní Asii se traduje, že má tygr lidskou duši, platí to zejména v pověrách o tygrodlacích. S poddruhem je také spojen obětní obřad Rampok macan. Své místo má i v populární kultuře, když se s motivem tygra natáčí nejenom reklamy, ale loutka tygra je jedna z mála zvířecích postav populárního loutkového divadla Wayang.
Java-tigeren levede kun på den indonesiske ø Java. Man mener at Java-tigeren uddøde i 1980'erne, men allerede 1950'erne var der kun 25 tilbage, den sidste der er blevet set, var i 1979.Tigeren var op til 3m lang
StubDer Java-Tiger (Panthera tigris sondaica) war eine ausgestorbene Unterart des Tigers, die bis in die 1980er Jahre auf der indonesischen Insel Java beheimatet war. Der Java-Tiger war eine von drei Unterarten, deren Vorkommen auf die Sundainseln beschränkt waren beziehungsweise sind. Die IUCN (International Union for Conservation of Nature and Natural Resources) führt den Java-Tiger seit 2003 als „Ausgestorben“ (extinct).[2]
Java-Tiger waren sehr klein im Vergleich zu anderen Unterarten des Festlands, jedoch größer als Bali-Tiger. Männliche Tiere erreichten eine Körperlänge von 200 bis 245 cm bei einem Gewicht von 100 bis 140 kg. Weibliche Tiere waren kleiner und wogen nur 75 bis 100 kg. Ihre Nase war lang und schmal, ihr Hinterkopf auffallend schmal. Ihr Fell hatte lange dünne Streifen, die etwas zahlreicher waren als beim benachbarten Sumatra-Tiger,[3] der einzigen noch lebenden insularen Unterart der Tiger. Die im Vergleich zu den Unterarten des Festlands geringere Körpergröße des Java-Tigers wird mithilfe der Bergmannschen Regel erklärt: die Beutetiere des Java-Tigers sind kleiner als die Arten von Hirschen und Wildrindern, die auf dem asiatischen Festland verbreitet sind. Der Durchmesser der Pfotenabdrücke von Java-Tigern war jedoch größer als der des Bengal-Tigers in Bangladesch, Indien und Nepal.[4]
Ende des 18. Jahrhunderts waren Tiger über den größten Teil der Insel Java verbreitet. Um 1850 betrachteten die Menschen in den besiedelten Gebieten der Insel Tiger als eine Plage. Bis 1940 hatten sich die Tiger in abgelegene Bergregionen und bewaldete Gebiete zurückgezogen. Um 1970 lebten die einzig bekannten Tiger in der Region um den höchsten Berg der Insel, Gunung Betiri (1192 m), an der südöstlichen Küste, die bis dahin wegen des steil abfallenden und schroffen Terrains nicht besiedelt war und 1972 zum Wildreservat erklärt wurde. Zuletzt wurden Tiger 1976 in diesem 500 km2 großen Schutzgebiet gesichtet.[1][5]
Als Beutetiere bevorzugten Java-Tiger Mähnenhirsche, Banteng (Sunda-Ochse) und Wildschweine, seltener Wasservögel und Reptilien. Über Tragzeit, Lebensdauer in freier Wildbahn und in Gefangenschaft gibt es keine Kenntnisse. Bis zum Zweiten Weltkrieg wurden Java-Tiger zwar in einigen indonesischen Zoos gehalten, die jedoch während des Krieges aufgelöst wurden. Nach dem Krieg waren Java-Tiger schon so selten, dass es einfacher war, Sumatra-Tiger zu erhalten.[4] Nur wenige europäische Zoos hielten Exemplare dieser Unterart.
Um 1900 lebten 28 Millionen Menschen auf der Insel. Die jährliche Reisproduktion reichte nicht aus, um die wachsende Bevölkerung angemessen zu versorgen, sodass innerhalb von 15 Jahren 150 % mehr Land für Reisanbau urbar gemacht wurde. 1938 waren noch 23 % der Insel mit natürlichem Wald bedeckt. 1975 betrug die Waldfläche weniger als 8 % und die Bevölkerung war auf 85 Millionen Menschen angewachsen.[4]
In dieser von Menschen und ihren Bedürfnissen dominierten Landschaft war die Ausrottung des Java-Tigers ein Prozess, der durch das Zusammenspiel mehrerer Umstände und Ereignisse intensiviert wurde:
Mitte der 1960er Jahre überlebten die Tiger noch in drei Schutzgebieten, die in den 1920er-1930er Jahren in Java eingerichtet wurden: Ujung Kulon, Leuweung Sancang und Baluran. Nach den politischen Unruhen wurden dort keine Tiger mehr gesichtet.
1971 wurde ein älterer weiblicher Java-Tiger in einer Plantage nahe Gunung Betiri im Südosten Javas erschossen. Seither sind in diesem letzten bekannten Rückzugsgebiet der Katzen keine Jungtiere mehr gesichtet worden. Die Region wurde 1972 zum Meru-Betiri-Wildreservat erklärt, eine kleine Wachtruppe zum Schutz der Fauna und Flora vor Wilderern dort aufgestellt und einige Projekte zum Schutz des Biotops ins Leben gerufen. Das Schutzgebiet war jedoch durch zwei große Plantagen zertrennt, die in den größeren Flusstälern lagen und den am besten geeigneten Lebensraum für Tiger und Beutetiere besetzten. 1976 wurden im östlichen Teil des Schutzgebietes Spuren gefunden, die drei bis fünf Tigern zugeordnet werden konnten. Nur noch wenige Banteng überlebten in der Nähe der Plantagen, Spuren von Mähnenhirschen wurden jedoch nicht mehr gesichtet.[6]
Nach 1979 wurde in Meru-Betiri keine Sichtung von Tigern mehr bestätigt. Seidensticker und Suyono empfahlen 1980, das Wildreservat auszudehnen und den zerstörenden Einfluss von Menschen auf das fragile Ökosystem völlig zu unterbinden. Die indonesische Umweltbehörde setzte diese Empfehlungen 1982 um, als sie das Reservat zum Nationalpark erklärte. Doch für die Rettung der wenigen Tiger in der Region kamen diese Maßnahmen zu spät.[1]
Eine Gruppe von 30 Studenten der indonesischen „Landwirtschaftlichen Universität von Bogor“ (Institut Pertanian Bogor) unternahm 1987 eine Suchexpedition im Meru-Betiri Nationalpark. In fünf Gruppen durchsuchten sie das gesamte Gebiet und fanden Kot und Pfotenabdrücke von Tigern.[7]
Im Westen Javas liegt das Halimun-Reservat, heute integriert in den Nationalpark Halimun Salak. Dort wurde 1984 ein Tiger getötet und 1989 Spuren gefunden, die ihrer Größe nach zu urteilen von einem Tiger stammten. Eine Expedition von sechs Biologen hat jedoch 1990 keine definitiven, direkten Nachweise für Tiger erbracht.[7]
Mit Unterstützung des WWF Indonesien wurde im Herbst 1992 eine weitere Untersuchung im Meru-Betiri Nationalpark geplant, bei der zum ersten Mal Kamerafallen zum Einsatz kamen. Von März 1993 bis März 1994 wurden an 19 Stellen Kameras aufgestellt, die jedoch kein einziges Bild eines Tigers erzielten. In dieser Zeit sind auch keinerlei Spuren entdeckt worden, die auf die Anwesenheit eines Tigers deuteten.[8] Nach Veröffentlichung des abschließenden Berichtes dieser Untersuchung wurde der Java-Tiger für ausgestorben erklärt.[9]
Doch Gerüchte und Hinweise auf die mögliche Anwesenheit von Tigern im Meru-Betiri Nationalpark veranlassten den Leiter des Parks Bapak Indra Arinal, eine weitere Suche zu initiieren. Mit Unterstützung des Sumatran Tiger Project wurden im Herbst 1999 zwölf Mitarbeiter des Nationalparks ausgebildet, Kamerafallen aufzustellen und Beobachtungen zu kartieren. Die kanadische The Tiger Foundation stellte Infrarot-Kameras zur Verfügung.[10] Doch der einjährige Einsatz erbrachte lediglich Fotos von wenig Beutetieren, vielen Wilddieben, aber keine von Tigern.[11]
Obwohl diese Tigerart als ausgestorben gilt und die Bemühungen zur Wiederentdeckung scheiterten, gab es wiederholte Sichtungen in der zweiten Hälfte der 2000er Jahre. Diese Sichtungen sind in Betracht zu ziehen, da sie an verschiedenen Orten und von verschiedenen Personen berichtet wurden. Wissenschaftlich ist festzuhalten, dass diese Sichtungen nicht die Existenz des Java-Tigers bestätigen.
Im November 2008 wurde der Leichnam einer Bergwanderin gefunden, die nach Angaben der ansässigen Dorfbewohner einer Tigerattacke zum Opfer gefallen ist. Gleichzeitig wurden von den Dorfbewohnern Sichtungen gemeldet. Dieses Vorkommnis fand in der Nähe des Mount Merbabu statt.[12] Eine weitere Sichtung bezieht sich auf das Gebiet um Magetan im Januar 2009. Nachdem Gerüchte laut wurden, dass ein weiblicher Tiger mit zwei Jungen gesichtet wurde, kam es zu einer Panik unter der Landbevölkerung, über die in den Medien (u. a. Jawa Pos) berichtet wurde.
Das letzte Vorkommnis, das auch international den Weg in die Presse fand und so für Aufsehen sorgte, fand im November 2010 nach dem Ausbruch des Vulkans Merapi statt. Es wurden mehrere Tatzenabdrücke in der Vulkanasche vorgefunden, die für die von Tigern gehalten wurden. Ein Nachweis, ob es sich wirklich um Tigerspuren oder die von besonders großen Leoparden handelt, wurde nie erbracht.[13]
Der zoologische Fachterminus Panthera tigris sondaica geht auf den Wortstamm Sunda zurück. Sunda bezeichnet die ehemalige Landmasse, die die heutigen Sundainseln umfasst, also vor allem Java, Sumatra, Sulawesi und Borneo, dessen indonesischer Teil Kalimantan heißt.[14]
Der Java-Tiger (Panthera tigris sondaica) war eine ausgestorbene Unterart des Tigers, die bis in die 1980er Jahre auf der indonesischen Insel Java beheimatet war. Der Java-Tiger war eine von drei Unterarten, deren Vorkommen auf die Sundainseln beschränkt waren beziehungsweise sind. Die IUCN (International Union for Conservation of Nature and Natural Resources) führt den Java-Tiger seit 2003 als „Ausgestorben“ (extinct).
Tigri i ishujve Sunda (Panthera tigris sondaica) është një nënlloj tigrit që shtrihet në Ishujt Sunda në Indonezi. Emri i referohet:[1]
Artikulli Tigri i Ishujve Sunda është një indeks i artikujve mbi llojet e kafshëve (ose grupet më të larta taksonomike) me të njëjtin emër të zakonshëm (emri vernakular). Nëse një lidhje e brendshme ju çoi këtu, ju mund të dëshironi të redaktoni artikullin që lidhet në mënyrë që të lidhet direkt me artikullin e synuar.
Tigri i ishujve Sunda (Panthera tigris sondaica) është një nënlloj tigrit që shtrihet në Ishujt Sunda në Indonezi. Emri i referohet:
Tigri Javan, popullsia e zhdukur e tigrit të Java; Tigri Bali, popullsia e zhdukur tigrit të Balit; Tigri Sumatran, popullsia e gjallë e tigrit të Sumatrës.The Javan tiger was a Panthera tigris sondaica population native to the Indonesian island of Java until the mid-1970s.[1][2] It was hunted to extinction, and its natural habitat converted for agricultural land use and infrastructure.[3] It was one of the three tiger populations in the Sunda Islands.[4]
Formerly, it was regarded as a distinct tiger subspecies, which had been assessed as extinct on the IUCN Red List in 2008.[2] In 2017, felid taxonomy was revised and the Javan tiger subordinated to P. t. sondaica along with the Sumatran tiger and the Bali tiger.[1]
Results of mitochondrial DNA analysis of 23 tiger samples from museum collections indicate that tigers colonized the Sunda Islands during the last glacial period 110,000–12,000 years ago.[5]
Felis tigris sondaicus was proposed by Coenraad Jacob Temminck in 1844 as a scientific name for the Javan tiger.[6]
In 1929, the British taxonomist Reginald Innes Pocock subordinated the tiger under the genus Panthera using the scientific name Panthera tigris.[7][8][9]
In 2017, the Cat Classification Task Force of the Cat Specialist Group revised felid taxonomy and now recognizes the living and extinct tiger populations in Indonesia as P. t. sondaica.[1]
The Javan tiger was small compared to other subspecies of the Asian mainland, but larger than the Bali tiger, and similar in size to the Sumatran tiger.[9] It usually had long and thin stripes, which were slightly more numerous than those of the Sumatran tiger. Its nose was long and narrow, occipital plane remarkably narrow and carnassials relatively long. Based on these cranial differences, the Javan tiger was proposed to be assigned to a distinct species, with the taxonomic name Panthera sondaica.[4]
Males had a mean body length of 248 cm (98 in) and weighed between 100 and 141 kg (220 and 311 lb). Females were smaller than males and weighed between 75 and 115 kg (165 and 254 lb).[9]
The smaller body size of the Javan tiger is attributed to Bergmann’s rule and the size of the available prey species in Java, which are smaller than the deer and bovid species on the Asian mainland. However, the diameter of its tracks are larger than those of Bengal tiger in Bangladesh, India, and Nepal.[10]
The Javan tiger was said to be strong enough to break legs of horses or water buffaloes with its paws.[11]
The Javan tiger used to inhabit most of Java but had retreated to remote montane and forested areas by 1940. Around 1970, the only known tigers lived in the region of Meru Betiri, the highest mountain in Java's southeast. This rugged region with sloping terrain had not been settled. An area of 500 km2 (190 sq mi) was gazetted as wildlife reserve in 1972. The last tigers were sighted there in 1976.[3][12]
The Javan tiger preyed on Javan rusa (Rusa timorensis), banteng (Bos javanicus) and wild boar (Sus scrofa); and less often on waterfowl and reptiles. Nothing is known about its gestation period or life span in the wild or captivity. Up to World War II, some Javan tigers were kept in a few Indonesian zoos that were closed during the war. After the war, it was easier to obtain Sumatran tigers.[10]
Bounties for hunting the Javan tiger were issued in the 1830s. Around 1850, people living in rural areas considered it a plague. The killing of tigers increased at the beginning of the 20th century when 28 million people lived in Java and the production of rice was insufficient to adequately supply the growing human population. Within 15 years, 150% more land was cleared for rice fields. In 1938, natural forest covered 23% of the island. By 1975, only 8% of the forest remained, and the human population had increased to 85 million people.[10] In this human-dominated landscape, the extirpation of the Javan tiger was intensified by the conjunction of several circumstances and events:[3]
In 1960, the tiger population in Ujung Kulon National Park was estimated to comprise 10–12 individuals.[13] Until the mid-1960s, tigers survived in three protected areas that had been established during the 1920s to 1930s: Leuweng Sancang Nature Reserve, Ujung Kulon, and Baluran National Parks. Following the period of civil unrest, no tigers were sighted there. In 1971, an older female was shot in a plantation near Mount Betiri in Java's southeast. The area was upgraded to a wildlife reserve in 1972, a small guard force was established, and four habitat management projects were initiated. The reserve was severely disrupted by two large plantations in the major river valleys, occupying the most suitable habitat for the tiger and its prey. In 1976, tracks were found in the eastern part of the reserve, indicating the presence of three to five tigers. Only a few bantengs survived close to the plantations, but tracks of Javan rusa were not sighted.[14]
After 1979, no more sightings of tigers in Meru Betiri National Park were confirmed. In 1980, it was recommended to extend the wildlife reserve and eliminate the disruptive influence of humans on the fragile ecosystem. The Indonesian Nature Conservation Authority implemented these recommendations in 1982 by gazetting the reserve as a national park. These measures were too late to save the few remaining tigers in the region.[3] In 1987, a group of 30 students of Bogor Agricultural University (Institut Pertanian Bogor) conducted an expedition to Meru Betiri. They searched the area in groups of five and found tiger scat and tracks.[15]
In the west of Java lies the Halimun Reserve, today integrated into the Mount Halimun Salak National Park. A tiger was killed there in 1984, and pugmarks found in 1989 were the size of a tiger's. However, an expedition of six biologists conducted in 1990 did not yield any definite, direct evidence for the presence of a tiger.[15] A subsequent survey was planned in Meru Betiri National Park in autumn 1992 with the support of WWF Indonesia, deploying camera traps for the first time. From March 1993 to March 1994, cameras were deployed at 19 locations but did not yield a picture of a tiger. During this period, no tracks indicating the presence of tigers were discovered.[16] After the final report of this survey had been published, the Javan tiger was declared extinct.[17]
Rumors and indications of the possible presence of tigers in Meru Betiri National Park prompted the park's Chief Warden Indra Arinal to initiate another search. With support of the Sumatran Tiger Project, 12 park staff members were trained in autumn 1999 to set up camera traps and map their observations. The Canadian The Tiger Foundation provided infrared cameras.[18] Despite a year of work, they did not photograph a tiger, but few prey and many poachers.[19]
In 1890, Dutch author Jan Gerhard ten Bokkel noted how the fear of tigers brought the people to use superstitious language: "A Javan will never speak about a tiger without calling him 'Mister', it's always: Mr. Tiger. The beast might hear him once, and take revenge at him for merely saying tiger in a familiar way!"[20]
Occasional, unofficial reports of Javan tigers surface from enthusiasts who believe the tiger still exists in Java.[21] In November 2008, an unidentified body of a female mountain hiker was found in Mount Merbabu National Park, Central Java, who allegedly died from a tiger attack. Villagers who discovered the body have also claimed some tiger sightings in the vicinity.[22] In January 2009, some villagers claimed to have seen a tigress with two cubs wandering near a village adjacent to Lawu Mountain. Local authorities found several fresh tracks in the location. However, by that time, those animals had already vanished.[23] Following the October 2010 eruption of Mount Merapi, two Indonesian villagers claimed sightings of a big cat paw print in the residual ash, which sparked rumors that a tiger or leopard was roaming abandoned farms in search of food. Personnel of the nearby national park did not think it was likely that the paw print belonged to a tiger.[24] In 2016, a Javan tiger was allegedly photographed in Mount Arjuno in East Java.[25] In August 2017, a wildlife ranger photographed an alleged Javan tiger in Ujung Kulon National Park. A tiger expert later identified the animal as a Javan leopard.[26]
The Javan tiger was a Panthera tigris sondaica population native to the Indonesian island of Java until the mid-1970s. It was hunted to extinction, and its natural habitat converted for agricultural land use and infrastructure. It was one of the three tiger populations in the Sunda Islands.
Formerly, it was regarded as a distinct tiger subspecies, which had been assessed as extinct on the IUCN Red List in 2008. In 2017, felid taxonomy was revised and the Javan tiger subordinated to P. t. sondaica along with the Sumatran tiger and the Bali tiger.
Results of mitochondrial DNA analysis of 23 tiger samples from museum collections indicate that tigers colonized the Sunda Islands during the last glacial period 110,000–12,000 years ago.
El tigre de Java (Panthera tigris sondaica) es una subespecie de tigre, hoy extinta, que se encontraba originalmente en la isla indonesia de Java. De aspecto bastante similar al tigre de Sumatra (Panthera tigris sumatrae), se diferenciaba de este por su pelaje más oscuro y rayas negras más finas, abundantes y apretadas. Algunos ejemplares de esta subespecie llegaban a tener más de 100 rayas, muchas más que cualquier otra subespecie de tigre. Así mismo, el pelo de las mejillas de los tigres de Java era más largo que el de los demás tigres, y las rayas de los flancos y la espalda se distribuían por parejas.
Se conocen fósiles de tigres primitivos en Java (Panthera tigris trinilensis) de hasta 1,2 millones de años de antigüedad, pero los modernos tigres de Java no descendían de estos, sino que llegaron a la isla a finales del Pleistoceno o principios del Holoceno, provenientes del norte. Fueron abundantes hasta el siglo XIX, cuando la población humana comenzó a incrementarse en Java y destruyó cada vez más áreas de bosque para destinarlas a la agricultura. A esta pérdida de hábitat se añadió la caza, el tráfico de sus pieles y la disminución de las presas potenciales del tigre, que ocasionó a su vez un aumento de la competencia por conseguir lo que quedaba de estas con otros depredadores de la isla como leopardos y perros salvajes.
En menos de 100 años, el tigre de Java pasó de ser considerado una peste a un animal en peligro. En la década de 1950 la población total ya se había reducido a 20 o 25 individuos dispersos por toda la isla, y en 1960 desaparecieron incluso del parque nacional de Ujung Kulon, famosa reserva natural de Java que acoge a los últimos rinocerontes de la isla. El último lugar donde persistieron los tigres fue una remota área montañosa del sureste de Java llamada Meru - Betiri, que fue protegida en 1972 (aunque eso no le salvó de padecer la tala y roturación ilegal). Ese año se produjo el último avistamiento confirmado en la zona, y en 1979 se localizaron por última vez unas huellas que podrían corresponder a tres ejemplares diferentes. Desde entonces no hay pruebas fiables de la existencia del tigre de Java, a pesar de que se han realizado algunos supuestos avistamientos desde 2008 a 2010, que probablemente corresponden en realidad a leopardos.[2][3][4]
Se sabe que hubo tigres de Java en los zoológicos de Róterdam, Berlín y varias ciudades de Indonesia, pero toda prueba de los mismos se perdió durante la II Guerra Mundial. Las reservas creadas en Java a partir de los años 40 eran demasiado pequeñas para sostener una población de tigres y fueron por tanto incapaces de salvarlo.
En 2017 un equipo de investigadores pertenecientes a la UICN publicaron una nueva clasificación taxonómica de la familia felidae en la que solo reconocían a dos subespecies de tigres a saber: El tigre de Asia continental (Panthera tigris tigris) el cual agrupa al tigre de bengala, siberiano, de indochina, sur de China, malayo así como los extintos tigres del Caspio y los tigres de la sonda (Panthera tigris sondaica) que agrupa al tigre de Sumatra así como a los ya desaparecidos tigres de Java y Bali, esta evaluación se basa en una extensa revisión de publicaciones recientes sobre la morfología del tigre y su filogeografía.[5]
Fue abundante hasta el siglo XIX, cuando se incrementó la población humana en la Isla de Java, que destruyó bosques para la agricultura, inició su caza y el tráfico de pieles. También disminuyeron sus presas y aumentó la competencia con leopardos y perros salvajes. Pasó de ser considerado una alimaña a un animal en peligro hasta su extinción en 1979.
Existen varios videos en el internet, que prueban que el animal está vivo hoy en día. Aun así, los científicos no están completamente convencidos.
El tigre de Java (Panthera tigris sondaica) es una subespecie de tigre, hoy extinta, que se encontraba originalmente en la isla indonesia de Java. De aspecto bastante similar al tigre de Sumatra (Panthera tigris sumatrae), se diferenciaba de este por su pelaje más oscuro y rayas negras más finas, abundantes y apretadas. Algunos ejemplares de esta subespecie llegaban a tener más de 100 rayas, muchas más que cualquier otra subespecie de tigre. Así mismo, el pelo de las mejillas de los tigres de Java era más largo que el de los demás tigres, y las rayas de los flancos y la espalda se distribuían por parejas.
Se conocen fósiles de tigres primitivos en Java (Panthera tigris trinilensis) de hasta 1,2 millones de años de antigüedad, pero los modernos tigres de Java no descendían de estos, sino que llegaron a la isla a finales del Pleistoceno o principios del Holoceno, provenientes del norte. Fueron abundantes hasta el siglo XIX, cuando la población humana comenzó a incrementarse en Java y destruyó cada vez más áreas de bosque para destinarlas a la agricultura. A esta pérdida de hábitat se añadió la caza, el tráfico de sus pieles y la disminución de las presas potenciales del tigre, que ocasionó a su vez un aumento de la competencia por conseguir lo que quedaba de estas con otros depredadores de la isla como leopardos y perros salvajes.
En menos de 100 años, el tigre de Java pasó de ser considerado una peste a un animal en peligro. En la década de 1950 la población total ya se había reducido a 20 o 25 individuos dispersos por toda la isla, y en 1960 desaparecieron incluso del parque nacional de Ujung Kulon, famosa reserva natural de Java que acoge a los últimos rinocerontes de la isla. El último lugar donde persistieron los tigres fue una remota área montañosa del sureste de Java llamada Meru - Betiri, que fue protegida en 1972 (aunque eso no le salvó de padecer la tala y roturación ilegal). Ese año se produjo el último avistamiento confirmado en la zona, y en 1979 se localizaron por última vez unas huellas que podrían corresponder a tres ejemplares diferentes. Desde entonces no hay pruebas fiables de la existencia del tigre de Java, a pesar de que se han realizado algunos supuestos avistamientos desde 2008 a 2010, que probablemente corresponden en realidad a leopardos.
Se sabe que hubo tigres de Java en los zoológicos de Róterdam, Berlín y varias ciudades de Indonesia, pero toda prueba de los mismos se perdió durante la II Guerra Mundial. Las reservas creadas en Java a partir de los años 40 eran demasiado pequeñas para sostener una población de tigres y fueron por tanto incapaces de salvarlo.
En 2017 un equipo de investigadores pertenecientes a la UICN publicaron una nueva clasificación taxonómica de la familia felidae en la que solo reconocían a dos subespecies de tigres a saber: El tigre de Asia continental (Panthera tigris tigris) el cual agrupa al tigre de bengala, siberiano, de indochina, sur de China, malayo así como los extintos tigres del Caspio y los tigres de la sonda (Panthera tigris sondaica) que agrupa al tigre de Sumatra así como a los ya desaparecidos tigres de Java y Bali, esta evaluación se basa en una extensa revisión de publicaciones recientes sobre la morfología del tigre y su filogeografía.
Jaava tiiger (ladinakeelne nimetus Panthera tigris sondaica) on tiigri väljasurnud alamliik, kes elutses vaid Jaava saarel Indoneesias.
Jaava tiiger oli üks kolmest tiigri alamliigist Indoneesias koos bali (samuti välja surnud) ja sumatra tiigriga (eriti ohustatud liik).
Viimast korda nähti jaava tiigrit 1972. aastal. 1979. aastal loendati jälgede järgi kolm jaava tiigrit. Tõenäoliselt suri jaava tiiger välja 1980. aastatel, kuigi ka hiljem on jaava tiigri kohta kinnitamata teateid. Väljasuremise põhjustas elukohtade hävimine ja inimeste arvu pidurdamatu kasv. "Loomade elu" (1987) väitis, et tiigri levila hõlmab ka Jaava [2]. Aastal 1980 käivitas fond Päästke Tiigrid (Save The Tiger Fund) projekti "Jaava tiiger", kuid oli juba hilja. Maailma Looduse Fond tunnistas jaava tiigri väljasurnuks aastal 1994 ja Maailma Punane Raamat 2003, aga Meru Betiri rahvuspark, mis on eeldatav jaava tiigri elupaik, pole seda siiani teinud.
Kuni tänapäevani levitatakse jutte, et jaava tiiger polevat välja surnud. Vahel on need jutud isegi paanikat tekitanud. Siiski pole leitud jaava tiigri kohta ainsatki tõendit (ekspertide tunnistusi, jälgi, fotosid, rünnakuid inimestele ega loomadele). Inimesed, kes väidavad, et nägid tiigrit, nägid arvatavasti pigem leopardi ja küllalt kaugelt, et neid segi ajada.
Jaava tiiger oli teistest tiigri alamliikidest väiksem. Isased kaalusid keskmiselt 100–140 kg ja olid umbes 2,45 pikad. Emased olid väiksemad ja kaalusid 75–115 kg.
Jaava tiiger (ladinakeelne nimetus Panthera tigris sondaica) on tiigri väljasurnud alamliik, kes elutses vaid Jaava saarel Indoneesias.
Jaava tiiger oli üks kolmest tiigri alamliigist Indoneesias koos bali (samuti välja surnud) ja sumatra tiigriga (eriti ohustatud liik).
Viimast korda nähti jaava tiigrit 1972. aastal. 1979. aastal loendati jälgede järgi kolm jaava tiigrit. Tõenäoliselt suri jaava tiiger välja 1980. aastatel, kuigi ka hiljem on jaava tiigri kohta kinnitamata teateid. Väljasuremise põhjustas elukohtade hävimine ja inimeste arvu pidurdamatu kasv. "Loomade elu" (1987) väitis, et tiigri levila hõlmab ka Jaava . Aastal 1980 käivitas fond Päästke Tiigrid (Save The Tiger Fund) projekti "Jaava tiiger", kuid oli juba hilja. Maailma Looduse Fond tunnistas jaava tiigri väljasurnuks aastal 1994 ja Maailma Punane Raamat 2003, aga Meru Betiri rahvuspark, mis on eeldatav jaava tiigri elupaik, pole seda siiani teinud.
Kuni tänapäevani levitatakse jutte, et jaava tiiger polevat välja surnud. Vahel on need jutud isegi paanikat tekitanud. Siiski pole leitud jaava tiigri kohta ainsatki tõendit (ekspertide tunnistusi, jälgi, fotosid, rünnakuid inimestele ega loomadele). Inimesed, kes väidavad, et nägid tiigrit, nägid arvatavasti pigem leopardi ja küllalt kaugelt, et neid segi ajada.
Jaava tiiger oli teistest tiigri alamliikidest väiksem. Isased kaalusid keskmiselt 100–140 kg ja olid umbes 2,45 pikad. Emased olid väiksemad ja kaalusid 75–115 kg.
Jaavantiikeri (Panthera tigris sondaica) on tiikerin luultavasti sukupuuttoon kuollut alalaji. Se eli yksinomaan Jaavan saarella Indonesiassa. Tiikerit olivat vielä 1800-luvulla yleisiä Jaavassa, mutta toisen maailmansodan jälkeen ne olivat jo harvinaisuuksia.[2] Jaavantiikerin olemassaolosta ei ole saatu varmoja todisteita vuoden 1979 jälkeen.[3]
Jaavantiikerin kantavanhemmat tulivat Manner-Aasiasta, alun perin ehkä Kiinan alueelta. Ne saapuivat Jaavalle luultavasti pleistoseenikauden lopulla noin 50 000 vuotta sitten, jolloin saari oli yhteydessä mantereeseen. Merenpinnan noustua tiikerit jäivät saarelle eristyksiin ja kehittyivät omaksi alalajikseen. Jotkut tutkijat ovat ehdottaneet, että jaavantiikeri ja balintiikeri luokiteltaisiin omaan Panthera sondaica -lajiinsa.[3]
Jaavantiikerit olivat bengalintiikeriin ja siperiantiikeriin verrattuna pienikokoisia,[4] mutta sumatrantiikeriä hieman suurempia.[5] Urosten paino oli 110–140 kiloa ja pituus häntä mukaan lukien 2,5 metriä. Naaraiden paino oli 75–115 kiloa, ja ne olivat uroksia 20–30 senttiä lyhyempiä. Karvoitus on tiheää ja lyhyttä.[4] Alalajin väritys muistutti suuresti sumatrantiikerin ja balintiikerin väritystä.[5] Selän karvapeite oli ruosteenruskea, vatsapuolelta ruskeankeltaista. Juovat olivat hyvin kapeita, usein haaroittuneita tai pilkuista rakentuneita.[4] Sumatrantiikeriin verrattuna niiden juovat olivat tummempia ja tiheämpiä. Lisäksi viiksikarvat olivat pidemmät kuin millään muulla tiikerin alalajilla.[3] Jaavantiikerin erotti muista tiikereistä edellä mainittujen piirteiden ohella myös takaraivonluussa olevan selvästi havaittavan kavennuksen perusteella.[4]
Jaavantiikerin tärkeimpiä saaliseläimiä olivat villisiat ja timorinhirvet. Niiden puutteessa se söi myös muun muassa makakeja, piikkisikoja, lintuja ja palmunäätiä.[6] Myös riikinkukot osasivat varoa tiikereitä. Jaavalaiset väittivät, että riikinkukko ilmoittaa metsän asukeille hetken, jolloin tiikeri lähtee liikkeelle piilopaikastaan. Jaavantiikeri oli erittäin hyvä uimari.[5] Muiden tiikerien tavoin se oli lisääntymisaikaa lukuun ottamatta yksineläjä. Naaraan kantoaika kesti noin sata päivää, minkä jälkeen se synnytti yleensä 2–3 sokeaa, noin kilon painoista pentua. Pennut tulivat sukukypsiksi 1,5–2 vuoden ikäisinä.[7]
Vielä 1800-luvun alussa jaavantiikeri oli runsaslukuinen, ja sitä tavattiin kaikkialla kotisaarellaan. Tiikereitä pidettiin kuitenkin tuhoeläiminä[4][2] Vielä 1800-luvun puolivälissä ne aiheuttivat ongelmia tiheään asutuilla alueilla. Aina 1930-luvulle saakka saaren tiikerien määrä pysyi niin suurena, että suojelua ei pidetty tarpeellisena. Metsästys pysyikin voimallisena, ja ennen toista maailmansotaa Jaavassa lunastettiin vuosittain melkein 9 000 tiikerinmetsästyslupaa. Siirtolaiset alkoivat perustaa Jaavaan viljelmiä vuonna 1940, ja tiikerit joutuivat vetäytymään syrjäisemmille alueille saaren keskiosiin.[4] Uusille alueille siirtyneet ihmiset myös metsästivät ja myrkyttivät tiikereitä. Lisäksi tiikerit joutuivat kilpailemaan yhä kiihkeämmin ravinnosta leopardien ja kulkukoirien kanssa.[3] Toisen maailmansodan ja sitä seuranneen nousukauden seurauksena jaavantiikerit taantuivat yhä, ja niitä tavattiin enää Leuweung Sancangin luonnonpuistossa, Ujung Kulonin ja Baluranin kansallispuistossa sekä saaren eteläosan vuorilla.[4] 1950-luvun puolivälissä alalajin kokonaismäärä oli enää 20–25 yksilöä, joista noin puolet eli Ujung Kulonin kansallispuistossa. Tiikerit hävisivät puistosta 1960-luvulle tultaessa.[8] Sittemmin levottomuudet vuonna 1965 ja tärkeimmän saaliseläimen timorinhirven kantojen romahdus heikensi tilannetta entisestään.[4] Alalajin viimeinen tunnettu turvapaikka oli Gunung Betirin syrjäisellä rannikkoalueella, jonne perustettiin vuonna 1972 Meru-Betirin kansallispuisto. Kansallispuisto liitettiin tutkimuspaikaksi vuonna 1973 aloitettuun kansainväliseen tiikerinsuojeluohjelmaan. Tuolloin alueella eli enää 15 tiikeriä. Vuonna 1976 löydettiin vain kolme eläintä eivätkä ne olleet lisääntyneet.[4] Vuonna 1979 löydettyjen jälkien perusteella lukumääräksi arvioitiin jälleen kolme yksilöä. Sittemmin ei varmoja jälkiä tai havaintoja ole saatu. Vahvistamattomia havaintoja on tämän jälkeenkin välillä tehty, mutta todennäköisintä on, että jaavantiikeri on kuollut sukupuuttoon.[3]
balintiikeri¹ • bengalintiikeri • indokiinantiikeri • jaavantiikeri¹ • kaspiantiikeri¹ • kiinantiikeri • malakantiikeri • siperiantiikeri • sumatrantiikeri
¹ kuollut sukupuuttoon
Jaavantiikeri (Panthera tigris sondaica) on tiikerin luultavasti sukupuuttoon kuollut alalaji. Se eli yksinomaan Jaavan saarella Indonesiassa. Tiikerit olivat vielä 1800-luvulla yleisiä Jaavassa, mutta toisen maailmansodan jälkeen ne olivat jo harvinaisuuksia. Jaavantiikerin olemassaolosta ei ole saatu varmoja todisteita vuoden 1979 jälkeen.
Jaavantiikerin kantavanhemmat tulivat Manner-Aasiasta, alun perin ehkä Kiinan alueelta. Ne saapuivat Jaavalle luultavasti pleistoseenikauden lopulla noin 50 000 vuotta sitten, jolloin saari oli yhteydessä mantereeseen. Merenpinnan noustua tiikerit jäivät saarelle eristyksiin ja kehittyivät omaksi alalajikseen. Jotkut tutkijat ovat ehdottaneet, että jaavantiikeri ja balintiikeri luokiteltaisiin omaan Panthera sondaica -lajiinsa.
Panthera tigris sondaica
Le Tigre de Java (Panthera tigris sondaica) est une sous-espèce du tigre éteinte qui vivait uniquement sur l'île de Java. De petite taille, il se caractérisait par une robe aux rayures fines et serrées, un museau long et étroit avec des carnassières longues. Très peu de données sont connues sur son comportement.
Chassé par les populations locales, le Tigre de Java a subi la déforestation de son habitat au profit des rizières et de forêts de teck, de café et d'hévéa. La raréfaction de ses deux proies principales, le Cerf rusa (Rusa timorensis) et le sanglier (Sus scrofa), et la modification de son habitat ont entraîné une concurrence avec le Léopard de Java (P. pardus melas), mieux adapté à la chasse des proies de taille petite à moyenne. Cette combinaison de facteurs a conduit à l'extinction de la sous-espèce dans les années 1980.
Sur le plan culturel, le Tigre de Java est un animal à la symbolique forte dans la société javanaise. Il est associé à la royauté, aux forces de la nature, au chamanisme et au culte des ancêtres. Dans toute l'Asie du Sud-Est, le tigre est un animal à âme humaine, pouvant être maléfique, notamment avec la figure du tigre-garou. La sous-espèce était associée à une cérémonie sacrificielle, le rampog macan.
Le Tigre de Java se caractérisait par des rayures longues et fines, légèrement plus nombreuses que celles du Tigre de Sumatra (P. t. sumatrae). Le museau était long et étroit, le planum occipitale notablement étroit et les carnassières longues en comparaison de la taille du crâne[1]. Le diamètre des empreintes était plus grand que celui du Tigre du Bengale (P. t. tigris)[2].
Plus petit que les sous-espèces continentales, le Tigre de Java était un peu plus grand que le Tigre de Bali (P. t. balica) et sa taille approchait celle du Tigre de Sumatra. Le mâle mesurait 2,48 m de longueur totale « entre piquets[Note 1] » et il n'existe pas de données pour la femelle. La longueur du crâne était de 30,6 à 34,9 cm pour le mâle et de 27,0 à 29,2 cm pour la femelle. Le poids variait de 100 à 141 kg pour le mâle et de 75 à 115 kg pour la femelle[3].
La petite taille du Tigre de Java et des tigres des îles de la Sonde en général suit la règle de Bergmann, qui établit une corrélation entre la masse des animaux endothermes et la température extérieure : plus la température est élevée, plus l'animal est léger, ce qui facilite la thermorégulation[2],[4]. Par ailleurs, la taille des proies disponibles à Java, qui sont plus petites que les cervidés et les bovidés d'Asie continentale, est également un facteur limitant la taille des prédateurs[2]. L'influence de l'insularité peut être un des facteurs du « rétrécissement » du Tigre de Java[4].
Le Tigre de Java se nourrissait de Cerfs rusa (Rusa timorensis), de Bantengs (Bos javanicus) et de sangliers (Sus scrofa) et parfois d'oiseaux aquatiques et de reptiles[2]. Il est probable que le Cerf rusa et le sanglier formaient à l'origine ses proies principales. L'analyse des restes de repas dans une tanière et des fèces montre que le Tigre de Java se rabattait également sur des proies plus petites, notamment après la modification de son habitat : macaques, oiseaux, porcs-épics et Civettes des palmiers (Arctogalidia trivirgata) composaient le régime alimentaire[5]. On ne connaît rien de la biologie reproductive et du cycle de vie en général[2].
Le Tigre de Java est l'une des trois sous-espèces dont l’aire de répartition est limitée à une île, à savoir l'île de Java[1]. Son habitat est difficile pour un grand prédateur comme le tigre : les pluies sont très abondantes, la biomasse terrestre est faible et l'île se situe en dehors des zones d'habitat des grands cervidés[6].
La lignée des panthères, les Pantherinae, a divergé il y a 10,8 millions d'années de l'ancêtre commun des Felidae[7]. Panthera palaeosinensis, qui vivait au début du Pliocène, forme la base du clade des Panthera[8].
Panthera zdanskyi est découvert en 2004 dans le gisement fossile de Longdan dans la province de Gansu en Chine. Ce fossile est daté d'il y a 2,55 à 2,16 millions d'années (début du Pléistocène). L'analyse cladistique montre que P. zdanskyi est le taxon frère du tigre et conduit à penser que le berceau du tigre moderne se situe au début du Pléistocène dans le nord-ouest de la Chine[8]. Les plus vieux fossiles de tigre sont des fragments de maxillaires et de mandibules datés du Calabrien (milieu du Pléistocène) et découverts en Chine[8].
Depuis la Chine, le territoire du tigre se serait ensuite étendu sur les îles de la Sonde puis vers l'Inde[9]. Entre la fin du Pliocène et le début du Pléistocène, le tigre est une espèce très largement distribuée dans l'Asie. Les populations ont cependant fortement varié durant les différentes glaciations du quaternaire[10]. Il y a 73 000 ans, le tigre frôla l'extinction en raison de l'éruption du volcan Toba à Sumatra, ce qui peut expliquer la faible diversité génétique de l’espèce actuelle[7].
La première description du tigre a été effectuée par Linné en 1758 dans son livre Systema Naturae. Le Tigre de Java est décrit par Temminck en 1844, à partir d'une unique holotype, en même temps que le Tigre de Sibérie (P. t. altaica)[11]. Les sous-espèces du tigre étaient traditionnellement définies par la taille du corps, la morphologie du crâne et la couleur et les motifs de la robe[10]. Ainsi, à l'origine, Temminck différencie le Tigre de Sibérie de celui de Java par la longueur de leur fourrure[11]. Toutefois, les premières descriptions des sous-espèces se sont basées sur un très petit nombre d'individus, sans prendre en compte la variabilité morphologique naturelle entre les spécimens d'une même espèce[10].
Plusieurs modèles tendent à diminuer le nombre de sous-espèces et consistent à séparer les tigres continentaux (Tigres de Sibérie, du Bengale, de Malaisie, de Chine méridionale, d'Indochine et de la Caspienne) des tigres insulaires (Tigres de Java, de Bali et de Sumatra)[12],[9].
En 2006, Mazak et Groves proposent d'élever le Tigre de Sumatra et le Tigre de Java au rang d'espèce (respectivement Panthera sumatrae et Panthera sondaica) selon une étude basée sur les dimensions crâniennes. Le Tigre de Bali est par ailleurs proposé comme une sous-espèce du Tigre de Java (P. s. balica)[1]. Le Tigre de Java est cependant plus usuellement considéré comme une sous-espèce du tigre[13].
Les premiers fossiles de tigre à Java sont datés d'il y a un million d'années. Plusieurs formes se sont succédé : Panthera tigris oxygnatha, P. t. trinilensis puis P. t. soloensis[14]. Une étude de 2004 basée sur l'analyse de trois marqueurs moléculaires de 134 spécimens différents a permis d'estimer que le dernier ancêtre commun à toutes les sous-espèces de tigre vivait il y a environ 72 000 à 108 000 ans, ce qui est tardif en comparaison des autres félins du genre Panthera[10].
Les premières traces du Tigre de Java moderne sont datées de 80 000 ans avant le présent. Les fossiles sont plus nombreux durant le Mésolithique (10 000 à 5 000 ans avant le présent), lorsque l'île de Java présentait un habitat plus ouvert que de nos jours. Selon Peter Boomgaard, au Néolithique (5 000 à 3 000 ans avant le présent), le nombre de tigres à Java aurait probablement diminué en raison de l'accroissement des forêts[Note 2] et peut-être de la présence humaine[14].
Concernant les liens entre le Tigre de Java et celui de Bali, il est possible que les tigres aient pu traverser le bras de mer séparant les deux îles, qui ne mesure que deux kilomètres. De telles traversées sont plausibles, et des témoignages semblent corroborer ce fait, mais n'ont jamais pu être prouvés[15].
À la fin du XVIIIe siècle, les tigres sont présents sur la plus grande partie de l'île de Java[16],[6]. En 1822, dans le Java oriental, les tigres sont si nombreux entre Panarukan et Banyuwangi qu'ils représentent un danger pour le bétail[17]. La déforestation au milieu du XIXe siècle est engagée lors de la migration interne de milliers de paysans du Java central et de Madura. Les ressources forestières et cynégétiques sont rapidement épuisées par l'être humain : le tigre commence à se rabattre sur le bétail et les hommes[18].
Le chercheur Peter Boomgaard a inventorié une trentaine d'histoires d'attaques dues à des tigres entre 1633 et 1687[19] et une quarantaine entre 1812 et 1869[20],[Note 3]. L'analyse de ces histoires montre que certaines sont plagiées ou enjolivées pour maintenir l'intérêt du public, toutefois, il apparaît que les victimes sont surtout des hommes, travaillant en extérieur, comme les postiers ou les derniers travailleurs sur une ligne de coolies[21]. Vers 1850, les Javanais vivant dans les zones rurales le considèrent comme un fléau[16]. Certains travailleurs refusent d'aller dans les plantations de cannes à sucre, d'hévéa, de tabac ou de café, par peur de se faire attaquer[22] et les voyageurs se déplacent armés pour se prémunir d'une attaque[21]. Le Tigre de Java s'attaque également au bétail, contraignant certains villages très exposés à se barricader ou à être désertés[23]. Les attaques sont plus nombreuses pendant et à la fin de la mousson[24].
Toutefois, selon Peter Boomgaard, il faut tempérer les témoignages recueillis car le Tigre de Java a également servi de bouc émissaire pour expliquer les disparitions de bétail ou déplacer des populations[25]. Ainsi le cas du tigre de Caringin est une cause célèbre débattue jusqu'au parlement néerlandais : les villageois de Caringin, agriculteurs sur brûlis ont été forcés à quitter leur foyer, soi-disant à cause d'un tigre mangeur-d'hommes, mais plus probablement pour repeupler les rizicultures abandonnées[26]. De même, les travailleurs ont pu utiliser le prétexte de la présence d'un tigre pour stopper leur activité dans les plantations[25]. Il est également fréquent que la locution « forêt infestée de tigres » soit utilisée comme une épithète de nature pour désigner une forêt sauvage et peu peuplée[25].
Lorsque le Tigre de Java a commencé à entrer dans les villages, son image dans l'imaginaire javanais en est modifiée. En 1822, le gouvernement emploie pour la première fois des chasseurs professionnels contre le Tigre de Java[18]. Il est estimé qu'entre 1830 et 1860, environ 1 250 tigres et léopards sont mis à mort chaque année à Java. Les Tigres de Java sont quant à eux responsables de 120 décès annuels en 1860 et 30 décès annuels dans les années 1900[27].
Au début du XXe siècle, 28 millions de personnes vivent sur l'île de Java. La production annuelle de riz étant insuffisante pour subsister et nourrir les populations futures, la surface cultivable est accrue de 150 % en quinze ans. Entre 1938 et 1975, la couverture forestière sur l'île passe de 23 % à 8 % tandis que la population javanaise augmente pour atteindre 85 millions d'habitants[2]. Dès le début du XXe siècle, des forêts de tecks (Tectona grandis), de café et d'hévéa (Hevea brasiliensis)[16] sont plantées dans toute l'île, hormis dans les zones les plus reculées et inaccessibles où les Tigres de Java doivent se retirer[28],[6]. Le Tigre de Java est absent sur une grande partie de l'île à partir des années 1940[29] : la population est estimée à 200 à 300 tigres[18].
Durant les années 1960, les maladies déciment les populations du Cerf rusa (Rusa timorensis), la proie principale du Tigre de Java[16]. Par ailleurs, les sangliers, qui représentent également une part importante du régime alimentaire, sont empoisonnés en masse par des campagnes gouvernementales[6]. Après le mouvement du 30 septembre 1965 et les massacres qui s'ensuivent en Indonésie, des groupes armés se cachent dans les réserves et tuent les derniers tigres[16].
En plus de la chasse, de la disparition de ses proies principales et de la diminution de son habitat, le changement de biotope (de la forêt primaire à la forêt exploitée) ne permet plus d'entretenir les mêmes populations d'herbivores : l'absence de végétation au sol favorise le développement des primates et diminuent les populations de sangliers et surtout de cervidés, ne laissant plus que les espèces les plus petites, comme le Muntjac. Sur des proies de taille moyenne à petite, le Tigre de Java s'est retrouvé en concurrence avec le Léopard de Java (Panthera pardus melas), bien mieux adapté[28] : c'est un cas d'exclusion écologique, deux prédateurs ne pouvant pas occuper de façon pérenne la même niche écologique[30].
Jusque dans le milieu des années 1960, le Tigre de Java survit dans trois aires protégées fondées durant les années 1920 et 1930 : les parcs nationaux d'Ujung Kulon et de Baluran et la réserve de Leuweung Sancang. À la fin des années 1960, il est toujours possible de tirer des tigres à Banyuwangi dans le Java oriental[18]. Après les insurrections civiles de 1965, plus aucune observation n'est rapportée[16].
En 1971, une vieille femelle est abattue dans une plantation près du Meru Betiri, la plus haute montagne de l'île, culminant à 1 192 m, au sud-est de Java[16]. En 1972, cette zone de 500 km2 est transformée en réserve naturelle[16],[31]. Elle est protégée par un petit contingent de garde-chasse et quatre projets de conservation sont initiés. La réserve est cependant morcelée par deux grandes plantations situées dans les vallées. Les proies potentielles se réduisent à quelques Bantengs (Bos javanicus) près des plantations ; le Cerf rusa, la proie principale du félin, est absent. Les sangliers sont largement distribués mais à de faible densité de population[6]. En 1976, des empreintes de trois à cinq Tigres de Java sont relevées à l'est du parc[32] ; toutefois les proies disponibles dans le parc sont jugées insuffisantes pour subvenir à leurs besoins[6].
En 1980, Seidensticker et Suyono recommandent d'agrandir la réserve et de supprimer les activités humaines perturbatrices, ce qui est mis en œuvre en 1982 par l'Indonesian Nature Conservation Authority : la petite réserve devient le parc national de Meru Betiri. Ces derniers efforts arrivent cependant trop tard pour sauver la sous-espèce[16].
En 1979, des observations sont rapportées près du mont Slamet à la frontière entre le Java central et le Java occidental[33]. En 1987, un groupe de trente étudiants de l'institut agronomique de Bogor mènent une expédition au parc national de Meru Betiri. Par groupe de cinq, ils sillonnent l'aire complète[34] et trouvent des fèces, des marques de grattage et des empreintes[33]. En 1990, un autre groupe d'étudiants ne trouve plus que des empreintes[33].
En automne 1992, la toute première étude avec des pièges photographiques est menée au parc national de Meru Betiri en collaboration avec le WWF d'Indonésie. Entre mars 1993 et mars 1994, des appareils-photographiques à déclenchement automatique disséminés sur 19 sites n'apportent aucune photographie du félin. Par ailleurs, aucune empreinte n'a pu être relevée durant la même période[35]. La publication du rapport entraîne la déclaration officielle de l'extinction de la sous-espèce[36]. L'Union internationale pour la conservation de la nature (UICN) classe le Tigre de Java comme éteint (EX) depuis 2003[13].
Les nombreuses rumeurs sur la survivance possible du Tigre de Java dans le parc national de Meru Betiri conduisent le responsable du parc, Indra Arinal, à lancer une autre étude. Avec le soutien du Sumatran Tiger Project, treize membres des équipes du parc se sont entraînés à poser des pièges photographiques et à localiser leurs observations. Des appareils photographiques à infrarouge ont même été fournis par The Tiger Foundation[37]. Après un an de travail, les photographies ne montrent pas de tigre, mais seulement quelques herbivores et de nombreux braconniers[38].
La croyance en la non-disparition du Tigre de Java fait partie des légendes urbaines de Java. Ainsi, en 1991, deux tiers des lettres reçues par le Surabaya Post ont pour objet ces rumeurs[39]. Des témoignages sur la présence du Tigre de Java sont régulièrement rapportés par des personnes qui pensent toujours que la sous-espèce est vivante[40], telles que des attaques de tigres[41] ou de prétendues observations d'empreintes de pas[42]. Par exemple, en 1997, des incendies de forêt auraient débusqués quatre tigres accompagnés de deux jeunes sur le mont Merbabu (ou le mont Merapi) dans le Java central[33]. En 2017, une vidéo montrant un félin ressemblant à un tigre dans le parc national d'Ujung Kulon circule largement sur les réseaux sociaux indonésiens[43]. Toutefois, Wulan Pusparini de la Wildlife Conservation Society explique que si un arrêt sur image peut faire penser aux rayures d'un tigre, le félin est en réalité un Léopard de Java[43].
Ces nombreuses observations peuvent pour partie s'expliquer par une confusion linguistique en javanais, où le mot « macan » désigne à la fois le tigre et le léopard[44]. Par ailleurs, la situation écologique du tigre est très mal connue par la population javanaise. Dans les années 1990, les populations urbaines comme rurales pensent encore que le tigre est un animal commun des forêts de leur île : elles ne se rendent pas compte qu'il y a déjà disparu[44].
Ces témoignages n'ont jamais été confirmés. Rien n'indique que ces félins soient des tigres[Note 4], et encore moins des Tigres de Java : il est toujours possible qu'une autre sous-espèce ait été réintroduite intentionnellement et illégalement. Par ailleurs, l'environnement de l'île, fortement modifié, n'offre plus l'habitat nécessaire à une implantation pérenne de ce félin[28]. La biomasse du parc national d'Ujung Kulon est par exemple estimée à 500 kg/km2 en 1980 tandis que dans le reste de l'Asie, celle-ci varie de 750 à 3 300 kg/km2[45]. En 2017, lors de la résurgence d'une rumeur de découverte du Tigre de Java, Wulan Pusparini, experte sur les tigres, rappelle qu'elle aimerait que la population s'enthousiasme autant pour la préservation des espaces naturels très dégradés de l'Indonésie que pour la recherche d'un animal disparu depuis trois décennies[43].
Avant la Seconde Guerre mondiale, des Tigres de Java sont maintenus en captivité dans des zoos indonésiens, mais ceux-ci ont été fermés durant la guerre. La paix revenue, le Tigre de Java était déjà si rare qu'il était plus facile de se procurer des Tigres de Sumatra[2]. Il n'existe plus aucun Tigre de Java en captivité[13].
En javanais, il y a une confusion linguistique pour différencier les félins. En effet, le mot javanais pour désigner le tigre, « macan » est également couramment utilisé pour désigner le léopard. « macan » fait également partie des termes désignant toutes sortes de félins comme la Panthère nébuleuse de Diard (Neofelis diardi) « macan dahan » ou encore le lion (Panthera leo) « macan garambis ». À Java, il est absolument nécessaire de demander des précisions lorsque le mot « macan » est utilisé, de façon à bien identifier le félin. Par ailleurs, le tigre est désigné par trois mots folkloriques : « macan loreng », le tigre ordinaire, « macan sruni », le tigre dont les rayures se trouvent essentiellement sur la croupe, « macan gembong », un félin de couleur grisâtre clair. En Indonésien, le tigre est appelé « harimau » et dans le Java oriental, il peut être désigné par le terme « singa », qui signifie « lion »[44]. En haut javanais, tigre se dit sima[46].
En Asie du Sud-Est en général, le tigre et l'homme sont considérés comme descendant d'un même ancêtre. La tradition est donc que « le tigre a une âme humaine ». Ainsi, une fable javanaise raconte qu'à l'origine, les tigres et les hommes étaient végétariens et vivaient en égal. Les tigres mangeaient des feuilles de Pædérie fétide (Paederia foetida) et de Durian (Durio zibethinus). Un jour, lors de la préparation du repas, un homme se coupa le doigt et un bout de chair se trouva dans le déjeuner des tigres : ceux-ci y prirent goût et devinrent des animaux sauvages[47].
Une autre légende de la côte nord du Java oriental fait descendre les tigres et les crocodiles de Syeh Sayyidina Ali, un beau-fils de Mahomet[47].
Les pouvoirs magiques attribués au tigre sont intimement liés à la perception de la forêt dans la culture javanaise : un lieu mystérieux, dangereux et empli de forces magiques maléfiques. La forêt est l'antonyme de la civilisation[27]. Elle ne forme qu'un avec le tigre. Ainsi, une fable javanaise raconte que le tigre protège la forêt en faisant peur aux villageois et que la forêt protège le tigre en lui fournissant un abri : pour détruire l'un, il faut détruire l'autre[48].
En jeûnant et méditant pendant quarante jours dans une caverne dans la forêt, le tigre peut y acquérir le kesaktian, des pouvoirs magiques. Le kesaktian lui permet notamment de devenir invisible dans la forêt. L'un des tabou pour un tigre serait d'ailleurs d'être aperçu par un humain : il devrait alors à nouveau jeûner pendant quarante jours pour retrouver le kesaktian[48].
Selon les traditions javanaises, afin d'assurer sa sécurité dans une forêt, il est nécessaire de montrer son respect au tigre en lui rappelant qu'il est un aussi « un fils d'Adam », puis de faire une prière[48]. Le félin, en raison de son origine humaine, comprendrait le langage javanais, et utiliser le mot « macan » dans la forêt risquerait de l'attirer. Ainsi, le tigre est appelé nenek (« grand-parent »), datuk (« grand-père »), guda (« secret, caché »)[49], « kiai » ou « kiaine » (objets ou personnes magiques)[47]. Ces termes révèlent la relation de parenté avec l'homme et d'animal magique qui caractérise la symbolique du tigre à Java[49],[47].
Les esprits gardiens dhanyang protègent et assurent la fertilité de leur domaine, qui peut être la forêt ou un village par exemple. Ce sont les habitants des arbres ou des pierres, souvent confondus avec les esprits des ancêtres[50]. Le dhanyang se matérialise fréquemment sous la forme d'un tigre[50]. Ainsi, dans la forêt autour du Baluran, les esprits prennent la forme d'un énorme animal noir qui laisse des empreintes de tigre[48].
Dans la culture javanaise, les ancêtres fondateurs d'un village sont considérés comme possédant de puissants pouvoirs magiques et notamment celui de négocier avec les tigres. Selon une légende de Lumajang, le fondateur a transformé une personne en tigre pour nettoyer la forêt puis cette personne aurait eu des enfants qui devinrent des tigres-garous : leurs descendants mâles devaient avoir les doigts coupés après leur mort pour éviter ce désagrément. De même, en Madura et dans le Java oriental, l'âme d'un ancêtre magicien peut se réincarner en tigre si son pouvoir spirituel n'est pas retransmis à ses descendants[50].
Les dhanyang protègent tout ce qui a un rapport avec le fondateur, et notamment sa tombe — comme le mausolée de Syeh Maulana Isak — ou les écoles religieuses qu'il a pu fonder de son vivant. Ainsi, l'école islamique Tanjung Keraksaan près de Probolinggo est protégée par un tigre bienfaisant, incarnation de la sainteté du fondateur de l'école. Selon une autre tradition, le tigre peut être invoqué par un kyai[Note 5] qui doit jeûner et suivre différentes règles avant de prononcer une formule invoquant le nom de Dieu. Le tigre ainsi créé est une manifestation des anges gardiens associés au Coran et hadîths[51].
Le tigre est également le protecteur des chamans, qui, dans la tradition d'Asie du Sud-Est, peuvent contacter les ancêtres, les esprits gardiens et sont en contact avec la forêt. Les chamans ont souvent des tigres comme familier, et sont associés à ses qualités, notamment la possibilité de disparaître et de réapparaître[52]. Ce familier, a, selon les croyances du Java oriental, la capacité de marcher sur deux jambes, et est parfois utilisé comme moyen de transport par son chaman. Il est invoqué en brûlant de l'encens[53].
Une dernière forme du tigre-esprit est celle d'une incarnation d'une personne décédée de causes non naturelles ou d'une personne punie. Ces revenants-tigres sont en général perçus comme bienveillants et aident souvent leurs descendants. Selon la tradition javanaise, le revenant apparaît quarante jours après la mort. Entre le premier et le septième jour, l'âme devient fantôme, puis tigre. Au Situbondo, la croyance veut que le tigre peut être invoqué en brûlant de l'encens, en faisant une offrande, puis en jetant un galet[53]. Les tigres invoqués sont appelés macan onjangan : il protège le foyer et ne peut être vu que par les personnes qui ont des intentions malfaisantes[53].
Le corps et l'âme du tigre ont des vertus médicales dans les croyances de Java occidental. L'âme humaine du félin peut être invoquée grâce à la méditation et au jeûne pour soigner. La littérature médicale préconisant l'utilisation de représentations ou de parties du corps de tigre, est nombreuse. Les dents protègeraient de la magie noire. Les moustaches seraient empoisonnées et le simple fait d'en transporter avec soi permettrait de paraître dangereux et féroce. À l'Est de Java, on pense que le tigre possède un os en forme d'étoile appelé sengkel, qui contient sa force. Cet os serait situé dans l'épaule gauche et disparaîtrait une heure après la mort. Utilisé comme amulette, il confère une force surhumaine[54].
Le tigre est donc puissant, et son corps contient cette puissance. Des témoignages de tigre littéralement réduits en pièce pour la fabrication d'amulettes ou d'armes trempées dans le sang sont fréquents. Ce comportement a été notamment rapportés après les rampog macan[55].
Le tigre-garou, appelé macan gadhungan, est une légende très répandue dans le Kediri en particulier et dans le Java oriental en général[27]. La figure du tigre-garou est considérée comme maléfique et doit donc être dissociées des différents esprits incarnés en tigre ou des protecteurs des chamans[56]. Le tigre-garou est souvent considéré comme la réincarnation d'un aristocrate décédé en exil dans la forêt de Lodoyo[Note 6]. La transformation en tigre est issue d'un savoir qui se transmet de génération en génération par des mantras, le premier tigre-garou étant, selon la légende, un homme ayant vécu dans la forêt de Lodoyo à l'époque du roi Djojoboyo[27],[Note 7].
Le tigre-garou se reconnaîtrait par une rainure sur sa lèvre supérieure, et par ses pattes arrière aux talons inversés. Lors de la transformation, la tête de l'homme deviendrait la queue du tigre. En tant qu'homme, le tigre-garou mangerait peu et ne pourrait pas devenir riche, mais vivrait très longtemps. Le tigre-garou est très populaire dans la littérature et le septième art du Sud-Est asiatique. Lorsqu'un fait divers survient à propos d'un macan, la rumeur de la présence d'un tigre-garou se répand toujours à Java, même à la fin du XXe siècle[56].
Les tigres ont été utilisés pour l'exécution des rebelles et des criminels par la cour javanaise à la fin du XVIIIe siècle comme une forme d'ordalie. Ce châtiment n'était pas toujours fatal : ainsi, deux hommes accusés d'être entrés sans autorisation dans le kraton ont été placés armés de bâtons dans la cage de trois tigres choisis pour leur férocité. Survivants à ce combat, ils ont été condamnés à l'exil[57].
Le rampog macan est une cérémonie sacrificielle javanaise ayant cours du XVIIe siècle au début du XXe siècle. À l'origine réalisé dans l'alun-alun des cours royales javanaises, le rampog macan était constitué en deux parties : le sima-maesa, un combat dans une cage entre un buffle domestique (Bubalus bubalis) et un tigre[Note 8], et le rampogan-sima, où plusieurs tigres étaient positionnés dans un cercle d'hommes armés de piques, et se tuaient en tentant de s'échapper[58],[59]. Le rituel a évolué au cours des siècles, et entre la fin du XVIIIe siècle et le milieu du XIXe siècle, le rampog macan est amputé du combat entre le tigre et le buffle et son caractère sacré s'amoindrit pour devenir un spectacle mis en scène pour satisfaire les visiteurs européens[60]. Les félins utilisés, capturés en avance et maintenus en captivité par l'organisateur jusqu'à la réalisation du rituel, étaient en majorité des Tigres de Java ou des Léopard de Java (Panthera pardus melas) lorsque ces premiers devinrent plus rares[58],[Note 9].
Le rampog macan a été perçu par les observateurs européens comme la mise à mort par la communauté du mal, personnifié par le tigre[60]. Toutefois, une interprétation plus fine voit la lutte victorieuse du pouvoir royal javanais représenté par le buffle contre le chaos et les forces chthoniennes représentés par le tigre[61],[57], voire comme une purification symbolique contre le chaos du royaume tout entier[61]. Au XIXe siècle, le rituel est devenu une mise en scène du pouvoir et de la richesse des priyayi sur la noblesse princière déclinante[62], puis la représentation d'une lutte politique symbolique entre la compagnie néerlandaise des Indes orientales (le tigre) et les autorités de Java (le buffle)[61],[57].
Le Tigre de Java, à côté des cages.
Fuite du tigre.
Les lances permettent la mise à mort du félin.
Le tigre est un animal à la symbolique polysémique dans la culture javanaise. Dans la tradition javanaise, le tigre est très fortement associé à la royauté, sans y être parfaitement assimilé. Historiquement, les priyayi ont cherché à se réapproprier les symboles que sont le rampog macan et les chasses au tigre. Ces initiatives ont amoindri la symbolique uniquement régalienne du tigre. Par ailleurs, les croyances d'Asie du Sud-Est en général, et de Java en particulier, font du tigre un animal ambivalent associé aux esprits et qui vit symboliquement à la lisière entre la civilisation et le monde sauvage[63].
Le rôle du tigre est également celui du gardien de l'ordre moral. Cette symbolique est particulièrement visible dans les légendes qui impliquent les chamans et les ancêtres, très souvent confondus à Java et garants du bien-être moral de la communauté. Le tigre-esprit ancestral est un gardien de la vertu[53]. Par ailleurs, le rôle de gardien du lion, traditionnel dans la culture islamique, a été endossé par le tigre sur l'île de Java[64].
Lorsque les contacts entre les populations javanaises et le tigre se sont accrus en raison de la disparition des forêts, la symbolique ambivalente du tigre (animal-gardien, mais également animal sauvage, image ni positive ni négative) s'est peu à peu atténuée au profit de la réputation d'un animal dangereux et d'un tueur vicieux[39]. Cette réputation est largement injustifiée puisqu'à cette époque, l'éléphant, considéré comme bénéfique, tuait plus que le tigre[65]. Ce changement de mentalités est également imputable à la mise en contact avec les chasseurs Européens, qui sont responsables en grande partie des écrits sur les fauves mangeurs d'hommes[39].
En raison de sa disparition, McNeely et Wachtel considèrent qu'« à l'origine symbole du pouvoir de la nature, le Tigre de Java est à présent celui du paradis perdu ». Ce félin est pris comme symbole de la disparition de la nature sauvage d'Asie, plus encore que celle d'une unique espèce[66].
Le tigre, avec le buffle, est un animal dont la signification mystique et politique est très forte dans la littérature aristocratique javanaise[46]. Le thème du tigre-garou est notamment traité dans le long poème du premier tiers du XIXe siècle : la Serat Centhini[27].
Le cycle de Sang Kancil est une série de comptines[67] qui se retrouve dans l'ensemble du monde malais, y compris à Java. Ce cycle folklorique raconte les aventures de Sang Kancil, un Chevrotain malais (Tragulus javanicus) malicieux et rusé, qui berne de nombreux animaux plus puissants. Il est comparé par Romain Bertrand au Roman de Renart ou aux Fables de La Fontaine. Dans cette littérature populaire, le tigre Si Harimau y est dépeint comme un roi hautain qui maltraite ses sujets, berné par Sang Kancil[67].
Dans la littérature européenne du XVIIe siècle, les écrits sont encore très empreints du mythe de l'Asie sauvage. Le Tigre de Java est souvent décrit comme un animal sanguinaire aussi grand qu'un cheval. En 1628, un écrit relate une histoire d'un félin mesurant neuf mètres de long (18 pieds)[68].
Le Tigre de Java est largement utilisée dans la publicité de Java, où il est associé aux idées de force et de vitesse. Par ailleurs, la présence d'amulettes ou d'emblème de tigre dans les voitures ou aux fenêtres des échoppes est fréquente[39]. Dans le théâtre d'ombre wayang, très populaire dans les îles de Bali et Java, le tigre figure parmi les rares animaux ayant leur marionnette[69]. Par ailleurs, chaque représentation s'ouvre et se termine sur une image de l'univers : une montagne surmontée d'un arbre de vie, avec au pied de ceux-ci un tigre et un Banteng qui se font front[70].
Panthera tigris sondaica
Le Tigre de Java (Panthera tigris sondaica) est une sous-espèce du tigre éteinte qui vivait uniquement sur l'île de Java. De petite taille, il se caractérisait par une robe aux rayures fines et serrées, un museau long et étroit avec des carnassières longues. Très peu de données sont connues sur son comportement.
Chassé par les populations locales, le Tigre de Java a subi la déforestation de son habitat au profit des rizières et de forêts de teck, de café et d'hévéa. La raréfaction de ses deux proies principales, le Cerf rusa (Rusa timorensis) et le sanglier (Sus scrofa), et la modification de son habitat ont entraîné une concurrence avec le Léopard de Java (P. pardus melas), mieux adapté à la chasse des proies de taille petite à moyenne. Cette combinaison de facteurs a conduit à l'extinction de la sous-espèce dans les années 1980.
Sur le plan culturel, le Tigre de Java est un animal à la symbolique forte dans la société javanaise. Il est associé à la royauté, aux forces de la nature, au chamanisme et au culte des ancêtres. Dans toute l'Asie du Sud-Est, le tigre est un animal à âme humaine, pouvant être maléfique, notamment avec la figure du tigre-garou. La sous-espèce était associée à une cérémonie sacrificielle, le rampog macan.
Javanski tigar (Panthera tigris sondaica) je izumrla podvrsta tigra koja je naseljavala otok Java.
Javanski tigar je bio manji u odnosu na druge podvrste tigra. Mužjaci su bili teški 100-140 kg, a dugački 2,45 m. Ženke su težile 75-115 kg s manjom dužinom tijela od mužjaka.
Vjerojatno je izumro 1980-ih, kao posljedica lova i uništenja staništa. Posljednji primjerak je viđen 1972. godine. Praćenjem tragova 1979. je utvrđeno da postoje još 3 tigra u divljini. Moguće je da je preživjela manja populacija ovih tigrova na zapadu Jave, gdje su 1990-ih prijavljivana nepotvrđena viđenja.
Nedovršeni članak Javanski tigar koji govori o životinjama treba dopuniti. Dopunite ga prema pravilima Wikipedije.
Harimau jawa atau harimau sunda (Panthera tigris sondaica) adalah subspesies harimau yang hidup terbatas (endemik) di Pulau Jawa[1]. Harimau ini telah dinyatakan punah di sekitar tahun 1980-an, akibat perburuan dan perkembangan lahan pertanian yang mengurangi habitat binatang ini secara drastis.
Dibandingkan dengan jenis-jenis harimau di Benua Asia, harimau jawa terhitung bertubuh kecil. Namun harimau ini mempunyai ukuran tubuh yang lebih besar daripada harimau bali dan kurang lebih sama besar dengan harimau sumatera. Harimau jawa jantan mempunyai berat 100-140 kg, sementara yang betina berbobot lebih ringan, antara 75–115 kg[2]. Panjang kepala dan tubuh hewan jantan sekitar 200-245 cm; hewan betina sedikit lebih kecil[3].
Harimau jawa tercatat menghuni hutan-hutan dataran rendah, hutan belukar, dan mungkin pula berkeliaran hingga ke kebun-kebun wanatani di sekitar perdesaan, karena pernah pada masanya hewan ini dianggap sebagai hama sehingga banyak diburu atau diracun orang[3][4][5]. Wilayah jelajahnya tidak melebihi ketinggian 1.200 m dpl.[6]
Macan ini biasa memangsa babi hutan, rusa jawa, banteng, dan kadang-kadang juga reptil serta burung air[3].
Harimau jawa diketahui hanya didapati di Pulau Jawa.[7]
Pada awal abad ke-19, harimau ini masih banyak berkeliaran di Pulau Jawa. Pada tahun 1940-an, harimau jawa hanya ditemukan di hutan-hutan terpencil. Ada usaha-usaha untuk menyelamatkan harimau ini dengan membuka beberapa taman nasional. Namun, ukuran taman ini terlalu kecil dan mangsa harimau terlalu sedikit. Pada tahun 1950-an, ketika populasi harimau jawa hanya tinggal 25 ekor, kira-kira 13 ekor berada di Taman Nasional Ujung Kulon. Sepuluh tahun kemudian angka ini kian menyusut. Pada tahun 1972, hanya ada sekitar 7 harimau yang tinggal di Taman Nasional Meru Betiri.
Ada kemungkinan kepunahan ini terjadi di sekitar tahun 1950-an ketika diperkirakan hanya tinggal 25 ekor jenis harimau ini. Terakhir kali ada sinyalemen dari harimau jawa ialah pada tahun 1972. Pada tahun 1979, ada tanda-tanda bahwa tinggal 3 ekor harimau hidup di Pulau Jawa. Kemungkinan kecil binatang ini belum punah. Pada tahun 1990-an ada beberapa laporan tentang keberadaan hewan ini, walaupun hal ini tidak bisa diverifikasi.[8][9]
Meskipun demikian banyak laporan penampakan harimau jawa di hutan Jateng dan Jatim.[10][11]
Pada akhir tahun 1998 telah diadakan Seminar Nasional harimau jawa di UC UGM yang berhasil menyepakati untuk dilakukan "peninjauan kembali" atas klaim punahnya satwa ini. Hal tersebut karena bukti-bukti temuan terbaru berupa jejak, guratan di pohon, dan rambut, yang diindikasikan sebagai milik harimau jawa. Secara mikroskopis, struktur morfologi rambut harimau jawa dapat dibedakan dengan rambut macan tutul. Oleh karena itu hingga sekarang masih dilakukan usaha pembuktian eksistensi satwa penyandang status punah ini.
Di samping harimau jawa, ada dua jenis harimau yang punah pada abad ke-20, yaitu harimau bali dan harimau kaspia.
Secara tradisional, harimau jawa ditempatkan sebagai salah satu dari sembilan anak jenis Panthera tigris, yakni P.t. sondaica. Akan tetapi kajian baru-baru ini terhadap beberapa ciri pada tengkorak harimau jawa, dibandingkan dengan beberapa kerabat terdekatnya, menyimpulkan bahwa ia merupakan spesies yang tersendiri; dengan nama ilmiah Panthera sondaica. Di samping itu, kajian juga berpendapat bahwa harimau sumatera pun merupakan spesies penuh, P. sumatrae; sementara harimau bali adalah anak jenis harimau jawa dengan nama trinomial P. sondaica balica.[7]
Epitet spesifik sondaica merujuk pada pulau-pulau Sunda Besar, yaitu Sumatra, Jawa, dan Bali di mana ditemukan harimau. Ketika nama itu ditelurkan (1844), belum diketahui bahwa taksa dari Sumatra dan Bali berbeda dengan yang dari Jawa.
Pada tahun 2017, Satuan Tugas Klasifikasi Kucing dari Cat Specialist Group merevisi taksonomi kucing sehingga populasi harimau yang hidup dan punah di Indonesia (harimau sumatera, jawa, dan bali) digolongkan sebagai P. t. sondaica[12]
Sensus terakhir tentang keberadaan harimau jawa dilakukan selama 1 tahun, yaitu sejak tahun 1999-2000. Survei selama 12 bulan ini berlangsung di Taman Nasional Meru Betiri, Jawa Timur, atas permintaan langsung kepala taman nasional, Indra Arinal, dan didukung oleh Direktur Konservasi Flora dan Fauna, Ir. Koes Saparjadi, karena adanya laporan dari beberapa orang staf taman nasional serta warga setempat yang menduga bahwa harimau jawa masih ada.
Sebanyak 12 staf taman nasional dilatih dengan dibekali 20 unit kamera, selain itu juga mendapat bantuan dari yayasan "The Tiger Foundation" berupa 15 unit kamera inframerah dalam rangka memfasilitasi upaya sensus. Hasil sensus mengatakan bahwa tiidak ada harimau jawa, hanya sedikit mangsa, banyak pemburu liar.[13]
Sesekali, laporan tidak resmi dari harimau jawa masih muncul dari penggemar yang percaya harimau masih ada di Jawa.[14]
Pada November 2008, sebuah jasad wanita tak dikenal dari pendaki gunung ditemukan di Taman Nasional Gunung Merbabu, Jawa Tengah, yang diduga meninggal karena serangan harimau. Penduduk desa yang menemukan tubuhnya juga mengklaim beberapa penampakan harimau di sekitarnya.[15]
Dugaan penampakan lain terjadi di Kabupaten Magetan, Jawa Timur, pada bulan Januari 2009. Beberapa warga mengaku telah melihat harimau betina dengan dua anaknya berkeliaran di dekat sebuah desa yang berdekatan dengan Gunung Lawu. Berita ini memicu kepanikan massal. Pemerintah setempat menemukan beberapa jejak segar di lokasi. Namun, pada saat itu, hewan-hewan yang dimaksud sudah lenyap.[16]
Setelah letusan Gunung Merapi pada Oktober 2010, dua warga Indonesia telah mengklaim penampakan dari bekas cakar kucing besar di abu sisa, yang memicu rumor bahwa harimau atau macan tutul berkeliaran di peternakan yang ditinggalkan untuk mencari makanan. Personil dari taman nasional di dekatnya tidak berpikir bahwa itu bekas cetakan kaki dari harimau.[17]
Faktor yang dianggap menjadikan harimau jawa punah adalah kerusakan habitat akibat tekanan penduduk dan perburuan intensif pada awal abad ke-20.
Seekor harimau jawa ditembak di Malingping, Lebak (tahun 1941).
Rampokan macan (litografi berdasarkan lukisan oleh Josias Cornelis Rappard).
.jpg)
temm
mazak
Harimau jawa atau harimau sunda (Panthera tigris sondaica) adalah subspesies harimau yang hidup terbatas (endemik) di Pulau Jawa. Harimau ini telah dinyatakan punah di sekitar tahun 1980-an, akibat perburuan dan perkembangan lahan pertanian yang mengurangi habitat binatang ini secara drastis.
La tigre di Giava (Panthera tigris sondaica Temminck, 1844) è una sottospecie estinta di tigre che visse sull'isola indonesiana di Giava[1]. Dichiarata estinta nel 1979, era una delle tre sottospecie insulari di questo animale[2]. È ritenuta da alcuni autori una delle sole due sottospecie di Panthera tigris, insieme a P. t. tigris.[3]
La tigre di Giava era molto piccola se paragonata alle altre sottospecie dell'Asia continentale, ma era tuttavia più grande della tigre di Bali. I maschi pesavano in media 100–140 kg e misuravano 200–245 cm di lunghezza. Le femmine erano più piccole e pesavano circa 75–115 kg.
Aveva naso lungo e sottile, piano occipitale piuttosto stretto e carnassiali relativamente lunghi. Di solito aveva strisce lunghe e sottili, poco più numerose di quelle della tigre di Sumatra[2].
Le piccole dimensioni corporee di questa sottospecie erano dovute sia alla regola di Bergmann che alle dimensioni delle prede esistenti a Giava, dove vivono Cervidi e Bovidi più piccoli di quelli presenti sul continente. Ciononostante, il diametro delle impronte era maggiore di quello delle tracce lasciate dalla tigre del Bengala, diffusa in Bangladesh, India e Nepal[4].
Alla fine del XVIII secolo, le tigri di Giava abitavano quasi tutta l'isola. Intorno al 1850, questi animali erano ancora così numerosi da essere considerati un flagello dagli uomini stanziati nelle aree rurali. Verso il 1940, però, le tigri si erano ormai ritirate sui monti e nelle foreste più remote. Attorno al 1970, le uniche tigri conosciute vivevano soltanto nella regione del Monte Betiri (1192 m), la vetta più alta del sud-est dell'isola, disabitata a causa del terreno scosceso e accidentato. Nel 1972 quest'area, vasta 500 km², venne dichiarata riserva naturale. Proprio all'interno del parco, nel 1976, vennero avvistate le ultime tigri[5][6].
La tigre di Giava catturava soprattutto sambar dalla criniera, banteng e cinghiali, più raramente Anatidi e rettili. Non sappiamo nulla sul suo periodo di gestazione, né sulla sua speranza di vita in natura o in cattività. Fino alla seconda guerra mondiale, alcuni esemplari vennero ospitati in alcuni zoo indonesiani, ma questi vennero chiusi durante la guerra. Al termine del conflitto, le tigri di Giava si erano già fatte così rare che per gli zoo era divenuto più facile procurarsi delle tigri di Sumatra[4].
Agli inizi del XX secolo, a Giava vivevano 28 milioni di persone. La produzione annua di riso non bastava per soddisfare i bisogni alimentari di una popolazione in crescente aumento, così, nell'arco di 15 anni, un'estensione di terra pari al 150% di quella già coltivata, venne disboscata per far spazio alle coltivazioni. Nel 1938, le foreste ricoprivano il 23% dell'isola. Nel 1975 solo l'8% delle foreste era rimasto intatto; nel frattempo, la popolazione umana aveva raggiunto gli 85 milioni[4]. In questa terra ormai dominata dall'uomo, la scomparsa della tigre venne intensificata da varie circostanze ed eventi:
Fino a metà degli anni '60, le tigri sopravvivevano in tre aree protette, istituite tra gli anni '20 e '30: Ujung Kulon, Leuwen Sancang e Baluran. Però, in seguito a un periodo di disordini civili, in queste zone non ne venne più avvistata alcuna. Nel 1971, una vecchia femmina venne abbattuta in una piantagione nei pressi del Monte Betiri, nel sud-est dell'isola. Da allora in questa zona, ritenuta l'ultimo rifugio conosciuto di questi grandi felini, non è più stato avvistato nessun cucciolo. L'area venne dichiarata riserva naturale nel 1972; contemporaneamente venne istituito un piccolo gruppo di guardie addette a vigilare la zona e furono avviati quattro progetti di gestione dell'habitat. Il territorio della riserva, tuttavia, era severamente interrotto da due grandi piantagioni nelle vallate dei fiumi più imponenti, zone che fornivano l'habitat più adatto alle tigri e alle loro prede. Nel 1976, vennero trovate delle tracce nella parte orientale della riserva, grazie alle quali gli studiosi ipotizzarono la presenza di 3-5 tigri. All'epoca, in vicinanza delle piantagioni, sopravvivevano solo pochi banteng, ma i ricercatori non trovarono alcuna impronta di sambar dalla criniera, la preda preferita delle tigri[7].
A partire dal 1979, a Meru Betiri non venne più effettuato alcun avvistamento confermato di tigri. Nel 1980, Seidensticker e Suyono proposero di ingrandire la riserva naturale e di proibire del tutto qualsiasi intervento umano sul fragile ecosistema dell'area. L'Autorità per la Conservazione della Natura indonesiana mise alla pratica questi consigli nel 1982, dichiarando la riserva parco nazionale. Tuttavia, queste misure protezionistiche giunsero troppo tardi per salvare le poche tigri rimaste nella regione[5].
Nel 1987, un gruppo di 30 studenti dell'Università Agraria Indonesiana di Bogor (Istituto Pertanian Bogor) condusse una spedizione nel Parco nazionale di Meru Betiri. In gruppi di cinque pattugliarono l'intera area e trovarono escrementi e impronte di tigre[8].
Nel 1984, una tigre venne uccisa nell'ovest dell'isola, nella Riserva di Halimun, oggi integrata nel Parco nazionale del Monte Halimun Salak; sempre nella stessa zona, nel 1989 vennero trovate delle impronte di dimensioni paragonabili a quelle di una tigre. Tuttavia, nel 1990 una spedizione di sei biologi non riuscì a trovare alcuna prova diretta della presenza del felino[8].
Una spedizione successiva, effettuata nell'autunno del 1992 nel Parco nazionale di Meru Betiri con il supporto del WWF Indonesia, utilizzò per la prima volta delle trappole fotografiche. Tra il marzo del 1993 e il marzo del 1994 vennero posizionate delle macchine fotografiche in 19 siti, ma nessuna di esse riuscì a riprendere una tigre. Durante questo periodo, inoltre, non venne trovata alcuna impronta dell'animale[9]. Dopo la pubblicazione del resoconto finale dello studio, la tigre di Giava venne dichiarata estinta[10].
Tuttavia, le continue voci della presunta sopravvivenza delle tigri nel Parco nazionale di Meru Betiri convinsero il capo delle guardie forestali Bapak Indra Arinal a iniziare un'altra ricerca. Nell'autunno del 1999, uomini del «Progetto Tigre di Sumatra» istruirono dodici membri dello staff del parco all'impiego delle trappole fotografiche e alla tecnica per mappare le osservazioni. L'associazione canadese «Fondazione Tigre» fornì alcune macchine fotografiche a infrarossi[11]. Malgrado un anno di lavoro, gli uomini del parco non riuscirono a immortalare nessuna tigre: ripresero solo poche immagini di prede e di numerose bande di bracconieri[12].
Malgrado la tigre di Giava sia ormai stata dichiarata estinta, ogni tanto voci di presunti avvistamenti rinfocolano l'entusiasmo di chi non si è rassegnato a credere nella sua scomparsa[13].
Nel 1995, alcuni abitanti del villaggio di Resapombo dichiararono di aver avvistato una tigre con i piccoli sui monti di Purworejo Blitar, nella provincia di Giava Orientale. Sempre secondo altre voci, cuccioli appartenenti a questa sottospecie sarebbero stati venduti al mercato di Malang, dove ancora oggi si trova qualsiasi sorta di animale.
Nel novembre del 2008, venne trovato il corpo non identificato di una escursionista, apparentemente uccisa da una tigre, sui monti del Parco nazionale del Monte Merbabu, nella Provincia di Giava Centrale. Gli abitanti che ritrovarono il corpo dichiararono inoltre di aver visto delle tigri nelle vicinanze[14].
Voci di un altro presunto avvistamento sono giunte dalla Reggenza di Magetan, nella Provincia di Giava Orientale, nel gennaio del 2009. Alcuni abitanti del luogo sostennero di aver visto una femmina con due piccoli nei pressi di un villaggio adiacente al Monte Lawu, provocando il panico tra gli abitanti della regione. Le autorità locali trovarono anche alcune impronte fresche sul luogo, ma al loro arrivo gli animali erano già scomparsi[15].
Nell'ottobre del 2010, in seguito all'eruzione del Monte Merapi, due indonesiani raccontarono di aver trovato le impronte di un grosso felino sulla cenere vulcanica; gli abitanti credettero di aver a che fare con una tigre o un leopardo che girovagava tra le fattorie abbandonate in cerca di cibo. Il personale del vicino parco nazionale, però, dopo aver esaminato le impronte, sostenne che molto probabilmente non appartenevano a una tigre[16].
La tigre di Giava (Panthera tigris sondaica Temminck, 1844) è una sottospecie estinta di tigre che visse sull'isola indonesiana di Giava. Dichiarata estinta nel 1979, era una delle tre sottospecie insulari di questo animale. È ritenuta da alcuni autori una delle sole due sottospecie di Panthera tigris, insieme a P. t. tigris.
De Javaanse tijger (Panthera tigris sondaica) is een van de drie ondersoorten van de tijger die zijn uitgestorven.
De soort is in 1978 uitgestorven, maar een deel van de bevolking van Java denkt dat er nog een aantal exemplaren in leven zijn. Heel vaak beweren mensen dat ze een tijger of sporen van een tijger hebben gezien. Waarschijnlijk worden echter sporen van panters aangezien voor tijgersporen. Aan het begin van de 19de eeuw waren er overal op Java nog tijgers. Rond 1940 waren ze alleen nog maar te vinden in de meest afgelegen bossen en gebergten.
De Javaanse tijger verschilt van andere ondersoorten in de grootte van enkele delen van deze schedel. Deze verschillen zijn groot genoeg om enkele biologen ervan te overtuigen dat de Javaanse tijger, samen met de nauwelijks verschillende Balinese tijger (P. t. balica), een aparte soort vormt, Panthera sondaica. Dit wordt echter niet algemeen geaccepteerd.
Bronnen, noten en/of referentiesDe Javaanse tijger (Panthera tigris sondaica) is een van de drie ondersoorten van de tijger die zijn uitgestorven.
Javatiger (Panthera tigris sondaica) er en utdødd underart av tigeren. Den levde på øya Java i Indonesia og var kjent for sitt svært karakteristiske kinnskjegg.
Javatigeren var svært lik sumatratigeren, men den var litt mørkere og hadde flere og mer distinkte striper. Den var dessuten noe mindre av vekst og hadde et svært karakteristisk kinnskjegg. De eldste fossildata man har funnet etter tiger (Panthera tigris trinilensis) på Java er ca. 1,2 millioner år gamle, men de har trolig ingen tilkytning til javatiger som sådan.
En fullvoksen javatiger veide normalt ca. 95-125 kg og målte ca. 225-245 cm fra snutespiss til halerot. Hunnen var mindre og veide gjerne ca. 70-90 kg og målte ca. 195-215 cm fra snutespiss til halerot.
På 1950-tallet var det fortsatt 20-25 javatigere igjen på Java, hvorav ca. halvparten befant seg på Ujung Kulonhalvøya sørvest på øya. Disse døde trolig ut alt på 1960-tallet.
I det nordøstre hjørnet av Java ligger Baluran National Park, som ble erklært som reservat for ville dyr alt i 1937. Området, som er ca. 250 km² stort, ble imidlertid ikke nasjonalpark før i 1982, og da var trolig javatigeren alt utdødd.
Meru Betiri nasjonalreservat er oppkalt etter Gunung Betiri, det høyeste fjellet i området, og dekker et areal på ca. 580 km² øst på øya. Området er er dekket av tett regnskog i lavlandet. I 1972 var det fortsatt sju registrerte tigere igjen her, samtidig som nasjonalreservatet ble erklært. I 1979 ble det registrert spor etter 3 tigere i Meru Betiri, men siden har det ikke vært dokumentert verken observasjoner eller spor etter tiger i dette området.
Den siste dokumenterte beviset for javatiger skjedde altså i 1979. Trolig døde den ut på 1980-tallet, men ingen vet nøyaktig om eller når det skjedde. Det går fortsatt rykter om observasjoner på Øst-Java, der regnskogen er tett og ufremkommelig. Meru Betiri nasjonalreservat er i så fall mest aktuelt. Området er imidlertid under stort press fra tre ulike selskaper som driver med gruvedrift etter gull.
Javatiger (Panthera tigris sondaica) er en utdødd underart av tigeren. Den levde på øya Java i Indonesia og var kjent for sitt svært karakteristiske kinnskjegg.
Multimedia w Wikimedia Commons Tygrys jawajski (Panthera tigris sondaica) – wymarły podgatunek tygrysa azjatyckiego, ssaka z rodziny kotowatych (Felidae). Do 1980 roku zamieszkiwał wyspę Jawa; jest jednym z trzech podgatunków (obok tygrysa balijskiego i sumatrzańskiego), zamieszkujących Indonezję.
Tygrysy jawajskie były małe w porównaniu z tygrysami z Azji Kontynentalnej, ale większe niż tygrysy balijskie. Samce ważyły od 100 do 140 kg, a średnia długość ich ciała wynosiła 200 – 245 cm. Samice były mniejsze – ważyły 75 – 115 kg.
Nos tygrysa jawajskiego był długi i wąski.
Na początku XX wieku Jawę zamieszkiwało 28 milionów ludzi. Roczna produkcja ryżu była niewystarczająca, by wyżywić rosnącą populację, więc z roku na rok coraz więcej terenów zabierano pod uprawy. Spowodowało to wycinanie lasów, w których mieszkał tygrys jawajski.
W 1938 roku na Jawie było 23% lasów naturalnych. W 1975 roku było ich zaledwie 8%, a populacja wynosiła 85 milionów ludzi. Z tego powodu tygrys jawajski wyginął – nie miał już swojego naturalnego środowiska.
Inne powody wyginięcia tygrysa jawajskiego:
Tygrys jawajski (Panthera tigris sondaica) – wymarły podgatunek tygrysa azjatyckiego, ssaka z rodziny kotowatych (Felidae). Do 1980 roku zamieszkiwał wyspę Jawa; jest jednym z trzech podgatunków (obok tygrysa balijskiego i sumatrzańskiego), zamieszkujących Indonezję.
O tigre-de-java (Panthera tigris sondaica) é uma população extinta de tigres que viveu na ilha indonésia de Java até meados dos anos 70.[1][2] Foi uma das três populações de tigres limitadas às Ilhas Sunda.
Os resultados da análise do DNA mitocondrial de 23 amostras de tigres de colecções de museus indicam que os tigres colonizaram as Ilhas Sunda durante o último período glaciário, 110.000 a 120.000 anos atrás.
Embora essa espécie de tigre esteja listada como extinta há 70 anos, um Tigre de Java foi fotografado andando a floresta ao redor do Monte Arjuno, Java Oriental.
O tigre-de-java era muito pequeno em comparação com outras subespécies de tigres, mas era maior que o tigre-de-bali, e de tamanho comparável ao de um tigre-de-sumatra. geralmente tinham listras longas e finas, que eram ligeiramente mais numerosas do que as dos tigres de sumatra. Seu nariz era longo e estreito, plano occipital e notavelmente estreito. Com base nestas diferenças cranianas, o tigre de java foi proposto como sendo uma espécie distinta sobe a taxomia de Panthera sondaica.
Os machos tinham um comprimento médio de 2,48 m e pesavam entre 100 e 141 kg, as fêmeas relativamente menores tinham entre 75 e 115 kg de peso. O tamanho menor do tigre-de-java foi atribuído principalmente à regra de bergmann e ao tamanho das presas relativamente menores disponíveis na ilha.
Charles Frederick Partington descreveu que os tigres de Java e de Sumatra eram fortes o suficiente para quebrar as pernas de um cavalo ou um boi com as patas, mesmo que não fossem tão pesados e poderosos quanto os tigres-de-bengala.
No fim do seculo XIX, os tigres-de-java habitavam a maior parte da ilha. Por volta de 1850, as pessoas que viviam nas zonas rurais passaram a considerar o tigre uma praga. Em 1940, os tigres recuaram para as áreas montanhosas e remotas de Java, e em 1970, os únicos tigres conhecidos viviam na região do Monte Betiri, com uma altitude de 1.192 m, a montanha mais alta da ilha, que não havia sido muito explorada devido a seu terreno inclinado e acidentado. Em 1972, a área de 500 km² foi catalogada como reserva da vida selvagem, e os últimos tigres foram avistados lá em 1976.
Os tigres-de-java caçavam principalmente ungulados como o cervo, o javali, o banteg e, com menos frequência, aves aquáticas e répteis. Nada se sabe sobre o seu período de gestação, nem como era sua vida na natureza ou em cativeiro. Até a Segunda Guerra Mundial, os tigres-de-java eram mantidos em alguns poucos zoológicos indonésios, mas estes foram fechados durante a guerra. Após esse período, eles eram tão raros, que era mais fácil encontrar tigres-de-sumatra.
No inicio do seculo XX, 28 milhões de pessoas viviam em Java. A produção anual de arroz foi insuficiente para fornecer adequadamente a crescente população humana de modo que, nos 15 anos seguintes, 150% mais de terras foram desmatadas e convertidas em campos cultivados. Em 1938, a floresta original da ilha de Java abrangia apenas 23% da superfície da ilha. Em 1975, apenas 8% da cobertura florestal original permanecia e a população humana aumentou para 85 milhões de pessoas. Nesta paisagem dominada pelo homem, a extinção do tigre-de-java foi intensificada pela conjunção de varias circunstâncias e eventos como: o envenenamento do tigre e suas presas, a maior fragmentação das florestas após a segunda guerra mundial para plantações de café, borracha, entre outros, a extinção das principais presas consumidas pelos tigres etc.[carece de fontes?]
O tigre-de-java (Panthera tigris sondaica) é uma população extinta de tigres que viveu na ilha indonésia de Java até meados dos anos 70. Foi uma das três populações de tigres limitadas às Ilhas Sunda.
Os resultados da análise do DNA mitocondrial de 23 amostras de tigres de colecções de museus indicam que os tigres colonizaram as Ilhas Sunda durante o último período glaciário, 110.000 a 120.000 anos atrás.
Embora essa espécie de tigre esteja listada como extinta há 70 anos, um Tigre de Java foi fotografado andando a floresta ao redor do Monte Arjuno, Java Oriental.
Tigrul javaian (Panthera tigris sondaica) este o subspecie dispărută de tigru. Aceștia locuiau pe insula indoneziana Java până la mijlocul anilor 1970. A fost una dintre cele trei subspecii limitate la insule.
Acestia erau printre cei mai mici tigri, după tigrii de Bali. Aveau o lungime a corpului de 200–245 cm, si o greutate de 100–140 kg (masculii), iar femelele aveau o lungime a corpului mai mică, precum si o greutate de 75–100 kg.
Tigrul javaian (Panthera tigris sondaica) este o subspecie dispărută de tigru. Aceștia locuiau pe insula indoneziana Java până la mijlocul anilor 1970. A fost una dintre cele trei subspecii limitate la insule.
Acestia erau printre cei mai mici tigri, după tigrii de Bali. Aveau o lungime a corpului de 200–245 cm, si o greutate de 100–140 kg (masculii), iar femelele aveau o lungime a corpului mai mică, precum si o greutate de 75–100 kg.
Javatigern, eller javanesisk tiger, (Panthera tigris sondaica) var en underart till tigern och levde på ön Java. Den räknas sedan 1970-talet som utrotad men kan ha funnits kvar till 1990-talet.
I jämförelse med många andra underarter till tigern var javatigern relativt liten, den var dock större än balitigern. Precis som hos andra tigerunderarter så var hanarna större än honorna. En hane vägde mellan 100 och 140 kg och en hona mellan 75 och 115 kg. Deras mönster bestod av smala långa streck som satt närmare varandra än på många andra underarter. Även deras nosar var långa och smala vilket fick dem att se väldigt smidiga och skärpta ut. [1]
Javatigern livnärde sig framförallt på stora djur såsom rådjur och vildsvin men även kunde ibland även ta mindre djur som fåglar. Ingenting är känt om deras förväntade livslängd eller dräktighet i det vilda, eftersom ett stort antal av javatigrarna levde i fångenskap.
Ännu i slutet av 1800-talet levde tigrarna på de bebodda delarna av Java men befolkningen såg dem som ett skadedjur och det dröjde inte länge förrän tigrarna hade trängts undan till de obebodda skogsområdena på ön. Javatigrarna levde i höga berg där de jagade och hade lätt för att skydda sina ungar. Dessa områden gjordes sedan till reservat och det var även här man såg de sista javatigrarna.[2]
Denna rovdjurs-relaterade artikel saknar väsentlig information. Du kan hjälpa till genom att tillföra sådan.
Javatigern, eller javanesisk tiger, (Panthera tigris sondaica) var en underart till tigern och levde på ön Java. Den räknas sedan 1970-talet som utrotad men kan ha funnits kvar till 1990-talet.
Cava kaplanı (Panthera tigris sondaica), Endonezya'nın Cava Adası'nda bulunan bir kaplan alt türüydü. 1980'lerde izinsiz avlanma ve yaşam alanlarının tahribatı sonucu nesillerinin devamlılığını sağlayamadılar. 1950'lerde önlem alındığında vahşi ortamda sadece 25 birey kalmıştı.
Cava kaplanları diğer alt türlere göre oldukça küçüktür. Erkekler 100 – 141 kg arasında bir ağırlığa sahipti. Uzunlukları 2,45 m civarındaydı. Dişiler ise 75 – 115 kg arasında değişebilen bir ağırlıktaydılar. Uzunlukları da erkeklerden daha azdır.
Kedigiller ile ilgili bu madde bir taslaktır. Madde içeriğini geliştirerek Vikipedi'ye katkıda bulunabilirsiniz. Cava kaplanı (Panthera tigris sondaica), Endonezya'nın Cava Adası'nda bulunan bir kaplan alt türüydü. 1980'lerde izinsiz avlanma ve yaşam alanlarının tahribatı sonucu nesillerinin devamlılığını sağlayamadılar. 1950'lerde önlem alındığında vahşi ortamda sadece 25 birey kalmıştı.
У 1950-их роках на Яві залишалося 20-25 тигрів. Половина їх були у відомому «Ujong Kulon Wildlife Reserve». У 1960-их тигрів бачили лише на території цього заповідника, а також у «Baluran National Park». До 1972 року кількість яванських тигрів знизилась до 7 в недавно сформованому «Meru Betiri Forest Reserve», і можливо 5 десь у іншому місці. 1979 року залишалося тільки 3 тигри. Відтоді не зафіксовано підтверджених фактів існування цього виду. Точний час вимирання залишається невідомим, але ймовірно що це відбулось в середині 1980-их.
Яванський тигр був дуже маленьким як порівняти з іншими видами. Самці мали вагу між 100 кг і 141 кг, в середньому 2,45 м завдовжки. Самиці важили між 75 кг і 115 кг, в довжину були менші за самців.
Часом надходять повідомлення про ще декількох тигрів, яких нібито бачили в східній частині острова Ява, де 30% сухопутної поверхні покриті лісом. Найімовірніше 'тигри', яких бачили, є леопардами які здалеку були схожі на тигрів. Хоча низка дослідників заперечує це.
У листопаді 2008, невпізнане тіло жінки (найімовірніше гірської мандрівниці) було знайдене в «Mount Merbabu National Park», центральна Ява, нібито померлої від нападу тигра. Сільські жителі, які виявили тіло, казали, нібито бачили тигра поблизу.
Інша нещодавня зустріч відбулася в «Magetan Regency», східна Ява, в січні 2009. Деякі сільські жителі бачили тигра з 2 кошенятами, які проходили неподалік села, і аж до гори Лаву (Lawu).
Національний парк Meru Betіrі спеціально створено для пошуку можливих особин, що збереглись. Нині існування цього парку перебуває під загрозою через відкриття на його території родовищ золота[2]. Три компанії, що добувають золото, хочуть привласнити його землі собі.
Hổ Java (danh pháp ba phần: Panthera tigris sondaica) là một phân loài hổ đã tuyệt chủng, loài này đã tồn tại trên đảo Java của Indonesia. Nòi này có lẽ đã tuyệt chủng từ những năm thập niên 1980, như là hậu quả của việc săn bắn và phá hủy môi trường sống, nhưng sự tuyệt chủng của chúng có thể diễn ra từ những năm 1950 trở đi (khi đó người ta cho rằng chỉ còn ít hơn 25 con trong tự nhiên). Con hổ cuối cùng được nhìn thấy năm 1979.
Hổ Java rất nhỏ so với các phân loài hổ ở lục địa châu Á nhưng lớn hơn so với hổ Bali. Con đực có trọng lượng trung bình100 và 140 kg (220 và 310 lb) và chiều dài cơ thể là 200 đến 245 cm (6,56 đến 8,04 ft). Con cái nhỏ hơn và nặng trung bình cỡ 75 và 115 kg (165 và 254 lb). Mũi chúng dài và hẹp.[2]
.png){kind=small}
Bài viết về các loài trong bộ thú ăn thịt này vẫn còn sơ khai. Bạn có thể giúp Wikipedia bằng cách mở rộng nội dung để bài được hoàn chỉnh hơn. Hổ Java (danh pháp ba phần: Panthera tigris sondaica) là một phân loài hổ đã tuyệt chủng, loài này đã tồn tại trên đảo Java của Indonesia. Nòi này có lẽ đã tuyệt chủng từ những năm thập niên 1980, như là hậu quả của việc săn bắn và phá hủy môi trường sống, nhưng sự tuyệt chủng của chúng có thể diễn ra từ những năm 1950 trở đi (khi đó người ta cho rằng chỉ còn ít hơn 25 con trong tự nhiên). Con hổ cuối cùng được nhìn thấy năm 1979.
Hổ Java rất nhỏ so với các phân loài hổ ở lục địa châu Á nhưng lớn hơn so với hổ Bali. Con đực có trọng lượng trung bình100 và 140 kg (220 và 310 lb) và chiều dài cơ thể là 200 đến 245 cm (6,56 đến 8,04 ft). Con cái nhỏ hơn và nặng trung bình cỡ 75 và 115 kg (165 và 254 lb). Mũi chúng dài và hẹp.
Panthera tigris sondaica Temminck, 1844
Бывший ареал
Яванский тигр[1][2] (лат. Panthera tigris sondaica) — подвид тигра, обитавший на индонезийском острове Ява. Подвид вымер предположительно в 80-е годы XX века из-за охоты и разрушения среды обитания. Первые предпосылки к вымиранию подвида возникли начиная с 1950-х годов, когда количество тигров на Яве сократилось до 25 особей. Последнего яванского тигра видели в природе в 1979 году[3][4]. Достоверность существования сегодня небольшой популяции тигров на Яве не подтверждена.
Яванский тигр — один из самых мелких подвидов. Самцы весили от 100 кг до 141 кг, при средней длине тела 245 см. Самки весили от 75 кг до 115 кг, в длину были меньше самцов.
Уже в 1950-е годы на Яве оставалось 20—25 особей яванского тигра. Половина из них обитала на заповедной территории Ujong Kulon Wіldlіfe Reserve. В 1960-х годах все наблюдения тигров в дикой природе были сделаны исключительно на территории Ujong Kulon Wіldlіfe Reserve и в национальном парке Балуран. К 1972 году численность яванских тигров сократилось до семи особей, обитавших на территории Meru Betіrі Forest Reserve, и, возможно, ещё пять особей обитали на других заповедных территориях. В 1979 году оставалось лишь три особи. Точное время вымирания подвида остается неизвестным, вероятно, оно произошло в середине 1980-х годов.
Сегодня возникают отдельные случайные сообщения о выявлении нескольких тигров в восточной части острова Ява, где 30 % площадей покрыты девственным лесом. Выдвигается предположение, что все «тигры», которых видели очевидцы, могут являться леопардами, которые издали похожи на тигров. Однако ряд исследователей опровергают его.
В ноябре 2008 года тело неопознанной женщины (скорее всего путешественницы) было найдено в Национальном парке Мербабу. Причиной её смерти значится нападение тигра. Сельские жители, которые нашли тело, говорят, будто бы видели тигра поблизости[5].
Другая недавняя встреча с яванским тигром состоялась в округе Магетан, в восточной части острова Ява, в январе 2009 года. Несколько сельских жителей видели тигрицу с двумя тигрятами, которые проходили мимо их селения[6].
Национальный парк Meru Betіrі был специально создан в данном регионе для поиска возможных сохранившихся особей Яванского тигра. Сейчас существование данного парка находится под угрозой в связи с открытием месторождений золота на его территории[7]. Три золотодобывающие компании хотят присвоить земли национального парка себе.
Яванский тигр (лат. Panthera tigris sondaica) — подвид тигра, обитавший на индонезийском острове Ява. Подвид вымер предположительно в 80-е годы XX века из-за охоты и разрушения среды обитания. Первые предпосылки к вымиранию подвида возникли начиная с 1950-х годов, когда количество тигров на Яве сократилось до 25 особей. Последнего яванского тигра видели в природе в 1979 году. Достоверность существования сегодня небольшой популяции тигров на Яве не подтверждена.
爪哇虎（学名：Panthera tigris sondaica）是曾经存活于印度尼西亚爪哇岛上的一个虎的亚种，自从1980年代就已灭绝。爪哇虎是除巴厘虎和苏门答腊虎外，生活在印尼境内的第三个虎亚种，也是最近期绝灭的一种虎。虽然迄今还不时有目击的传闻，但都未获得证实。
爪哇虎的外表同近亲苏门答腊虎相似，但身上的黑色条纹较密。爪哇虎面部的胡须也是虎的九个已知亚种里最长的。
在19世纪初，爪哇虎的数量繁多。随着当地人口膨胀以及荷兰殖民者的到来，爪哇虎栖所受到了严重的威胁。人类的捕杀导致爪哇虎的数量骤减，到1950年代中仅有25—50只存活在野外。1972年印尼政府在爪哇岛的东南部规划了一个保护区，但到了1979年保护区仅剩3只老虎，从此就再也没有确切发现老虎的踪迹，绝灭時間估计在1980年代。
爪哇虎（学名：Panthera tigris sondaica）是曾经存活于印度尼西亚爪哇岛上的一个虎的亚种，自从1980年代就已灭绝。爪哇虎是除巴厘虎和苏门答腊虎外，生活在印尼境内的第三个虎亚种，也是最近期绝灭的一种虎。虽然迄今还不时有目击的传闻，但都未获得证实。
分類 界 : 動物界 Animalia 門 : 脊索動物門 Chordata 亜門 : 脊椎動物亜門 Vertebrata 綱 : 哺乳綱 Mammalia 目 : ネコ目 Carnivora 科 : ネコ科 Felidae 属 : ヒョウ属 Panthera 種 : トラ ''P. tigris 亜種 : ジャワトラ P. t. sondaica 学名 Panthera tigris ssp. sondaica Temminck, 1844[1] 和名 ジャワトラ 英名 Javan Tiger ジャワトラ (学名：Panthera tigris ssp. sondaica) は、食肉目ネコ科に属するトラの一亜種で、インドネシアのジャワ島だけに生息していた。小型のトラで、スマトラトラと同程度の大きさという。1980年代に絶滅したとされる[1]。
体は本土の亜種に比べると小柄であるが、バリトラよりは大型であった。縞は細くて長く、スマトラトラのものより本数は多かった。鼻は長く幅が狭かった。これらの特徴によって、ジャワトラは他の亜種とは別の亜種とされた。 オスは体長248cm、体重は100から141kg程度、メスはやや小柄で体重は75から115kg程度であった。[2] ジャワトラの小柄な体格は餌となる動物に由来すると考えられている。[3]彼らは鹿、バンテン、イノシシ、水鳥、爬虫類などを捕食した。第二次世界大戦前まではインドネシアの動物園でジャワトラが飼育されていたが、戦時中これらが閉鎖されたこともあり飼育下での寿命や妊娠期間は知られていない。[3]
絶滅の要因は、狩猟と生息地である森林と餌資源の減少であると考えられている[1]。
20世紀後半の1975年には1938年には28万人だったジャワ島の人口は85万人に増加しており、主食となる米は不足していた。稲作地を拡大するために森林は伐採され、1938年に島の表面積の23%を占めていた自然林は1975年には8%にまで減少した。こうした人間の生活範囲の拡大が、絶滅の主因となった。1940年代にはジャワトラはすでに人里離れた森林や山地に追いやられていたが、その森が野生動物の保護意識が十分でなかった第二次世界大戦後の時代、チーク、コーヒー、ゴムのプランテーションのために細分化されたこと、シカをはじめとするジャワトラの餌となる動物が減少したことも個体数の減少に拍車をかけた。1965年ごろには反政府組織が資金源とするためにジャワトラを狩った。さらにいくつかの事件によってジャワトラの駆除が大規模に行われ[4]、多くのトラが毒殺された。
それでも、1960年代半ばまではウジュン・クロン、ルエン・サンチャン、バルランの3つの保護区でジャワトラは生存していた。1971年には、老いたメスのジャワトラが南東部のベティリ山付近のプランテーション近くで写真にとらえられた。これを受け、1972年には同地に自然保護区が設定された[5]。
目撃情報は1976年ジャワ島東部のメル・ベティリ国立公園（Meru Betiri National Park）におけるものが最後である[1][4][6]。この時の調査ではベティリ山の標高の高い地点で生きた個体が目撃されたほか、3から5頭のジャワトラの存在を示す痕跡が発見された。1980年には、SeidenstickerとSuyonoが野生生物保護区を拡張し、脆弱な生態系が人間によって破壊されることを提唱し、インドネシアの自然保護当局は1982年にこの提案を実行に移した。だがこれらの措置は生存していたジャワトラを保護するには遅すぎた[4]。
1984年、ジャワ島西部のハリムン保護区で一頭のトラが射殺された[7]。そしてそれ以降、生存したジャワトラの個体は発見されていない。1987年にはボゴール農科大学が30人からなる調査隊をメル・ベティリに派遣し、ジャワトラの痕跡を発見したが、トラそのものは発見できなかった[7]。
その後、WWFインドネシアの支援を得て、1992年秋にメル・ベティリ国立公園にカメラトラップが設置された。だが、1993年3月から1994年3月まで19か所にカメラを設置して調査したにもかかわらず、ジャワトラの姿はとらえられず、この調査の最終報告書が公表された後に、ジャワトラの絶滅が宣言された[8][9]。
この項目は、動物に関連した書きかけの項目です。この項目を加筆・訂正などしてくださる協力者を求めています（Portal:生き物と自然／プロジェクト:生物）。 ジャワトラ (学名：Panthera tigris ssp. sondaica) は、食肉目ネコ科に属するトラの一亜種で、インドネシアのジャワ島だけに生息していた。小型のトラで、スマトラトラと同程度の大きさという。1980年代に絶滅したとされる。
.jpg)
