Aloe es un planta suculente, usada en medica, tipal con roseta de folias pulposa e dentosa, e flores tubo o campanin sur talos longa.
La nom siensal de esta jenera es ance Aloe.
Aloe is a genus conteenin ower 500 species o flouerin succulent plants.[3] The maist widely kent species is Aloe vera, or "true aloe", so cried acause it is cultivatit as the staundart source o sae-cried "aloe vera" for assortit pharmaceutical purposes.[4]
Aloe je vrlo popularan rod sukulenata koji sadrži preko 300 vrsta koje dolaze iz Afrike, Madagaskara i iz Arabije.
Ove vrste variraju od sukulenata nalik na travu do onih koje nalikuju na drveće.
Aloe vera je jedna od prvih vrsta sukulenata ikad opisanih.
Uz iznimku najvećih vrsta, većina Aloa voli zasjenjeno mjesto. Isto tako većina njih može podnijeti smrzavanje.
Aloe ponekad zamjenjujemo sa Agavama. Razlika je u tome što list Aloe sadrži biljni sok i Aloe ne umiru nakon što ocvatu.
Neke od vrsta:
She genus dy lossreeyn blaaghey eh aloe, as mysh 400 dooie ayn. She Aloe vera ("feer aloe") y dooie share er enney. Ta'n genus dooghyssagh da'n Affrick, as t'eh cadjin ayns Cape Province, sleityn yn Affrick ghrianchryssagh, Madagascar as ellanyn elley.
Ta roseagh dy ghuillagyn mooarey çhiuey feillagh ec aloeyn, son y chooid smoo. Ta duillagyn sleeanagh oc, as oirr jialgagh ocsyn. Ta blaaghyn feddanagh oc er gish ghlooey neuchrampit gyn duillagyn.
Aloe maculata (A. saponaria)
Aloe maculata flower
L'Aloe l'è 'n zèner de piànte suculènte che fà part de la famìa de le Xanthorrhoeaceae. I è piànte che crès en zòne sèche de l'Àfrica, suradetöt endèla Pruìncia del Capo (Sudafrica) endèi mucc de l'Àfrica tropicala.
Sèrte spèci i è cultiàde per le sò propietà de medegà, en particolàr Aloe vera, Aloe arborescens e Aloe maculata. Le spéci acetàde segónt el sit del Giardì Botànich del Missouri (Missouri Botanical Garden)[1] i è de piö de sichsènt:
Aloe, aloy (Aloe) – loladoshlar oilasiga mansub doim yashil, kup yillik o‘tlar (ba’zan daraxtlar) turkumi. Tro-pik va subtropik mintaqalarda o‘sadi. Qariyb 180 turi ma’lum. A. turlari gultuvakda ham o‘stiriladi; ularning bargi semiz, sersuv, qalin va tikanli. A. bargidan olinib quritiladigan shira – sabur surgi sifatida, konservatsiya kilingan sharbati esa turli yaralarni, kuygan terini, gastrit va kolitchk da-volashda ishlatiladi. A.ning bargidan olinib konservatsiya kilingan biosti-mulyatorlarga boy ekstrakta organizm mustahkamligini oshiruvchi vosita si-fatida teri ostiga yuboriladi.
Aloe es un genere de planta succulente in le subfamilia Asphodeloideae. Le specie le plus ben cognoscite es Aloe vera.
Aloe (latin.: Aloë), om äivoččiden änikoičijoiden kazmusiden-sukkulentiden heim Asfodeližed-sugukundaspäi. Heim kogoneb enamba mi 500 erikospäi, Aloe perfoliata-erik om tipine. Elonform voib olda pu, penzaz, heinäsine kazmuz.
Kazmused Aloe-heimospäi libudas suvižen i tropižen Afrikan, Madagaskaran i Arabijan pol'saren pol'kuiviš agjoišpäi. Aloed navettäs lämäd da kuivad klimatad, mahttas kaita vet lehtesiden südäimes.
Aloen lühüd seikh (vai tüvi) pid'oiteleb sanktoid lihakahid mekanvuiččid lehtesid. Erasiden erikoiden lehtesed sadas 60 santimetrad pitte. Lehtesen röun voib olda piine vai siled. Kazmused kaitas vet lehtesiš, niiden sanktuz voib ližaduda lujas. Ku kuivaig tuleb, ka kazmuz tacib alalehtesid i sauptab porid, veden purustuz poleneb.
Aloeiden änikod oma pened torvikahad seikhen ladvaks, oleskeldas vauktan, rusttan, pakuižen vai ruskedpakuižen mujun, änikuz om toppaz.
Aloe (latin.: Aloë), om äivoččiden änikoičijoiden kazmusiden-sukkulentiden heim Asfodeližed-sugukundaspäi. Heim kogoneb enamba mi 500 erikospäi, Aloe perfoliata-erik om tipine. Elonform voib olda pu, penzaz, heinäsine kazmuz.
L'Aloe l'è 'n zèner de piànte suculènte che fà part de la famìa de le Xanthorrhoeaceae. I è piànte che crès en zòne sèche de l'Àfrica, suradetöt endèla Pruìncia del Capo (Sudafrica) endèi mucc de l'Àfrica tropicala.
Sèrte spèci i è cultiàde per le sò propietà de medegà, en particolàr Aloe vera, Aloe arborescens e Aloe maculata. Le spéci acetàde segónt el sit del Giardì Botànich del Missouri (Missouri Botanical Garden) i è de piö de sichsènt:
Aloe aageodonta L.E.Newton Aloe abyssicola Lavranos & Bilaidi Aloe aculeata Pole-Evans Aloe acutissima H.Perrier Aloe adigratana Reynolds Aloe affinis A.Berger Aloe africana Mill. Aloe ahmarensis Favell Aloe albida (Stapf) Reynolds Aloe albiflora Guillaumin Aloe albostriata T.A.McCoy Aloe albovestita S.Carter & Brandham Aloe aldabrensis (Marais) L.E.Newton & G.D.Rowley Aloe alexandrei Ellert Aloe alfredii Rauh Aloe alooides (Bolus) Druten Aloe ambigens Chiov. Aloe ambositrae J.-P.Castillon Aloe ambrensis J.-B.Castillon Aloe amicorum L.E.Newton Aloe ammophila Reynolds Aloe ampefyana J.-B.Castillon Aloe amudatensis Reynolds Aloe andongensis Baker Aloe andringitrensis H.Perrier Aloe angelica Pole-Evans Aloe anivoranoensis (Rauh & Hebding) L.E.Newton & G.D.Rowley Aloe ankaranensis Rauh & Mangelsdorff Aloe ankoberensis M.G.Gilbert & Sebsebe Aloe antandroi (Decary) H.Perrier Aloe antoetrana J.-B.Castillon Aloe antonii J.-B.Castillon Aloe antsingyensis (Leandri) L.E.Newton & G.D.Rowley Aloe arborescens Mill. Aloe archeri Lavranos Aloe arenicola Reynolds Aloe argenticauda Merxm. & Giess Aloe argyrostachys Lavranos Aloe aristata Haw. Aloe armatissima Lavranos & Collen. Aloe asperifolia A.Berger Aloe aufensis T.A.McCoy Aloe aurelienii J.-B.Castillon Aloe austroarabica T.A.McCoy & Lavranos Aloe babatiensis Christian & I.Verd. Aloe bakeri Scott-Elliot Aloe ballii Reynolds Aloe ballyi Reynolds Aloe barberae Dyer Aloe bargalensis Lavranos Aloe belavenokensis (Rauh & Gerold) L.E.Newton & G.D.Rowley Aloe bella G.D.Rowley Aloe bellatula Reynolds Aloe benishangulana Sebsebe & Tesfaye Aloe berevoana Lavranos Aloe bernadettae J.-B.Castillon Aloe bernardii J.-P.Castillon Aloe bertemariae Sebsebe & Dioli Aloe betsileensis H.Perrier Aloe bicomitum L.C.Leach Aloe boiteaui Guillaumin Aloe boscawenii Christian Aloe bosseri J.-B.Castillon Aloe bowiea Schult. & Schult.f. Aloe boylei Baker Aloe brachystachys Baker Aloe branddraaiensis Groenew. Aloe brandhamii S.Carter Aloe brevifolia Mill. Aloe breviscapa Reynolds & Bally Aloe broomii Schönland Aloe brunneodentata Lavranos & Collen. Aloe brunneostriata Lavranos & S.Carter Aloe bruynsii P.I.Forst. Aloe buchananii Baker Aloe buchlohii Rauh Aloe buettneri A.Berger Aloe buhrii Lavranos Aloe bukobana Reynolds Aloe bulbicaulis Christian Aloe bulbillifera H.Perrier Aloe bullockii Reynolds Aloe burgersfortensis Reynolds Aloe bussei A.Berger Aloe butiabana T.C.Cole & T.G.Forrest Aloe calcairophila Reynolds Aloe calidophila Reynolds Aloe cameronii Hemsl. Aloe camperi Schweinf. Aloe canarina S.Carter Aloe canis S.Lane Aloe cannellii L.C.Leach Aloe capitata Baker Aloe capmanambatoensis Rauh & Gerold Aloe carnea S.Carter Aloe carolineae L.E.Newton Aloe castanea Schönland Aloe castellorum J.R.I.Wood Aloe castilloniae J.-B.Castillon Aloe cataractarum T.A.McCoy & Lavranos Aloe catengiana Reynolds Aloe chabaudii Schönland Aloe challisii van Jaarsv. & A.E.van Wyk Aloe charlotteae J.-B.Castillon Aloe cheranganiensis S.Carter & Brandham Aloe chlorantha Lavranos Aloe chortolirioides A.Berger Aloe christianii Reynolds Aloe chrysostachys Lavranos & L.E.Newton Aloe ciliaris Haw. Aloe cipolinicola (H.Perrier) J.-B.Castillon & J.-P.Castillon Aloe citrea (Guillaumin) L.E.Newton & G.D.Rowley Aloe citrina S.Carter & Brandham Aloe clarkei L.E.Newton Aloe classenii Reynolds Aloe claviflora Burch. Aloe collenetteae Lavranos Aloe collina S.Carter Aloe commixta A.Berger Aloe comosa Marloth & A.Berger Aloe compressa H.Perrier Aloe comptonii Reynolds Aloe confusa Engl. Aloe congdonii S.Carter Aloe conifera H.Perrier Aloe cooperi Baker Aloe corallina Verd. Aloe craibii Gideon F.Sm. Aloe crassipes Baker Aloe cremnophila Reynolds & Bally Aloe cryptoflora Reynolds Aloe cryptopoda Baker Aloe cyrtophylla Lavranos Aloe dabenorisana van Jaarsv. Aloe darainensis J.-P.Castillon Aloe dawei A.Berger Aloe debrana Christian Aloe decaryi Guillaumin Aloe decorsei H.Perrier Aloe decumbens (Reynolds) van Jaarsv. Aloe decurva Reynolds Aloe deinacantha T.A.McCoy Aloe delphinensis Rauh Aloe deltoideodonta Baker Aloe descoingsii Reynolds Aloe deserti A.Berger Aloe dewetii Reynolds Aloe dewinteri Giess ex Borman & Hardy Aloe dhufarensis Lavranos Aloe dichotoma Masson Aloe dinteri A.Berger Aloe diolii L.E.Newton Aloe distans Haw. Aloe divaricata A.Berger Aloe djiboutiensis T.A.McCoy Aloe doddsiorum T.A.McCoy & Lavranos Aloe dominella Reynolds Aloe dorotheae A.Berger Aloe downsiana T.A.McCoy & Lavranos Aloe droseroides Lavranos & T.A.McCoy Aloe duckeri Christian Aloe dyeri Schönland Aloe ecklonis Salm-Dyck Aloe edouardii Rebmann Aloe elata S.Carter & L.E.Newton Aloe elegans Tod. Aloe elegantissima T.A.McCoy & Lavranos Aloe elgonica Bullock Aloe elkerriana Dioli & T.A.McCoy Aloe ellenbeckii A.Berger Aloe eminens Reynolds & Bally Aloe eremophila Lavranos Aloe erensii Christian Aloe ericahenriettae T.A.McCoy Aloe ericetorum Bosser Aloe erinacea D.S.Hardy Aloe erythrophylla Bosser Aloe esculenta L.C.Leach Aloe eumassawana S.Carter Aloe excelsa A.Berger Aloe eximia Lavranos & T.A.McCoy Aloe falcata Baker Aloe ferox Mill. Aloe fibrosa Lavranos & L.E.Newton Aloe fievetii Reynolds Aloe fimbrialis S.Carter Aloe fleurentinorum Lavranos & L.E.Newton Aloe fleuretteana Rauh & Gerold Aloe flexilifolia Christian Aloe florenceae Lavranos & T.A.McCoy Aloe forbesii Balf.f. Aloe fosteri Pillans Aloe fouriei D.S.Hardy & Glen Aloe fragilis Lavranos & Röösli Aloe francombei L.E.Newton Aloe friisii Sebsebe & M.G.Gilbert Aloe fulleri Lavranos Aloe gariepensis Pillans Aloe gerstneri Reynolds Aloe ghibensis Sebsebe & Friis Aloe gilbertii T.Reynolds ex Sebsebe & Brandham Aloe gillettii S.Carter Aloe glabrescens (Reynolds & Bally) S.Carter & Brandham Aloe glauca Mill. Aloe globuligemma Pole-Evans Aloe gneissicola (H.Perrier) J.-B.Castillon & J.-P.Castillon Aloe gossweileri Reynolds Aloe gracilicaulis Reynolds & Bally Aloe graciliflora Groenew. Aloe gracilis Haw. Aloe grandidentata Salm-Dyck Aloe grata Reynolds Aloe greatheadii Schönland Aloe greenii Green Aloe grisea S.Carter & Brandham Aloe guerrae Reynolds Aloe guillaumetii Cremers Aloe haemanthifolia Marloth & A.Berger Aloe haggeherensis T.A.McCoy & Lavranos Aloe hahnii Gideon F.Sm. & Klopper Aloe hardyi Glen Aloe harlana Reynolds Aloe haworthioides Baker Aloe hazeliana Reynolds Aloe helenae Danguy Aloe heliderana Lavranos Aloe hemmingii Reynolds & Bally Aloe hendrickxii Reynolds Aloe hereroensis Engl. Aloe hexapetala Salm-Dyck Aloe heybensis Lavranos Aloe hildebrandtii Baker Aloe hlangapies Groenew. Aloe hoffmannii Lavranos Aloe humbertii H.Perrier Aloe humilis (L.) Mill. Aloe ibitiensis H.Perrier Aloe ifanadianae J.-B.Castillon Aloe imalotensis Reynolds Aloe immaculata Pillans Aloe inamara L.C.Leach Aloe inconspicua Plowes Aloe inermis Forssk. Aloe inexpectata Lavranos & T.A.McCoy Aloe integra Reynolds Aloe inyangensis Christian Aloe irafensis Lavranos, T.A.McCoy & Al-Gifri Aloe isaloensis H.Perrier Aloe jacksonii Reynolds Aloe jawiyon S.J.Christie Aloe jibisana L.E.Newton Aloe johannis J.-B.Castillon Aloe johannis-bernardii J.-P.Castillon Aloe johannis-philippei J.-B.Castillon Aloe jucunda Reynolds Aloe juddii van Jaarsv. Aloe juvenna Brandham & S.Carter Aloe kahinii T.A.McCoy & Lavranos Aloe kamnelii van Jaarsv. Aloe kaokoensis van Jaarsv. Aloe karasbergensis Pillans Aloe kedongensis Reynolds Aloe kefaensis M.G.Gilbert & Sebsebe Aloe ketabrowniorum L.E.Newton Aloe khamiesensis Pillans Aloe kilifiensis Christian Aloe knersvlakensis S.J.Marais Aloe kniphofioides Baker Aloe koenenii Lavranos & Kerstin Koch Aloe komaggasensis Kritz. & Jaarsveld Aloe komatiensis Reynolds Aloe kouebokkeveldensis van Jaarsv. & A.B.Low Aloe krapohliana Marloth Aloe kraussii Baker Aloe kulalensis L.E.Newton & Beentje Aloe kwasimbana T.A.McCoy & Lavranos Aloe labworana (Reynolds) S.Carter Aloe laeta A.Berger Aloe lanata T.A.McCoy & Lavranos Aloe latens T.A.McCoy & Lavranos Aloe lateritia Engl. Aloe lavranosii Reynolds Aloe leachii Reynolds Aloe leandrii Bosser Aloe leedalii S.Carter Aloe lensayuensis Lavranos & L.E.Newton Aloe lepida L.C.Leach Aloe leptosiphon A.Berger Aloe lettyae Reynolds Aloe lindenii Lavranos Aloe linearifolia A.Berger Aloe lineata (Aiton) Haw. Aloe littoralis Baker Aloe lolwensis L.E.Newton Aloe lomatophylloides Balf.f. Aloe longibracteata Pole-Evans Aloe longistyla Baker Aloe luapulana L.C.Leach Aloe lucile-allorgeae Rauh Aloe luntii Baker Aloe lutescens Groenew. Aloe macleayi Reynolds Aloe macra Haw. Aloe macrocarpa Tod. Aloe macroclada Baker Aloe macrosiphon Baker Aloe maculata All. Aloe madecassa H.Perrier Aloe mahraensis Lavranos & T.A.McCoy Aloe manandonae J.-B.Castillon & J.-P.Castillon Aloe mandotoensis J.-B.Castillon Aloe marlothii A.Berger Aloe martialii J.-B.Castillon Aloe massawana Reynolds Aloe mawii Christian Aloe mayottensis A.Berger Aloe mccoyi Lavranos & Mies Aloe mcloughlinii Chistian Aloe medishiana Reynolds & Bally Aloe megalacantha Baker Aloe megalocarpa Lavranos Aloe melanacantha A.Berger Aloe mendesii Reynolds Aloe menyharthii Baker Aloe metallica Engl. & Gilg Aloe meyeri van Jaarsv. Aloe micracantha Haw. Aloe microdonta Chiov. Aloe microstigma Salm-Dyck Aloe millotii Reynolds Aloe milne-redheadii Christian Aloe minima Baker Aloe miskatana S.Carter Aloe mitsioana J.-B.Castillon Aloe modesta Reynolds Aloe molederana Lavranos & Glen Aloe monotropa Verd. Aloe monticola Reynolds Aloe morijensis S.Carter & Brandham Aloe mossurilensis Ellert Aloe mubendiensis Christian Aloe mudenensis Reynolds Aloe multicolor L.E.Newton Aloe munchii Christian Aloe murina L.E.Newton Aloe musapana Reynolds Aloe mutabilis Pillans Aloe myriacantha (Haw.) Schult. & Schult.f. Aloe mzimbana Verd. & Christian Aloe namibensis Giess Aloe namorokaensis (Rauh) L.E.Newton & G.D.Rowley Aloe neilcrouchii Klopper & Gideon F.Sm. Aloe neoqaharensis T.A.McCoy Aloe neosteudneri Lavranos & T.A.McCoy Aloe newtonii J.-B.Castillon Aloe ngobitensis Reynolds Aloe ngongensis Christian Aloe nicholsii Gideon F.Sm. & N.R.Crouch Aloe niebuhriana Lavranos Aloe nordaliae Wabuyele Aloe nubigena Groenew. Aloe nuttii Baker Aloe nyeriensis Christian & I.Verd. Aloe occidentalis (H.Perrier) L.E.Newton & G.D.Rowley Aloe officinalis Forssk. Aloe oligophylla Baker Aloe omavandae van Jaarsv. Aloe omoana T.A.McCoy & Lavranos Aloe orientalis (H.Perrier) L.E.Newton & G.D.Rowley Aloe orlandi Lavranos Aloe ortholopha Christian & Milne-Red. Aloe otallensis Baker Aloe pachydactylos T.A.McCoy & Lavranos Aloe pachygaster Dinter Aloe paedogona A.Berger Aloe palmiformis Baker Aloe parallelifolia H.Perrier Aloe parvibracteata Schönland Aloe parvicapsula Lavranos & Collen. Aloe parvidens M.G.Gilbert & Sebsebe Aloe parviflora Baker Aloe parvula A.Berger Aloe patersonii B.Mathew Aloe pavelkae van Jaarsv. Aloe pearsonii Schönland Aloe peckii P.R.O.Bally & I.Verd. Aloe peglerae Schönland Aloe pembana L.E.Newton Aloe pendens Forssk. Aloe penduliflora Baker Aloe percrassa Tod. Aloe perdita Ellert Aloe perfoliata L. Aloe perrieri Reynolds Aloe perryi Baker Aloe petricola Pole-Evans Aloe petrophila Pillans Aloe peyrierasii Cremers Aloe pictifolia D.S.Hardy Aloe pienaarii Pole-Evans Aloe pillansii L.Guthrie Aloe pirottae A.Berger Aloe plicatilis (L.) Mill. Aloe plowesii Reynolds Aloe pluridens Haw. Aloe polyphylla Pillans Aloe porphyrostachys Lavranos & Collen. Aloe powysiorum L.E.Newton & Beentje Aloe praetermissa T.A.McCoy & Lavranos Aloe pratensis Baker Aloe pretoriensis Pole-Evans Aloe prinslooi Verd. & D.S.Hardy Aloe procera L.C.Leach Aloe pronkii Lavranos Aloe propagulifera (Rauh & Razaf.) L.E.Newton & G.D.Rowley Aloe prostrata (H.Perrier) L.E.Newton & G.D.Rowley Aloe pruinosa Reynolds Aloe pseudoparvula J.-B.Castillon Aloe pseudorubroviolacea Lavranos & Collen. Aloe pubescens Reynolds Aloe pulcherrima M.G.Gilbert & Sebsebe Aloe purpurea Lam. Aloe pustuligemma L.E.Newton Aloe rabaiensis Rendle Aloe ramosissima Pillans Aloe rapanarivoi J.-P.Castillon Aloe rauhii Reynolds Aloe rebmannii Lavranos Aloe reitzii Reynolds Aloe rendilliorum L.E.Newton Aloe retrospiciens Reynolds & Bally Aloe reynoldsii Letty Aloe rhodesiana Rendle Aloe richardsiae Reynolds Aloe richaudii Rebmann Aloe rigens Reynolds & Bally Aloe rivae Baker Aloe rivierei Lavranos & L.E.Newton Aloe rodolphei J.-B.Castillon Aloe roeoeslii Lavranos & T.A.McCoy Aloe rosea (H.Perrier) L.E.Newton & G.D.Rowley Aloe rubrodonta T.A.McCoy & Lavranos Aloe rubroviolacea Schweinf. Aloe rugosifolia M.G.Gilbert & Sebsebe Aloe rugosquamosa (H.Perrier) J.-B.Castillon & J.-P.Castillon Aloe rupestris Baker Aloe rupicola Reynolds Aloe ruspoliana Baker Aloe ruvuensis T.A.McCoy & Lavranos Aloe sabaea Schweinf. Aloe sakarahensis Lavranos & M.Teissier Aloe saudiarabica T.A.McCoy Aloe saundersiae (Reynolds) Reynolds Aloe scabrifolia L.E.Newton & Lavranos Aloe schelpei Reynolds Aloe schilliana L.E.Newton & G.D.Rowley Aloe schoelleri Schweinf. Aloe schomeri Rauh Aloe schweinfurthii Baker Aloe scobinifolia Reynolds & Bally Aloe scorpioides L.C.Leach Aloe secundiflora Engl. Aloe seibanica Orlando & El Azzouni Aloe seretii De Wild. Aloe serriyensis Lavranos Aloe shadensis Lavranos & Collen. Aloe sharoniae N.R.Crouch & Gideon F.Sm. Aloe sheilae Lavranos Aloe silicicola H.Perrier Aloe simii Pole-Evans Aloe sinana Reynolds Aloe sinkatana Reynolds Aloe sladeniana Pole-Evans Aloe sobolifera (S.Carter) Wabuyele Aloe socialis (H.Perrier) L.E.Newton & G.D.Rowley Aloe somaliensis C.H.Wright ex W.Watson Aloe soutpansbergensis Verd. Aloe spectabilis Reynolds Aloe spicata L.f. Aloe spinitriaggregata J.-B.Castillon Aloe springatei-neumannii L.E.Newton Aloe squarrosa Baker ex Balf.f. Aloe steudneri Schweinf. Aloe striata Haw. Aloe striatula Haw. Aloe suarezensis H.Perrier Aloe succotrina Lam. Aloe suffulta Reynolds Aloe suprafoliata Pole-Evans Aloe suzannae Decary Aloe swynnertonii Rendle Aloe tartarensis T.A.McCoy & Lavranos Aloe tauri L.C.Leach Aloe tegetiformis L.E.Newton Aloe teissieri Lavranos Aloe tenuior Haw. Aloe tewoldei M.G.Gilbert & Sebsebe Aloe thompsoniae Groenew. Aloe thorncroftii Pole-Evans Aloe thraskii Baker Aloe tomentosa Deflers Aloe tongaensis van Jaarsv. Aloe tormentorii (Marais) L.E.Newton & G.D.Rowley Aloe tororoana Reynolds Aloe torrei Verd. & Christian Aloe trachyticola (H.Perrier) Reynolds Aloe transvaalensis Kuntze Aloe trichosantha A.Berger Aloe trigonantha L.C.Leach Aloe trothae A.Berger Aloe tulearensis T.A.McCoy & Lavranos Aloe turkanensis Christian Aloe ukambensis Reynolds Aloe umfoloziensis Reynolds Aloe vacillans Forssk. Aloe vallaris L.C.Leach Aloe vanbalenii Pillans Aloe vandermerwei Reynolds Aloe vanrooyenii Gideon F.Sm. & N.R.Crouch Aloe vaombe Decorse & Poiss. Aloe vaotsanda Decary Aloe vaotsohy Decorse & Poiss. Aloe variegata L. Aloe venenosa Engl. Aloe vera (L.) Burm.f. Aloe verecunda Pole-Evans Aloe versicolor Guillaumin Aloe veseyi Reynolds Aloe viguieri H.Perrier Aloe viridiflora Reynolds Aloe vituensis Baker Aloe vogtsii Reynolds Aloe volkensii Engl. Aloe vossii Reynolds Aloe vryheidensis Groenew. Aloe wanalensis T.C.Cole & T.G.Forrest Aloe welmelensis Sebsebe & Nordal Aloe weloensis Sebsebe Aloe werneri J.-B.Castillon Aloe whitcombei Lavranos Aloe wickensii Pole-Evans Aloe wildii (Reynolds) Reynolds Aloe wilsonii Reynolds Aloe wollastonii Rendle Aloe woodii Lavranos & Collen. Aloe wrefordii Reynolds Aloe yavellana Reynolds Aloe yemenica J.R.I.Wood Aloe zebrina BakerShe genus dy lossreeyn blaaghey eh aloe, as mysh 400 dooie ayn. She Aloe vera ("feer aloe") y dooie share er enney. Ta'n genus dooghyssagh da'n Affrick, as t'eh cadjin ayns Cape Province, sleityn yn Affrick ghrianchryssagh, Madagascar as ellanyn elley.
Ta roseagh dy ghuillagyn mooarey çhiuey feillagh ec aloeyn, son y chooid smoo. Ta duillagyn sleeanagh oc, as oirr jialgagh ocsyn. Ta blaaghyn feddanagh oc er gish ghlooey neuchrampit gyn duillagyn.
Aloe is a genus conteenin ower 500 species o flouerin succulent plants. The maist widely kent species is Aloe vera, or "true aloe", so cried acause it is cultivatit as the staundart source o sae-cried "aloe vera" for assortit pharmaceutical purposes.
Aloe, aloy (Aloe) – loladoshlar oilasiga mansub doim yashil, kup yillik o‘tlar (ba’zan daraxtlar) turkumi. Tro-pik va subtropik mintaqalarda o‘sadi. Qariyb 180 turi ma’lum. A. turlari gultuvakda ham o‘stiriladi; ularning bargi semiz, sersuv, qalin va tikanli. A. bargidan olinib quritiladigan shira – sabur surgi sifatida, konservatsiya kilingan sharbati esa turli yaralarni, kuygan terini, gastrit va kolitchk da-volashda ishlatiladi. A.ning bargidan olinib konservatsiya kilingan biosti-mulyatorlarga boy ekstrakta organizm mustahkamligini oshiruvchi vosita si-fatida teri ostiga yuboriladi.
Aloe es un genre de plantas suculentas, los aloès, originaris subretot d'Africa e de Madagascar. Unas espècias venon d'Arabia e d'Índia.
L'aspècte cambia d'una espècia a l'autra, mas mai sovent se caracterizan per una roseta de fuèlhas espessas, mas soplas, que fòrça carnudas, mai mens alongadas e, per unas espècias, denteladas suls bòrds. Lo pòrt, donc, varia:
Las flors d'una talha de cmModèl:Unité/2 en mejana, s'amassan de biais dens sus de grandas tanas floralas, mesurant a vegadas mai d'un mètre. Lors colors varian (rojas, iranjas o jaunas) e unas espècias presentan los tres pendent de lor florason. Las inflorescéncias pòdon èsser conicas (A. arborescens, A. maculata), cilindricas (A. broomii, A. suzannae) o globulàrias (A. striata, A. capitata, A. helenae). Al contrari dels agaves, amb que lo neofits los confondon sovent, los aloès morisson pas après aver florit.
Los aloès butan dins las savanas secas e los desèrts. Son plan presents en Africa del Sud e a Madagascar, ont s'encontra respectivament 121 e 77 espècias d'aquestas plantas. La Namibia e lo Kenya comptan un vintenat d'espècias. Lo rèste dels aloès son presents dins las zonas aridas d'Africa e de la Peninsula arabica.
Lo chuc espés, obtengut de las fuèlhas incisadas, s'utiliza per son efièch laxatiu e colagòg. Lo gèl extrach de las pampas d'Aloe vera pòt tanben solaçar las dolors cutanèas e accelerar la garison quand se plaça sus las plagas o las ferridas.
Gaireben totes los aloès se presentan coma de vegetals de cultura aisida. Un cert nombre d'aquestas plantas pòt butar dins lo sud de l'Euròpa sens problèma. Se pòt classificar los aloès en tres categorias al respècte de lor exigéncias climatica:
Mai sovent, los aloès demandan una granda exposicion al Solelh, fòrça l'agradan en plen. An besonh d'un terrenc a l'encòp ric e porós: una mescla d'1/3 de tèrra d'òrt, 1/3 de sable gros, 1/3 deterranha plan descompausada. Gaireben totes los aloès preferisson èsser pas exposats a de temperaturas negativas: se las cal plantâr en pòt per las poder metre a l'abric l'ivèrn. Mas fòrças espècias vivon defòra endacòm en Occitània, quitament en periòde ivernal (Aloe maculata, A. ciliaris, A. arborescens ou encore A. alooides). L'aloès demanda d'assagatge copioses l'estiu e fèbles, veire nuls, l'ivèrn. Se pòt multiplicar los aloès de diferents biais:
La carn de l'interior de las fuèlhas de l'aloe vera es consomida en Asia, sovent coma un dessèrt. Lo produch se presenta alara jos la forma de cubs gelatinoses d'1 a 2 cm costa percorrits de venòtas verdas acompanhats per exemple d'un siròp leugièr de litchi. La carn de l'aloè paréis a aquesta del rasim.
Tanben se'n fa de bevendas
Pel passat, Aloes èra de la familha de las Aloaceae e Liliaceae. Mas dempuèi 2003, lo genre es ligat a la filiacion de las Asphodelaceae.
Los genres Gasteria, Haworthia e Kniphofia avent de biais de creissença semblables a vegadas inclusits a tòrt dins los Aloes.
L'espècia « American aloe » (Agave americana), aparten a la familha de las Agavaceae, diferenta de las Aloes.
Le genre Aloe compta 993 espècias acceptadas[1]
Aloe es un genre de plantas suculentas, los aloès, originaris subretot d'Africa e de Madagascar. Unas espècias venon d'Arabia e d'Índia.
L' Aluetu hè un generu di piante succulente chì facenu parte di a famiglia di l'Aloeaceae.
Frà e 250 spezie d'aluetu, une poche sò usate in medicina:
Eccu e spezie più cumune di aluetu:
Ci hè una spezia d'aluetu chì hè assai cumuna in Corsica: Aloe succotrina. Hè una spezia d'aluetu cultivata, uriginaria di Africa di u Sudu, incù i fiori rossi o arancini.
L' Aluetu hè un generu di piante succulente chì facenu parte di a famiglia di l'Aloeaceae.
Frà e 250 spezie d'aluetu, une poche sò usate in medicina:
aloe succotrina: l'aluetu di Sudafrica aloe africana aloe arborescens aloe vera barbadensis, più cunnisciutu à i ghjorni d'oghje cum'è aloe vera aloe saponaria aloe feroxLù-guói (蘆薈) sê siŏh cṳ̄ng sĭk-ŭk.
Kwa kipimo chenye jina la karibu angalia hapa shubiri
Mshubiri au msubili ni jina la mimea ya jenasi Aloe katika nusufamilia Asphodeloideae ya familia Xanthorrhoeaceae ambayo ni aina za sukulenti. Watu wengi wanaendelea kuweka Aloe ndani ya familia yake Aloaceae. Spishi kadhaa ni miti, lakini siku hizi huainishwa katika jenasi Aloidendron.
Majani ya mishubiri na dawa zilizotengenezwa kutoka haya huitwa shubiri.
Mimea hii ina shina fupi au haina shina kabisa, isipokuwa spishi zilizo miti. Majani ni marefu na manono na yanatoka shina karibu na wenziwe; yana miiba kingoni mwao. Maua yana umbo wa mrija mfupi na rangi yake ni nyekundu, pinki, ya machungwa, njano au nyeupe. Yapo mwishoni mwa kikonyo chenye vitawi au bila vitawi. Utomvu utokao mwenye majani hutumika kutengeneza dawa.
Spishi moja inajulikana sana: mshubirimani (Aloe vera), ambao unapandwa sana duniani na hutumika kwa kutengeneza dawa za uganga au za mitishamba.
Spishi nyingine inayopandwa sana katika Afrika na nchi nyingine za Tropiki ni mshubiri mwekundu (A. ferox).
Kwa kipimo chenye jina la karibu angalia hapa shubiri
Mshubiri au msubili ni jina la mimea ya jenasi Aloe katika nusufamilia Asphodeloideae ya familia Xanthorrhoeaceae ambayo ni aina za sukulenti. Watu wengi wanaendelea kuweka Aloe ndani ya familia yake Aloaceae. Spishi kadhaa ni miti, lakini siku hizi huainishwa katika jenasi Aloidendron.
Majani ya mishubiri na dawa zilizotengenezwa kutoka haya huitwa shubiri.
Mimea hii ina shina fupi au haina shina kabisa, isipokuwa spishi zilizo miti. Majani ni marefu na manono na yanatoka shina karibu na wenziwe; yana miiba kingoni mwao. Maua yana umbo wa mrija mfupi na rangi yake ni nyekundu, pinki, ya machungwa, njano au nyeupe. Yapo mwishoni mwa kikonyo chenye vitawi au bila vitawi. Utomvu utokao mwenye majani hutumika kutengeneza dawa.
Spishi moja inajulikana sana: mshubirimani (Aloe vera), ambao unapandwa sana duniani na hutumika kwa kutengeneza dawa za uganga au za mitishamba.
Spishi nyingine inayopandwa sana katika Afrika na nchi nyingine za Tropiki ni mshubiri mwekundu (A. ferox).
Ang sabila[1], asibar[1], o Aloe, sinusulat ding Aloë, ay isang saring naglalaman ng may apatnaraang mga uring halamang namumulaklak, malalambot, at nakapagiipon ng tubig (sukulento) na mga halaman. Likas sa Aprika ang sari at karaniwan sa Lalawigang Kabo ng Hilagang Aprika at sa mga bulubundukin ng Aprikang tropikal, at maging sa mga kanugnog na mga pook sa Madagaskar, Arabyanong tangway, at mga kapuluang malapit sa Aprika.
Mayroon mga 400 uri sa saring Aloe. Para sa buong tala, tingnan ang talaan ng mga uri ng saring Aloe (Sabila). Kabilang sa mga uri ang:
Ang lathalaing ito na tungkol sa Halaman, Botanika at Panggagamot ay isang usbong. Makatutulong ka sa Wikipedia sa nito.
Ang sabila, asibar, o Aloe, sinusulat ding Aloë, ay isang saring naglalaman ng may apatnaraang mga uring halamang namumulaklak, malalambot, at nakapagiipon ng tubig (sukulento) na mga halaman. Likas sa Aprika ang sari at karaniwan sa Lalawigang Kabo ng Hilagang Aprika at sa mga bulubundukin ng Aprikang tropikal, at maging sa mga kanugnog na mga pook sa Madagaskar, Arabyanong tangway, at mga kapuluang malapit sa Aprika.
Talîjarî (aloe vera) navê komekê riwekê ji famîleya asphodelaceae ye ji vê kome re aloe tê gotin. Li Kurdistanê bi taybetî li herêmên hewaya wê germ e cihwar e, lê ji ber ku çandiniya wê nayê kirin, gelek kêm tê dîtin. Nêzîkî 300 cureyê vê riwekê hene. Di bijîşkiya gelêrî ya kurd de, ji çend cureyên wê sûd tê wergirtin. Li gelek welatan çandiniya wê tê kirin lê li Kurdistanê tenê tê berhevkirin. Salê 2-3 car gupik vedide.
Jinan şîreya vê riwekê li porên xwe didan ku porên wan dirêj bibin. 1 KX (kevçiyê xwarinê) ji vê şîreyê, tevlî 4 KX hingiv û 1 KX rûnê kerçikê (gêne) tevlîhev dikirin. Viya li porê xwe didan, bi qasî 30-40 deqe wisa diman, paşê pakij dişûştin. Kê viya hefteyê 2 caran û mehekê bêrawestan bikira, porên wan gelek xweşik dibû, diteyîsî, dirêj dibû û êdî nediweşiya.
Dîsa ji têkela vê şîreyê, hingiv û hin biharbêhnan dermanên ji bo êşa mîdeyê, gîrêtî (qebzîtî) ûêd jî dihatin çêkirin. Mixabin pirraniya van dermanên gelêrî winda dibin, ti saziyeke li wan xwedî derbikeve nîne.
Talîjarî (aloe vera) navê komekê riwekê ji famîleya asphodelaceae ye ji vê kome re aloe tê gotin. Li Kurdistanê bi taybetî li herêmên hewaya wê germ e cihwar e, lê ji ber ku çandiniya wê nayê kirin, gelek kêm tê dîtin. Nêzîkî 300 cureyê vê riwekê hene. Di bijîşkiya gelêrî ya kurd de, ji çend cureyên wê sûd tê wergirtin. Li gelek welatan çandiniya wê tê kirin lê li Kurdistanê tenê tê berhevkirin. Salê 2-3 car gupik vedide.
Η Αλόη (Aloe ή Aloë) είναι ένα γένος που περιλαμβάνει πάνω από 500 είδη ανθοφόρων, χυμωδών φυτών.[4] Το ευρύτερα γνωστό είδος είναι η Αλόη η γνησία (Aloe vera) και ονομάζεται έτσι επειδή, αν και πιθανώς εξαφανισμένη από την άγρια φύση, καλλιεργείται ως η βασική πηγή της λεγόμενης "αληθινής Αλόης" για διαφόρων ειδών φαρμακευτικούς σκοπούς.[5] Άλλα είδη, όπως η Αλόη η θηριώδης (Aloe ferox), επίσης καλλιεργείται ή συλλέγεται από την άγρια φύση για παρόμοιες εφαρμογές.
Το σύστημα APG III (2009), τοποθετεί το γένος στην οικογένεια Ξανθορροιοειδή (Xanthorrhoeaceae), στην υποοικογένεια Ασφοδελοειδή (Asphodeloideae).[6] Στο παρελθόν, είχε προσδιορισθεί στην οικογένεια Aloaceae (τώρα περιλαμβάνεται στα Xanthorrhoeaceae) ή σε γενικές γραμμές στο περίγραμμα της οικογένειας των λειριοειδών (Liliaceae). Το φυτό Αγαύη η αμερικανική (Agave americana), που μερικές φορές ονομάζεται «Αμερικανική αλόη», ανήκει στην υποιοκογένεια Ασφοδελοειδή (Asphodeloideae).
Το γένος είναι εγγενές στην τροπική και νότια Αφρική, στη Μαδαγασκάρη, στην Ιορδανία, στην Αραβική Χερσόνησο και σε διάφορα νησιά του Ινδικού Ωκεανού (Μαυρίκιος, Ρεϋνιόν, Κομόρες κ.ά.). Λίγα είδη έχουν επίσης εγκλιματιστεί σε άλλες περιοχές (Μεσόγειος, Ινδία, Αυστραλία, Βόρεια και Νότια Αμερική κλπ.).[2]
Τα περισσότερα είδη αλόης έχουν μια ροζέτα από μεγάλα, παχιά, σαρκώδη φύλλα. Τα άνθη της αλόης είναι σωληνοειδή, συχνά κίτρινα, πορτοκαλί, ροζ, ή κόκκινα, και βαρύνουν, συγκεντρωμένα πυκνά και κρεμάμενα, στην κορυφή του απλά ή διακλαδισμένα, άνευ φύλλων μίσχους. Πολλά είδη της αλόης φαίνονται να είναι άκαυλα (χωρίς ποδίσκο), με τη ροζέτα να αναπτύσσεται άμεσα στο επίπεδο του εδάφους, άλλες ποικιλίες μπορεί να έχουν διακλαδισμένο ή μη διακλαδισμένο στέλεχος από το οποίο ξεπηδούν τα σαρκώδη φύλλα. Ποικίλλουν σε χρώμα από το γκρι μέχρι το φωτεινό πράσινο και είναι μερικές φορές ραβδωτά ή διάστικτα. Μερικά είδη αλόης, εγγενή στη Νότια Αφρική είναι δεντρόμορφα (δενδρώδη).[7]
Το σύστημα APG III (2009), τοποθετεί το γένος στην οικογένεια Ξανθορροιοειδή (Xanthorrhoeaceae), στην υποοικογένεια Ασφοδελοειδή (Asphodeloideae).[6] Στο παρελθόν είχε προσδιορισθεί στην οικογένεια των λειριοειδών (Liliaceae) και Aloeaceae, καθώς και στην οικογένεια Asphodelaceae, πριν αυτό συγχωνευθεί στην Ξανθορροιοειδή (Xanthorrhoeaceae).
Το περίγραμμα του γένους ποικίλει ευρέως. Πολλά γένη, όπως τα Lomatophyllum,[8] έχουν τεθεί σε συνωνυμία. Είδη που κάποτε ήταν τοποθετημένα στην αλόη, όπως η Agave americana, έχουν μετακινηθεί σε άλλα γένη.[9]
Πάνω από 500 είδη είναι δεκτά στο γένος αλόη, συν ακόμα περισσότερα συνώνυμα και ανεπίλυτα είδη, υποείδη, ποικιλίες και υβρίδια. Μερικά από τα αποδεκτά είδη είναι:[4]
Εκτός από τα είδη και τα υβρίδια μεταξύ των ειδών εντός του γένους, αρκετά υβρίδια με άλλα γένη έχουν δημιουργηθεί στην καλλιέργεια, όπως μεταξύ της αλόης και της Γαστερίας (Gasteria) (×Gasteraloe) και μεταξύ της αλόης και της Αστρολόβου (Astroloba) (×Aloloba).
Τα είδη αλόης συχνά καλλιεργούνται ως καλλωπιστικά φυτά, τόσο σε κήπους όσο και σε γλάστρες. Πολλά είδη αλόης είναι πολύ διακοσμητικά και αποτιμώνται από τους συλλέκτες των παχύφυτων. Η αλόη βέρα έχει χρησιμοποιηθεί από τον άνθρωπο, τόσο εσωτερικά όσο και εξωτερικά και φέρεται να έχει κάποιες ιατρικές επιδράσεις, οι οποίες έχουν υποστηριχθεί από την επιστημονική και την ιατρική έρευνα.[5] Μπορούν επίσης να γίνουν σε τύπους ειδικών σαπουνιών.
Η ιστορική χρήση των διαφόρων ειδών αλόης είναι καλά τεκμηριωμένη. Η τεκμηρίωση της κλινικής αποτελεσματικότητας είναι διαθέσιμη, αν και σχετικά περιορισμένη.[5][10]
Από τα 500+ είδη, λίγα μόνο χρησιμοποιούνται παραδοσιακά ως φυτικά φάρμακα, με την Αλόη τη γνησία (Aloe vera) και πάλι είναι από τα πλέον χρησιμοποιούμενα είδη. Περιλαμβάνονται επίσης τα είδη Α. η πέρρειος (Α. perryi) και Α. η θηριώδης (Α. ferox). Οι αρχαίοι Έλληνες και οι Ρωμαίοι χρησιμοποιούσαν την Αλόη τη γνησία για τη θεραπεία των πληγών. Κατά τον Μεσαίωνα, το κιτρινωπό υγρό που βρίσκεται μέσα στα φύλλα, προτιμήθηκε ως καθαρτικό. Η μη επεξεργασμένη αλόη που περιέχει αλοΐνη, χρησιμοποιείται γενικά ως καθαρτικό, ενώ ο επεξεργασμένος χυμός, συνήθως δεν περιέχει σημαντική ποσότητα αλοΐνης.
Ορισμένα είδη, ιδιαίτερα η Αλόη η γνησία, χρησιμοποιείται στην εναλλακτική ιατρική και τις πρώτες βοήθειες. Τόσο ο ημιδιαφανής εσωτερικός πολτός όσο και η ρητινώδης κίτρινη αλοΐνη από τον τραυματισμό του φυτού αλόης, χρησιμοποιούνται εξωτερικά για την ανακούφιση δερματικών ενοχλήσεων. Ως φυτικό φάρμακο, ο χυμός της Αλόης της γνησίας, συνήθως χρησιμοποιείται εσωτερικά για την ανακούφιση της πεπτικής δυσφορίας.[11][12]
Έχουν διεξαχθεί σχετικά λίγες μελέτες, αναφορικά με τα πιθανά οφέλη του ζελέ της αλόης που λαμβάνεται εσωτερικά. Τα συστατικά της αλόης έχουν δείξει σε μελέτες σε ζώα, τη δυνατότητα αναστολής της ανάπτυξης όγκου, αλλά τα αποτελέσματα αυτά δεν έχουν αποδειχθεί κλινικά σε ανθρώπους.[13] Ορισμένες μελέτες σε ζωικά μοντέλα, δείχνουν ότι τα εκχυλίσματα της αλόης, έχουν σημαντική αντιυπεργλυκαιμική δράση και μπορεί να είναι χρήσιμη για τη θεραπεία του διαβήτη τύπου II, αλλά οι μελέτες αυτές δεν έχουν επιβεβαιωθεί σε ανθρώπους.[14]
Σύμφωνα με το Ερευνητικό Κέντρο Καρκίνου στο ΗΒ (Cancer Research UK), ένα δυνητικά θανατηφόρο προϊόν που ονομάζεται T-UP, είναι κατασκευασμένο από συμπυκνωμένη αλόη και προωθείται ως θεραπεία του καρκίνου. Λένε ότι δεν υπάρχει σήμερα καμία απόδειξη ότι τα προϊόντα αλόης μπορούν να βοηθήσουν στην πρόληψη ή τη θεραπεία του καρκίνου στον άνθρωπο.[15]
Στις 9 Μαΐου 2002, η Αμερικανική Υπηρεσία Τροφίμων και Φαρμάκων εξέδωσε μια τελική εντολή που απαγόρευε τη χρήση της αλοΐνης, του κίτρινου χυμού των φυτών αλόης, για χρήση ως καθαρτικού συστατικού, σε πάνω από τον πάγκο (over-the-counter (OTC)) φαρμακευτικά προϊόντα.[16] Οι περισσότεροι χυμοί αλόης, σήμερα, δεν περιέχουν σημαντική ποσότητα αλοΐνης.
Σύμφωνα με τον W. A. Shenstone, αναγνωρίζονται δύο κλάσεις αλοϊνών (aloins): (1) οι nataloins, οι οποίες αποδίδουν πικρικό και οξαλικό οξέα μαζί με νιτρικό οξύ και δεν δίνουν κόκκινο χρωματισμό με το νιτρικό οξύ και (2) οι barbaloins, που αποδίδουν aloetic οξύ (C7H2N3O5), chrysammic οξύ (C7H2N2O6), πικρικό και οξαλικό οξέα μαζί με νιτρικό οξύ, που κοκκινίζει από το οξύ. Αυτή η δεύτερη ομάδα μπορεί να διαιρεθεί στην α-barbaloins, που λαμβάνεται από την αλόη από τις νήσους Μπαρμπάντος, και κοκκινίζει με το κρύο και στη β-barbaloins, που λαμβάνεται από την αλόη από το νησί Σοκότρα της Υεμένης και τη Ζανζιβάρη, που κοκκινίζει με το απλό νιτρικό οξύ μόνο όταν θερμαίνεται ή με ατμίζον οξύ στο κρύο. Η Nataloin (2C17H13O7·H2O) δημιουργεί φωτεινές κίτρινες κλίμακες, barbaloin (C17H18O7) πρισματικών κρυστάλλων. Τα είδη της αλόης περιέχουν επίσης ίχνη πτητικού ελαίου, στο οποίο οφείλεται η οσμή τους.
Τα είδη Α. η πέρρειος, Α. η γνησία, Α. η θηριώδης και τα υβρίδια του είδους αυτού με την Α. την αφρικανική (A. africana) και την Α. την σταχυώδη (A. spicata) κατατάσσονται στις φυσικές αρωματικές ουσίες, από την κυβέρνηση των ΗΠΑ, στον Ηλεκτρονικό Κώδικα των Ομοσπονδιακών Κανονισμών (Electronic Code of Federal Regulations).[17]
Το είδος Αλόη η αιγιάλειος (Aloe littoralis) (συν. Α. η ερυθρόχρυσος (Aloe rubrolutea) εμφανίζεται ως ηγήτωρ στην εραλδική (οικοσηματολογία), όπως για παράδειγμα στην Αστική Εραλδική της Ναμίμπια.[18]
Αλόη η θηριώδης Aloe ferox ("Cape Aloe").
Αλόη η αφρικανική Aloe africana ("Africa Aloe").
Αλόη η πολυόδους Aloe pluridens ("French Aloe").
Αλόη η υψηλή Aloe excelsa ("Zimbabwe Aloe").
Αλόη η εξαπέταλος Aloe hexapetala ("Tilt-headed Aloe").
Aloe thraskii ("Dune Aloe").
Αλόη η δενδροειδής Aloe arborescens.
Αλόη η αθερώδης Aloe aristata
Aloe cooperi (Στο φόντο στα δεξιά Αλόη η πτυκτή Aloe plicatilis ).
Αλόη η διχοτόμος Aloe dichotoma.
Αλόη η μικρά Aloe parvula.
Αλόη η πεγλέρειος Aloe peglerae.
Αλόη η κηλιδωτή Aloe maculata - prev. A. saponaria ("Soap Aloe").
Αλόη η ραβδωτή Aloe striatula ("Hardy Aloe").
Αλόη η ποικιλόχρους Aloe variegata.
Η Αλόη (Aloe ή Aloë) είναι ένα γένος που περιλαμβάνει πάνω από 500 είδη ανθοφόρων, χυμωδών φυτών. Το ευρύτερα γνωστό είδος είναι η Αλόη η γνησία (Aloe vera) και ονομάζεται έτσι επειδή, αν και πιθανώς εξαφανισμένη από την άγρια φύση, καλλιεργείται ως η βασική πηγή της λεγόμενης "αληθινής Αλόης" για διαφόρων ειδών φαρμακευτικούς σκοπούς. Άλλα είδη, όπως η Αλόη η θηριώδης (Aloe ferox), επίσης καλλιεργείται ή συλλέγεται από την άγρια φύση για παρόμοιες εφαρμογές.
Το σύστημα APG III (2009), τοποθετεί το γένος στην οικογένεια Ξανθορροιοειδή (Xanthorrhoeaceae), στην υποοικογένεια Ασφοδελοειδή (Asphodeloideae). Στο παρελθόν, είχε προσδιορισθεί στην οικογένεια Aloaceae (τώρα περιλαμβάνεται στα Xanthorrhoeaceae) ή σε γενικές γραμμές στο περίγραμμα της οικογένειας των λειριοειδών (Liliaceae). Το φυτό Αγαύη η αμερικανική (Agave americana), που μερικές φορές ονομάζεται «Αμερικανική αλόη», ανήκει στην υποιοκογένεια Ασφοδελοειδή (Asphodeloideae).
Το γένος είναι εγγενές στην τροπική και νότια Αφρική, στη Μαδαγασκάρη, στην Ιορδανία, στην Αραβική Χερσόνησο και σε διάφορα νησιά του Ινδικού Ωκεανού (Μαυρίκιος, Ρεϋνιόν, Κομόρες κ.ά.). Λίγα είδη έχουν επίσης εγκλιματιστεί σε άλλες περιοχές (Μεσόγειος, Ινδία, Αυστραλία, Βόρεια και Νότια Αμερική κλπ.).
Алой[1] (лат. Áloë, руз. Ало́э) — ламо иень перть касыця тикше лилиянь семиясто. Лопанзо эчкть, ведевть, чиреваст пупиця салмукскеть. Тропикэнь мастортнева сон касы покш чувтокс, минек таркатнесэ касы вальмаланксо цецянь таркас.
Эсензэ чачома тарказо Лембеёнксонь ды Тропикэнь Африкась. Цеци эрьва иестэ якстересэ, ожосо. Цецянзо покшт, пурнавозь теньстькес.
Ловови ормадо лезэв тикшекс. Маштови надобиянь теемс, сонзэ эйстэ лепштязь ведесь сыявксонь, пидезь тарканть шлямо. Чувтонть кастыть Раужо Иневеденть чиресэ.
Лемесь сась грекень кельстэ: грек. άλς, άλός — «сал» ды грек. άλόη, ης, ή — «касовкс, конань танстэсь моли иневедень лангс»[2]. Грекень кельстэ лиякстомсь латинэнь кельс — Aloë, ды смустезэ «сепей».
Алой гөлө (лат. Ало́э, лат. Aloe) — япраҡ һәм һабаҡтары дымға бай булған, ҡоролоҡҡа сыҙамлы үҫемлектәр төрөнән күп йыллыҡ, йыл буйы йәшел төҫөн юғалтмаған үлән үҫемлек. Уның тыуған яғы коньяҡ Африка. Унда алой 3-4 м бейеклегендеге ағас рәүешендә үҫә. Башҡортостанда торлаҡ шарттарында үҫтерелә. Бик һирәк ҡыҙғылт-һары сәскә ата, емеше цилинд рәүешендәге ҡапты хәтерләтә.
Aloe maculata (A. saponaria)
Цветок Aloe maculata
Алой гөлө (лат. Ало́э, лат. Aloe) — япраҡ һәм һабаҡтары дымға бай булған, ҡоролоҡҡа сыҙамлы үҫемлектәр төрөнән күп йыллыҡ, йыл буйы йәшел төҫөн юғалтмаған үлән үҫемлек. Уның тыуған яғы коньяҡ Африка. Унда алой 3-4 м бейеклегендеге ағас рәүешендә үҫә. Башҡортостанда торлаҡ шарттарында үҫтерелә. Бик һирәк ҡыҙғылт-һары сәскә ата, емеше цилинд рәүешендәге ҡапты хәтерләтә.
Aloe maculata (A. saponaria)
Цветок Aloe maculata
Aloe vera - Museum specimen
Алоэ — жапайы жана үйдө өстүрүлүүчү өсүмдүк. Дары өсүмдүк катары Ажарияда өстүрүлөт. Анын маңызында ферменттер, витаминдер көп болуп, андан сырткы ириңдүү жараларды, күйүктү, теринин сезгенүү ооруларын дарылоочу шире даярдалат. Өнөкөт ич катууда күнүнө 2—3 жолу (тамак ичерден жарым саат мурда) 1 чай кашыктан ичүү сунуш кылынат.
Aloe maculata (A. saponaria)
Гүл Aloe maculata
Кыргыз Совет Энциклопедиясынын Башкы редакциясы. «Ден соолук» Медициналык энциклопедия. - Ф.:1991, ISBN 5-89750-008-8
Алоэ — жапайы жана үйдө өстүрүлүүчү өсүмдүк. Дары өсүмдүк катары Ажарияда өстүрүлөт. Анын маңызында ферменттер, витаминдер көп болуп, андан сырткы ириңдүү жараларды, күйүктү, теринин сезгенүү ооруларын дарылоочу шире даярдалат. Өнөкөт ич катууда күнүнө 2—3 жолу (тамак ичерден жарым саат мурда) 1 чай кашыктан ичүү сунуш кылынат.
Aloe maculata (A. saponaria)
Гүл Aloe maculata
Альяс (па-лацінску: Aloe) — род сукулентных расьлінаў сямейства асфадзелавых. Прадстаўнікі — шматгадовыя травяністыя расьліны з доўгім гладкім мясістым лісьцем, пакрытым па краях шыпамі. Кветкі чырвоныя або жоўтыя, сабраныя ў верхавую гронку.
Назва роду паходзіць з арабскай мовы, у перакладзе зь якой яно азначае «горкі».
Цяпер вядомыя каля 400 відаў альясу. Найбольш вядомыя сярод іх альяс дрэвападобны (лац. Aloe arborescens) і альяс вэра (лац. Aloe vera), якое ўваходзіць у склад шматлікіх лекавых і касмэтычных прэпаратаў. Зьнешні выгляд альясу вельмі разнастайны — сярод іх ёсьць дрэвападобныя формы і ліяны; сустракаюцца як гіганцкія, так і мініятурныя расьліны.
Гістарычная «радзіма» альясу — засушлівыя вобласьці Афрыкі, Мадагаскару, Макаранэзіі і поўдзень Арабійскай паўвыспы, але дзякуючы дэкаратыўным і лекавым ўласьцівасьцям, а таксама параўнальна лёгкаму і хуткаму прыстасаваньню, шматлікія віды альяса былі натуралізаваныя ў краінах Міжземнамор’я, Індыі, Мэксыкі і Кубы. Альяс быў завезены гішпанцамі ў Эўропу, адкуль расьліна распаўсюдзілася на выспу Барбадас і ў шматлікія краіны Паўднёва-ўсходняй Азіі. Некаторыя віды культывавалі ў СССР (Закаўказьзе) як лекавыя расьліны.
Aloe maculata (A. saponaria)
Aloe maculata flower
Альяс (па-лацінску: Aloe) — род сукулентных расьлінаў сямейства асфадзелавых. Прадстаўнікі — шматгадовыя травяністыя расьліны з доўгім гладкім мясістым лісьцем, пакрытым па краях шыпамі. Кветкі чырвоныя або жоўтыя, сабраныя ў верхавую гронку.
Назва роду паходзіць з арабскай мовы, у перакладзе зь якой яно азначае «горкі».
Йөзьяшәр (йөзьяшәр, меңйәшәр, шеш гөле, җара печин, инәле гөл, алуй, алой,[4] лат. Aloe L., 1753[1][2]) — асфоделачалар гаиләлегенә караган үсемлекләр ыруы.
Йөзьяшәр (йөзьяшәр, меңйәшәр, шеш гөле, җара печин, инәле гөл, алуй, алой, лат. Aloe L., 1753) — асфоделачалар гаиләлегенә караган үсемлекләр ыруы.
Сындздидинæг кæнæ æнусæг[1], алоэ (лат. Aloe, уырыс. Алоэ) у суккулентон зайæгойты мыггаг (500 хуызы). Зайы Африкæйы æмæ Араббы æрдæгсакъадахы.
Сындздидинæг кæнæ æнусæг, алоэ (лат. Aloe, уырыс. Алоэ) у суккулентон зайæгойты мыггаг (500 хуызы). Зайы Африкæйы æмæ Араббы æрдæгсакъадахы.
एलो करीब चार सौ रसीले पुष्पित पौधों की प्रजातियों का एक वर्ग है। इनमें जो सबसे आम और सुविख्यात है वह घृतकुमारी या "ट्रु ऐलो" है।
अफ्रीका मूल का यह वर्ग है और दक्षिण अफ्रीका के केप प्रॉविन्स, उष्णकटिबंधीय अफ्रीका के पहाड़ों, तथा मेडागास्कर जैसे पड़ोसी क्षेत्र, अरब प्रायद्वीप और अफ्रीका के द्वीपों में बहुत आम है।
APG II प्रणाली (2003) ने इस वर्ग को एस्फोडेलैसिया परिवार में रखा। पहले इसे ऐलोसिया और लिलिसिया या लिली परिवार में भी रखा गया था। इस वर्ग के नजदीकी रूप से संबंद्ध सदस्य जस्टेरिया, हावॉर्थिया और क्निपोफिया है, जिनके विकास की प्रणाली एक समान हैं, भी ज्यादातर मुसब्बर के नाम से जानी जाती हैं। ध्यान रहे कि ये पौधे कभी-कभी अमेरिकी एलो (एगेव अमेरिकाना) भी कहलाती हैं एगेवासिया से संबंधित है, एक दूसरे परिवार की हैं।
ज्यादातर मुसब्बर प्रजातियों के पत्ते बड़े, मोटे, गुद्देदार गुलाब की पंखुडि़यों की तरह सजावट वाले होते हैं। ये पत्ते अक्सर नुकीले शीर्ष के साथ बर्छे की आकार के होते हैं और किनारा कांटेदार होता है। मुसब्बर फूल नलीदार होते हैं, ज्यादातर पीले, गुलाबी या लाल के होते हैं और उद्गम में घने गुच्छेदार, साधारण या पत्ताविहीन तना शाखेदार होता है।
मुसब्बर की कई प्रजातियां तनाविहीन होती है, निचले स्तर से एकदम सीधे गुलाब की तरह विकसित होती है, दूसरी प्रकार की प्रजातियों में शाखादार या शाखाविहीन तना हो सकती हैं, जिनसे गुद्देदार पत्ते निकलते हैं। ये धूसर से चटकीले हरे रंग के होते हैं और कभी-कभी धारीदार या चितकबरे होते हैं। दक्षिण अफ्रीका की कुछ देसी मुसब्बर आकार में वृक्ष के समान होते हैं।[1]
अगरू प्रजातियां अक्सर सजावटी पौधे के रूप में बगीचे और गमले दोनों में उगाये जाते है। अगरू की बहुत सारी प्रजातियां बहुत ही उम्दा सजावटी होती है और गुदा के संग्राहकों के लिए ये बहुत ही कीमती होते हैं। घृतकुमारी का उपयोग इनसानों पर आंतरिक और बाह्य दोनों ही रूप में होता है और इसके चिकित्सकीय प्रभाव का भी दावा किया जाता है, जिसका अनुमोदन वैज्ञानिक और चिकित्सा अनुसंधान द्वारा भी किया जाता है। इसकी पत्तियों के चिपचिपे रस से मुलायम क्रीम बनती है जो धूप की कालिमा जैसे जलने में गुणकारी है। इनसे बहुत खास प्रकार के साबुन भी बन सकते हैं।
विभिन्न तरह की मुसब्बर की प्रजातियों के मानव द्वारा ऐतिहासिक उपयोग के दस्तावेज मिलते हैं। चिकित्सीय प्रभावकारिता का दस्तावेज उपलब्ध है, हालांकि अपेक्षाकृत सीमित है।[2]
मुसब्बर की 300 प्रजातियों में से, कुछ का ही पारंपरिक रूप से एक हर्बल औषधि के रूप में इस्तेमाल किया जाता है, चिकित्सीय हार्बल औषधि में मुसब्बर के बहुत ही आम संस्करण घृतकुमारी का उपयोग किया जा रहा है। एलो पैरी (उत्तर-पूर्व अफ्रीका में पाया जाता है) और एलो फेरॉक्स (दक्षिण अफ्रीका में पाया जाता है) भी इसमें शामिल है। घावों का इलाज करने में यूनानी और रोमन घृत कुमारी का उपयोग करते थे। मध्ययुग में, इसकी पत्तियों में पाया जानेवाला पीले रंग के तरल को रेचक के रूप में पसंद किया जाता था।[कृपया उद्धरण जोड़ें] यह ध्यान दिया जाना चाहिए कि परिष्कृत मुसब्बर, जिसमें एलॉइन होता है, आमतौर पर विरेचक के रूप इस्तेमाल होता है, जबकि परिष्कृत घृतकुमारी रस में महत्वपूर्ण एलॉइन आमतौर पर नहीं होता है।
कुछ प्रजातियां, विशेष रूप से घृतकुमारी वैकल्पिक चिकित्सा में इस्तेमाल होता है और घर पर प्राथमिक चिकित्सा में. मुसब्बर पौधे से निकाला जानेवाला स्वच्छ गूदा और पीला एलॉइन दोनों का उपयोग त्वचा की तकलीफ में ऊपर से राहत के लिए होता है। हार्बल औषधि के रूप में, घृतकुमारी के रस का उपयोग आमतौर पर पाचन में गड़बड़ी को दूर करने के लिए भीतरी तौर पर भी किया जाता है।"aloe for heartburn"."aloe alt med"."Aloe IBS study". कुछ आधुनिक अनुसंधान कहता है कि चिकित्सा के सामान्य प्रोटोकॉल की तुलना में घृतकुमारी उल्लेखनीय रूप से धीमी गति से घाव को भर सकती है।[3] अनियमित और नियंत्रित चिकित्सकीय परीक्षण की दूसरी समीक्षाओं में ऐसा प्रमाण नहीं मिला है कि घृतकुमारी में दमदार औषधीय प्रभाव है।[4][5]
आज इंसानों में बाहरी और भीतरी दोनों ही तौर पर घृतकुमारी का इस्तेमाल किया जाता है। पत्तियों में पाया जानेवाले जेल का उपयोग मामूली जलने, घाव और त्वचा की विभिन्न तकलीफों जैसे एक्जिमा और दाद में आराम देने के लिए किया जाता है। घृतकुमारी पौधे से निकाले गए घृतकुमारी रस का उपयोग भीतरी तौर पर विभिन्न तरह की पाचन की गड़बडि़यों में किया जाता है। हार्बल औषधि का इस्तेमाल कई पश्चिमी देशों में 1950 के दशक में इस लोकप्रिय हुआ था। जेल का प्रभाव लगभग तत्काल होता है, कहते हैं इसे घाव पर एक परत के रूप में इसलिए लगाया जाता है ताकि किसी प्रकार की संक्रमण की संभावना को कम हो। [3]
अपेक्षाकृत कुछ अध्ययन मुसब्बर जेल को भीतरी तौर पर लेने के बारे में भी आए हैं। मुसब्बर के संघटक रसौली को विकसित होने से रोकते हैं।[6] पशुओं के मॉडल पर भी कुछ अध्ययन किए गए हैं, जो बताते हैं कि मुसब्बर के अर्क में उल्लेखनीय एंटी-हाइपरग्लिसेमिक प्रभाव है और यह मधुमेह II के इलाज में उपयोगी हो सकता है। इन अध्ययनों की पुष्टि मानव में नहीं की गई है।[7]
9 मई 2002 में, U.S. फूड एंड ड्रग एडमिनिस्ट्रेशन ने अलॉइन और विरेचक संघटक के रूप में मुसब्बर पौधे के पीले रस का उपयोग के उपयोग पर अंतिम प्रतिबंध नियम लागू कर दिया, ड्रग उत्पादों को रोक दिया गया.[8] आज मुसब्बर के ज्यादातर रसों में उल्लेखनीय अलॉइन नहीं होता है।
डब्ल्यू. ए. शेनस्टोन के अनुसार, मुसब्बर के दो वर्ग मान्यता प्राप्त हैं: (1) नैटलॉइन, जो नाइट्रिक एसिड के साथ पिक्रिक और ऑक्सेलिक एसिड उत्पन्न करता है और नाइट्रिक एसिड के साथ लाल रंगाई नहीं देता है; और (2) बार्बैलॉइन, जो नाइट्रिक एसिड के साथ ऐलोटिक एसिड (C7H2N3O5), क्राईसेमिक एसिड (C7H2N2O6), पिक्रिक एसिड और ऑक्सेलिक एसिड उत्पन्न करता है, जो एसिड द्वारा लाल हो जाता है। इस दूसरे समूह को दो भागों में विभाजित किया जा सकता है; ए-बार्बैलॉइन, जो बार्बाडोस मुसब्बर से प्राप्त होता है, जो और ठण्ड में लाल हो जाता है और बी-बार्बैलॉइन, जो सोकोट्राइन और जंजीबार मुसब्बर से प्राप्त होता है, जो गर्म होने पर साधारण नाइट्रिक एसिड द्वारा या ठंड में भाप एसिड द्वारा लाल हो जाता है। नैटलॉइन (2C17H13O7·H2O) बहुत ही चटकीला पीला होता है। बार्बालॉइन (C17H18O7) प्रिज्म सदृश्य स्फटिक होता है। मुसब्बर प्रजातियों में वोलाटाइल तैल भी होता है, जिसके कारण इसमें एक गंध होता है।[कृपया उद्धरण जोड़ें]
एलो रब्रोलुटी हेरलड्री प्रभारी के रूप में होता है, जैसा कि नामिबिया के सिविक हेरलड्री में होता है।[9]
मुसब्बर वर्ग की लगभग 400 प्रजातियां हैं। एपूरी सूची के लिए मुसब्बर वर्ग की प्रजातियों की सूची देखें. प्रजातियों में शामिल हैं:
दक्षिण काकेशस क्षेत्र में जार्जिया के अर्द्ध-स्वायत्त क्षेत्र बाटम द्वारा 1919 में जारी किए गए एक डाक टिकट पर मुसब्बर वृक्ष दिखाई दिया।
एलो करीब चार सौ रसीले पुष्पित पौधों की प्रजातियों का एक वर्ग है। इनमें जो सबसे आम और सुविख्यात है वह घृतकुमारी या "ट्रु ऐलो" है।
अफ्रीका मूल का यह वर्ग है और दक्षिण अफ्रीका के केप प्रॉविन्स, उष्णकटिबंधीय अफ्रीका के पहाड़ों, तथा मेडागास्कर जैसे पड़ोसी क्षेत्र, अरब प्रायद्वीप और अफ्रीका के द्वीपों में बहुत आम है।
APG II प्रणाली (2003) ने इस वर्ग को एस्फोडेलैसिया परिवार में रखा। पहले इसे ऐलोसिया और लिलिसिया या लिली परिवार में भी रखा गया था। इस वर्ग के नजदीकी रूप से संबंद्ध सदस्य जस्टेरिया, हावॉर्थिया और क्निपोफिया है, जिनके विकास की प्रणाली एक समान हैं, भी ज्यादातर मुसब्बर के नाम से जानी जाती हैं। ध्यान रहे कि ये पौधे कभी-कभी अमेरिकी एलो (एगेव अमेरिकाना) भी कहलाती हैं एगेवासिया से संबंधित है, एक दूसरे परिवार की हैं।
ज्यादातर मुसब्बर प्रजातियों के पत्ते बड़े, मोटे, गुद्देदार गुलाब की पंखुडि़यों की तरह सजावट वाले होते हैं। ये पत्ते अक्सर नुकीले शीर्ष के साथ बर्छे की आकार के होते हैं और किनारा कांटेदार होता है। मुसब्बर फूल नलीदार होते हैं, ज्यादातर पीले, गुलाबी या लाल के होते हैं और उद्गम में घने गुच्छेदार, साधारण या पत्ताविहीन तना शाखेदार होता है।
मुसब्बर की कई प्रजातियां तनाविहीन होती है, निचले स्तर से एकदम सीधे गुलाब की तरह विकसित होती है, दूसरी प्रकार की प्रजातियों में शाखादार या शाखाविहीन तना हो सकती हैं, जिनसे गुद्देदार पत्ते निकलते हैं। ये धूसर से चटकीले हरे रंग के होते हैं और कभी-कभी धारीदार या चितकबरे होते हैं। दक्षिण अफ्रीका की कुछ देसी मुसब्बर आकार में वृक्ष के समान होते हैं।
कोरफड ही एक औषधी वनस्पती आहे. हिला संस्कृतमध्ये कुमारी आणि इंग्रजीत ॲलो (Aloe) म्हणतात. हिच्यापासून कुमारी आसव हे परंपरागत आयुर्वेदिक औषध बनते.
कोरफडीचा रस आरोग्यदायी आहे. कोरफडीच्या रसामध्ये व्हिटॅमिन ‘ए’, ‘सी’, ‘बी1’, ‘बी2’, बी3’, ‘बी6’, फाॅलिक ॲसिड हे घटक असतात. तर मॅग्नेशियम, झिंक, लोह, कॅल्शियम, पोटॅशियम आणि सेलेनियम यांसारखी खनिजे असल्याने शरीराला पोषक घटकांचा पुरवठा होतो. त्यामुळे दररोजच्या आहारात कोरफडीच्या रसाचा समावेश करावा अशी काहीची शिफारस आहे.
कोरफड ही एकाच ॲलो नावाच्या कुळातल्या ५०० प्रजातींपैकी एक प्रजाती आहे. याकुळात काही पुष्पवंत वनस्पतीदेखील येतात. सर्वात परिचित प्रजाती म्हणजे कोर्या व्हेरा, किंवा "खरी कोरफड" होय.मिश्रित फार्मास्युटिकल उद्दिष्टांसाठी तथाकथित "कोरफड व्हेरा" प्रमाण मानली जाते. ॲलो फेरोक्ससारख्या इतर प्रजातींची लागवड आणि कापणी जंगलांमधून केली जाते.
":*'-:&==वर्णन==
बहुतांश कोर्या प्रजातींमध्ये पान म्हणजे एक मोठा, जाड, मांसल काटेरी दात असलेला दांडा असतो. फुलांचे फुलं ट्यूबल्युटर असतात, बहुतेक पिवळे, नारिंगी, गुलाबी किंवा लाल असतात आणि ते साधे किंवा पुष्कळ फांद्यांचे, हिरव्या नसलेले दातांचे शीर्षस्थानी असतात, घनतेने क्लस्टर्ड आणि लॅंडिंग करतात. कोरफड जातीच्या अनेक प्रजाती दमठल्यासारखे दिसतात, जमीनीच्या पातळीवर थेट उष्माघातामुळे; इतर जातींमध्ये एक पुष्कळ फांदया किंवा खवलेला स्टेम असू शकतो ज्यामधून मांसल पाने स्प्रिंग असतात. ते राखाडी रंग ते तेजस्वी-हिरव्या रंगाच्या असतात आणि काहीवेळा स्ट्रीप किंवा चंचल असतात. दक्षिण आफ्रिकेचे मूळचे काही झाडच वृक्षाप्रमाणे (उष्ण प्रदेशातील) आहेत.
टांगलेले कोरफडीचे रोप मातीशिवाय नुसत्या हवेमध्ये जगू शकते. जमिनीत लावले असता कमी पाण्यात येते. पाणी नियमित घातल्यास पान दळदार व रसरशीत होते.
कोरफडीस संस्कृतमध्ये कुमारी, इंग्रजीत बार्बेडोस ॲलो [१] व शास्त्रीय परिभाषेत ॲलो बार्बेडेन्सिस [२] असे म्हणता आणि विदर्भातील झाडीप्रांतात गवारफाटा असे म्हणतात. ही वनस्पती Liliaceae या कुळातील असून हिचे उत्पत्तिस्थान वेस्ट इंडीज आहे. हिच्या भारतीय जाती Aloe vera (ॲलोव्हेरा) आणि Aloe indica (ॲलोइंडिका) या आहेत.
कोरफडीमध्ये ॲलोईन ( २० ते २२%), बार्बॉलाई (४ ते ५%) तसेच शर्करा, एन्झाईम व इतर औषधी रसायने असतात. कोरफडीपासून कुमारी आसव बनवितात. हिच्या पानांत ॲलोईन व बार्बालाईन ही मुख्य ग्लुकोसाइड्स असतात.
कोरफड ही एक औषधी वनस्पती आहे. हिला संस्कृतमध्ये कुमारी आणि इंग्रजीत ॲलो (Aloe) म्हणतात. हिच्यापासून कुमारी आसव हे परंपरागत आयुर्वेदिक औषध बनते.
कोरफडीचा रस आरोग्यदायी आहे. कोरफडीच्या रसामध्ये व्हिटॅमिन ‘ए’, ‘सी’, ‘बी1’, ‘बी2’, बी3’, ‘बी6’, फाॅलिक ॲसिड हे घटक असतात. तर मॅग्नेशियम, झिंक, लोह, कॅल्शियम, पोटॅशियम आणि सेलेनियम यांसारखी खनिजे असल्याने शरीराला पोषक घटकांचा पुरवठा होतो. त्यामुळे दररोजच्या आहारात कोरफडीच्या रसाचा समावेश करावा अशी काहीची शिफारस आहे.
कोरफड ही एकाच ॲलो नावाच्या कुळातल्या ५०० प्रजातींपैकी एक प्रजाती आहे. याकुळात काही पुष्पवंत वनस्पतीदेखील येतात. सर्वात परिचित प्रजाती म्हणजे कोर्या व्हेरा, किंवा "खरी कोरफड" होय.मिश्रित फार्मास्युटिकल उद्दिष्टांसाठी तथाकथित "कोरफड व्हेरा" प्रमाण मानली जाते. ॲलो फेरोक्ससारख्या इतर प्रजातींची लागवड आणि कापणी जंगलांमधून केली जाते.
":*'-:&==वर्णन==बहुतांश कोर्या प्रजातींमध्ये पान म्हणजे एक मोठा, जाड, मांसल काटेरी दात असलेला दांडा असतो. फुलांचे फुलं ट्यूबल्युटर असतात, बहुतेक पिवळे, नारिंगी, गुलाबी किंवा लाल असतात आणि ते साधे किंवा पुष्कळ फांद्यांचे, हिरव्या नसलेले दातांचे शीर्षस्थानी असतात, घनतेने क्लस्टर्ड आणि लॅंडिंग करतात. कोरफड जातीच्या अनेक प्रजाती दमठल्यासारखे दिसतात, जमीनीच्या पातळीवर थेट उष्माघातामुळे; इतर जातींमध्ये एक पुष्कळ फांदया किंवा खवलेला स्टेम असू शकतो ज्यामधून मांसल पाने स्प्रिंग असतात. ते राखाडी रंग ते तेजस्वी-हिरव्या रंगाच्या असतात आणि काहीवेळा स्ट्रीप किंवा चंचल असतात. दक्षिण आफ्रिकेचे मूळचे काही झाडच वृक्षाप्रमाणे (उष्ण प्रदेशातील) आहेत.
ਲੂਆ ਗ਼ਲਤੀ: expandTemplate: template "Template:Taxobox/showtaxon" does not exist।
ਅਲੋਈ (/ æloʊi /, / æloʊi, æloʊ /) ਵੀ ਐਲੋਏ ਲਿਖੇ ਗਏ ਹਨ, ਇੱਕ ਜੀਨਸ ਹੈ ਜਿਸ ਵਿੱਚ ਫੁੱਲਦਾਰ ਪੌਦਿਆਂ ਦੇ ਫੁੱਲਾਂ ਦੀ 500 ਤੋਂ ਵੱਧ ਕਿਸਮਾਂ ਹੁੰਦੀਆਂ ਹਨ। ਸਭ ਤੋਂ ਵੱਧ ਜਾਣੀ ਜਾਣ ਵਾਲੀ ਪ੍ਰਜਾਤੀ ਐਲੋਈ ਵੀਰਾ, ਜਾਂ "ਸੱਚੀ aloe" ਹੈ, ਇਸ ਲਈ ਇਸ ਨੂੰ ਬੁਲਾਇਆ ਜਾਂਦਾ ਹੈ ਕਿਉਂਕਿ ਇਸ ਨੂੰ ਵੱਖੋ-ਵੱਖਰੇ ਫਾਰਮਾ ਦੇ ਉਦੇਸ਼ਾਂ ਲਈ "ਐਲੂ ਵੇਰਾ" ਦੇ ਸ੍ਰੋਤ ਵਜੋਂ ਵਰਤਿਆ ਜਾਂਦਾ ਹੈ। ਹੋਰ ਪ੍ਰਜਾਤੀਆਂ, ਜਿਵੇਂ ਕਿ ਅਲੌਏ ਫੇਰੋਕਸ, ਨੂੰ ਵੀ ਉਸੇ ਤਰ੍ਹਾਂ ਦੇ ਕਾਰਜਾਂ ਲਈ ਜੰਗਲੀ ਬੀਜਾਂ ਤੋਂ ਉਗਾਇਆ ਜਾਂਦਾ ਹੈ ਜਾਂ ਕੱਟਿਆ ਜਾਂਦਾ ਹੈ।
ਏ.ਪੀ.ਜੀ. ਚੌਥਾ ਪ੍ਰਣਾਲੀ (2016) ਪਰਿਵਾਰ ਦੇ ਅਸਫੋਲਡੇਸੀਅ ਵਿਚ ਉਪਜਾਊ ਸੰਕੇਤ ਕਰਦੀ ਹੈ, ਸਬਫੋਮਲੀ ਅਸਫੋਲੋਡੈਲੀ. ਸਬਫੈਮਲੀ ਦੇ ਅੰਦਰ ਇਹ ਕਬੀਲੇ ਅਲੌਏਈ ਵਿੱਚ ਰੱਖੀ ਜਾ ਸਕਦੀ ਹੈ। ਅਤੀਤ ਵਿੱਚ, ਇਸਨੂੰ ਪਰਿਵਾਰ ਅਲਓਸੀਏ (ਹੁਣ ਅਸਫੋਡੋਲਾਇਡੇਏਏ ਵਿੱਚ ਸ਼ਾਮਲ ਕੀਤਾ ਜਾਂਦਾ ਹੈ) ਜਾਂ ਇੱਕ ਵਿਆਪਕ ਤੌਰ 'ਤੇ ਬਿਜਾਈਦਾਰ ਪਰਿਵਾਰ ਲਿਲੀਆਸੀਏ (ਲਿਲੀ ਪਰਿਵਾਰ) ਨੂੰ ਨਿਯੁਕਤ ਕੀਤਾ ਗਿਆ ਹੈ। ਪਲਾਸਟ ਐਗਵੇਵ ਅਮਰੀਕਨਾਨਾ, ਜਿਸ ਨੂੰ ਕਈ ਵਾਰ "ਅਮਰੀਕਨ ਕਾਲੇ" ਕਿਹਾ ਜਾਂਦਾ ਹੈ, ਅਸਪਰਾਗਸੀਏ ਨਾਲ ਸੰਬੰਧਿਤ ਹੈ, ਇੱਕ ਵੱਖਰਾ ਪਰਿਵਾਰ
ਲੂਆ ਗ਼ਲਤੀ: expandTemplate: template "Template:Taxobox/showtaxon" does not exist।
ਅਲੋਈ (/ æloʊi /, / æloʊi, æloʊ /) ਵੀ ਐਲੋਏ ਲਿਖੇ ਗਏ ਹਨ, ਇੱਕ ਜੀਨਸ ਹੈ ਜਿਸ ਵਿੱਚ ਫੁੱਲਦਾਰ ਪੌਦਿਆਂ ਦੇ ਫੁੱਲਾਂ ਦੀ 500 ਤੋਂ ਵੱਧ ਕਿਸਮਾਂ ਹੁੰਦੀਆਂ ਹਨ। ਸਭ ਤੋਂ ਵੱਧ ਜਾਣੀ ਜਾਣ ਵਾਲੀ ਪ੍ਰਜਾਤੀ ਐਲੋਈ ਵੀਰਾ, ਜਾਂ "ਸੱਚੀ aloe" ਹੈ, ਇਸ ਲਈ ਇਸ ਨੂੰ ਬੁਲਾਇਆ ਜਾਂਦਾ ਹੈ ਕਿਉਂਕਿ ਇਸ ਨੂੰ ਵੱਖੋ-ਵੱਖਰੇ ਫਾਰਮਾ ਦੇ ਉਦੇਸ਼ਾਂ ਲਈ "ਐਲੂ ਵੇਰਾ" ਦੇ ਸ੍ਰੋਤ ਵਜੋਂ ਵਰਤਿਆ ਜਾਂਦਾ ਹੈ। ਹੋਰ ਪ੍ਰਜਾਤੀਆਂ, ਜਿਵੇਂ ਕਿ ਅਲੌਏ ਫੇਰੋਕਸ, ਨੂੰ ਵੀ ਉਸੇ ਤਰ੍ਹਾਂ ਦੇ ਕਾਰਜਾਂ ਲਈ ਜੰਗਲੀ ਬੀਜਾਂ ਤੋਂ ਉਗਾਇਆ ਜਾਂਦਾ ਹੈ ਜਾਂ ਕੱਟਿਆ ਜਾਂਦਾ ਹੈ।
ਏ.ਪੀ.ਜੀ. ਚੌਥਾ ਪ੍ਰਣਾਲੀ (2016) ਪਰਿਵਾਰ ਦੇ ਅਸਫੋਲਡੇਸੀਅ ਵਿਚ ਉਪਜਾਊ ਸੰਕੇਤ ਕਰਦੀ ਹੈ, ਸਬਫੋਮਲੀ ਅਸਫੋਲੋਡੈਲੀ. ਸਬਫੈਮਲੀ ਦੇ ਅੰਦਰ ਇਹ ਕਬੀਲੇ ਅਲੌਏਈ ਵਿੱਚ ਰੱਖੀ ਜਾ ਸਕਦੀ ਹੈ। ਅਤੀਤ ਵਿੱਚ, ਇਸਨੂੰ ਪਰਿਵਾਰ ਅਲਓਸੀਏ (ਹੁਣ ਅਸਫੋਡੋਲਾਇਡੇਏਏ ਵਿੱਚ ਸ਼ਾਮਲ ਕੀਤਾ ਜਾਂਦਾ ਹੈ) ਜਾਂ ਇੱਕ ਵਿਆਪਕ ਤੌਰ 'ਤੇ ਬਿਜਾਈਦਾਰ ਪਰਿਵਾਰ ਲਿਲੀਆਸੀਏ (ਲਿਲੀ ਪਰਿਵਾਰ) ਨੂੰ ਨਿਯੁਕਤ ਕੀਤਾ ਗਿਆ ਹੈ। ਪਲਾਸਟ ਐਗਵੇਵ ਅਮਰੀਕਨਾਨਾ, ਜਿਸ ਨੂੰ ਕਈ ਵਾਰ "ਅਮਰੀਕਨ ਕਾਲੇ" ਕਿਹਾ ਜਾਂਦਾ ਹੈ, ਅਸਪਰਾਗਸੀਏ ਨਾਲ ਸੰਬੰਧਿਤ ਹੈ, ਇੱਕ ਵੱਖਰਾ ਪਰਿਵਾਰ
கற்றாழை (ஒலிப்பு ) (Aloë vera): பூக்கும் தாவர இனத்தைச் சேர்ந்த ஒரு பேரினமாகும். தமிழில் இந்தத் தாவரம் கற்றாழை, கத்தாளை, குமரி, கன்னி. என அழைக்கப்படுகிறது. (ஆங்கிலம்: Indian Aloes) இது ஆற்றங்கரைகளிலும், சதுப்பு நிலங்களிலும், தோட்டங்களிலும் பயிராகும். நுனியில் பெரும்பாலும் சிறு முட்களுடன் காணப்படும். மடல், வேர் ஆகியவை மருத்துவப் பயனுள்ளவை. அழகு சாதனப் பொருட்கள் தயாரிப்பில் கற்றாழை பெருமளவு பயன்படுத்தப்படுகின்றது.[1] கற்றாழை லில்லியேசி தாவர குடும்பத்தைச் சேர்ந்தது. இது ஆப்பிரிக்காவைத் தாயகமாகக் கொண்டது. மேலும் கிரேக்கம், பார்படோ தீவுகள், சீனா, இத்தாலி, வெனிசுலா, தென்னாப்பிரிக்கா, இந்தியா, பாகிஸ்தான், வங்காளதேசம் ஆகிய நாடுகளில் இயற்கையாக வளர்கின்றது. இந்த இனத்தாவரம் ஆப்பிரிக்காவில் அதிகமாக வளரக்கூடியதாக இருக்கிறது. இது பொதுவாக, தென்னாப்பிரிக்காவின் கேப் மாநிலத்திலும், ஆப்பிரிக்காவின் வெப்பமண்டலப் பகுதியின் மலைகளிலும், ஆப்பிரிக்காவின் தீவுகள், அராபியத் தீபகற்பம், மடகாஸ்கர் போன்ற அண்டைப் பகுதிகளிலும் காணப்படுகிறது. இந்தியாவில் ஆழ்வார் (ராஜஸ்தான்), சட்நாபள்ளி (ஆந்திரா), ராஜபிப்லா (குஜராத்), சேலம் மற்றும் தூத்துக்குடி (தமிழ்நாடு) ஆகிய இடங்களில் சாகுபடி செய்யப்படுகின்றது.
பெரும்பாலான கற்றாழை இனங்களுக்கு ரோஜா இதழ்கள் போன்ற பெரிய அமைப்பும், தடிமனான சதையுள்ள இலைகளும் இருக்கும். பெரும்பாலான கற்றாழை இனங்கள் தண்டுகள் இல்லாமல் காணப்படும். இது தரையிலிருந்து நேரடியாக ரோஜா இதழ் போன்ற அமைப்பில் வளரும்; மற்ற வகைகளில், கிளைகளுடன் கூடிய அல்லது கிளைகள் இல்லாத தண்டு இருக்கலாம். இதில் சதையுள்ள இலைகள் இருக்கலாம். அவை சாம்பல் நிறத்திலிருந்து ஆழமான பச்சை வரை நிறத்தில் வேறுபடுகின்றன. சிலநேரங்களில் அவை ஒரே நிறமாகவோ பல வண்ணங்களாகவோ இருக்கலாம். தென்னாப்பிரிக்காவில் வளரக்கூடிய சில வகை சோற்றுக் கற்றாழைகள் மரங்கள் போன்று இருக்கும்.[2]
இது வறட்சியான சூழ்நிலையில் கடல் மட்டத்திலிருந்து 1000 அடி உயரம் வரை உள்ள மலைப்பிரதேசங்களில் வளர்கின்றது. இதன் இலைகள் தடிமனாகவும், சிறிது சிவப்பு கலந்த பச்சை நிறத்தில் 30 முதல் 60 செ.மீ நீளமாகவும், சிறிய முட்களுடன் இருக்கும். கற்றாழையின் பூக்கள், குழாய் வடிவத்திலும், அதிகமாக மஞ்சள், இளம் சிவப்பு அல்லது சிவப்பு நிறங்களிலும், அடர்த்தியான கொத்துகளாகவும், சாதாரணமாக அல்லது கிளைகளுடன் இலையில்லாத தண்டுகளாகவும் இருக்கும். எப்பொழுதும் வாடாத பெரணி வகையைச் சார்ந்த இத்தாவரம், வெப்பமான பகுதிகளில் வயல் வரப்புகளிலும் உயரமான பகுதிகளில் வேலிகளிலும் வளரக்கூடியது. சதைப்பற்றுள்ள நீர்ச்சத்து மிக்க இக்குறுஞ்செடி பல பருவங்கள் வாழக்கூடியதாகும்.
கற்றாழையில் சோற்றுக் கற்றாழை, சிறு கற்றாழை, பெரும் கற்றாழை, பேய்க் கற்றாழை, கருங் கற்றாழை, செங்கற்றாழை, இரயில் கற்றாழையெனப் பல வகை உண்டு. இதில் சோற்றுக் கற்றாழை மருத்துவ குணங்களுக்கென்று பயன்படுத்தப்பட்டு வருகிறது. இலைச்சாறுகளில் ஆந்த்ரோகுயினோன்கள், இரெசின்கள், பாலிசக்கரைடு மற்றும் ‘ஆலோக்டின்பி’ எனும் பல வேதிப்பொருட்கள் உள்ளன. கற்றாழையிலிருந்து வடிக்கப்படும் மஞ்சள் நிறத் திரவம் ‘மூசாம்பரம்’ எனப்படுகிறது. தளிர்பச்சை, இளம்பச்சை, கரும்பச்சையெனப் பலவிதமாக உள்ள சோற்றுக்கற்றாழையில் முதிர்நதவற்றில்தான் மருத்துவத்தன்மை மிகுந்து காணப்படுகின்றது.[3]
ஏ.பி.ஜி III முறைமையில் (2009), இந்த வகை தாவர இனத்தைச் சார்ந்த அந்தோறியேசியே குடும்பத்தின் ஆஸ்போடெலீசி என்ற துணைக்குடும்பப் பிரிவில் வைத்தது.[4] கடந்தகாலத்தில் இந்த வகைத் தாவரம், அலோசி குடும்பங்கள் மற்றும் லில்லியேசீயே அல்லது லில்லி குடும்பத்தில் இணைக்கப்பட்டிருந்தது. காஸ்டீரியா , ஹாவார்தியா மற்றும் நிஃபோஃபியா போன்ற இனங்களுடன் மிகவும் நெருக்கமாக ஒத்துப்போகும் தாவர இனங்களுக்கு இதே போன்ற வளர்ச்சி இருக்கும். இந்த இனங்களும் பிரபலமாகச் சோற்றுக் கற்றாழைகள் என்றே அழைக்கப்படுகின்றன. இந்த வகைத் தாவரம் சிலநேரங்களில் அமெரிக்கக் கற்றாழை (அகேவே அமெரிக்கானா) என்றும் அழைக்கப்படுகிறது. இது அஸ்பரகேசியே(en:Asparagaceae) என்ற வேறொரு குடும்பத்தைச் சேர்ந்ததாகும்.
கற்றாழையில் மூன்று வகைகள் சாகுபடி செய்யப்பட்டு வருகின்றன. அவை:
இவற்றில் முதல் இரண்டு வகைகள் “பார்பலோயின்” (Barbaloin) மற்றும் “அலோ எமோடின்”ஆகிய வேதிப்பொருட்களுக்காகச் சாகுபடி செய்யப்படுகின்றன. இவற்றின் “ஜெல்” “முசபார்” எனும் மருந்துப் பொருள் தயாரிக்கப்பட்டு வலி நிவாரணியாக உபயோகப்படுத்தப்படுகின்றது. கேப் கற்றாழை கால்நடைகளின் மருத்துவத்தில் பயன்படுகின்றது.கற்றாழையில் ஜான்சிபார் கற்றாழை, யுகான்டா கற்றாழை மற்றும் நேட்டல் கற்றாழை, ஜஃபராபாத் கற்றாழை ஆகியவை தரம் வாய்ந்தவை.[5]
அலாய்ன் எனும் வேதிப்பொருளானது அலோ வீரா-வில் 50 சதவிகிதமும், அலோ பெரி-யில் 25 முதல் 28 சதவிகிதமும், அலோ பெராக்ஸ்-ல் 10 சதவிகிதமும் உள்ளது. இத்தகைய அலாய்ன் எனும் வேதிப்பொருளில்தான் பார்பலின், பென்டோசைட்ஸ், ரெசின் மற்றும் சப்போனின் போன்றவை உள்ளடங்கியுள்ளன. இத்துடன் சோற்றுக்கற்றாழையின் சாற்றில் நிறமேற்றிகளான (Dyes) ஆந்த்ரோகுயினோன் மற்றும் குயினோன்கள் உள்ளன.சோற்றுக்கற்றாழை இலைகளின் கூழ்மத்திலிருந்து (Gel) பெறப்படும் திரவ பானத்தில் கால்சியம், குளோரின், சோடியம், பொட்டாசியம் மற்றும் மாங்கனீசு போன்ற சத்துகள் உள்ளன. மேலும் அலோ கூழ்மத்தில் வைட்டமின் ஏ, பி1, பி2, பாலிசாக்கரைடுகள் மற்றும் யூரிக் அமிலம் போன்றவகைகளும் உள்ளன.[6]
நமிபியாவின் குடிமை ஹெரால்டிரியில் இருப்பது போல ஆலோ ருப்ரோலுடீ ஹெரால்டிரியில் நிறைந்து காணப்படுகிறது.[7]
கற்றாழை வறட்சியான பகுதிகளில் வளர்ப்பதற்கு ஏற்ற ஒரு மருந்துச் செடி ஆகும். உள்நாட்டிலும் வெளிநாடுகளிலும் பல்வேறு அழகுச் சாதனங்கள் மருந்துப் பொருட்கள் தயாரிப்பதற்கு கற்றாழை பெரிதும் பயன்படுகின்றது. கற்றாழை இலையிலிருந்து எடுக்கப்படும் “ஜெல்” எனப்படும் “கூழ்” சருமத்தின் ஈரத்தன்மையை (Moisture) பாதுகாக்கப் பயன்படுகிறது. இதன் தேவைக்கு இயற்கை சூழ்நிலையிலிருந்து கற்றாழைச் செடிகள் சேகரிக்கப்பட்டு பக்குவப்படுத்தியபிறகு மருந்துப் பொருட்களில் பயன்படுத்தப்படுகின்றது. இருப்பினும், தரம் வாய்ந்த கற்றாழைக்கூழ், எடுப்பதற்கு தென்னாப்பிரிக்கா, மேற்கு இந்தியத் தீவுகள், குர்குவா தீவுகள், இந்தியா ஆகிய நாடுகளில் வணிக ரீதியாகப் பயிர் செய்யப்படுகிறது.[5]
கற்றாழையின் இலையிலிருந்து எடுக்கப்படும் “கூழ்” சருமத்திற்கு பாதுகாப்பாகக் கருதப்படுகிறது. சூரிய ஒளியுடன் கலந்து வரும் கடும் வெப்பத்தை ஏற்படுத்தும் காமா மற்றும் எக்ஸ்ரே கதிர் வீச்சுகளின் தீய விளைவுகளிலிருந்து சருமத்தை பாதுகாக்கின்றது. மேலும் சருமத்தின் ஈரத்தன்மையை காத்து சருமத்தின் நிறத்தையும் மேம்படுத்துகிறது. இதனால் வணிக முறையாக அதன் “கூழி” உலகெங்கிலும் சருமப்பராமரிப்பு, சவரம் செய்வதற்கான கூழ்மங்கள், ஷாம்பூ ஆகியவற்றில் சேர்க்கப்படுகின்றது. ஆலோ வேறா மனிதர்களின் உடலுக்கு உட்புறத்திலும் வெளிப்புறத்திலும் பயன்படுத்தப்படுகிறது. இதில் சில மருந்துவ குணங்கள் இருக்கின்றன என்று கூறப்படுகிறது. இந்தக் கூற்று அறிவியல் சார்ந்த மற்றும் மருத்துவ ஆராய்ச்சிகளால் ஆதரிக்கப்படுகின்றது. இலைகளில் உள்ள கூழ்(ஜெல்) கொண்டு ஒரு வழு வழுப்பான களிம்பு தயாரிக்கப்படுகிறது. இது வேனிற்கட்டி போன்ற எரிகாயங்களை குணமாக்குகிறது. இவற்றைக் கொண்டு சில சிறப்புவாய்ந்த சோப்பு வகைகளும் தயாரிக்கப்படுகின்றன.
கற்றாழையின் மருந்து மகத்துவத்தை கி.பி. 17 ஆம் நூற்றாண்டிலேயே ஆப்பிரிக்கர்கள் கண்டறிந்து உலகத்துக்கு அறியப்படுத்தினர். கற்றாழையின் இலையில் ‘அலோயின்’, ’அலோசோன்’ போன்ற வேதிப்பொருட்கள் உள்ளன. ‘அலோயின்’ வேதிப்பொருளின் அளவு நான்கிலிருந்து இருபத்து ஐந்து சதம் வரை இதன் இலையில் காணப்படுகிறது.
சித்தா மற்றும் ஆயுர்வேத மருத்துவத்தில் கற்றாழைச்சாறு, இருமல், சளி, குடல்புண் ஆகியவற்றிற்கு மருந்தாகப் பயன்படுகின்றது. கடும் வயிற்றுப்புண், தோலில் ஏற்படும் தீக்காயம், அரிப்பு வெட்டுக்காயங்கள் ஆகியவற்றிற்கும் மருந்தாகப் பயன்படுகின்றது.[5]
கற்றாழை இனங்கள், அதிகமாகத் தோட்டங்களிலும் அலங்கார செடிகளாகச் சட்டிகளிலும் வளர்க்கப்படுகின்றன. கற்றாழை இன செடிகள் பல, மிகவும் அழகு நிறைந்ததாகவும் அலங்கார செடியாகவும் இருக்கும். சதைபற்றான தாவரங்களைச் சேகரிப்பவர்களுக்கு இந்த வகை தாவரம் மிகவும் மதிப்பு வாய்ந்ததாகக் காணப்படும்.
செடிகள், நட்ட இரண்டாவது வருடத்தில்தான் பூக்கும். செடிகளில் பூக்கள் தோன்றினாலும் மகரந்தங்கள் செயலிழந்து இருப்பதால் காய் மற்றும் விதைகள் பிடிப்பதில்லை. இதனால் கற்றாழையை பக்கக் கன்றுகள் மூலமாகத்தான் பயிர்ப்பெருக்கம் செய்ய வேண்டும். இலையில் 80 முதல் 90 சதம் நீர் உள்ளதால் விரைவாகக் கெட்டுவிடும். இதனால் அறுவடை செய்தவுடனே இலைகளைப் பக்குவப்படுத்தி அவற்றிலிருந்து “கூழ்” (Gel) பிரித்தெடுக்கப் பட வேண்டும்.
கற்றாழை இனங்கள் மனிதர்களால் வரலாற்று ரீதியாகப் பல வகைகளில் பயன்படுத்தப்படுவது ஆவணப்படுத்தப்பட்டு உள்ளது. மற்றவையோடு ஒப்பிடும்போது குறைவாக இருப்பினும், மருத்துவம் சார்ந்த பயன்பாடுகளின் ஆவணங்கள் கிடைக்கக்கூடியதாக உள்ளது.[8]
கற்றாழையில் 500 இனங்கள் இருப்பினும், சில கற்றாழை இனங்களே பாரம்பரியமாக மூலிகை மருந்தாகப் பயன்படுத்தப்பட்டு வருகின்றன. ஆலோவேறா, கற்றாழை இனத்திலேயே மிகவும் பொதுவாக மூலிகை மருத்துவத்தில் பயன்படுத்தப்பட்டு வரும் தாவரமாகும். இதில் ஆலோ பெரியீ (இது வடகிழக்கு ஆபிரிக்காவில் காணப்படுகிறது) மற்றும் ஆலோ ஃபெராக்ஸும் (இது தென்னாபிரிக்காவில் காணப்படுகிறது) சேர்க்கப்படுகிறது. கிரேக்கர்களும் ரோமர்களும் காயங்களுக்குச் சிகிச்சை அளிப்பதற்காக ஆலோ வேறாவை பயன்படுத்தினர். இடைக்காலங்களில், இலைகளின் உள்ளே காணப்படும் மஞ்சள் நிற திரவம் பேதி ஊக்கியாகப் பயன்படுத்தப்பட்டது. பேதியை ஏற்படுத்தும் தன்மையை உடைய பதப்படுத்தப்பட்ட கற்றாழை பொதுவாக மலமிளக்கியாகப் பயன்படுத்தப்பட்டது. ஆனால் பதப்படுத்தப்பட்ட ஆலோ வேறா சாறு, பேதியை ஏற்படுத்தும் தன்மையுடையதாக இருக்கவில்லை.
சில வகைகள், குறிப்பாக ஆலோ வேறா , மாற்று மருந்தாகவும், வீட்டு முதல் மருத்துவமாகவும் பயன்படுத்தப்படுகிறது. ஓரளவு தெளிவுள்ள உட்புற தாவரத்திசுக்கூழ்மமும், கற்றாழை தாவரத்தை அடிப்பதினால் வெளியாகும் மஞ்சள் நிற அலோயின் பிசினும், தோல் சம்பந்தப்பட்ட பிரச்சனைகளை ஆற்றுவதற்காக உடலுக்கு வெளிப்புறமாகப் பயன்படுத்தப்படுகிறது. செரிமானக் கோளாறுகளை நீக்குவதற்காக, ஆலோ வேறா சாறு பொதுவாக மூலிகை மருந்தாக உட்கொள்ளப்படுகிறது[9]ஆலோ வேறா மருத்துவத்தை மற்ற சாதாரணமான நெறிமுறைகளின் சிகிச்சையோடு ஒப்பிடும்போது, காயங்களை ஆற்றுவதை குறிப்பிடத் தக்க அளவு மெதுவாகச் செய்கிறது என்று சில நவீன ஆராய்ச்சிகள் பரிந்துரைக்கின்றன.[10] ஆலோ வேறாவிற்கு அதிகமான மருத்துவ பயன்கள் இருப்பதாக எந்த வித ஆதாரத்தையும், மற்ற தோராயமாக்கப்பட்ட மற்றும் கட்டுப்படுத்தப்பட்ட மருத்துவ சோதனைகளின் திறனாய்வுகள் கொடுக்கவில்லை.[11][12]
இன்றைய சூழலில், சோற்றுக் கற்றாழை, மனிதர்களால் உட்கொள்ளப்படுகிறது மற்றும் வெளிப்புறமாகவும் பயன்படுத்தப்படுகிறது. இலைகளில் காணப்படும் கூழ்மம், சிறிய எரிகாயங்கள், காயங்கள் மற்றும் படைநோய், படர்தாமரை போன்ற பல தோல் குறைகளையும் ஆற்றுவதற்கு பயன்படுத்தப்பட்டு வருகிறது. செடியிலிருந்து பிழிந்தெடுக்கப்பட்ட சாறு, பலவகையான செரிமான நிலைகளுக்குச் சிகிச்சை அளிப்பதற்காக உட்கொள்ளப்படுகிறது. 1950களில், பல மேற்கத்திய நாடுகளில், இந்த வகை மூலிகை மருத்துவ பயன்பாடு பிரபலமானது. கூழ்மத்தின் தாக்கம் உடனே நிகழும்; இது காயங்களின் மேலே ஒரு மெல்லிய தோல் போன்ற படலத்தை ஏற்படுத்தி, நோய்த்தொற்றுகள் ஏற்படும் வாய்ப்பைக் குறைக்கிறது என்று கூறப்படுகிறது.
கற்றாழை கூழ்மத்தை உட்கொள்ளுவதனால் ஏற்படும் சாத்தியமான பயன்பாடுகளைக் குறித்த சில ஆய்வுகள் உள்ளன. கற்றாழையில் உள்ள பொருட்கள் கட்டிகள் வளர்வதைத் தடுக்கும்.[13] விலங்கு மாதிரிகளைக் கொண்டு செய்யப்பட்ட சில ஆய்வுகள், கற்றாழையின் சாற்றில் குறிப்பிடத் தக்க அளவு ஆண்டி-ஹைப்பர்க்ளைசிமிக் பயன் இருப்பதாகக் கூறுகின்றன. இது டைப் II நீரிழிவு நோய்க்குச் சிகிச்சை அளிக்கவும் பயன்படுத்தலாம் என்று சுட்டிக்காட்டுகின்றன. இந்த ஆய்வுகள், மனிதர்களில் செய்யப்பட்டு இன்னும் உறுதி செய்யப்படவில்லை.[14]
மருந்துக்கடைகளின் மருந்துச்சீட்டு இல்லாமல் நேரடியாக வாங்கும் மருந்து பொருட்களில் மலமிளக்கி பொருட்களாகக் கற்றாழை செடியில் உள்ள மஞ்சள் நிற தாவர இனப்பாலான அலோயினை பயன்படுத்துதலை, 2002 ஆம் ஆண்டு மே 9ம் தேதி U.S. உணவு மற்றும் மருந்து வழங்குதல் நிறுவனம் இறுதிகட்ட விதியாகத் தடை செய்தது.[15] இப்போது பயன்பாட்டில் உள்ள பெரும்பாலான கற்றாழை சாற்றில் குறிப்பிடத் தக்க அளவு அலோயின் இருப்பதில்லை.
டபுல்யூ. ஏ. ஹென்ஸ்டோன் படி, அலோயின்களின் இரண்டு பிரிவுகள் கண்டறியப்பட்டுள்ளது: (1) நட்டாலியன்கள், நைட்ரிக் அமிலத்துடன் சேர்ந்து, பிக்ரிக் மற்றும் ஆக்ஸாலிக் அமிலத்தைக் கொடுக்கிறது. இது நைட்ரிக் அமிலத்துடன் சேர்ந்து சிவப்பு நிறத்தைக் கொடுப்பதில்லை; (2) பார்பலாயின்கள், நைட்ரிக் அமிலத்துடன் சேர்ந்து ஆலோயடிக் அமிலம் (C7H2N3O5), க்ரைசாமிக் அமிலம் (C7H2N2O6), பிக்ரிக் மற்றும் ஆக்ஸாலிக் அமிலங்களைக் கொடுக்கிறது. இது அமிலத்தினால் சிகப்பு நிறமாகிறது. இரண்டாவது குழு, a-பார்பலாயின்களாக பிரிக்கப்படலாம். இது பார்படாஸ் கற்றாழை யிலிருந்து பெறப்படுகிறது. இது சூடேற்றி உலர வைக்கும்போது சிகப்பு நிறமடைகிறது. b-பார்பலாயின்கள், சோகோடிரைன் மற்றும் ஸான்ஸிபார் கற்றாழை யிலிருந்து பெறப்படுகிறது. இது சாதாரண நைட்ரிக் அமிலத்தினால் சூடேற்றும்போது அல்லது உலர வைப்பதில் புகையமிலத்தினால் சிகப்பு நிறமடைகிறது. நட்டாலியன் (2C17H13O7·H2O) ஆழமான மஞ்சள் நிறத்தை உருவாக்குகிறது. பார்பலாயின் (C17H18O7) அரியப்பளிங்குகள். கற்றாழை இனங்களுக்குத் துரிதமாக ஆவியாகக்கூடிய எண்ணெயின் வாசனையுள்ளது. இது, அதற்கே உரிய வாசனையாகும்.
தென் காகாசஸ் பகுதியில் உள்ள ஜார்ஜியாவின் ஒரு தன்னாட்சி பகுதியான பாட்டம்மினால், 1919 ஆம் ஆண்டு வெளியிடப்பட்ட அஞ்சல் தலையில் காணப்பட்ட ஓர் கற்றாழை மரம்.
கற்றாழை இனத்தில், சுமார் 500 வகை இனங்கள் உள்ளன. இதில் உள்ளடங்கும் இனங்களாவன:
கற்றாழை (ஒலிப்பு ) (Aloë vera): பூக்கும் தாவர இனத்தைச் சேர்ந்த ஒரு பேரினமாகும். தமிழில் இந்தத் தாவரம் கற்றாழை, கத்தாளை, குமரி, கன்னி. என அழைக்கப்படுகிறது. (ஆங்கிலம்: Indian Aloes) இது ஆற்றங்கரைகளிலும், சதுப்பு நிலங்களிலும், தோட்டங்களிலும் பயிராகும். நுனியில் பெரும்பாலும் சிறு முட்களுடன் காணப்படும். மடல், வேர் ஆகியவை மருத்துவப் பயனுள்ளவை. அழகு சாதனப் பொருட்கள் தயாரிப்பில் கற்றாழை பெருமளவு பயன்படுத்தப்படுகின்றது. கற்றாழை லில்லியேசி தாவர குடும்பத்தைச் சேர்ந்தது. இது ஆப்பிரிக்காவைத் தாயகமாகக் கொண்டது. மேலும் கிரேக்கம், பார்படோ தீவுகள், சீனா, இத்தாலி, வெனிசுலா, தென்னாப்பிரிக்கா, இந்தியா, பாகிஸ்தான், வங்காளதேசம் ஆகிய நாடுகளில் இயற்கையாக வளர்கின்றது. இந்த இனத்தாவரம் ஆப்பிரிக்காவில் அதிகமாக வளரக்கூடியதாக இருக்கிறது. இது பொதுவாக, தென்னாப்பிரிக்காவின் கேப் மாநிலத்திலும், ஆப்பிரிக்காவின் வெப்பமண்டலப் பகுதியின் மலைகளிலும், ஆப்பிரிக்காவின் தீவுகள், அராபியத் தீபகற்பம், மடகாஸ்கர் போன்ற அண்டைப் பகுதிகளிலும் காணப்படுகிறது. இந்தியாவில் ஆழ்வார் (ராஜஸ்தான்), சட்நாபள்ளி (ஆந்திரா), ராஜபிப்லா (குஜராத்), சேலம் மற்றும் தூத்துக்குடி (தமிழ்நாடு) ஆகிய இடங்களில் சாகுபடி செய்யப்படுகின்றது.
అలో (Aloe) ఒక రకమైన ఎడారి మొక్క.
There are around 400 species in the genus Aloe. For a full list, see List of species of genus Aloe. Species include:
ಅಲೊದಕ್ಷಿಣ ಆಫ್ರಿಕ, ಅರೇಬಿಯ ಮತ್ತು ಮೆಡಿಟರೇನಿಯನ್ ದೇಶದ ಮೂಲವಾಸಿ ಸಸ್ಯಗಳು. ಕೆಲವು ಬಾಹ್ಯಲಕ್ಷಣಗಳಲ್ಲಿ ಅಗೆವೆ ಸಸ್ಯಗಳನ್ನು ಹೋಲುವುದರಿಂದ ಇವನ್ನು ಅಗೆವೆ ಸಸ್ಯಗಳೆಂದು ತಪ್ಪು ತಿಳಿವ ಸಾಧ್ಯತೆ ಇದೆ. ಕಾಂಡವಿಲ್ಲದೆ ಅಥವಾ ಚಿಕ್ಕ ಕಾಂಡವಿರುವ ಅಲೊ ಸಸ್ಯಗಳು ಪೊದೆಯಾಗಿ ಬೆಳೆಯುತ್ತವೆ. ಎಲೆಗಳು ಗುಂಪಾಗಿರುತ್ತವೆ. ಕೆಲವು ಸಸ್ಯಗಳಲ್ಲಿ ಎಲೆಗಳು ಸಾಲುಗಳಾಗಿ ಅಥವಾ ಹರಡಿಕೊಂಡು ಜೋಡಿಸಿ ಕೊಂಡಿರುತ್ತವೆ. ನೀಳವಾದ ಈ ಎಲೆಗಳ ಅಂಚು ನಯವಾಗಿದೆ. ಹಸಿರು ಬೂದು ಅಥವಾ ಹಳದಿ ಬಣ್ಣದ ಒರಟಾದ ಮುಳ್ಳುಗಳಿಂದ ಕೂಡಿವೆ. ಹೂಗೊಂಚಲು ಎಲೆಯ ಗುಂಪಿನ ತುದಿಯಲ್ಲಿ ಹೊರಬಂದು ಉದ್ದವಾದ ಅಕ್ಷದಿಂದ ಚಾಚಿಕೊಂಡಿರುತ್ತದೆ. ಹೂಗೊಂಚಲು ಅಂತ್ಯಾರಂಭಿ ಮಾದರಿಯದು. ಅಗೆವೆ ಸಸ್ಯಗಳು ಹೂಗೊಂಚಲು ಬಿಟ್ಟ ಅನಂತರ ಸಾಯುತ್ತವೆ. ಆದರೆ ಅಲೊ ಜಾತಿಯ ಸಸ್ಯಗಳು ಸಾಯುವುದಿಲ್ಲ. ಹೂಗಳ ಬಣ್ಣ ಕಿತ್ತಳೆ, ಕೆಂಪು ಅಥವಾ ಹಳದಿ; ಗಂಟೆಯಾಕಾರ.
ಅಲೊ ಸೆರ್ರುಲೇಟ ಕುಂಡ ಸಸ್ಯ ಎಲೆಗಳನ್ನು ಕತ್ತರಿಸಿದಾಗ ಒಂದು ದ್ರಾವಣ ಹೊರಬಂದು, ಅನಂತರ ಅದು ಘನರೂಪವನ್ನು ತಾಳುತ್ತದೆ.ಇದರಲ್ಲಿರುವ ರೆಜಿನಸ್ ವಸ್ತುಗಳನ್ನು ಔಷಧಗಳ ತಯಾರಿಕೆಯಲ್ಲಿ ಬಳಸುತ್ತಾರೆ. ಬೀಜ ಮತ್ತು ಕಾಂಡದ ತುಂಡುಗಳಿಂದ ಸಸ್ಯವನ್ನು ವೃದ್ಧಿ ಮಾಡಬಹುದು. ಅನ್ಯ ಪರಾಗ ಸ್ಪರ್ಶವಾದರೆ ತಮ್ಮ ಮೂಲ ಲಕ್ಷಣಗಳನ್ನು ಕಳೆದು ಕೊಳ್ಳಬಹುದಾದ್ದರಿಂದ ಬೀಜಗಳಿಂದ ವೃದ್ಧಿ ಮಾಡುವುದು ಹಿತಕರವಲ್ಲ. ಅಲೊ ಸಸ್ಯ ಅಗೆವೆ ಸಸ್ಯಗಳಿಗಿಂತ ಬೇಗ ಬೆಳೆಯುವ ಗುಣ ಹೊಂದಿದೆ. ಅಲೊ ಅರ್ಬೊರಿಸ್ಕೆನ್ಸ್ ಈ ಜಾತಿಯ ಒಂದು ಪ್ರಭೇದ. ಇದು ತನ್ನ ಮೂಲಸ್ಥಾನದಲ್ಲಿ ಸ್ವೇಚ್ಛೆಯಾಗಿ ಬೆಳೆದು ಸುಮಾರು 12' ಎತ್ತರ ಮುಟ್ಟಿದರೂ ಅನ್ಯ ಪ್ರದೇಶಗಳಲ್ಲಿ ಸುಮಾರು 6' ಎತ್ತರ ಬೆಳೆಯುತ್ತದೆ. ಕಾಂಡದ ಕೆಳಭಾಗದಿಂದ ಹೊರಬಂದು ಸರಿಯಾದ ಅವಕಾಶ ಸಿಕ್ಕಿದರೆ ಬೇರು ಬಿಡುತ್ತವೆ. ನೀಳವಾಗಿ 2' ಉದ್ದವಾಗಿ ಹಿಂದಕ್ಕೆ ಬಾಗಿದ್ದು ಅಂಚುಗಳಲ್ಲಿ ಮುಳ್ಳುಗಳು ಇವೆ. ಇದರ ಆಕಾರ ಕತ್ತಿಯಂತೆ, ಬಣ್ಣ ಬೂದುಮಿಶ್ರಿತ ಹಸುರು. ಹೂಗೊಂಚಲು ಉದ್ದವಾದ ಅಕ್ಷದ ಮೇಲೆ ಗೋಪುರದಂತೆ ಇದೆ. ಕೆಂಪುಬಣ್ಣ, ಅಲೊ ಅರಸ್ಟೆಟ ಎಂಬುದು ಇನ್ನೊಂದು ಪ್ರಭೇದ. ಇದು ನೇಟಾಲ್ ಮತ್ತು ಕೇಪ್ ಪ್ರಾವಿನ್ಸ್ನ ಮೂಲವಾಸಿ. ಇದರಲ್ಲಿ ನಿರ್ದಿಷ್ಟವಾದ ಕಾಂಡವಿಲ್ಲದುದು ವಿಚಿತ್ರ; ಇದರ ಎಲೆಗಳು 2' ಉದ್ದ 2'’ ಅಗಲವಾಗಿ ತೊಟ್ಟಿನ ಭಾಗದಲ್ಲಿ ಅಗಲವಾಗಿಯೂ ಮಂದವಾಗಿಯೂ ಇದ್ದು, ತುದಿಯ ಕಡೆಗೆ ಕಿರಿದಾಗಿ ತೆಳುವಾಗುತ್ತವೆ. ಎಲೆಗಳ ಆಕಾರ ಚಾಕುವಿನಂತೆ. ಅಂಚುಗಳು ಬಿಳಿಯ ಮುಳ್ಳುಗಳನ್ನು ಹೊಂದಿದ್ದು ಹೊಳೆಯುತ್ತವೆ. ಹೂಗೊಂಚಲಿನ ಬಣ್ಣ ಕೆಂಪು. ಈ ಜಾತಿಯ ಸಸ್ಯಗಳನ್ನು ಎಲೆಯ ತುಂಡುಗಳಿಂದ ವೃದ್ಧಿ ಮಾಡಬ ಹುದು. ಅಲೊ ಬ್ರೆವಿಫೋಲಿಯ ಎಂಬ ಪ್ರಭೇದದಲ್ಲಿ ಕಾಂಡ ಚಿಕ್ಕದು. ಅನೇಕ ಮೋಸುಗಳು ಹೊರಬಂದು ವೃತ್ತಾಕಾರದ ಗುಂಪುಗಳಾಗುತ್ತವೆ. ನೀಲಿಮಿಶ್ರಿತ ಹಸುರುಬಣ್ಣದ ಎಲೆಗಳು ತ್ರಿಕೋಣಾಕಾರವಾಗಿ ಚಿಕ್ಕದಾಗಿಯೂ ಮೆದುವಾ ಗಿಯೂ ಇವೆ. ಅಂಚುಗಳಲ್ಲೂ ಅಪೂರ್ವವಾಗಿ ಎಲೆಗಳ ಕೆಳಭಾಗದಲ್ಲೂ ಮುಳ್ಳುಗಳು ಇವೆ. ಸ್ಥಳೀಯವಾಗಿ ಈ ಸಸ್ಯವನ್ನು ಲೋಳೆಸರ, ಹಪ್ಪಳದ ಎಲೆ ಎಂದು ಕರೆಯುವುದಿದೆ. ಅಲೊ ಪೊಲಿಫಿಲಸ್ ಹೆಸರಿನ ಪ್ರಭೇದ ದಕ್ಷಿಣ ಆಫ್ರಿಕದಲ್ಲಿ ಹೆಚ್ಚು ಬೆಳೆಯುತ್ತದೆ. ಇದರ ಕಾಂಡದ ಎತ್ತರ 4'’. ಎಲೆಗಳು ಕಾಂಡದ ಮೇಲೆ ಸುರುಳಿಯ ರೂಪದಲ್ಲಿವೆ. ಇವು ಸುಮಾರು 8'’-12'’ ಉದ್ದ, 3'’-4'’ ಅಗಲವಾಗಿದ್ದು ತೊಟ್ಟಿನ ಕಡೆ ಮಂದವಾಗಿವೆ. ಎಲೆ ಕುಡುಗೋಲು ಆಕಾರದಲ್ಲಿದ್ದು ತುದಿಯಲ್ಲಿ ಕಂದು ಚುಕ್ಕೆಗಳಿಂದಲೂ ಅಂಚುಗಳಲ್ಲಿ ಬೂದುಮಿಶ್ರಿತ ಹಸುರುಬಣ್ಣದಿಂದಲೂ ಕೂಡಿರುತ್ತವೆ. ಅದರ ಅಂಚುಗಳಲ್ಲಿ 2-12 ಬಾಗಿರುವ ಮತ್ತು ಮೂರು ಮೂಲೆಯುಳ್ಳ ಮುಳ್ಳುಗಳಿವೆ. ಹೂಗೊಂಚಲು 20'’-24'’ ಎತ್ತರವಾಗಿದ್ದು ಹೆಚ್ಚು ಕವಲುಭಾಗಗಳಿರುತ್ತವೆ. ಹೂವಿನ ಉದ್ದ ಸುಮಾರು 1'’-y”. ಬಣ್ಣ ಹಸುರಾಗಿ ತುದಿ ಕಡುಗೆಂಪು. ಅಲೊಮಿಟ್ರಿ ಫಾರ್ಮಿಸ್ ಕುಂಡ ಸಸ್ಯ ಅಲೊ ಕೊನ್ಸಿನ್ನಾ ಪ್ರಭೇದ ಬಹು ಅಂದವಾದ ಸಸ್ಯವೆಂದು ಹೆಸರು ಪಡೆದಿದೆ. ಇದರ ಎಲೆಗಳು ಗುಂಪಿನಲ್ಲಿ ತೆಳುವಾಗಿದ್ದು ತುದಿಗಳು ಹಿಂದಕ್ಕೆ ಬಾಗಿರುತ್ತವೆ; ಕೆಳಭಾಗದಲ್ಲಿ ಬಿಳಿಯ ಮಚ್ಚೆಗಳು ಇವೆ. ಎಲೆಯ ಅಂಚುಗಳಲ್ಲಿ ತ್ರಿಕೋಣಾಕಾರದ ಮುಳ್ಳುಗಳಿವೆ. ಅಲೊ ಹ್ಯೂಮಿಲಿಸ್ ಪ್ರಭೇದವೂ ಅಂದವಾದ ಸಸ್ಯವೆಂದು ಖ್ಯಾತಿ ಗಳಿಸಿದೆ. ಈ ಪ್ರಭೇದದ ಸಸ್ಯಗಳ ಗುಂಪಿನಲ್ಲಿ ಎಲೆಗಳು ಒತ್ತಾಗಿದ್ದು ಮುಳ್ಳುಗಳಿಂದ ಕೂಡಿರುತ್ತವೆ. ಮೇಲು ಮತ್ತು ಕೆಳಭಾಗದ ಸಾಲುಗಳಲ್ಲಿ ಮುಳ್ಳುಗಳಿವೆ. ಸಸ್ಯಗಳ ಪಕ್ಕದಲ್ಲಿ ತನ್ನ ತಾಯಿಸಸ್ಯ ವನ್ನು ಹೋಲುವ ಮೋಸುಗಳು ಕಾಣುತ್ತವೆ. ಅಲೊ ಸಪೊನಾರಿಯ ಒಂದು ಕುಬ್ದ ಪ್ರಭೇದ. ಇದರ ಹಸುರು ಎಲೆಗಳ ಮೇಲೆ ಇರುವ ಬಿಳಿಯ ಮಚ್ಚೆಗಳೂ ಎಲೆಗಳು ಒತ್ತಾಗಿರುವ ಮತ್ತು ಮಧ್ಯೆ ತಗ್ಗಾಗಿರುವ ಗುಣಗಳೂ ಇದರ ವೈಚಿತ್ರ್ಯಕ್ಕೆ ಬಹುಮಟ್ಟಿನ ಕಾರಣವೆನಿಸಿವೆ. ಎಲೆಗಳು ಬುಡದಲ್ಲಿ ಅಗಲವಾಗಿದ್ದು ತುದಿಯ ಕಡೆ ಹೋದಂತೆ ಕಿರಿದಾಗುತ್ತವೆ; ಅಂಚುಗಳಲ್ಲಿ ತ್ರಿಕೋಣಾಕಾರದ ಕಂದುಬಣ್ಣದ ಮುಳ್ಳುಗಳಿವೆ. ಅಲೊ ಸ್ಟ್ರಯೇಟ ಪ್ರಭೇದದಲ್ಲಿ ಕಾಂಡವಿಲ್ಲ. ಎಲೆಗಳು ನಿಬಿಡ. ಎಲೆಯ ಅಂಚುಗಳಲ್ಲಿ ಮುಳ್ಳುಗಳಿಲ್ಲದೆ ಬಿಳುಪಾದ ಎಳೆಗಳಿವೆ. ಲಾಲ್ಬಾಗಿನಲ್ಲಿ ಕೆಲವು ಕಲ್ಲೇರಿಗಳಲ್ಲಿ ಇವು ರಮ್ಯನೋಟಕ್ಕೆ ಹೆಸರಾಗಿವೆ. ಈ ಸಸ್ಯಗಳು ನಗರಗಳ ಅನೇಕ ಮನೆಗಳಲ್ಲಿ ಅಲಂಕಾರದ ಸಸ್ಯಗಳಾಗಿ ಶೋಭಿಸುತ್ತವೆ. ಅಲೊವರಿಗೆಟ ಪ್ರಭೇದ ಸಾಮಾನ್ಯವಾಗಿ ಅನೇಕ ಕಡೆಗಳಲ್ಲಿ ಬೆಳೆಯುವುದನ್ನು ಕಾಣಬಹುದು. ಇದಕ್ಕೆ ನಿರ್ದಿಷ್ಟವಾದ ಕಾಂಡವಿಲ್ಲ. ಎಲೆಗಳು ಗುಂಪಾಗಿ ಕಾಣುತ್ತವೆ; ಅವುಗಳ ಅಂಚುಗಳಲ್ಲಿ ಮತ್ತು ಇತರ ಭಾಗಗಳಲ್ಲಿ ಬಿಳಿಯ ಮಚ್ಚೆಗಳು ಇವೆ. ಅತಿ ಹಸಿರು ಬಣ್ಣದ ಮಧ್ಯೆ ಇರುವ ಬಿಳಿಯ ಮಚ್ಚೆಗಳು ಅಂದಕ್ಕೆ ಮೆರುಗು ಕೊಡುತ್ತವೆ. ಈ ಸಸ್ಯಗಳ ಪಕ್ಕದಲ್ಲಿ ಮೋಸುಗಳು ಅಧಿಕವಾಗಿ ಬರುತ್ತವೆ. ಸಾಮಾನ್ಯವಾಗಿ ಮೋಸುಗಳಿಂದ ಈ ಸಸ್ಯವನ್ನು ವೃದ್ಧಿ ಮಾಡುತ್ತಾರೆ.
Blooming Aloe arborescens
Aloe maculata (A. saponaria)
Aloe maculata flower
ಅಲೊದಕ್ಷಿಣ ಆಫ್ರಿಕ, ಅರೇಬಿಯ ಮತ್ತು ಮೆಡಿಟರೇನಿಯನ್ ದೇಶದ ಮೂಲವಾಸಿ ಸಸ್ಯಗಳು. ಕೆಲವು ಬಾಹ್ಯಲಕ್ಷಣಗಳಲ್ಲಿ ಅಗೆವೆ ಸಸ್ಯಗಳನ್ನು ಹೋಲುವುದರಿಂದ ಇವನ್ನು ಅಗೆವೆ ಸಸ್ಯಗಳೆಂದು ತಪ್ಪು ತಿಳಿವ ಸಾಧ್ಯತೆ ಇದೆ. ಕಾಂಡವಿಲ್ಲದೆ ಅಥವಾ ಚಿಕ್ಕ ಕಾಂಡವಿರುವ ಅಲೊ ಸಸ್ಯಗಳು ಪೊದೆಯಾಗಿ ಬೆಳೆಯುತ್ತವೆ. ಎಲೆಗಳು ಗುಂಪಾಗಿರುತ್ತವೆ. ಕೆಲವು ಸಸ್ಯಗಳಲ್ಲಿ ಎಲೆಗಳು ಸಾಲುಗಳಾಗಿ ಅಥವಾ ಹರಡಿಕೊಂಡು ಜೋಡಿಸಿ ಕೊಂಡಿರುತ್ತವೆ. ನೀಳವಾದ ಈ ಎಲೆಗಳ ಅಂಚು ನಯವಾಗಿದೆ. ಹಸಿರು ಬೂದು ಅಥವಾ ಹಳದಿ ಬಣ್ಣದ ಒರಟಾದ ಮುಳ್ಳುಗಳಿಂದ ಕೂಡಿವೆ. ಹೂಗೊಂಚಲು ಎಲೆಯ ಗುಂಪಿನ ತುದಿಯಲ್ಲಿ ಹೊರಬಂದು ಉದ್ದವಾದ ಅಕ್ಷದಿಂದ ಚಾಚಿಕೊಂಡಿರುತ್ತದೆ. ಹೂಗೊಂಚಲು ಅಂತ್ಯಾರಂಭಿ ಮಾದರಿಯದು. ಅಗೆವೆ ಸಸ್ಯಗಳು ಹೂಗೊಂಚಲು ಬಿಟ್ಟ ಅನಂತರ ಸಾಯುತ್ತವೆ. ಆದರೆ ಅಲೊ ಜಾತಿಯ ಸಸ್ಯಗಳು ಸಾಯುವುದಿಲ್ಲ. ಹೂಗಳ ಬಣ್ಣ ಕಿತ್ತಳೆ, ಕೆಂಪು ಅಥವಾ ಹಳದಿ; ಗಂಟೆಯಾಕಾರ.
အပူပိုင်း ဒေသ များတွင် ပေါက်ရောက်သည်။ သဘာ၀ အလျောက် ပေါက်ရောက်သည်။ ဆေးဖက်ဝင် ဖြစ်၍ စိုက်ပျိုး ထားသည်။
ရှားစောင်းလက်ပပ်သည် မီးယပ်ဆေးအဖြစ် အလွန်အသုံးဝင် ထင်ရှားသည်။ရှားစောင်း လက်ပပ်ကို ပါးပါး လှီး၍ ဟင်းချက် စားပါက ဓမ္မတာကို မှန်စေသည်။ရှားစောင်း လက်ပပ်ကို လိမ်းဆေးအဖြစ် အနှစ်ကို ခပ်ပါးပါး လှီး၍ သွေးစုနာ၊ အကြိတ် အဖုအနာ၊ သွေးလုံး၊ လေလုံး အပေါ် ကပ်ထား ပေးခဲ့သော် ပြင်ပသို့ ထုတ်ဆောင်ပြီး အကြိတ် ကြေစေသည်။ ပြည်ပေါက် မြန်၍ ငန်းမန်း ကြေစေသည်။ ရှားစောင်း လက်ပပ် အနှစ်ကို မျက်စိ အုံပေးပါက မျက်စိ နာခြင်း၊ ကိုက်ခြင်း၊ ပူစပ်ခြင်း၊ ယားယံခြင်း တို့ကို ပျောက်စေသည်။ ရှားစောင်း လက်ပပ် အတွင်းသားကို အရည်ညှစ်ပြီး မီးနွေးနွေး ပြု၍ နားတွင်းသို့ ခတ်ပေးပါက နားကိုက်၊ နားနာ မြန်စွာပျောက်သည်။ ကိုယ်ရေဝါ ရောဂါရှိသူများ အတွင်းသား စားပါက ဆီးဝမ်း သက်သာပြီး ရောဂါ ပျောက်၏။ ရှားစောင်း လက်ပပ် အနှစ်ကို လက်ချား မီးပေါက် အနည်းငယ် ဖြူး၍ စားလျှင် ရေဖျဉ်း ရောဂါ ပျောက်၏။ ရှားစောင်း လက်ပပ် အနှစ်ကို ခြစ်ယူ၍ ဆန်ဆေးရည်တွင် စိမ်ပြီး သကြား ထည့်သောက် ပါက ဆီးပူ၊ ဆီးအောင့်၊ ဆီးထိုး ရောဂါ ပျောက်ကင်း၏။ သတ်တုရည်သည် အအေးမိခြင်း ဖျားခြင်းတို့ကို သက်သာ ပျောက်ကင်း စေနိုင်သည်။
အရည်ရွှမ်းသော ပင်ပျော့ ပင်ငယ်မျိုးဖြစ်၍ အမြင့် ၁-ပေ၊ ၁-ပေခွဲ အထိရှိသည်။
Found In : အပူပိုင်း ဒေသများ တွင် ပေါက်ရောက် သည်။ သဘာဝ အလျောက် အလေ့ကျ ပေါက်ရောက် သည်။ ဆေးဖက် ဝင် အဖြစ်လည်း ပန်းအိုး များ ဖြင့် သော်လည်း ကောင်း ၊ မြေတွင် ချ၍ သော် လည်း ကောင်း ပြုစု စိုက်ပျိုး ထား နိုင်သည်။ Appearance : -အရည်ရွှမ်းသော နှစ်ရှည်ခံ ပင်ပျော့မျိုး ဖြစ်သည်။ အရည်ရွှမ်းသော အပင်ရင်းမှ စုပြုံ၍ ဖြာထွက်သည်။ အပေါ် မျက်နှာပြင်သည် အနည်းငယ် ခွက်သည်။ ရွက်ထိပ်ချွန်၍ ရွက်နားတွင် ဆူးကလေးများ ရှိသည်။ အပင် -အရည် ရွှမ်းသော ပင်ပျော့ ပင်ငယ် မျိုး ဖြစ်၍ အမြင့် ၁ ပေ မှ ၁၁/၂ ပေ ထိ မြင့်၏ ။ ပင်စည်လုံး သတ်သတ် မရှိဘဲ အပင်ရင်း မှ အရွက်များ ၅ ခု ၆ ခု ဖြာ လျက် ထွက်သည်။ အရွက် - အပေါ် အခွံ အစိမ်းနုရောင် ရှိပြီး အတွင်း၌ ကျောက်ကျော ကဲ့သို့ ပျစ်ချွဲ သော အရည်အသား များ ပြည့်လျက် ရှိသည်။ အလျား နှစ်တောင် မျှ ရှည်၍ အနံ လေးလက်မ ၊ အထူ ၁ လက်မ ၂ လက်မ ထိ ထူ၏ ။ ရွက်နား ပတ်လည် ဆူးကလေး များ ခြား ၍ ရှိသည်။ အပွင့် - ၃-၄ နှစ်သား အရွယ် ရှိသော အပင်တွင် ရှည်လျား သော ပန်းခိုင် ထွက်လာပြီး နီဝါရောင် ပန်းပွင့် လေးများ ပန်းခိုင် ထိပ်တွင် စုပြုံ ပွင့်၏ ။
-မြန်မာ ဆေးကျမ်းများ အလိုအရ ရှားစောင်းလက်ပပ် သည် အေး ခါး သော အရသာ ရှိပြီး လေကို နိုင်၏။ အားကို ဖြစ်စေသော အစွမ်း သတ္တိ ရှိသည်။
အသုံးပြုပုံ- အရွက် ၁။ ရှားစောင်း လက်ပပ်သည် မီးယပ် ဆေးအဖြစ် အလွန် ထင်ရှား ၏ ။ ရှားစောင်း လက်ပပ် အတွင်း သားကို ပေါက်ပင် ပဉ်စငါးပါး မီးရှို့ ၍ ရသော ပြာကို ချက်သည့် ဆားအနည်းငယ် ဖြူးစားသော် မီးယပ်သွေး စင်ကြယ် စွာဆင်း၏။ ၂။ရှားစောင်း လက်ပပ်သည် အနာ စိမ်း ၊ ဖျဉ်းစွဲ ရောဂါ ၊ အသည်း ရောဂါ ၊ အရေပြား ရောဂါ ၊ အဖျား ရောဂါ ၊ ပန်းနာ ၊ နူနာ ၊ ကိုယ်ရေဝါ ရောဂါ ၊ ဆီး၌ ကျောက်တည် သော ရောဂါများ ကို အလွန် နိုင်နင်းသော ဆေးပင် ဖြစ်သည်။ ၃။ ၎င်းသည် လိမ်းဆေး အဖြစ်နှင့် လည်းကောင်း အလွန် စွမ်းရည် ရှိသော ဆေးပင် ဖြစ်၍ ၎င်း၏ အတွင်း သားကို ဝမ်းဗိုက် ကပ်၍ အုံပေး ပါက သွေးလုံး လေလုံး များကို ပြင်ပသို့ ထုတ်ဆောင် နိုင်၏ ။ ၄။၎င်း၏ အတွင်းသား ဖြင့် မျက်စိ ကို အုံပေး ပါက မျက်စိနာ ခြင်း ၊ ကိုက်ခြင်း ၊ ပူစပ်ခြင်း ပျောက်၏ ။ ၅။ရှားစောင်း လက်ပပ် အတွင်းသား ကို အရည်ညှစ် ပြီး မီးနွေး နွေး ပြု၍ နားတွင်းသို့ ခတ်ပေး က နားကိုက် နားနာ လျင်မြန်စွာ ပျောက်ကင်း ၏။ ၆။ ခြေလက် တို့တွင် ပေါက်သော အကျိတ်နာ သွေးစု နာ များ ပေါ်တွင် ရှားစောင်း လက်ပပ်ကို စည်းပေး ထားပါက အကျိတ်ကြေ ၍ ပြည်ပေါက် မြန်ပြီး ငန်းမန်း ကျစေသည်။ ၇။ ကိုယ်ရေဝါ (Jaundice) ရောဂါ ရှိသူ များ အရွက်သား ကို စားပါက ဆီးဝမ်းသက် ပြီး ရောဂါ လည်း ပျောက်၏။ ၈။ အရွက် အတွင်းသား ကို အပေါ်မှ နနွင်း မှုန့် ဖြူး၍ မျက်စိ တွင် အုံပေးလျှင် မျက်စိနာ ခြင်း ၊ ကိုက်ခြင်း ၊ ပူစပ်ခြင်း များ ပျောက်ကင်း၏။ ၉။ အတွင်းသား ကို လက်ချား မီးဖောက် အမှုန့် အနည်းငယ် ဖြူး၍ စားလျှင် ရေဖျဉ်း ရောဂါ ပျောက်ကင်း ၏။ ၁၀။ ရှားစောင်း လက်ပပ် အနှစ်ကို ခြစ်ယူ၍ ဆန်ဆေး ရည်တွင် စိမ်ပြီး လျှင် သကြား ထည့်သောက် ပါက ဆီးပူ၊ ဆီးအောင့် ၊ ဆီးထိုးခြင်း ပျောက်ကင်း သည်။[၁]
Aloe maculata (A. saponaria)
Aloe maculata flower
ሬት Aloe ኢትዮጵያ ውስጥ የሚገኝ ተክል ወገን ነው።
ደማቅ ቢጫና ቀይ አበቦች አሉት።
ብዙ ዝርያዎች አሉ፤ ከሁሉ የታወቀው Aloe vera ወይም «እውነተኛ ሬት» ነው።
ብዙ ዝርያዎች በኢትዮጵያ አሉ። ለአፍሪካ፣ ማዳጋስካር፣ አረቢያ ኗሪ ናቸው፤ አሁንም ተክሎቹ በተለይም እውነተኛ ሬት የትም አገር ይገኛሉ።
ወፍራም ቅጠሉ ሆድን የምታነጻ መድሃኒት ነው፣ ትኩሳትንም ያቀዝቅዛል፣ የጣፊያና የጉበት ችግሮች፣ የጉልበት ችግሮችም፣ ለማከም ይጠቀማል።
ፈሳሹ ደግሞ ለዓይን ሕክምና ተጠቅሟል። ስለ መራራነቱ እናቶችም ለሕሳናት ጡት ማስወጫ ተጠቅመውታል።
የተከተፈ እሬት በጨው ለፍየልና ለበግ ማለፊያ መኖ ይሠራል።[1]
ውጡም እንደሚያስቀምጥ መድሃኒት ይቆጠራል። በተለይ በአለም ዙሪያ ዕውነተኛ ሬት ለቆዳ ችግሮች እንደ መቃጠሎች እንዲረዳ ይታመናል።
በደባርቅ በተደረገ ባህላዊ ህክምና ጥናት ዘንድ፣ አንድ የኢትዮጵያ ዝርያ A. percrassa የእሬት ሥር ተደቅቆ በማር ተቀላቅሎ ተፍሎም ለ፫ ቀን ለመሳል ይወሰዳል። እንዲሁም የዚህ ዝርያ የቅጠሉ ውጥ ለአህያ ኪንታሮት መታገስ ይለጠፋል።[2]