Kalina vonná (Viburnum farreri) je opadavý časně kvetoucí keř pocházející z Číny. V České republice je poměrně často pěstována jako okrasná dřevina, nápadná vonnými růžovými květy rozkvétajícími v předjaří. Je to společně s vilíny a jasmínem nahokvětým jeden z nejčasněji kvetoucích okrasných keřů.
Viburnum fragrans
Kalina vonná je opadavý až 5 metrů vysoký, vzpřímený, hustě větvený keř. Borka je šedohnědá. Letorosty jsou červenohnědé a většinou lysé. Listy jsou jednoduché, obvejčité nebo eliptické, bez palistů, v mládí roztroušeně pýřité, s červenavým řapíkem. Čepel je 4 až 8 cm dlouhá, špičatá, na bázi klínovitá, na okraji ostře pilovitá, se zpeřenou žilnatinou tvořenou 5 až 7 páry postranních žilek. Žilky jsou rovné nebo mírně zahnuté, větvící se a končící v zubech na okraji čepele.
Květy jsou v chudých asi 3 až 5 cm dlouhých latách na konci krátkých holých větévek. Rozkvétá ještě před olistěním, v březnu až dubnu, někdy již v listopadu až prosinci. V květenství nejsou sterilní květy. Květní stopky jsou velmi krátké, po odkvětu se prodlužují. Květenství jsou podepřena opadavými červenavými úzce kopinatými listeny. Květy jsou růžové, vonné. Kalich je asi 2 mm dlouhý, červenavý, trubkovitý, lysý, s krátkými cípy. Koruna je v poupěti růžová, po rozkvětu bledne. Korunní trubka je asi 7 až 10 mm dlouhá, korunní cípy jsou rozprostřené a asi 4 mm dlouhé. Tyčinky jsou kratší než koruna, s velmi krátkými nitkami, přirostlé v různé výšce nad polovinou korunní trubky. Čnělka nese trojlaločnou bliznu a nepřesahuje kališní cípy. Plody jsou oválné, asi 10 mm dlouhé, zprvu žlutavé, později červenofialové.[1][2]
Detail pupenu kaliny vonné
Květenství kaliny vonné
Druh přirozeně roste v horských lesích v severočínských provinciích Kan-su, Čching-chaj a Sin-ťiang v nadmořských výškách od 1600 do 2800 m.[2]
Kalina vonná je dosti běžně pěstovaný okrasný keř, ceněný především jako jedna z nejčasněji kvetoucích dřevin. Kultivarů není velké množství. Liší se především barvou květů a bohatostí kvetení. Kultivar 'Candidissimum' má hojné bílé květy, 'Nanum' je nízký kultivar do 50 cm výšky, nepříliš bohatě kvetoucí. Kalina vonná byla uvedena do kultury patrně v roce 1910.[3]
Poměrně málo známý, avšak nápadněji kvetoucí a velmi ozdobný je kříženec kaliny vonné s kalinou velkokvětou (Viburnum grandiflorum), zvaný kalina bodnantská (Viburnum x bodnantense).[3]
Obrázky, zvuky či videa k tématu kalina vonná ve Wikimedia Commons
Kalina vonná (Viburnum farreri) je opadavý časně kvetoucí keř pocházející z Číny. V České republice je poměrně často pěstována jako okrasná dřevina, nápadná vonnými růžovými květy rozkvétajícími v předjaří. Je to společně s vilíny a jasmínem nahokvětým jeden z nejčasněji kvetoucích okrasných keřů.
Kejserbusk (Viburnum farreri) er en løvfældende busk med en stift opret, grovgrenet vækst. De rosafarvede blomster ses over hele vinterperioden.
Barken er først glat og brun med prikformede barkporer. Senere bliver den netstribet i brunt/beige. Gamle grene får opsprækkende og gråbeige bark. Knopperne er modsatte, udspærrede, ægformede, glatte og røde med grønne spidser.
Bladene er kraftige, ovale eller ægformede med skarpt savtakket rand. Oversiden er rynket og mørkegrøn, mens undersiden er lysegrøn. Høstfarven er brunrød. Blomstringen fordeler sig over hele vinterperioden og veksler lidt med vejret. Allerede i november dukker de første blomster op, men i perioder med hård frost går blomstringen i stå, for blot at begynde på ny, så snart temperaturen stiger lidt igen. Den blomstrer indtil marts måned. Blomsterne er samlet i små halvskærme ved skudspidserne. De er rosafarvede og meget vellugtende. Frugterne er bær, der først er røde, men som senere bliver sorte. De ses næsten aldrig i Danmark, og spiredygtige frø udvikles i hvert fald ikke.
Rodnettet består af kraftige og velforgrenede hoved- og siderødder, der når vidt omkring og langt ned.
Højde x bredde og årlig tilvækst: 3 x 1,5 m (15 x 10 cm/år).
Kejserbusken gror i den nordvest-kinesiske provins Gansu og på den tibetanske højslette, hvor den danner krat på tørre bjergskråninger med næringsrig bund.
På den tibetanske højslette findes der skove i højder mellem 1.600 og 2.800 m.o.h. Her vokser arten sammen med bl.a.: Abies squamata (en art af ædelgran), afghansk snabelkalla, aksnøkketunge, almindelig buskpotentil, Anemone rivularis (en art af anemone), Arenaria bryophylla (en art af markarve), Calamagrostis pseudophragmites (en art af rørhvene), dragegran, dværgelm, esdragon, fjeldrapgræs, guldskovranke, havtorn, himalayafodblad, himalayaindigo, kinesisk hundetunge, kugleprimula, leopardblomst, mankeærtetræ, Meconopsis aculeata (en art af valmuesøster), omeirose, orientalsk sarsaparil, Paeonia ludlowii (en art af pæon), Pedicularis dolichorrhiza, Pedicularis elwesii, Pedicularis integrifolia, Pedicularis lachnoglossa, Pedicularis longiflora, Pedicularis przewalskii og Pedicularis rhinanthoides (arter af troldurt), Rheum nobile og Rheum spiciforme (arter af rabarber), Rubus niveus (en art af brombær), russisk bukketorn, sommerfuglebusk, Spiraea alpina og Spiraea lasiocarpa (arter af spiræa), storblomstret kæmpelilje, sølvperovskia, Tamarix elongata og Tamarix laxa (arter af tamarisk) og vinterjasmin[1]
Busken blomstrer bedst på en lun placering og bør absolut placeres der, hvor man færdes mest i vintertiden, så man dagligt kan glæde sig over blomsterne.
Blade
Bladknop
Vækstform
Frugter
Blomsterstand
Kejserbusk (Viburnum farreri) er en løvfældende busk med en stift opret, grovgrenet vækst. De rosafarvede blomster ses over hele vinterperioden.
Viburnum farreri ist eine Pflanzenart aus der Gattung Schneeball (Viburnum) innerhalb der Familie Moschuskrautgewächse (Adoxaceae).[1]
Viburnum farreri wächst als Strauch und erreicht Wuchshöhen von bis zu 3 Metern und kann eine Fläche mit einem Durchmesser von etwa 2,5 Metern bedecken.[2] Seine dunkelgrünen Laubblätter sind beim Laubaustrieb bronzefarben und weisen im Herbst Schattierungen von purpurrot auf.[3]
Die süß duftenden, rosa gefärbten weißen Blüten erscheinen im Spätherbst und Vorfrühling.
Viburnum farreri wächst in feuchten, aber durchlässigen Böden in der Sonne oder teilweisem Schatten.
Viburnum farreri ist eine Pflanzenart aus der Gattung Schneeball (Viburnum) innerhalb der Familie Moschuskrautgewächse (Adoxaceae).
Viburnum farreri (syn. V. fragrans) is a species of flowering plant in the family Adoxaceae (formerly Caprifoliaceae), native to northern China.[2] Growing to 3 m (10 ft) tall by 2.5 m (8 ft) broad, it is an erect deciduous shrub[3] with sweetly perfumed, pink-tinged white blooms in late autumn and early spring. Its dark green leaves are bronze when young, turning brilliant shades of red-purple in autumn.[4] V. farreri grows in moist but well-drained soil in sun or partial shade.[5]
The Latin specific epithet farreri commemorates the English plant collector Reginald Farrer.
This plant has gained the Royal Horticultural Society's Award of Garden Merit.[6]
Viburnum farreri (syn. V. fragrans) is a species of flowering plant in the family Adoxaceae (formerly Caprifoliaceae), native to northern China. Growing to 3 m (10 ft) tall by 2.5 m (8 ft) broad, it is an erect deciduous shrub with sweetly perfumed, pink-tinged white blooms in late autumn and early spring. Its dark green leaves are bronze when young, turning brilliant shades of red-purple in autumn. V. farreri grows in moist but well-drained soil in sun or partial shade.
The Latin specific epithet farreri commemorates the English plant collector Reginald Farrer.
This plant has gained the Royal Horticultural Society's Award of Garden Merit.
Viburnum farreri o bola de nieve es una especie de arbusto de la familia Adoxaceae. Son nativos de China cultivándose en Alemania y Francia. Crece en suelos drenados en semisombra.
Es un arbusto de hoja caducifolia muy resistente y robusto que alcanza los 35 dm de altura y 25 de ancho. Las ramas nacen desde la base, pero se le puede dar forma de arbolito. Un arbusto favorito para el jardín del invierno. En la juventud el arbusto parece derecho y redondeado más adelante. Las hojas son obovadas a ovadas de 6 a 8 cm de longitud, agudas, serradas, de textura dura; son glabras excepto en los nervios del envés. Se convertirán en color rojo púrpura antes de su caída. Sus flores son blancas o con tintes rosados al abrirse para volverse más rosas en adelante. Dulcemente perfumadas (a partir de enero ), de 16 mm de diámetro, en cimas de 5 cm de diámetro. Estas aparecen antes que las hojas se abran . Resiste bien los fríos fuertes, hasta –12 ºC pero en muchas ocasiones quedan de color marrón con este frío. Su fruto es rojo que se torna negro en la maduración. En algunas especies la fruta empieza a ser amarilla pálido. Así como la flor resiste las bajas temperaturas, el fruto normalmente no lo soporta. Se deberá tener cuidado con ellos por ser tóxicos para la ingestión.
Atraen bastante a los pájaros, por lo que se alimentan de ella.
Requiere ambientes con bastante humedad ambiental (por ejemplo al lado de arroyos ). Evidentemente necesita más agua en verano que en invierno, siendo esta una estación en que casi debería pasar con muy poca agua.
En verano: regar una vez al día. No crecerá bien en zonas secas, por lo que en veranos muy calurosos, será necesario hasta regar dos o tres veces al día, con poca agua, evitando el riego en plena noche
En primavera y otoño: regar una vez a la semana
En invierno: regar una vez al mes
No necesita pulverizaciones.
Crece bien en climas suaves , entre los 10 y los 25 ºC , húmedos y sobre suelos frescos y pedregosos. Se localiza en lugares umbrosos y bordes de cursos de agua.
Es tolerante con las heladas, si las temperaturas bajasen a 0 ºC , la planta no se moriría, en todo caso se vería afectada en su parte aérea la cual volvería a brotar en primavera. De hecho alcanza a soportar los -20 ºC; de ser este el caso, sus hojas aparecerían con un aspecto rudo y de un color marrón bronceado.Forma parte del sotobosque de encinares y alcornocales suficientemente lluviosos y templados. Abrigar de los vientos fuertes y fríos.
La poda no es necesaria salvo que queramos darle un forma determinada, por ejemplo, para realizar setos. En este caso deberá hacerse inmediatamente después de la floración. Si esta se efectúa antes de la misma, florecerá menos al año siguiente.
La mayoría de Viburnum no padecen en exceso los ataques de enfermedades o parásitos. Si bien deberá tenerse en cuenta los ataques de los pulgones y de la araña roja, que suelen aparecer principalmente en primavera y en verano.
Las flores de los Viburnum también atraen a muchas mariposas, y los racimos de la fruta son populares entre los pájaros.
Los Viburnum que crecen en las áreas sombreadas pueden ser atacados por el moho polvoriento.
Es muy común que aparezcan pequeñas manchas en las hojas las cuales no afectan al desarrollo de la planta. Es el llamado punto bacteriano.
Dado que tiene un crecimiento medio-alto puede ser conveniente efectuar un trasplante cada primavera.
Sustrato bien drenado para evitar los encharcamientos, fresco y lejos de la desecación típica del verano.
También agradece un sustrato con abundante materia orgánica por lo que le es bueno ir añadiendo, periódicamente, mantillo o hasta estiércol bien compostado , preferiblemente en primavera.
El pH del mismo oscila entre 5 a 7,5 por lo que se adapta bien a todos los suelos comunes.
El V. tinus requiere un suelo un poco más alcalino ( con ph más cerca del 7,5 ) que el V. opulus.
La germinación puede ser lenta , puede tardar hasta 18 meses para que de resultados sean buenos.
Si la semilla es verde cosechada ( es decir, que se ha convertido completamente pero antes de que haya madurado ) y sembrada inmediatamente en un marco frío, sí que germinará en primavera. Quitar las plantulas cuando éstas hayan crecido para pasarlos en semilleros individuales y pasarlas cuando estén un poco mayores, a un invernadero o entorno frío. Plantar afuera permanentemente a finales de primavera o a principios del verano siguiente.
Viburnum farreri fue descrita por William Thomas Stearn y publicado en Taxón 15: 22. 1966.[1]
Viburnum: nombre genérico del nombre clásico latino de una especie de este género, Viburnum lantana, llamada el "árbol caminante".[2]
farreri: epíteto otorgado en honor del botánico Reginald John Farrer.
Viburnum farreri o bola de nieve es una especie de arbusto de la familia Adoxaceae. Son nativos de China cultivándose en Alemania y Francia. Crece en suelos drenados en semisombra.
Kejsarolvon (Viburnum farreri) är en olvonart med ursprung i centrala Kina. Kejsarolvon blommar på bar kvist i december-april (beroende på läge och väder) med små, väldoftande rosa och vita blommor i öppna klasar. Bladen har tydlig ådring påminnande om rynkolvon (V. rhytidophyllum), men inte lika långsmala.
I Sverige odlas vanligen hybridkejsarolvon (V. ×bodnantense), som är en hybrid mellan kejsarolvon och Viburnum grandiflorum.
Wikimedia Commons har media som rör Kejsarolvon.
Kejsarolvon (Viburnum farreri) är en olvonart med ursprung i centrala Kina. Kejsarolvon blommar på bar kvist i december-april (beroende på läge och väder) med små, väldoftande rosa och vita blommor i öppna klasar. Bladen har tydlig ådring påminnande om rynkolvon (V. rhytidophyllum), men inte lika långsmala.
I Sverige odlas vanligen hybridkejsarolvon (V. ×bodnantense), som är en hybrid mellan kejsarolvon och Viburnum grandiflorum.
香荚蒾（学名：Viburnum farreri）是五福花科荚蒾属的植物。分布于生境：山谷中以及中国大陆的甘肃、山东、青海、河北、新疆等地，生长于海拔1,650米至2,750米的地区，目前尚未由人工引种栽培。
探春（昌平县志） 野绣球（植物名实图考） 香探春（东北经济植物志要）
这是一篇與植物相關的小作品。你可以通过编辑或修订扩充其内容。 香荚蒾（学名：Viburnum farreri）是五福花科荚蒾属的植物。分布于生境：山谷中以及中国大陆的甘肃、山东、青海、河北、新疆等地，生长于海拔1,650米至2,750米的地区，目前尚未由人工引种栽培。
