El pequeñu pavón (Saturnia pavonia) ye una especie de lepidópteru ditrisio de la familia Saturniidae.[1] Ye una puliya nocherniega que s'atopa en casi toa Europa y gran parte de la rexón Paleártica hasta l'este d'Asia; la so presencia n'España ta Confirmada, tamién n'Asturies. Hai abondos imáxenes que lo confirmen.[2][3][4]
♂
♀
El pequeñu pavón (Saturnia pavonia) ye una especie de lepidópteru ditrisio de la familia Saturniidae. Ye una puliya nocherniega que s'atopa en casi toa Europa y gran parte de la rexón Paleártica hasta l'este d'Asia; la so presencia n'España ta Confirmada, tamién n'Asturies. Hai abondos imáxenes que lo confirmen.
Saturnia (Eudia) pavonia (L. 1758)
La Saturnia pavonia, el petit paó de nit o papallona de Sant Antoni, és una papallona nocturna de la família dels satúrnids.
És una papallona amb un cos fort i d'aspecte pelut que pot fer fins a uns 8 cm d'envergadura. Els mascles del petit paó de nit duen antenes que semblen plomes, mentre que les femelles les tenen més fines.
Les seves ales són de tons marronosos amb dibuixos i zones més fosques i marges clars i blanquinosos. Tot i que el disseny és molt similar al del gran paó de nit, els colors de les ales del petit paó de nit són més vius, amb zones de color taronja i qualque taca vermella. Les femelles tenen, generalment, tons més clars i blanquinosos. Els petits paons de nit duen uns ocels al centre de cada ala que semblen ulls.[1] El nom d'aquestes papallones es deriva d'aquests ocels que hom diu que semblen els de la cua del paó.
Les erugues del petit paó de nit viuen de les fulles d'una gran varietat de plantes i arbres. Són de color verd amb franges negres, berrugues i punxes. La crisàlide es troba envoltada per un capoll sedós.
♂
♀
Larva jove
Aquesta papallona té una distribució molt ampla. Es troba a totes les zones temperades d'Euràsia, des de Normandia fins a la conca del riu Amur. A Catalunya es troba sobretot a la zona occidental dels Pirineus, especialment a la Vall d'Aran i el Pallars. Hi han poblacions aïllades que es troben més al sud.
Els adults del petit paó de nit volen de finals de març fins al setembre. El seu hàbitat són camps i boscos esclarissats fins als 2.000 m.
Les papallones adultes viuen a camps i erms. Les llums dels fanals atreuen i desorienten aquestes papallones durant la nit. Els adults són incapaços d'alimentar-se i pocs dies després moren, fet que obliga a una ràpida reproducció i agreuja el problema de la contaminació lumínica.
Saturnia (Eudia) pavonia (L. 1758)
La Saturnia pavonia, el petit paó de nit o papallona de Sant Antoni, és una papallona nocturna de la família dels satúrnids.
Gwyfyn sy'n perthyn i urdd y Lepidoptera yw ymerawdwr, sy'n enw gwrywaidd; yr enw lluosog ydy ymerawdwyr; yr enw Saesneg yw Emperor Moth, a'r enw gwyddonol yw Saturnia pavonia.[1] Mae i'w ganfod yn y Palaearctig.
60 mm ydy lled adenydd agored y gwryw, ac mae'r fenwyw yn 80 mm. Mae i'w gweld yn hedfan rhwng Mehefin a Gorffennaf, mewn un genhedlaeth. Mae'r gwryw yn hedfan yn chwim iawn a hynny yn ystod y dydd, fel arfer; yn y nos mae'r fenyw yn hedfan, a hynny'n eitha araf a chwithig.
Gellir dosbarthu'r pryfaid (neu'r Insecta) sy'n perthyn i'r Urdd a elwir yn Lepidoptera yn ddwy ran: y gloynnod byw a'r gwyfynod. Mae'r dosbarthiad hwn yn cynnyws mwy na 180,000 o rywogaethau mewn tua 128 o deuluoedd.
Wedi deor o'i ŵy mae'r ymerawdwr yn lindysyn sy'n bwyta llawer o ddail, ac wedyn mae'n troi i fod yn chwiler. Daw allan o'r chwiler ar ôl rhai wythnosau. Mae pedwar cyfnod yng nghylchred bywyd glöynnod byw a gwyfynod: ŵy, lindysyn, chwiler ac oedolyn.
Siani flewog a'i hwyau]]
Siani flewog
Larfae iau
Chwilerod
♂
♀
Gwyfyn sy'n perthyn i urdd y Lepidoptera yw ymerawdwr, sy'n enw gwrywaidd; yr enw lluosog ydy ymerawdwyr; yr enw Saesneg yw Emperor Moth, a'r enw gwyddonol yw Saturnia pavonia. Mae i'w ganfod yn y Palaearctig.
60 mm ydy lled adenydd agored y gwryw, ac mae'r fenwyw yn 80 mm. Mae i'w gweld yn hedfan rhwng Mehefin a Gorffennaf, mewn un genhedlaeth. Mae'r gwryw yn hedfan yn chwim iawn a hynny yn ystod y dydd, fel arfer; yn y nos mae'r fenyw yn hedfan, a hynny'n eitha araf a chwithig.
Martináč habrový (Saturnia pavonia), dříve nazývaný také martináček habrový či paví oko habrové[1] je noční motýl, nejrozšířenější[2] zástupce čeledi martináčovitých. Vyskytuje se mimo jiné i na území České republiky,[3] jeho početní stavy však klesají.[4]
Podobným, ale mnohem vzácnějším druhem je martináč trnkový, který by se měl vyskytovat na jižním Slovensku, vzácně i na jižní Moravě,[3] je ale také možné, že druh už na našem území vymřel.[5]
Jako eurosibiřský prvek se vyskytuje v Evropě a částečně v Asii. V Evropě je hojný.[3]
Původním biotopem tohoto motýla je lesostep či slunná step, ale vyskytuje se i na rašeliništích. Zalétává také do zahrad. Vertikální areál rozšíření sahá od nížin až po relativně vysoké hory.[4]
Dospělí motýli vykazují výrazné znaky pohlavního dimorfismu. Přední křídla samců jsou dlouhá okolo 28 mm, u samic je to až 40 mm. Analogicky je celková stavba těla samic mnohem robustnější než u samců. Výrazný rozdíl je také v základním zbarvení křídel – samice jsou spíše šedé, zatímco samci mají přední křídla zbarvena hnědě a zadní okrově až oranžově. Kresba na křídlech je u obou pohlaví stejná, oba páry křídel zdobí výrazné oko, podobné těm na ocasních perech samce páva. Křídla jsou členěna vlnkovanými příčkami, zadní okraj lemuje světlý pás a v předním rohu předního páru křídel se nachází oranžovo-bílá skvrna, která zejména u samic kontrastuje se zbytkem plochy křídla.[2][3] V neposlední řadě je výrazným rozdílem mezi pohlavími tvar tykadel – ta jsou u samců široce hřebenitá, u samic nikoli.[4]
Vajíčka jsou oválná, šedavě hnědá až okrová.[3][4]
Housenky jsou po vylíhnutí černé, ale po každém svlékání se podíl černé barvy snižuje a základní barvou se postupně stává zelená. V posledním instaru mohou mít housenky ještě na jednotlivých článcích příčné černé pásky, ale mohou být i celé zelené. Jako u dalších druhů martináčů, také housenky martináče habrového mají na těle výrazné bradavky (v tomto případě oranžové) s krátkými, tuhými štětinami. Délka dorostlé housenky se pohybuje mezi 5 a 8 cm.[2][3]
Kukla je černohnědá, matně lesklá, ukrytá v tuhém zámotku hruškovitého tvaru.[2][3]
V průběhu roku tvoří jednu generaci, jejíž motýli létají od dubna do počátku června[6] na teplých, slunných stanovištích, například na borůvčím porostlých stráních řídkých borů. Samci létají už během odpoledne, kdy prudkým, rychlým letem pátrají po samicích.[2] Ty přes den odpočívají v podrostu a aktivují až večer a v noci. Po oplodnění kladou vajíčka ve větších skupinách na tenké větvičky vhodných rostlin.[3][4] Stejně jako další martináčovití, ani tento druh nemá vyvinuté funkční ústní ústrojí, dospělci tedy nepřijímají potravu.[7]
Housenky se po vylíhnutí nejprve zdržují společně v "hnízdech", později se oddělují a žijí samostatně. Jsou silně polyfágní – mohou se vyvíjet jak ve stromovém patře, tak v podrostu. Živnými stromy mohou být trnky, duby, vrby, topoly či břízy, ale také řešetlák počistivý. V podrostu je lze najít na maliníku, ostružiníku, borůvce, kontryhelu a dokonce i na vřesu, pokud na lokalitě roste.[4] Housenky se vyskytují od května do srpna,[2] přičemž samčí housenky dokončují vývoj dříve než housenky samičí.[3]
Kuklí se v rostlinném podrostu, přičemž kukla je chráněna pevným kokonem, který si housenka před kuklením upřede.[2] Motýli se z kukel líhnou až na jaře, někdy i po víceletém přezimování.[3]
Páření motýlů
Líhnoucí se housenky
Housenka 2. instaru
Dorostlá housenka
Kuklící se housenka
Zavěšený kokon
Obrázky, zvuky či videa k tématu martináč habrový ve Wikimedia Commons
Martináč habrový (Saturnia pavonia), dříve nazývaný také martináček habrový či paví oko habrové je noční motýl, nejrozšířenější zástupce čeledi martináčovitých. Vyskytuje se mimo jiné i na území České republiky, jeho početní stavy však klesají.
Podobným, ale mnohem vzácnějším druhem je martináč trnkový, který by se měl vyskytovat na jižním Slovensku, vzácně i na jižní Moravě, je ale také možné, že druh už na našem území vymřel.
Das Kleine Nachtpfauenauge (Saturnia pavonia) ist ein Schmetterling der Familie der Pfauenspinner (Saturniidae). Die Art wurde von der Bund NRW Naturschutzstiftung und der Arbeitsgemeinschaft Rheinisch-Westfälischer Lepidopterologen zum Schmetterling des Jahres 2012 gewählt.[1]
Die Falter erreichen eine Flügelspannweite von 60 bis 85 Millimetern. Die Männchen haben grau und rosa gefärbte Vorderflügel, auf denen je ein dunkler Augenfleck sitzt, der in der Mitte einen gelben Ring hat. Um diesen herum ist ein weißes Feld. Der Flügelaußenrand ist dunkelgrau und dahinter weiß gerandet. Daran schließt ein breiter dunkelgrauer Querstrich an, der zur Flügelmitte hin durch eine helle, fein schwarz umrandete, gewellte Binde abgegrenzt wird. Eine weitere Binde grenzt das erste vom zweiten Flügeldrittel ab. Sie ist dunkel und zum Flügelansatz hin pink. Die Flügelspitzen sind ebenfalls pink gefärbt. Die Hinterflügel der Männchen sind wie die der Vorderflügel gemustert, nur haben sie eine gelborange Grundfarbe. Die Männchen haben große, gekämmte Fühler.[2]
Die Weibchen haben die gleiche Musterung wie die Männchen, aber weiß und grau als Grundfarben beider Flügelpaare. Auf den Vorderflügeln sind nur die Spitzen und die beiden Binden, die die Flügel etwa dritteln, leicht pink gefärbt.[2]
♂
♀
Die Raupen werden ca. 60 Millimeter lang und sind am Anfang schwarz gefärbt, bekommen dann orange Flecken an den Seiten und verfärben sich in zunehmendem Alter immer mehr nach grün. Ausgewachsen sind sie entweder komplett grün oder grün mit schwarzen Ringen. Sie haben dann rosa oder gelb gefärbte Warzen, aus denen einige wenige schwarze Haare wachsen. Die jungen Raupen haben eine dichtere, schwarze Behaarung.[2]
Die Tiere kommen in weiten Teilen Europas, östlich bis nach Sibirien vor. Sie sind bis weit in den Norden verbreitet, im Süden verläuft die Verbreitungsgrenze durch den Norden Spaniens, nördlich der Alpen durch die Slowakei, Kasachstan und den Kaukasus.[7] Sie leben in offenem Gelände mit Bewuchs von Sträuchern und in lichten Wäldern. Sie sind in Mitteleuropa weit verbreitet und fast überall häufig.[2]
Die Falter haben keine Mundwerkzeuge und können daher nur wenige Tage leben. Ihr Dasein beschränkt sich einzig und allein auf die Fortpflanzung. Die Männchen sind tagaktiv, im Gegensatz zu den nachtaktiven Weibchen. Erstere finden ihre Geschlechtspartner durch vom Weibchen ausgesandte Lockstoffe, die sie mit ihren großen Fühlern kilometerweit riechen können. Da die Weibchen tagsüber nur sitzen und nicht davonfliegen, ist ihre Ortung nur eine Frage der Zeit.[2]
Die Falter fliegen zwischen April und Mai, nur für etwa eine Woche.
Die Raupen ernähren sich von einer großen Anzahl verschiedener Pflanzen, haben aber eine Vorliebe für das Laub holziger Rosengewächse (Rosaceae). Einige Futterpflanzen sind Schlehe (Prunus spinosa), Apfelbaum (Malus domestica), Salweide (Salix caprea), Himbeere (Rubus idaeus), Brombeeren (Rubus fruticosus), Heidelbeere (Vaccinium myrtillus), Besenheide (Calluna vulgaris) und Wiesensalbei (Salvia pratensis).[2]
Die Weibchen legen ihre ovalen, ockerfarbenen Eier in ringförmigen Gelegen um kleine Äste der Futterpflanzen. Die daraus schlüpfenden Raupen verpuppen sich in einem sehr festen, braunen und eiförmigen Kokon. Am einen Ende ist eine Reuse aus starren Borsten hinter einer runden Öffnung platziert. Durch diese können Feinde nicht eindringen, die fertig entwickelten Falter aber leicht schlüpfen. Die Puppen überwintern, manchmal mehrmals, bevor sie schlüpfen.[2]
Das Kleine Nachtpfauenauge (Saturnia pavonia) ist ein Schmetterling der Familie der Pfauenspinner (Saturniidae). Die Art wurde von der Bund NRW Naturschutzstiftung und der Arbeitsgemeinschaft Rheinisch-Westfälischer Lepidopterologen zum Schmetterling des Jahres 2012 gewählt.
Ваҡ тауискүҙ[2], йәки төнгө ваҡ тауискүҙ[2] (лат. Saturnia pavonia) — күбәләктәр отрядының тауискүҙҙәр ғаиләһенә ҡараған бөжәк.
Евразияла таралған.
Ҡанаттары йәйгәндә 6—8 см (ата күбәләктеке бәләкәйерәк), алғылары — һорғолт-аҡ, арҡыры таҫмалар менән, артҡылары — һарғылт‑ерән (инә күбәләктеке һорғолт-аҡ); һәр бер ҡанатта бер нисә тулҡынлы һыҙыҡ һәм ҡара ҡаймалы күҙ һымаҡ тап бар. Ҡанаттарының сите асыҡ-һоро.
Асыҡ-көрән, овал рәүешендәге йомортҡаһын мал аҙығы үҫемлектәренең һабағына һала. Ҡарышлауығы йәшел, эре, сағыу-һары йәки ҡыҙыл сөйәл менән ҡапланған. Үҫемлектәрҙә тығыҙ ҡорт йомғағында ҡурсаҡлана. Ҡурсағы ҡара‑көрән. Башҡортостан шарттарында йылына 1 быуын үҫә. Ҡурсағы ҡышлай. Күбәләктең осоп сығыу ваҡыты апрель—июнь, инә күбәләк төндә оса, ата күбәләк — көндөҙ. Ҡарышлауығы ҡайын, имән, роза һымаҡтарҙың япрағы менән туҡлана, имаголары туҡланмай. Башҡортостандың таулы‑урманлы райондарында осрай. Башҡортостан Республикаһының Ҡыҙыл китабына индерелгән.
Инә күбәләк
Ата күбәләк
Балағорто
Йомортҡа һалған осоро
Genç larva
Eski larva
Ваҡ тауискүҙ Ван Гогтың 1889 йыл төшөргән бер картинаһында һүрәтләнгән. Тик уны рәссам яңғылыш икенсе төрлө атаған. «Бражник мёртвая голова». Бабочка изображена на цветах аронника.
Ваҡ тауискүҙ // Башҡорт энциклопедияһы — Өфө: «Башҡорт энциклопедияһы» ғилми-нәшриәт комплексы, 2015—2020. — ISBN 978-5-88185-143-9.
Ваҡ тауискүҙ, йәки төнгө ваҡ тауискүҙ (лат. Saturnia pavonia) — күбәләктәр отрядының тауискүҙҙәр ғаиләһенә ҡараған бөжәк.
Евразияла таралған.
ЗIамига тIаусбIарг (лат: Saturnia pavonia, эрс: Павлиноглазка малая) — [1]
Борша кIормаца хьалхара ткъамий шерал 25-29 мм, се кIормацa 28-38 мм хул. Борша кIормаца хьадийла ткъамий йIоахал 60 мм, се кIормаца 80 мм кхаччалца хул.
Тушолена а Села бетташа юкъе цхьа кIира хиллал хан чу гIатта лелаш хул цу тайпа кIормацаш.
Се
Борша
Кокон
Таьлме
НIовцискаш зIамигача хан
Гусеница позднего возраста
Saturnia pavonia, the small emperor moth, is a moth of the family Saturniidae. It was first described by Carl Linnaeus in his 1758 10th edition of Systema Naturae. Sometimes, the incorrect genus name Pavonia is still used for this species. This moth occurs throughout the Palearctic region and is the only member of its family to be found in the British Isles, where it is usually called simply the emperor moth.
The male has a wingspan of about 60 mm (2.4 in) with brown and white forewings marked with red and orange fascia and a bold black and orange eyespot. The hindwings are orange with a similar eyespot. The female is larger with a wingspan of about 80 mm (3.1 in), but less brightly coloured than the male, being generally grey and white but has all wings marked with eyespots similar to the male.
The male flies rapidly during the day from mid-April to late June looking for the rather sluggish females, which usually only fly at night. The species inhabits a range of habitats but is most often associated with heathland and moorland.
The caterpillar is black and orange at first, later becoming green with black rings and yellow and red spots. The commonest food plant is heather but the species has also been recorded feeding on a huge range of other plants (see list below). The species overwinters as a pupa within a fibrous cocoon.
Caterpillars and eggs
Younger caterpillar
_-_Niitv%C3%A4lja_bog.jpg)
Caterpillar (side view)
Older caterpillar and the start of pupation
.jpg){kind=small}
Both sides of male specimen
Both sides of female specimen
Crawling caterpillar (video)
S. pavonia larvae have been recorded feeding on Alchemilla, Alnus, Arbutus, Betula, Calluna, Cornus, Crataegus, Erica, Fagus, Filipendula, Fragaria, Fraxinus, Hippophae, Humulus, Juglans, Lythrum, Malus, Myrica gale, Pistacia, Populus, Potentilla, Prunus, Pyrus, Quercus, Rhamnus, Rosa, Rubus, Rumex, Salix, Sambucus, Schinus, Sorbus, Spiraea, Ulmus, Vaccinium.
_-_Niitv%C3%A4lja_bog.jpg)
Caterpillar (top view) Saturnia pavonia, the small emperor moth, is a moth of the family Saturniidae. It was first described by Carl Linnaeus in his 1758 10th edition of Systema Naturae. Sometimes, the incorrect genus name Pavonia is still used for this species. This moth occurs throughout the Palearctic region and is the only member of its family to be found in the British Isles, where it is usually called simply the emperor moth.
El pequeño pavón (Saturnia pavonia)[1] es una especie de lepidóptero ditrisio de la familia Saturniidae. Es una mariposa nocturna que se encuentra en casi toda Europa y gran parte de la región Paleártica hasta el este de Asia; su presencia en España es escasa.
♂
♀
El pequeño pavón (Saturnia pavonia) es una especie de lepidóptero ditrisio de la familia Saturniidae. Es una mariposa nocturna que se encuentra en casi toda Europa y gran parte de la región Paleártica hasta el este de Asia; su presencia en España es escasa.
Riikinkukkokehrääjä eli pikkuriikinkukkokehrääjä (Saturnia pavonia, joskus Pavonia pavonia) on riikinkukkokehrääjiin kuuluva perhoslaji. Se on Suomessa melko harvalukuinen, mutta sitä tavataan koko maassa pohjoisinta Lappia myöten. Se pääasiassa lämpimillä alueilla tavattavan heimonsa palearktisella alueella laajimmalle levinnyt edustaja[1].
Suurimmassa osassa elinaluettaan riikinkukkokehrääjä on varsin helposti tunnistettava laji, jota muistuttavia perhosia tavataan lähinnä Etelä-Euroopassa ja Pohjois-Afrikassa.[1] Naaraan siipien pohjaväri on vaaleanharmaa. Koiraan siipien väri vaihtelee enemmän ja etusiivet ovat sävyltään harmaanruskeat kun takasiivet ovat voimakkaan ruosteenkeltaiset. Kummallakin sukupuolella on kaikkien siipien keskellä iso silmätäplä. Yleensä silmätäplää ympäröi suorakaiteen muotoinen vaalea alue, mutta muodolla f. deflexa silmätäplä koskettaa ulompaa poikkiviirua. Muodolta f. obsoleta silmätäplät puuttuvat. Siipien kärkiväli on koirailla noin 45–65 mm, naarailla 48–90 mm.[2][3][1]
Nuoremmat toukat
Vanhemmat toukat
Kotelot
♂
♀
Riikinkukkokehrääjän toukka on vaaleanvihreä, ja siinä on keltamustia sukasellisia kyhmyjä. Toukka koteloituu kehräämänsä lujatekoisen, päärynänmuotoisen kotelokopan sisälle. Kotelokopan se kiinnittää esimerkiksi ravintokasvinsa mustikan varpuun tai maanpinnalle. Varvikosta voikin löytää marjamatkoilla riikinkukkokehrääjän ruskeita, harvakarvaisia kotelokoppia.[4]
Riikinkukkokehrääjää tavataan Länsi-Euroopasta Kiinaan ulottuvalla vyöhykkeellä.[4][5] Lentoaika on keväällä maaliskuusta kesäkuuhun, mutta riippuu leveysasteesta. Suomessa aikuisia perhosia voi tavata toukokuun alusta toukokuun loppuun, mutta Lapissa lentoaika voi olla jopa kuukautta myöhäisempi.[6][7]
Riikinkukkokehrääjät lentävät loppukeväällä ja alkukesällä soilla, kangasmailla ja kosteilla niityillä. Koiraat ovat liikkeellä päivisin, noin kello 13 ja 18 välisenä aikana, kun taas naaraat ovat aktiivisimmillaan illalla aurngonlaskusta keskiyöhön.[4]
Riikinkukkokehrääjillä on erikoinen kosiokäyttäytyminen. Naaras erittää ilmaan feromoneja, joista muodostuu hajujälki. Koiraalla on äärimmäisen tarkat hajuaistimet tuuheissa, sulkamaisissa tuntosarvissaan, ja se pystyy niiden avulla seuraamaan tätä hajujälkeä ja lentämään naaraan luo. Vaikka perhonen on yleensä harvalukuinen, yhtä naarasta voi lyhyen ajan sisällä ilmestyä kosiskelemaan jopa satoja kookkaita koirasperhosia. Naaras lentää usein valolle, koiras vain harvoin.[4]
Naaras munii noin 200 munaa ravintokasville hieman maanpinnan yläpuolelle. Munat kuoriutuvat 10–14 päivän kuluessa ja kookkaita, helposti tunnistettavia toukkia voi tavata kesäkuusta elokuuhun. Riikinkukkokehrääjä talvehtii kotelona, usein kaksi, mutta joskus jopa kolme kertaa.[4]
Perhosen toukilla loisii useita eri loiskärpäs- ja loispistiäislajia.[1]
Toukka on erittäin polyfagi, ja sen ravintokasvi vaihtelee alueittain.[4] Suomessa ravintokasvina toimii erityisesti mustikka (Vaccinium myrtillus).
Riikinkukkokehrääjä eli pikkuriikinkukkokehrääjä (Saturnia pavonia, joskus Pavonia pavonia) on riikinkukkokehrääjiin kuuluva perhoslaji. Se on Suomessa melko harvalukuinen, mutta sitä tavataan koko maassa pohjoisinta Lappia myöten. Se pääasiassa lämpimillä alueilla tavattavan heimonsa palearktisella alueella laajimmalle levinnyt edustaja.
Saturnia pavonia
Le Petit paon de nuit (Saturnia pavonia) est une espèce de lépidoptères (papillons) de la famille des Saturniidae, de la sous-famille des Saturniinae et du genre Saturnia.
L'imago de Saturnia pavonia a une envergure de 4,8 à 8 cm pour le mâle. La femelle diffère du mâle par sa taille très sensiblement supérieure, sa coloration gris brun sans aucune trace de jaune sauf au niveau des ocelles, et les antennes très faiblement pectinées.
Les jeunes chenilles.
Chenille.
Cocon et chrysalide.
Chenille se déplaçant.
Plantes hôtes : de nombreux genres et espèces dont Erica, Carpinus, Hippophae, Rubus, Crataegus, Prunus spinosa, etc.
L'espèce produit une génération par an, dont les imagos volent de mars à juin.
Une femelle pond en moyenne 220 œufs répartis en plusieurs grappes. La ponte forme un manchon entourant une tige ou branchette (en mai, en Europe septentrionale). Les chenilles s'observent de mai à août. Leur coloration (variable selon le stade de développement) les dissimule de façon efficace, particulièrement lorsqu'elles sont sur les bruyères. La nymphose s'effectue au début de l'automne, dans un grand cocon piriforme tissé dans le feuillage de la plante hôte. L'émergence de l'imago a lieu au printemps suivant.
Des hybrides ont été obtenus dans ce genre entre espèces parfois éloignées. En novembre 2010, un hybride mâle a vu le jour dans les élevages de Robert Vuattoux entre Saturnia (Eudia) pavonia mâle (France) X Saturnia (Eriogyna) pyretorum (Hong Kong). D'autres expériences d'hybridations de cette espèce sont en cours.
L'espèce Saturnia pavonia a été décrite par le naturaliste suédois Carl von Linné en 1758, sous le nom initial de Phalaena pavonia minor [1].
L'ancienne sous-espèce Saturnia pavonia ligurica Weismann, 1876 est maintenant généralement considérée comme une espèce distincte, sous le nom de Saturnia pavoniella (Scopoli, 1763).
Œufs déposés vers le mois de mai formant un fourreau autour d'une tige.
Éclosion des œufs quelques semaines plus tard en fonction de la température et de la météo en général.
Jeunes chenilles noires dans les premiers jours mais évoluant rapidement en fonction de l'abondance de nourriture.
Chenille proche du stade final à la suite de plusieurs mues.
Début de la métamorphose, la chenille s'enferme dans un cocon qu'elle tisse de l'intérieur.
Émergence de l'imago aux environs du mois d'août, en général en milieu de nuit (prise de vue auto avec cadrage aléatoire).
Jeune mâle séchant ses ailes accroché à son cocon.
Accouplement quelques heures après l'émergence qui a eu lieu en cage.
Saturnia pavonia
Le Petit paon de nuit (Saturnia pavonia) est une espèce de lépidoptères (papillons) de la famille des Saturniidae, de la sous-famille des Saturniinae et du genre Saturnia.
Leamhan, ceann de na feithidí is mó ar Domhan. An réise sciathán suas le 27 cm. Faightear sa Nua-Ghuine agus tuaisceart na hAstráile é. Na sciatháin liath nó liathdhonn, súilíní feiceálacha ar na sciatháin thosaigh is chúil. An chruimh glas, le faithní gruagacha ar gach teascán, a fhaightear ó Bhealtaine go Lúnasa. Codlaíonn sé ar feadh an gheimhridh mar phupa i gcocún.
Larbhaí níos óige
Larbhaí Scothaosta
Pupaí
Is síol ainmhí é an t-alt seo. Cuir leis, chun cuidiú leis an Vicipéid.
Saturnia pavonia est papilio familiae Saturniidarum, in Oecoregione Palaearctica endemicus, sola suae familiae species quae in Insulis Britannicis invenitur.
Latitudo alarum in maribus est circa 60 mm, alis anterioribus fuscis et albis, fasciis rubris et aurantiis, et singula macula oculari nigra et aurantia audaciter notatis. Alae posteriores sunt aurantiae, simili macula oculari praeditae. Femina est maior (latitudo circa 80 mm), sed colores minus claros quam colores maris habens, plerumque est cinerea et alba, sed alae maculis oculorum sicut in maribus notantur.
Mas celeriter interdiu a medio mense Aprili ad Iunium exeuntem volare solet, feminas segniores petiens, quae usitate solum nocte volare solent. Species multa genera terrarum habitat, sed in locis ericibus incultis et in locis fruticetis obsitis saepissime observatur.
Larva, primum nigra et aurantia, deinde fit viridis anulis nigris et maculis flavis rubrisque praedita. Usitatissima planta hostis est Calluna, sed species permultis plantis aliis vescitur (vide indicem infra). Species ut pupa intra cocoon? fibrosum hiemat.
Larva iuvenis
Pupae
Mas (♂)
Femina (♀)
Saturnia pavonia est papilio familiae Saturniidarum, in Oecoregione Palaearctica endemicus, sola suae familiae species quae in Insulis Britannicis invenitur.
Latitudo alarum in maribus est circa 60 mm, alis anterioribus fuscis et albis, fasciis rubris et aurantiis, et singula macula oculari nigra et aurantia audaciter notatis. Alae posteriores sunt aurantiae, simili macula oculari praeditae. Femina est maior (latitudo circa 80 mm), sed colores minus claros quam colores maris habens, plerumque est cinerea et alba, sed alae maculis oculorum sicut in maribus notantur.
Mas celeriter interdiu a medio mense Aprili ad Iunium exeuntem volare solet, feminas segniores petiens, quae usitate solum nocte volare solent. Species multa genera terrarum habitat, sed in locis ericibus incultis et in locis fruticetis obsitis saepissime observatur.
Larva, primum nigra et aurantia, deinde fit viridis anulis nigris et maculis flavis rubrisque praedita. Usitatissima planta hostis est Calluna, sed species permultis plantis aliis vescitur (vide indicem infra). Species ut pupa intra cocoon? fibrosum hiemat.
Larva iuvenis
Pupae
Mas (♂)
Femina (♀)
Mažoji saturnija (lot. Eudia pavonia) – saturnijų (Saturniidae) šeimos drugys.
Drugių dydis – 50-70 mm. Skraido V mėn. Patinėlių užpakaliniai sparnai gelsvai rudi ar oranžiniai, patelių – pilkšvi, priekinių sparnų viršūnė su gelsvai ruda dėme. Skersinės juostelės aiškios. Vikšrai aptinkami ant aviečių, erškėčių ir kitų krūmų. Žiemoja lėliukė.
De nachtpauwoog (Saturnia pavonia, syn. Eudia pavonia) is een nachtvlinder uit de familie Saturniidae, de Nachtpauwogen.
De vrouwtjes hebben een spanwijdte tussen de 48 en 90 millimeter en zijn daarmee vaak groter dan de mannetjes die slechts een spanwijdte van 40 tot 65 millimeter bereiken.
Het is een van de grootste vlinders van Midden-Europa, op de grote nachtpauwoog na. In Nederland waar te nemen vooral op heiden en langs de bosrand op zandgrond. De vliegtijd is van mei tot juni.
Waardplanten zijn onder andere berk, zomereik, wilg, ratelpopulier, struikheide, moerasspirea, sleedoorn en braam. De rups is zes centimeter lang, donkergroen met zwarte ringen, in welke fel gele vlekken liggen, waaruit stevige borstelharen steken (vooral op de rug).
Uit de eitjes komende rupsjes
Jongere larven
Oudere larven
Poppen
Mediabestanden die bij dit onderwerp horen, zijn te vinden op de pagina Saturnia pavonia op Wikimedia Commons. De nachtpauwoog (Saturnia pavonia, syn. Eudia pavonia) is een nachtvlinder uit de familie Saturniidae, de Nachtpauwogen.
Nattpåfugløye (Saturnia pavonia, kalles også vanlig påfuglspinner) er en sommerfugl som tilhører familien påfuglspinnere (Saturniidae). Den er vanlig over det meste av Norge, særlig på lyngheier. Med sine store øyeflekker på alle fire vinger kan den ikke forveksles med noen annen, norsk sommerfugl. Det er stor forskjell mellom kjønnene, hunnen er stor og grå, den aktive hannen er mye mindre, med rødlige forvinger og gule bakvinger og store, fjærformede antenner. Sommerfuglen flyr i mai – juni. Hunnen flyr om natten, men sitter i ro det meste av tiden og sender ut feromoner, som tiltrekker de dagflygende hannene. Larven er grønn med forgrenede, svarte pigger.
Nattpåfugløye (Saturnia pavonia, kalles også vanlig påfuglspinner) er en sommerfugl som tilhører familien påfuglspinnere (Saturniidae). Den er vanlig over det meste av Norge, særlig på lyngheier. Med sine store øyeflekker på alle fire vinger kan den ikke forveksles med noen annen, norsk sommerfugl. Det er stor forskjell mellom kjønnene, hunnen er stor og grå, den aktive hannen er mye mindre, med rødlige forvinger og gule bakvinger og store, fjærformede antenner. Sommerfuglen flyr i mai – juni. Hunnen flyr om natten, men sitter i ro det meste av tiden og sender ut feromoner, som tiltrekker de dagflygende hannene. Larven er grønn med forgrenede, svarte pigger.
Multimedia w Wikimedia Commons Pawica grabówka (Saturnia pavonia) – owad z rzędu motyli, należący do rodziny pawicowatych.Długość do 45 mm; skrzydła o rozpiętości 50–60 mm.
Owady dorosłe można spotkać w kwietniu i maju. Samice składają jaja na pędach roślin żywicielskich takich jak brzoza, olsza szara, wierzba, topola osika, poziomka, malina, wrzos czy śliwa tarnina. Gąsienice żerują w lipcu i sierpniu. Jako gąsienice są barwy czarnej, później stają się zielone z czarnymi poprzecznymi pasami, a w ostatnim stadium dodatkowo z żółtymi brodawkami, z których wyrastają kępki czarnych szczecinek. Na przełomie sierpnia i września następuje przepoczwarczenie w dużym gruszkowatym kokonie na roślinie żywicielskiej. W kwietniu następnego roku z poczwarek o charakterystycznym gruszkowatym kształcie wychodzą dorosłe owady. Część poczwarek zimuje dwukrotnie.
Dymorfizm płciowy
Bardzo silny. Samiec żółtobrązowy, samica szara. Oboje z brązowym rysunkiem i charakterystycznym okrągłym pawim oczkiem na każdym ze skrzydeł.
Typowymi biotopami tego motyla są lasy liściaste, mieszane, bory sosnowe i wrzosowiska.
Samica
Jaja
Młode larwy
Gąsienica
Starsze larwy
Poczwarka
♂
♀
Pawica grabówka (Saturnia pavonia) – owad z rzędu motyli, należący do rodziny pawicowatych.Długość do 45 mm; skrzydła o rozpiętości 50–60 mm.
Owady dorosłe można spotkać w kwietniu i maju. Samice składają jaja na pędach roślin żywicielskich takich jak brzoza, olsza szara, wierzba, topola osika, poziomka, malina, wrzos czy śliwa tarnina. Gąsienice żerują w lipcu i sierpniu. Jako gąsienice są barwy czarnej, później stają się zielone z czarnymi poprzecznymi pasami, a w ostatnim stadium dodatkowo z żółtymi brodawkami, z których wyrastają kępki czarnych szczecinek. Na przełomie sierpnia i września następuje przepoczwarczenie w dużym gruszkowatym kokonie na roślinie żywicielskiej. W kwietniu następnego roku z poczwarek o charakterystycznym gruszkowatym kształcie wychodzą dorosłe owady. Część poczwarek zimuje dwukrotnie.
Dymorfizm płciowy
Bardzo silny. Samiec żółtobrązowy, samica szara. Oboje z brązowym rysunkiem i charakterystycznym okrągłym pawim oczkiem na każdym ze skrzydeł.
Typowymi biotopami tego motyla są lasy liściaste, mieszane, bory sosnowe i wrzosowiska.
Samica
Jaja
Młode larwy
Gąsienica
Starsze larwy
Poczwarka
♂
♀
Saturnia pavonia é uma espécie de insetos lepidópteros, mais especificamente de traças, pertencente à família Saturniidae.[1]
A autoridade científica da espécie é Linnaeus, tendo sido descrita no ano de 1758.
Trata-se de uma espécie presente no território português.
Larvas minor
Larvas mais velhas
As pupas
Saturnia pavonia é uma espécie de insetos lepidópteros, mais especificamente de traças, pertencente à família Saturniidae.
A autoridade científica da espécie é Linnaeus, tendo sido descrita no ano de 1758.
Trata-se de uma espécie presente no território português.
Larvas minor
Larvas mais velhas
As pupas
Saturnia pavonia (molia impărat) este o molie din familia Saturniidae. Aceasta este răspândit de-a lungul zonei palearctice și este singurul membru al familiei sale care poate fi întâlnit în Insulele Britanice.
Omizi şi ouă
Larve Tânăr
Omidă
Pupe
Ambele păţi ale unui mascul
Ambele părţi ale unei femele
Acest articol despre o specie din familia Saturniidae este un ciot. Puteți ajuta Wikipedia prin completarea lui.
Saturnia pavonia (molia impărat) este o molie din familia Saturniidae. Aceasta este răspândit de-a lungul zonei palearctice și este singurul membru al familiei sale care poate fi întâlnit în Insulele Britanice.
Mindre påfågelsspinnare (Saturnia pavonia) är en art i familjen påfågelsspinnare.
Djuret har bruna eller grå vingar, övertvärade av mörkare, tandade linjer samt prydda med var sin runda, i svart, gult, röd och vitt tecknade ögonfläck. Honans vingbredd är mellan 55 och 72 millimeter, hanens mellan 44 och 52 millimeter. Larven, som är grön, oftast med svarta tvärband, och gula, borstbärande vårtor.
ägg
unga larver
Lite äldre larver
äldre larv
Starten på puppan
♂
♀
Mindre påfågelsspinnare finns i större delen av Norden (ej Island), i södra Norden lokalt talrikt, men populationen varierar mycket år från år. Den finns i Storbritannien, Centraleuropa och vidare östrerut genom Ryssland och Turkiet till norra Kina och ryska Fjärran östern. I Medelhavsområdet finns den närstående arten Saturnia pavoniella.
Flygtiden är från mitten av april till början av juni i södra Norden, senare längre norrut. Larven äter nästan alla slags blad och träffas ofta på ljungmarker. Puppan övervintrar i en pergamentartad kokong, päronformad, i smaländan med en öppning, som tillslutes av styva, med spetsarna sammanvettande borst. Dessa undanträngas lätt av fjärilen vid kläckningen, men gör däremot motstånd mot en rovinsekt, som skulle försöka att tränga in. Puppan övervintrar, ibland upp till tre vintrar.
Den här artikeln är helt eller delvis baserad på material från Nordisk familjebok, Påfågelspinnare, 1904–1926.
Wikimedia Commons har media som rör påfågelsspinnare.
Mindre påfågelsspinnare (Saturnia pavonia) är en art i familjen påfågelsspinnare.
Розмах крил — 50-76 мм. Статевий диморфізм виразний. Передні крила самця бурі, задні — яскраво-руді; загальний фон крил самиці сірий. На кожному крилі є по одній великій очкуватій плямі, що утворена різнобарвними концентричними кільцями з чорною облямівкою та центром і кілька подвійних хвилястих ліній; зовнішня облямівка крил світло-сіра всередині та темно-сіра зовні. Тіло та прикоренева частина крил опушені.
Молодший личинки
Стара личинки
Лялечки
♂
♀
Лісова, лісостепова та (частково) степова зони Євразії.
В Україні спорадично зустрічається майже повсюдно.
Зустрічається на лісових галявинах та узліссях, у рідколіссях, серед чагарникових пустищ, на степових ділянках з заростями терену, шипшини тощо, на верхових болотах, іноді — у парках та садах. Протягом року розвивається 1 генерація. Літ імаго — з кінця квітня до середини травня, самці активні з полудня до сутінок, іноді — вночі, самиці малорухливі, яйця відкладають уночі (до 200 шт.). Метелики не живляться. Гусінь живиться на різноманітних деревах (дуб, граб, береза, липа, верба, горобина тощо), але віддає перевагу чагарникам (терен, глід, ожина, малина, шипшина, жостір) та чагарничкам (чорниця, верес тощо). Розвивається гусінь з кінця травня до середини липня. Заляльковується на прикореневій частині кормової рослини у твердому грушоподібному коконі. Зимує лялечка, діапауза якої може тривати до 3 років.
Загрози: знищення природних біотопів (чагарників, рідколісся тощо), зміна породної структури лісу, застосування пестицидів.
Як компонент біоценозу пасивно охороняється у Чорноморському БЗ. Доцільно створити ентомологічні заказники у місцях виявлення популяцій виду. Є досвід тривалого лабораторного розведення у Інституті зоології НАНУ.
Ngài hoàng đế nhỏ (danh pháp hai phần: Pavonia pavonia) là một loài bướm đêm thuộc họ Saturniidae. Đôi khi nó được đặt vào chi Saturnia. Nó xuất hiện ở vùng Cổ Bắc giới và là thành viên duy nhất được tìm thấy ở British Isles.
Con đực có sải cánh khoảng 60 mm với cánh trước màu trắng và nâu.
Sâu và trứng
Ấu trùng trai
Ngài hoàng đế nhỏ
Nhộng
♂
♀
Bài viết về Bộ Cánh vẩy này vẫn còn sơ khai. Bạn có thể giúp Wikipedia bằng cách mở rộng nội dung để bài được hoàn chỉnh hơn. Ngài hoàng đế nhỏ (danh pháp hai phần: Pavonia pavonia) là một loài bướm đêm thuộc họ Saturniidae. Đôi khi nó được đặt vào chi Saturnia. Nó xuất hiện ở vùng Cổ Bắc giới và là thành viên duy nhất được tìm thấy ở British Isles.
Con đực có sải cánh khoảng 60 mm với cánh trước màu trắng và nâu.
Sâu và trứng
Ấu trùng trai
Ngài hoàng đế nhỏ
Nhộng
♂
♀
Saturnia pavonia (Linnaeus, 1758)
Синонимы
Павлиноглазка малая[1], или ночной павлиний глаз малый[1][2] (лат. Saturnia pavonia) — вид бабочек из семейства павлиноглазки, широко распространённый по всей Палеарктике.
Длина переднего крыла самца 25—29 мм, самки — 28—38 мм. Размах крыльев самца до 60 мм, самки — до 80 мм. Передние крылья самца рыжевато-серые, задние — яркие, оранжево-рыжие. У самки передние и задние крылья светло-серые. Особи из предгорных и горных местностей окрашены темнее и ярче. Рисунок крыльев обоих полов составляют несколько поперечных волнистых линии и крупные глазчатые пятна, которые расположены в центре каждого крыла и окаймленные чёрной и светлой каймой. В центре пятна — чёрные. Бахрома крыльев светло-серая. Тело сильно опушенное. Усики самцов перистые, самок — гребенчатые.
Евразия: вся Европа, на севере до Центральной Швеции и Финляндии, в европейской части России — до Кольского полуострова и Коми; Кавказ, Закавказье, Северо-Восточная Турция, Северный Казахстан. Обитает в южной и средней полосах Сибири, Северной Монголии, Северном Китае, Приамурье, севере Приморья.
Вид приурочен преимущественно к разреженным лиственным и смешанным лесам с прогреваемыми полянами и опушками. Также встречается на окраинах верховых болот. В Сибири вид населяет преимущественно равнинную и предгорную лесостепь, а также юг лесной зоны, откуда также проникает в горно-лесной пояс. В горах обитает на высотах до 2000 метров над уровнем моря.
Развивается в одном поколении, лёт с начала апреля до мая (в европейской части России — с мая по июнь). Самки активны только в тёмное время суток. Самцы активны и днём. Самки откладывают яйца на кору стволов, веток, на нижнюю сторону листьев в виде кистей. Гусеницы вылупляются на юге ареала в мае, в средних широтах и на севере — в июне. Первое время живут группами. Гусеница покрыта жёлтыми или красноватыми бородавками. Окукливание в середине июля, в лесной подстилке, у основания стволов деревьев, на стеблях болотных кустарничков (например, болотный мирт) или в расщелинах коры в плотных грушевидных коконах. Зимует куколка.
Кормовые растения гусеницы: манжетка (Alchemilla), ольха (Alnus), земляничное дерево (Arbutus), берёза (Betula), вереск (Calluna), кизил (Cornus), боярышник (Crataegus), эрика (Erica), бук (Fagus), таволга (Filipendula), земляника (Fragaria), ясень (Fraxinus), облепиха (Hippophae), хмель (Humulus), орех (Juglans), дербенник (Lythrum), яблоня (Malus), восковник болотный (Myrica gale), фисташка (Pistacia), тополь (Populus), лапчатка (Potentilla), слива (Prunus), груша (Pyrus), дуб (Quercus), крушина слабительная (Rhamnus), шиповник (Rosa), рубус (Rubus), щавель (Rumex), ива (Salix), бузина (Sambucus), шинус (Schinus), рябина (Sorbus), спирея (Spiraea), вяз (Ulmus), вакциниум (Vaccinium), горец (Polygonum).
Вид был включен в Красную книгу СССР. Сейчас включен в Красную книгу Украины и в список редких и исчезающих насекомых Челябинской области, а также в Красные книги Республики Марий Эл (2002), Московской (2008, 2-е издание) и Иркутской областей (2010).
Самка
Самец
Кокон
Кладка яиц
Гусеницы первых возрастов
Гусеница позднего возраста
Павлиноглазка малая, или ночной павлиний глаз малый (лат. Saturnia pavonia) — вид бабочек из семейства павлиноглазки, широко распространённый по всей Палеарктике.
.jpg)
.jpg)
.jpg){kind=small}
.jpg)
.JPG)
.jpg)
.JPG)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
_-_Niitv%C3%A4lja_bog.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg){kind=small}
.jpg)
.jpg)
.jpg)
