Hřebenatka islandská (Chlamys islandica) je druh mlžů z čeledi hřebenatkovití (Pectinidae), žijící cirkumpolárně v chladných severských mořích, především v oblasti Arktidy. Na místech, kde se vyskytuje, teplota vody dosahuje asi 8–10 °C a hloubka vody činí 20 až 100 metrů.[1] Jejich lastury dosahují obvykle velikosti do 10 centimetrů. Tyto hřebenatky jsou loveny ke kulinářským účelům.[2]
Obrázky, zvuky či videa k tématu hřebenatka islandská ve Wikimedia Commons
Hřebenatka islandská (Chlamys islandica) je druh mlžů z čeledi hřebenatkovití (Pectinidae), žijící cirkumpolárně v chladných severských mořích, především v oblasti Arktidy. Na místech, kde se vyskytuje, teplota vody dosahuje asi 8–10 °C a hloubka vody činí 20 až 100 metrů. Jejich lastury dosahují obvykle velikosti do 10 centimetrů. Tyto hřebenatky jsou loveny ke kulinářským účelům.
Die Isländische Kammmuschel (Chlamys islandica) oder auch Nördliche Kammmuschel[1] ist eine Muschelart aus der Familie der Kammmuscheln (Pectinidae) und die Typusart der Gattung Chlamys. Früher lautete die wissenschaftliche Bezeichnung Pecten islandicus.
Das Gehäuse weist 50 bis 132 feine Rippen auf und wird 60 bis 116 mm lang. Die Rippen werden von konzentrischen Anwachslinien gekreuzt; auf den Kreuzungspunkten können feine Schuppen sitzen. Sehr variabel sind Gehäuseformen und die Gehäusefarben, die alle Schattierungen von weiß über gelb und rot bis zu schwarz abdecken. Die Oberflächen der Gehäuse sind häufig von Seepocken der Gattung Balanus besiedelt.
Chlamys islandica lebt in Tiefen von 8 bis 1300 m auf Fels- und Kiesgrund, an den sie sich mit Byssusfäden fest anheftet. Sie braucht Wassertemperaturen von unter 10 °C und erträgt noch Temperaturen geringfügig unter 0 °C. Diese Art kommt rezent im nördlichen Atlantik vor, im Westatlantik südlich bis Cape Cod, in Europa mit Nachweisen in Island, auf den Shetlandinseln sowie den norwegischen Inseln Spitzbergen, Lofoten und Vesterålen und Jan Mayen[2] verbreitet. Sie kommt auch vereinzelt in der Nordsee bis Helgoland und auch auf den Azoren vor.
Die Vermehrung erfolgt durch die Abgabe von Eiern und Spermien ins freie Wasser, wo dann die Befruchtung stattfindet. Aus den befruchteten Eiern entwickeln sich planktonisch-lebende Veliger-Larven. Sie kann bis 23 Jahre alt werden.
Beim Schleppnetzfang im westlichen Mittelmeer werden regelmäßig subfossile Muschelschalen aus der letzten Eiszeit (vor mehr als 11.000 Jahren) gefunden. Hell gefärbte Exemplare aus dem Zeitraum des Klimawechsels gegen Ende dieser Eiszeit kann man z. B. an der Mündung des Clyde in Schottland finden.[3] Im Mittelmeer finden sich noch ältere, durch die Fossilisationsbedingungen schwarzgefärbte Exemplare.
Die Art wird seit 1985 in Norwegen intensiv kommerziell befischt, in Island sogar schon seit 1969.[4] Im Jahr 1986 wurde in Island das Maximum mit 12700 Tonnen angelandet. Später stabilisierte sich die jährliche Fangmenge auf etwa 8000 bis 9000 t. Seit 2000 sind die Bestände jedoch stark rückläufig. 2003 lag die angelandete Menge nur noch bei 800 t. Der Rückgang ist jedoch nicht auf Überfischung zurückzuführen, da der größte Rückgang in einem Gebiet zu beobachten war, wo die Bestände gar nicht befischt wurden. Die Ursachen sind in den ständig steigenden Meerestemperaturen zu suchen.
Die Isländische Kammmuschel (Chlamys islandica) oder auch Nördliche Kammmuschel ist eine Muschelart aus der Familie der Kammmuscheln (Pectinidae) und die Typusart der Gattung Chlamys. Früher lautete die wissenschaftliche Bezeichnung Pecten islandicus.
Chlamys islandica, the Iceland scallop, is a species of bivalve mollusc in the family Pectinidae. This North Atlantic scallop attaches itself to hard surfaces such as rocks and can be found from the intertidal zone to a depth of 200 m (660 ft).[1]
In the northwest, it ranges from Greenland to Massachusetts[2] and in the northeast from Norway and Iceland to the Faroes.[1] Its shell can be found further south, including the British Isles, as subfossil remains.[1] It is highly variable in colour and can reach a size of 14 cm (5.5 in).[1]
Chlamys islandica, the Iceland scallop, is a species of bivalve mollusc in the family Pectinidae. This North Atlantic scallop attaches itself to hard surfaces such as rocks and can be found from the intertidal zone to a depth of 200 m (660 ft).
In the northwest, it ranges from Greenland to Massachusetts and in the northeast from Norway and Iceland to the Faroes. Its shell can be found further south, including the British Isles, as subfossil remains. It is highly variable in colour and can reach a size of 14 cm (5.5 in).
Islanninkampasimpukka (Chlamys islandica) on subarktinen kampasimpukkalaji, jota esiintyy Pohjois-Atlantilla, muun muassa Norjassa Lofoottien pohjoispuolella ja Jan Mayenin, Karhusaaren ja Huippuvuorten merialueilla. Simpukan kuori on poimullinen ja väriltään lähinnä oranssi, kooltaan jopa 10 cm:n levyinen.
Islanninkampasimpukka (Chlamys islandica) on subarktinen kampasimpukkalaji, jota esiintyy Pohjois-Atlantilla, muun muassa Norjassa Lofoottien pohjoispuolella ja Jan Mayenin, Karhusaaren ja Huippuvuorten merialueilla. Simpukan kuori on poimullinen ja väriltään lähinnä oranssi, kooltaan jopa 10 cm:n levyinen.
Chlamys islandica est une espèce de mollusques bivalves de la famille des Pectinidae. Il est appelé pétoncle d'Islande au Canada.
Il vit en Atlantique nord. Il est pêché au Canada, en Islande et aux îles Lofoten en Norvège.
La coquille peut être vendue sous le nom de Coquille Saint-Jacques en France bien qu'il s'agisse d'un pétoncle, plus petit que la Coquille Saint-Jacques pêchée en France.
Cette espèce figure sur une émission d'Islande de 1982 (valeur faciale : 600 a).
Chlamys islandica est une espèce de mollusques bivalves de la famille des Pectinidae. Il est appelé pétoncle d'Islande au Canada.
Hörpudiskur (fræðiheiti: Chlamys islandica) er sælindýr af diskaætt og er hann langstærsta og algengasta tegund ættarinnar hér við land. Hörpudiskur þykir góður til átu.
Við Ísland lifa 11 tegundir diska og er hörpudiskurinn stærstur af þeim og eina tegundin sem hefur verið nytjuð [1]
Aldursgreining við Grænlandsströnd leiddi í ljós að allt að 40% af stofninum væri eldri en 21 árs og þar fundust einstaklingar sem taldir voru eldri en 35 ára. Í Noregi hafa fundist einstaklingar sem hafa náð allt að 23 ára aldri[3].
Við Ísland er talið að hörpudiskurinn geti orðið yfir 20 ára gamall [4] Vaxtarhraði og hámarksstærð hörpudiska ræðst af hitastigi sjávar og fæðuframboði og er þar af leiðandi breytilegur eftir svæðum. Vöxtur dýrsins er hraðastur í upphafi en úr honum dregur þegar dýrið eldist. Í Breiðafirði nær hörpudiskurinn 60 mm hæð (þykkt) við u.þ.b. 6 ára aldur og telst þá hluti veiðistofnsins. Við Grænlandsstrendur tekur það hörpudiskinn 9 ár að ná þessari stærð og 7 ár í Norður-Noregi . Algeng stærð á hörpudiski við Ísland er 80-100 mm en heyrst hefur um hörpudiska í Jökulfjörðum á Vestfjörðum sem náðu 140 mm þykkt [5]
Ýmsar krabba- og fiskitegundir éta smærri hörpudiska. Við Ísland hefur hörpudiskur fundist í steinbít , ýsu, þorski og ýmsum flatfiskategundum. Krossfiskar éta bæði stórar og smáar hörpuskeljar með því að þröngva sér inn í skelina og melta hana með úthverfum maga. Í Norður-Noregi eru kóngakrabbi, æðarfugl og æðarkóngur allt afræningjar hörpuskelja[6].
Flesta sjúkdóma í hörpudiski má rekja til frumdýra og árið 2002 fundust tvenns konar sýkingar í villtum hörpudiski sem rekja má til frumdýra. Frumdýrin virtust annars vegar sýkja hjartað og hins vegar blóðfrumunnar. Frumdýrið sem sýkir blóðfrumunnar veldur miklum skaða. Sumir telja að þessar sýkingar hafi verið megin orsakavaldur að hruni hörpudisksstofnsins. Aðrir telja hins vegar að hrunið eigi sér flóknari skýringar og sé sambland af ofveiði, sýkingum, hækkandi hitastigi sjávar og fleiri umhverfisþáttum [7].
Við Ísland verður hörpudiskurinn kynþroska við 4-5 ára aldur. Karldýrið myndar hvítleitan sviljasekk en kvendýrið bleikan eða appelsínurauðan hrognasekk. Hörpudiskurinn hrygnir einu sinni á ári, í júlí, og verða lirfunar botnlægar í september eftir að hafa verið sviflægar í 6-8 vikur.[8]
Veiðar á hörpudiski við Íslandsstrendur hófust árið 1969 frá Bolungarvík við Ísafjarðardjúp. Árið 1970 fundust gjöful mið í Breiðafirði og hafa langmestar veiðar verið þar. Helstu veiðisvæði við Íslandsstrendur, fyrir utan Breiðafjörð, eru Húnaflói, Ísafjarðardjúp og Arnarfjörður . Enginn hörpudiskur hefur verið veiddur á Íslandsmiðum síðan árið 2003. [10] Vel gekk með tilraunaveiðar á hörpudiski í Breiðafirði sumarið 2014. Menn eru hóflega bjartsýnir á að hægt sé að byrja aftur að veiða nokkur hundruð tonn á ári [11]
Við vesturströnd Norður-Ameríku er löng hefð fyrir veiðum á hörpudiski og öðrum diskategundum . Afli við norðaustanverðan St. Lawrence flói hefur oft farið upp í 3000 tonn af hörpudiski, en úr því má fá 300 tonn af vöðva. Í Noregi eru heimildir um veiðar á hörpudiski frá 1770 og var hann þá notaður sem beita á línuveiðum. Norðmenn byrjuðu að veiða hörpudisk við Jan Mayen árið 1985 og árið eftir veiddu þeir þar 13.000 tonn. Lágt stofnstærðarmat árið 1987 leiddi til þess að svæðinu var lokað. Við Svalbarða voru veidd 2000 tonn árið 1986 og árið eftir fór veiðin upp í 40.000 tonn. Árið 1988 fór veiðin niður í 8000 tonn og var á næstu árum 2000-7000 tonn, þangað til 1992 þegar svæðinu var lokað. Miklar veiðar voru við Bjarnarey (Svalbarða) árin 1987-1992 en þá var veiðum þar einnig hætt vegna ofveiði. Grænlendingar hófu veiðar á hörpudiski árið 1983 í litlum mæli en árin 1988-1992 var landað 400–1900 tonnum. Síðan 1995 hefur veiðin verið í kringum 1200-2600 tonn á ári [12]
Hörpudiskur (fræðiheiti: Chlamys islandica) er sælindýr af diskaætt og er hann langstærsta og algengasta tegund ættarinnar hér við land. Hörpudiskur þykir góður til átu.
Við Ísland lifa 11 tegundir diska og er hörpudiskurinn stærstur af þeim og eina tegundin sem hefur verið nytjuð
Chlamys islandica is een tweekleppigensoort uit de familie van de Pectinidae.[1] De wetenschappelijke naam van de soort is voor het eerst geldig gepubliceerd in 1776 door O. F. Müller.
Bronnen, noten en/of referenties
Haneskjell (Chlamys islandica) er en subarktisk kamskjellart som finnes nord for Lofoten og i farvannene rundt Jan Mayen, Bjørnøya og Svalbard. Skjellet har to buete skall som har et stort antall radiære tette ribber og asymmetriske ører. Skjellet er oransje av farge og kan bli opptil 10 cm stort. Det er festet på hard bunn som oftest med byssustråder. Haneskjell er særkjønnet.
Haneskjell (Chlamys islandica) er en subarktisk kamskjellart som finnes nord for Lofoten og i farvannene rundt Jan Mayen, Bjørnøya og Svalbard. Skjellet har to buete skall som har et stort antall radiære tette ribber og asymmetriske ører. Skjellet er oransje av farge og kan bli opptil 10 cm stort. Det er festet på hard bunn som oftest med byssustråder. Haneskjell er særkjønnet.
Islandska pokrovača (znanstveno ime Chlamys islandica) je vrsta školjk iz družine Pectinidae.
Vrsta je razširjena ob atlantskih obalah Severne Amerike od Grenlandije do Massachusettsa[1]
Islandska pokrovača (znanstveno ime Chlamys islandica) je vrsta školjk iz družine Pectinidae.
Vrsta je razširjena ob atlantskih obalah Severne Amerike od Grenlandije do Massachusettsa
Исландский гребешок[1] (лат. Chlamys islandica) — вид двустворчатых моллюсков.
Максимальная высота раковины моллюска достигает 150 мм, наибольший вес — около 600 г. Чаще всего встречаются гребешки размером от 80 до 100 мм и весом от 80 до 120 г. К промысловым моллюскам относятся особи размер 80 мм и более. Питается, фильтруя из толщи воды планктонные водоросли и взвешенное органическое вещество (детрит). Может плавать на небольшие расстояния (до 5 м).
Раздельнополый
Форма раковины самок и самцов не отличается. Соотношение полов близко 1:1. Самки отличаются от самцов цветом гонады: у самок она оранжевого цвета, у самцов — белого. Плодовитость изменяется от 0,5 до 5 млн икринок. Нерест растянутый, проходит с конца мая до конца июля. Личинка живет в толще воды в течение 2 месяцев. Наиболее предпочитаемым субстратом для оседания являются гидроиды. При их отсутствии может оседать на раковины моллюсков или камни. Исландский гребешок становится половозрелым в возрасте 5-7 лет при высоте раковины 7-8 см. Продолжительность жизни достигает 30 лет.
Широко распространен в Арктике и бореальных водах Северной Атлантики. У берегов России встречается в Баренцевом и Белом морях на глубинах от 5 до 100 м на ракушечных и песчаных грунтах. Илистых грунтов избегает. Локальные плотные скопления может образовывать практически на всех глубинах, где обитает. Общая площадь обитания гребешка в Баренцевом море превышает 40 тыс. кв. км, общий запас — 1 млн т.
Наибольшее промысловое значение имеют скопления, расположенные в юго-восточной части Баренцева моря вблизи мыса Святой Нос. Их площадь составляет около 2 тыс. кв. км, а промысловый запас — около 400 тыс. т. Объект промысла. Добывается у берегов Канады, Исландии, Норвегии и России. Промысел ведется специализированными судами с помощью драг, у берегов — водолазами. Основной продукт переработки — филе мускула-замыкателя. Российскими промысловиками добыча ведется с 1989 г. Годовой объем добычи изменялся от 3 до 12 тыс. т.
Исландский гребешок (лат. Chlamys islandica) — вид двустворчатых моллюсков.
_-_Pectinidae_-_Mollusc_shell.jpeg)
