Špaček obecný (Sturnus vulgaris) je známý druh pěvce z čeledi špačkovitých (Sturnidae).
Rozlišuje se celkem 13 poddruhů:[2][3]
O něco menší než kos. Dorůstá délky 19–22 cm, v rozpětí křídel měří 37–42 cm a váží 60–90 g. Ve svatebním šatě je černý s kovově zeleným a fialovým leskem, v prostém šatě má peří hustě bíle tečkované s bělavým zbarvením na bradě. Zobák je v létě žlutý a v zimě tmavý, nohy hnědorůžové. Létá přímo a rychle, v letu má typickou siluetu se špičatými křídly a krátkým ocasem.
Obě pohlaví jsou podobná, samec se v létě liší neskvrnitou hrudí a modrošedým kořenem spodní čelisti zobáku (u samice žlutý). Mladý pták je celý šedohnědý se světlejším hrdlem. Opeření podobné dospělému získává koncem července až září, zůstává mu však hnědé peří na hlavě, takže se snadno pozná.
Špaček obecný je hlučný pták vydávající širokou škálu zvuků. Při vábení se ozývá drsným „šéér“, při vyplašení na hnízdě táhlým „stýh“ a při spatření krahujce ostrým „kjett“. Zpěv je tvořen řadou mlaskavých, skřípavých a hvízdavých tónů a často obsahuje zdařilé imitace hlasů jiných druhů ptáků.[3][4]
Domovinou špačka obecného je Eurasie od Islandu a Britských ostrovů východně po jezero Bajkal.[5] Během 19. století byl zavlečen i do mnoha jiných částí světa: v roce 1857 do Austrálie, roku 1862 na Nový Zéland, v roce 1890 do Severní Ameriky a v roce 1897 do jižní Afriky. Populace v jižní a západní Evropě jsou převážně stálé, ptáci ze severní a střední Evropy obvykle tažní.[3]
Hnízdí ve světlých listnatých lesích nebo skupinách listnatých stromů v blízkosti otevřených ploch (louky, pastviny), také v parcích a zahradách, a to i uprostřed velkých měst. Po vyhnízdění se vyskytuje v sadech, na polích a vinicích a hromadně nocuje v rákosinách.[3]
V ČR hnízdí na celém území, hlavně v nížinách a pahorkatinách, ale ojediněle i vysoko v horách (nejvýše v Krkonoších v 1290 m n. m. a na Šumavě v 1290 m). Jeho početnost v posledních desetiletích mírně roste; zatímco v letech 1985–89 byla velikost hnízdní populace odhadnuta na 800 000–1 600 000 párů, v letech 2001–03 již na 900 000–1 800 000 párů.[3]
Ptáci hnízdící v ČR jsou převážně tažní se zimovišti v jižní Evropě a severní Africe. Přílet probíhá během února a března, odlet od září do října.[3]
Na jaře a na začátku léta je potrava převážně živočišná, po zbytek roku v ní převládá rostlinná složka. Živočišnou potravu tvoří hlavně hmyz, nejčastěji brouci (33,2 %), blanokřídlí (6,1 %), dvoukřídlí (3,2 %) a motýli (3,1 %), rostlinnou dužnaté plody (třešně, bez černý, vinná réva, olivy). Dále požírá i jiné bezobratlé, vegetační části rostlin a semena. Mláďata krmí hlavně plži a larvami hmyzu. Potravu hledá na stromech, keřích i na zemi.[2][3]
Hnízdí koloniálně i jednotlivě. Většinou je monogamní, ale zvláště v místech s větším počtem hnízd se běžně objevuje i polygynie. Nejběžnější je v takových případech hnízdění se 2 samicemi, ve výjimečných případech však mohou samci zahnízdit až s 5 samicemi. Hnízdo je v dutině stromu, méně často v budce nebo stavbě. Složeno je z větviček, kůry, kořínků a slámy, vnitřek je vystlán jemnými stébly, chlupy a peřím.
V některých částech areálu hnízdí až 3x, ve střední Evropě zpravidla 1x a někdy i 2x do roka od dubna do června. Snůška čítá 4–6 (2–9) slabě lesklých, jednobarevně světle modrých vajec o rozměrech 29,4 x 21,1 mm. Snášena jsou denně. V některých oblastech se běžně vyskytuje vnitrodruhový hnízdní parazitismus, bylo přitom zjištěno, že samice dokáží do určité míry parazitická vejce rozpoznat a vyhodit je z hnízda. Inkubace začíná od snesení posledního vejce a trvá 12–13 dnů, sedí oba ptáci. Mláďata jsou krmena oběma rodiči a hnízdo opouštějí ve stáří 16–24 dnů. Po vyhnízdění se sdružují do hejn, která hromadně nocují v rákosinách a korunách stromů. Na největších nocovištích lze přitom pravidelně pozorovat až statisíce ptáků. Pohlavní dospělosti dosahují koncem 1. roku života.[3]
Hnízdní úspěšnost se pohybuje mezi 48–79 %, pouze 20 % mláďat se však dožije pohlavní dospělosti. Průměrná délka života je 2–3 roky,[6] nejvyšší známý věk okroužkovaného ptáka 22 let a 11 měsíců.[3]
V živočišné potravě špačka obecného převládají škodlivé druhy nad užitečnými. Na druhou stranu však může místy působit značné škody poškozováním a požíráním dužnatých plodů užitkových rostlin. V ČR se tak děje především na jihomoravských vinicích nacházejících se v těsné blízkosti rákosin, které špačci využívají jako nocoviště. Odplašování a odstřel má pouze lokální a časově omezený účinek, jediným účinným způsobem ochrany jsou mechanické zábrany (zasíťování vinic).[3]
Výskyt špačka v Českých zemích byl pravděpodobně poprvé popsán již v 10. století ve slavné zprávě arabsko-židovského cestovatele Ibrahím íbn Jákuba, který roku 966 navštívil Prahu a popsal mnoho zdejších zajímavostí: "V zemi Slovanů se vyskytuje podivný pták, který je na hřbetě zelený a který opakuje všechno co slyší z hlasů lidí a zvířat; někdy se ho podaří chytit a podnikají na něj lov. Ve slovanském jazyce se nazývá sbá."[7]
Obrázky, zvuky či videa k tématu špaček obecný ve Wikimedia Commons
Galerie špaček obecný ve Wikimedia CommonsŠpaček obecný (Sturnus vulgaris) je známý druh pěvce z čeledi špačkovitých (Sturnidae).
