nomes no trilho de navegação
Monocotyledon a phlanhigyn blodeuol yw Hesgen lwydlas sy'n enw benywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Cyperaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Carex panicea a'r enw Saesneg yw Carnation sedge.[1] Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Hesgen Benigen-ddail.
Mae'r planhigyn hwn yn tarddu o Asia a throfannau De America. O ran ffurf, mae'n eithaf tebyg i wair, glaswellt neu frwyn, ond y prif nodwedd sy'n eu gwahaniaethu yw bonyn y planhigyn. Mae gan y bonion hyn - o'u croes-dorri - siap triongl ac mae'r dail yn sbeiralu mewn tair rheng - dwy sydd gan wair.[2][3]
Monocotyledon a phlanhigyn blodeuol yw Hesgen lwydlas sy'n enw benywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Cyperaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Carex panicea a'r enw Saesneg yw Carnation sedge. Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Hesgen Benigen-ddail.
Mae'r planhigyn hwn yn tarddu o Asia a throfannau De America. O ran ffurf, mae'n eithaf tebyg i wair, glaswellt neu frwyn, ond y prif nodwedd sy'n eu gwahaniaethu yw bonyn y planhigyn. Mae gan y bonion hyn - o'u croes-dorri - siap triongl ac mae'r dail yn sbeiralu mewn tair rheng - dwy sydd gan wair.
Ostřice prosová (Carex panicea L.) je druh jednoděložné rostliny z čeledi šáchorovité (Cyperaceae).
Jedná se o rostlinu dosahující výšky nejčastěji 10-40 cm. Je vytrvalá netrsnatá s plazivými oddenky a tenkými výběžky, na konci vystoupavými. Listy jsou střídavé, přisedlé, s listovými pochvami. Lodyha je delší než listy, tupě trojhranná a spíše hladká. Čepele jsou asi 2-4, vzácněji až 6 mm široké, trochu žlábkovité, sivozelené až modrozelené. Pochvy dolních listů jsou světle hnědé až šedavé, nerozpadavé, bazální jsou bezlisté. Ostřice prosová patří mezi různoklasé ostřice, nahoře jsou klásky čistě samčí, dole čistě samičí. Samčí klásek bývá pouze jeden, samičí bývají 1-3, poměrně řídkokvěté. Listeny mají většinou vyvinutou čepel, dolní listen je delší než klásek, ale kratší než květenství, zřetelně pochvatý. Okvětí chybí. V samčích květech jsou zpravidla 3 tyčinky. Čnělky jsou většinou 3. Plodem je mošnička, která je asi 3,5-4 mm dlouhá, hnědavá až olivově zelená, nápadně vejcovitá až elipsoidní, trojhranná a nezřetelně žilkovaná, zobánek je krátký, bezzubý nebo nezřetelně dvouzubý, asymetricky nasazený. Každá mošnička je podepřená plevou, která je nachově černohnědá, na hřbetě s 1-3 zelenými žilkami a na okraji má úzký bělomázdřitý lem. V ČR kvete nejčastěji v dubnu až v červnu. Počet chromozómů: 2n=32.
Ostřice prosová roste ve velké části Evropy, skoro chybí jen na úpném jihu, dále roste v západní Asii až po jižní Sibiř, a v Grónsku. Byla zavlečena do Severní Ameriky, někteří autoři se domnívají že už Vikingy. Mapka rozšíření je zde: [1].
V ČR roste roztroušeně od nížin do hor, většinou na vlhkých rašelinných až slatinných loukách. Jelikož je poměrně nízká, nesvědčí ji enormní eutrofisace a zarůstání konkurenčně silnými expanzívními druhy.
Obrázky, zvuky či videa k tématu ostřice prosová ve Wikimedia Commons
Ostřice prosová (Carex panicea L.) je druh jednoděložné rostliny z čeledi šáchorovité (Cyperaceae).
Hirsestar (Carex panicea), ofte skrevet hirse-star, er en halvgræs med en tueformet vækst. Frugterne kan minde en del om hirsefrø. Planten er i Danmark almindelig i våde, lysåbne områder.
Hirsestar er en flerårig, urteagtig plante (en halvgræs) med en tueformet vækst. Bladene er bueformet overhængende, linjeformede og helrandede. I spidsen er bladene i tværsnit trekantede. Begge bladsider er blågrønne. Blomstringen foregår i maj-juni, hvor man finder blomsterne siddende i sortfarvede aks yderst på særlige stængler, som hæver sig over tuen. Øverst sidder et aks med lutter hanblomster, og neden under er der 1-3 aks med hunblomster. De enkelte blomster er 3-tallige og uregelmæssige med hvide støvdragere og støvfang. Frugterne er nødder, der kan minde en hel del om frøene hos flere arter af Hirse. Frugterne sidder som hos andre starer i de frugthylstre, der hos hirsestar er 3-4½ millimeter lange, glatte og opblæste og forsynet med et meget kort næb.
Rodsystemet består af trævlede rødder og korte udløbere.
Planten når en højde og bredde i tuen på ca. 45 cm. De blomstrende skud hæver sig 10-15 cm over tuen.
Hirsestar har sin naturlige udbredelse i Mellemøsten, Kaukasus, Centralasien, Sibirien og det meste af Europa. I Danmark er den ret almindelig i fugtige områder med lav vegetation som enge, tørvemoser eller klitlavninger. Arten er således knyttet til lysåbne og oftest næringsfattige voksesteder, hvor jorden er våd. Derimod er den ikke kræsen med hensyn til, om jorden er sur eller basisk. I Grønland findes den meget sjældent i den sydligste del.
I naturreservatet Skřítek højmose, som ligger i Šumperk-distriktet i den nordøstlige del af Tjekkiet, nær grænsen til Polen, er der store højmoseområder. Her vokser arten sammen med bl.a. Aconitum callibotryon (en art af stormhat), blåtop, almindelig star, bjergfyr, blå sumpstjerne, Crepis mollis (en art af høgeskæg), dunbirk (underarten B.p. ssp. carpatica), engnellikerod, grå star, hjertebladet fliglæbe, hvid foldblad, næbstar, tuekæruld, tørvemos (flere arter), ægbladet fliglæbe og østrigsk gemserod[1]
Hirsestar (Carex panicea), ofte skrevet hirse-star, er en halvgræs med en tueformet vækst. Frugterne kan minde en del om hirsefrø. Planten er i Danmark almindelig i våde, lysåbne områder.
Die Hirse-Segge[1] (Carex panicea), auch Schwadenried genannt,[2] ist eine Pflanzenart aus der Gattung Seggen (Carex) innerhalb der Familie der Sauergrasgewächse (Cyperaceae).
Die Hirse-Segge ist eine überwinternd grüne, ausdauernde krautige Pflanze,[1] die Wuchshöhen von etwa 10 bis 50 Zentimetern erreicht. Die oberirdischen Pflanzenteile sind graugrün und kahl. Die graugrünen Blattspreiten sind etwa 2 bis 6 mm breit und erst später häufig oberseits glänzend, jedoch ohne Spaltöffnungen.
Die Hirse-Segge ist eine Verschiedenährige Segge. Sie besitzt ein gestieltes, aufrechtes männliches Ährchen, das die zwei bis drei weibliche Ährchen überragt. Die aufrechten, gestielten, lockerblütigen weiblichen Ährchen sind walzenförmig mit einer Länge von 0,5 bis 4 Zentimetern. Die gelbbraune Scheide des Tragblattes ist nicht aufgeblasen. Die nervenlosen glatten Schläuche bilden einen kurzen dicken Schnabel aus. Es sind drei Narben vorhanden[1].
Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 32.[3]
Bei der Hirse-Segge handelt es sich um einen helomorphen, mesomorphen Hemikryptophyten. Sie vermehrt sich auch vegetativ mit Hilfe ihres Rhizomes oder von unterirdischen Ausläufern.
Die Blütezeit reicht von Mai bis Juli. Die Bestäubung erfolgt durch den Wind (Anemophilie). Die Ausbreitung der Diasporen erfolgt durch den Wind (Anemochorie) und durch Klettausbreitung sowie Selbstausbreitung.[1] Die Samen sind kältekeimend.
Die Hirse-Segge ist von Europa bis Zentralasien verbreitet. Sie kommt auch in Marokko und Grönland vor.[4] Im östlichen Nordamerika tritt sie als Neophyt auf.
In Mitteleuropa ist sie häufig, sie fehlt dort aber in kleineren Gebieten, vor allem im Tiefland und in niederschlagsarmen Landschaften; an ihren Fundorten ist sie meist nicht zahlreich vorhanden. Sie ist in ganz Deutschland außer im Mitteldeutschen Trockengebiet verbreitet. Sie steigt in den Alpen bis zur Waldgrenze auf.[5] In den Allgäuer Alpen steigt sie in Bayern im Moor am Windecksattel nördlich des Hohen Ifen bis zu 1750 m Meereshöhe auf.[6]
Sie besiedelt in Mitteleuropa Flachmoore, Sumpfwiesen und Gräben, sie geht auch auf lichte Waldwege.[5] Die mäßig nährstoffanspruchsvolle Hirse-Segge gedeiht in Deutschland an teils überfluteten Gewässerrändern, Nieder- und Quellmooren und auf feuchten Magerrasen. Sie gedeiht in Gesellschaften der Ordnungen Tofieldietalia, Caricetalia fuscae oder Molinietalia.[3]
Die Hirse-Segge gedeiht am besten auf zumindest mäßig basenreichen, oft etwas sauren und zumindest feuchten oder sogar nassen Böden, die torfig, schlammig oder lehmig sein können. Sie erträgt schwache Stickstoffdüngung gerade noch.[5]
Die Hirse-Segge (Carex panicea), auch Schwadenried genannt, ist eine Pflanzenart aus der Gattung Seggen (Carex) innerhalb der Familie der Sauergrasgewächse (Cyperaceae).
Carex panicea, commonly known as carnation sedge, is a plant species in the sedge family, Cyperaceae. It is known as grass-like sedge and can be found in Northern and Western Europe, and also in north-eastern North America.[1][2] The plant produces fruits which are 3–4 millimetres (0.12–0.16 in) long, are egg shaped and spiked. Both male and female species leaves are pale blue on both sides.[3]
Carex panicea, commonly known as carnation sedge, is a plant species in the sedge family, Cyperaceae. It is known as grass-like sedge and can be found in Northern and Western Europe, and also in north-eastern North America. The plant produces fruits which are 3–4 millimetres (0.12–0.16 in) long, are egg shaped and spiked. Both male and female species leaves are pale blue on both sides.
Hirsstarn (Carex panicea) on tarna perekonda kuuluv taimeliik. Levinumaid tarnaliike Eestis. 15-45 cm kõrged taimed. Üldilmelt taimed veidi hallikassinised. Isasõied koondatud tavaliselt ühte eraldi pähikusse varre tipus. Emaspähikud tavaliselt püstised, pähiku varred on peidus kattelehtede tuppedes. Kasvab mõõdukalt niisketel, niisketel ja märgadel niitudel. Õiteb mais-juunis.
Hirsstarn (Carex panicea) on tarna perekonda kuuluv taimeliik. Levinumaid tarnaliike Eestis. 15-45 cm kõrged taimed. Üldilmelt taimed veidi hallikassinised. Isasõied koondatud tavaliselt ühte eraldi pähikusse varre tipus. Emaspähikud tavaliselt püstised, pähiku varred on peidus kattelehtede tuppedes. Kasvab mõõdukalt niisketel, niisketel ja märgadel niitudel. Õiteb mais-juunis.
Hirssisara (Carex panicea) on sarakasvien heimoon kuuluva monivuotinen kasvi. Tuppisara (Carex vaginata) on hirssisaran hyvin läheinen sukulainen.[1]
Hirssisaran varsi on 10–30 senttimetriä korkea ja varren latvassa on yksi hedetähkä. Hedetähkän alapuolella on 1–3 harvakukkaista emitähkää, joiden tähkäsuomut ovat väriltään tummanvihreitä. Pullakot ovat kellanvalkoisia, pitkänomaisia, palleromaisia ja epämukaisia. Kasvin lehdet ovat väriltään vaalean harmaanvihreät.[1]
Hirssisaralla voi esiintyä Anthracoidea paniceae -nokisientä.[2]
Suomessa hirssisaraa tavataan melko yleisesti Satakunnassa, Lounais-Suomessa, joissain osissa Etelä-Savoa, Etelä-Hämettä sekä Kuusamon, Tervolan ja Ylitornion seuduilla. Muissa osissa Suomea kasvia tavataan hajallisesti. Karuilla alueilla se ei kasva lainkaan.[1] Suomen lisäksi kasvia tavataan muun muassa Ruotsissa, Norjassa, Tanskassa, Islannissa, Färsaarilla, Grönlannissa, Kanadassa, Yhdysvalloissa, Länsi-Euroopassa, Britteinsaarilla, Italiassa, Itä-Euroopassa, Venäjällä ja Kaukasuksella.[3]
Hirssisara kasvaa letoilla sekä rehevillä ja kosteilla niityillä.[1]
Hirssisara (Carex panicea) on sarakasvien heimoon kuuluva monivuotinen kasvi. Tuppisara (Carex vaginata) on hirssisaran hyvin läheinen sukulainen.
Carex panicea L. est une espèce végétale du genre Carex et de la famille des Cyperaceae. C'est une plante herbacée pérenne originaire d'Eurasie vivant dans les prairies humides.
Carex panicea L. est une espèce végétale du genre Carex et de la famille des Cyperaceae. C'est une plante herbacée pérenne originaire d'Eurasie vivant dans les prairies humides.
Jahłojta rězna (Carex panicea) je rostlina z podroda wšelakokłóskatych rěznow ze swójby cachorowowych rostlinow (Cyperaceae).
Jahłojta rězna je šěrozelena abo módrozelena rostlina, kotraž docpěwa wysokosć wot 20 hač 50 cm.
Łopjena su płone a docpěwaja šěrokosć wot 2 hač 4 mm.
Kćěje wot meje hač junija. Žónske kłóski docpěwaja dołhosć wot 2 hač 3 cm, su walcojte, čumpatopłodowe a maja tři pěsty. Hadźicy su kulowate-jejkojte, šěrozelene abo žołtobrune a maja krótke, tołste pysčički. Pluwizny su čornojte.
Rosće w płonych a žórłowych bahnach, na mokrych łukach a holach.
Rostlina je w nimale cyłej Europje rozšěrjena.
Jahłojta rězna (Carex panicea) je rostlina z podroda wšelakokłóskatych rěznow ze swójby cachorowowych rostlinow (Cyperaceae).
Carex panicea adalah spesies tumbuhan seperti rumput yang tergolong ke dalam famili Cyperaceae. Spesies ini juga merupakan bagian dari ordo Poales. Spesies Carex panicea sendiri merupakan bagian dari genus Carex.[1] Nama ilmiah dari spesies ini pertama kali diterbitkan oleh L..
Carex panicea adalah spesies tumbuhan seperti rumput yang tergolong ke dalam famili Cyperaceae. Spesies ini juga merupakan bagian dari ordo Poales. Spesies Carex panicea sendiri merupakan bagian dari genus Carex. Nama ilmiah dari spesies ini pertama kali diterbitkan oleh L..
Belgjastör (fræðiheiti: Carex panicea) er stör sem á heimkynni sín víða í Norður- og Vestur-Evrópu. Jarðstöngull belgjastarar er með renglum. Stráið er grannt og blöðin flöt og styttri en stráið sjálft. Litur þeirra er grágrænn. Meðal einkenna belgjastarar er að stoðblöð kvenaxanna eru með löngu slíðri og axhlífarnar eru mósvartar. Belgjastör vex í mýrum um allt Ísland, þó ekki á Miðhálendinu. Belgjastör líkist slíðrastör allmikið en slíðrastörin vex þó aðallega í þurrlendi.
Belgjastör (fræðiheiti: Carex panicea) er stör sem á heimkynni sín víða í Norður- og Vestur-Evrópu. Jarðstöngull belgjastarar er með renglum. Stráið er grannt og blöðin flöt og styttri en stráið sjálft. Litur þeirra er grágrænn. Meðal einkenna belgjastarar er að stoðblöð kvenaxanna eru með löngu slíðri og axhlífarnar eru mósvartar. Belgjastör vex í mýrum um allt Ísland, þó ekki á Miðhálendinu. Belgjastör líkist slíðrastör allmikið en slíðrastörin vex þó aðallega í þurrlendi.
Viksva trainė (Carex panicea) – viksvuolinių (Cyperaceae) šeimos, viksvų (Carex) genties augalas. Auga paupiuose, drėgnose pievose. Aukštis 20-40 cm. Žydi gegužės-liepos mėnesiais.
De blauwe zegge (Carex panicea) is een overblijvend kruid dat behoort tot de cypergrassenfamilie (Cyperaceae). De plant komt van nature voor in Eurazië en heeft zich van daaruit verbreid naar Noord-Amerika en Nieuw-Zeeland. De soort staat op de Nederlandse Rode lijst van planten als algemeen voorkomend en matig afgenomen. Het aantal chromosomen is 2n = 32.
De plant wordt 20-40 cm hoog en heeft wortelstokken met uitlopers. De gladde stengels zijn stomp driekantig. De 2-6 mm brede bladeren zijn blauwgroen, waarvan de onderste bladscheden lichtbruin of soms enigszins roze zijn.
De blauwe zegge bloeit in april en mei. De 1-3 cm lange, rechtopstaande vrouwelijke aren zijn losbloemig. De bloem heeft drie stempels. De schutbladen zijn veel korter dan de bloeiwijze. Het onderste schutblad heeft een 1-2 cm lange schede. Bovenaan de bloemstengel zit één mannelijke aar. Het 3-4 mm lange, gladde, opgeblazen urntje is geelgroen en kleurt later donkerbruin. Het urntje is een soort schutblaadje dat geheel om de vrucht zit.
De vrucht is een bolvormig tot eirond, 3-4 mm lang nootje met drie nerven en een korte, dikke, bruine snavel.
De plant komt voor op natte tot vochtige, voedselarme tot matig voedselrijke grond in blauwgrasland, bermen, heidevelden en duinvalleien.
De blauwe zegge is een kensoort voor het blauwgrasland (Cirsio dissecti-Molinietum).
Planten
Tongetje
Bloeiwijze
De blauwe zegge (Carex panicea) is een overblijvend kruid dat behoort tot de cypergrassenfamilie (Cyperaceae). De plant komt van nature voor in Eurazië en heeft zich van daaruit verbreid naar Noord-Amerika en Nieuw-Zeeland. De soort staat op de Nederlandse Rode lijst van planten als algemeen voorkomend en matig afgenomen. Het aantal chromosomen is 2n = 32.
Multimedia w Wikimedia Commons Turzyca prosowata (Carex panicea L.) – gatunek rośliny z rodziny ciborowatych. W Polsce jest pospolity zarówno na niżu, jak i w górach
Bylina, geofit, hemikryptofit. Kwitnie do kwietnia do maja. Jest wiatropylna, nasiona rozsiewane są przez wiatr i wodę. Występuje na łąkach, bagnach, niskich torfowiskach. Liczba chromosomów 2n= 32[2].
Tworzy mieszańce z t. Hosta (Carex hostiana), t. luźnokwiatową (Carex vaginata), t. sina (Carex flacca)[2].
Turzyca prosowata (Carex panicea L.) – gatunek rośliny z rodziny ciborowatych. W Polsce jest pospolity zarówno na niżu, jak i w górach
Carex panicea é uma espécie de planta com flor pertencente à família Cyperaceae.
A autoridade científica da espécie é L., tendo sido publicada em Species Plantarum 2: 977. 1753.[1]
Trata-se de uma espécie presente no território português, nomeadamente no Arquipélago dos Açores.
Em termos de naturalidade é introduzida na região atrás referida.
Não se encontra protegida por legislação portuguesa ou da Comunidade Europeia.
Carex panicea é uma espécie de planta com flor pertencente à família Cyperaceae.
A autoridade científica da espécie é L., tendo sido publicada em Species Plantarum 2: 977. 1753.
Hirsstarr (Carex panicea) är en växtart i familjen starrar.
Wikimedia Commons har media som rör Hirsstarr.
Hirsstarr (Carex panicea) är en växtart i familjen starrar.
Сірувато- чи синювато-зелена, колоніальна, кореневищна рослина. Стебла слабо опушені, 14–75 см, із закругленими кутами або субциліндричні, гладкі. Листя: піхви світло-коричневого, завтовшки 3–6 мм; листові пластинки плоскі, 5,5–33 см × 1,4–4,7 мм. Найнижчий приквітник коротший суцвіття. Суцвіття 3,2–21 см. Маточкові луски темно-фіалкові. Мішечки 3–4 мм, із дзьобом менше 0,3(-0,5) мм. Сім'янки світло-коричневі, 1,8–2,9 × 1,3–1,9 мм. 2n = 32. Запилення вітром. Насіння розноситься вітром і водою.
Північна Африка: Марокко; Європа: Білорусь, Естонія, Латвія, Литва, Молдова, Росія, Україна, Австрія, Бельгія, Чехія, Німеччина, Угорщина, Нідерланди, Польща, Словаччина, Швейцарія, Данія, Фарерські острови, Фінляндія, Ісландія, Ірландія, Норвегія, Швеція, Сполучене Королівство, Албанія, Боснія і Герцеговина, Болгарія, Хорватія, Греція, Італія, Чорногорія, Румунія, Сербія, Словенія, Франція, Португалія, Іспанія; Азія: Вірменія, Азербайджан, Грузія, Киргизстан, Таджикистан, Росія, Іран, Ірак, Туреччина; Північна Америка: Гренландія; введений: північно-східне узбережжя США, східне узбережжя Канади, Сен-П'єр і Мікелон.
Населяє, як правило, мокрі, кислі й піщані пустки й болота, гірські припливи води.
Це незавершена стаття про Осокові.Carex panicea là một loài thực vật có hoa trong họ Cói. Loài này được L. mô tả khoa học đầu tiên năm 1753.[1]
Bài viết liên quan đến phân họ cói Cyperoideae này vẫn còn sơ khai. Bạn có thể giúp Wikipedia bằng cách mở rộng nội dung để bài được hoàn chỉnh hơn. Carex panicea là một loài thực vật có hoa trong họ Cói. Loài này được L. mô tả khoa học đầu tiên năm 1753.
Серо-зелёное растение с восходящими ползучими корневищами, дающее длинные тонкие побеги и центральные репродуктивные побеги.
Стебли тупо-трёхгранные, гладкие, 10—40 см высотой.
Листья жёсткие, сизо-зелёные, большей частью прямые, 2—4 мм шириной, длинно заострённые, короче стебля.
Соцветие 5—8(16) см длиной, из значительно расставленных колосков. Верхний колосок тычиночный, булавовидный, (1)1,2[2]—2,5 см длиной; чешуи ржавые, тупые, яйцевидные с белоперепончатыми краями, лучше выраженными в нижней части колоска; остальные 2—3 пестичные, немногоцветковые, рыхловатые, продолговатые, 1—2,5 см длиной[2], на длинных гладких ножках до 2—3 см длиной, прямостоячие. Чешуи пестичных колосков широкояйцевидные, острые, кверху островатые, чёрно-бурые или ржаво-бурые, со светлой серединой, по краю узко или неясно бело-перепончатые, с 1—3 жилками, на верхушке и вдоль средней жилки, так же, как и мешочки в верхней половине, с папиллами, хорошо заметными под бинокуляром, короче мешочков. Мешочки зеленовато- и буровато-жёлтые, округло-трёхгранные, широкоэллиптические, в основании округлые, 2,5—5(6) мм длиной, с тонкими неясными жилками, у основания суженные, почти сидячие, с хорошо выраженным цельным спереди выемчатым чёрно-бурым носиком 0,3—0,5 мм длиной. Рылец 3. Нижний кроющий лист с длинным влагалищем до 1 см длиной и с пластинкой в два раза и больше превышающей соцветие.
Плодоносит в апреле—мае.
Вид описан из Европы (Швеция).
Европа; Прибалтика; Европейская часть России: Карело-Мурманский район, окрестности Кириллова, Каргополя, Усть-Пинеги, Ладожско-Ильмский район, верховья Днепра, Волги, окрестности Казани, Средний и Южный Урал, север Волжско-Донского бассейна, окрестности Сергеевска; Украина: Карпаты, бассейн Днепра, Крым; Молдавия: окрестности Белгорода-Днестровского; Кавказ: окрестности Ставрополя, Сванетия, Центральное, Восточное и Южное Закавказье; Западная Сибирь: бассейн Оби, восточная часть бассейна Иртыша, Алтай; Восточная Сибирь: среднее течение реки Подкаменной Тунгуски, верховья Лены, Ангаро-Саянский район; Средняя Азия: Зайсанская котловина (бассейн реки Чу), Джунгарский Алатау, Западный и Центральный Тянь-Шань, Памиро-Алай (хребты Зеравшанский и Петра Первого); Западная Азия: Турция, Северо-Восточный Ирак, Северный и Западный Иран; Центральная Азия: Восточный Тянь-Шань; Северная Африка: Марокко; Северная Америка (заносное); Новая Зеландия (заносное).
Растёт на сырых и болотистых лугах, в кустарниках и разреженных лесах, на низинных осоковых болотах, в мочажинам, по сырым берегам рек, у родников; на равнине, в лесном, реже верхнем поясе гор.
На пастбищах скотом поедается плохо, в сене удовлетворительно.
Серо-зелёное растение с восходящими ползучими корневищами, дающее длинные тонкие побеги и центральные репродуктивные побеги.
Стебли тупо-трёхгранные, гладкие, 10—40 см высотой.
Листья жёсткие, сизо-зелёные, большей частью прямые, 2—4 мм шириной, длинно заострённые, короче стебля.
Соцветие 5—8(16) см длиной, из значительно расставленных колосков. Верхний колосок тычиночный, булавовидный, (1)1,2—2,5 см длиной; чешуи ржавые, тупые, яйцевидные с белоперепончатыми краями, лучше выраженными в нижней части колоска; остальные 2—3 пестичные, немногоцветковые, рыхловатые, продолговатые, 1—2,5 см длиной, на длинных гладких ножках до 2—3 см длиной, прямостоячие. Чешуи пестичных колосков широкояйцевидные, острые, кверху островатые, чёрно-бурые или ржаво-бурые, со светлой серединой, по краю узко или неясно бело-перепончатые, с 1—3 жилками, на верхушке и вдоль средней жилки, так же, как и мешочки в верхней половине, с папиллами, хорошо заметными под бинокуляром, короче мешочков. Мешочки зеленовато- и буровато-жёлтые, округло-трёхгранные, широкоэллиптические, в основании округлые, 2,5—5(6) мм длиной, с тонкими неясными жилками, у основания суженные, почти сидячие, с хорошо выраженным цельным спереди выемчатым чёрно-бурым носиком 0,3—0,5 мм длиной. Рылец 3. Нижний кроющий лист с длинным влагалищем до 1 см длиной и с пластинкой в два раза и больше превышающей соцветие.
Плодоносит в апреле—мае.
Вид описан из Европы (Швеция).
_02.JPG)
.jpg)
.jpg)
![[1]](http://linnaeus.nrm.se/flora/mono/cypera/carex/kartor/carepanv.jpg){kind=link}