The debate over whether Quercus prinoides is distinct from Q . muhlenbergii has continued for most of the last century. Little doubt can exist that strong genetic differences, as expressed by characteristics of habit, leaf form, and habitat preference, separate the two taxa; the question is merely whether they are best treated as subspecies or varieties or as separate species. Over most of the eastern United States, the two taxa occur sympatrically over broad areas with little immediate contact (syntopy), because Q . muhlenbergii is found on calcareous soils and Q . prinoides occurs on sands (often acidic) and dry shales. Seedlings of Q . prinoides can flower and produce acorns in as few as 3-5 years from planting, when only 20-50 cm, and maintain their dwarf, clonal habit in cultivation. Quercus muhlenbergii begins fruiting as a small tree of 3 m or more in height. Because of these differences, and interdigitating geographic distributions, the two taxa seem to be similar in pattern of variation and interaction to other closely related oak species of eastern North America, and dissimilar in pattern to infraspecific taxa such as we see in Q . sinuata var. sinuata and Q . sinuata var. breviloba . The populations that are difficult to determine are usually small scrubby trees, probably mostly Q . muhlenbergii , stunted because of less than favorable moisture conditions, with or without indications of introgression from Q . prinoides .
Material of Quercus prinoides from Long Island, coastal Massachusetts, Nantucket Island, and Martha's Vineyard has been segregated as Q . prinoides Willdenow var. rufescens Rehder on the basis of vestiture and minor differences in leaf form. These populations have appressed-stellate leaf pubescence abaxially, as throughout the range of the species; in addition they have reddish, erect, fasiculate hairs similar to those found in Q . michauxii . The hairs make the abaxial leaf surface somewhat felty to the touch. Variability in this characteristic and lack of other consistently correlated features preclude taxonomic recognition of Q . prinoides var. rufescens , but this problem is worthy of further investigation.
Quercus prinoides (lat. Quercus prinoides) - fıstıqkimilər fəsiləsinin palıd cinsinə aid bitki növü.
Quercus prinoides (lat. Quercus prinoides) - fıstıqkimilər fəsiləsinin palıd cinsinə aid bitki növü.
Quercus prinoides, conegut amb el nom anglès Dwarf Chinkapin (també "chinquapin") Oak, Dwarf Chestnut Oak o Scrub Chestnut Oak, és un tipus de roure que pertany a la família de les fagàcies i està dins de la secció dels roures blancs.
És originari de l'est de l'Amèrica del Nord, des de Massachusetts a Minnesota cap al nord i Carolina del Nord a Oklahoma cap al sud. També es troba a Ontàrio.
Com suggereix el nom de l'espècie, Dwarf Chinkapin (roure nan chinkapin) s'assembla al roure castanyer (Quercus prinus). Tanmateix, està més estretament relacionat amb Quercus muehlenbergii. De fet, les dues es consideren com la mateixa espècie, en aquest cas el roure més gran és una varietat de Quercus prinoides perquè la forma nana va ser descrita per primera vegada. Els dos poden ser distingits per les diferències en l'hàbit i l'hàbitat (el roure chinkapin es troba típicament en roca calcària, mentre que els llocs del roure nan es troben en sec i sòls sorrencs, sovint àcids).
És un arbust o petit arbre d'una gran difusió, caducifoli, que només creix fins als 4,6 m d'alçada i 6,4 m d'ample.[1] Les fulles de roure nan chinkapin s'assemblen molt a les del roure chinkapin, si bé menor: de 15,5 cm de llarg, en comparació amb 10 a 18 cm de llarg per al roure chinkapin. Les glans tenen 15 a 25 cm de llarg amb la copa al voltant de la meitat de la gla.
Les glans de Quercus prinoides són de sabor dolç i apreciades pels éssers humans i moltes espècies de vida silvestre. La fusta té poc valor comercial degut a la seva petita grandària.
Les larves de l'arna Acronicta albarufa, s'alimenten d'aquesta planta.
Quercus prinoides, conegut amb el nom anglès Dwarf Chinkapin (també "chinquapin") Oak, Dwarf Chestnut Oak o Scrub Chestnut Oak, és un tipus de roure que pertany a la família de les fagàcies i està dins de la secció dels roures blancs.
Dub křovitý (Quercus prinoides) je keřovitý druh dubu vyskytující se ve východních oblastech USA. Má jedlé žaludy.
Dub křovitý je opadavý keř dorůstající výšky 1 až 3 metry. Nezřídka se rozrůstá pomocí kořenových výběžků. Borka je šedá, tenká, plátkovitě odlupčivá. Letorosty jsou hnědavé, hranaté, 1,5 až 3 mm tlusté, zprvu roztroušeně jemně chlupaté, později olysávající. Pupeny jsou hnědé nebo červenohnědé, téměř kulovité až široce vejcovité, velmi řídce chlupaté, na vrcholu zaoblené, jen 1 až 3 mm dlouhé. Listy jsou kožovité, obvejčité, kopinaté až obkopinaté, na bázi uťaté až klínovité, na vrcholu špičaté nebo zašpičatělé, na okraji pravidelně zvlněné, zubaté až mělce laločnaté. Zuby bývají špičaté, řidčeji jsou zaoblené. Žilnatina je tvořena 5 až 9 páry postranních žilek. Listy jsou na líci leskle tmavě zelené a lysé, na rubu světle zelené nebo nasivělé, s roztroušenými až nahloučenými drobnými hvězdovitými chlupy. Řapíky bývají 8 až 15 mm dlouhé. Na podzim se listy barví do žlutých odstínů. Žaludy jsou jednotlivé, přisedlé nebo krátce stopkaté, světle hnědé, podlouhlé až vejcovité, 15 až 20 mm dlouhé a 10 až 13 mm široké, do 1/4 až 1/3 kryté hluboce až mělce kalíškovitou, stejnoměrně šedě chlupatou číškou.[2][3][4]
Dub křovitý je rozšířen ve východních oblastech USA. Roste v borovicových lesích, křovinách, na okrajích lesů, prériích a exponovaných svazích v nadmořských výškách do 500 metrů.[2] Vyhledává kyselé písčité půdy na suchých stanovištích. Nesnáší vápenaté půdy.[5]
Dub křovitý může být snadno zaměněn s keřovitými formami dubu Muehlenbergova (Quercus muehlenbergii). Tyto druhy mají překrývající se areály, velmi zřídka však rostou pospolu, neboť dub křovitý preferuje kyselé písčité půdy, zatímco dub Muehlenbergův roste na vápenatých půdách. Mimo to je dub křovitý plodný v nízkém věku (již ve 3 až 5 letech jako sotva půl metru vysoký keř) a často se klonálně rozrůstá, zatímco dub Muehlenbergův začíná plodit až při výšce kolem 3 metrů a netvoří klony.[2]
Žaludy dubu křovitého jsou jedlé.[4] Do Evropy byl zaveden v roce 1823.[5] O jeho pěstování v Česku není v dostupných zdrojích žádný konkrétní údaj.
Dub křovitý (Quercus prinoides) je keřovitý druh dubu vyskytující se ve východních oblastech USA. Má jedlé žaludy.
Quercus prinoides, commonly known as dwarf chinkapin oak, dwarf chinquapin oak, dwarf chestnut oak or scrub chestnut oak, is a shrubby, clone-forming oak native to central-eastern North America.
The dwarf chinkapin oak is a shrub or small tree that typically grows up to 13–20 feet (4–6 meters) tall and 13–20 ft (4–6 m) wide. It sometimes spreads vegetatively by means of underground rhizomes.[3] The leaves of dwarf chinkapin oak closely resemble those of chinkapin oak, but are smaller: 5–15 centimeters (2–6 inches) long, compared to 10–18 cm (4–7 in) long for chinkapin oak. The acorns are 15–25 millimeters (1⁄2–1 in) long, with the cup enclosing about half of the acorn.[4]
While similar in foliage and fruits, but with smaller leaves, the dwarf chinkapin oak may also be distinguished from the chinkapin oak by differences in growth habit (the clonally spreading shrubby growth form and smaller proportions of dwarf chinkapin oak, even when grown on rich soils) and habitat (the chinkapin oak is typically found on rocky, calcareous sites, while the dwarf chinkapin oak is more typically found on dry, often acidic, sandy soils or dry shales).[4]
Like all white oaks, Q. prinoides has sweet-tasting green acorns that mature in a single growing season and germinate as soon as they fall to the ground with no winter dormancy. It freely hybridizes with any other species in the white oak group. Flowering and seed production begin at 3–4 years old.
Quercus prinoides was named and described by the German botanist Karl (Carl) Ludwig Willdenow in 1801,[4] in a German journal article by the German-American Pennsylvania botanist Gotthilf Heinrich Ernst Muhlenberg.[5] The epithet prinoides refers to its resemblance to Quercus prinus, the chestnut oak.
However, this shrubby oak, now generally accepted as a distinct species, is more closely related to chinkapin oak (Q. muhlenbergii) than to chestnut oak.[4] These two kinds of oak have sometimes been considered to be conspecific (belonging to the same species), in which case the earlier-published name Q. prinoides has priority, with the larger chinkapin oak then usually classified as Quercus prinoides var. acuminata, and the shrubby form as Q. prinoides var. prinoides. It is roughly analogous to the bear oak, which forms part of the red oak group, but has a much wider distribution than bear oak, which occurs in a relatively small area of the northeastern US.
The species range extends from eastern Nebraska, south to Oklahoma (with an isolated population in Louisiana), east to northern Alabama and Georgia, northeast to New Hampshire, and in southeast Canada, extending as far north as the Carolinian forest zone of southern Ontario. It has a virtually disjunct (discontinuous) distribution, fairly common in New England and in the Appalachian Mountains, and also in the eastern Great Plains but rare in the Ohio Valley in between.[6]
The acorns of dwarf chinkapin oak are sweet tasting and relished by humans and many kinds of wildlife. The wood has little commercial value because of the shrub's small size.
Quercus prinoides, commonly known as dwarf chinkapin oak, dwarf chinquapin oak, dwarf chestnut oak or scrub chestnut oak, is a shrubby, clone-forming oak native to central-eastern North America.
Quercus prinoides es una especie del género Quercus de la familia Fagaceae originaria del este de Norteamérica, desde Massachusetts a Minnesota en el norte y Carolina del Norte a Oklahoma en el sur. También se presenta en Ontario.
Como sugiere el nombre de la especie, "dwarf chinkapin" (chinkapin roble enano) se asemeja al roble castaño (Quercus prinus). Sin embargo, está más estrechamente relacionado con Quercus muhlenbergii. De hecho, las dos se consideran como la misma especie, en cuyo caso el roble más grande es una variedad de Quercus prinoides porque la forma enana fue descrita por primera vez. Los dos pueden ser distinguidos por las diferencias en el hábito y el hábitat (el roble chinkapin se encuentra típicamente en roca calcárea , mientras que los sitios del roble enano se encuentran en seco y suelos arenosos, a menudo ácidos).
Es arbusto o pequeño árbol de una gran difusión, de hoja caduca, que sólo crece hasta los 4.6 m de altura y 6.4 m de ancho.[2] Las hojas de roble enano chinkapin se parecen mucho a las del roble chinkapin, aunque menor: de 15.5 cm de largo, en comparación con 10 a 18 cm de largo para el roble chinkapin. Las bellotas tienen 15 a 25 cm de largo con la copa alrededor de la mitad de la bellota.
Las bellotas de Quercus prinoides son de sabor dulce y apreciadas por los seres humanos y muchas especies de vida silvestre. La madera tiene poco valor comercial debido a su pequeño tamaño.
Las larvas de la polilla Acronicta albarufa, se alimentan de esta planta.
Quercus prinoides fue descrita por Carl Ludwig von Willdenow y publicado en Fl. Fuld. 403. 1784.[3]
Quercus: nombre genérico del latín que designaba igualmente al roble y a la encina.
prinoides: epíteto latín que significa "que crece en las rocas".[4]
Quercus prinoides es una especie del género Quercus de la familia Fagaceae originaria del este de Norteamérica, desde Massachusetts a Minnesota en el norte y Carolina del Norte a Oklahoma en el sur. También se presenta en Ontario.
IlustraciónQuercus prinoides er runnkennd eikartegund ættuð frá austur og mið Norður-Ameríku[2], frá New Hampshire til suður Ontario til austur Nebraska, suður til Georgíu, Alabama, Louisiana og Oklahoma.[3] Hún verður runni eða lítið tré sem verður yfirleitt um 4–6 metra hátt og 4–6 metra breitt. Það breiðist stundum út með rótarskotum eða jarðstönglum.[4]
Akörnin eru sæt og bragðgóð, en viðurinn lítið nýttur vegna smæðar runnanna.
Quercus prinoides er runnkennd eikartegund ættuð frá austur og mið Norður-Ameríku, frá New Hampshire til suður Ontario til austur Nebraska, suður til Georgíu, Alabama, Louisiana og Oklahoma. Hún verður runni eða lítið tré sem verður yfirleitt um 4–6 metra hátt og 4–6 metra breitt. Það breiðist stundum út með rótarskotum eða jarðstönglum.
Quercus prinoides Willd. – gatunek rośliny z rodziny bukowatych (Fagaceae Dumort.). Występuje naturalnie w Kanadzie (w prowincji Ontario) oraz wschodniej części Stanach Zjednoczonych (w Alabamie, Arkansas, Connecticut, Dystrykcie Kolumbii, Delaware, w Georgii, Iowa, Illinois, Indianie, Kansas, Luizjanie, Massachusetts, Maryland, Maine, Michigan, Minnesocie, Missouri, Północnej Karolinie, New Hampshire, New Jersey, stanie Nowy Jork, Oklahomie, Pensylwanii, Rhode Island, Tennessee, Teksasie, Wirginii, Vermoncie, Wisconsin i Wirginii Zachodniej)[3][4][5].
Rośnie na łąkach oraz skrajach lasów. Występuje na wysokości do 500 m n.p.m.[5]
Quercus prinoides Willd. – gatunek rośliny z rodziny bukowatych (Fagaceae Dumort.). Występuje naturalnie w Kanadzie (w prowincji Ontario) oraz wschodniej części Stanach Zjednoczonych (w Alabamie, Arkansas, Connecticut, Dystrykcie Kolumbii, Delaware, w Georgii, Iowa, Illinois, Indianie, Kansas, Luizjanie, Massachusetts, Maryland, Maine, Michigan, Minnesocie, Missouri, Północnej Karolinie, New Hampshire, New Jersey, stanie Nowy Jork, Oklahomie, Pensylwanii, Rhode Island, Tennessee, Teksasie, Wirginii, Vermoncie, Wisconsin i Wirginii Zachodniej).
Quercus prinoides là một loài thực vật có hoa trong họ Cử. Loài này được Willd. miêu tả khoa học đầu tiên năm 1801.[1]
Quercus prinoides là một loài thực vật có hoa trong họ Cử. Loài này được Willd. miêu tả khoa học đầu tiên năm 1801.