Vačíci (Paucituberculata) jsou malí, rejskům podobní vačnatci, kteří se nacházejí výhradně v Andách v Jižní Americe. Předpokládá se, že tento řád se od předchůdců vačnatých oddělil v poměrně raných dobách. Někdy v době před 20 miliony let zde bylo minimálně 7 rodů, dodnes přežily pouze 3 rody s pěti druhy sdružovaní do jediné čeledi vačíkovitých.
Vačíkovití jsou převážně masožraví. Třebaže jsou typicky malinkatí, asi jako malá krysa, dlouhá 9 až 14 cm, jsou to velmi aktivní lovci hmyzu, žížal a malých obratlovců. Mají malé oči a slabý zrak, loví v pozdní odpoledne a v noci. Oběť lokalizují pomocí dobrého sluchu a dlouhých citlivých fousků.
Převážně díky jejich drsnému a nepřístupnému obydlí je známe velmi špatně. Typicky je považujeme za vzácné. Nicméně poslední studie naznačují, že jsou možná více běžní, než jsme si původně mysleli.
Vačíci (Paucituberculata) jsou malí, rejskům podobní vačnatci, kteří se nacházejí výhradně v Andách v Jižní Americe. Předpokládá se, že tento řád se od předchůdců vačnatých oddělil v poměrně raných dobách. Někdy v době před 20 miliony let zde bylo minimálně 7 rodů, dodnes přežily pouze 3 rody s pěti druhy sdružovaní do jediné čeledi vačíkovitých.
Vačíkovití jsou převážně masožraví. Třebaže jsou typicky malinkatí, asi jako malá krysa, dlouhá 9 až 14 cm, jsou to velmi aktivní lovci hmyzu, žížal a malých obratlovců. Mají malé oči a slabý zrak, loví v pozdní odpoledne a v noci. Oběť lokalizují pomocí dobrého sluchu a dlouhých citlivých fousků.
Převážně díky jejich drsnému a nepřístupnému obydlí je známe velmi špatně. Typicky je považujeme za vzácné. Nicméně poslední studie naznačují, že jsou možná více běžní, než jsme si původně mysleli.