nomes no trilho de navegação
Jedle Delavayova (Abies delavayi) je jehličnatý strom z čeledi borovicovité, podčeledi jedlové a z rodu jedle, původem z Asie.
Stálezelený, jehličnatý, pomalu rostoucí strom, dorůstající do výšky 25 m a šířky koruny 6 m. Koruna pyramidální. Borka je šedohnědá, drsná, podélně dělená. Letorosty červenohnědé, později (kolem 2. a 3. roku) tmavnou. Jehlice 1,5–3 cm dlouhé a 1,7–2,5 mm široké, tmavozelené a spirálovitě uspořádané. Šišky 6–11 cm dlouhé a 3–4 cm široké, válcovité, zprvu modré, později dozráváním černé. Semena obvejčitá, s hnědým křídlem. Doba kvetení květen, semena dozrávají v říjnu.
Mimo nominátního poddruhu (Abies delavayi subsp. delavayi) existuje ještě poddruh Abies delavayi subsp. fansipanensis, jehož domovinou je nejvyšší hora Vietnamu Fan Si Pan. Jsou známy tři variety Abies delavayi:
Jedle Abies delavayi je blízce příbuzná jedli křivolisté (Abies recurvata) a jedli šupinaté (Abies squamata).
Čína (provincie Jün-nan), Tibet, Indie (stát Arunáčalpradéš), Vietnam (hora Fan Si Pan).
Vysokohorský strom, roste v nadmořských výškách 3000–4000 m ve vlhkém a studeném klimatu a v půdách typu horský, šedohnědý podzol, pH půdy kolem 5 – strom preferuje kyselé a vlhké půdy. Snáší stín, ale nesnáší znečištění ovzduší. Mrazuvzdorný do minus 15 °C.
Dřevo této jedle je využíváno ve stavebnictví, populace ubývá, v západní Číně byl vyhlášen zákaz kácení,[zdroj?] ale strom není bezprostředně ohrožen. Ovšem poddruh fansipanensis této jedle je kriticky ohrožen (populace čítá 200–250 dospělých jedinců a několik semenáčů). Ohrožení není dané kácením (nepřístupný terén), ale kvůli nízkým stavům populace, její špatné regeneraci, lesním požárům způsobovaným blesky a také přehnanou turistikou. Celá populace poddruhu fansipanensis je přítomna a chráněna v národním parku ve Vietnamu.
Obrázky, zvuky či videa k tématu jedle Delavayova ve Wikimedia Commons
Jedle Delavayova (Abies delavayi) je jehličnatý strom z čeledi borovicovité, podčeledi jedlové a z rodu jedle, původem z Asie.
Delavays Tanne (Abies delavayi) ist eine Pflanzenart aus der Familie der Kieferngewächse (Pinaceae). Ihr Verbreitungsgebiet liegt im Südosten Asiens.
Delavays Tanne wächst als immergrüner Baum, der Wuchshöhen von 25 Metern, in Ausnahmefällen bis zu 40 Metern, und Brusthöhendurchmesser von 1 bis 1,5 Metern erreichen kann. Die Krone ist pyramidenförmig. Die raue, längsrissige Borke ist graubraun gefärbt. Junge Zweige haben eine rotbraune bis braune Rinde, die nur selten eine Behaarung aufweist. Bei zwei- bis dreijährigen Zweigen färbt sich die Rinde dunkler.[1]
Die kugeligen Winterknospen sind harzig. Die dunkelgrünen Nadeln werden 1,5 bis 3 Zentimeter lang und 1,7 bis 2,5 Millimeter breit. Sie sind meistens gerade, gekrümmt oder s-förmig. Sie stehen zweireihig spiralig oder sternförmig angeordnet an den Zweigen. An der Nadelunterseite findet man zwei weiße Stomatabänder.[1]
Die Blütezeit umfasst den Monat Mai. Die kurz gestielten Zapfen sind zylindrisch bis eiförmig-zylindrisch geformt. Sie werden 6 bis 11 Zentimeter lang und 3 bis 4 Zentimeter dick. Zur Reife im Oktober sind sie schwarz gefärbt. Die verkehrt-eiförmigen Samen haben einen braunen Flügel.[1]
Das natürliche Verbreitungsgebiet von Delavays Tanne umfasst den indischen Bundesstaat Arunachal Pradesh, den Norden Myanmars und Vietnams sowie den Nordwesten der chinesischen Provinz Yunnan, die Flusstäler Sichuans und den Südosten des Autonomen Gebietes Tibet.[1]
Delavays Tanne wächst in Höhenlagen zwischen 2400 und 4300 Metern an Standorten mit hohen jährlichen Niederschlägen zwischen 1000 und 3000 mm. Die Standorte zeichnen sich durch kühle Sommer und kalte, langanhaltende Winter aus. Die Böden sind meist von Oktober bis April mit Schnee bedeckt. Die Art wächst meist auf graubraunen Podsolböden.[1]
Delavays Tanne bildet vor allem an Nordhängen nahe der Baumgrenze Reinbestände oder Mischbestände mit anderen Nadelbaumarten wie der Sargent-Fichte (Picea brachytyla) und der Likiang-Fichte (Picea likiangensis). In niedrigeren Lagen bildet sie meist Mischbestände mit der Roten China-Birke (Betula albosinensis), Betula platyphylla, Quercus semicarpifolia, dem Formosa-Wacholder (Juniperus formosana), der Taiwan-Hemlocktanne (Tsuga chinensis) und der Himalaya-Hemlocktanne (Tsuga dumosa).[1]
Delavays Tanne wird innerhalb der Gattung der Tannen (Abies) der Sektion Pseudopicea und der Untersektion Delavayianae zugeordnet. Sie wurde nach ihrem Entdecker, dem französischen Missionar und Pflanzensammler Pierre Jean Marie Delavay benannt, der diese Tannenart in Höhenlagen zwischen 3500 und 4000 Meter am Cangshan bei Dali in Yunnan im April 1887 sammelte. Die Beschreibung der Art Abies delavayi durch den französischen Botaniker Adrien René Franchet ist 1899 veröffentlicht worden.[2] Unter diesem Taxon, teils auch als Varietät oder Unterart innerhalb dieser Art, wurden früher mehrere ostasiatische Taxa subsumiert, die heute anders benannt werden und als selbständige Taxa gelten. Beispiele hierfür sind Abies beshanzuensis M.H.Wu, Abies fabri (Mast.) Craib, Abies fargesii var. faxoniana (Rehder & E.H.Wilson) Tang S.Liu, Abies forrestii Coltm.-Rog. und Abies ziyuanensis L.K.Fu & S.L.Mo.[1]
Die Art wird in drei oder vier Varietäten unterteilt:[1][3]
Nach WCSP kommt noch eine Varietät hinzu:
Das Holz von Delavays Tanne wird als Bauholz und Konstruktionsholz, daneben auch für Möbel und zur Papierherstellung genutzt. Aus der Rinde kann Tannin gewonnen werden.[1]
Delavays Tanne wird in der Roten Liste der IUCN als „nicht gefährdet“ geführt. Es wird darauf hingewiesen, dass eine neuerliche Überprüfung der Gefährdung nötig ist.[5]
Delavays Tanne (Abies delavayi) ist eine Pflanzenart aus der Familie der Kieferngewächse (Pinaceae). Ihr Verbreitungsgebiet liegt im Südosten Asiens.
Делавей ньыв (лат. Abies delavayi) – быдмассэзлӧн пожум котырись ньыв увтырын торья вид. Ньывпуыс быдмӧ 7-40 метра вылына да овлӧ 1 - 1,5 метра кыза диаметрын. Ньывпу пантасьӧ лунвыв-асыввыв Азияын.
Abies delavayi, the Delavay's silver-fir[2] or Delavay's fir, is a species of fir, native to Yunnan in southwest China and adjoining border areas in southeastern Tibet, far northeastern India, northern Myanmar, and far northwestern Vietnam. It is a high altitude mountain tree, growing at elevations of 3,000–4,000 m (exceptionally down to 2,400 m and up to 4,300 m), often occupying the tree line.[3]
The species is named after its discoverer, Father Pierre Jean Marie Delavay, who collected it at 3,500–4,000 m on the Cang Mountain near Dali.[4]
It is a small to medium-sized evergreen tree growing to 7–40 m tall, often less at tree line. The shoots are purple-brown to dark red-brown, glabrous or finely pubescent. The leaves are needle-like, 15–30 mm long and 1–2 mm broad, with a distinctive revolute margin. The upper surface of the leaves is glossy dark green with no stomata, the underside vivid snow-white with the stomata densely covered in white wax; this is thought to be an adaptation to exclude very heavy rain in its monsoon climate.[5] The cones are dark purple-blue, 6–12 cm long and 3–4.5 cm broad, with numerous small scales and exserted bracts; they break up when mature at 6–8 months old to release the winged seeds.
Trees at lower elevation (2,400–3,000 m) differ in having the leaf margin less revolute, and are separated as a variety Abies delavayi var. nukiangensis (Cheng & Fu) Farjon.[3]
.jpg)
Plants in southeastern Tibet have been distinguished as Abies delavayi var. motuoensis Cheng & Fu, differing in paler, densely pubescent shoots.[3]
The Vietnamese population, with a disjunct range on Fansipan (at 3,143 m the highest mountain in Vietnam), is distinct in paler red-brown shoots and the cones having shorter bracts (not exserted), and is separated as a subspecies Abies delavayi subsp. fansipanensis (Q.P.Xiang) Rushforth (syn. Abies fansipanensis Q.P.Xiang).[6]
Delavay's fir is occasionally grown as an ornamental tree, but its successful cultivation is limited to regions with cool summers and high rainfall, such as western Scotland and the Pacific coast of Canada. A semi-dwarf form originating at very high altitude has been selected as a cultivar 'Major Neishe', growing to 3–4 m tall.[7]
Abies delavayi, the Delavay's silver-fir or Delavay's fir, is a species of fir, native to Yunnan in southwest China and adjoining border areas in southeastern Tibet, far northeastern India, northern Myanmar, and far northwestern Vietnam. It is a high altitude mountain tree, growing at elevations of 3,000–4,000 m (exceptionally down to 2,400 m and up to 4,300 m), often occupying the tree line.
The species is named after its discoverer, Father Pierre Jean Marie Delavay, who collected it at 3,500–4,000 m on the Cang Mountain near Dali.
It is a small to medium-sized evergreen tree growing to 7–40 m tall, often less at tree line. The shoots are purple-brown to dark red-brown, glabrous or finely pubescent. The leaves are needle-like, 15–30 mm long and 1–2 mm broad, with a distinctive revolute margin. The upper surface of the leaves is glossy dark green with no stomata, the underside vivid snow-white with the stomata densely covered in white wax; this is thought to be an adaptation to exclude very heavy rain in its monsoon climate. The cones are dark purple-blue, 6–12 cm long and 3–4.5 cm broad, with numerous small scales and exserted bracts; they break up when mature at 6–8 months old to release the winged seeds.
Trees at lower elevation (2,400–3,000 m) differ in having the leaf margin less revolute, and are separated as a variety Abies delavayi var. nukiangensis (Cheng & Fu) Farjon.
Delavay's fir in the Royal Botanic Garden, Edinburgh, Scotland Plants in southeastern Tibet have been distinguished as Abies delavayi var. motuoensis Cheng & Fu, differing in paler, densely pubescent shoots.
The Vietnamese population, with a disjunct range on Fansipan (at 3,143 m the highest mountain in Vietnam), is distinct in paler red-brown shoots and the cones having shorter bracts (not exserted), and is separated as a subspecies Abies delavayi subsp. fansipanensis (Q.P.Xiang) Rushforth (syn. Abies fansipanensis Q.P.Xiang).
Delavay's fir is occasionally grown as an ornamental tree, but its successful cultivation is limited to regions with cool summers and high rainfall, such as western Scotland and the Pacific coast of Canada. A semi-dwarf form originating at very high altitude has been selected as a cultivar 'Major Neishe', growing to 3–4 m tall.
Abies delavayi es una especie de conífera perteneciente a la familia Pinaceae. Es nativa de Yunnan en el sur China y áreas adjuntas en el sudeste de Tíbet, lejano nordeste de India, norte de Birmania, y noroeste de Vietnam. Es un árbol que crece en las montañas a gran altitud, 3,000-4,000 m de altura, a menudo ocupando una línea de árboles.[2]
Es un pequeño árbol de tamaño medio que alcanza los 7–40 m de altura, a menudo menos en la línea de árboles. Las hojas como agujas tienen 15–30 mm de longitud y 1–2 mm de ancho, con un distintivo margen recogido. La superficie superior de las hojas son de color verde oscuro sin estomas, la parte baja es color blanco-nieve con los estomas cubriéndola densamente, puede ser una adaptación para soportar las grandes lluvias del clima monsónico.[3] Los conos son de color púrpura oscuro de 6–12 cm de longitud y 3-4.5 cm de ancho, cuando madura a los 6-8 meses, se rompe para lanzar las semillas aladas.
Abies delavayi fue descrita por Adrien René Franchet y publicado en Journal de Botanique (Morot) 13(8): 255–256. 1899.[4]
Abies: nombre genérico que viene del nombre latino de Abies alba.[5]
delavayi: epíteto nombrado en honor del padre Pierre Jean Marie Delavay, después de su descubrimiento a 3,500-4,000 m de altitud en las montañas Cangshan cerca de Dali.[6]
Abies delavayi es una especie de conífera perteneciente a la familia Pinaceae. Es nativa de Yunnan en el sur China y áreas adjuntas en el sudeste de Tíbet, lejano nordeste de India, norte de Birmania, y noroeste de Vietnam. Es un árbol que crece en las montañas a gran altitud, 3,000-4,000 m de altura, a menudo ocupando una línea de árboles.
Sapin de Delavay
Abies delavayi, le Sapin de Delavay est un conifère de la famille des Pinacées, originaire de Chine, du Myanmar, de l'Inde (Arunachal Pradesh) et du Viet Nam. Il pousse en hautes montagnes à des altitudes élevées de 3 000 à 4 200 m. En Chine, il est planté pour la production de bois d’œuvre.
Le nom de genre Abies, créé par Philip Miller en 1754, est dérivé du latin abies, etis « sapin ».
L’épithète spécifique delavayi est dédiée au missionnaire botaniste Jean-Marie Delavay qui sur les pentes des Cangshan au Yunnan (Chine) découvrit un grand nombre d’espèces nouvelles de plantes dont l’Abies delavayi.
Lors de son second séjour en Chine en 1882-1891, le père Delavay fit des montagnes qui dominent Dali, les Cangshan 苍山, un de ses terrains de prospections préférés. Il y découvrit nombre de nouveaux rhododendrons mais aussi ce nouveau sapin, le 20 juin 1884. La note sur la feuille d’herbier ci-contre indique « Abies Arbre de 15 mêtres. Fruit dressé. Sommet du Tsang chan [Cangshan], au-dessus de Tali [Dali]. de 3 500 à 4 000 mêtres d’altitude. Le 20 juin 1884 »[1].
Le botaniste du Muséum qui réceptionnait les envois du père Delavay, Adrien Franchet, en fit la description en 1899 dans le Journal de Botanique (Morot) 13 (8): 255–256[2]. Il indique « les feuilles très jeunes forment des pinceaux au sommet des rameaux ; à cet âge, elles sont ordinairement planes, obscurément échancrées au sommet et présentent à leur surface inférieure, de chaque côté de la nervure, deux fasciés blanches qui disparaissent avec l’âge ; mais de très bonne heure les bords des feuilles s’enroulent complètement, recouvrant en partie la nervure ».
Le nom vernaculaire chinois est 苍山 冷杉 Cāngshān lěngshān (« sapin des Cangshan »).
Abies delavayi atteint généralement 25 mètres de hauteur (parfois 40 m) et a un tronc jusqu’à 1 à 1,5 m de diamètre[3].
Le tronc a une écorce gris-brun, rugueuse, profondément fissurée et pelant en petits fragments.
Les rameaux sont d'abord brun-rouge ou bruns, puis foncés en 2e ou 3e année, glabres, rarement pubescents à l'état jeune[4].
Les feuilles sont disposées en spirale ou pectinées. Chaque feuille linéaire, vert brillant dessus, sans stomate, glauque dessous, avec 2 bandes blanches, chacune à 9-11 lignes de stomates, souvent incurvée ou en forme de S, marge fortement révolutée et apex émarginé, fait 1,5–3 cm de long sur 1,7–2,5 mm de large[4].
Les cônes mâles sont rouge pourpré, de 2–4 cm. La pollinisation a lieu en mai.
Les cônes femelles (à graines) portés par un pédoncule court sont d’abord bleu pourpre foncé puis violet sombre et noir à maturité, cylindriques ou ovoïdes-cylindriques, dressés, de 6–11 cm de long sur 3–4 cm[4]. La graine obovale de 5–8 mm à aile presque aussi longue atteint la maturité en octobre.
Cône
Les Sapins de Delavay sur les Cangshan
Selon Flora of China, il existe deux variétés :
A. delavayi est proche de Abies fabri (Mast.) Craib et a été souvent confondu avec lui. Les rameaux annuels de ce dernier sont jaune brun clair alors que ceux du sapin de Delavay sont brun rougeâtre.
Les arbres poussant à moins de 3 000 m diffèrent par le fait que la marge des feuilles est moins révolutée et sont séparés en une variété Abies delavayi var. nukiangensis (Cheng et Fu) Farjon[5]
Le sapin de Delavay croit en Chine (provinces du SE Tibet et NO Yunnan), au Myanmar, en Inde (Arunachal Pradesh) et au Viet Nam.
Il pousse en hautes montagnes aux altitudes élevées de 3 000–4 000 m. Localement il peut croître jusqu’à 4 200 m mais les arbres sont bas et poussent mal[6]. Il occupe des zones nuageuses et brumeuses toute l’année, avec une température moyenne annuelle de 5,1 °C.
Le sapin de Delavay a été introduit en Europe en 1918 mais il y est actuellement rarement cultivé[3]. Il est parfois cultivé comme arbre ornemental , mais sa culture réussie se limite aux régions aux étés frais et aux fortes précipitations, comme l'ouest de l'Écosse et la côte Pacifique du Canada . Une forme semi-naine originaire de très haute altitude a été sélectionnée comme cultivar «Major Neishe», atteignant 3–4 m de haut[7]
C’est une essence à croissance relativement lente, cultivée en Chine pour la production de bois. Il entre dans une période de fructification vigoureuse vers l’âge de 60 à 80 ans et peut fructifier jusqu’à 160 à 180 ans.
Le bois est jaune clair et blanc, léger, doux et dense, avec une densité de 0,50[6].
En Chine, il est utilisé comme matériaux de construction, pour faire des panneaux, des meubles, des allumettes et pour la fabrication du papier.
Bien que la surface des forêts de A. delavayi soient en déclin continu, l’IUCN le classe comme « préoccupation mineure » dans la liste rouge[8].
Sapin de Delavay
Abies delavayi, le Sapin de Delavay est un conifère de la famille des Pinacées, originaire de Chine, du Myanmar, de l'Inde (Arunachal Pradesh) et du Viet Nam. Il pousse en hautes montagnes à des altitudes élevées de 3 000 à 4 200 m. En Chine, il est planté pour la production de bois d’œuvre.
Abies delavayi[2] er tegund af þin, ættuðum frá Yunnan í suðvestur Kína og nálægum landamærasvæðum í suðaustur Tíbet, lengst í norðaustur Indlandi, norður Myanmar, og lengst í norðvestur Víetnam. Þetta er háfjallatré, vex í 3000 til 4000 metra hæð (einstaka sinnum niður til 2,400 metrum og upp að 4,300 metrum), oft í trjálínu.[3]
Tegundin er nefnd eftir finnanda sínum, föður Pierre Jean Marie Delavay, sem safnaði honum í 3,500 til 4,000 metra hæð á Cang fjalli nálægt Dali (Yunnan).[4]
Þetta er lítið til meðalstórt sígrænt tré (7 til 40 metra hátt, oft minna við trjálínu. Sprotarnir eru purpurabrúnir til dökk rauðbrúnir, hárlausir eða fínhærðir. Barrið er nálarlaga, 15 til 30 mm langt og 1 til 2 mm breitt, með , með áberandi upprúlluðum jaðri. Efra borð er gljáandi dökk grænt, án loftauga, neðri hlið er snæhvít með loftaugun þakin hvítu vaxi; þetta er talið vera aðlögun til að halda frá sér rakanum í mosoon veðráttunni.[5] Könglarnir eru dökk purpurabláir, 6 til 12 sm langir og 3 til 4.5 sm breiðir, með fjölda smárra köngulskelja og með útstæðar hreisturblöðkur; þeir sundrast við þroska 6 til 8 mánaða gamlir til að losa vængjuð fræin.
Tré neðar á útbreiðslusvæðinu (2,400 til 3,000 metrum) eru frábrugðin í að barrið er minna upprúllað í jaðarinn, og eru aðskilin sem afbrigðið Abies delavayi var. nukiangensis (Cheng & Fu) Farjon.[3]
Trén í suðaustur Tíbet hafa verið aðgreind sem Abies delavayi var. motuoensis Cheng & Fu, og eru frábrugðin í að vera með ljósari, þétthærðum sprotum.[3]
Víetnamski stofninn, með aðgreinda útbreiðslu á Fansipan (með 3,143 metra er það hæsta fjall í Víetnam), er frábrugðið með fölari rauðbrúnum sprotum og að könglarnir eru með styttri hreisturblöðkum (ekki útstæðar), og er greint sem undirtegundin Abies delavayi subsp. fansipanensis (Q.P.Xiang) Rushforth (syn. Abies fansipanensis Q.P.Xiang).[6]
Abies delavayi er stundum ræktaður sem prýðistré, en velheppnuð ræktun ar takmörkuð við svöl sumur og mikla úrkomu, svo sem vestur Skotland og Kyrrahafsströnd Kanada. Hálf-dverg form (verður 3 til 4 metra hátt) upprunnið úr mikilli hæð hefur verið valið til ræktunar; 'Major Neishe'.[7]
Abies delavayi er tegund af þin, ættuðum frá Yunnan í suðvestur Kína og nálægum landamærasvæðum í suðaustur Tíbet, lengst í norðaustur Indlandi, norður Myanmar, og lengst í norðvestur Víetnam. Þetta er háfjallatré, vex í 3000 til 4000 metra hæð (einstaka sinnum niður til 2,400 metrum og upp að 4,300 metrum), oft í trjálínu.
Tegundin er nefnd eftir finnanda sínum, föður Pierre Jean Marie Delavay, sem safnaði honum í 3,500 til 4,000 metra hæð á Cang fjalli nálægt Dali (Yunnan).
Þetta er lítið til meðalstórt sígrænt tré (7 til 40 metra hátt, oft minna við trjálínu. Sprotarnir eru purpurabrúnir til dökk rauðbrúnir, hárlausir eða fínhærðir. Barrið er nálarlaga, 15 til 30 mm langt og 1 til 2 mm breitt, með , með áberandi upprúlluðum jaðri. Efra borð er gljáandi dökk grænt, án loftauga, neðri hlið er snæhvít með loftaugun þakin hvítu vaxi; þetta er talið vera aðlögun til að halda frá sér rakanum í mosoon veðráttunni. Könglarnir eru dökk purpurabláir, 6 til 12 sm langir og 3 til 4.5 sm breiðir, með fjölda smárra köngulskelja og með útstæðar hreisturblöðkur; þeir sundrast við þroska 6 til 8 mánaða gamlir til að losa vængjuð fræin.
Tré neðar á útbreiðslusvæðinu (2,400 til 3,000 metrum) eru frábrugðin í að barrið er minna upprúllað í jaðarinn, og eru aðskilin sem afbrigðið Abies delavayi var. nukiangensis (Cheng & Fu) Farjon.
Trén í suðaustur Tíbet hafa verið aðgreind sem Abies delavayi var. motuoensis Cheng & Fu, og eru frábrugðin í að vera með ljósari, þétthærðum sprotum.
Víetnamski stofninn, með aðgreinda útbreiðslu á Fansipan (með 3,143 metra er það hæsta fjall í Víetnam), er frábrugðið með fölari rauðbrúnum sprotum og að könglarnir eru með styttri hreisturblöðkum (ekki útstæðar), og er greint sem undirtegundin Abies delavayi subsp. fansipanensis (Q.P.Xiang) Rushforth (syn. Abies fansipanensis Q.P.Xiang).
Abies delavayi er stundum ræktaður sem prýðistré, en velheppnuð ræktun ar takmörkuð við svöl sumur og mikla úrkomu, svo sem vestur Skotland og Kyrrahafsströnd Kanada. Hálf-dverg form (verður 3 til 4 metra hátt) upprunnið úr mikilli hæð hefur verið valið til ræktunar; 'Major Neishe'.
L'abete di Delavay (Abies delavayi Franch.) è una specie di abete originaria dell'Asia sud-orientale.[1]
Il nome generico Abies, utilizzato già dai latini, potrebbe, secondo un'interpretazione etimologica, derivare dalla parola greca ἄβιος = longevo.[2] Il nome specifico delavayi fu assegnato in onore di Pierre Jean Marie Delavay, missionario gesuita, botanico e esploratore francese del XIX secolo.[3]
Albero alto fino a 25 m, con tronco che può raggiungere 1 m di diametro, a portamento conico. La corteccia, grigio-marrone e rugosa, presenta spaccature longitudinali. I rami secondari sono di colore rosso-marrone, più scuri con l'età, glabri o raramente pubescenti da giovani. Le gemme sono di forma rotondeggiante, resinose.[4]
Le foglie sono aghiformi, lucide, di colore verde scuro, lunghe fino a 3 cm, disposte a spirale o arrangiate in due file laterali.[4]
Gli strobili femminili, di color viola scuro inizialmente, porpora scuro con scaglie blu a maturazione, sono cilindrici o ovoidali, con apice troncato, lunghi 6-11 cm e larghi fino a 4,5 cm, con corto peduncolo; le scaglie sono di forma triangolare-flabellata, lunghe 2 cm, larghe 2,5 cm, lisce. Gli strobili maschili sono lunghi 3 cm, gialli con microsporofilli viola. I semi, di colore marrone, sono lunghi circa 5-8 mm, di forma obovata, con ali marroni con sfumature nere o porpora, di 1 cm, cuneate-dolabriformi.[3]
Specie endemica di Cina (Yunnan, Xizang), India (Arunachal Pradesh), nord Myanmar e Vietnam (Fan Si Pan), dove è presente con la sottospecie fansipanensis; predilige i pendii rivolti a nord delle alte quote montane comprese tra i 2.400 e i 4.300 m, con piovosità annua compresa tra 1.000 e 3.000 mm, ed estati fresche con inverni nevosi. Esistono boschi puri, ma si ritrova spesso in associazione con Picea likiangensis, Picea brachytyla, Tsuga chinensis, Tsuga dumosa, Juniperus formosana, Betula albosinensis, Betula platyphylla e Quercus semecarpifolia.[1]
Sono accettate le seguenti sottospecie e varietà:[5]
Non di utilizzo comune, rispetto ad altre conifere. È stato introdotto in Europa, soprattutto in Francia e Gran Bretagna, come specie ornamentale in orti e giardini botanici[3]
Con un areale molto vasto, e una presenza molto comune, A. delavayi non è classificato tra le specie a rischio di estinzione nella Lista rossa IUCN. Recentemente (1998), per evitare uno sfruttamento eccessivo, le autorità cinesi hanno posto severe restrizioni al disboscamento delle foreste.[1]
L'abete di Delavay (Abies delavayi Franch.) è una specie di abete originaria dell'Asia sud-orientale.
Країни проживання: пд.-зх. Китай (Тибет, Юньнань); пн.-сх. Індія (Аруначал-Прадеш); пн. М'янма; В'єтнам. Росте між 2400 м і 4300 м над рівнем моря, але, як правило, від 3000 м до 4000 м, зазвичай на північних схилах. Ґрунт сіро-коричневий гірський підзолистий. Клімат різко вологий, з прохолодним літом і холодною, сніжною зимою (річна кількість опадів коливається від 1000 мм до 3000 мм і більше). Росте в суміші з іншими хвойними, такими як Picea likiangensis, Picea brachytyla var. brachytyla, або в чистих насадженнях ближче до межі дерева. На більш низьких висотах іноді змішується з Tsuga chinensis, Tsuga dumosa, Juniperus formosana і широколистими деревами, наприклад Betula albosinensis, Betula platyphylla var. szechuanica, Quercus semecarpifolia. А. delavayi, однак, менше поширений, ніж А. forrestii.
Дерева до 25 м заввишки; стовбур до 1 м діаметра; кора сіро-коричнева, груба, поздовжньо розщеплена, крона пірамідальна; зимові бруньки кулясті, смолисті. Листки яскраво-темно-зелені, лінійні, розміром 1.5-3 см × 1.7-2.5 мм. Насіннєві шишки коротко черешчаті, чорні у зрілості, тьмяні, циліндричні або яйцевидно-циліндричні, розміром 6-11 × 3-4 см. Насіння оберненояйцевидне; крила коричневі, клиновидні. Запилення відбувається в травні, насіння дозріває в жовтні.
Деревина використовується як пиломатеріал і будівельний брус, до того ж ще для меблів та паперу. З кори може бути витягнутий танін.
Лісозаготівлі торкнулася багато районів, хоча з введенням заборони на лісозаготівлю в 1998 році ця проблема зменшується.
Це незавершена стаття про родину Соснові.Vân sam hay sam lạnh[2] (Abies delavayi) là một loài thực vật hạt trần trong họ Thông. Loài này được Franch. miêu tả khoa học đầu tiên năm 1899.[3] Đây là loài bản địa của Vân Nam, Trung Quốc và các khu vực gần biên giới ở đông nam Tây Tạng, xa hơn đền đông bắc Ấn Độ, bắc Myanmar, và tây bắc Việt Nam. Loài này mọc trên núi cao với độ cao 3.000-4.000 m (có thể xuống đến 2.400 m và đến 4.300 m), thường phân bố thành một đới cây theo chiều cao.[4]
Tên khoa học của loài này được đặt theo tên người phát hiện ra nó là Pierre Jean Marie Delavay, ông đã thu thập mẫu ở độ cao 3.500-4.000 m ở vùng núi Cangshan gần Dali.[5]
Ở Việt Nam, loài này phân bố thành một dải theo bậc hở ở Phan Xi Păng, có sự khác biệt về chồi màu nâu đỏ nhạt và các tế bào nón có lá bắc ngắn hơn, và được xem là một phân loài Abies delavayi subsp. fansipanensis (Q.P.Xiang) Rushforth (đồng nghĩa Abies fansipanensis Q.P.Xiang)[6] và có tên gọi là vân sam Phan Xi Păng hay vân sam Hoàng Liên Sơn.
Vân sam hay sam lạnh (Abies delavayi) là một loài thực vật hạt trần trong họ Thông. Loài này được Franch. miêu tả khoa học đầu tiên năm 1899. Đây là loài bản địa của Vân Nam, Trung Quốc và các khu vực gần biên giới ở đông nam Tây Tạng, xa hơn đền đông bắc Ấn Độ, bắc Myanmar, và tây bắc Việt Nam. Loài này mọc trên núi cao với độ cao 3.000-4.000 m (có thể xuống đến 2.400 m và đến 4.300 m), thường phân bố thành một đới cây theo chiều cao.
Tên khoa học của loài này được đặt theo tên người phát hiện ra nó là Pierre Jean Marie Delavay, ông đã thu thập mẫu ở độ cao 3.500-4.000 m ở vùng núi Cangshan gần Dali.
Ở Việt Nam, loài này phân bố thành một dải theo bậc hở ở Phan Xi Păng, có sự khác biệt về chồi màu nâu đỏ nhạt và các tế bào nón có lá bắc ngắn hơn, và được xem là một phân loài Abies delavayi subsp. fansipanensis (Q.P.Xiang) Rushforth (đồng nghĩa Abies fansipanensis Q.P.Xiang) và có tên gọi là vân sam Phan Xi Păng hay vân sam Hoàng Liên Sơn.
苍山冷杉（拉丁语：Abies delavayi）是冷杉属下的一个物种，主要分布在高山地区。它原产于中国西南云南省，缅甸，印度东北，印度Arunachal Pradesh省，越南西北山区。喜欢阳光，部分阴凉，潮湿的土壤，有直立的紫色果实。
这是一篇與植物相關的小作品。你可以通过编辑或修订扩充其内容。 
_-_cone_(31150024762).jpg)
.jpg)
