nomes no trilho de navegação
Planhigyn blodeuol Monocotaidd a math o wair yw Gwellt-y-morfa atblygedig sy'n enw gwrywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Poaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Puccinellia distans a'r enw Saesneg yw Reflexed salt-marsh-grass.[1] Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Gweunwellt Gwrthblygedigaidd.
Gall dyfu bron mewn unrhyw fan gan gynnwys gwlyptiroedd, coedwigoedd a thwndra. Dofwyd ac addaswyd y planhigyn gan ffermwyr dros y milenia; chwiorydd i'r planhigyn hwn yw: india corn, gwenith, barlys, reis ac ŷd.
Planhigyn blodeuol Monocotaidd a math o wair yw Gwellt-y-morfa atblygedig sy'n enw gwrywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Poaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Puccinellia distans a'r enw Saesneg yw Reflexed salt-marsh-grass. Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Gweunwellt Gwrthblygedigaidd.
Gall dyfu bron mewn unrhyw fan gan gynnwys gwlyptiroedd, coedwigoedd a thwndra. Dofwyd ac addaswyd y planhigyn gan ffermwyr dros y milenia; chwiorydd i'r planhigyn hwn yw: india corn, gwenith, barlys, reis ac ŷd.
Zblochanec oddálený (Puccinellia distans) je vytrvalá, nevysoká tráva, druh rodu zblochanec. Prvotními místy výskytu jsou slané, mírně podmáčené půdy. V české přírodě jej však můžeme nejspíše spatřit na druhotných stanovištích, na okrajích silnic a chodníků ošetřovaných v zimě chemickým posypem.
Rostliny tohoto druhu se vyskytují v celé Evropě, severní Africe a dále od Malé Asie přes Kavkaz, Střední Asii, Sibiř a Čínu až po Koreu a Japonsko. Druhotně se dostal i do Severní Ameriky, Austrálie i na Nový Zéland. Přirozeným prostředím těchto rostlin jsou mořská pobřeží, vnitrozemská slaniska a slané, vlhké stepi.
V České republice rostl i v minulosti tento původní druh poměrně vzácně a jen na nemnoha slaniscích, v současnosti tato stanoviště mizí a s nimi se ztrácí i zblochanec oddálený. Začal se ale rychle šířit podél v zimním období solených pozemních komunikací, kde se vytváří vrstvička posypového minerálního materiálu s vysokou koncentraci chloridu sodného, ve které nemohou jiné druhy přežít. V současnosti tak patří mezi celkem běžně se vyskytující rostlinné druhy.[1][2][3]
Slanomilná rostlina, které se nejlépe daří ve vlhčích půdách, jílovitých nebo písčitých, kde má dostatek živin potřebných k růstu. Původní místa výskytu bývají na jaře a na podzim zamokřená a po zbytek toku zpravidla vyschlá, přirozeně vznikají okolo minerálních pramenů a v mokřadech sušších oblastí, kde výpar převyšuje vsakování. V minulosti byla obvykle využívána jako chudé pastviny. Roste v nadmořské výšce až do 2000 m.
V současnosti se v ČR vyskytuje hlavně na antropogenních lokalitách, na místech s půdou bohatou na ionty lehce rozpustných solí (K+, Na+, Ca2+, Mg2+, Cl–, SO4–, CO3– a NO3–). Jejich vysoká koncentrace působí na mnoho rostlin toxicky, narušuje osmotickou rovnováhu v buňkách. A právě na takových místech zblochanec oddálený zpravidla nenachází konkurenci jiných bylin.[1][2][3]
Vytrvalá, řídce trsnatá, šedě zelená tráva bez výběžků, dorůstající do výšky 10 až 60 cm. Vystoupavá, zploštělá stébla se dvěma až čtyřmi kolénky jsou 1 až 2 mm hrubá a bývají přímá nebo jsou obloukovitě prohnutá. Listy s hladkými, převážně otevřenými pochvami a tupými jazýčky jsou ploché, 2 až 10 cm dlouhé a 2 až 4 mm široké, na horní straně mají výrazná žebra a na koncích jsou poznenáhlu zašpičatělé.
Jehlancovitá, řídká, rozkladitá lata, 5 až 15 cm dlouhá a 2 až 14 cm široká, je tvořena drobnými, přisedlými, čtyř až sedmikvětými, 4 až 7 mm dlouhými klásky nafialovělé barvy. Spodní větévky laty jsou na omak drsné a ve spodní půli bezkvěté, vyrůstají v přeslenech, v době kvetení rovnovážně odstávají a později se ohýbají dolů. Blanité, nestejně velké plevy jsou vytrvalé a mají vejčitý tvar. Podlouhlé pluchy jsou delší než plevy a mají široký, blanitý lem. Plevy ani pluchy nemají osiny. V kvítcích jsou tři tyčinky s prašníky a lysý semeník se dvěma bliznami vyčnívajícími po bocích kvítků. Horní kvítky v kláscích bývají sterilní. Kvete v letních měsících, obvykle od května do září.
Po opylení větrem se vytvoří plody, obilky 1,5 mm dlouhé s přirostlou pluchou, které jsou po okolí rozfoukávány. Ploidie druhu je 2n = 42.[1][2][4][5][6]
Přestože se zblochanec oddálený vyskytuje na mnoha nepůvodních, netypických místech a tak se stává běžnou rostlinou, jsou jeho původní místa výskytu ohrožená. Dochází k tomu jak lidskou činností měnící vodní režim, tak i přirozenou sukcesí. Pro zachování původních stanovišť byl v „Červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky“ z roku 2012 prohlášen za kritický ohrožený druh (C1t).[1][3][7]
Obrázky, zvuky či videa k tématu zblochanec oddálený ve Wikimedia Commons
Zblochanec oddálený (Puccinellia distans) je vytrvalá, nevysoká tráva, druh rodu zblochanec. Prvotními místy výskytu jsou slané, mírně podmáčené půdy. V české přírodě jej však můžeme nejspíše spatřit na druhotných stanovištích, na okrajích silnic a chodníků ošetřovaných v zimě chemickým posypem.
Der Gewöhnliche Salzschwaden (Puccinellia distans), auch Abstehender Salzschwaden, ist eine Grasart aus der Gattung der Salzschwaden (Puccinellia) in der Familie der Süßgräser (Poaceae).
Für die Region Ostfriesland ist auch der Trivialname Quelder belegt.[1]
Der Gewöhnliche Salzschwaden ist ein Hemikryptophyt und erreicht Wuchshöhen von 10 bis 60 cm, selten nur 5 cm. Er bildet graugrüne Horste, oberirdische Kriechsprosse fehlen. Die Stängel stehen aufrecht oder sind gekniet-aufsteigend, ihre Oberfläche ist gerippt, glatt und kahl. Sie haben 2 bis 4 kahle Knoten.
Die Blatthäutchen sind 1 bis 2 mm lang und abgerundet bis zugespitzt. Die Blattspreiten sind 2 bis 10 cm lang und 1,5 bis 4 mm breit. Sie sind flach bis leicht eingerollt. Oben sind die plötzlich zugespitzt oder stumpf kapuzenförmig. An der Oberseite sind sie rau, die Epidermiszellen der Blattoberseite besitzen kurze Papillen.
Der Blütenstand ist eine 3 bis 18 cm lang, allseitswendige und lockere Rispe, die zur Blüte ausgebreitet ist, die untersten Rispenäste stehen zu 4 bis 5 (selten 3 bis 7) und sind nach der Blüte herabgeschlagen. Die längeren Rispenäste sind in ihrer oberen Hälfte mit Ährchen besetzt. Die Ährchen haben 3 bis 9 Blüten, sind 3 bis 7 (selten 9) mm lang und bläulich bis violett überlaufen. Die untere Hüllspelze ist einnervig und 1 bis 1,5 mm lang, die obere ist dreinervig und 1,5 bis 2 mm lang. Die Deckspelzen sind 1,8 bis 2,2 mm lang, breit gestutzt und am Grund und an den Nerven behaart. Die Staubbeutel sind 0,7 bis 1 mm lang. Blütezeit ist von Juni bis Oktober. Die Karyopsen sind rund 1,5 mm lang.
Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 28, 42.
Die Art kommt im subarktischen bis gemäßigten Eurasien,[2] im Nordwesten Afrikas und in Nordamerika vor.[3] In Deutschland ist Puccinellia distans an den Küsten verbreitet, im Binnenland kommt sie zerstreut vor. Aufgrund der Salzstreuung breitet sie sich besonders entlang von Straßen aus. In Österreich ist die Art an Straßenrändern häufig, ansonsten selten, sie fehlt in Vorarlberg und Liechtenstein[4].
Der Gewöhnliche Salzschwaden wächst in Salzwiesen, Wiesen, an Wegrändern und auf Schuttplätzen. Er ist salzliebend und bevorzugt nährstoffreiche, salzhaltige Tonböden. Er ist ein fakultativer Halophyt. Er kommt bis in die montane Höhenstufe vor und steigt bis in 1500 m Seehöhe. In den Allgäuer Alpen steigt er in Bayern zwischen Oberjoch und der Grenze bis zu 1100 m Meereshöhe auf.[5]
Es handelt sich um eine Assoziationscharakterart der Salzschwaden-Gesellschaft (Puccinellietum distantis) aus dem Verband Puccinellionm maritimae. Die Art kommt aber auch an Jauchestellen in Gesellschaften des Chenopodion rubri oder in Gesellschaften der Verbände Agropyro-Rumicion oder Polygonion avicularis vo.[6]
Die ökologischen Zeigerwerte nach Landolt & al. 2010 sind in der Schweiz: Feuchtezahl F = 3+w+ (feucht aber stark wechselnd), Lichtzahl L = 4 (hell), Reaktionszahl R = 4 (neutral bis basisch), Temperaturzahl T = 3+ (unter-montan und ober-kollin), Nährstoffzahl N = 4 (nährstoffreich), Kontinentalitätszahl K = 4 (subkontinental), Salztoleranz 1 (tolerant).[7]
Der Gewöhnliche Salzschwaden (Puccinellia distans), auch Abstehender Salzschwaden, ist eine Grasart aus der Gattung der Salzschwaden (Puccinellia) in der Familie der Süßgräser (Poaceae).
Für die Region Ostfriesland ist auch der Trivialname Quelder belegt.
Puccinellia distans is a species of grass known by the common names weeping alkaligrass[1] and European alkali grass. It is native to Europe and it is present in most of North America, where it is perhaps an introduced species. It grows in moist habitat, usually in areas with saline soils, such as the edges of salted roads.[2] It is a perennial herb producing hollow stems up to 40 to 60 centimeters in maximum height. The inflorescence is a spreading array of branches, the lower ones reflexed. The branches bear several rough-haired spikelets containing flowers.
Puccinellia distans is a species of grass known by the common names weeping alkaligrass and European alkali grass. It is native to Europe and it is present in most of North America, where it is perhaps an introduced species. It grows in moist habitat, usually in areas with saline soils, such as the edges of salted roads. It is a perennial herb producing hollow stems up to 40 to 60 centimeters in maximum height. The inflorescence is a spreading array of branches, the lower ones reflexed. The branches bear several rough-haired spikelets containing flowers.
Laiuv nadahein (Puccinellia distans) on kõrreliste sugukonda kuuluv taimeliik.
Taim kasvab näiteks sooldunud pinnasel, prahipaikadel, mererannal. Taime leidub Eestis hajusalt.[1]
Laiuv nadahein (Puccinellia distans) on kõrreliste sugukonda kuuluv taimeliik.
Taim kasvab näiteks sooldunud pinnasel, prahipaikadel, mererannal. Taime leidub Eestis hajusalt.
Rand-nadahein (Puccinellia capillaris) on kõrreliste sugukonda kuuluv taimeliik.
Taim kasvab mererannal üleujutuspiirkondades. Taime leidub Eestis paiguti.[1]
Rand-nadahein (Puccinellia capillaris) on kõrreliste sugukonda kuuluv taimeliik.
Taim kasvab mererannal üleujutuspiirkondades. Taime leidub Eestis paiguti.
Kujasorsimo (Puccinellia distans) on heinäkasvien (Poaceae) heimoon, suolasorsimoiden (Puccinellia) sukuun kuuluva kasvilaji. Se on tavallisesti matalakasvuinen ja mätästävä heinälaji, joka ei muodosta rönsyjä[1]. Kujasorsimo muistuttaa paljolti luotosorsimoa (Puccinellia capillaris) ja lajeja on toisinaan vaikea erottaa toisistaan, mutta tavallisimmin ne ovat erotettavissa toisistaan ulkohelpeiden ulkonäön sekä heteiden ponsien pituuden perusteella[1]. Kujasorsimo ja luotosorsimo voivat risteytyä keskenään ja niitä on myös pidetty joskus saman lajin eri alalajeina[2].
Kujasorsimo kasvaa tavallisesti 20–30 cm korkeaksi, mutta voi kasvaa selvästi korkeammaksikin. Lehdet ovat kapeita sekä harmaanvihreitä ja suonet näkyvät karkeina lehden alapinnalla. Kieleke on 1–2 mm pitkä. Kujasorsimon kukinto on kartiomainen ja runsashaarainen röyhy, jonka kussakin tähkylässä on neljästä seitsemään kukkaa. Tähkylöiden kaleet ovat pyöreäntylppäkärkisiä ja kalvolaitaisia. Ulkohelpeet ovat noin 2 mm pitkiä ja leveänpyöreäkärkisiä. Heteiden ponnet ovat melkein millimetrinpituisia. Kujasorsimo kukkii kesä–heinäkuussa.[1]
Kujasorsimo kasvaa kosteilla ja suolapitoisilla kasvupaikoilla, kuten merenrannoilla, mutta myös lannoitepitoisista lammikoissa ja tienvarsilla[1]. Suomessa kujasorsimoa tavataan yleisesti Etelä- ja Keski-Suomessa, Lapissa ei juuri lainkaan[3].
Kujasorsimo (Puccinellia distans) on heinäkasvien (Poaceae) heimoon, suolasorsimoiden (Puccinellia) sukuun kuuluva kasvilaji. Se on tavallisesti matalakasvuinen ja mätästävä heinälaji, joka ei muodosta rönsyjä. Kujasorsimo muistuttaa paljolti luotosorsimoa (Puccinellia capillaris) ja lajeja on toisinaan vaikea erottaa toisistaan, mutta tavallisimmin ne ovat erotettavissa toisistaan ulkohelpeiden ulkonäön sekä heteiden ponsien pituuden perusteella. Kujasorsimo ja luotosorsimo voivat risteytyä keskenään ja niitä on myös pidetty joskus saman lajin eri alalajeina.
Kujasorsimo kasvaa tavallisesti 20–30 cm korkeaksi, mutta voi kasvaa selvästi korkeammaksikin. Lehdet ovat kapeita sekä harmaanvihreitä ja suonet näkyvät karkeina lehden alapinnalla. Kieleke on 1–2 mm pitkä. Kujasorsimon kukinto on kartiomainen ja runsashaarainen röyhy, jonka kussakin tähkylässä on neljästä seitsemään kukkaa. Tähkylöiden kaleet ovat pyöreäntylppäkärkisiä ja kalvolaitaisia. Ulkohelpeet ovat noin 2 mm pitkiä ja leveänpyöreäkärkisiä. Heteiden ponnet ovat melkein millimetrinpituisia. Kujasorsimo kukkii kesä–heinäkuussa.
Kujasorsimo kasvaa kosteilla ja suolapitoisilla kasvupaikoilla, kuten merenrannoilla, mutta myös lannoitepitoisista lammikoissa ja tienvarsilla. Suomessa kujasorsimoa tavataan yleisesti Etelä- ja Keski-Suomessa, Lapissa ei juuri lainkaan.
Puccinellia distans ou Glycérie à épillets espacés est une espèce de poacée.
Puccinellia distans est présente en Amérique du Nord et en Europe.
Wotstejaca sólnica je rostlina ze swójby słódkich trawow (łaćonsce: Puccinellia distans, Poaceae).
Wotstejaca sólnica je rostlina ze swójby słódkich trawow (łaćonsce: Puccinellia distans, Poaceae).
Ćeńka sólnica je rostlina ze swójby słódkich trawow (łaćonsce: Puccinellia capillaris, Poaceae).
Ćeńka sólnica je rostlina ze swójby słódkich trawow (łaćonsce: Puccinellia capillaris, Poaceae).
Stomp kweldergras (Puccinellia distans subsp. distans) is een zodevormende, vaste plant die behoort tot de grassenfamilie (Poaceae). De soort staat op de Nederlandse Rode lijst van planten als algemeen voorkomend en stabiel of iets toegenomen. De plant komt van nature voor in Europa, Noordwest-Afrika en West-Azië. Van daaruit is de plant verder verspreid naar Noord-Amerika en Nieuw-Zeeland. Het aantal chromosomen is 2n = 28 of 42.
De plant wordt 15 - 60 cm hoog en vormt geen bovengrondse uitlopers. De geknikt opstijgende stengels zijn geribd. De vlakke, niet vlezige, 2 - 10 cm lange en 1,5 tot 4 mm brede bladeren zijn grijsgroen, terwijl die van bleek kweldergras geelachtig groen en vaak samengevouwen zijn. De bovenzijde van het blad is ruw en bezet met korte papillen. De bladschede omsluit de stengel niet. Het tongetje (ligula) is 1,4 - 1,8 mm lang.
De plant bloeit van juni tot in de herfst met 3 - 18 cm lange losbloemige pluimen, waarvan de ruwe zijtakken na de bloei rechtafstaand of meestal sterk teruggeslagen zijn. De onderste zijtakken zitten met 4 -5 takken bij elkaar. De bloeistengel is glad. De 4 - 5 mm lange, blauwachtig tot violet aangelopen aartjes zijn zeer kort gesteeld en bevatten 4 of 5 bloemen. De stompe kelkkafjes hebben een vliezige rand en zijn niet even lang. Het onderste, eennervige kelkkafje is 1 - 1,6 mm lang en het bovenste, drienervige kelkkafje is 2 mm lang. De onderste kroonkafjes van de onderste bloemen zijn breed vliezig gerand en hebben en vliezige top. De nerven van deze kroonkafjes lopen niet door tot aan de top. De top van de onderste kroonkafjes is breed afgerond tot afgeknot, terwijl die van bleek kweldergras tamelijk spits is. De bovenste, 2,3 mm lange kroonkafjes hebben een spitse top en zijn aan de rand en de basis behaard. De bleekgele helmknoppen zijn 0,6 - 1,0 mm lang.
De vrucht is een ronde, 1,5 mm lange graanvrucht.
Stomp kweldergras komt voor op zilte grond en langs asfaltwegen op verdichte bodem.
Stomp kweldergras (Puccinellia distans subsp. distans) is een zodevormende, vaste plant die behoort tot de grassenfamilie (Poaceae). De soort staat op de Nederlandse Rode lijst van planten als algemeen voorkomend en stabiel of iets toegenomen. De plant komt van nature voor in Europa, Noordwest-Afrika en West-Azië. Van daaruit is de plant verder verspreid naar Noord-Amerika en Nieuw-Zeeland. Het aantal chromosomen is 2n = 28 of 42.
De plant wordt 15 - 60 cm hoog en vormt geen bovengrondse uitlopers. De geknikt opstijgende stengels zijn geribd. De vlakke, niet vlezige, 2 - 10 cm lange en 1,5 tot 4 mm brede bladeren zijn grijsgroen, terwijl die van bleek kweldergras geelachtig groen en vaak samengevouwen zijn. De bovenzijde van het blad is ruw en bezet met korte papillen. De bladschede omsluit de stengel niet. Het tongetje (ligula) is 1,4 - 1,8 mm lang.
De plant bloeit van juni tot in de herfst met 3 - 18 cm lange losbloemige pluimen, waarvan de ruwe zijtakken na de bloei rechtafstaand of meestal sterk teruggeslagen zijn. De onderste zijtakken zitten met 4 -5 takken bij elkaar. De bloeistengel is glad. De 4 - 5 mm lange, blauwachtig tot violet aangelopen aartjes zijn zeer kort gesteeld en bevatten 4 of 5 bloemen. De stompe kelkkafjes hebben een vliezige rand en zijn niet even lang. Het onderste, eennervige kelkkafje is 1 - 1,6 mm lang en het bovenste, drienervige kelkkafje is 2 mm lang. De onderste kroonkafjes van de onderste bloemen zijn breed vliezig gerand en hebben en vliezige top. De nerven van deze kroonkafjes lopen niet door tot aan de top. De top van de onderste kroonkafjes is breed afgerond tot afgeknot, terwijl die van bleek kweldergras tamelijk spits is. De bovenste, 2,3 mm lange kroonkafjes hebben een spitse top en zijn aan de rand en de basis behaard. De bleekgele helmknoppen zijn 0,6 - 1,0 mm lang.
De vrucht is een ronde, 1,5 mm lange graanvrucht.
Stomp kweldergras komt voor op zilte grond en langs asfaltwegen op verdichte bodem.
Puccinellia distans é uma espécie de planta com flor pertencente à família Poaceae.
A autoridade científica da espécie é (Jacq.) Parl., tendo sido publicada em Flora italiana, ossia descrizione delle piante...1: 367. 1848.[1]
Trata-se de uma espécie presente no território português, nomeadamente em Portugal Continental.
Em termos de naturalidade é nativa da região atrás indicada.
Não se encontra protegida por legislação portuguesa ou da Comunidade Europeia.
Puccinellia distans é uma espécie de planta com flor pertencente à família Poaceae.
A autoridade científica da espécie é (Jacq.) Parl., tendo sido publicada em Flora italiana, ossia descrizione delle piante...1: 367. 1848.
Багаторічник. Стебла 10–75 см завдовжки. Язичок 1–2 мм завдовжки. Листові пластинки довжиною 2–10 см, 1.5–4 мм завширшки. Суцвіття — волоть відкрита, яйцеподібна, 3–18 см завдовжки; 2–14 см в ширину. Колоски 3–9 мм, з 2–9 квітками. Пильовики 0.5–1.2 мм. Зернівки еліпсоїдні, 1.5 мм довжиною.
Північна Африка: Алжир, Марокко, Туніс; Кавказ: Вірменія, Азербайджан, Росія; Азія: Казахстан, Киргизстан, Таджикистан, Туркменістан, Узбекистан, Афганістан, Іран, Ізраїль, Сирія, Туреччина, Пакистан; Європа: Білорусь, Естонія, Литва, Молдова, Україна, Австрія, Бельгія, Чехія, Німеччина, Угорщина, Нідерланди, Польща, Словаччина, Швейцарія, Данія, Фінляндія, Ісландія, Ірландія, Норвегія, Швеція, Велика Британія, Болгарія, Хорватія, Греція, Італія, Румунія, Сербія, Словенія, Франція, Португалія, Іспанія. Натуралізований: Австралія, Нова Зеландія, Гренландія, Канада, Сполучені Штати Америки.
В Україні зростає на солончаках, засолених луках, по берегах водойм, на прирічкових пісках і галечниках, як бур'ян біля доріг і в населених пунктах — у Лівобережній і сх. частині Правобережних Лесостепу й Степу звичайний вид; відомий з околиць Львова та с. Теребля Закарпатської області[1].
Це незавершена стаття про Тонконогові.Puccinellia distans là một loài thực vật có hoa trong họ Hòa thảo. Loài này được (Jacq.) Parl. miêu tả khoa học đầu tiên năm 1850.[1]
Puccinellia distans là một loài thực vật có hoa trong họ Hòa thảo. Loài này được (Jacq.) Parl. miêu tả khoa học đầu tiên năm 1850.
碱茅（学名：Puccinellia distans），为禾本科碱茅属下的一个植物种。[1]
这是一篇早熟禾亚科小作品。你可以通过编辑或修订扩充其内容。 
