Digitaria sanguinalis (L.) Scop.

Planhigyn blodeuol Monocotaidd a math o wair yw Byswellt blewog sy'n enw gwrywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Poaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Digitaria sanguinalis a'r enw Saesneg yw Hairy finger-grass.^[1] Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Byswellt Blewog.

Gall dyfu bron mewn unrhyw fan gan gynnwys gwlyptiroedd, coedwigoedd a thwndra. Dofwyd ac addaswyd y planhigyn gan ffermwyr dros y milenia; chwiorydd i'r planhigyn hwn yw: india corn, gwenith, barlys, reis ac ŷd.

Gweler hefyd

• Geiriadur rhywogaethau Gwefan Llên Natur

Cyfeiriadau

Mae gan Gomin Wikimedia
gyfryngau sy'n berthnasol i:

Byswellt blewog

Rosička krvavá (Digitaria sanguinalis) je jednoletá, nevysoká, trsnatá tráva, druh rodu rosička zařazený do podčeledi Panicoideae. Rostlina pochází z jižní Evropy, severní Afriky a z oblastí Západní a Střední Asie. Postupně se rozšířila téměř po celé Evropě, střední a jižní Africe i Severní a Jižní Americe. Na nová místa doputovala pravděpodobně s osivem kulturních plodin.^[1]

Ekologie

Rosička krvavá je světlomilná a teplomilná bylina snášející poměrně dobře sucho, hojnější je v teplejších nížinatých oblastech, méně častá v chladnějších podhůřích. Vyrůstá obvykle v nezapojených porostech, nejčastěji na písčitých nebo kamenitých půdách. Roste na polích, v zahradách, podél cest, na rumištích i v trávnicích. V posledním desetiletí je stále častěji pozorována podél solených komunikací, kde se vytvořila vrstva posypového minerálního materiálu s vysokou koncentraci soli. A právě v tomto úzkém vegetačním pásu, ve které nemohou druhy citlivé na zasolenou půdu přežít, se ji dobře daří.^[1][2][3][4]

Popis

Jednoletá, pozdně jarní, zelená až nafialovělá, řídce trsnatá tráva s bohatými svazčitými kořeny. Stébla má přímá, poléhavá nebo v kolénkách vystoupavá, 20 až 40 cm vysoká, hladká a lysá. Mívají tři až osm kolének a ze spodních mohou vyrůst kořínky, které v půdě zakoření a vytvoří novou rostlinu. Ploché, měkké, úzce kopinaté až dlouze zašpičatělé listové čepele, 10 až 15 cm dlouhé a 0,5 až 1 cm široké, jsou chlupaté nebo lysé a po okrajích ostré. Pochvy listů jsou nafouklé, spodní jsou chlupaté a horní lysé, jejich uťaté jazýčky nebývají delší než 2 mm a ouška chybějí.

Květenství je tvořeno pěti až osmi, šikmo vzhůru odstálými lichoklasy dlouhými 5 až 15 cm, které jsou i po odkvětu rovnovážné nebo směřují šikmo vzhůru. Dlouze eliptické a špičaté klásky jsou 3 mm dlouhé, vyrůstají po dvou na jedné straně vřetene, jsou žlutavé, světle hnědé až nafialovělé, po dozrání opadávají. Spodní kvítek klásku je sterilní, další je plodný. Horní pleva bývá dlouhá jako třetina až tři čtvrtiny délky klásku. Kvítky rozkvétají od června až do října.

Po dozrání obsahují klásky eliptické, zašpičatělé obilky s bezosinnou, rýhovanou pluchou. Obilka je dlouhá 4 mm, široká 1,5 mm a hmotnost tisíce semen je 0,48 gramů. Z jedné rostliny se může získat několik set obilek. Rostliny se rozmnožují výhradně semeny (obilkami), která jsou velmi snadno rozptylována větrem. Mladé rostlinky z nich počínají vyrůstat až po prohřátí půdy, obvykle koncem dubna až počátkem května. Někdy bývá celá rostlina fialovo-nachově zbarvená, odtud pochází i druhové jméno „krvavá“.^{[1][3][4][5][6][7]}

Význam

Tento zdomácnělý archeofyt býval i v České republice pěstován jako chudobná obilnina nebo pícnina. Pro drobné obilky a malý výnos je toto již minulostí a v současnosti rosička krvavá vyrůstá v Evropě většinou jen samovolně. Je považována za málo nebezpečný plevel rostoucí hlavně v okopaninách, vytrvalých pícninách, na strništích a vinicích, její obilky se používají nejvýše jako krmivo pro ptáky.

Naopak je stále více šířená v západní Africe a jako pastevní plodina se zavádí na suchých půdách v Severní a Jižní Americe, je dobrou pícninou a dobytek ji rád spásá. Obilky se používají k výrobě mouky a krupice, zelená hmota jako krmivo.^[5][8]

Taxonomie

Druh rosička krvavá zahrnuje dvě variety, které byly v minulosti považovány za poddruhy.

• rosička krvavá pravá (Digitaria sanguinalis (L.) Scop. var. 'sanguinalis')
• rosička krvavá brvitá (Digitaria sanguinalis (L.) Scop. var. 'pectiniformis' (Henrard) Tuyama)

Rosička krvavá brvitá se od rosičky krvavé pravé morfologicky odlišuje přítomností dlouhých brv na pluše sterilního kvítku. Na území termofytika ČR se oba taxony vyskytují téměř stejně často, v mezofytiku bývá hojnější rosička krvavá pravá.^[1][5]

• Mladá rostlina

• Poléhavá rostlina

• Kvetoucí klásky

Reference

1. ↑ ^{a b c d} PRANČL, Jan. BOTANY.cz: Rosička krvavá [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 29.07.2011 [cit. 2016-04-06]. Dostupné online. (česky)
2. ↑ LAXOVÁ, Lenka. Zblochanec oddálený a rosička krvavá jako fenomén těsného okraje silnice. České Budějovice, 2015 [cit. 06.04.2016]. Bakalářská práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Vedoucí práce Božena Šerá. Dostupné online.
3. ↑ ^{a b} Herba, Atlas plevelů: Rosička krvavá [online]. Česká zemědělská univerzita, FAPaPZ, Katedra agroekologie a biometeorologie, Praha [cit. 2016-04-06]. Dostupné online. (česky)
4. ↑ ^{a b} MIKULKA, Jan; SLAVÍKOVÁ, Lucie. Ohrožené, invazní a rezistentní plevele: Rosička krvavá [online]. Výzkumný ústav rostlinné výroby v.i.i., Praha - Ruzyně, rev. 2009 [cit. 2016-04-06]. Dostupné online. (česky)
5. ↑ ^{a b c} Kapesní atlas trav: Rosička krvavá [online]. Agrostis Trávníky, s. r. o., Rousínov u Vyškova [cit. 2016-04-06]. Dostupné online. (česky)
6. ↑ CHEN, Shou-liang; PHILLIPS, Sylvia M. Flora of China: Digitaria sanguinalis [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2016-04-06]. Dostupné online. (anglicky)
7. ↑ CLAYTON, W. D.; VORONTSOVA, M.; HARMAN, K. T. et al. Digitaria sanguinalis [online]. Kew, Royal Botanic Gardens, Richmond, UK [cit. 2016-04-06]. Dostupné online. (anglicky)
8. ↑ RYS, Jan. Rozšíření rosičky lysé a rosičky krvavé. Brno, 2010 [cit. 06.04.2016]. Bakalářská práce. Masaryková univerzita v Brně. Vedoucí práce Jiří Danihelka. Dostupné online.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu rosička krvavá ve Wikimedia Commons
• Taxon Digitaria sanguinalis ve Wikidruzích
• Botanický ústav AV ČR – rozšíření rosičky krvavé v ČR

Die Blutrote Fingerhirse^[1] (Digitaria sanguinalis), auch Blut-Fingergras genannt, ist eine Pflanzenart aus der Gattung Fingerhirsen (Digitaria) innerhalb der Familie der Süßgräser (Poaceae). Sie ist fast weltweit als Archaeophyt oder Neophyt verbreitet.

Beschreibung

Illustration von Digitaria saguinalis (links) aus Johann Georg Sturm, Deutschlands Flora, 1796

Habitus

Jedes Ährchen besitzt am Grund eine untere (Glu' = Gluma) und obere Hüllspelze (Glu"). Die untere Deckspelze (Lem' = Lemma) gehört zu einer sterilen Blüte. Die obere, fertile Blüte wird von einer oberen Deckspelze (Lem") und einer Vorspelze (Pal = Palea) eingehüllt, bei Digitaria sanguinalis subsp. sanguinalis

Habitus von Digitaria sanguinalis subsp. sanguinalis

Blatthäutchen

Ähren

Blütenstand von Digitaria sanguinalis subsp. sanguinalis

Die Ährchen sitzen einzeln auf den Ähren, bei Digitaria sanguinalis subsp. sanguinalis

Bei Digitaria sanguinalis subsp. pectiniformis sind die Ährchen auffallend abstehend bewimpert

Erscheinungsbild und Blatt

Die Blutrote Fingerhirse ist eine sommergrüne^[1], einjährige krautige Pflanze und erreicht Wuchshöhen 10 bis 30, bisweilen bis zu 80 Zentimetern. Die oberirdischen Pflanzenteile sind purpurfarben überlaufen. Sie weist mit wurzelnden, niederliegenden, verzweigten und knickig aufsteigenden Halmen einen lockeren Wuchs auf. Ihre Halmknoten sind bärtig behaart oder kahl.

Die wechselständigen Laubblätter sind in Blattscheide und Blattspreite gegliedert. Die Blatthäutchen (Ligulae) sind gestutzt und bis zu 2 Millimeter lang. Die Blattscheiden sind dichter oder spärlich bewimpert und oberen Scheiden sind abstehend lang behaart. Die flachen Blattspreiten sind bei einer Länge von 3 bis 10 Zentimetern und einer Breite bis zu 8 Millimetern schmal-lanzettlich mit gerundeten Spreitengrund und lang zugespitztem oberen Ende. Die Blattspreite ist am Rand rau, bewimpert oder auch kahl. Bei der Wimper-Fingerhirse (Digitaria sanguinalis subsp. pectiniformis) besitzen die Blattränder weißliche Nerven.

Blütenstand und Blüte

Die Blütezeit erstreckt sich von August bis Oktober. Die 5 bis 15 Zentimeter langen ährigen Blütenstände stehen fingerförmig ausgebreitet zu vier bis acht gebüschelt am Halmende (Synfloreszenz). Die Ährchen sind bei einer Länge von 2, 8 bis 3,3 Millimetern lang lanzettlich spitz. Die Deckspelzen der fruchtbaren Einzelblüten sind dunkelbraun. Bei der Wimper-Fingerhirse sind die oberen Hüllspelzen borstig bewimpert. Auf den Deckspelzen der unteren Einzelblüten sind neben kurzen, weichen auch starre, borstige auf Warzen stehende längere Haare vorhanden. Die Deckspelzen der unteren Einzelblüten der Gewöhnlichen Blutroten Fingerhirse sind mehr oder weniger stark weich behaart. Die obere Hüllspelze ist nur einhalb mal so lang wie die Deckspelze.

Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 36.^[2]

Ökologie

Bei der Blutroten Fingerhirse handelt es sich um einen sommerannuellen Therophyten^[1]. Die Blutrote Fingerhirse ist ein Wärmekeimer und eine C4-Pflanze.^[3] Sie wurzelt bis 35 Zentimeter tief.^[2]

Als Wirtspflanze für den Wurzelnematoden Pratylenchus penetrans ist sie vor allem im ökologischen Landbau ein unerwünschtes Beikraut.

Die Diasporen unterliegen der Ameisenverbreitung durch die Gattung Tetramorium, daneben breiten sich die von den Spelzen eingeschlossenen Früchte als Regenschwemmling aus, und es erfolgt auch Menschenausbreitung als Kulturbegleiter.^[3]

Vorkommen

Das weite natürliche Verbreitungsgebiet der Blutroten Fingerhirse liegt im südlichen Europa und Nordafrika und reicht nach Osten bis ins gemäßigte und tropische Asien bis hin nach Malesien.^[4] Sie in Mitteleuropa ein Archaeophyt.^[1] Sie ist in der Neuen Welt, in Südafrika und Australien ein Neophyt.

Die Blutrote Fingerhirse gedeiht in Mitteleuropa in Krautfluren in Gärten, wächst auf Äckern und in Weinbergen, auf Bahngeländen und zuweilen auch in Pflasterfugen. Sie gedeiht meist auf trockenen, nährstoffreichen, oft kalkarmen und meist sandigen Böden. Sie ist eine Charakterart der Klasse Chenopodietea, sie kommt aber auch in Pflanzengesellschaften der Ordnung Sisymbrietalia oder des Verbands Polygonion avicularis vor.^[2]

Systematik

Die Erstveröffentlichung erfolgte 1753 unter dem Namen (Basionym) Panicum sanguinale durch Carl von Linné in Species Plantarum, Tomus I, S. 57, dort „sangvinale“ geschrieben.^[5] Das Artepitheton sanguinalis leitet sich vom lateinischen sánguis, -inis für „Blut“ ab und bezieht sich auf die häufig blutrote Färbung der oberirdischen Pflanzenteile. Die Neukombination zu Digitaria sanguinalis (L.) Scop. wurde 1771 durch Giovanni Antonio Scopoli in Flora Carniolica, Editio Secunda 1, S. 52 veröffentlicht.^[5] Ein weiteres Synonym für Digitaria sanguinalis (L.) Scop. ist Digitaria gracilis Guss.^[6]

Je nach Autor gibt es etwa zwei Unterarten:

• Gewöhnliche Blutrote Fingerhirse (Digitaria sanguinalis (L.) Scop. subsp. sanguinalis)^[6]
• Wimper-Fingerhirse (Digitaria sanguinalis subsp. pectiniformis Henrard)^[6]

Verwendung

Dieser Artikel oder nachfolgende Abschnitt ist nicht hinreichend mit Belegen (beispielsweise Einzelnachweisen) ausgestattet. Angaben ohne ausreichenden Beleg könnten demnächst entfernt werden. Bitte hilf Wikipedia, indem du die Angaben recherchierst und gute Belege einfügst.

Die umgangssprachlich auch Himmeltau oder Manna genannte Bluthirse, galt früher als Kulturpflanze. Ähnlich der Foniohirse (Westafrika) oder der Kolbenhirse (Setaria italica) fand sie auch als Nahrungsmittel Verwendung. Nach dem Enthülsen wurden die Körner gestampft und mit Milch oder Wasser zu einem süßen Brei gekocht.

Digitaria sanguinalis wird auch als Futtergras kultiviert, vor allem noch in den USA (brab grass oder crab grass).

Literatur

• Henning Haeupler, Thomas Muer: Bildatlas der Farn- und Blütenpflanzen Deutschlands. Hrsg.: Bundesamt für Naturschutz (= Die Farn- und Blütenpflanzen Deutschlands. Band 2). Eugen Ulmer, Stuttgart (Hohenheim) 2000, ISBN 3-8001-3364-4.
• C. E. Hubbard: Gräser – Beschreibung, Verbreitung, Verwendung. Ulmer Verlag, Stuttgart, 1985. ISBN 3-8001-2537-4.

Einzelnachweise

1. ↑ ^{a b c d} Digitaria sanguinalis (L.) Scop., Blutrote Fingerhirse. FloraWeb.de
2. ↑ ^{a b c} Erich Oberdorfer: Pflanzensoziologische Exkursionsflora für Deutschland und angrenzende Gebiete. 8. Auflage. Verlag Eugen Ulmer, Stuttgart 2001, ISBN 3-8001-3131-5, S. 265.
3. ↑ ^{a b} Ruprecht Düll, Herfried Kutzelnigg: Taschenlexikon der Pflanzen Deutschlands und angrenzender Länder. Die häufigsten mitteleuropäischen Arten im Porträt. 7., korrigierte und erweiterte Auflage. Quelle & Meyer, Wiebelsheim 2011, ISBN 978-3-494-01424-1.
4. ↑ Rafaël Govaerts (Hrsg.): Digitaria sanguinalis. In: World Checklist of Selected Plant Families (WCSP) – The Board of Trustees of the Royal Botanic Gardens, Kew, abgerufen am 20. November 2016.
5. ↑ ^{a b} Digitaria sanguinalis bei Tropicos.org. Missouri Botanical Garden, St. Louis, abgerufen am 31. August 2021
6. ↑ ^{a b c} B. Valdés, H. Scholz, unter Beteiligung von E. von Raab-Straube, G. Parolly, 2009: Poaceae (pro parte majore). Datenblatt In: Euro+Med Plantbase - the information resource for Euro-Mediterranean plant diversity.

Weblinks

– Album mit Bildern, Videos und Audiodateien

• Blutrote Fingerhirse. In: BiolFlor, der Datenbank biologisch-ökologischer Merkmale der Flora von Deutschland.
• Steckbrief und Verbreitungskarte für Bayern. In: Botanischer Informationsknoten Bayerns.
• Digitaria sanguinalis bei Tropicos.org. In: IPCN Chromosome Reports. Missouri Botanical Garden, St. Louis.
• Digitaria sanguinalis bei Tropicos.org. In: Flora of Pakistan. Missouri Botanical Garden, St. Louis.
• Digitaria sanguinalis bei Tropicos.org. In: Catalogue of New World Grasses. Missouri Botanical Garden, St. Louis.
• Digitaria sanguinalis (L.) Scop. In: Info Flora, dem nationalen Daten- und Informationszentrum der Schweizer Flora. Abgerufen am 30. September 2015.
• Thomas Meyer: Datenblatt mit Bestimmungsschlüssel und Fotos bei Flora-de: Flora von Deutschland (alter Name der Webseite: Blumen in Schwaben).

Krwawô palësznica

Krwawô palësznica (Digitaria sanguinalis) – to je ôrt z rodzëznë Poaceae. Òna rosce m.jin. na Kaszëbach.

Digitaria sanguinalis is a species of grass known by several common names, including hairy crabgrass,^[2] hairy finger-grass,^[3] large crabgrass, crab finger grass, purple crabgrass.^[4] It is one of the better-known species of the genus Digitaria, and one that is known nearly worldwide as a common weed. It is used as animal fodder, and the seeds are edible and have been used as a grain in Germany and especially Poland, where it is sometimes cultivated.^[5] This has earned it the name Polish millet.^[6]

Description

It is an annual grass with an inflorescence of up to nine very long, very thin, radiating branches atop its stems. Each branch is lined with pairs of very tiny spikelets. The inflorescences may be reddish or purplish.

Uses

During the European Middle Ages, Digitaria sanguinalis was cultivated by Slavic peoples in Eastern Europe, where it was cooked in soups and porridges.^[7]

The plant was brought to the United States by immigrants to serve as hand-foraged grain. The grass is also highly nutritious, especially before the plant exhausts itself producing seed. It is frequently sown in fields to provide graze for animals, or clipped and bundled as hay. Compared to other grasses, it has a relatively high protein percentage.^[8] Farmers will sometimes till patches in their pastures in the late spring, with the intent of encouraging crabgrass seed.

For human consumption, crabgrass necessarily must be harvested by hand, because it produces grain throughout summer, rather than simultaneously. Machine harvesting would require monthly passes, and even then much of the seed would go to waste. Crabgrass produces an exceptionally high amount of grain, it smothers other weeds, it acts as its own mulch, and it can survive both heat and drought. Its adaptability makes it a candidate for environmental small-farming.^[9]

Control

Its usefulness to nineteenth-century homesteaders has made its seed widespread, and today is generally considered an unattractive nuisance. Crabgrass takes advantage of low fertility and drought, since this tends to weaken other grasses and it tends to invade manicured turf. It is difficult to kill, as it will regenerate, and chemicals will likely harm surrounding grasses. As an annual, it can be controlled by preemergent herbicides. The most efficient means of control is to pull patches, and keep the rest of the lawn watered and mowed at a height of two to three inches.^[10]

See also

• Digitaria compacta, raishan, used as a grain crop in northeast India
• Digitaria exilis, white fonio, used as a crop in West Africa
• Digitaria iburua, black fonio, used as a crop in West Africa

References

Ilustración

Vista de la planta

Ilustración

En Flora Batava

Detalle de la planta

Espigas

Digitaria sanguinalis es una especie de planta fanerógama de la familia de las poáceas (gramíneas), originaria de África, Asia y América.

Nombre común

• En España: digitaria, escobilla blanda, garrachuda, garrachuelo, garranchuelo, grama sanguina, mijeras, millán, pan de ermitaño, pata de gallina, patagallina, sangradera ancha, sangradera de agua, sangradera de caballo, yerba de mal año.^[1]​

• Pasto cuaresma, guarda rocío, guarda sereno, azulita, gramilla, pata de gallina, garrachuelo.

Descripción

Es una maleza, pasto herbáceo anual, común en terrenos cultivados, bordes de carretera y potreros. Las plantas de guarda rocío tienen raíces fibrosas y además presentan raíces en los nudos inferiores del tallo, el cual es generalmente rastrero y ramificado en la base, teniendo de 3 a 10 dm de largo. Las hojas son lineales, en forma de lanzas, de 5 a 15 cm de largo y de 5 a 10 mm de ancho, con vainas pilosas hacia la base.

La inflorescencia está compuesta por espigas múltiples que parten de un mismo punto. El fruto cariopse tiene semillas características de las gramíneas.

Plantas anuales. Tallos a menudo decumbentes, enraizando, muy ramificados; ramas erectas de 20-50 cm; entrenudos y nudos glabros. Hojas más o menos papiloso-hirsutas; lígula de 1-2 mm; láminas 3-8 cm x 3-8 mm, linear a linear-lanceoladas. Inflorescencia 4-13 cm; racimos 5-7, 3.5-10 cm, digitados; raquis de los racimos 0.8-1.1 mm de ancho, alado, marginalmente escabroso. Espiguillas 2.5-2.8 mm, pareadas, lanceoladas; gluma inferior c. 0.2 mm, deltoide, enervia; gluma superior 0.7-1 mm, 3-nervia, ciliada; lema inferior tan larga como la espiguilla, las nervaduras marginales escabrosas; lema superior tan larga como la espiguilla, gris oscuro o azulosa; anteras 0.9-1 mm.^[2]​

Estructuras de reproducción

La sp. se reproduce por semillas, y por tallos, los cuales por ser modificados reciben los nombres de estolones y rizomas.

Incidencia en la producción de yuca/maíz

El guarda rocío compite con las plantas de maíz y de yuca, durante el primer mes de establecido el cultivo, siendo una maleza medianamente nociva y al final del cultivo dificulta las labores de cosecha. Puede alcanzar más de un 25% de cobertura, a los 60 días de establecido el cultivo.

Manejo como maleza

Controlar esta maleza haciendo revisiones mensuales durante los tres primeros meses de establecido el arreglo yuca/maíz.

Si se prepara el suelo mecánicamente, el sistema a utilizar es el de labranza profunda con arado de cincel, incluyendo la siembra de fríjol como cobertura, con lo cual se evita la erosión, se mantiene la actividad de los microorganismos del suelo y la sostenibilidad del sistema yuca/maíz.

Taxonomía

Digitaria sanguinalis fue descrita por (L.) Scop. y publicado en Flora Carniolica, Editio Secunda 1: 52. 1771.^[2]​

Etimología

Digitaria: nombre genérico derivado del latín "dígitus" = (dígito o dedo) ya que se distinguen por sus alargadas inflorescencias que parecen dedos.^[3]​

sanguinalis: epíteto latíno que significa "de color rojo"

Variedades aceotadas

• Digitaria sanguinalis f. atricha (Asch. & Graebn.) Maire & Weiller
• Digitaria sanguinalis f. distachya (Asch. & Graebn.) Henrard
• Digitaria sanguinalis var. esculenta (Gaudin) Caldesi
• Digitaria sanguinalis var. glabra (Hack.) Henrard
• Digitaria sanguinalis var. parvispicula (Reyn.) Henrard
• Digitaria sanguinalis var. pubescens (Hack. ex A. Reyn.) Henrard
• Digitaria sanguinalis var. repens (Asch. & Graebn.) Farw.

Sinonimia

• Asperella digitaria Lam.
• Cynodon praecox (Walter) Roem. & Schult.
• Dactylon sanguinale (L.) Vill.
• Digitaria adscendens (Kunth) Henrard
• Digitaria fimbriata Link
• Digitaria marginata Link
• Digitaria nealleyi Henrard
• Digitaria plebeia Phil.
• Digitaria praecox (Walter) Willd.
• Digitaria vulgaris (Schrad.) Besser
• Milium sanguinale (L.) Roxb.
• Panicum fimbriatum (Link) Kunth
• Panicum linkianum Kunth
• Panicum sanguinale L.
• Paspalum sanguinale (L.) Lam.
• Syntherisma fimbriatum (Link) Nash
• Syntherisma praecox Walter
• Syntherisma sanguinalis (L.) Dulac
• Syntherisma vulgare Schrad.
• Syntherisma vulgaris Schrad.^[4]​
• Digitaria aegyptiaca Willd.
• Digitaria australis Willd. ex Trin.
• Digitaria caucasica Henrard
• Digitaria ciliaris var. intercedens Beck
• Digitaria eriogona (Schrad.) Link
• Digitaria filiformis var. gracilis (Guss.) Fiori
• Digitaria gracilis Guss.
• Digitaria intermedia Gennari
• Digitaria nervosa (Rottb.) Roem. & Schult.
• Digitaria panicea Willd. ex Steud.
• Digitaria pectiniformis (Henrard) Tzvelev
• Digitaria pilosa Pieri
• Digitaria sabulosa Tzvelev
• Digitaria sanguinaria Steud.
• Digitaria sanguinea Weber
• Digitaria sanguinolenta Edgew. ex Aitch.
• Digitaria sienitica Trin.
• Digitaria stricta Willd. ex Steud.
• Digitaria tristachya Willd. ex Steud.
• Leptochloa fascicularis Griseb. ex Benth.
• Milium membranaceum Moench
• Panicum aegyptiacum Retz.
• Panicum aegyptium J.F.Gmel.
• Panicum ambiguum Lapeyr.
• Panicum eriogonum Schrad.
• Panicum fallax Spreng.
• Panicum gracile (Guss.) Nyman
• Panicum gussonii K.Richt.
• Panicum ischaemum var. gracile (Guss.) Fiori
• Panicum nervosum Rottler
• Panicum rottleri Kunth
• Panicum sanguineum Gueldenst.
• Panicum sanguinolentum Edgew. ex Aitch.
• Panicum trichostachyum Steud.
• Paspalum aegyptiacum (Willd.) Poir.
• Paspalum filiforme Steud.
• Paspalum oxyanthum Steud.
• Paspalum sanguinale (L.) Lam.
• Sanguinaria nevenarae Bubani^[5]​^[6]​

Referencias

• USDA, ARS, National Genetic Resources Program. GRIN. National Germplasm Resources Laboratory, Beltsville, Maryland. https://web.archive.org/web/20150207032552/http://www.ars-grin.gov/cgi-bin/npgs/html/taxon.pl?14103 (6 feb 2008)

Digitaria sanguinalis, la digitaire sanguine, est une espèce de plantes monocotylédones de la famille des Poaceae (Graminées), sous-famille des Panicoideae, originaire de l'Ancien Monde.

C'est une plante herbacée annuelle au port décombant ou prostré, aux chaumes pouvant atteindre de 10 à 30 cm de long. L'inflorescence est constituée de racèmes spiciformes groupés en un quasi-verticille à l'extrémité de la tige florale^[1]. Comme toutes les Panicoideae, c'est une plante à photosynthèse en C₄^[2].

La plante est cultivée principalement comme plante fourragère. Elle a été cultivée autrefois pour ses graines en Europe de l'Est. C'est aussi une adventice en Europe occidentale, notamment dans les cultures de maïs en Belgique^[3], mais aussi dans diverses régions du monde où la plante a été introduite. Certaines populations ont été signalées comme résistantes à des herbicides en Australie^[4]. Cette espèce est considérée comme envahissante dans certaines régions du monde, notamment aux États-Unis^[5].

Appellations

Étymologie

Le nom générique « Digitaria » dérive du latin digitus (doigt) en référence à la forme de l'inflorescence rayonnant comme les doigts d'une main^[6].
L'épithète spécifique, « sanguinalis » est d'origine latine (dérivée de sanguis, -inis, le sang) et se réfère à la fréquente coloration pourpre-rougeâtre des parties aériennes de la plante (inflorescences, gaines foliaires notamment).

Noms vernaculaires

Digitaire sanguine, manne terrestre, panic sanguin, sanguinelle, sanguinette, millet sanguin, manne rouge d'Europe^[7].

Distribution

Digitaria sanguinalis est originaire d'Europe, mais a désormais une répartition cosmopolite et se rencontre dans toutes les régions tempérées et tempérées chaudes du monde^[8]. Outre l'Europe, elle se trouve notamment en Afrique (Afrique du nord, orientale, australe, Macaronésie), en Asie tempérée (Caucase, Asie centrale, occidentale et orientale) en Asie-tropicale (Inde) en Australasie (Australie et Nouvelle-Zélande), en Amérique du Nord (Canada, États-Unis et Mexique, en Amérique du Sud, ainsi que dans les îles subantarctiques^[1].

Liste des sous-espèces et variétés

Selon Tropicos (5 octobre 2016)^[9] (Attention liste brute contenant possiblement des synonymes) :

Notes et références

Čerwjena jahlička (Digitaria sanguinalis) je rostlina ze swójby słódkich trawow (Poaceae).

Wopis

Čerwjena jahlička je jednolětna rostlina, kotraž docpěje wysokosć wot 10 hač 60 cm. Cyła rostlina je zwjetša čerwjenje přeběžana.

Łopjena su kosmate a docpěja šěrokosć wot 5 hač 10 mm.

Kćěje wot julija hač oktobra. Kłosy so rozepěraja a su jara wuske a wusko linealne. Kłóski docpěja dołhosć wot něhdźe 1 mm a su wótre. 3-12 dołhich kłosow kaž porsty ruki při sebi steji.

Stejnišćo

Rosće na rolach, w zahrodach, na winicach, pućach a plestrowych škałobach. Ma radšo suche, wutkate pódy na ćopłych stejnišćach.

Rozšěrjenje

Rostlina je w Europje rozšěrjena.

Wužiwanje

Za čas romskeho mócnarstwa bě w južnej Europje běžna žitna rostlina. W juhowuchodnej Europje hač do 19. lětstotka plahowachu a krupy ze zorna zhotowachu. Dźensa we regionach z plahowanjom wina jako njerodź płaći, ale w Americe je picowa trawa.

Nóžki

1. ↑ Jurij Kral: Serbsko-němski słownik hornjołužiskeje serbskeje rěče, Ludowe nakładnistwo Domowina, Budyšin 2003, ISBN 3-7420-0313-5, str. 127.

Žórła

• Schauer - Caspari: Pflanzenführer für unterwegs, ISBN 978-3-8354-0354-3, 2. nakład, 2008, strona 396 (němsce)
• Spohn, Aichele, Golte-Bechtle, Spohn: Was blüht denn da? Kosmos Naturführer (2008), ISBN 978-3-440-11379-0, strona 444 (němsce)
• Brankačk, Jurij: Wobrazowy słownik hornjoserbskich rostlinskich mjenow na CD ROM. Rěčny centrum WITAJ, wudaće za serbske šule. Budyšin 2005.
• Kubát, K. (Hlavní editor): Klíč ke květeně České republiky. Academia, Praha (2002)
• Lajnert, Jan: Rostlinske mjena. Serbske. Němske. Łaćanske. Rjadowane po přirodnym systemje. Volk und Wissen Volkseigener Verlag Berlin (1954)
• Rězak, Filip: Němsko-serbski wšowědny słownik hornjołužiskeje rěče. Donnerhak, Budyšin (1920)

Eksterne wotkazy

Hlej wotpowědne dataje we Wikimedia Commons:
Čerwjena jahlička

• Rozšěrjenska mapa za Němsku při Floraweb (němsce)

Harig vingergras (Digitaria sanguinalis, basioniem: Panicum sanguinale) of bloedgierst is een eenjarige plant, die behoort tot de grassenfamilie (Gramineae of Poaceae). De plant komt van nature voor in Europa en is van daar uit verspreid over de hele wereld. De plant komt op de Waddeneilanden na in heel Nederland voor. Harig vingergras lijkt veel op handjesgras (Cynodon dactylon), maar het tongetje van handjesgras bestaat uit haartjes in plaats van een vliesje.

De plant wordt 10-60 cm hoog en heeft een liggende of opstijgende groeiwijze. De liggende stengels vormen op de knopen wortels. Dit in tegenstelling tot glad vingergras (Digitaria ischaemum). De korte, 3-10 mm brede, lichtgroene bladeren zijn van boven behaard evenals de bladschede. Het vliezige tongetje is 1,5 mm lang.

Harig vingergras bloeit van juli tot de herfst. De meestal paars aangelopen bloeiwijzen bestaan uit vier tot zes schijnaren, die aan de top van de stengel staan ingeplant. De 2,5-3,5 mm lange aartjes zijn elliptisch-eivormig en vrij stomp. Ze staan met twee bij elkaar. Het onderste kelkkafje is klein, het tweede kelkkafje is half zo lang als het aartje en het heeft drie nerven. Het 'derde kelkkafje' is het onderste kroonkafje van de onvruchtbare bloem en is even lang als het aartje. De kroonkafjes zijn ongeveer 2,2 mm lang. De stempels en de 0,5 mm lange helmhokjes zijn purper kleurig.De geelachtigbruine, aan twee kanten spitse vrucht is een 2-3 mm lange en 1,5 mm brede graanvrucht.

De plant komt voor op bouwland, in moestuinen, aan wegranden en langs spoorwegen.

Toepassingen

De zaden kunnen tot meel vermalen gebruikt worden voor het maken van pasta. In de oudheid werd vingergras in Centraal-Europa als graangewas geteeld.

Namen in andere talen

De namen in andere talen kunnen vaak eenvoudig worden opgezocht met de interwiki-links.

• Duits: Blut-Fingerhirse, Bluthirse
• Engels: Hairy Finger-grass, Large Crabgrass, Common crabgrass
• Frans: Digitaire sanguine

Tongetje

Bloeiende aartjes

Externe link

• Harig vingergras (Digitaria sanguinalis) op SoortenBank.nl (gebaseerd op de Heukels²³, dit is de laatste uitgave)

Mediabestanden die bij dit onderwerp horen, zijn te vinden op de pagina Bestand:Digitaria sanguinalis.jpg op Wikimedia Commons.

Języczki liściowe

Palusznik krwawy (Digitaria sanguinalis) – gatunek rośliny jednorocznej, należący do rodziny wiechlinowatych. Zwyczajowe nazwy: proso krwawe, proso krwiste, seroczeń. Zasięg naturalny obejmuje Europę Południową, Azję i Afrykę Północną Zawleczony został do Ameryki Północnej, Australii i Afryki Południowej. We florze Polski jest archeofitem – występuje na całym niżu, ale niezbyt pospolicie^[3].

Kłosy

Morfologia

Pokrój

Rośnie w luźnych kępach. Cała roślina jest zwykle czerwonawo przebarwiona.

Łodyga

Źdźbło o długości 15-50 (70) cm, podzielone na 4-9 międzywęźli, pokładające się lub łukowato wznoszące.

Liście

Pochwy liściowe owłosione miękko lub przynajmniej z owłosionymi kolankami, zamknięte. Języczek błoniasty, krótki (do 2 mm długości) i tępy. Blaszki liściowe w pączku zwinięte, do 10 (rzadko 20 cm) długości i 3-8 mm szerokości. Na spodniej stronie owłosione. Środkowy nerw i dwa brzeżne białawe, brzegi liścia faliste.

Kwiaty

Zebrane w 5-10 kłosów palczasto wyrastających na szczycie źdźbła, każdy o długości 3-15 cm i trójkątnej na przekroju osi. Zwykle fioletowo nabiegłe, podłużnie lancetowate i ostre kłoski wyrastają parami (rzadziej do 5 na krótkiej gałązce). Mają 3-3,5 mm długości i 1 mm szerokości. Każdy z nich ma 3 plewy, przy czym druga, o połowę krótsza od trzeciej ma owłosiony szczyt, a trzecia brzegi.

Owoc

Podłużne, szkliste i żółtawe ziarniaki o długości do 2 mm i szerokości do 1 mm. Zamknięte w twardych plewkach.

Biologia i ekologia

Siedlisko: pola uprawne i ogrody (chwast), piaski. Kwitnie od lipca do października. Gatunek w wysokim stopniu samopylny. Źdźbła w dolnych węzłach zakorzeniają się. Unika gleb wapiennych, gleb zwięzłych i miejsc suchych. Na roślinie żerują gąsienice motyla górówka boruta^[4]. W klasyfikacji zbiorowisk roślinnych gatunek charakterystyczny dla All. Eragrostion i Ass. Panico-Eragrostietum^[5].

Zmienność

Występuje u nas w dwu podgatunkach^[3]:

• Digitaria sanguinalis subsp. sanguinalis – górne plewy są nagie lub tylko nieco owłosione na nerwach.
• Digitaria sanguinalis subsp. pectiniformis Henrard – wewnętrzne plewy mają sztywno, szczeciniasto owłosione brzegi. Jest rzadki.

Zastosowanie

Nasiona tej rośliny od bardzo dawna były zbierane przez ludzi jako pokarm. W okresie średniowiecza była nawet uprawiana jako roślina zbożowa, wyrabiano z niej kaszę.

Przypisy

Bibliografia

1. Marian (red.) Falkowski: Trawy polskie. Warszawa: Państwowe Wydawnictwo Rolnicze i Leśne, 1982. ISBN 83-09-00593-8.
2. Jakub Mowszowicz: Flora jesienna. Przewodnik do oznaczania dziko rosnących jesiennych pospolitych roślin zielnych. Warszawa: WSiP, 1986. ISBN 83-02-00607-6.
3. Władysław Szafer, Stanisław Kulczyński: Rośliny polskie. Warszawa: PWN, 1953.

Digitaria sanguinalis é uma espécie de planta com flor pertencente à família Poaceae.

A autoridade científica da espécie é (L.) Scop., tendo sido publicada em Flora Carniolica, Editio Secunda 1: 52. 1771.^[1]

Os seus nomes comuns são milhã, milhã-de-pendão, milhã-digitada ou pé-de-galinha.^[2]

Portugal

Trata-se de uma espécie presente no território português, nomeadamente em Portugal Continental, no Arquipélago dos Açores e no Arquipélago da Madeira.

Em termos de naturalidade é introduzida nas três regiões atrás referidas.

Protecção

Não se encontra protegida por legislação portuguesa ou da Comunidade Europeia.

Referências

Bibliografia

• Digitaria sanguinalis - Checklist da Flora de Portugal (Continental, Açores e Madeira) - Sociedade Lusitana de Fitossociologia
• Checklist da Flora do Arquipélago da Madeira (Madeira, Porto Santo, Desertas e Selvagens) - Grupo de Botânica da Madeira
• Digitaria sanguinalis - Portal da Biodiversidade dos Açores
• Digitaria sanguinalis - The Plant List (2010). Version 1. Published on the Internet; http://www.theplantlist.org/ (consultado em 9 de novembro de 2014).
• Digitaria sanguinalis - International Plant Names Index
• Castroviejo, S. (coord. gen.). 1986-2012. Flora iberica 1-8, 10-15, 17-18, 21. Real Jardín Botánico, CSIC, Madrid.

Blodhirs (Digitaria sanguinalis) är en växtart i familjen gräs.^[1] Den är ettårig och cirka 30 centimeter hög.

Växten har upprätta strån, och både bladslidor och bladskivor är försedda med långa hår; bladkanterna är mycket sträva. I likhet med de övriga arterna i släktet har blodhirs en ovanlig blomställning, med småax i ax och med axen samlade på strået i en flocklik form. Blomningen sker under sensommaren.^[1]

Blodhirs har en nästan världsomspännande utbredning. Den förekommer i de södra delarna av Sverige, vanligtvis på ruderatmark och mark som tillfälligt odlats upp.^[1]

Referenser

1. ^ [a b c] ”blodhirs”. ne.se. https://www.ne.se/uppslagsverk/encyklopedi/l%C3%A5ng/blodhirs. Läst 18 februari 2019.

Externa länkar

• Wikimedia Commons har media som rör Blodhirs.
  Bilder & media
• Den virtuella floran

• 1 Опис
• 2 Поширення
• 3 Див. також
  • 3.1 Галерея
• 4 Примітки
• 5 Джерела

1. ↑ ^{а б} Digitaria sanguinalis // Ю. Кобів. Словник українських наукових і народних назв судинних рослин (Серія «Словники України»). — Київ : Наукова думка, 2004. — 800 с. — ISBN 966-00-0355-2.
2. ↑ Довідник назв рослин України. Наукове товариство імені Шевченка Лісівничої академії наук України, за участю працівників Державного природознавчого музею НАН України та студентів і викладачів Прикарпатського лісогосподарського коледжу. Розробка веб-ресурсу: Третяк Платон Романович.

Digitaria sanguinalis là một loài thực vật có hoa trong họ Hòa thảo. Loài này được (L.) Scop. mô tả khoa học đầu tiên năm 1771.^[1]

Hình ảnh

Chú thích

Liên kết ngoài

• Phương tiện liên quan tới Digitaria sanguinalis tại Wikimedia Commons
• Dữ liệu liên quan tới Digitaria sanguinalis tại Wikispecies

马唐（学名：Digitaria sanguinalis）是一种禾本科馬唐屬的植物。全世界温带、热带地区广泛分布^[2]，通常只被人們當作一種雜草，但德國和波蘭人有時也會食用馬唐^[3]。

参考资料